02.07.2025 11:07

Čeští vědci a inženýři se hlásí do evropského vesmírného programu

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Cesti-vedci-a-inzenyri-se-hlasi-do-evropskeho-vesmirneho-programu/]
Zapojení českých týmů do tohoto prestižního evropského výběrového procesu dokládá rostoucí ambice a mezinárodní renomé domácí vědecko-technické základny. Návrhy pro středně velké mise s českou účastí: Mise EXPO (Enhanced X-ray Polarimetry Observatory) je navržena ke studiu extrémních vesmírných jevů prostřednictvím rentgenové polarizace, která odhaluje strukturu a geometrii prostředí v okolí černých děr, neutronových hvězd či gama záblesků. EXPO bude první misí pokrývající široké energetické pásmo 2–80 keV díky šesti teleskopům s vícevrstvými zrcadly a třem typům detektorů včetně polarimetrů GridPix. Doplňkový přístroj umožní rychlou reakci na krátkodobé události. Do přípravy mise se zapojuje Astronomický ústav Akademie věd ČR a ČVUT jako dodavatel klíčových detektorů s čipy Timepix nové generace. Mise Inanna je navržena ke zkoumání interakcí mezi slunečním větrem a horní atmosférou Venuše pomocí dvojice sond – hlavní sondy Venus Orbiter a menší sondy Solar Wind Monitor. Cílem je porozumět, jak tyto procesy ovlivnily vývoj planety, určit složení unikajících částic a kvantifikovat přenos energie mezi jednotlivými vrstvami atmosféry. Konfigurace umožní simultánní měření ionosféry a slunečního větru. Do přípravy mise se zapojuje Ústav fyziky atmosféry Akademie věd ČR, který navrhuje jednotku pro digitální zpracování dat na sondě Solar Wind Monitor. Mise SPARK (Solar Particle Acceleration, Radiation, and Kinetics) se zaměřuje na studium toho, jak se uvolňuje a přenáší energie během slunečních erupcí. Na palubě jsou tři přístroje: dalekohled LISSAN sledující záření urychlených částic, dalekohled HiFI pro pozorování velmi horké plazmy a koróny kolem Slunce, a spektrometr SISA, který bude současně zkoumat složení a vlastnosti této horké plazmy včetně měření magnetického pole. Mise SPARK by tak pomohla lépe pochopit procesy, které způsobují prudké výbuchy na Slunci a jejich vliv na okolní prostor. Česká vědecká skupina při Astronomickém ústavu Akademie věd ČR by se mohla podílet na vývoji důležité části přístroje SISA — speciálního zrcadla, které bude pomáhat tyto jevy sledovat. Mise Heavy Metal je navržena ke zkoumání kovových asteroidů třídy M, zejména asteroidu (216) Kleopatra a jeho dvou měsíců. Cílem je porozumět původu těchto těles, jejich možnému vztahu k železo-niklovým meteoroidům a prozkoumat jejich interakce s okolním prostředím, včetně mini-magnetosfér. Mise plánuje roční pobyt na oběžné dráze kolem Kleopatry a vypuštění menší sondy pro blízká měření a řízený dopad. Do návrhu mise se zapojuje Ústav fyziky atmosféry Akademie věd ČR s přístrojem pro detekci elektromagnetického pole a plazmových vln.   Návrhy pro rychlé vědecké mise: Mise ARCO (Astrophysics of Relativistic Compact Objects) je navržena k detailnímu studiu extrémních objektů ve vesmíru s využitím měření rentgenového záření. Úkolem mise je rozluštit záhadu akrečních disků a koron kolem černých děr a neutronových hvězd a sledovat, jak se tyto útvary mění v čase. K tomu bude využívat širokoúhlý monitor (WFM) umožňující detekci nových rentgenových záblesků a velkoplošný detektor (LAD) umožňující jejich měření s vysokou citlivostí. Do přípravy mise je zapojena relativistická skupina Astronomického ústavu Akademie věd ČR a inženýři věnující se vývoji mechanických struktur pro umístění detektorů a kolimátorů. Mise DarkSun si klade za cíl zkoumat, jak magnetické pole v horní sluneční atmosféře – od chromosféry až po korónu – řídí dynamiku a hromadění energie, které stojí za spektakulárními jevy pozorovanými na naší nejbližší hvězdě. Pomocí polarimetrie v ultrafialové (UV) oblasti během umělého zatmění, vytvořeného formací dvou družic na oběžné dráze Země, by DarkSun měla změřit magnetické pole sluneční atmosféry