KLÁVESKA.cz

Zprávy ze serveru 'BIOTRIN'BIOTRIN


Zobraz nejnovější zprávy ze všech serverů
Výběr kategorií:
Blogy a osobní stránky
Bydlení
Cestování
Doprava a dopravní prostředky
Finance a bankovnictví
Instituce a úřady
Kultura
Obchod
Počítače a komunikace
Průmysl, zemědělství
Služby
Sport
Věda a výzkum
Vzdělávání
Zábava, koníčky
Zdraví, děti, rodičovství
Zpravodajství, informace
Životní prostředí, příroda

Jazykový filtr:
česky   anglicky
polsky   slovensky


Hledání:
text:

server BIOTRIN
Listování: [ 1 ]  2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 další

30.06.2025 08:42

Technika toxického samce: slibný pokrok v boji proti nemocem přenášeným komáry


[https://www.biotrin.cz/technika-toxickeho-samce-slibny-pokrok-v-boji-proti-nemocem-prenasenym-komary]
Průlomová inovace výzkumníků z ARC Center of Excellence in Synthetic Biology a Applied BioSciences na Macquarie University by mohla změnit způsob, kterým bojujeme proti komářím přenašečům velmi nebezpečných nemocí. Technika toxického samce (TMT – z angl. Toxic Male Technique) využívá genetické modifikace komářích samců, kteří při páření předávají samicím spolu se semenem proteiny, které jsou pro ně jedovaté. Tato metoda je rychlejší a účinnější než současné biologické alternativy a představuje významný milník v aplikaci syntetické biologie v ochraně veřejného zdraví. Komáři patří i nadále mezi nejnebezpečnější nepřátele lidstva. Od Anopheles gambiae, hlavního přenašeče malárie v Africe, po Aedes aegypti, přenašeče dengue, viru Zika a žluté zimnice, zabíjejí (byť nepřímo) každoročně více lidí než jakýkoli jiný živočich. Tradiční opatření na hubení škůdců – pesticidy, likvidace jejich stanovišť a sterilizační programy – se potýkají s jejich rostoucí odolností, vysokými náklady, nechtěnými ekologickými důsledky a jsou často vyloženě nerealizovatelné. Řešením je právě nová technika TMT: biotechnologický pokrok, který vybavuje samce komárů novou molekulární zbraní. Tato metoda, jež byla publikována v prestižním odborném časopisu Nature Communications, spočívá v takové genetické úpravě samců, která způsobuje produkci pro samici jedovatých peptidů v semenné tekutině. Když se tito samci páří, proteinové jedy se přenášejí do samic, což výrazně zkracuje jejich život a omezuje jejich schopnost rozmnožovat se nebo šířit nemoci. Značnou výhodou této metody je, že působí již na první ovlivněnou generaci samic, nikoli až na další generace, jak je tomu u jiných molekulárně biologických metod využívající gene drive, či obecně přenos genetických znaků v dědičné linii. Vzhledem k tomu, že u komárů jsou to právě samice, které bodají a přenáší nemoci, je v tomto případě nástup účinku na populace přenašečů značně urychlen, což metodu zvýhodňuje pro selektivní použití po propuknutí epidemie v dané lokalitě. Na rozdíl od konvenčních technik sterilizace hmyzu (SIT), které spočívají v uvolňování ozářených nebo geneticky sterilních samců za účelem narušení rozmnožování, zavádí TMT samovolně se regulující, ale účinný biologický mechanismus. V laboratorních podmínkách umíraly samice, které se spářily se samci modifikovanými pomocí TMT o 37–64 % rychleji. Simulace dále naznačují, že přenos nemocí by mohl být snížen o 40–60 %, protože méně samic přežije dostatečně dlouho na to, aby stihly bodat a infikovat člověka. Proč je to důležité? Geniálnost TMT spočívá v její specifičnosti, rychlosti a samoregulaci. Na rozdíl od širokospektrých pesticidů, které poškozují nejen cílový druh, čímž narušují životní prostředí, jsou účinky TMT přesně cílené prostřednictvím páření. To snižuje ekologické riziko a zároveň poskytuje druhově specifický, škálovatelný a ekologicky šetrný nástroj kontroly. Potenciální přínosy pro veřejné zdraví jsou obrovské. Zkrácení délky života samic komárů přímo snižuje jejich schopnost přenášet viry, jako je dengue, nebo parazity, jako je Plasmodium (původce malárie). Protože pouze starší samice přenášejí nemoci, zaměření se na délku jejich života nabízí výrazné snížení míry infekce bez nutnosti eliminovat celé populace komárů. Ačkoli TMT nabízí jasné výhody, zůstávají některé otázky. Bude tato technika v divokých populacích účinná a stabilní v průběhu času? Jak by se na ni mohly hmyzí populace adaptovat? Lze tento přístup přizpůsobit pro zemědělské škůdce nebo jiné přenašeče nemocí? Vědci již zkoumají způsoby, jak upravit účinnost jedu a zvýšit genetickou stabilitu. V budoucnu by se tato metoda mohla stát flexibilní platformou v oblasti hubení škůdců. Důležitou roli však bude hrát přijetí veřejností a regulační dohled. Jakékoli nasazení v terénu musí doprovázet transparentnost a ekologické studie. TMT je více než jen chytrý biologický trik – je to působivá ukázka toho, čeho můžeme s genomickými technikami dosáhnout, když jsou cíle v souladu s globálními potřebami. Vzhledem k tomu, že klimatické změny rozšiřují habitat komárů přenášejících nemoci a nemoci se šíří do nových regionů, nástroje jako TMT by mohly poskytnout včasnou obranu. V tichém bzučení modifikovaného komára se skrývá zpráva o tom, že genomické techniky mohou nabídnout přesné a účinné nástroje pro některé z nejsložitějších výzev lidstva. Zdroje: https://www.nature.com/articles/s41467-024-54863-1 https://www.isaaa.org/kc/cropbiotechupdate/article/default.asp?ID=21149  



