KLÁVESKA.cz

Zprávy ze serveru 'Česká škola'


Zobraz nejnovější zprávy ze všech serverů
Výběr kategorií:
Blogy a osobní stránky
Bydlení
Cestování
Doprava a dopravní prostředky
Finance a bankovnictví
Instituce a úřady
Kultura
Obchod
Počítače a komunikace
Průmysl, zemědělství
Služby
Sport
Věda a výzkum
Vzdělávání
Zábava, koníčky
Zdraví, děti, rodičovství
Zpravodajství, informace
Životní prostředí, příroda

Jazykový filtr:
česky   anglicky
polsky   slovensky


Hledání:
text:

server Česká škola
Listování: [ 1 ]  2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 další
Zadání odpovídá celkem 197 stránek, zobrazit poslední stránku.

27.01.2020 06:00

Ten kouř jsou tvoji příbuzní. Přeživší z Osvětimi varují, že nenávist se může vrátit


[http://feedproxy.google.com/~r/ceskaskola/~3/eAdh8Xx7BEc/ten-kour-jsou-tvoji-pribuzni-prezivsi-z.html]
Byli hladoví, zesláblí, mnozí na hranici smrti. Takhle zastihla koncem ledna 1945 sovětská Rudá armáda poslední zbytky vězňů v komplexu nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau na jihu Polska. U příležitosti 75. výročí jeho osvobození, které připadá na 27. ledna, připomíná deník Aktuálně příběhy přeživších nacistických hrůz.Tomáš Radil (repro DVTV)"Vzali mě jako malého kloučka do jednoho baráku, kde byly samé takovéhle děti, už vyhladovělé. Tam byl nějaký chlapec, který už tam byl předtím, a říkám mu: 'To jsou nějaké továrny?'. 'Ne, to nejsou továrny, to jsou krematoria. Kdo umře, tak tam potom spalují ty mrtvoly. Nemůžou ty mrtvoly tady nechat.' Říkám tomu chlapci: 'Kde berou ty mrtvoly?' On na to drsně: 'Ty nechápeš, o co se jedná. Ten kouř a divný pach, to pálí lidi z transportu, kterým vy jste přijeli. To jsou tvoji příbuzní, ten kouř je z nich, z jejich těl'," vzpomíná Tomáš Radil v nahrávkách společnosti Post Bellum na hrůzy Auschwitz-Birkenau.Řada z českých vězňů Auschwitz-Birkenau z Československa po skončení války emigrovala na Západ. Tomáš Radil zůstal, vystudoval v Praze medicínu a jako přední neurofyziolog pracoval v Akademii věd. Dlouhodobě se věnuje výzkumu agrese mezi lidmi a taky vzniku kolektivní nenávisti. "Fašismus se může vrátit kdykoli. Nenávist není jenom přechodný kolaps morálky. Je to mozkový mechanismus, který máme v sobě zakódovaný miliony let," řekl loni v září časopisu Týden... "V mase se agresivita posouvá na vyšší úroveň. Když například řeční Hitler k tisícihlavému sjezdu v Norimberku, může posluchače proměnit v primitivní stádo. Různorodost zmizí a všichni se vyrovnají na nejnižší úrovni, nehledě na intelekt. Chytří i hloupí jsou na stejné lodi. Být součástí masy je obvykle příjemný pocit, jde o jakousi odměnu pro každého jednotlivce, který se přidá," uzavírá bývalý vězeň nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau a jeden z posledních žijících svědků jeho nepopsatelných hrůz.Celý text naleznete zde



27.01.2020 06:00

Lukáš Bůžek: Ještě něco o víceletých gymnáziích.


