Klaveska.cz ~ Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR

03.04.2025 14:21

Vědecká rada AV ČR si zvolila své předsednictvo, povede ji nadále Pavel Baran

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Vedecka-rada-AV-CR-si-zvolila-sve-predsednictvo-povede-ji-nadale-Pavel-Baran-00001/]
Vědecká rada AV ČR je koncepčním a poradním orgánem Akademické rady AV ČR v otázkách vědní politiky. Pro léta 2025–2029 ji tvoří třicítka členů s vynikajícím vědeckým renomé. Voleni jsou na návrh pracovišť, vysokých škol a dalších institucí s působností ve výzkumu a vývoji. Třetinu Vědecké rady AV ČR tvoří externí členové včetně zahraničních odborníků. „Působení Vědecké rady směřuje jak dovnitř Akademie věd, tak navenek na národní úroveň systému vědy a výzkumu jako celku,“ vysvětluje Pavel Baran, který tento orgán vedl i v předchozím funkčním období 2021–2025. Bohatství odborností i názorůPavel Baran věří, že s kolegy a kolegyněmi nabídnou potřebný nadhled a odlišnou perspektivu, nezatíženou každodenní agendou spojenou s kompetencemi Akademické rady AV ČR: „V minulém období přinesla vzájemná spolupráce konkrétní výsledky, máme tedy na co navazovat.“ Právě na návrh předchozí Vědecké rady AV ČR například připravila Komise pro etiku vědecké práce AV ČR úpravu Etického kodexu výzkumných pracovníků v Akademii věd České republiky. Kodex schválil Akademický sněm v dubnu 2024 (k tématu více v rozhovoru s Oldřichem Tůmou). Také proto se Pavel Baran těší na osobní setkávání, diskuze a nápady, jež se pokusí Vědecká rada AV ČR i v tomto funkčním období posouvat k jejich realizaci. „Už teď máme na stole spoustu témat, kterým se chceme věnovat,“ vyzdvihuje staronový předseda a dodává, že tento orgán byl vždy prostorem, v němž se setkávají různé názory, odbornosti i argumenty: „Z těchto zkušeností chceme čerpat i nadále, aby z něho Akademie věd profitovala.“ Předseda Vědecké rady AV ČR je z titulu své funkce členem Akademické rady AV ČR a jejího předsednictva. Funguje tak jako klíčová „spojka“ mezi oběma orgány. Totéž ale platí i pro nové místopředsedy, kteří sehrají důležitou roli při řešení významných agend. Vědecká rada AV ČR pro funkční období 2025–2029 Kdo je kdo ve Vědecké radě AV ČR Předseda:PhDr. Pavel Baran, CSc. (Filosofický ústav AV ČR) Místopředsedové: prof. Ing. Luboš Náhlík, Ph.D. (Ústav fyziky materiálů AV ČR) – místopředseda Vědecké rady AV ČR pro I. vědní oblastprof. RNDr. Ondřej Prášil, Ph.D. (Mikrobiologický ústav AV ČR) – místopředseda Vědecké rady AV ČR pro II. vědní oblastdoc. PhDr. Bc. lva Poláčková Šolcová, Ph.D. (Psychologický ústav AV ČR) – místopředsedkyně Vědecké rady AV ČR pro III. vědní oblastprof. RNDr. Jan Vondráček, Ph.D. (Biofyzikální ústav AV ČR) – místopředseda Vědecké rady AV ČR pro agendu vědeckého titulu „doktor věd“prof. Ing. Petr Dvořák, CSc. (Masarykova univerzita v Brně) – místopředseda Vědecké rady AV ČR pro vědní politikuprof. PhDr. Michaela Hrubá, Ph.D. (Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem) – místopředsedkyně Vědecké rady AV ČR pro spolupráci s vysokými školamiprof. Ing. Josef Lazar, Dr. (Ústav přístrojové techniky AV ČR) – místopředseda Vědecké rady AV ČR pro transfer znalostí Členové:Mgr. Luděk Brož, M.Phil., Ph.D. – Etnologický ústav AV ČR doc. Ing. Petr Cintula, Ph.D., DSc. – Ústav informatiky AV ČR doc. RNDr. Jaroslav Dudík, Ph.D. – Astronomický ústav AV ČR doc. Mgr. Radka Dudová, Ph.D. – Sociologický ústav AV ČR prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš – Ústav státu a práva AV ČR prof. RNDr. Miroslav Engliš, DrSc. – Matematický ústav AV ČR prof. PhDr. Martin Holý, Ph.D. – Historický ústav AV ČR doc. RNDr. Pavla Jendelová, Ph.D. – Ústav experimentální medicíny AV ČR Ing. Ivana Kolmašová, Ph.D. – Ústav fyziky atmosféry AV ČR prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc., FEng. – Technologická agentura ČR doc. RNDr. Pavel Krejčí, CSc. – České vysoké učení technické v Praze RNDr. Pavel Kubáň, DSc. – Ústav analytické chemie AV ČR RNDr. Jaroslav Kuneš, DrSc. – Fyziologický ústav AV ČR Univ.-Prof. Mag. Dr. Stefan Michael Newerkla – Universität Wien prof. Dr. Jana Osterkamp – Universität Augsburg doc. RNDr. Eduard Petrovský, CSc. – Geofyzikální ústav AV ČR prof. Ing. Aleš Růžička, Ph.D. – Univerzita Pardubice PhDr. Oldřich Tůma, Ph.D. – Ústav pro soudobé dějiny AV ČR doc. Ing. Kateřina Valentová, Ph.D. – Mikrobiologický ústav AV ČR Mgr. Petr Vodička, Ph.D. – Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR prof. PhDr. Martin Wihoda, Ph.D. – Masarykova univerzita doc. PhDr. Jana Zapletalová, Ph.D. – Univerzita Palackého v Olomouci Připravil: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