26.06.2025 10:28

Nová položka v NBT knihovně – Brambory méně náchylné ke stresům


[https://www.biotrin.cz/nova-polozka-v-nbt-knihovne-brambory-mene-nachylne-ke-stresum]
Brambory představují třetí nejvýznamnější potravinářskou plodinu na světě a jsou velmi výživnou potravinou s vysokým obsahem důležitých živin. To je činí perspektivní zejména v rozvojových zemích. Jejich pěstování však komplikuje vysoká náchylnost k mnoha chorobám a škůdcům, což vyžaduje časté chemické ošetření. Švédští výzkumníci však nyní úspěšně použili technologii editace genomu CRISPR/Cas9 k vytvoření odolnějších odrůd brambor. Pomocí vyřazení jednoho genu (StDMR6-1) získali mutantní linie, které ve čtyřletých polních testech prokázaly zvýšenou odolnost proti třem závažným chorobám brambor: plísni bramborové, alternáriové skvrnitosti listů a strupovitosti hlíz. Navíc tyto upravené rostliny lépe snášely sucho a zasolení půdy. Zásadní je, že zvýšená odolnost se dosáhla bez negativního dopadu na výnos a kvalitu hlíz. Tento výzkum tak otevírá cestu k udržitelnějšímu pěstování brambor s menší závislostí. Více na: Brambory méně náchylné ke stresům Autor textu položky v knihovně NBT: Slavomír Rakouský