[http://feedproxy.google.com/~r/ceskaskola/~3/zbCaGF6K9jc/lukas-buzek-jeste-neco-o-viceletych.html]
„Vážený čtenáři, dovolte mi proto doporučení: Pokud jste přesvědčeni, že máte doma mimořádně nadané dítě, nedávejte jej na víceleté gymnázium. Jak vyplývá z mnoha šetření, ale především z unikátního longitudinálního výzkumu přidané hodnoty víceletých gymnázií CLOSE z roku 2017 máte zhruba 50 procentní šanci, že víceletá gymnázia oproti základním školám vývoj vašeho dítěte spíše zbrzdí, než aby jej podpořila,“ Lukáš Bůžek na svém blogu pokračuje v úvaze o víceletých gymnáziích.Bůžek mimo jiné píše: Poraďte se s učitelem a najděte si specialistu psychologa, kterému důvěřujete, a nechte si dítě diagnostikovat. Pokud se mimořádné nadání potvrdí, žádejte po řediteli školy, na které vaše dítě dochází, maximum: chtějte, aby pro něj založil skupinu s podobně nadanými žáky. Chtějte, aby mu umožnil navštěvovat výuku ve vyšších ročnících. Chtějte, aby mohl navštěvovat výuku třeba na vysoké škole, nebo na čtyřletém gymnáziu.A vy ostatní, kteří máte prostě „jenom“ normální inteligentní dítě? Vy je také neposílejte na víceleté gymnázium. Žádejte místo toho vašeho pana ředitele a vyučující, aby zajistili všechny podmínky pro to, aby vaše dítě chodilo do školy rádo: aby se pohybovalo v čistém, kulturním a přátelském prostředí, aby bylo respektováno učiteli i spolužáky, a hlavně, aby se mu dostávalo kvalitní a efektivní výuky, kde dosáhne studijních úspěchů - když ne jedniček, tak alespoň dvojek nebo v nejhorším trojek, a která především mu umožní naplno rozvinout všechen jeho potenciál.Vy a hlavně vaše dítě na to máte plné právo!Celý text naleznete zde

27.01.2020 06:00

Zdeněk Hromádka: Poznámky ke kritickému myšlení a mediální gramotnosti na základní škole - 1. část