s bezprecedentní přesností. Sluneční koronograf a polarimetr LYACOPO (Lyman-α) na této formaci poskytne jedinečná měření magnetického pole v koróně – tedy základního hybatele slunečního větru. Do přípravy mise se zapojuje Astronomický ústav Akademie věd ČR. Mise Dungey-V je navržena ke studiu pohybu plazmatu a dynamiky plazmového ohonu kolem planety bez vlastního magnetického pole, Venuše, který vzniká vlivem slunečního větru. Sonda by obíhala po speciální dráze, která umožní během sedmi let provést deset průletů tímto plazmatickým chvostem. Data by měla být přenášena během blízkých průletů u Země, což výrazně sníží náklady na komunikaci. Ústav fyziky atmosféry Akademie věd ČR zajistí vývoj přístroje pro měření elektromagnetického pole a plazmových vln. Mise LUGO (Lunar Geology Orbiter) je navržena k lepšímu pochopení tepelného vývoje Měsíce skrze výzkum záhadných povrchových útvarů a potvrzení existence lávových tunelů pod povrchem. K tomuto účelu by měl být využit podzemní penetrační radar pro nahlédnutí pod povrch, hyperspektrální kamera pro určení chemického složení a dvojice kamer pro vytvoření detailního topografického modelu. Výzkum lávových tunelů je přitom klíčový pro budoucí lidské posádky, které by v nich mohly najít ochranu před mikrometeority a radiací. Na vědeckém návrhu se podílí Geofyzikální ústav Akademie věd ČR a na přípravě technického řešení brněnský start-up TRL Space. Koncept mise tak má výraznou českou stopu. Mise Magnetotail Dynamics Explorer je navržena ke studiu příčin magnetických bouří a zajímavých světelných jevů na polárních oblastech Země, tzv. polárních září. Cílem je identifikovat plazmové nestability, určit místa vzniku bouří a pochopit vznik polární záře. Mise využívá dvojici družic na slunečně synchronní dráze, které budou sledovat rychlé změny aurorálních jevů. Každá družice ponese UV kameru, magnetometr a další přístroje. Ústav fyziky atmosféry Akademie věd ČR se podílí na vývoji jednotky pro digitální zpracování vědeckých dat.     Malé a rychlé vědecké mise Mise Hannes zahrnuje dvojici malých družic na nízké oběžné dráze Země určených k výzkumu polárních září. Družice by měly být vybaveny kamerami, detektory nabitých částic, elektromagnetického pole a plazmových vln. Jejich dráha ve výšce 500 km a malá vzájemná vzdálenost několika kilometrů až několika desítek kilometrů umožní poprvé detailně zkoumat prostorové a časové změny v aurorální oblasti. Oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry AV ČR by mělo vyvíjet přístroj pro měření fluktuací elektromagnetického pole. Mise ORACLE (Orbital Reconnaissance And Cosmic Life Explorer) by měla umožnit studium chemického složení a proudu meziplanetární hmoty a kosmického smetí na orbitě Země a jejich vstupů  do atmosféry. K tomuto účelu navrhuje vyslat hmotnostní spektrometr HANKA na nízkou oběžnou dráhu Země (450–600 km) společně se zobrazovacím systémem FOCUS pro sledování meteorů a kosmického odpadu. Do přípravy mise jsou zapojeni vědci z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd ČR. Kromě nových návrhů se Česko aktivně podílí také na přípravě již schválených misí ESA, které v nadcházejících letech vyrazí na svou pouť. Jsou jimi například mise PLATO, zaměřené na hledání a studium planet podobných Zemi u hvězd typu Slunce (start plánován na prosinec 2026), mise ARIEL, která bude zkoumat atmosféry exoplanet (2029), Comet Interceptor mající za cíl prozkoumat dlouhoperiodickou kometu (2029), Vigil sledující kosmické počasí (2031), mise EnVision, která se bude věnovat detailnímu průzkumu planety Venuše (listopad 2031), mise LISA studující gravitační vlny, které vytvářejí splývající superhmotné černé díry (2035), nebo třeba rentgenový teleskop newAthena (2037). Tyto úspěchy společně s množstvím nových projektů, ve kterých je česká akademická obec zapojena, potvrzují rostoucí význam Česka v evropském kosmickém výzkumu a posilují jeho postavení na mezinárodní vědecké scéně.