23.06.2025 08:21

Nanočásticový univerzální (?) genový přenos do intaktních rostlin


[https://www.biotrin.cz/nanocasticovy-univerzalni-genovy-prenos-do-intaktnich-rostlin]
Už bezmála čtyři desítky let jsou komerčně využívány nejrůznější transgenní plodiny. Jejich expanze byla umožněna vynálezem prvního „univerzálního“ genového přenašeče, modifikovaného plasmidu Agrobacterium tumefaciens simulujícího přirozený vznik „crowngallových“ nádorů na napadených rostlinách. Technika by dnes mohla být označována za rutinní postup přípravy jak rostlin geneticky modifikovaných (GM), tak geneticky editovaných (GE). Popravdě však zdaleka není rutinní, natož univerzální. Již záhy se totiž například ukázalo, že až na výjimky není použitelná pro rostliny jednoděložné.  Samozřejmě nastalo hledání alternativ. Více či méně se v praxi uplatnily vlastně jen dvě: (i) metoda biolistická, při níž je objekt různě ostřelován nejčastěji zlatými či wolframovými partikulemi s povrchem pokrytým příslušnou DNA či RNA a (ii) metoda využívající různě upravené nosiče virové – pro následnou genovou expresi stabilní, či spíše dočasnou, transientní.  Jak sám přenos, tak následnou genovou expresi na úrovni „transgenních organismů provázejí četná rizika. Biolistika je proces typu „padni kam padni“ – a pokud zasažená buňka přežije, může být její zotavení provázeno všelikou mutagenezí. A ta je navíc obecným problémem oné dlouhé cesty od transgenní in vitro připravené a pěstované somatické buňky k regenerované rostlině. Jak se jí vyhnout? Zásadně novou – přirozenými procesy opět inspirovanou – strategii přejímají zhruba v posledních deseti letech botanici od lékařů. Biomedicínská oblast totiž využívá pro přenosy aktivních biomolekul od vakcín po protinádorová terapeutika různé typy nanočásticových suspenzí. Bylo by možné ji aplikovat i na objekty rostlinné? Rostlinná pletiva jsou přece, na rozdíl od živočišných tkání, tvořena buňkami s různě pevnou buněčnou stěnou. Navzdory tomuto školnímu dogmatu se však opakovaně prokázalo, že tato bariéra není neprostupná pro nanočástice nesoucí funkční plasmidovou DNA, dsRNA či siRNA. Zatím však nebyl prokázán přenos a exprese syntetické mRNA.  Ověřování těchto technik se již několik let věnuje australská skupina z University Brisbane – viz Yong  et al. 2022. Jako pokusný objekt nejprve využívala oblíbený materiál virologů – rostliny Nicotiana benthamiana. A jako universální vektor různé suspenze 40nm nanočástic podvojného vrstevnatého hydroxidu (LDH) s obsahem různých biomolekul. Autoři prokázali, že tento systém je schopen do listových buněk či přímo plastidů inzerovat exogenní dsRNA či tzv. small interfering RNA (siRNA). V důsledku RNA interference následně došlo k utišení (silencing) konkrétních cílových genů, účastnících se procesů ochrany rostlin v případech napadení viry či jinými patogeny. Průvodní precizní cytologická analýza ilustrovala, že infiltrované  nanočástice jsou schopny putovat systémy apoplastu i symplastu do vodivých svazků a šířit se rostlinou. Nejnovější publikace Yong et al 2025 už přinesla velmi ambiciózní konstatování: “Transgeny kódující proteiny, dvouřetězcová RNA (dsRNA), mikroRNA a vodicí RNA (gRNA) byly úspěšně využity k modifikaci důležitých fyziologických vlastností geneticky modifikovaných rostlin.“ Důvod?  LDH „nanosheets“ byly totiž tentokrát navíc opatřeny proteinovým lysozymovým obalem, který zásadně zvýšil jejich spontánní průnik do intaktních rostlinných pletiv. Autoři tentokrát nesprejovali jen tabákové listy, ale použili hydroponii. Při ní byly nanočástice aktivně přijímány kořenovými špičkami či kořenovými vlásky endocytózou stimulovanou jednak lysozymovým rozvolněním buněčných stěn, jednak aktivací různých relevantních genů. LDH nanočástice tak účinně vnášely různé typy syntetické mRNA, siRNA a plasmidové DNA nejen do tabákových listů a kořenů, ale také do kalusů, květů, či vyvíjejícího se pylu. A to modelů jak dvouděložných, tak jednoděložných. Vedle již zmíněného N. benthamianum také rostlin Arabidopsis thaliana, či ze zygotických embryí odvozeného kalusu Sorghum bicolor. Injekčně byly nanočástice vpravovány do květních pupenů Solanum lycopersicum – i do jejich sterilně pěstovaných pylových kultur. Jako marker účinného vstupu genetické informace byla použita plasmidová DNA kódující tvorbu GFP. Výsledky – vesměs pozitivní.  Možná jsme opravdu na počátku další převratné technologie. Přesto – buďme opatrní. Nejsou tyto „komerční vize“ až příliš optimistické? Budeme úspěšní nejen v procesu univerzálního vnášení informačních RNA či DNA molekul, ale hlavně v rutinním odvozování/regeneraci stabilních transgenních rostlin pro vědu i praxi? Uvidíme.   Autorský komentář prof. RNDr. Zdeňka Opatrného, CSc., emeritního profesora PřF UK v Praze   Literatura: YONG,J. et al: Clay nanoparticles efficiently deliver small interfering RNA to intact plant leaf cells.-  Plant Physiol. 190: 2187-2202, 2022 YONG,J et al.: Lysozyme – coated nanoparticles for active uptake and delivery of synthetic RNA and plasmid-encoded genes in plants.- Nature Plants 11: 131-144, 2025  