[http://feedproxy.google.com/~r/ceskaskola/~3/kDZD8s73_JA/zdenek-hromadka-poznamky-ke-kritickemu.html]
Kritické myšlení jako metoda práce s žáky a studenty se využívá nejen pro účely efektivního způsobu získávání nových vědomostí, ale také rozvíjí a kultivuje samotné myšlení, uvažování, usuzování a poznávání. Jedná se o poměrně silný proud v oblasti pedagogiky a dá se říct, že je to nástroj, pomocí kterého přechází žák od povrchového učení k učení hlubokému, tedy k odkrývání skutečných souvislostí, získávání potřebné distance od poznávaného objektu a utváření vlastních závěrů. Kritické myšlení vychází především z konstruktivistických směrů v pedagogice a z kognitivní psychologie.Při nástinu oblasti konstruktivistické didaktiky si dovolím značné zjednodušení. Ačkoli konstruktivistické vzdělávání navazuje v oblasti psychologie i didaktiky na pestrou škálu směrů, mohu snad lapidárně shrnout, že pracuje především s předpokladem, že žáci vstupují do vyučování s již připravenými představami a celými vzájemně propojenými myšlenkovými strukturami. Mozky žáků své poznání spontánně konstruují při běžné interakci s vnějším světem a žáci v žádném případě nevstupují do vyučování jako „nepopsané listy“. Naopak přicházejí do vyučování (například do vyučování přírodních věd) s již zkonstruovanou koncepcí o fungování světa. Filozof Bachelard (významný představitel konstruktivistického proudu) hovoří o „síti propojených pozitivních a vzájemně se podporujících omylů“. Tyto myšlenkové struktury se v kontextu konstruktivistické psychologie a didaktiky označují jako prekoncepty, protokoncepty, popř. spontánní koncepty.Úkolem učitele není pouze a jednoduše „umístit“ do hlav žáků nové učivo (to je v kontextu dnešních poznatků z kognitivní psychologie dost naivní a anachronická představa), ale spustit transformační proces, při kterém budou do struktury spontánních konceptů žáků integrovány nové informace. Spontánní koncepty podle návrhů Larochella a Desautelse na rozdíl od představ Bachelarda samy o sobě představují referenční systém. Tím již nejsou vnější přijaté normy, které by žákovy spontánní představy vyhodnotily jednoduše jako chybné koncepty. Učení je děj, který do značné míry proměňuje celou poznávací strukturu žáka. Proces získávání nových poznatků navíc probíhá u jednotlivých žáků zcela individuálně (unikátně), proto musíme rezignovat na myšlenku, že pomocí nějaké konkrétní metodiky naučíme všechny žáky stejným vědomostem uvádí, že v případě konstruktivistických metod se jedná o přímý opak transmisivního pojetí výuky.Ve své pedagogické praxi často a s oblibou pracuji s tzv. konstruktivistickým modelem EUR (Evokace-Uvědomění-Reflexe). Tento nástroj aplikuji zejména při seznamování žáků s novým učivem (novým ovšem pouze do určité míry, jelikož pracuji s mnoha pojmy, které žáci znají). V první fázi (evokaci) nastíním téma nového učiva a nechám žáky, aby se vyjádřili, jak danému tématu rozumí. Žáci mohou beztrestně říkat, co si myslí a jakékoli (i chybné) odpovědi v podobě hypotéz, pravidel, zákonitostí apod. jsou vítány. Je dobré, aby učitel přijímal všechny odpovědi velkoryse a vlídně jako přijatelné pro tuto fázi (pokud ovšem nejde o provokace, které mají pouze strhnout pozornost na mluvčího) a také zajistil, aby se žáci navzájem svým odpovědím nevysmívali (to předpokládá jistou připravenost třídy a uspokojivé třídní klima). Učitel v první fázi zatají, jaké odpovědi jsou správné a jaké chybné. V druhé části (uvědomění) jsou žáci seznámeni s tím, jak se věci skutečně mají. První fáze by v nich měla probudit zvědavost - vnitřní motivaci zjistit, jak to tedy skutečně je. Zde je ovšem důležité, aby se učitel neomezil na to, že jim to prostě sdělí z pozice autority majitele pravdy. Podle okolností je třeba správnou koncepci demonstrovat (například experimentem v přírodních vědách) nebo umožnit nalézt ji v odborných textech. V poslední fázi (reflexi) žáci vyjádří své nově nabyté představy.Jednoduchým příkladem práce s koncepcí EUR ve fyzice by mohla být skupenská přeměna var kapaliny na druhém stupni základní školy. Učitel v rámci evokace nechá žáky vysvětlit, co je to var. Žáci navyklí tomuto způsobu výuky demonstrují své představy a své dosavadní zkušenosti. Například si z prvního stupně dobře pamatují, že kapalina vaří při 100 °C (tenhle „fakt“ obvykle zaznívá). Když jsou koncepty žáků vyjádřeny, demonstruje učitel sérii pokusů, při kterých vaří vodu a také jiné kapaliny. Ukáže se, že za běžných podmínek různé kapaliny vaří pří různých teplotách. Poté umístí učitel do vývěvy kádinku s horkou (ale ne už vařící) vodou, vytvoří podtlak, aby ukázal, že se i voda může vařit při nižší teplotě než 100 °C neboli, že teplota varu vody závisí na tlaku okolního vzduchu. Dá se očekávat, že žáci budou experimenty bedlivě sledovat, aby srovnali své původní představy se zákonitostmi vyplývajícími z experimentu. Na závěr je ovšem důležité nezapomenout poslední fázi - reflexi.Kritické myšlení jako nástroj vyučování zahrnuje celou řadu tradičních specifických koncepcí, modulů a metod, např. STELLA (pro vyučování chemie); SPELT (pro vyučování matematiky, jazyků a společenských věd); program CORT sestavený Edwardem de Bonem pro rozvoj všeobecného kritického myšlení a celá řada dalších (srv. Gavora 1995, s. 13-18). Velice významný a stále hojně praktikovaný je proud, který bychom mohli označit „čtením a psaním ke kritickému myšlení“. Čtení a psaní jako nástroj podporující kritické myšlení má u nás solidní tradici, po dlouhá léta se mu například (mimo jiné) věnoval časopis Kritické listy (čtvrtletník pro kritické myšlení ve školách).Pokud jde o rozvíjení kritického myšlení pomocí psaní textů, což je mimořádně efektivní nástroj kultivace kognitivních činností, je třeba překonat negativní postoj žáků k psaní (např. umožnit žákům volit vlastní témata, adresáty, mít respekt k různorodosti názorů vyjadřovaných textem, atd.). Při využívání psaní pro rozvoj myšlení pomocí zaznamenávání toku myšlenek je vhodné neznámkovat a nehodnotit v tomto případě gramatiku a pravopis.Pokud chceme žáky rozvíjet v oblasti kritického myšlení, musíme do vyučování zapojit jejich autonomii. Není vždy snadné přiznat žákům volnost ve vyjadřování svých myšlenek a přimět je, aby s procesem uvažování, hodnocení a usuzování pracovali samostatně a tvořivě. Často se při tom dopouštějí chyb a omylů. Ale i s chybou je často vhodné uvědoměle pracovat jako s nástrojem pro další rozvoj myšlení.Celý text naleznete zde