02.07.2025 09:35

Výstava na zámku Vsetín přibližuje sesuvy nejen na Valašsku

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Vystava-na-zamku-Vsetin-priblizuje-sesuvy-nejen-na-Valassku/]
Návštěvníci se zde seznámí s procesy vzniku sesuvů, s jejich typy a dopady na přírodu a poznají i příběhy lidí, kteří byli těmito jevy postiženi. K vidění je dokumentace jak historických, tak nedávných sesuvů, a nechybí ani interaktivní exponáty. Výstava vznikla ve spolupráci s Ústavem struktury a mechaniky hornin Akademie věd ČR (ÚSMH) a bude otevřena do 17. srpna 2025. Atraktivní součástí výstavy bude i ojedinělá komentovaná vycházka po tisíce let starém sesuvu v Malé Bystřici s geologem z ÚSMH RNDr. Ivo Baroněm. Uskuteční se za každého počasí v neděli 20. července 2025. Sraz účastníků je v 9:15 v turistickém přístřešku na parkovišti poblíž autobusové zastávky Malá Bystřice, revír.  „Valašsko má relativně jednoduše představitelnou geologickou stavbu – střídají se zde vrstvy křehkých, propustných pískovců a nepropustných, plastických jílovců (tzv. flyšová souvrství). To ovšem vede ke značné náchylnosti území ke vzniku sesuvů. Většina sesuvů vzniká při nasycení podloží vodou po dlouhodobých deštích či po rychlém jarním tání. Voda naplní póry propustných pískovců a zároveň způsobí, že se jílovce změní v kluzké, plastické jíly, které fungují jako smykové plochy sesuvů,“ vysvětluje mechanismus jeden ze spoluautorů výstavy RNDr. Jan Klimeš z ÚSMH.    „Téma sesuvů tady na Valašsku opravdu rezonuje. Po povodních v roce 1997 se v regionu aktivovalo více než tisíc sesuvů, z nichž některé zničily obydlí a infrastrukturu. Výstavou chceme lidem přinést co nejvíce informací o prostředí, ve kterém žijí a o tom, jaké případné nebezpečí hrozí jejich majetku,“ uvedl spoluautor výstavy a zástupce ředitele muzea RNDr. Lukáš Spitzer. Mezi známé sesuvné lokality patří například svah u Jablůnky, Vaculov u Malé Bystřice nebo svah vrchu Kopec u Lidečka. Místa výskytu sesuvů jsou geology naštěstí dobře prozkoumána a tak svahy, které obyvatele ohrožovaly nejvíce, byly již z velké části zabezpečeny. Sesuvy ale mají i tvořivou sílu. Na Valašsku dávají vzniknout jednak rozsedlinovým jeskyním (tzv. ďúrám), nebo jezerům, jejichž hráz vznikla právě sesuvem (například Jezerné). Ďúry jsou pro odborníky typickým příkladem pseudokrasových jeskyní. Některé z jeskyní jsou na frekventovaných místech, například jeskyně Cyrilka na Pustevnách, jiné jsou v turisticky nepřístupných oblastech, např. Kněhyňská jeskyně na svahu hory Kněhyně. Výstava vznikla jako výstup jednoho z řešených témat Proměny zemského povrchu v rámci výzkumného programu Dynamická planeta země Strategie AV21. Autory jsou RNDr. Lukáš Spitzer, Ph.D., RNDr. Jan Klimeš, Ph.D., RNDr. Ivo Baroň, Ph.D., RNDr. Miloš Briestenský, Ph.D, a kolektiv Muzea regionu Valašsko a externí spolupracovníci (Bob Kuřík, Vojtěch Pecka, Pavel Sterec, Jiří Suchánek). Další informace na: Sesuvy nejen na Valašsku | Muzeum regionu Valašsko Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR, v.v.i. je pracoviště zaměřené na studium struktury a vlastností horninového prostředí, hornin, odvozených materiálů a speciálních kompozitních materiálů. Zkoumá přírodní i indukované jevy a procesy působící na chování, vývoj a stabilitu hornin v jejich přirozeném uložení v zemské kůře a širokou škálu anorganických a organických materiálů jak na místě, tak vytvořených v laboratorních podmínkách. Uplatňuje pokročilé monitorovací i laboratorní metody výzkumu s cílem formulovat vědecké poznatky a stanovit podmínky jejich využití v praxi. www.irsm.cas.cz Muzeum regionu Valašsko je příspěvkovou organizací Zlínského kraje, pod jehož správu spadá pětice objektů – zámek Vsetín, zámek Kinských ve Valašském Meziříčí, zámek Lešná u Valašského Meziříčí, kostel Nejsv. Trojice ve Valašském Meziříčí a Hvězdárna Vsetín. Profiluje se jako muzeum víceoborové v oblasti přírodních, technických a společenských věd. Hlavní náplní odborných oddělení je péče o svěřené sbírkové fondy, včetně akviziční, prezentační a publikační činnosti a realizace kulturně výchovných a vzdělávacích programů, a to i na poli environmentálního vzdělávání. Sběrnou oblastí je etnografický region Valašsko. Hvězdárna Vsetín se zabývá popularizací astronomie i přírodních věd obecně, a to nejen mezi školní mládeží ale i širokou veřejností.www.muzeumvalassko.cz Kontakt: RNDr. Jan Klimeš, Ph.D.Email: klimes@irsm.cas.cz Jiří KoňaříkPropagační pracovník Muzea regionu Valašskoe-mail: konarik@muzeumvalassko.cz