19.06.2025 08:07

...byly vyvinuty i geneticky modifikované stromy, konkrétně topoly?


[https://www.biotrin.cz/byly-vyvinuty-i-geneticky-modifikovane-stromy-konkretne-topol]
Topoly (Populus spp.) jsou jedním z nejčastěji používaných modelových stromů pro genetické inženýrství. Díky rychlému růstu, relativně malému genomu, který byl jako první u dřevin kompletně sekvenován, a snadné regeneraci v in vitro podmínkách se hodí pro výzkum i praktické aplikace v oblasti bioekonomiky a lesnictví. Jedním z nejznámějších projektů geneticky modifikovaných topolů je práce americké biotechnologické společnosti Living Carbon. Tento startup se zaměřuje na vývoj tzv. „superstromů“ – geneticky upravených dřevin, které rostou rychleji a mají zvýšenou schopnost ukládat uhlík. Do chloroplastů topolu byly vloženy tři geny pocházející z tykve, dýně a zelených řas. Tyto úpravy mají zefektivnit fotosyntézu a omezit ztráty způsobené fotorespirací, což vede ke zvýšenému růstu a vyššímu příjmu CO₂. Základní experimenty byly provedeny jak ve skleníku, tak na poli. První polní výsadba těchto geneticky upravených stromů proběhla v roce 2023 v jižní Georgii. Od té doby byly zahájeny i další testy – například v Oregonu (ve spolupráci s Oregon State University), Pensylvánii a Kalifornii. Stromy jsou vysazovány především na opuštěných nebo znehodnocených plochách, jako jsou bývalé těžební lokality či degradované zemědělské půdy. Ve skleníkových podmínkách dosáhly tyto GM topoly za pět měsíců až o 53 % vyšší biomasy než kontrolní rostliny a absorbovaly přibližně o 27 % více oxidu uhličitého.  Ačkoliv laboratorní výsledky vypadají slibně, přenos těchto výsledků do reálného prostředí vyžaduje další a důkladné ověření. Zda se GM topoly stanou běžnou součástí moderního lesnictví, nebo zůstanou jen experimentem s omezeným dosahem, ukáže až čas ​​ a další výzkum. Více informací na toto téma můžete najít zde: https://www.smithsonianmag.com/smart-news/genetically-modified-trees-are-taking-root-to-capture-carbon-180981675/ https://www.nature.com/articles/s41587-023-01726-7 Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová​​​​​​