26.01.2020 15:30

Petr Honzejk: Návod, jak opravit Česko. Vybrat nejlepší řešení ze světa, netrestat děti mizerným školstvím, nebránit se trendům


[http://feedproxy.google.com/~r/ceskaskola/~3/kmLG3m6Wl6w/petr-honzejk-navod-jak-opravit-cesko.html]
„Celá léta se dokola mluví o tom, že Česká republika má být „zemí pro budoucnost“. Jenže nějak to pořád nefunguje. Za třicet let jsme se nedokázali vrátit na pozici, kterou jsme měli v mezinárodním srovnání za první republiky. A ani teď to nevypadá, že bychom se, pokud jde o řešení výzev budoucnosti, mohli dostat dál než na verbální rovinu. Proč to tak je? A co udělat, aby se to změnilo?,“ píše Petr Honzejk v Hospodářských novinách.Petr Honzejk (twitter.com)Honzejk mimo jiné píše: Nejlepší by bylo naslouchat lidem, kteří mají globální rozhled, uspěli v nejinovativnější zemi planety - USA - a mají zkušenost jak s byznysem, tak s klíčovým oborem dneška - vzděláváním. Například si pro začátek sednout do kavárny třeba s ekonomem Kolumbijské univerzity v New Yorku Janem Švejnarem a investičním bankéřem Ondřejem Jonášem a poslechnout si, co navrhují. Jejich recept je ve vší obecnosti prostý: otevřít se konkurenci, vyvětrat zatuchlé instituce, předělat systém vzdělávání, nevymýšlet vymyšlené, ale vybírat si nejlepší hotová řešení, neudržovat status quo, ale odvážně investovat do nápadů a technologií budoucnosti.Ale nejdříve k diagnóze současnosti. Česká situace je podle obou Čechoameričanů tristní, přičemž potíž je v nevyužitém potenciálu. „Náš problém je v tom, že jsme vcelku vzdělaná země a i úředníci mají obecně plus minus dobré vzdělání, ale současně máme systém, který je úplně neefektivní. Dlouhé procedury, komplikované, nepřehledné a pomalé soudní řízení. To, co vidíme, je jednoduše nefungování,“ říká Jan Švejnar. A Jonáš připojuje konkrétní příklad. „Pokud vede třicetileté úsilí stavět dálnice k tomu, že nakonec vydáváme za novou dálnici jakžtakž opravenou D1, tak je jasné, že máme jako společnost problém.“Za hlavní problém přípravy na budoucnost označují shodně Švejnar i Jonáš zaostávání Česka v kvalitě vzdělávání. „Nemáme žádné nerostné bohatství, takže nás může dostat dopředu jedině kvalitní lidský kapitál. Nebo taky ne, pokud bude pokračovat trend, že naše školství je v mezinárodním srovnání stále horší. Už nemáme žádnou univerzitu v první světové čtyřstovce. Srovnatelné země, Dánsko, Nizozemsko, Belgie, Rakousko, mají všechny aspoň jednu v první stovce. Jsme přinejlepším průměrní a ve světě průměrnost přestává být výnosná. To, po čem všichni jdou, je excelence. Jestliže budeme celou generaci vzdělávat průměrně, tak nebudeme prorážet do světa,“ konstatuje Švejnar. Celý text naleznete zde