02.07.2025 08:35

Čeští vědci odkrývají záhadné ztráty nástrojů protivirové imunity u ptáků

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Cesti-vedci-odkryvaji-zahadne-ztraty-nastroju-protivirove-imunity-u-ptaku/]
Interferony hrají zásadní roli v protivirové imunitě. Slouží jako poplachové signály upozorňující na virovou infekci. Buňky je začnou produkovat ihned po začátku infekce a dávají tím svému okolí najevo, že je potřeba zastavit šíření viru. Interferon se na povrchu buňky naváže na specifický receptor a uvnitř buňky spustí tzv. signální kaskádu. Na jejím konci je vytvoření molekulárního komplexu, který obsahuje klíčový gen IRF9 (interferonový regulační faktor 9). Ten pak řídí produkci mnoha buněčných protivirových genů. IRF3 je zodpovědný za produkci samotných interferonů. „Zatímco role savčích IRF3 a IRF9 v imunitní reakci je dobře popsána, jejich ptačí ekvivalenty zůstávaly po desetiletí záhadou. Nám se teď podařilo ptačí IRF9 identifikovat a potvrdit jeho zapojení v protivirové obraně,“ říká Lenka Ungrová z Ústavu molekulární genetiky AV ČR, první autorka článku o regulačních genech, který nyní zveřejnil prestižní odborný časopis BMC Biology. Genetické sekvence ptačích IRF genů vykazovaly podle Lenky Ungrové zajímavé anomální vlastnosti, které velmi ztěžují jejich identifikaci a zároveň mohou souviset s pravou evoluční ztrátou genu. Ztraceno v evoluci Pomocí pokusů na kachních buňkách se ukázalo, že bez genu IRF9 mají po přidání interferonu velmi omezenou produkci protivirových genů. „Když jsme jim IRF9 znovu dodali, protivirová obrana se obnovila. To potvrzuje, že gen IRF9 je u ptáků funkčně velmi důležitý – podobně jako u savců,“ uvádí vědkyně. Pomocí moderních bioinformatických metod a analýzy genetických databází vědecké týmy zjistily, že gen IRF3 se nachází pouze u ptáků ze skupiny běžců, jako jsou pštrosi, kivi nebo emu, gen IRF9 je přítomen u většiny ptáků, ale chybí třeba slepicím nebo bažantům. „Záhadou zůstává, že u kuřete a dalších hrabavých ptáků se nám IRF9 identifikovat nepodařilo a téměř jistě se v jejich evoluci ztratil. Nyní se snažíme zjistit, jakým způsobem byl tak důležitý protivirový gen nahrazen,“ zdůrazňuje Lenka Ungrová. Mnoho virů, včetně například viru ptačí chřipky, různými mechanismy obranné interferonové dráhy blokuje. Důkladnější poznání a porovnání obranných siganalizací mezi savci a ptačími druhy je nezbytným krokem ve vývoji účinných antivirotik a vakcín. Odkaz na publikaci:Ungrová L., Geryk J., Kohn M., Kučerová D., Krchlíková V., Hron T., Pečenka V., Pajer P., Gáliková E., Pecnová L., Kaspers B., Hejnar J., Nehyba J., Elleder D., Avian interferon regulatory factor (IRF) family reunion: IRF3 and IRF9 found. (2025) BMC Biology 23, 180. https://doi.org/10.1186/s12915-025-02261-4 Kontakt:Daniel Elleder, Ph.D.Ústav molekulární genetiky AV ČR+420 733 475 011daniel.elleder@img.cas.cz Dr. Eliška KoňaříkováPR koordinátorka Ústavu molekulární genetiky AV ČR+420 774 798 184eliska.konarikova@img.cas.cz TZ ke stažení zde  

01.07.2025 11:07

Vítr v roli uklízeče aneb Jak vyfoukat špínu z našich měst

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/aplikovana-fyzika/Vitr-v-roli-uklizece-aneb-Jak-vyfoukat-spinu-z-nasich-mest/]