03.04.2025 13:21

Když má kov pamatováka aneb Češi na špici ve výzkumu slitin s tvarovou pamětí

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/aplikovana-fyzika/Kdyz-ma-kov-pamatovaka-aneb-Cesi-na-spici-ve-vyzkumu-slitin-s-tvarovou-pameti/]
Článek si můžete poslechnout v audiopodobě: Načetli: Jitka Kostelníková a Justin Svoboda // Edit: Jitka Kostelníková // Epizoda vznikla s podporou Strategie AV21. Nikdo z nás nechce, aby s ním spadlo letadlo. Stejně jako každý jiný dopravní prostředek je třeba jej nějak ovládat. Jedním ze zásadních prvků, jenž k tomu slouží, je hydraulika: pojem, který zazní ve fyzice již v sedmé třídě na základní škole, ale stejně mu neporozumějí všichni. Zjednodušeně řečeno, hydraulická zařízení s něčím pohybují a místo pák, táhel či lan k tomu používají trubky s kapalinou. Kapalina je v soustavě trubek při tom pod velkým tlakem, ale protože je v podstatě nestlačitelná, prostě jej předá dál až do cílového místa, kde je potřeba vykonat práci. Dá se tak manipulovat s extrémně těžkými břemeny nebo součástkami, na něž působí ohromný protitlak – například s klapkami křídel dopravních letadel. Právě u nich se hydraulika používá opakovaně, s velkým zatížením, velkými změnami teplot a za silných vibrací. Vždyť v letové hladině je až minus 60 stupňů Celsia, zatímco v cílové destinaci klidně plus 40. Během letu dochází k vibracím, což zná každý, kdo někdy letadlem cestoval – k hladkému přesunu to má daleko. Pořád je to takový „drncající autobus ve vzduchu“. Také podvozek se řídí pomocí soustavy hydraulických trubek, ale nejen ten. Zkrátka to poslední, co by cestující chtěl, je, aby spoje těchto trubek netěsnily nebo selhaly. Hanuš Seiner z Ústavu termomechaniky AV ČR Při konstrukci letadla se proto spoje na hydraulice často nesvařují. Klasické metody – objímky nebo právě svařování – jsou pracné, těžkopádné a mohly by vést k netěsnostem. Musí se na to jinak. Používají se slitiny s tvarovou pamětí. Pamětník z šedesátekTakzvaný nitinol je známý od šedesátých let minulého století. Jde o speciální slitinu niklu a titanu. Při výrobě součástky se tento materiál dokáže při vysoké teplotě „naučit“, jaký tvar má zaujmout, a po zchladnutí lze kov vytvarovat do odlišné podoby. Jakmile se součástce dodá správný impulz, zase se navrátí do zapamatovaného tvaru. Této vlastnosti využívají kroužky ze slitiny na bázi nitinolu, kterými se spojují trubky v hydraulice letadel. Snadno se s nimi pracuje, jsou lehčí, odolnější, mají větší životnost, nekorodují a na rozdíl od svařování nemění mechanické okolí svaru. Na trubky se snadno nasadí, když jsou v deformovaném stavu. Zahřátím (například horkým vzduchem) se aktivují a pevně obě trubky sevřou, čímž vytvoří těsné a pevné spojení, které odolá vibracím, teplotním výkyvům i vysokým tlakům. Množnosti využití podobných slitin jsou ale mnohem širší než jen v leteckém průmyslu, leč nevyužívá se jich v široké praxi. Jednak jsou drahé, jednak je náročné je vyrobit. A pak… nevydrží vždy to, co je potřeba. Proto je nutné jim lépe porozumět, pochopit, co se děje v krystalové mřížce kovu při „učení“, návratu, ale i „zapomínání“. Jak to vlastně funguje?Tvarovou paměť nemají pouze některé kovy, touto vlastností disponují i bílkoviny nebo obyčejný papír. Můžete ho zmuchlat nebo poskládat jako origami, a když ho vložíte do vody, vlákna nabobtnají a papír se narovná. „U kovů takovým impulzem pro změnu tvaru může být tlak nebo magnetické pole, ale především je to teplota,“ říká Hanuš Seiner z Ústavu termomechaniky AV ČR. Za materiálovou paměť slitin může změna ve struktuře krystalické mřížky. Za nízkých teplot zaujímá jinou konfiguraci (tzv. martenzit) než za teploty vyšší (austenit). Co se v takovém okamžiku děje? „Můžeme si to představit trochu jako stojící řadu dominových kostek. Při správném šťouchnutí popadají daným směrem a změní se výška i délka celé řady. Navíc je můžete překlápět zpět nebo opačným směrem,“ vysvětluje Hanuš Seiner. Deformace u klasických materiálů při velikém zatížení činí přibližně jedno procento. „Dominový“ efekt ale pomůže slitině s tvarovou pamětí změnit délku třeba o pětinu. Záleží na mikrostruktuře. Pak přichází na řadu zapomínání. Někdy se pro aplikaci hodí i materiál, který se sice dokáže změnit jen jednou, ale deformuje se ve velkém rozsahu. Ústav termomechaniky AV ČR spolupracoval například s Izraelským technologickým institutem Technion, kde probíhal vývoj bezpečnostních pásů pro automobilový průmysl. Při nárazu automobilu systém využíval velkou vratnou deformaci slitiny s tvarovou pamětí a tlumil energii nárazu. Součástka zafungovala v pravou chvíli jednou a pak „zapomněla“. Následně by se musela v servisu nastavit pro nové použití, tedy znovu „naprogramovat“. Opačným příkladem jsou výztuhy v cévách, v nichž stenty potřebují vydržet statisíce, spíše miliony cyklů. Jde o další z používaných aplikací již zmíněného nitinolu. Složený stent lze užšími cévami dopravit na místo a teprve tam jej roztáhnout do podoby, kterou si kov pamatuje, čímž vyztuží cévu či tepnu v požadované tloušťce. Pro různé aplikace se tak hodí různě připravené slitiny s odlišnými vlastnostmi. Jejich vývoji se věnuje mnoho výzkumných institucí a univerzit po celém světě. Když o nich ale potřebují zjistit více, často narazí na vlastní technické možnosti a obracejí se na pražské kolegy. Právě v české metropoli se totiž umějí podívat zmíněným materiálům na „zoubek“ lépe než kdokoli jiný. Prestižní publikaceZa jakousi metu špičkového výzkumu v přírodních vědách se někdy považuje publikace v nejprestižnějších časopisech, jako jsou Science nebo Nature. V tomto ohledu nejsou ve skupině Hanuše Seinera žádná „ořezávátka“. Petr Sedlák (na snímku vpravo) a Miroslav Frost se podíleli na článku z roku 2016, který uveřejnil právě časopis Science. Hanuš Seiner v roce 2022 publikoval se svou doktorandkou Kristýnou Repček v Nature Communications a v roce 2024 se celý tým prosadil v prestižním časopise Advanced Materials (článek o tomto výzkumu naleznete zde). Pavla Stoklasová (na snímku vlevo) zase s postdoktorandem Tomášem Grabcem spolupracovala na článku, který vyšel letos na konci února v Nature. Laser a (ultra)zvuk„Když to hodně zjednodušíme, zkoumáme především elasticitu kovů,“ popisuje Hanuš Seiner. Že jsou kovy elastické, může laikovi znít trochu podivně, ale zase tak zvláštní to není – příkladem je třeba kmitání struny na kytaře, jemné ohyby křídel dopravních letadel za letu, odpružení nákladních aut listovými pružinami nebo odraz kladiva od kovadliny. Způsob, jakým vlastnosti slitin zkoumají právě v Ústavu termomechaniky AV ČR, je ale unikátní. Především tím, že mechanické vlastnosti vzorků studují, aniž by se jich vůbec dotkli. Běžně by si člověk představil nějakou aparaturu, kde se do jednoho konce kovu udeří a na druhém se pozoruje či měří vzniklé kmitání. Jako kdybyste praštili do kusu plechu a ten se tím rozvlnil. „Místo mechanického impulzu používáme laser,“ upřesňuje Hanuš Seiner. Připodobňuje to k blesku za letní bouře. Hrom, který slyšíme, totiž není nic jiného než tlaková vlna, již spustil bleskový výboj tím, že šokově ohřál vzduch kolem sebe. Analogicky fungují i experimenty v laboratoři. Na vzorek vědci nasměrují velice krátký laserový impulz, trvající jen několik nanosekund. Kov se tak v daném místě ohřeje, v důsledku toho se roztáhne a začne se šířit