26.01.2020 15:30

Filip Pertold: České děti v zajetí politikaření


[http://feedproxy.google.com/~r/ceskaskola/~3/KmKod8CvPCc/filip-pertold-ceske-deti-v-zajeti.html]
„Stručně řečeno, kdyby nebylo Evropského sociálního fondu, tak český stát pro rodiny s dětmi mladšími tří let nedělá nic. V roce 2014 se rozjel projekt dětských skupin, ve kterých je momentálně přibližně 14 tisíc dětí a mohlo by jich být více. Místa v dětských skupinách jsou zásadní pro rodiče, kteří hledají způsob, jak skloubit profesní kariéru a rodičovství a také plnit kasu státního rozpočtu. Evropské fondy na stávající dětské skupiny však dojdou v polovině roku 2022,“ píše Filip Pertold v Hospodářských novinách.Filip Pertold (facebook.com)Pertold mimo jiné píše: V současné době skončilo připomínkové řízení k novele zákona o dětských skupinách, který by sice měl systémově řešit jejich financování, ale zatím se v něm zrcadlí hlavně problémy našeho vládnutí. Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhlo přejmenovat dětské skupiny na jesle, což sice není ve světle vzpomínky na "komunistické jesle" ideální, jenže to samozřejmě není to nejzásadnější. Úředníci totiž bez mrknutí oka přiklepli dětským skupinám asi poloviční dotaci oproti té, kterou nyní poskytuje EU. Tento nelogický krok je ústupkem ministerstvům financí i školství, která jásají, jak se vyrovnají podmínky s mizerně financovanými státními školkami, jež potřebují hlavně personálně posílit.Konečný výsledek dohadování o financování stávajících dětských skupin není v současné době příliš jasný. Zatím vítězí čistý resortismus nad zájmem rodiny.Celý text naleznete zde

26.01.2020 15:30

Jak rozečíst dítě? Když škola nechá žáky číst, co chtějí, třeba z nich vyrostou čtenáři Prousta


[http://feedproxy.google.com/~r/ceskaskola/~3/eRTbOXQ6Iy0/jak-rozecist-dite-kdyz-skola-necha-zaky.html]
Dílny čtení vyvinula americká učitelka Nancie Atwell a rozečetla děti z průměrných amerických rodin tak, že údajně četly až čtyřicet knih ročně. Za své učitelské působení dostala 1.místo ve světovém kole prestižní učitelské soutěži Global Teacher Prize - a milion dolarů k tomu. K nám se dílny dostaly skrz program vzdělávání učitelů Čtením a psaním ke kritickému myšlení (RWCT). Tématu se věnuje magazín Rodiče vítáni.Proč by školu mělo zajímat, jestli dítě čte knížky? Proto, že takové dítě se snáze vzdělává ve všech oblastech. Obvykle lépe mluví i píše, rozumí lépe slovním úlohám i v jiných předmětech, a potažmo i světu kolem sebe. Má to samé benefity. Usnaďnuje to jeho cestu za vzděláním i učitelům práci. A dělá to jeho život lepším. Některé věci se nedají zažít líp, než když o nich čtete.A školu to zajímá čím dál víc. Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora, to potvrzuje daty: „Ve školním roce 2017/18 bylo na 20 školách ze 106 navštívených v rámci inspekční činnosti zaměřené na čtenářskou gramotnost alespoň v jedné hodině hospitované ČŠI zaznamenáno: „Žáci pracují v dílně čtení“. Vzorek není dostatečně velký na to, abychom mohli zjištění jednoznačně zobecnit do tvrzení, že cca 20 % českých škol takové dílny realizuje, ale je to jistá indikace. V období 2015/16 byly dílny zaznamenány v 5,4 % ze 773 hospitovaných hodin.“Udělat z dětí čtenáře ale nejde donucením. Na tomhle poznání jsou dílny čtení postavené. Učitelům jde o navození takzvaného čtenářského stavu mysli...Dílny čtení dávají žákům hodně volnosti a možnost rozletu, hlavně ve srovnání s klasickým předčítáním úryvků z čítanky, které se praktikovalo dřív. Každý žák čte jinou knihu, podle své volby. Může si ji přinést z domova, nebo zaloví mezi těmi, které jsou k dispozici ve škole...V páteční dílně třinecké učitelky Veroniky Dittrichové si deváťáci vybírali z knihovničky ve třídě... Na koberec pokládá knížky, u kterých by si přála, aby je děti vzaly do ruky. Má zjevnou snahu podsunout jim i něco sofistikovanějšího, něco, co by třeba využili i do seznamu povinné literatury nebo v dějepise. Koneckonců, jsou to už deváťáci. (Dílny čtení jsou obvykle určené dětem od 3. do 9. třídy, ale jsou i varianty pro prvňáky nebo středoškoláky.)Na koberci leží sem tam i nějaký klasik, třeba kniha Karla Čapka (kterou pak jeden ze žáků čte), ale rozhodně ve výběru nepřevažují. „Na těch děti neutáhnete. Já jsem ostatně pro sebe Máchu objevila na střední škole, a to nám doma četli i Babičku,“ říká Veronika Dittrichová. Kdo chce, může číst Šifru mistra Leonarda, Růži pro Algernon nebo dívčí románek Láska a gelato. Kluci a holky krouží kolem nabízených titulů a pak se se svým úlovkem někam usadí.Celý text naleznete zde