Ranní špička v pražské Legerově ulici. Ve třech pruzích popojíždějí osobáky, dodávky či autobusy od červené k červené, klaksony troubí, řidiči nervózně ťukají prsty do volantu. Jenže ránem dopravní nápor nekončí… Denně se tudy prodere několik desítek tisíc vozidel. Jednosměrná ulice, vedoucí od Nuselského mostu až k hlavnímu nádraží, tak patří k nejvytíženějším komunikacím v metropoli. A pochopitelně taky k těm nejznečištěnějším, což potvrzují i data ze stanice Českého hydrometeorologického ústavu, která v místě dlouhodobě měří kvalitu ovzduší. „Legerova je vlastně takové koryto, z obou stran ji lemuje hradba činžovních domů s úzkými bočními ulicemi. Špinavý vzduch se odtud ve srovnání třeba s Jižní spojkou, která nevede hustou zástavbou, dostává mnohem hůř pryč,“ popisuje Klára Jurčáková z Ústavu termomechaniky AV ČR, jež se nyní s kolegy snaží zjistit, jak této třídě od výfukových plynů pomáhá vítr. Klára Jurčáková z Ústavu termomechaniky AV ČR Odpovědi však nehledají přímo na pražské magistrále, ale u městečka Nový Knín na Příbramsku. Právě v tamní laboratoři v údolí říčky Kocáby od konce devadesátých let minulého století stojí aerodynamický vzduchový tunel, který umožňuje simulovat vzdušné proudění v mezní vrstvě atmosféry, tedy do výšky několik stovek metrů až kilometr nad zemským povrchem. „Do našeho tunelu vkládáme modely konkrétních měst či krajiny a zkoumáme, jak na ně turbulentní proudění působí a jak se v nich šíří škodliviny,“ líčí Klára Jurčáková, jež má tyto experimenty na starosti. Trpasličí „Legerka“Momentálně se v knínském tunelu tísní celá Legerova ulice i s blízkým okolím. Jen v trpasličí verzi. Zařízení je sice pětadvacet metrů dlouhé, ale široké a vysoké pouze jeden a půl metru, a proto si vědci museli pořídit zmenšeninu oblasti v měřítku 1 : 500. A dokonale přesnou. „Aby měření odpovídalo skutečnosti, musejí souhlasit všechny proporce modelu: rozměry budov a ulic, sklon terénu, přítomnost vegetace i vlastnosti povrchu. V takto malém měřítku nevymodelujete veškeré detaily jako třeba okenní parapety, ale musíte zachovat na povrchu budov jemnou zrnitou strukturu, která aerodynamicky kompenzuje chybějící drobnosti,“ vysvětluje Klára Jurčáková. Makety jsou dnes převážně černé, aby se minimalizovaly odrazy laserových paprsků. Detailní maketu této části metropole, o niž se postarala 3D tiskárna, výzkumníci položili do zadního, částečně proskleného úseku tunelu a pak už dali prostor větru. I ten však musí věrně simulovat realitu, takže pustit na model třeba fén rozhodně nestačí. „Proudění v atmosféře je vždycky turbulentní, tedy chaotické, kdy se jednotlivé proudnice vzájemně promíchávají a tvoří soustavu různě velkých vírů. A ty si musíme v tunelu vytvořit,“ pokračuje badatelka. Vzduch se tedy do zařízení dostane pomocí ventilátoru o síle výkonné klimatizace. Nejprve projde uklidňovací komorou, kde se jeho proud za pomoci jemných sít zrovnoměrní. Než ale dorazí k maketě, musí se pořádně rozparádit, proto následuje úsek drobných překážek, jejichž obtékáním vzniknou kaskády vzdušných vírů. A kýžená turbulence je na světě! Ještě je však nutné ji v tunelu udržet. Vířivé proudění má v malém prostoru v blízkosti povrchu tendenci zpomalovat a takzvaně laminarizovat, tedy měnit se na proudění uspořádané. To je ale pro pokusy nežádoucí, protože by výsledky měření nešlo přepočítat pro reálný svět. Ze stejných důvodů si taky vědci v tunelu „nehrají“ s teplotními rozdíly. Teplotu zkrátka nelze škálovat tak snadno jako třeba rychlost nebo rozměr. Pojízdné rameno s čidlem měří koncentraci etanu, který simuluje zplodiny. Když v ulici houstne dýmSamotné experimenty probíhají tak trochu v dýmovém oparu. Věrným pomocníkem badatelů je totiž kouř podobný tomu z koncertů a diskoték, díky němuž je proudění vidět. „Kouřové částice pouštíme do proudu vzduchu, osvětlujeme je laserem a vše snímáme vysokorychlostní kamerou. Tak postupně získáme rychlost a směr větru v každém bodě měření,“ vypráví Klára Jurčáková. Pokud ale vědci chtějí zároveň studovat šíření znečištění jako v případě Legerovy ulice, vypouštějí do modelu navíc vzorkovací plyn, nejčastěji etan, který zplodiny simuluje. Koncentraci této látky pak měří pojízdné rameno s čidlem, umístěné přímo nad maketou. „Legerku“ výzkumníci hodlají vystavit různým směrům a intenzitám větru a výstupy porovnat s numerickým modelem kolegů z Ústavu informatiky AV ČR. Jestliže se data obou týmů budou shodovat, je vyhráno. „Na základě