vlna, rozruch. Podobně, jako když udeříme do zvonu, kov se rozechvěje a vlna se následně šíří vzduchem k našim uším coby zvuk. Uvnitř kovového materiálu se ovšem nejedná jen o akustickou vlnu, může se v něm odehrávat mnoho různých typů vlnění, a navíc najednou. „Objevují se vlny, které zhušťují prostředí nebo materiál smýkají proti sobě. Existují takové, které vytvářejí vlnku na povrchu a mizejí dovnitř. Vznikají i podél rozhraní, pokud je vzorek složený z více prostředí, a tak dále,“ vyjmenovává Hanuš Seiner. Vlny v materiálech jsou pestřejší a složitější než v běžné akustice. Ale se zvukem mají stále něco společného – jen „rozeznělý“ zkoumaný vzorek neslyšíme, protože je velmi malý, a tak se pohybujeme už v oblasti ultrazvuku (nehledě na to, že by byl zvuk příliš slabý a krátký, než aby ho naše ucho zachytilo). V ten okamžik nastupuje otázka, jak tedy ultrazvukové vlny měřit. „Když je vyvoláváme bezdotykově laserem, byla by škoda detekovat je nějak hloupě mechanicky, proto to děláme rovněž za pomoci laserů,“ podotýká Hanuš Seiner. Detekce funguje zjednodušeně řečeno asi jako policejní radar, a sice na základě tzv. Dopplerova jevu. A fofr je to obrovský. Jelikož vybuzení vlny se odehrává v řádu nanosekund, i odezva se musí měřit v extrémně rychlém sledu. Při rozvlnění se materiál hýbe na mikroskopické úrovni. Atomární roviny se smýkají, kloužou, posouvají vůči sobě nebo se vzdalují a přibližují. Z naměřených dat pak lze pomocí výpočtů vyvozovat různé závěry. Většině měření ale předchází teorie. Jde o hypotézy založené na fyzice pevných látek a realizované numerickou simulací. „A ve chvíli, kdy pomocí našich laserových metod naměříme hodnoty, které jsou v příkrém rozporu s tím, co teorie predikuje – což se nám pohříchu stává docela často –, vynořují se zpětně nové otázky pro samotnou teorii. Musí se přestavět – a to jsou nejzajímavější okamžiky naší práce,“ usmívá se Hanuš Seiner. Nový přístroj, nové vizeKrystalovou mřížku lze popsat jedenadvaceti elastickými konstantami – elastické chování má tedy přes dvě desítky na sobě nezávislých parametrů. Oddělení ultrazvukových metod, které vede Hanuš Seiner, je jediné na světě, jež dokáže změřit všechny konstanty v tom nejobecnějším smyslu. A navíc, jelikož se dlouhodobě zaměřuje na materiály s tvarovou pamětí, dokáže se podívat do okamžiků těsně před tím, než řada „dominových kostek“ spadne, nebo zjistit, co se děje hned poté. Přesto vědci neusínají na vavřínech a své metody dále rozvíjejí. „Aktuálně se snažíme zvýšit rozsah teplot, za kterých můžeme vzorky měřit. A chceme je studovat i při změně tlaku nebo magnetického pole při co největším rozsahu,“ přibližuje plány vedoucí opto-akustické laboratoře Pavla Stoklasová. Brzy jí do výbavy přibude i jeden klenot – 3D tomograf s atomární sondou, přístroj za 150 milionů korun. Zjednodušeně řečeno funguje tak, že se do něj vloží velice tenká jehla (se špičkou o rozměrech v řádu nanometrů) ze zkoumaného materiálu. Ze špičky se pomocí laseru nebo elektrického pole odprašují jednotlivé atomy, které následně zachycuje detektor. „Z toho lze zpětně zrekonstruovat, kde přesně se atomy v původním krystalu nacházely. Jde o metodu, která nám dokáže přiblížit krystalovou mřížku nejdetailněji,“ popisuje vědkyně. Příležitost zakoupit tak nákladný přístroj se v Česku objeví jednou za dekádu a v tomto případě pomohl velký projekt FerrMion. Bude prvním zařízením svého druhu ve střední a východní Evropě. Sloužit tak bude nejen skupině Hanuše Seinera a řešitelskému týmu projektu FerrMion, počítá se s tím, že jej budou využívat i další (nejen české) výzkumné instituce v rámci otevřené infrastruktury, aby se posílil význam českého materiálového výzkumu. Bez peněz do projektu nelezZakoupení 3D tomografu s atomární sondou umožní jedinečný vědecký projekt s názvem FerrMion, který uspěl ve výzvě Špičkový výzkum Operačního programu J. A. Komenský, spolufinancované Evropskou unií. Ústav termomechaniky AV ČR, potažmo oddělení Hanuše Seinera, který projekt vede, bude v rámci něj spolupracovat s dalšími institucemi – Fyzikálním ústavem AV ČR, Ústavem jaderné fyziky AV ČR, Českým vysokým učením technickým a Univerzitou Karlovou. A rozpočet? Půl miliardy korun. I to dokazuje, jak moc se týmu daří a že je skutečně na světové úrovni. Budoucnost nejen materiálůNové zařízení doplní už tak unikátní vybavení laboratoře o další pohled do nitra kovů a pomůže odhalit nové detaily, zákonitosti nebo chování na nejdetailnější úrovni. Ve vědě totiž lze najít spoustu jevů, které výzkumníci pozorují při experimentech, ale úplně jim nerozumějí na teoretické úrovni. „Pokud chceme, aby něco mohli v praxi používat inženýři, musíme my i oni chápat, jak to funguje,“ vysvětluje vedoucí laboratoře charakterizace materiálů Petr Sedlák. „Základní myšlenkou je pomocí pokročilých experimentálních metod a matematického modelování vytvořit nástroje, které bude moci jednou převzít průmysl,“ dodává. Jedním z cílů projektu tedy bude vytvořit popisy chování materiálů s tvarovou pamětí, které budou srozumitelné pro inženýrské aplikace. Jelikož jde ale o složité chování, i popisy a možné aplikace budou pravděpodobně poměrně komplikované. Těžko odhadnout, zda se dočkáme výsledku za pět, deset nebo pětadvacet let. Cíl je to ambiciózní. Aktuálně se totiž do opravdu široké praxe dostaly v podstatě jen poměrně jednoduché aplikace slitin na bázi nitinolu – například již zmíněné spoje trubek namísto sváření a stenty neboli výztuhy cév. „Při pohledu na to, jak bohatě se tyto materiály chovají, se zatím využívají úplně tím nejprimitivnějším způsobem. Možnosti jsou mnohonásobně větší,“ vyzdvihuje potenciál slitin Hanuš Seiner. A má pravdu, představme si třeba stavební konstrukce odolné vůči zemětřesení, roboty s pohyblivými součástmi podobnými svalům, pružné nárazníky aut, ještě chytřejší chytré telefony… Vedle dokonalejšího porozumění ale hraje roli v širším využití i cena. Koneckonců právě proto je nezbytné poznání rozvíjet, aby se daly paměťové materiály více využívat v praxi. Rozsáhlejší použití samozřejmě produkty zlevňuje. Snad k tomu přispěje i FerrMion pod vedením Hanuše Seinera – nákladný projekt, který českou vědu zvýrazní na mapě světa – a budou sem proudit další a další vzorky kovových materiálů z různých kontinentů. Třeba letadlem, jehož trubky mají namísto svarů kroužky ze slitin s tvarovou pamětí. prof. Ing. Hanuš Seiner, Ph.D., DSc.Ústav termomechaniky AV ČR Pochází z Pardubic. V roce 2016 obdržel Prémii Otto Wichterleho pro vynikající mladé vědce. V roce 2021 získal vědecký titul doktor věd a o rok později se stal profesorem. Během kariéry pracoval například v Leibnizově ústavu fyziky pevných látek v Drážďanech či na Univerzitě v Minnesotě. Loni získal Cenu předsedy Grantové agentury ČR. V Ústavu termomechaniky AV ČR působí od roku 2003, vede oddělení ultrazvukových metod, pod nějž spadá laboratoř charakterizace materiálů a opto-akustická laboratoř. Článek vyšel pod názvem Kovoví iluzionisté a ultrazvukové hromobití v A / Magazínu 1/2025: 1/2025 (verze k listování)1/2025 (verze ke stažení) Čtvrtletník A / Magazín vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům. Kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz. Text: Viktor Černoch, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a všechny fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

