16.07.2024 03:35

Focení z modelu letadla 4 - EPP-FPV v rutinním provozu

[http://modelweb.fotozona.cz/2013/04/foceni-z-modelu-letadla-4-epp-fpv-v.html]
Po delší sérii testů se dá mluvit o tom, že focení s EPP-FPV přechází do režimu "rutiny". Díky tomu jsem mohl vzít model i na chatu k Třeboni a pořídit i první snímky z oblasti, kvůli které jsem se vlastně do celého projektu pustil, tedy jihočeské krajiny. V tomto článku bych chtěl stručně shrnout, jak aktuálně vypadá osazení modelu... Vlastní model je stále stejný, změn je minimum. Hlavní úpravou je posílení pohonu, aktuálně používám motor LiPolice (čínský prodávaný rakouským Schweighoferem) ve velikosti AXI2814 s kV1150. Pohonný akumulátor je nyní čtyřčlánek v kapacitě 3300-4500mAh, s vrtulí Graupner 10x5 poskytuje něco přes 750W příkonu. To není právě málo, rezerva výkonu je veliká a po startu je model schopen letět prakticky svisle vzhůru. Větroňáři na soutěži v Poříčí při shlédnutí tohoto modelu trefně konstatovali, že jde o absolutní vítězství výkonu motoru nad aerodynamikou :-) V praxi to ale není až tak samoúčelné, tato rezerva mi umožňuje v případě nutnosti startovat i po větru případně se rychle vyhnout překážce, což se při focení na menší ploše může hodit. Na vlastní let běžně stačí třetina plynu, odběr tedy není mimo maximum nijak dramatický. Fotopřístroj je "zrcadlovka bez zrcadla" Sony NEX-3, objektiv je malý širokoúhlý 16mm f2.8, to odpovídá 24mm na kinofilmu. Spoušť se musí mačkat servem, tento NEX bohužel kabelovou spoušť neumí. Nad fotopřístrojem je posazena videokamera ze sady FatShark Predator, která pomocí vysílače na 5,8GHz přenáší na zem obraz. Použita je jako hledáček, s letem "bez vidu" u tohoto modelu nepočítám. Letové vlastnosti jsou velmi slušné, nemám problém. Pro přistání mohu využít křidélka i jako klapky, ale v podstatě to příliš nepotřebuji, přistanu si kam potřebuji. Upozorňuji nicméně méně zkušené zájemce, že v tomto nejsem zcela objektivní, pro mě jako aktivního soutěžícího v elektrovětroních je prostě přistání na určené místo absolutní samozřejmost, což se při focení hodí, začátečník by měl raději začínat na větší ploše, model se zátěží fotopřístroje zas tak pomalý není! Výsledky z hlediska kvality fotografií jsou velmi slušné, není moc co vytknout.  Připojuji dvě ukázky, více snímků jsem vypublikoval do galérie http://www.fotozona.cz/f1001569736. Do budoucna budou stačit pouze drobné změny. V první řadě jsem musel vyměnit regulátor, původně použitý EMAX 50A nestačil, bylo nutno osadit silnější 60A. Tato úprava už je provedena, zatím není ověřena v letu, ale nečekám problémy. Dále budu lehce laborovat s vrtulemi, možná bude APC 9x6 vhodnější než dosud používaná Graupner 10x5 - uvidím. Jinak je model ale v pořádku, napadají mě sice i některé vylepšení vlastního modelu, pro ně by ale bylo praktičtější koupit nový exemplář a udělat je hned při stavbě. To ale není kritické, vyšší prioritu má pro mne vylepšení "pozemní stanice" ve smyslu držáku pro displej atd.

16.07.2024 03:35

Focení z modelu letadla 3. - "DSLR Solution"

[http://modelweb.fotozona.cz/2013/02/foceni-z-modelu-letadla-3.html]
Při realizaci projektu focení z modelu letadla jsem se rozhodl paralelně postupovat dvěma směry a kromě již popisovaného čínského EPP-FPVjsem se pustil také do vlastní stavby. Vznikl tak model založený na projektu DSLR Solution z RC Groups. V tomto článku chci popsat první zkušenosti s ním. Model DSLR Super Solution naleznete na RCG, včetně kompletní sady plánů v PDF. Jde o ryze účelovou "obludu" pro focení větším fotopřístrojem, v originálním provedení šlo o běžnou APS-C zrcadlovku Nikon 3100. Model je postaven z běžného polystyrénu doplněného o překližku, výrobní náklady jsou tedy minimální. Originál je bez povrchové úpravy. Můj exemplář je sice tvarově totožný, konstrukce se ale dost liší. V první řadě je velikostí pouze 75% originálu - počítal jsem maximálně se Sony NEXem a tak nebylo nutné počítat s tak velkou plochou. Zadruhé jsem se rozhodl pro "tradiční socialistickou" konstrukci, kdy je polystyrénové křídlo potaženo hnědou papírovou lepicí páskou. Tohle je osvědčená metoda, která s mizivými náklady poskytne až nečekaně slušný povrch. Ke stavbě není moc co dodat, základem je připravit si odporovou pilu a šablony profilů, pak už celkem není problém nařezat křídlo a další díly. Chce to trochu cviku, první pokus jsem zkazil, ale pak už nebyl problém. V konstrukci křídla jsem ignoroval podle mě dost zcestné vyztužení pásky překližky a raději si udělal jednoduchý přípravek pro vyříznutí zářezu na smrkovou lištu, ve středu křídla je pak Purexem vlepena lišta 3x10mm, v uchách 3x5mm. Po vlepení nosníků a mírném přebroušení (vysavač po ruce!) se křídlo polepí papírovou páskou. Klasické práce do vany - namočit pás a postupne od odtokové hrany polepujeme s mírným překryvem. Dojem při práci nestojí za moc, ale po uschnutí budete asi kvalitou povrchu překvapeni, opravdu hezky se napne. Po přilepení uší jsem křídlo jednou natřel válečkem zředěným lesklým akrylovým lakem a bylo připraveno. K trupu a ocasním plochám není co dodat, provedení je poměrně přesně podle originálu, pouze jsem spodní část trupu opět přelepil lepicí páskou. Osazení je co dům dal - motor MVVS 2/1120, vrtule 10x5, regulátor TGY Plush 30A, serva 2x TG9, akumulátor 3s2200mAh. Zajímavá je RC souprava -  použil jsem historickou Graupner FM314 s přijímačem MZK Penta na 35MHz, což je kompatibilní s videovysílačem v pásmu 2,4GHz. Vzhledem k řízení pouze SOP, VOP a motoru není absence jakýchkoli mixů problém. Model vznikal po chvilkách asi 14 dní, nakonec se dočkal dokončení. Přiznám se, že když jsem ho viděl, tak jsem měl chuť se na zálet úplně vykašlat, nějak jsem naprosto postrádal k modelu důvěru, nelíbil se mi atd. Nakonec jsem se ale přesvědčil, abych to zkusil a zajel jsem na letiště. Model byl v tu dobu ještě s hnědým křídlem jen s jednou vrstvou laku. Má deprese pokračovala ještě při startu, model je docela problém hodit, protože ho klopný moment motoru doslova trhá z ruky a překlápí dopředu. Nicméně už jsem se rozhodl zálet dokončit a odstartoval jsem. A pak jsem už jen zíral, jak jsem model špatně odhadl - ono to nejen letí, ono to letí výborně! Naprosto stabilní let s výborným kluzem, není co dodat. Prostě toto jsem neodhadl a byl jsem moc překvapen - příjemně. Doma jsem křídlo natřel (opět válečkem) zředěným bílým Balakrylem a přidal pár barevných pruhů pro lepší viditelnost (také akrylát), viz podoba na fotkách. Pak jsem osadil kamerou a videovysílačem na 2,4GHz a šlo se létat. Vše bez problémů, videopřenos funkční, rušení 35MHz žádné. Pro legraci jsem zkoušel i FPV let s použitím hledáčku kamery. To mi zatím příliš nešlo, ale při té příležitosti jsem zjistil, že model absolutně postrádá pádovou rychlost. Model je skutečně absolutně nemožné dostat do vývrtky, při přetažení jen trochu zhoupne a to je vše. Celkově spokojenost, v dohledné době zkusím i let se zátěží fotopřístroje, nevidím ale důvod k problémům. Předběžné shrnutí projektu Pokud se neštítíte ruční práce, lze touto formou získa zajímavý model za naprostou směšnou cenu. Když spočtu náklady na PS, překližku a další věci vyloženě extenzivně, ta jsem i  tak pod 300 korunami, což je celkem směšná suma. Model má velmi slušné letové vlastnosti. Za samostatnou pozornost stojí křídlo z kombinace PS-lepenka, to je opravdu zajímavé při směšné ceně a umím si představit využití i na jiných projektech. Složitější je hodnocení celkové koncepce modelu, ta má třeba proti EPP-FPV své klady, ale i zápory a možná by stálo za úvahu při zachování technologie model navrhnout trochu jinak. Ale každopádně není důvod experimentu litovat, zdá se, že tudy může vést cesta. Osobně už přemýšlím o stavbě druhého kusu upraveného na základě získaných zkušeností...