16.06.2025 08:01

Geneticky upravené bakterie jako zdroj dusíku pro kukuřici


[https://www.biotrin.cz/geneticky-upravene-bakterie-jako-zdroj-dusiku-pro-kukurici]
Vědci z Univerzity v Illionois ve své nedávné studii prokázali, že geneticky upravené půdní bakterie mohou během raného růstu kukuřice dodat až 15 kilogramů dusíku ze vzduchu, a tím snížit potřebu a závislost na syntetických hnojivech.   Connor Sible a jeho výzkumný tým z Univerzity v Illionois Urbana-Champaign testoval různé druhy geneticky upravených půdních bakterií schopných fixovat atmosférický dusík – tedy přeměnit ho na formu, kterou rostliny dokážou využít. Genetická úprava spočívá ve zvýšení aktivity klíčového genu odpovědného za tento proces, fixaci dusíku. Bakterie se po aplikaci při výsadbě usazují na kořenech rostlin a dodávají dusík přímo tam, kde je nejvíce potřeba. Ve studii byly použity produkty Pivot Bio PROVEN® a PROVEN® 40, obsahující jeden nebo dva druhy těchto upravených bakterií. Aplikace probíhala během tří po sobě jdoucích sezón za využití běžných zemědělských metod. Vědci měřili obsah dusíku v rostlinných tkáních v různých fázích růstu a sledovali výnos zrna. Analýza pomocí stabilních izotopů dusíku prokázala, že kukuřice na ošetřených plochách skutečně získávala dusík z atmosféry – nejen ze zásob půdy nebo hnojiv. Přestože současné produkty zatím nedokážou plně nahradit průmyslová hnojiva, výzkumný tým považuje technologii za slibnou. Do budoucna by vylepšené bakteriální inokulanty mohly významně přispět k udržitelnějšímu zemědělství. Už dnes však mohou být přínosné zejména v oblastech s nízkou přirozenou dostupností dusíku nebo tam, kde došlo ke ztrátám hnojiv.   Zdroj: https://aces.illinois.edu/news/gene-edited-soil-bacteria-could-provide-third-source-nitrogen-corn-production https://www.isaaa.org/kc/cropbiotechupdate/article/default.asp?ID=21173  

12.06.2025 09:56

...i běžný salát byl geneticky upraven tak, aby obsahoval až 30krát více betakarotenu, provitaminu A?


[https://www.biotrin.cz/i-bezny-salat-byl-geneticky-upraven-tak-aby-obsahoval-az-30kr]
Přestože je dnes větší tlak na zdravé stravování a zároveň je dostupnost téměř všech potravin snazší, většina lidí stále nekonzumuje doporučené množství ovoce a zeleniny. Z tohoto důvodu se vědci Universitat Politècnica de València ve Španělsku rozhodli geneticky upravit klasický salát, aby zvýšili jeho nutriční hodnotu. Výsledkem je odrůda „zlatého salátu“ obsahující až 30x více živin a vitamínů než běžný salát. Vědci se zaměřili na zvýšení obsahu betakarotenu, pigmentu s antioxidačními vlastnostmi, který slouží jako prekurzor vitaminu A. Běžně se vyskytuje v zelenině jako je mrkev, dýně, nebo brambory a dává plodinám typické nažloutlé až oranžové zbarvení listů. Jeho dostatečný příjem je klíčový pro zdravý zrak, imunitní systém nebo při prevenci srdečních onemocnění.  Za normálních podmínek se betakaroten syntetizuje v chloroplastech, které zajišťují přeměnu slunečního záření na energii. Pokud je ho tam však příliš, může to negativně ovlivnit účinnost fotosyntézy. Proto tým španělských vědců vyvinul technologii, která umožňuje přesunout betakaroten do jiných částí buňky, kde není narušeno fungování chloroplastů. Samotný salát obvykle nebývá považován za výživově výraznou plodinu – často se používá jen jako doplněk v sendvičích, salátech či jiných pokrmech. Význam tzv. zlatého salátu však spočívá nejen ve zvýšeném množství betakarotenu, ale i v jeho lepší biologické dostupnosti – pro lidský organismus snáze využitelný než z některých běžných druhů zeleniny. Obdobně jako zlatá rýže, i zlatý salát má velký potenciál v boji proti nedostatku vitaminu A, který představuje vážný problém zejména v rozvojových zemích a každoročně způsobuje milionům dětí nemoci ​, ztrátu sluchu, nebo zraku. Více informací na toto téma můžete najít zde: https://newatlas.com/health-wellbeing/golden-lettuce-genetically-engineered-30-times-vitamins/ https://www.iflscience.com/golden-lettuce-new-fortified-food-is-packed-with-30-times-more-provitamin-a-75976 https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/tpj.16964 Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová​​​​​​