výsledků měření bude možné vymyslet různé scénáře, jak oblasti od znečištění co nejvíce ulevit,“ říká Klára Jurčáková. Při silném větru je podle ní magistrála ventilovaná poměrně dobře. Fouká-li však málo nebo vůbec, je situace mnohem horší. Tehdy by se nabízelo dopravu omezit či posílat auta jinou cestou, která bude v danou dobu zrovna lépe odvětrávaná. Klára Jurčáková ukazuje uvnitř knínského tunelu model pražské Legerovy ulice a jejího okolí. Sarin v centru Prahy„Legerka“ není první kousek Prahy, který profoukl vítr knínského tunelu. Před několika lety se v něm objevilo dokonce celé Staroměstské náměstí. Státní úřad pro jadernou bezpečnost tenkrát vědce oslovil s žádostí, aby zjistili, co by se stalo, kdyby někdo v historickém centru metropole vypustil malé množství jedovatého plynu sarinu. A tak se výzkumníci vrhli do výroby modelu jednoho z turisticky nejoblíbenějších prostranství hlavního města. „3D tisk byl tehdy ještě v plenkách, proto jsme na to šli postaru. Makety nejdůležitějších staveb podél náměstí jsme získali od prodejců suvenýrů, kteří již měli digitální modely domů. Pro nás byla v té době koupě digitálních dat finančně nedostupná, a proto jsme zbylé budovy ručně vyřezávali z polystyrenu, lepili a natírali barvičkami,“ vzpomíná Klára Jurčáková. Vzniklý model v měřítku 1 : 400, na němž nechyběly zmenšeniny radnice s orlojem, Týnského chrámu ani pomníku Mistra Jana Husa, potom vědci vložili do tunelu a zahráli si na teroristy. Jen místo sarinu, kterým v roce 1995 náboženská sekta Óm šinrikjó zamořila tokijské metro, vypouštěli na miniaturní náměstí ze čtyř různých míst neškodnou napodobeninu jedovatého plynu. „Námi použitý pentylacetát, který voní po banánech, má stejně jako sarin tendenci přilnout na povrchy. Jako by se plazil po zemi a po zdech,“ uvádí vědkyně. Na miniatuře Staroměstského náměstí vědci zkoumali, co by se stalo, kdyby zde někdo vypustil jedovatý plyn sarin. V tunelu pak její tým sledoval, jak rychle a kam plyn postupuje při různých směrech větru, zejména při severozápadním a jihozápadním proudění, která jsou v Česku nejčastější. Ve složité zástavbě plné úzkých křivolakých uliček se totiž vzduch chová úplně jinak než nad městem. Nefouká v ní jen jedním směrem, ale vznikají tam různé vracející se proudy. „Největší koncentraci plynu jsme naměřili hned u zdrojů a v závětrných místech. Naše experimenty rovněž ukázaly, jak moc je pro šíření jedovatých látek nebezpečný takzvaný komínový efekt, který vzniká v závětří vysokých budov. Látky se zde nešíří vodorovně, ale směrem vzhůru, a mohou se tak dostat třeba ke vstupům do centrálních klimatizací velkých budov,“ vysvětluje Klára Jurčáková. Své poznatky vědci prezentovali hasičskému sboru, který v takových případech zasahuje. Na modelech hasiči krásně viděli, že když je člověk v takové situaci v závětří, nemusí to vůbec znamenat, že je v bezpečí, což je při plánování evakuací jistě dobré vědět. První „ofuky“Pět milionů korun. Tak vysokou pokutu musely každý rok platit Kovohutě Příbram za to, že ze svých komínů vypouštějí mnohem více olova, než je povoleno. A to i přes obrovské investice do ekologických opatření. Díky nim sice emise jedovatého kovu klesly v devadesátých letech minulého století z původních šesti set padesáti tun na jednu tunu ročně, nicméně jeho koncentrace v okolní krajině byly stále alarmující. Takže pokutám se závod nevyhnul. Bezradný majitel proto v roce 2000 nechal celou věc prošetřit v tehdy zbrusu novém aerodynamickém tunelu. Model Příbramska otestovali v knínském zařízení jako vůbec první. Do proudu vzduchu badatelé vypouštějí kouř, osvětlují ho laserem a vše snímají vysokorychlostní kamerou. „Naše propočty ukázaly, že koncentrace olova ve vzduchu jsou úměrné pouze množství vypouštěného znečištění z komína, a tudíž by měly být asi stokrát menší, než naměřila inspekce. Hodnoty získané na místě však byly výrazně vyšší, hlavně na jaře a na podzim,“ popisuje Klára Jurčáková. Olověná ruda se totiž v oblasti těží už stovky let a zdejší půda je jí prosycená. V době orby a sklizně se pak uvolňuje do