16.07.2024 03:35

Focení z modelu letadla 2. - testy EPP-FPV

[http://modelweb.fotozona.cz/2013/02/foceni-z-modelu-letadla-2.html]
Jak jsem zmínil v předchozím článku, "obluda" úspěšně prošla záletem a tak bylo třeba ověřit let s fotopřístrojem. Pro první testy jsem obstaral levný kompakt Canon A810 a vytvořil držák se servem. Jelikož vše fungovalo, nic nestálo v cestě ověřovacím letům. Tedy "nic" - ještě tu máme počasí a to přineslo minimum světla na focení v kombinaci s větrem cca 7m/s trvale a v nárazech nad 10m/s. Ale když test, tak pořádný a létat jsme šli i takto, aby model EPP-FPV musel opravdu předvést, co dokáže... První klad - modelu to nijak moc nevadí.  Samozřejmě, příjemné létání se v podobném větru a turbulenci nekoná, pro focení také nic moc, ale v podstatě jsem ani chvíli neměl pocit, že by modelu něco hrozilo. Docela silně byla patrná naše deformace z přistávání v F5J, na následující fotce ze vzduchu je vidět, jaký "prostor" byl na přistání. Z jedné strany topoly, z druhé dílo psychopatického krtka, před námi "vodní plocha", mimochodem dost hluboká. Ale vůbec nám to nepřišlo jako málo místa a také všechna přistání byla v pohodě :-) Model létal jak měl, provedl jsem i nějaké průlety pro focení. Mizerné světlo neumožnilo žádné zázraky, navíc si syn ve vichru netroufl na pilotáž a tak dost barbarsky fotil on, ale pár fotek jsem vybral... Dálková spoušť foťáků fungovala dobře, ale v daném počasí nebylo možné z kompaktu dostat nic slušného. Musel jsem mu nastavit 800ISO citilvost a to už moc nezvládá. Nicméně několik ilustračních snímků jsem vybral.  Není moc co dodat, všechno funguje a lze se jen těšit na lepší počasí. Jediná nutná změna a zároveň rada pro jiné stavitele - musím bezpodmínečně přidat externí BEC. Model už má teď pět serv a to už je na lineární BEC v eSky reglu moc. Teď to ještě bylo OK, ale v létě by nebyla šance. Ale tohle není problém, večer zkrátka namontuji...

16.07.2024 03:35

Focení z modelu letadla 1. - model EPP-FPV

[http://modelweb.fotozona.cz/2013/01/foceni-z-modelu-letadla-1.html]
Jako určité novoroční předsevzetí jsem se rozhodl konečně napravit starý rest, kterým je focení z modelu letadla. Je to docela s podivem - focení jsem se v minulosti věnoval prakticky profesionálně a i po jistém omezení této záliby si mohu dovolit říct, že si držím slušnou úroveň. V modelařině pak létám soutěžně i na mezinárodních akcích - kupodivu jsem se ale nikdy nepřiměl k tomu, abych tyto záliby spojil a realizoval na slušnější úrovni také focení z modelu. Proto jsem si řekl, že to musím změnit a zahájil jsem aktivity k tomu, abych měl pro letošní sezónu model, schopný bezproblémově nosit přístroj třídy Sony NEXu. Ubírám se více směry, v prvním článku představím "čínský zázrak" HK EPP-FPV. Model jsem nalezl na Hobbykingu - viz tento odkaz. Jde o "obludu" s rozpětím 1800mm určenou vysloveně pro létání v režimu FPV, charakter pak dává předpoklad k využitelnosti i pro létání s větším fotopřístrojem. Model jsem objednal v holandském skladu, k mému šoku mi dorazil za pouhé dva dny! Cena něco málo pod dva tisíce, při nákupu z NL přirozeně odpadají jakékoli zmatky s clem a DPH. Obsah krabice je na následujících snímcích. K provedení není co dodat, model je z EPP řezaného drátem (nejde tedy o výlisek do formy), díly z EPP i uhlíková trubka trupu jsou kvalitou v pořádku (na Čínu vyloženě nadprůměr). Křídlo je vyztuženo uhlíkovými čtvercovými profily s kulatou dírou uvnitř (už jsem viděl i u  Pecky) do nich se zasouvají dvě spojky z uhlíkové tyčky 5 mm. Podle mě celkem OK. Překvapil mě návod, to obvykle v HK flákají, tady je ale velmi hezký barevný fotonávod na křídovém papíru. Ke stavbě není co dodat, model jsem osadil čtyřmi servy HXT900, RX je Futaba R617FS. Motor je "co dům dal" - nějaká čína ve velikosti AXI 2814 kV1400 s vrtulí 10x5, regulátor E-SKY 50A (kdysi koupeno u Pecky). Pohonný akumulátor je starý 3s4600mAh, jde o akumulátor původně do F5F, na což už dnes opravdu nemá, ale pro menší proudy stačí.Výsledkem je model viz fotografie. Na modelu je docela zajímavá poloha těžiště - i s velkým akumulátorem 4600mAh jsem musel přidat skoro 100g olova, aby těžiště vyšlo (mimochodem v návodu je nesmyslně moc vepředu doporučuji jít aspoň o centimetr dozadu, i tak je ale nutné dovážení). Mám sice jisté pochybnosti o tom, zda jde o záměr, mě to ale docela potěšilo, protože po budoucím osazení foťákem o hmotnosti minimálně 300g to krásně vyjde. Vtipně je řešená "kabina", která je přidělaná magnety a je dělená, po odejmutí vrchní části je ideální pro montáž nějaké FPV kamerky atd. Pro NEX se bude muset úchyt předělat výrazně, to ale nic nemění na tom, že jde o dobrý nápad. K létání není moc co dodat - model létá jak má, v podstatě jsem vůbec nezalétával, vše šlo napoprvé. Model se jeví stabilně, což je pro focení nezbytné. Takže se koupě jeví jako úspěšná a mám příští víkend co dělat při vymýšlení držáku fotopřístroje :-)