09.06.2025 08:56

Asparaginasy - od léčby leukémie ke zdravějším potravinám


[https://www.biotrin.cz/asparaginasy-od-lecby-leukemie-ke-zdravejsim-potravinam]
L-Asparaginasy jsou enzymy schopné hydrolyzovat L-asparagin na kyselinu L-asparagovou a amoniak. Na první pohled se jedná o reakci nepříliš zajímavou. Přesto jsou tyto enzymy v současné době nepostradatelné jak v onkologii, tak v potravinářském průmyslu. Historie protinádorového využití L-asparaginas se začala psát již na začátku dvacátého století, a to ve chvíli, kdy byly poprvé popsány antineoplastické účinky těchto enzymů. Trvalo však několik desítek let, než se tyto znalosti podařilo přetavit v první schválené léčivo obsahující L-asparaginasu. Roku 1978 byl americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) schválen přípravek (Elspar®), obsahující L-asparaginasu původem z E. coli. Léčba akutní lymfoblastické leukemie pediatrických pacientů tak nabrala nový, výrazně efektivnější směr. Postupem času byly na trh uvedeny i další přípravky obsahující například pegylovanou L-asparaginasu z E. coli nebo L-asparaginasu z Erwinia chrysanthemi (nově Dickeya dadantii). Zároveň docházelo i k rozšiřování indikací a s léčbou využívající tyto enzymy se tedy v současné době můžeme setkat u různých typů hematologických malignit. Podstatou protinádorového účinku těchto enzymů je jejich schopnost účinně snižovat množství L-asparaginu přítomného v krvi a tím omezit jeho příjem nádorovými buňkami, které si ho buď neumí samy syntetizovat vůbec anebo pouze ve velmi omezeném množství. Nedostatek této esenciální aminokyseliny vede následně k potlačení syntézy proteinů, zástavě proliferace buněk a jejich zániku. Dalším milníkem v historii využívání L-asparaginas byl přelom tisíciletí, neboť v této době se do centra zájmu řady vědeckých skupin dostal akrylamid, neurotoxin a potenciální karcinogen. Jeho zvýšené množství totiž bylo objeveno v potravinách bohatých na sacharidy, které jsou zpracovávané při vysokých teplotách. Bohužel sem patří tak běžné potraviny, jako je pečivo, káva, snídaňové cereálie či bramborové lupínky. Vzhledem k tomu, že jedním z prekurzorů pro vznik akrylamidu je L-asparagin, netrvalo odborníkům dlouho navrhnout jako jeden z přístupů vedoucích ke snížení koncentrací akrylamidu v potravinách využití L-asparaginas, které by odstraňovaly tento prekurzor z použitých vstupních surovin. Řada studií následně dokázala, že v některých případech a v závislosti na konkrétní matrici a použitých podmínkách je možné s využitím těchto enzymů snížit množství vznikajícího akrylamidu až o 90 %. Z toho důvodu je používání L-asparaginas k ošetření vstupních surovin v současné době jednou z celé řady metod, které mají zajistit minimalizaci výskytu akrylamidu v potravinách. Unikum tohoto přístupu spočívá ve skutečnosti, že účinek L-asparaginas se neodráží ve výsledné chuti ani struktuře produktu. Na trhu se nyní můžeme setkat například s přípravky PreventAse® (DSM) a Acrylaway® (Novozymes A/S), které obsahují L-asparaginasy původem z Aspergillus niger a Aspergillus oryzae. V Evropských státech aktuálně platí nařízení Komise (EU) 2017/2158 ze dne 20. listopadu 2017, kterým se stanoví zmírňující opatření a porovnávací hodnoty pro snížení přítomnosti akrylamidu v potravinách. Toto nařízení zavádí povinnost pro potravinářské podniky přijmout opatření vedoucí ke snížení množství akrylamidu v potravinách a stanovuje porovnávací hodnoty pro jednotlivé komodity. Velmi aktuální je navíc v současné době diskuse navrhující ještě další zpřísnění uvedených opatření. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že v současné době je snižování koncentrací akrylamidu v potravinách klíčovým tématem jak na národní, tak mezinárodní úrovni, a z toho důvodu se řada univerzit a dalších organizací aktivně zapojuje do výzkumných iniciativ. Jedním z významných projektů, které se této problematice věnují, je program COST ACRYRED (CA21149), do kterého jsou společně s řadou mezinárodních partnerů zapojeny například Vysoká škola chemicko-technologická v Praze a Česká zemědělská univerzita v Praze. Zdroje: Pejšková, L., Loužecká, K., Podzimek, T., & Benešová, E. (2023). ʟ-Asparaginasy a jejich potenciál v medicíně a potravinářství. Chemické Listy, 117(8), 508-515. https://doi.org/10.54779/chl20230508 https://acryred.eu/ https://food.ec.europa.eu/food-safety/chemical-safety/contaminants/catalogue/acrylamide_en https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32017R2158

05.06.2025 11:07

...EU při využívání a kontrole GMO uplatňuje tzv. princip předběžné opatrnosti?