03.04.2025 10:21

Česká republika má nový systém poskytující podrobné informace o stavu lesních ekosystémů v reálném čase

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Ceska-republika-ma-novy-system-poskytujici-podrobne-informace-o-stavu-lesnich-ekosystemu-v-realnem-case/]
Lesy pokrývají více než jednu třetinu našeho území. Jsou nenahraditelnou složkou krajiny a je nasnadě si připustit, že lesy pro nás nejsou pouhým zdrojem dřevní hmoty, ale poskytují nám mnoho dalších, ne-li důležitějších ekosystémových služeb. Udržení zdravých, funkčních a vitálních lesů dává předpoklad nejen prosperujícímu lesnímu hospodaření, ale i funkčnosti celé české krajiny jako celku. V souvislosti se změnami klimatu jsou lesní ekosystémy vystaveny novým podmínkám, které na ně mají různé dopady. Až doposud chyběl expertní systém, který by dokázal sledovat tyto dynamické změny vývoje lesů v dostatečném časovém a prostorovém rozlišení, a umožnil tak rychle přijímat opatření k minimalizaci škod pomocí adekvátního lesnického managementu. DendroNetwork je rozsáhlá výzkumná infrastruktura zaměřená na bio-monitoring lesních ekosystémů v reálném čase pomocí moderních technologií a metod. Celý koncept je založen na přímo měřené odezvě jednotlivých stromů (hlavních hospodářských dřevin) v rámci lesního porostu a následné extrapolaci dat na národní úroveň. Bio-monitoring pomocí dendrometrů (senzory instalované na kmen stromu) ve spojení s monitoringem meteorologických parametrů představuje efektivní nástroj poskytující přehledné, časově a místně aktuální informace o stresu suchem, vitalitě a produkci lesních ekosystémů. Výsledkem jsou každých 12 hodin aktualizované mapové vrstvy a data popisující stav lesních ekosystémů v prostorovém rozlišení 500 m. Systém přináší zcela nový zdroj dat, který je klíčový pro moderní lesnický sektor, umožňující lépe rozumět a reagovat na výzvy současného lesnictví. „Nové technologie nám umožňují spojit měření v téměř reálném čase s modelováním, abychom mohli hodnotit současný stav lesních ekosystémů na úrovni celé České republiky. Shromážděná data jsou ihned porovnávána s dlouhodobými časovými řadami (20 let), což nám umožňuje posoudit aktuální situaci v širším časovém rámci a mít relevantní podklady k adaptačním opatřením“ doplňuje vedoucí sítě DendroNetwork Jan Krejza z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe). Nový portál včasné výstrahy dendronet.cz je výsledkem dlouhodobé práce českých vědců i mezinárodní spolupráce v rámci projektu Forest4Future, který byl v loňském roce úspěšně ukončen. Díky pokračující podpoře Ministerstva životního prostředí však rozvoj infrastruktury nadále pokračuje prostřednictvím projektu TransAdapt. V rámci navazujících projektů aktivně pracujeme na rozšíření konceptu. DendroNetwork do dalších evropských zemí a na vytvoření integrovaného evropského monitorovacího systému pro měření a hodnocení stavu lesů v reálném čase. Kontakty: Ing. Jan Krejza, Ph.D.Vedoucí výzkumného týmu DendroNetwork a klíčová osoba celé infrastrukturyÚstav výzkumu globální změny AV ČRkrejza.j@czechglobe.czhttps://dendronet.cz/ Mgr. Hana ŠprtováPublic relations+420 602 707 979sprtova.h@czechglobe.czhttp://www.czechglobe.cz RNDr. Tomáš Rebok, Ph.D.Vedoucí vývojového týmu portálu DendroNetworkÚstav výpočetní techniky Masarykovy univerzityrebok@ics.muni.czhttps://www.ics.muni.cz/