16.07.2024 03:35

Postřehy z F5J Dubnica n. Váhom, 18-19.8.2012

[http://modelweb.fotozona.cz/2012/08/postrehy-z-f5j-dubnica-n-vahom-18.html]
Minulý víkend v Dubnici proběhla jedna z největších akcí první ucelené sezóny kategorie F5J - mezinárodní mistrovství Slovenska. Účast 56 soutěžících mluví sama za sebe, zemí jsem napočítal 7. Soutěž probíhala za krásného počasí - slunce a slabý vítr, termiky spousta. Výkony tomu odpovídaly, bohužel ale ze záhadných důvodů tato idyla moc nesvědčila soutěžícím z ČR. Já jsem létal se zbrusu novým Storkem 4 a nemohu své výkony hodnotit jinak než jako "přemotivovanost" - letadlo mi sedí a docela hodně jsem si věřil, ukázalo se to ale spíš škodlivé. V prvním kole jsem trochu podcenil ranní situaci, kdy jsem letěl v úplně první skupině - nějak mi to nešlo a spadl jsem dost brzy. Polehčující okolností pro mě je, že maximum nenaletěl snad vůbec nikdo, ale každopádně několik pilotů zvládlo více - škrtací kolo bylo na světě. Další dvě kola byl dobrá, ale ve čtvrtém kole jsem poprvé zakopl o přemotivovanost - po velmi dobrém letu jsem se zbytečně moc snažil o přistání až v poslední vteřině, což mi narušilo rozpočet a trefil jsem se při přistání. Nula za přistání již byla nepříjemná ztráta, nicméně pořád bylo o co bojovat. Vše se ale zkazilo v pátém kole, kdy jsem letěl na riziko jen do 75 metrů a spadl za 2:17 min - no comment :-( Situace byla taková, že při startu do běžných 130m bych se hravě přesunul jinam a asi maximum ulétl, bohužel jsem ale riziko přehnal... Poslední kole jsem zvládl v pohodě. Druhý den už mi o nic nešlo a tak jsem si spíš hrál - oba lety pod 100m, v jednom letu mi jen slabším přistáním unikla tisícovka, v druhém jsem se prošel do pole za nulu, to už ale nehrálo roli. Výsledné 29té místo je každopádně zklamání, kdybych v posledním kole neriskoval, tak bych byl asi v top 20, ale ani to by mě netěšilo :-( Ovšem ostatní Češi na tom nebyli o nic lépe. Martinovi to moc nešlo, tak byl daleko za mnou, ale neuspěli ani Radek Malčík a Luboš Vaňura, kteří přitom patřili přímo mezi favority. Radek nakonec skončil nejlépe (14. místo), ale do finále bylo poměrně daleko, měl také dva "škrtací" lety. Luboš pak měl dokonce dvě nuly po technických problémech a skončil až za mnou. Výsledkem bylo, že vlastně poprvé v letošní Intertour bylo finále bez české účasti (myslím samozřejmě na soutěžích létaných v naší oblasti). K postupu do finále nakonec víceméně stačilo nezkazit víc než jeden let - poslední postupující (J.Hrušovský) měl ze započtených letů průměr 955b, což není zas tak moc. Ale nikdo z Čechů to nevyužil. Zajímavý je i debakl juniorů - v Bořeticích trojice Martin Hrubý, Matuš Dudáš a Luboš Vaňura přímo řádila a do finále prošli všichni, tady byl nejlepší z nich až na 34. místě.  Tentokrát jasně vedla zkušenost... Ovšem vlastní finále za účasti dvou Francouzů, jednoho Slovince a sedmi Slováků byl super zážitek. V prvním letu 8 modelů vyplo ve výškách kolem 50 metrů - vidět je skoro všechny v jenom chumlu byla bomba. Brzy se začalo padat, maximum nakonec z této skupiny ulétli jen S. Hansjek, M. Gala a J. Adámek, mezi nimi bylo jen 5 (slovy pět) bodů!!! Výšky 44, 45 a 48 metrů... S odstupem následovali dva soutěžící, kteří letěli "vysoko" - to ale znamená výšky 83 a 97 metrů. Opravdu super, to se musí vidět. Druhé finále bylo podobné, maximum z malé výšky zvládli stejní tři lidé, výšky tentokrát 43, 45 a 48 metrů, další tři maxima byla z výšek 83, 97 a 135m, čtyři modely opět spadly do pole (beze škod). Není co dodat, tohle byl učebnicový příklad toho, proč je dobré létat finále... Co se techniky týče, tak asi největší novinkou byla možnost poprvé vidět v reálu Euphorie od Dorošenků z Ukrajiny. Moc hezké letadlo, k tomu není moc co dodat. Jinak převážně Storky 4, Mibo Electra, Supry a dvě Maxy. Angličané měli i velké lehké AVA RES, ale jejich výkony upřímně spíš potvrzovaly názor, že to letadlo nemá smysl, ani v tomto pro ně ideálním počasí nepředstavovaly  žádnou patrnou výhodu proti lehkým kompozitům. Technické problémy se našly spíše jen mírné. Odešly nějaké výškoměry (důvody nejasné), nekontrolovaně padal jeden Stork řízený levnou soupravou Turnigy, po přistání (nakonec to dopadlo dobře) to ale vypadá spíše na problém s vakl kontakty konektorů Deans, nebyl to první případ. Nicméně i když viníkem budou spíš konektory, tak si neodpustím názor, že použití takto podezřelého rádia do modelu této ceny i velikosti je dost neuvážené... Celkově ale žádná velká dramata. Organizace byla skvělá, zlí jazykové tvrdí, že na Slovensko stejně jezdíme jen okukovat časoměřičky, to jsou ale určitě pomluvy :-) Fungovaly ale i další věci . občerstvení, výpočetní středisko, ozvučení - v tomto směru opravdu spokojenost. Nepodařilo se snad jen jedno z ranních kol, kdy se popletla časomíra, ale tím chyby skončily (kolo se opakovalo). Kompletní velká galérie fotografií je na této adrese na PicasaWeb, některé fotky si troufnu označit za vydařené. Kromě toho vzniklo také video z prvního finálového letu:

16.07.2024 03:35

Proč je málo mladých na modelářských soutěžích?