25.01.2020 17:30

Školy už počítají peníze. I na prémie. Obavy z přechodu se zatím nepotvrdily


[http://feedproxy.google.com/~r/ceskaskola/~3/jzoiJMZFtlw/skoly-uz-pocitaji-penize-i-na-premie.html]
Podle předsedy Unie školských asociací CZESHA Jiřího Zajíčka se zřejmě nepotvrdily obavy, které mezi školami panovaly kvůli přechodu na nový systém financování. Zajíček řekl, že ho podobně jako asi většinu kolegů zajímalo hlavně to, kolik peněz škola dostane na nadtarifní složky platů, tedy na příplatky a odměny. „Myslím si, že to vypadá rozumně,“ uvedl v deníku Právo.„Jsem velmi, velmi, velmi spokojen,“ řekl Pravoslav Němeček z Asociace ředitelů základních škol. Českobudějovická základní škola, kde je ředitelem, má podle něj v rozpisu na nenárokové složky výrazně přes deset procent.Celý text naleznete v Právu

25.01.2020 17:30

Ondřej Šteffl: Maturanti jako rukojmí zastánců povinné maturity za každou cenu


[http://feedproxy.google.com/~r/ceskaskola/~3/dh0OXhtNpqY/ondrej-steffl-maturanti-jako-rukojmi.html]
„Kateřina Valachová to o povinné maturitě z matematiky řekla dobře: „V žádném případě nedovolím, abychom ukřižovali naše budoucí maturanty za několik let na něčem takovém. V první řadě budu chtít vědět, jak je možné, že žáci dosahují takto špatných výsledků.“ To ovšem bylo předtím, než se stala ministryní. Když nastoupila, změnila názor. Proč? Inu promluvila si s kozlem, kolik se má vysadit petržele. Tím kozlem bylo vedení Jednoty českých matematiků a fyziků,“ píše Ondřej Šteffl v MF DNES.Ondřej Šteffl (facebook.com)Šteffl mimo jiné píše: To byli a stále jsou především učitelé matematiky a fyziky z Matematicko-fyzikální fakulty UK a z dalších vysokých škol. Ty zajímá jediné - aby k nim přicházeli co nejlépe připravení žáci a studenti. Maturant, který neuspěje, je nezajímá. Neúspěšné nepotkávají a líto jim jich není, paní Valachové už také ne. Ale mně ano.Největší omyl zastánců povinné maturity spočívá v jejich víře, že by to prospělo rozvoji matematického a logického myšlení. Ano, v jejich omezeném ideálním světě, který je na „matfyzu“, v matematických třídách a snad ve třídách některých skvělých učitelů. Tam opravdu studium matematiky rozvíjí myšlení, schopnost řešit problémy, matematizovat reálnou situaci a mnoho dalšího.Ale reálně v širokém spektru škol od gymnázií přes průmyslovky a ekonomky až po školy knihovnické, právní či veřejného stravování to tak prostě není. Příprava na státní maturitu od rozvoje logického myšlení spíše odvádí. Nerozvíjí, a často dokonce potlačuje matematickou gramotnost.Celý text naleznete zde

25.01.2020 17:30

Tak bude vypadat moderní škola. Fotoreportáž z největšího světového vzdělávacího festivalu