03.04.2025 07:14

Síla ukrytá v kapkách vody. Česká technologie zkusí prorazit v Německu

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Sila-ukryta-v-kapkach-vody.-Ceska-technologie-zkusi-prorazit-v-Nemecku/]
Pulzující vodní paprsek vyvinuli vědci z Oddělení kapalinových paprsků Ústavu geoniky AV ČR (ÚGN AV ČR). Technologii lze použít k porušování materiálů a odstraňování povrchových vrstev, nánosů, nástřiků a povlaků. Založení spin-off firmy ASCOT GmbH v Německu iniciovali vědec Frank Pude a podnikatel Matthias Teek. Napadlo je využít pulzujících kapalinových paprsků vyvinutých v laboratořích ÚGN AV ČR ke zvýšení efektivity a produktivity čištění trupů lodí. Po úspěšných prvotních zkouškách nalezli investora a založili společnou firmu, která využívá výsledky českého výzkumu. „Naše novinka zásadně zvyšuje dezintegrační schopnosti běžně užívaného kontinuálního vodního paprsku, a to bez přítomnosti abraziva,“ popisuje Libor Sitek z Ústavu geoniky AV ČR. Síla kapek vody Běžný kontinuální vodní paprsek většina lidí zná – využívají ho například při mytí auta nebo čištění dlažby vysokotlakým čističem (wapkou). Úzký proud vody čistí díky vysoké rychlosti a tlaku. Pulzující vodní paprsek však pracuje trochu jinak – využívá působení jednotlivých kapek a můžeme jej tedy přirovnat k jakési „vodní sbíječce“. „Pulzující vodní paprsek významně snižuje energetické nároky při porušování materiálů vodními paprsky. Jeho podstatou je opakované zatěžování porušovaného materiálu dopadem kapek (shluků) vody. Ostatně všichni známe rčení, že kapka vody prorazí i kámen. A není daleko od pravdy. Naše technologie posílá kapky na povrch jen častěji a mnohem vyšší rychlostí,“ vysvětluje Libor Sitek. „Jejím využitím v praxi zvýšíme nejen efektivitu procesů čištění nebo řezání, ale snížíme také náklady na pořízení a provoz technologie.“ Lodními trupy to nekončí Zakladatelé spin-off plánují využít dvě podobné technologie generování pulzujících vodních paprsků: technologii vysokorychlostního pulzujícího vodního paprsku modulovaného ultrazvukem a technologii samorezonujícího vodního paprsku. První z nich využívá k vytváření kapek ultrazvukový generátor včleněný do vysokotlakého systému. Druhá umožňuje vznik pulzujícího vodního paprsku pomocí speciální hydrodynamické trysky, která paprsek rozkmitá. Spin-off chce obě technologie dotáhnout do podoby nástrojů použitelných v odvětvích národního (německého) i mezinárodního trhu, ve kterých se vysokorychlostní vodní paprsky využívají pro čištění povrchů materiálů (např. lodních trupů nebo vnitřních prostor bioplynových stanic) a jako řezací technika (např. při ekologické likvidaci listů rotorů větrných turbín nebo pneumatik). CETAV v akci Dostat vědecký výsledek do praxe je často velice náročné a vědci odborníky na transfer obvykle nejsou. V Akademii věd jim proto pomáhá CETAV – Centrum transferu technologií AV ČR. V případě této technologie poskytli transferáři konzultace k postupu při zakládání spin-off, včetně revizí smluvní dokumentace, poradili se zpracováním přihlášky do Programu rozvoje aplikací a komercializace AV ČR (PRAK), pomohli s vypracováním termsheet a následně návrhu Smlouvy o spolupráci ve výzkumu, kterou uzavřou ÚGN AV ČR a spin-off ASCOT. Ve spolupráci s CETAV se rodí i návrh PR kampaně projektu. SPIN-OFF ASCOT Altmärkische Schneid– und Oberflächen– Technik GmbH neboli ASCOT je německá společnost s ručením omezeným. Založilo ji pět společníků: Frank Pude (podíl 17,5 %), budoucí jednatel společnosti, iniciátor a zprostředkovatel všech zúčastněných stran. Dlouholetý člen Mezinárodního poradního sboru Ústavu geoniky AV ČR a světově uznávaný odborník v oblasti vysokorychlostních kapalinových paprsků. Matthias Teek (podíl 17,5 %), vlastník firmy MATETEC, která se mimo jiné zabývá čištěním trupů říčních lodí, tedy společník de facto v pozici „průmyslového partnera“. V jeho firmě se budou testovat nové produkty. Volker Schubert (podíl 40 %) v pozici investora. ÚGN AV ČR (podíl 15 %) poskytne společnosti své duševní vlastnictví a kapacitu pro vývoj produktů. Hans-Georg Meyer (10 %), finanční a účetní poradce Matthiase Teeka. Ústav geoniky AV ČR Zabývá se především výzkumem procesů v zemské kůře vyvolaných činností člověka a jejich vlivu na životní prostředí. S tím souvisí také výzkum geomateriálů a rozvoj dalších oborů, jako je aplikovaná matematika a fyzika, výpočetní vědy, chemie a environmentální a sociální geografie. Speciální pozornost je věnována výzkumu vysokorychlostních kapalinových proudů. Realizované výzkumné aktivity mají charakter od vysoce specializovaného až po multidisciplinární výzkum, přesahující hranice jednotlivých oblastí věd. Centrum transferu AV ČR (CETAV) Propojuje vědu s byznysem. Poskytuje odborné poradenství. Pomáhá se zajištěním navazujícího financování i se získáváním kontaktů. Nabízí součinnost při komercializaci vědeckých výsledků. Je koordinátorem Programu rozvoje aplikací a komercializace AV ČR (PRAK). Kontakt: Martin Smekalvedoucí Centra transferu AV ČR (CETAV)smekal@ssc.cas.cz Libor Sitekvedoucí Oddělení kapalinových paprsků, ÚGN AV ČRlibor.sitek@ugn.cas.cz Pulzující vodní paprsek