[http://modelweb.fotozona.cz/2012/08/proc-je-malo-mladych-na-modelarskych.html]
Na webu Aviarium se objevil zajímavý článek, reagující na úvodník z RC Revue. Zabývá se otázkou, proč je na soutěžích málo mladých a docela podrobně rozebírá různé změny a důvody. Doporučuji k přečtení, stojí to za to, s obsahem souhlasím tak na 85% a ve zbylých 15% se řekněme liším spíše důrazem, vysloveného nesouhlasu je minimum. Jednu výhradu ale k článku mám, ta se ale netýká toho, co v článku je, nýbrž věci, která v článku úplně chybí a to mě vyprovokovalo k napsání tohoto příspěvku. Podle mého názoru je totiž pro propad počtu soutěžících zásadní bod, který bych označil jako "vnímání soutěžního létání jako sprostého slova či jako reliktu minulosti". Tohle totiž není žádná nadsázka! Do roku 1989 u nás v modelařině soutěžní létání naprosto převládalo, lidí, kteří modelařili jen pro zábavu, bylo patrně méně než těch, kteří létali aspoň občas i soutěžně. Problém byl ale v tom, že tento stav není příliš hoden úcty, šlo spíše o donucení. Mizerné zásobování veřejně přístupného trhu v kombinaci s například nedostupností modelářského paliva nutilo spoustu lidí ke vstupu do svazarmovských klubů, přes které šlo leccos vyřešit. Ovšem rozdělování příspěvků bylo mimo jiné vázáno na počty splněných výkonnostních tříd, takže se na soutěže prostě muselo. Navíc i fungování klubů bylo dost rozdílné. Někde to fungovalo docela rozumně, sám si na dobu ve Svazarmu příliš stěžovat nemůžu (fakt ale je, že jsem například v házedlech běžně plnil 1.VT zcela dobrovolně celkem bez potíží, takže jsem byl pro klub přínosem a nikdo mě nebuzeroval). Ovšem našly se (zejména v menších městech) i drsnější příklady. Možná si někdo mého věku vzpomene na až zrůdný článek v modeláři "Mládež v pokračovacím kroužku", kde se svými "výsledky" chlubil kdosi z Krnova.  Opravdu síla - dotyčný tam zcela natvrdo uváděl nedostupnost žhavicího paliva jako výhodu, protože "ho nedostane koupit a když chce létat, tak si ho musí vysloužit" - prachobyčejné vydírání. Tento článek se tehdy údajně řešil i na ÚV Svazarmu či KSČ, protože takto otevřeně popsané postupy nepůsobily právě dobře, docela tomu věřím, tehdy to docela rozruch vzbudilo. Při existenci podobných nepatřičností se proto nelze divit, že ne právě málo modelářů se po roce 1989 na organizovanou činnost vykašlalo téměř s nadšením - není zdaleka pravda, že kluby zanikaly jen kvůli "nástupu kapitalismu", kdy se část lidí vrhla na podnikání nebo jiným vlivům jako třeba ztráta prostor po restitucích. Tohle se bez diskuse dělo, ale ne právě málo klubů se rozpadlo i samo od sebe, kdy většina lidí odešla sama od sebe, protože po uvolnění trhu už "organizaci" naprosto na nic nepotřebovali. No a právě někdy tehdy nastal i počátek propadu soutěžního létání. Ze začátku to nebylo tak patrné - odpadnutí těch, kdo létali spíše z donucení bylo spíš přínosem, RC modely se rozvíjely, po čase nastal nástup elektroletu, u větroňů přišla slavná éra nástupu F3J  - nevypadalo to zle. Jenže se jaksi mimoděk lidé chodící na soutěže začali stávat poměrně oddělenou skupinou. Na jedné straně ubývalo mladých, řada důvodů zmíněných ve výše zmíněném článku sedí. Na druhé straně se ale noví zájemci o modelařinu přicházeli, ne že ne,  jen se jaksi s těmi "starými soutěžáky míjeli. A nejde jen o nováčky s EPP sety, dnes už je docela běžné, že někdo z nových zájemců postupně došel třeba k celokompozitovým větroňům za nemalé peníze, se kterými létají perfektně. Nojo, ale zkuste se jich zeptat, zda by si to nechtěli poladit třeba na soutěžní F5J nebo alespoň RCEN. To bude hned "ále, kdo by tam lezl, na to se můžu vykašlat" nebo dokonce drsnější "na to ti kašlu, Svazarm už není". Že to je úplná pitomost a ve světě se soutěžně létá spíše stále více? To nevysvětlíte, je to v nás nějak zažité. No a tady máme docela velký problém... Starší modeláři, kteří jsou na soutěžní létání zvyklí z minulosti, zvolna ubývají. S přírůstkem mladých odchovaných klasicky v kroužcích je problém, v tomto povětšinou souhlasím s výše uvedeným článkem. Modelářů a často schopných přitom nově přibývá (a ne právě málo), v tom bych jako s jednou z mála věcí s Michalem nesouhlasil, myslím si, že toto podceňuje. Problém je ale v tom, že tito lidé jen minimálně přecházejí k soutěžnímu létání, narazíme na ně spíš na různých sletech atd. A tady vidím skutečně příčinu spíše v tom, co popisuji já, tedy "image" soutěžení v modelařině jako nějaké úchylnosti či dokonce reliktu minulosti. Samostatnou kapitolou přinášející problémy pak je přístup naší modelářské organizace SMČR. Řekne se shánějme nové zájemce o soutěžní létání, ale pak se ten zájemce najde a zjistí, že podle současných podmínek by prostě neměl vůbec na žádné soutěži létat, aniž by byl členem SMČR. Týká se to i víceméně náborových místních akcí v RCEN atd.  Ovšem když se bude zajímat, tak zjistí, že SMČR před lety zrušilo individuální členství, takže prostě poslat někam přihlášku nejde.  A když má zatím nevyhraněný zájemce, který by si "třeba nějakou" soutěž zkusil, začít řešit, kam by se přihlásil do klubu atd, tak hádejte třikrát, co asi udělá. Hádáte taky, že se na to vykašle? Ve velké většině případů jste uhodli... Aby bylo jasno, požadavek na členství do značné míry chápu, předpisy se i pod vlivem EU zpřísňují a pro svaz je prostě riskantní povolit na soutěži účast nečlenů, na které se nevztahuje pojištění účastníků. Tohle beru, ale určitě by se dala cesta k členství zjednodušit a zrychlit - třeba obnovením individuálního členství, v ideálním případě i nějakou zjednodušenou cestou, třeba možností vyřídit to přímo na soutěži, nebo vytvořením jednoduché online aplikace, která by umožnila přihlásit se a zaplatit přes internet, atd.  Tohle by si mělo dát vedení svazu za prioritu, je to opravdu problém... Celkově vzato jsem ohledně rozvoje soutěžního létání s modely v ČR trochu skeptický, myslím si, že problémů je a bude hodně. Na druhé straně bych ale proti článku, na který reaguji, možná trochu optimističtější v otázce modelařiny jako takové, více se to ale projeví v létání jen tak pro radost...