[https://www.biotrin.cz/eu-pri-vyuzivani-a-kontrole-gmo-uplatnuje-tzv-princip-predbez]
Princip předběžné opatrnosti je pravidlo, které preferuje postupovat zdrženlivě, pokud nemáme dostatečně pevné vědecké důkazy o vhodnosti a bezpečnosti nové technologie. První zmínky se objevily už v 70. letech 20. století, ale větší pozornost si vysloužilo až v roce 1992 na Summitu Země v Rio de Janeiru. Potenciální rizika, která přináší nakládání s GMO (nebo jakýmikoliv jinými organismy, produkty), lze rozdělit do dvou hlavních kategorií:  rizika pro lidské zdraví, jako je možnost přenosu nebo tvorby nových toxinů a zvýšená alergenicita rizika pro životní prostředí, jako ohrožení druhové rozmanitosti, invazivní chování GMO, křížení s volně se vyskytujícími druhy a vznik agresivních plevelů či rostlin se zvýšenou rezistencí vůči chorobám. Další obavy zahrnují například úbytek tradičních odrůd a s tím související snížení biologické rozmanitosti, případně narušení ekologických cyklů a rovnováhy v ekosystémech. Zvýšená konkurenceschopnost GMO může vést k vytlačování původních druhů a k přeměně přirozeného prostředí. Nelze opomenout ani sociálně-ekonomické dopady, jako je změna v tradičním zemědělství, závislost zemědělců na patentech, nebo změny ve struktuře trhu (dominance nadnárodních společností). Ačkoli je princip předběžné opatrnosti pevnou součástí právních předpisů mnoha států, jeho používání provází několik výzev, neboť si jej každý stát vykládá jinak. Navíc může docházet ke zpomalování zavádění užitečných inovací a občas se stává záminkou k obchodnímu protekcionismu, což může potlačit vědecké argumenty. A jak to řeší Evropská unie? V EU je princip předběžné opatrnosti uplatňován i po schválení GMO pro uvedení na trh – například při odůvodnění národních zákazů pěstování geneticky modifikovaných plodin, při monitorování GMO a jejich produktů po uvedení na trh nebo v rámci hodnocení případných nově vzniklých rizik. Doposud však nebylo u žádného GMO schváleného v EU prokázáno opomenuté riziko, které by mělo negativní dopad na lidské zdraví nebo životní prostředí. Více informací na toto téma můžete najít zde: https://bezpecnostpotravin.cz/UserFiles/publikace1/Moderni_biotechnologie_WEB.pdf https://szu.gov.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/zdravi-vyziva-bezpecnost-potravin-a-predmetu-bezneho-uzivani/rizika-a-potraviny-noveho-typu-gmo-nanotechnologie/ https://mzp.gov.cz/cz/agenda/rizika-pro-zivotni-prostredi/geneticky-modifikovane-organismy-gmo/formulare-a-metodicke-5 Autorka textu: Kristýna Kliková, editorka textu: Tereza Branyšová