02.04.2025 11:28

Akademie věd má nové vedení. V Akademické radě je pět žen a dvanáct mužů

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Akademie-ved-ma-nove-vedeni.-V-Akademicke-rade-je-pet-zen-a-dvanact-muzu/]
Akademická rada (AR) je výkonným orgánem Akademie věd ČR. Včetně předsedy AV ČR Radomíra Pánka a předsedy Vědecké rady Pavla Barana sestává ze 17 členů. Členy AR zvolil Akademický sněm na svém LXV. zasedání 18. března 2025. V úterý 1. dubna se noví členové rady poprvé sešli a rozdělili si agendu. Členové předsednictva Akademické rady (zvoleni tajným hlasováním): Miroslava Anděrová Ilona Müllerová Ondřej Beránek Jiří Kotek Ján Matejka Místopředsedové (jmenováni předsedou AV ČR): Ilona Müllerová (I. vědní oblast) Miroslava Anděrová (II. vědní oblast) Ondřej Beránek (III. vědní oblast) Na základě návrhu předsedy AV ČR souhlasila Akademická rada s tímto základním rozdělením pracovních pozic: Radomír Pánek předseda AV ČR celkové řízení a kontrola činnosti Akademie ve smyslu § 10 zákona o Akademii věd České republiky, ve znění pozdějších předpisů, strategie rozvoje AV ČR Pavel Baran člen předsednictva Akademické rady a předseda Vědecké rady AV ČR řešení koncepčních otázek vědní politiky a podpory vědy z veřejných prostředků v součinnosti se státními orgány v této oblasti a politiky VaVaI (Rada pro výzkum, vývoj a inovace, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy atd.) agenda dotačního řízení nositelů titulu doktor věd (DSc.) Ilona Müllerová místopředsedkyně a členka předsednictva Akademické rady koordinace koncepce I. vědní oblasti a řešení vědecko-organizačních záležitostí pracovišť 1.–3. sekce koordinace transferu znalostí a technologií do aplikační sféry, koordinace spolupráce s komerční sférou a s oborově příslušnými poskytovateli (Ministerstvo průmyslu a obchodu) koordinace a koncepční dohled nad využíváním duševního vlastnictví Miroslava Anděrová místopředsedkyně a členka předsednictva Akademické rady koordinace koncepce II. vědní oblasti a řešení vědecko-organizačních záležitostí pracovišť 4.–6. sekce koordinace spolupráce s oborově příslušnými poskytovateli (Ministerstvo zdravotnictví) zastupování při koordinaci transferu znalostí a technologií do aplikační sféry, při koordinaci spolupráce s komerční sférou pro II. vědní oblast a při koordinaci a koncepčním dohledu nad využíváním duševního vlastnictví pro II. vědní oblast Ondřej Beránek místopředseda a člen předsednictva Akademické rady koordinace koncepce III. vědní oblasti a řešení vědecko-organizačních záležitostí pracovišť 7.–9. sekce koordinace spolupráce s oborově příslušnými poskytovateli (Ministerstvo kultury) koordinace činností v oblasti archeologie ve věci ochrany archeologického dědictví a státní památkové péče zastupování při koordinaci transferu znalostí a technologií do aplikační sféry, při koordinaci spolupráce s komerční sférou pro III. vědní oblast a při koordinaci a koncepčním dohledu nad využíváním duševního vlastnictví pro III. vědní oblast Jiří Kotek člen Akademické rady a člen předsednictva Akademické rady řešení koncepčních finančních a rozpočtových záležitostí a jejich implementací, včetně dotačního řízení ve svěřené oblasti koordinace infrastrukturních činností Střediska společných činností AV ČR koordinace podpory vědeckých společností, včetně agendy dotačního řízení v této oblasti metodický dohled nad agendou veřejnosprávních kontrol na pracovištích AV ČR Ondřej Santolík člen Akademické rady koordinace zapojení Akademie věd do evropského výzkumného prostoru a souvisejících záležitostí národní programové spolupráce v součinnosti se státními orgány, včetně dotačního řízení v této oblasti koordinace a řešení koncepčních záležitostí mezinárodní spolupráce AV ČR, včetně dotačního řízení v této oblasti koordinace spolupráce s oborově příslušnými institucemi (Ministerstvo zahraničních věcí) koordinace aktivit v oblasti bezpečnosti vědeckých informací (trusted research) zastupování místopředsedkyně I. vědní oblasti při řešení vědecko-organizačních záležitostí pracovišť 1.–3. sekce Patrik Španěl člen Akademické rady koordinace přípravy a průběhu periodického hodnocení pracovišť AV ČR a koordinace této agendy s národním systémem hodnocení výzkumných organizací koordinace aktivit v oblasti Open Science (otevřené vědy) v prostředí AV ČR koncepční činnost související s účastí AV ČR v EOSC (European Open Science Cloud), RDA (Research Data Alliance)a v CoARA (The Coalition for Advancing Research Assessment) zastupování místopředsedkyně II. vědní oblasti při řešení vědecko-organizačních záležitostí pracovišť 4.–6. sekce Tomáš Kostelecký člen Akademické rady koordinace regionální spolupráce AV ČR se státní správou, samosprávou, veřejnoprávními subjekty a dalšími institucemi v rámci regionů, včetně dotačního řízení v této oblasti koordinace aplikovaného výzkumu ve společenských a humanitních vědách a koordinace mezioborové výzkumné spolupráce mezi společenskými vědami a vědami o živé a neživé přírodě a koordinace Science for policy koordinace spolupráce s oborově příslušnými poskytovateli (Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo pro místní rozvoj) zastupování místopředsedy III. vědní oblasti při řešení vědecko-organizačních záležitostí pracovišť 7.–9. sekce zastupování při koordinaci a řešení koncepčních záležitostí mezinárodní spolupráce AV ČR, včetně dotačního řízení v této oblasti a při koordinaci zapojení Akademie věd do evropského výzkumného prostoru a souvisejících záležitostí národní programové spolupráce v součinnosti se státními orgány, včetně dotačního řízení v této oblasti Petr Baldrian člen Akademické rady koordinace agendy programů podpory excelence v rámci AV ČR a v mezinárodním kontextu (ERC, Horizon Europe ap.), včetně dotačního řízení v této oblasti řešení koncepčních otázek programové a projektové spolupráce s Grantovou agenturou ČR Pavel Janáček člen Akademické rady koordinace správy majetku AV ČR a řešení agendy nakládání s majetkem pracovišť koordinace vydavatelské činnosti v prostředí AV ČR, včetně agendy dotačního řízení v této oblasti metodický dohled nad podporou orgánů pracovišť a interními předpisy AV ČR (dozorčí rady, zřizovací listiny pracovišť apod.) zastupování při řešení koncepčních finančních a rozpočtových záležitostí a jejich implementací, včetně dotačního řízení v této oblasti Jiří Plešek člen Akademické rady koordinace a rozvoj programů a aktivit Strategie AV21, včetně dotačního řízení v této oblasti řešení koncepčních otázek programové a projektové spolupráce s Technologickou agenturou ČR Soňa Ehlerová členka Akademické rady koncepční otázky prezentace výsledků AV ČR a jejich pracovišť, spolupráce AV ČR s médii a komunikace s veřejností, včetně agendy dotačního řízení v oblasti prezentace vědy a výzkumu koordinace popularizačně-publikační činnosti koordinace a koncepční činnosti v oblasti rovných příležitostí v prostředí AV ČR Martin Pivokonský člen Akademické rady koordinace a koncepční činnosti provozu pracovišť v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje v prostředí AV ČR koordinace provozu, rozvoje, bezpečnosti a aplikace počítačových sítí AV ČR a jejích pracovišť, včetně dotačního řízení v této oblasti koordinace agendy v oblasti informačních technologií a systémů a digitalizace, včetně dotačního řízení v této oblasti koordinace spolupráce s oborově příslušnými poskytovateli (Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo obrany, Ministerstvo zemědělství) Ján Matejka člen Akademické rady a člen předsednictva Akademické rady metodický dohled nad vnější legislativou AV ČR koordinace spolupráce se Střediskem společných činností AV ČR a při jeho transformaci, včetně naplňování účelu a dohledu nad předmětem činnosti ve vztahu k zřizovateli koordinace provozu, rozvoje, bezpečnosti a aplikace umělé inteligence (AI) v AV ČR na jejích pracovištích Marcela Buchtová členka Akademické rady řešení koncepčních otázek vědecké přípravy a spolupráce AV ČR s vysokými školami a společnými pracovišti, včetně doktorských studijních programů a spolupráce s resortními pracovišti řešení koncepčních otázek programové a projektové spolupráce s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, vysokými školami a s poskytovateli, včetně operačních programů strukturálních fondů Mária Zedníková členka Akademické rady koordinace zvyšování institucionální odolnosti v prostředí AV ČR koordinace zavádění směrnice NIS2 v AV ČR a na jejích pracovištích Seznam členů Akademické rady včetně jejich medailonů naleznete na webových stránkách AV ČR. Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Josef Landergott, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