16.07.2024 03:35

Nastavení výškoměru (nejen) Altis V3 pro F5J

[http://modelweb.fotozona.cz/2012/08/nastaveni-vyskomeru-nejen-altis-v3-pro.html]
Následující článek se zabývá problematikou nastavení výškoměru pro kategorii F5J. Popisuje nastavení slovenského výškoměru Altis V3, který je u nás zatím asi nejrozšířenější, konkrétní hodnoty firmware se týkají pouze tohoto zařízení. Obecné informace, jako je například způsob připojení, se nicméně týkají i jiných zařízení. Příprava výškoměru k použití První zásadní rada - po obdržení výškoměru od výrobce ho nepokládejte za funkční! Není žádná garance, že je v něm nahrán aktuální firmware (navíc jak zjistíte později, tak aktuální firmwarů je více) atd. Proto se nejprve připojte na stránku výrobce http://www.aerobtec.sk a stáhněte si následující věci: Ovládací software Altis v3 Flight Manager ve verzi 2.něco. Podstatná je verze 2, verze 1.x je už neaktuální. Rozeznáte to na první pohled po zapnutí, verze 2 má v logu červený motiv, u jedničky tato barva chybí, tím na první pohled zjistíte, že máte starý software Aplikaci Altis v3 firmware updater Aktuální firmwary - jeden z řady 2, druhý z řady 5 (bude vysvětleno následně) Pokud jde o první instalaci na dané PC, tak ještě ovladače (drivery) pro FTDI sériový port (tento čip se skrývá v USB rozhraní Altisu). Rozběhneme komunikaci s USB portem. Toto nehodlám popisovat  - podle mě je celkem dobře popsáno v návodu výrobce a v případě potřeby vám pomůže každý počítačový nadšenec v okolí, nejde o nic specificky modelářského. Nastavovací menu Altis V3, červeně označeny věci které se budou nastavovat Nainstalujeme Altis V3 Flight manager, zadáme (opět je v návodu) číslo  použitého COM portu a z menu Tools(Nástroje) vybereme poslední položku Altis V3. Pokud je ve výškoměru aspoň trochu aktuální firmware, tak by se měly zobrazit nastavené hodnoty a verze firmware. Pokud by verze firmwaru odpovídala tomu, co je popsáno dále v konkrétních postupech zapojení. Obvykle ale buď bude firmware nevyhovující, anebo se dokonce objeví chyba komunikace. Chyba komunikace velmi často znamená, že je ve výškoměru "historický" firmware verze 1.x, který si s aktuálním Flight managerem nerozumí. Proto je nutné nahrát správný firmware. S firmwary je to u Altisu v3 v podstatě jednoduché - paralelně vznikají dvě řady - verze 5.x je pro F5J striktně podle FAI, verze 2.x je pro volnější nastavení. Doporučuji si stáhnout nejnovější verze obou řad (v momentu psaní článku 2.1 a 5.2). Pak stačí na PC spustit předem připravenou aplikaci Altis firmware updater, vybrat firmware z variant popsaných dále a nechat aktualizovat, vše by mělo proběhnout bez potíží. Po instalaci firmwaru by již mělo být možné provést nastavení ve Flight manageru bez problémů. Následuje již popis tří variant nastavení, které přicházejí na soutěžích v úvahu... Varianta 1 - striktně podle pravidel FAI Pokud je soutěž vyhlášena přesně podle pravidel FAI, tedy bez možnosti restartu, je nastavení celkem snadné a není o čem spekulovat. Altis připojíme mezi přijímač a regulátor a nahrajeme do něj firmware řady 5.x (aktuální je 5.2). To je v podstatě vše, u této řady firmwaru jsou "nelegální" funkce stejně blokovány. Nicméně pro pořádek a přehled neuškodí v ovládacím menu zrušit zaškrtnutí výškového spínače a možnosti restartu a ověříme interval záznamu (0,3s vyhovuje). Mělo by být rovněž nastaveno 30s pro automatické vypnutí motoru. To je vše - může se letět. Varianta 2 - je povolen restart motoru Pokud pořadatel povolí opakované zapnutí motoru pro záchranu modelu (samozřejmě za nulu), tak máme dvě možnosti. Buď necháme stejné zapojení jako pro FAI a změníme firmware anebo naopak zachováme firmware, ale regulátor a výškoměr zapojíme paralelně (Y kabel). Konkrétní situace je pak následující: Varianta 2a - Y kabel Z hlediska nastavení výškoměru a firmwaru nemusíme měnit vůbec nic. Celá změna spočívá v tom, že nyní nebude výškoměr zapojen v sérii, nýbrž paralelně, viz obrázek. Tato varianta má výhodu v tom, že je zachován firmware, další výhoda je v omezení počtu konektorů mezi regulátorem a přijímačem v případě použití BEC v reglu. Naopak to má jednu nevýhodu - Altis v tomto zapojení nevypne motor 30s po startu, soutěžící si musí toto hlídat sám. Varianta 2b  - zapojení jako u FAI, ale jiný firmware Zapojení bude stejné jako u varianty 1, tedy v sérii. Do regulátoru ale nahrajeme firmware řady 2 (aktuální 2.1), který umožňuje zapnout volbu "Emergency motor run". Nastavení v ovládacím panelu bude stejné jako u FAI, tedy nezapínat výškový spínač, stejná frekvence vzorkování i časový limit 30s. Odlišnost je pouze v tom, že nyní zaškrtneme volbu nouzového spuštění motoru a na rozdíl od FAI firmwaru 5.x bude funkční. Není co dodat, při tomto nastavení vše funguje - Altis perfektně zapíše FAI výšku, umožní znovu zapnout motor, ale okamžitě po druhém zapnutí motoru začne blikat sekvenci - - -, ted tři nuly. Toto zapojení je výhodné pro případ, že budou na různých akcích pravidla uplatněna různě - není nutno nic přepojovat, pouze večer před soutěží připojíte výškoměr k počítači a nahrajete firmware, který bude potřeba. Druhou výhodou je zachování funkce automatického vypnutí po 30ti sekundách. To je asi tak vše, co je k nastavení třeba. Před soutěží ještě vždy doporučuji smazat paměť výškoměru! Altis sice obvykle "bliká" FAI výšku korektně i s plnou pamětí, ale bude to problém při potřebě kontroly záznamu atd., proto je ta chvilka času spojená se smazáním vhodná... Samozřejmě je praktické mít na soutěži k dispozici notebook. Já sám užívám takřka historický mrňavý netbook ASUS EEE 4G s displejem 7 palců a SSD diskem pouze 4GB - na práci s Altis plně stačí, jak jistě dosvědčí i řada soutěžících, kterým jsem Altisy na soutěžích programoval. Výhoda podobného "mrněte" je v odolnosti, zůstatková cena je prakticky nulová, takže se o to člověk nebojí, přitom to ale stačí nejen na Altis, ale i na další modelářské věci jako třeba programátor regulátorů Castle Creation atd. V dnešní době již se takto malý netbook nevyrábí, nicméně třeba jeho nástupce EEE PC X101 jistě vyhoví ještě lépe, výkon je dnes vyšší :-)