[http://feedproxy.google.com/~r/ceskaskola/~3/wDlv1mLyRII/tak-bude-vypadat-moderni-skola.html]
„Vyučování se mění raketovým tempem. Na první pohled to bylo tento týden patrné v Londýně, kde proběhl největší vzdělávací festival v Evropě - BETT 2020… Ve vzdělávání panují propastné rozdíly, prohlásil v úvodním projevu Anthony Salcito, viceprezident Microsoftu pro celosvětové vzdělávání. A vzápětí představil plán, jak podle něj lze tyto propasti překlenout. Řešení je v moderních technologiích, tvrdí. Ty totiž umí nabídnout tu nejkvalitnější výuku všem studentům - bez rozdílu.“ Právě kolem moderních technologií pro výuku se točila velká část festivalu, na kterém vystavovalo 140 zemí světa. Deník Aktuálně přináší z festivalu fotoreportáž.Fotoreportáž naleznete zde

25.01.2020 17:30

Irena Kašparová: Přijde mně samoúčelné dávat děti do kolektivu, kde jsou všichni stejně staří a navzájem se poměřují


[http://feedproxy.google.com/~r/ceskaskola/~3/4XsV7Dm4D5A/irena-kasparova-prijde-mne-samoucelne.html]
„Jediné, co všechny děti v domácím vzdělávání spojuje, je, že se učí doma. Proč a jak se hodně liší. Pro svou knihu jsem si důvody rozdělila do čtyř skupin. Do první patří rodiny, ve kterých rodiče musejí vycestovat za prací a berou své děti s sebou. Ve druhé jsou rodiny dětí se zvláštním nadáním, například sportovci, hudebníci nebo umělci, kteří potřebují speciální rozvrh. Ve třetí jsou rodiny, které volí domácí školu kvůli psychické nebo fyzické odlišnosti svého dítěte. A v té poslední jsou rodiny, jež se od ostatních liší tím, že chtějí žít po svém. Jsou například věřící, ekologicky zaměřené anebo jenom chtějí výuku pojmout jinak než běžná základní škola. To byl i můj případ,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny Irena Kašparová, autorka knihy Spolu: Průvodce domácím vzděláváním. Doma učila svoje čtyři děti.Irena Kašparová (muni.cz)V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:Co jste dělala jinak než v klasické škole? Když jsem s domácí výukou začínala, lpěla jsem na učebnicích. Byly pro nás vodítkem, co všechno máme probrat. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem jejich otrok a že jsem si akorát přinesla školu domů. Tím se vytratil důvod, proč jsem se pro domácí vzdělávání v první řadě rozhodla. A tak jsme po prvním roce začali s,,projektovým vyučováním“, jak jsme tomu říkali. Syn si pokaždé vybral téma, které ho zajímalo, jednu dobu to byli indiáni, pak zase zlato a kolem něho se odvíjelo, co bylo třeba se naučit. Psali jsme na něj diktáty, slohové práce, hledala jsem v něm matematiku. Byly s ním spojené i dějepis, zeměpis, výtvarka, sportovky nebo hudební výchova. Tímto způsobem jsme probrali jednotlivé předměty a ještě si prohloubili znalosti.Nechybí dětem, které jsou doma, kolektiv? To je jeden z důvodů, proč politici dlouho nechtěli schválit domácí vzdělávání i pro druhý stupeň. Nazývali to,,skleníkový efekt“, že reálný, drsný školní svět v domácí škole není.,,Domškoláci“ ale nejsou doma izolované děti. Mají spoustu kroužků a aktivit. Je pravda, že kroužky sdružují lidi podobných zájmů, nikoliv celou společnost, ale zároveň probíhají mimo domov, ve městě, kde děti vidí každodenní život. Mně naopak přijde samoúčelné dávat děti do kolektivu kohorty, kde jsou všichni stejně staří a navzájem se poměřují. Tento způsob výuky prospívá pouze průměrným žákům. Ti silní i ti slabí jím trpí. Už řadu desetiletí si tím vychováváme silný průměr. V běžném životě je přirozené být ve skupině různě starých a různě vzdělaných lidí. V práci také máte mladší zaměstnance společně se staršími a navzájem se od sebe učí a spolupracují. Děti v domácím vzdělávání mívají častější kontakty s různě starými lidmi. Rodiče je zapojují do svých záležitostí a jsou více součástí života dospělých. Obohacuje to všechny.Celý text naleznete v Lidových novinách





© 2020 - PERPETUM web design