02.04.2025 10:28

Prachotřenka nečekaná – nápadný lišejník, kterého si donedávna nikdo nevšiml

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Prachotrenka-necekana-napadny-lisejnik-ktereho-si-donedavna-nikdo-nevsiml/]
„Před více než rokem mi poštou přišla obálka s lišejníkem, který na první pohled vypadal jako desítky jiných druhů. Měl však poměrně charakteristickou modravou barvou, kterou jsem u podobných lišejníků neznal. Proto jsem se rozhodl z druhu získat DNA,“ uvádí Jiří Malíček z Botanického ústavu AV ČR, spoluautor popisu. Podle DNA patřil lišejník do rodu prachotřenka (Leprocaulon). Ten měl v celé Evropě jen tři známé druhy, které vypadají jinak. Hned bylo téměř jisté, že se jedná o nový druh lišejníku. Následovaly kroky vedoucí k formálnímu popisu druhu, tedy morfologicko/anatomický popis, fotodokumentace, analýza DNA, průzkum ekologických nároků, a nakonec i zkoumání, jakého řasového partnera má lišejník ve své stélce. „Řasy v lišejnících dnes nejčastěji zkoumáme dle DNA, protože existuje velké množství vzájemně velmi podobných druhů“, říká Lucie Vančurová, spoluautorka popisu. „A naše prachotřenka v sobě měla úplně nový druh řasy“, dodává. Lišejníky jsou totiž houby, které žijí společně s řasou, případně se sinicí. Samostatně fungovat zpravidla nedokážou. Je to velmi úzké a v přírodě unikátní symbiotické soužití. „Toto soužití si můžeme představit jako pizzu, kde houba je těstem, tedy základní složkou pokrmu, a řasa všechny ostatní přísady. Samotné těsto je jen obyčejnou pšeničnou plackou, zatímco dohromady s přísadami pizza dobyla svět. Taková zajímavost by se rozhodně měla učit na základních školách“, zdůrazňuje Jiří Malíček. Nakonec bylo potřeba lišejník latinsky pojmenovat. „Italští kolegové vymysleli jméno Leprocaulon inexpectatum, což je v překladu prachotřenka nečekaná“, vzpomíná J. Malíček. Objev byl nečekaný hned z několika důvodů – pochází z oblasti dobře prozkoumané a hustě obydlené, z jaké většinou nové druhy lišejníků vědci v současnosti nepopisují. Lišejník je navíc poměrně nápadný, proto vědce překvapilo, že ho dosud nikdo nenašel. V oblasti severní Itálie zřejmě není vyloženě vzácný, dosud byl nalezen na více než dvaceti místech. „Naši práci na právě dokončeném popisu nového druhu zachytili španělští kolegové, kteří nám poslali fotky v podstatě stejně vypadajícího lišejníku ze Španělska. A přestože kreativita vědců ve vymýšlení jmen organismů téměř nemá hranice, pojmenovali ho stejně jako my čili prachotřenka nečekaná“, uvádí J. Malíček. Vědci tak stáli před zásadní otázkou, spolupracovat či soutěžit. Kdo totiž publikuje jako první popis nového druhu, je jeho platným autorem. Druhý má smůlu. Volba padla na spolupráci, přestože to znamenalo práci navíc. Při bližší analýze DNA se však zjistilo, že španělský lišejník je sice příbuzný, ale odlišný od toho italského. Od té chvíle si týmy šly vlastní cestou. „Popis nového druhu lišejníku a objev nového druhu řasy v hustě obydlené severní Itálii nám ukazují, že k poznání biodiverzity ještě vede dlouhá cesta“, uzavírají autoři. Odkaz na originální publikaci: https://www.cambridge.org/core/journals/lichenologist/article/epiphytic-leprose-leprocaulon-inexpectatum-sp-nov-ascomycota-leprocaulaceae-from-italy-and-its-photosynthetic-partner-symbiochloris/0DBB4DD3C7CE76EF3F179FACC945FAC2 Kontakt:Mgr. Jiří Malíček, PhD. Oddělení taxonomiejiri.malicek@ibot.cas.cz Mgr. Mirka DvořákováPR & Marketing Managermiroslava.dvorakova@ibot.cas.cz +420 602 608 766