16.07.2024 03:35

Rozjímání nad pravidly RCEK, malými výškoměry a dalšími radostmi

[http://modelweb.fotozona.cz/2012/06/rozjimani-nad-pravidly-rcek-malymi.html]
V diskusním fóru na Stoupáku se rozběhla velice "výživná" diskuse, v souvislosti s navrženou úpravou pravidel F5J/outrunner pro příští ročník Eurocupu a možnostmi její aplikace na domácí RCEK. Debata je v mnoha směrech zajímavá, nicméně její délka už komplikuje orientaci a je dost složité nějak nepřekrouceně najít názor jednotlivých účastníků. Sám jsem se už setkal se značně překroucenou reakcí na můj vlastní příspěvek, proto jsem se rozhodl své názory na problematiku pravidel RCEK a s tím částečně související otázku případného vytvoření kategorie "malých", rozpětím limitovaných F5J do samostatného článku. Začněme od toho, o co vlastně jde. Je to vlastně velmi prosté - hlavně v souvislosti s reálným nasazením "továrních" motorů MiHo na Korona Cupu v Maďarsku bylo navrženo, že by v pravidlech kolem motoru zůstala pouze specifikace velikosti (28x26mm vnější rozměr motoru, 22x9mm stator) a vypadla by veškerá "vata" kolem "neupravených motorů podle továrních specifikací" či "dostupnosti v běžné obchodní síti". Legální by se tak staly jak malosériové speciály, tak i domácí úpravy běžných motorů. Výhoda je jasná, výrazné zjednodušení pravidel, defakto konec naprosté většiny podvodů, o kterých se dosud jen spekulovalo, navíc by to vyloučilo riziko, že nastane monopol nějaké drahé malosériovky, která by se nicméně začala běžně prodávat. Nevýhoda je také jasná - patrně by výkony motorů špičkových soutěžících poněkud narostly, což by mohlo vést k určitým výdajům. Dosud to byla fakta, která snad nemůže nikdo rozporovat. Vášnivá diskuse se rozpoutala až kolem dopadů při zařazení této úpravy i do našich domácích pravidel. Někteří diskutující tuto úpravů vnímají vysloveně tragicky, jako cestu k znechucení řady dalších kvůli růstu výkonů. Navrhují proto tomuto čelit, například zavedením striktního seznamu konkrétních povolených motorů. Radim Barč zkusil sepsat anketu, kterou si nechal při víkendové soutěži podepsat soutěžící, zda chtějí pouze definici rozměrů anebo konkrétní seznam, anketa vyzněla pro druhou možnost. Pořád jsme ještě celkem v oblasti faktů... Bohužel ale do diskuse postupně vstupovaly emoce, kdy jsem prostě uznal za nutné napsat (a ani s několikadenním  odstupem se za to nestydím), že některé reakce byly opravdu přehnané a nedomyšlené. V první řadě jsem přesvědčen, že dopad "uvolnění" motorů by nebyl zdaleka tak dramatický a že rizika poklesu počtu soutěžících je nutno hledat dost jinde. Zadruhé jsem přesvědčen, že zastánci "seznamu motorů" velice podcenili některé souvislosti této úpravy, počínaje diskutabilností kontroly a konče tím, jak vlastně seznam ve vazbě na tvorbu pravidel SMČR aktualizovat a udržovat. Bohužel v první fázi diskuse byly občas reakce na tyto kritické poznámky dost nepříjemné, trochu v duchu, že se na to díváme s automatickým předpokladem, že lidé chtějí podvádět a zda to něco nevypovídá o těch, kdo tyto předpoklady mají - prostě bylo veselo :-( Diskuse se nicméně postupně trochu uklidnila a začaly se objevovat i konkrétnější návrhy. Určitou pozornost vzbudil návrh omezit kV motorů, třeba na kV2000 (nejde o novinku, tohle už se v minulosti diskutovalo víckrát), to sice nikoho "nepopudilo", nicméně plným právem bylo poukazováno na to, že to nijak neřeší faktickou nemožnost kontroly. Já sám jsem nadhodil konstatování, že když je taková obava z růstu vlivu motorů, tak že by mohlo být nejlepším řešením se na motory úplně vykašlat a přejít na malé výškoměry ve stylu F5J s limitem rozpětí modelu. Celkem nikdo nepolemizoval o kladech návrhu, ovšem výhradou bylo to, že tento návrh znamená zásadní změnu charakteru RCEK a obecně názor, proč tak radikálně měnit něco, co funguje - v podstatě pravdivé protiargumenty, které minimálně částečně uznávám. Zkrátka a dobře vlastně žádný názor v diskusi neobstál bez výhrad, vše má svá pro i proti... Takže přišel čas na jasnou formulaci mého názoru na to, co z těchto návrhů je přeci jen "nejméně špatné". Opakuji, následující body jsou už čistě mým názorem! Jsou řazeny v pořadí mých preferencí... Po zvážení všech pro a proti si pořád myslím, že by bylo nejlepší přijmout návrh pro EC2013, tedy pouze rozměrový limit motoru. Pravidla se tím zjednoduší a řekněme "pročistí", odpadnou jakékoli spory. Argumentem proti je pouze to, že tak či onak by stoupavosti narostly, podle mého osobního názoru by ale dopad toho nebyl tak dramatický a hlavně by byl "rozruch" tak nejvýš půl sezóny, pak si to nutně "sedne". Poměrně "zajímavou" možností by bylo nedělat vůbec nic a ponechat česká RCEK pravidla beze změny. Může to sice znít jako strčení hlavy do písku, ale na druhé straně naše znění, které předpisuje motory z běžné obchodní sítě prozatím speciály MiHo neumožní a kdoví zda někdy splní. Sice to neřeší nelegální úpravy, ale stejně jsem ještě na soutěži neviděl nějakou hloubkovou kontrolu. Takže v podstatě proč ne, minimálně s tím není žádná práce :-) Pokud by ovšem "hlas lidu" opravdu tlačil na vyloučení rizika růstu výkonů a obecně na omezení vlivu motorů, tak bych se vůbec nebál otevřít debatu o "malých výškoměrech" přímo jako náhradu RCEK. Cena F5J výškoměrů už je tak nízká, že by na tom soutěžící spíše ušetřili (co stojí výškoměr se dá ušetřit na levnějších motorech) a bylo by to trvalé řešení, což by o různých seznamech téměř jistě neplatilo. Muselo by se dále diskutovat o tom, jak by se rozpětí omezilo, zda dva metry, 100 palců nebo něco mezi tím, ale to už je na další diskusi. Další návrhy už mi po posouzení s odstupem přijdou příliš komplikované a v podstatě nic neřešící, ať už jde o seznamy motorů nebo třeba limit kV. Kategorie "malé F5J"? Samostatnou kapitolou je pak to, zda by mělo smysl přemýšlet o zavedení menší alternativy k FAI F5J, tedy výškoměry s limitem rozpětí. Teď uvažuji již bez jakékoli vazby na RCEK! Podle mě to smysl má, dovolím si ocitovat kus příspěvku Honzy Kubicy, v tomto případě s ním plně souhlasím: Hlavní důvody pro malou kategorii vidí takto: pravidla F5J omezují rozpětí na 4m, to znamená že špička bude létat 4m modely rozdíl mezi menším modelem a "plnokrevníkem" je v penězích obrovský, v nárocích na údržbu, přepravu a přechovávání modelu pořád ještě značný, lidí, kteří budou ochotni a schopni udržovat špičkový model F5J je a bude řádově méně než "základny" F5J pravidla jsou mezinárodní, jsou určena špičkovým pilotům a proto nemusí brát zřetel na "plebs", pokud budou národní pravidla, budou moci být přizpůsobena (nebo přizpůsobována) pružněji. Za sebe ještě dodávám, že by kategorie jistě potěšila i ty, kdo velká F5J mají, jako tréning (což RCEK tak docela neplní). Dalším kladem je, že limit rozpětí 2,5 metru (či dokonce méně) dává velký prostor domácím stavěčům, v této velikosti bez nutnosti dodržet jako v RCEK minimální hmotnost se dá v pohodě postavit velmi výkonný konstrukční model, jednodušší by bylo i laminování atd. O případném zavedení podobné kategorie se jistě bude ještě diskutovat...

16.07.2024 03:35

Inter Tour 2012 Matko Puszta - díl 2 (F5J FAI a závěr)