02.06.2025 10:42

Tempeh z cizrny a hrachu jako nová alternativa masa


[https://www.biotrin.cz/tempeh-z-cizrny-a-hrachu-jako-nova-alternativa-masa]
Výzkumný tým z University of Massachusetts Amherst (UMass Amherst) pracuje na vývoji nové rostlinné alternativy masa – tempehu z cizrny a hrachu. Projekt podpořený čtyřletým grantem z programu USDA Pulse Crop Health Initiative si klade za cíl vytvořit chutný, výživný a udržitelný produkt, který by mohl pomoci zmírnit zdravotní rizika spojená se západní stravou, jako jsou obezita, ztučnění jater, hyperlipidémie nebo cukrovka. Tempeh, tradiční fermentovaná potravina původem z Indonésie, se obvykle vyrábí ze sójových bobů a v posledních letech si získává celosvětovou popularitu jako kvalitní zdroj rostlinných bílkovin. Vědci z UMass Amherst se však ve svém výzkumu zaměřili na alternativní suroviny – cizrnu a hrách. Jejich fermentací vznikají nové bioaktivní sloučeniny, které významně ovlivňují jak nutriční hodnotu, tak senzorické vlastnosti výsledného produktu. Tento přístup zároveň podporuje větší rozmanitost jak v lidské stravě, tak v zemědělské produkci, což přispívá k udržitelnější produkci potravin. Klíčovou součástí výzkumu je detailní analýza biochemických procesů během fermentace – zejména toho, jak houby využívají živiny z luštěnin a přeměňují je na další sloučeniny, jako aminokyseliny a flavonoidy. Tyto procesy totiž významně ovlivňují nutriční složení, chuť, aroma i texturu výsledného tempehu. Dosavadní zjištění naznačují, že výsledný tempeh bude bohatý na vlákninu a zároveň nízkotučný. Přestože fermentace tempehu má dlouhou tradici, jedná se podle vedoucího výzkumu Hang Xiao stále převážně o empirický proces – ačkoli je totiž zřejmé, že fermentace mění výživové a senzorické vlastnosti potraviny, hlubší porozumění těmto biochemickým procesům stále chybí. Právě to podle něj omezuje potenciál tempehu jako plnohodnotné alternativy masa. Vědecké poznání těchto mechanismů je proto klíčové pro výrobu produktů s konzistentní kvalitou a prokazatelnými zdravotními benefity. Pro úspěšné zavedení nového produktu na trh je nezbytné, aby byl nejen zdraví prospěšný, ale také chutný – právě chuť bývá u rostlinných alternativ masa častou překážkou. Proto výzkumníci plánují komplexní senzorické testování se spotřebiteli, kdy bude hodnocena chuť, vůně i textura. Současně probíhá výzkum zdravotních účinků tempehu na modelu obézních hlodavců krmených tzv. západní stravou s vysokým obsahem živočišných tuků a cukrů – model napodobující stravovací návyky běžné v mnoha regionech světa. Výzkum má stanovit, zda tempeh může fungovat jako preventivní opatření proti negativním důsledkům nezdravé stravy. Průběžné výsledky jsou nadějné a potvrzují potenciál luštěninového tempehu jako funkční potraviny budoucnosti. Zdroje: https://www.isaaa.org/kc/cropbiotechupdate/article/default.asp?ID=21171  https://www.umass.edu/news/article/chickpea-and-pea-tempeh-under-development-new-plant-based-protein-foods  

29.05.2025 13:14

Nová položka v NBT knihovně – Skot odolnější vůči vysokým teplotám


[https://www.biotrin.cz/nova-polozka-v-nbt-knihovne-skot-odolnejsi-vuci-vysokym-teplota]
Globální oteplování se negativně podepisuje i na hospodářských zvířatech, včetně skotu. Zvyšující se teploty mění podmínky pastvy, na které nejsou mnohá plemena dobře uzpůsobena – především dlouhodobá letní vedra představují výraznou zátěž. Například holštýnský skot, jedno z nejrozšířenějších plemen na světě vyšlechtěné pro vysokou mléčnou užitkovost, je typické svou černobílou srstí. Právě tmavé zbarvení ale absorbuje více slunečního záření, což zvyšuje tělesnou teplotu zvířat a přispívá k tepelnému stresu. Vědci na Novém Zélandu proto využili technologii CRISPR/Cas9 k úpravě genu PMEL, který ovlivňuje pigmentaci tmavých částí srsti. Díky zásahu vznikla telata se světlejší, šedobílou barvou, která by mohla snižovat míru tepelného stresu během horkých dnů. Přestože přežilo pouze jedno z upravených telat, studie prokázala, že úprava barvy srsti je geneticky možná a představuje jeden z potenciálních nástrojů pro adaptaci hospodářských zvířat na globální oteplování. Více na: Skot odolnější vůči vysokým teplotám





© 2025 - PERPETUM web design