02.04.2025 07:14

Sloučenina, která „neexistuje“, napoví, jak syntetizovat nestabilní molekuly

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Sloucenina-ktera-neexistuje-napovi-jak-syntetizovat-nestabilni-molekuly/]
Na Zemi se přirozeně vyskytuje jediný led – tzv. hexagonální neboli šestihranný. Ať jde o drobné sněhové vločky, obrovské ledovce, zamrzlé hladiny zimních řek a rybníků nebo kostky v nápojích – všechny mají stejnou hexagonální krystalovou strukturu. Ledů je však mnohem více. Doposud bylo v laboratořích připraveno a charakterizováno přinejmenším 20 různých druhů krystalického ledu a několik dalších amorfních forem (bez pravidelné struktury). Ke svému vzniku obvykle potřebují velmi nízké teploty, vysoké tlaky a extrémně rychlé mražení, tedy podmínky, kterých v přírodě nelze běžně dosáhnout. „Neexistující“ sloučenina ve zmrzlých solných roztocích Zdánlivě obyčejné skupenství vody je tak pro odborníky v mnoha ohledech stále záhadou. Brněnští vědci a vědkyně ze skupiny Viléma Neděly z Ústavu přístrojové techniky AV ČR ve spolupráci s Thomasem Loertingem z Innsbrucké univerzity zkoumali vlastnosti slaných amorfních ledů – tedy ledů bez pravidelné krystalické struktury –, které byly připraveny z roztoku obsahujícího chlorid cesný. Tyto ledy vznikly extrémně rychlým zchlazením mikroskopických kapiček slaného roztoku na teplotu -196 °C nebo stlačením „obyčejného“ ledu pod tlakem 1,6 GPa při stejné teplotě. „Při takovém zchlazení se ve vodě nevytvoří krystalky ledu, a voda tak zůstává zamrzlá v neuspořádané podobě typické pro kapalinu. Při následném ohřevu amorfního ledu se molekuly přeuspořádají a teprve tehdy vzniknou drobné ledové krystalky,“ popisuje Ľubica Vetráková, vědkyně z Ústavu přístrojové techniky AV ČR. Tato krystalizace z amorfního stavu za nízkých teplot se od běžného mrznutí kapaliny výrazně liší. To je i důvod, proč vědci v takto připraveném ledu objevili molekuly, které by podle dosavadních experimentálních výsledků a výpočtových modelů vůbec neměly existovat. Chlorid cesný je totiž jednou ze solí, jež kvůli nestabilitě hydrátů žádné hydráty netvoří – neváže na sebe vodu. A přesto tým vědců z Brna a Innsbrucku v takto speciálně připraveném ledu objevil hned několik druhů těchto hydrátů. Jejich existenci výzkumníci prokázali kombinací metod diferenční skenovací kalorimetrie, rentgenové difrakce a pokročilé environmentální rastrovací elektronové mikroskopie (A-ESEM). Jedinečnou zobrazovací metodu tým Viléma Neděly z Ústavu přístrojové techniky AV ČR světu představil asi před pěti lety. „Právě díky špičkovým A-ESEM technologiím, díky nimž se nedávno podařilo unikátním způsobem zobrazit nanostrukturu povrchové vrstvy chromozomu, bylo možné „neexistující“ hydráty poprvé vidět.“ „K tomuto účelu byl mikroskop nově vybaven první testovací verzí unikátního cryo-držáku, v ÚPT AV ČR vyvíjeného pro použití v environmentálně kompatibilních podmínkách relativně vysokého tlaku plynů,“ uvádí Vilém Neděla. Objev vědeckého týmu publikoval prestižní časopis ACS Physical Chemistry Au. Výzkum spolufinancovaly nový program Strategie AV21 Moc předmětů: Materialita mezi minulostí a budoucností, program Functional Materials Science (FunMAT) na Innsbrucké univerzitě, Rakouská grantová agentura FWF (grant P36634) a Rakouská akademie věd (ÖAW). Nová cesta k přípravě nestabilních sloučenin Molekuly jsou při mražení vystavovány extrémním podmínkám – a nejde jen o nízkou teplotu. „Při mražení vodného roztoku jsou všechny látky rozpuštěné ve vodě vytěsněny do mezer mezi krystaly tvořícího se ledu. V tomto meziprostoru je velmi málo místa, takže se molekuly dostávají mnohem blíže k sobě – zvyšuje se lokální koncentrace látek a mění se i parametry prostředí, jako je pH či iontová síla. Reakce v tomto stísněném prostoru proto často probíhají jiným způsobem, než by probíhaly v kapalném roztoku,“ vysvětluje Ľubica Vetráková z ÚPT AV ČR. Přístup brněnských a innsbruckých vědců se jeví jako slibná cesta k laboratorní přípravě mnoha dalších molekul, které jsou považovány za nestabilní a jež se obtížně syntetizují konvenčními metodami. Tvorba amorfního ledu a jeho následná krystalizace za nízkých teplot může nestabilním molekulám poskytnout vhodné podmínky pro jejich vznik a existenci. Tento přístup by se mohl uplatnit například při syntéze některých léčiv. Přestože amorfní led v přírodě na Zemi nenajdeme, ve vesmíru je běžný. Obsahují ho i komety nebo mezihvězdný prach. Když se kometa přiblíží ke Slunci, amorfní led se mírně ohřeje a nastane krystalizace za nízkých teplot, při které můžou vzniknout vysoce metastabilní látky a vyvinout se nové, dosud neznámé druhy molekul. Proto může být příprava nových molekul metodou krystalizace amorfního ledu za nízkých teplot klíčem k pochopení, jakým způsobem probíhají chemické reakce ve vesmíru. Publikace: In Spite of the Chemist’s Belief: Metastable Hydrates of CsCl. Kamila Závacká, Ľubica Vetráková, Johannes Bachler, Vilém Neděla, Thomas Loerting* ACS Phys. Chem. Au 2025 https://pubs.acs.org/doi/10.1021/acsphyschemau.4c00093 Kontakt: doc. Vilém NedělaÚstav přístrojové techniky AV ČRvilem@isibrno.cz

KLÁVESKA.cz

Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR - tiskovky