[http://modelweb.fotozona.cz/2012/06/inter-tour-2012-matko-puszta-dil-2-f5j.html]
V prvním dílu reportáže jsem se zabýval kromě cesty soutěží v "malé" kategorii outrunnerů. Logicky proto nyní nemůže následovat nic jiného než zamyšlení kolem výškoměrové F5J. která letos zažívá svou první souvislou sezónu. Průběh soutěže V kategorii F5J létalo 36 soutěžících, je mimochodem charakteristické, že to je vyšší počet než v outrunnerech. Létalo se na 6 kol a dvě finálová. Počasí bylo pěkné slunečné, nicméně ale větrné, volba modelu tedy byla jasně na Shocka, dokonce jsem do něj dal o něco větší a těžší LiPOL, na nového lehkého Cirruse by počasí nebylo. U Martina to bylo jednoduché, má jen Dragonfly PRO, který se dal použít velmi dobře. Začali jsme oba dobře, přes 900b, nicméně v dalších kolech se nedařilo až tak skvěle a finále se postupně posouvalo mimo realitu, nakonec jsem skončil na 17. místě, což je sice ještě horní polovina startovního pole, nicméně jsem čekal o trochu více, Martin pak byl 24. Na finále mi chybělo cca 500 bodů, což je dost na pováženou. Část bodů jsem ztratil kvůli menším zkušenostem, typické bylo například jedno kolo, kdy jsem zcela správně odhadl, že je vzduch dobrý, zaletěl jsem na správné místo, uletěl maximum i dobře přistál, jenže se mi podařilo na motor zcela nesmyslně letět 233 metrů - výsledkem bylo místo výsledku něco k 1000b jen něco málo přes 800 - 200 bodů v pytli. V jiném kole jsem se naopak nechal moc vybláznit a z malé výšky jsem dokázal jen 8:30 min - kdybych letěl normálních 160m, tak bych to téměř jistě uletěl - zase skoro 200b v pytli. Tohle do budoucna nebude problém vylepšit, výsledkem by bylo cca 350 bodů k dobru. Problém je ale v tom, že přidat těch dalších 150 bodů, potřebných na finále, už vůbec nebude snadné, špička předvádí opravdu vynikající létání v F3J stylu, kdy se běžně létá daleko po větru atd. Rovněž schopnost získat maximum ze slabé bubliny je výborná. A tohle zatím prostě neumím dostatečně, je se třeba zlepšit a nebude to snadné. Do finále šlo 10 lidí. Suverénní byl stejně jako v outrunnerech Juraj Adámek, výkon 6x1000 bodů nevyžaduje komentář. Z našich se do finále dostali Lubomír Vaňura a Radek Malčík, oba létali dobře. Finále přineslo velmi pěknou podívanou. První finále bylo ještě relativně v klidu, sice došlo ke kolizi při přistání, která znamenala, že bude ještě reflight, nešlo ale o nic dramatického, maximum uletělo 8 z deseti modelářů, do čela šel Juraj, který to dokázal ze skvělé výšky 61 metrů. Drama ale přišlo ve druhém kole. Více než polovina pilotů šla pod 100 metrů, vesměs se letělo po větru "do dálky". A začalo se padat do pole (například Marko Gala), další pilot vylétl z dosahu, což rychle doháněl klusem k plotu na kraji letiště, po zvednutí vysílače nad plot se naštěstí kontrola obnovila. Dramatičtější let už jsem dlouho neviděl! Nakonec se k maximu dostalo 5 pilotů,  nejlepší byl opět Juraj, což znamenalo vítězství. Následný reflight už byl klidnější a čekalo se na výsledky, které přineslo úspěch i pro české barvy - Radek Malčík skončil na výborném druhém místě, gratuluji! Dojmy z pravidel a létání Lze jednoznačně říci, že se kategorie ujala a soutěž v ní nepřináší potíže. Pro všechny je příjemné to, že narozdíl od starého EuroCupu odpadají jakékoli potíže s pohony, pro F5J stačí sestavy, které jsou nenáročné a pracují v režimu dobré účinnosti  - pohoda. Dobře fungovaly i všechny výškoměry. Palo Lishak přivezl svou kontrolní "barokomoru", která funguje nesmírně jednoduše - ono je vlastně jedno, jaký tlak v kontrolním boxu vznikne, podstatné je, aby všechny výškoměry ukazovaly to samé... A to se potvrdilo, nebyly testovány všechny výškoměry, nicméně, ty, které do komory šly, se všechny do odchylky dvou metrů vešly, potěšitelné. Vlastně je jediná věc, která všechny opravdu "vytáčela", je to angličany prolobované pravidlo, striktně vyžadující nemožnost restartu motoru (přirozeně za nulu). V tomto panuje naprostá shoda, přímo na akci se podepisoval podpisový arch k předání na FAI, kde existuje snaha prosadit úpravu s okamžitou platností jako bezpečnostní opatření. Je skutečně naprostá nehoráznost požadovat, aby modely při nemožnosti doletět padaly do pole, ohrožovaly okolí atd., když k tomu u elekter neexistuje žádný důvod. Trest musí být - jasná nula za let, v tomto ohledu nikoho ani nenapadlo vymýšlet nějaká změkčení, ale bezdůvodné ohrožování okolí je prostě nesmysl!!!! Navíc je současné zapojení výškoměrů nebezpečné i z dalšího ohledu - pokud je totiž použit BEC, tak vše teče přes dlouhou sérii konektorů, což také není dobré. Doufejme, že zdravý rozum zvítězí... Létání je pak vysloveně v F3J stylu, máme se co učit. Použitá technika Kategorie jednoznačně směřuje na větší modely v F3J stylu, v tom není moc o čem diskutovat. Na druhé straně ale odpadnutí vleku dává větší prostor pro speciální konstrukce ať už ve formě odlehčených kompozitů, k vidění byla lehká Supra a nová Maxa, tak i pro domácí stavbu. Vakuovaná mutace Supry se dokonce dostala i na stupně vítězů. Dovolím si tvrdit, že ve slabším větru by vůbec nebyl bez šancí ani Cirrus od Reicharda, umím si představit i dobré výsledky konstrukčního modelu (koneckonců Martin s Dragonfly létal docela dobře). Z modelů bylo k vidění nejvíce nových Storků crosstail, dále Pike Perfekt, Aspire i slovinská Electra - výkonnost modelů byla vesměs dobrá a rozhodovali piloti. Závěr Po odlétání a vyhlášení už následovala jen únavná cesta domů, do Prahy jsem dorazili o půlnoci.  Musím říct, že účasti na Korona Cupu nijak nelituji, zkušeností pro další soutěže to přineslo spoustu a zalétali jsme si velmi dobře. Na příštích akcích se mi snad podaří posunout v pořadí výše. Galerie fotografií z akce je k vidění zde...

16.07.2024 03:35

Inter Tour 2012 Matko Puszta - díl 1 (cesta a outrunnery)