ovzduší. „Dokázali jsme tak, že modernizovaná fabrika už nebyla primárním zdrojem znečištění, a zbavili jsme ji povinnosti platit tučné pokuty,“ dodává. Právě vzrůstající zájem o kvalitu ovzduší a snaha lépe pochopit šíření škodlivin stály na sklonku devadesátých let minulého století za vznikem tunelu v Novém Kníně. Původně se v tamním detašovaném pracovišti Ústavu termomechaniky AV ČR studovalo pouze vysokorychlostní proudění v turbínách a kompresorech. Rozsáhlé podzemní prostory, v nichž ve středověku bývaly zlatonosné doly, totiž fungují jako praktická „zásobárna“ podtlaku. Po revoluci ale došlo k dočasnému útlumu tohoto výzkumu a ústav hledal nové směry využití laboratoře. A ukázalo se, že zrovna po environmentální aerodynamice je ve společnosti pořádný hlad. V nenápadné budově na úpatí kopce Chvojná byl tak nad vysokorychlostními tunely postaven i jejich aerodynamický kolega, který v současnosti nemá v Česku obdoby. Podobných přístrojů je ostatně na celém světě jako šafránu. Třeba v Evropě bychom jich napočítali maximálně deset. Vincenc StrouhalTak se jmenuje druhý větrný tunel Akademie věd ČR. Na rozdíl od svého „kolegy“ v Novém Kníně nejde pouze o zařízení pro aerodynamická měření – tunel v Centru Telč, který nese jméno významného českého fyzika, je navíc i klimatický a v Česku je svého druhu jediný. Vědcům z Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR umožňuje simulovat nejen proudění vzduchu, ale i různé klimatické jevy – například déšť, sněžení nebo mráz. Díky tomu mohou odborníci analyzovat vliv povětrnostních podmínek na stavební materiály, budovy nebo prostředí. „V tunelu lze nastavit různé rychlosti větru, teploty i intenzitu deště či technického sněhu. Díky této variabilitě můžeme testovat široké spektrum konstrukcí – od mostů a výškových budov až po historické památky,“ popisuje Jakub Novotný, ředitel Centra Telč. Výsledky experimentů pomáhají výzkumníkům navrhovat bezpečnější a odolnější konstrukce a vyvíjet nové materiály a technologie. Možnosti využití telčského tunelu jsou však ještě rozsáhlejší – zkoumal se v něm třeba i vznik ledovky na větvích smrku ztepilého nebo vliv větru na šíření požárů v Telči během 16. a 17. století. Od chloru po plyny z kravínaPo rozlousknutí příbramské záhady se informace o existenci unikátního zařízení rozkřikla a laboratoř neměla o zajímavé zakázky nouzi. Ať už od vlastníků tuzemských průmyslových objektů, představitelů místních samospráv nebo zahraničních institucí. Před několika lety se na výzkumníky například obrátili představitelé Pardubického kraje, aby zjistili, co by se stalo, kdyby z cisteren, které do chemické továrny Synthesia na okraji města vozí tuny nebezpečných látek, unikl chlor. Vědci si proto nechali vyrobit maketu chemičky a okolí (v poměru 1 : 3000) a v tunelu ji podrobili simulacím. Výsledky porovnali s havarijními počítačovými modely a mimo jiné odhalili, že oblast smrtelného nebezpečí by byla při nehodě tohoto typu menší, než se původně předpokládalo. V dalších studiích řešili prašnost z uhelného dolu Libouš u Tušimic na Chomutovsku, šíření znečištění z dopravy v německém Hannoveru, ale i problém, jak minimalizovat emise amoniaku z chovu zemědělských zvířat. Kvůli poslednímu ze jmenovaných projektů, který měl dokonce celoevropský charakter, v laboratoři vyrostla zmenšenina kravína s různě umístěnými větracími otvory. V tunelu pak badatelé zkoumali, jak účinně dovnitř proudí vzduch a kolik amoniaku se přitom dostává do atmosféry. Momentálně se v zařízení kromě pražské Legerovy ulice „ofukují“ taky modely různých míst, v nichž by mohly v budoucnu stát malé modulární jaderné reaktory. Tyto technologie by totiž postupně měly nahradit všechny uhelné elektrárny, a vědci proto musejí pečlivě revidovat jejich havarijní plány. Na modelu kravína se vědci snažili zjistit, jak minimalizovat emise amoniaku z chovu zemědělských zvířat. „Současné bezpečnostní manuály odpovídají stavu, kdy je kolem jaderné elektrárny zhruba tříkilometrové neobydlené pásmo. Pokud se ale jaderný zdroj postaví do průmyslové zóny, rizika je nutné