[http://modelweb.fotozona.cz/2012/06/inter-tour-2012-matko-puszta-dil-1.html]
O víkendu 26.-27.5.2012 se konal závod Inter Tour F5J a EuroCup F5J/outrunner v Maďarsku. Jelikož mi termín celkem vyhovoval, rozhodl jsem se, že se synem této akce zúčastníme. Reportáž bude trochu delší, protože se kromě vlastního závodu chci trochu zamyslet i na d technikou a pravidly, proto ji rozdělím do dvou příspěvků. V prvním se podíváme na cestu a další organizační záležitosti a poté na problematiku "malé kategorie" F5J/outrunner, tedy naše RCEK. Cesta na akci Z Prahy do Matko to je cca 630 kilometrů skoro výhradně po dálnicích, tedy v ideálním případě asi 5,5 hodiny cesty. Proto jsem se rozhodl vzít si v pátek dovolenou a pojmout to jako pohodovou cestu s odjezdem někdy po 10h dopoledne. Člověk míní a magistrát mění - pánové si vymysleli zrovna na pátek čištění ulic se zákazem stání od 8h, tak nebyla jiná možnost, než odjet před osmou, rannímu vstávání jsem tedy neutekl, No nic, aspoň byla cesta z hlediska nutného spěchu ještě pohodovější :-) Ranní nakládání bylo "zajímavé", fotografie výsledku je výmluvná, nicméně nakonec celkem bez potíží. Vlastní cesta byla pak opravdu klidná, navigace byla lehce zmatená jen pod Budapeští, kde probíhá nějaká rekonstrukce, ale nic neřešitelného. Dokonce si Martin mohl po cestě zapsat svou první geocache z Maďarska :-) Kolem 15h jsme byli na letišti jako první zahraniční účastníci. Na místě ale již bylo několik pořadatelů, ti sice mluvili jen maďarsky, ale kupodivu to nebyl neřešitelný problém a po cca půl hodině jsme mohli beze spěchu připravit "tábořiště". Postupně se sjížděli i další a večer se již trénovalo - poměrně silný vítr nevěštil nic dobrého, na druhé straně ale nešlo o nic neřešitelného. Takže se bylo možné uložit k spánku celkem v pohodě a těšit se na závody. Soutěž outrunnerů Moje výsledky v RCEK jsou poslední rok tragické, zkazím co můžu a když zrovna já funguji dobře, tak si můžu být jistý, že se pokazí něco z techniky či jiná smůla. Tak jsem si raději nic nesliboval a prostě jsem to zkusil. Pro větrné počasí jsem zvolil "šrotbrosii", tedy Ambrosii 8 opravenou po pádu z 250m střemhlav po selhání napájení. Její křídlo je dost svérázné, ale kupodivu jí to moc nevadilo. První den se odlétala tři kola a ja k mému šoku po nich figuroval na druhém místě za svěle létajícím J. Adámkem ze Slovenska. Podezřelé, ze zájmem jsem čekal, kdy se to pokazí. Kupodivu ale byl v pohodě i první let druhého dne, to už jsem začal věřit v prolomení smůly. Předposlední let ale ideální nebyl, 834b bych normálně viděl jako škrtací let, tak jsem ze zájmem čekal na poslední let. Při něm se mi ovšem nepodařilo vůbec nic, takže jsem se zklamaně odebral na oběd s tím, že to opět nevyšlo. Po návratu už byly celkové výsledky a nestačil jsem se divit - výsledek předposledního letu na finále přeci jen stačil, což mě velmi potěšilo, také proto, že Martinovi se tentokrát příliš nedařilo (ač mě v poslední době často poráží). Takže byla čest rodiny zachráněna. Obecně šlo o obrovskou dominanci Čechů, obsadili jsme 7 z 9ti finálových míst - super!! Nicméně na prvním místě byl zcela suverénní Juraj Adámek, o něm ale více později. Šlo se do finále. Ovšem před finále se začala naplňovat moje obvyklá smůla, pár minut před startem mi poryv větru očesal servo na křidélku. Poměrně šok, následoval moment ve stylu Formule 1, kdy jsem během 4 minut sestavil Magica a upaloval na startoviště. Vůbec jsem netušil, jestli poletí a jen se zájmem čekal, co se bude dít. No, dělo se, ovšem ne s Magicem. Ten letěl perfektně s možná největší stoupavostí z celého startovního pole a mravně se choval i v kluzu. Ovšem na mne v tu chvíli dopadla kombinace horka, únavy a stresu se změnou modelu a začal jsem vidět rozmazaně a točila se mi hlava - s modelem minimálně 400m vysoko to je "trochu" problém :-( Tak jsem jen stál a snažil se koncentrovat, postupně jsem se začal probírat, ale to už se stoupavý proud totálně rozpadal a všichni se sypali, nad zemí už jsem nic nevymyslel  - 8 místo v prvním finále. Škoda, nechci si fandit, ale za normálních okolností bych asi ze skvělé získané výšky v první fázi maximum ulétl, bylo mi poměrně jasné, co mám dělat, ale prostě to nešlo. V čele byli J. Adámek, Radek Novotný a L. Vaňura, kteří jako jediní dosáhli na maximum. Druhé finále bylo z hlediska ovzduší těžší, maximum neulétl vůbec nikdo. Já sám jsem start opakoval a výsledek nic moc, ovšem kazili všichni, tak si nemám co vyčítat.  Překvapení se ale stalo na špici, kde si slabší chvilku vybral dosud zcela suverénní Juraj, který také musel opakovat. Šanci využil Radek, který sice také maximum zdaleka neměl, čas 10:52 byl nicméně jasně nejlepší a to mu přineslo šťastné, ale zasloužené vítězství. Já jsem stejně jako po kvalifikaci byl osmý, s ohledem na situaci jsem docela spokojen. Další výsledky viz http://f3j.hu/index.php/page/f5j . Technika a styl létání Jednoznačně největším překvapením byl dominantní výkon Juraje Adámka se Scorpionem. Jde o kombinaci skvělého pilota s pro něj vhodným modelem - vlastně poprvé jsem viděl někoho s outrunnerem létat opravdu tvrdě v F3J stylu, tedy daleko, na obrovské ploše s hledáním stoupavých proudů i daleko po větru. Současný Scorpion se od prvních v ČR znýmých kusů dost liší - má nyní ocas do kříže a zvětšené vzepětí a létá velmi dobře. Proti ostatním modelům je trochu jinde zejména v pronikavosti a právě té schopnosti létat na velké ploše. Jedinou vadou je pořád vyšší hmotnost (mírně nad 600g), což omezuje stoupavost, tady ale vstupuje do hry další položka - MiHo motor. Tento už v minulosti diskutovaný speciální motor je skutečné výkonnější než běžné pohony - těžší Scorpion se s ním sice (odhadem) stoupal o chlup méně než můj Magic, ale rozdíl byl mizivý a s ohledem na rozdíl hmotnost minimálně 100g jde o fantastický výkon. Můj vlastní Scorpion s AXI stoupá výrazně méně... Představení MiHo vede k návrhu na úpravu pravidel pro příští rok, kde by mělo zůstat pouze omezení velikosti motoru bez bodů o zákazu úprav atd. Důvodem je obava z monopolu rádoby továrního MiHo, pro který by se při zákazu úprav bylo těžké sehnat konkurenci. Návrh vyvolal na Stoupáku extrémně divokou diskusi, osobně si ale myslím, že dopad "lepších" motorů nebude až tak velký. O to více by se ale všichni měli zamyslet nad stylem létání - takhle aktivní létání jsem v ČR prostě ještě neviděl.  Asi největší sklon k němu má Standa Perkovič - nebude náhoda, jak rychle se dostal na špici... Ostatní naši "top piloti" létají přeci jen trochu jinak (i když často také skvěle), o to víc mě Juraj překvapil.  Je se co učit... Jinak se tolik senzací neobjevilo, spousta Daidalosů, dále více Maxxů od Reicharda. S upraveným Maxxem vyhrál Radek, ale minimálně dva další jsem zaznamenal u domácích pilotů a létaly také dobře. Naproti tomu se tentokrát moc nekonaly Ambrosie, ty jsem měl vlastně jen já a Martin. Perspektiva kategorie Úspěch českých pilotů vypadá impozantně, ale podle mě bychom si měli položit jednu nepříjemnou otázku: jsme opravdu tak dobří anebo je to spíš ilustrace propadu zájmu o outrunnery všude mimo (a zpoždění nástupu velké F5J u nás)? Buďme realisté - kromě nás a domácích létali jen 4 Slováci atd. Když se podíváme na kalendáře v zahraničí, tak na Slovensku už je jasně víc soutěží F5J než F5J/400, Slovinci už tuto kategorii sami nelétají vlastně vůbec. V Maďarsku je zájem asi o něco větší, ale taky žádná senzace. Situace u nás, kde je RCEK dominantní kategorie, prostě nemá nikde obdobu. To samozřejmě neznamená, že bychom měli "Káčka" rušit, to by byla hloupost, nicméně je to docela významný bod třeba v kontextu zmíněné diskuse na Stoupáku. Má vlastně cenu se vášnivě dohadovat o kategorii, která má zcela jistě svůj vrchol už za sebou? Je reálné, že se bude létat ještě několik let, ale nevěřím, že by stoupal počet soutěžících, spíš se dá čekat stagnace. A to ještě popisuji situaci v ČR, co se týče mezinárodního létání, tak bych si upřímně řečeno moc nevsadil ani na to, že se bude EuroCup létat alespoň v příštím roce. Je otázkou, co s tím, možná vývoj zamíří k "malým výškoměrům", ale třeba se objeví i nějaký jiný trend. Za sebe poctivě přiznávám, že to odhadnout nedokážu :-( Druhý díl reportáže najdete zde...