posuzovat jinak. V potaz se musí brát i to, že úniky z malých reaktorů by byly výrazně menší,“ konstatuje Klára Jurčáková. Její tým se tak nyní snaží validovat numerické modely šíření radioaktivních aerosolů v případě havárie takového zařízení a ukázat limity dnešních postupů. Ve světě miniaturStaroměstské náměstí, Pardubice, Příbramsko, „Legerka“, centrum Hannoveru, ale i kravín. Knínský tunel už hostil ledasco. A jelikož se zkoumané modely archivují, musela se jedna z místností laboratoře proměnit v improvizované království miniatur. „Máme zde i ty nejstarší kousky z dob, kdy byly trojrozměrné digitální modely prakticky nedostupné. Tehdy se makety vyráběly tak, že se dvacetkrát vytiskla stejná 2D mapa, každý výtisk se vystřihl podle jiné vrstevnice a jednotlivé výstřižky se pak lepily na sebe,“ vypráví s úsměvem Klára Jurčáková. Jakmile byla k dispozici digitální data, využívali technici k výrobě modelů hlavně CNC obrábění, při němž se jednotlivé struktury do materiálu vybrušují frézou. K tomu se někdy uchýlí i dnes, obzvlášť když potřebují probádat rozsáhlý výsek krajiny. Větší plochy se totiž touto metodou tvoří nejsnáze. Složitou městskou zástavbu ale rádi svěří moderním 3D tiskárnám. „Makety z poslední doby taky už moc nehrají barvami. Jelikož používáme zejména laserové metody, musí být alespoň centrální část modelu celá černá, aby se minimalizovaly odrazy laserových paprsků,“ doplňuje vědkyně. Jedna z místností laboratoře v Novém Kníně slouží jako archiv modelů. Modely mají většinou kruhový půdorys, aby se s nimi v tunelu dalo snadno otáčet, a zkoumat tak různé směry větru. Nejčastěji bývají pětsetkrát až tisíckrát menší než jejich reálné předobrazy. Volba měřítka se odvíjí nejen od prostorových možností poměrně úzkého tunelu, ale především od velikosti analyzované oblasti. Její plocha se musí navíc minimálně ztrojnásobit, jelikož proudění ovlivňuje i to, co se děje v bezprostředním okolí. I když však vědci potřebují pokrýt území o několika kilometrech čtverečních, nesmějí to se zmenšováním přehnat. V modelu s nedostatečným rozlišením by se totiž ztratily ty nejjemnější detaily, což by mohlo zkreslit závěry měření. Vítr to vyvětrá?Čtvercové bloky domů s vnitřními dvory ve stylu pražských Vinohrad nebo shluky budov tvaru kostek à la sídliště. Tým Kláry Jurčákové si do aerodynamického tunelu staví i obecné modely městské zástavby. S jejich pomocí chce zjistit, jaké jsou v našich zeměpisných šířkách optimální podmínky pro přirozenou ventilaci emisí z ulic. Jinými slovy: při jakém uspořádání středoevropská města nejlíp luftují. „Do širokých bulvárů se logicky dostane víc čerstvého vzduchu než třeba do úzkých křivolakých uliček pražského Starého Města, kde je poměr výšky domů k šířce ulic asi pět ku jedné, a vítr tak do něj nevstupuje téměř žádný,“ popisuje badatelka. Tuto skutečnost si lidé naštěstí na přelomu devatenáctého a dvacátého století uvědomili a začali budovat prostornější třídy tak, aby jejich šířka odpovídala výšce v nich stojících domů. Pouhé rozšíření ulic však městům dokonalý průvan nezajistí. „Pro lepší odvětrávání je zásadní i rozrůznění výšek budov a typů jejich střech. Pokud jsou domy stejně vysoké s rovnými střechami, vítr klouže nad nimi a nedostane se dolů mezi lidi. Do vyšší budovy nebo třeba šikmé střechy ale narazí a zalomí se dovnitř do ulice,“ objasňuje Klára Jurčáková. Dodává však, že žádná závazná pravidla, která by při plánování zástavby zohledňovala její dobrou ventilaci, zatím neexistují. A kam se tedy ve městě nastěhovat, pokud chceme svým plicím dopřát co možná nejméně zamořený vzduch? Ideálně do vyšších pater s výhledem na návětrnou stranu. Na té závětrné se totiž zplodiny hromadí, protože je nemá co odfouknout pryč. „Vítr je zkrátka naše jediná šance dýchat něco trochu jiného než výfukové plyny. Ani on však neumí zázraky. ‚Špíny‘ nás nezbaví, jen ji naředí a pošle někam k sousedům,“ uzavírá vědkyně s úsměvem. RNDr. Klára Jurčáková, Ph.D.Ústav termomechaniky AV ČR Od roku 2001 pracuje v Ústavu termomechaniky AV ČR, kde dlouhodobě vede laboratoř aerodynamiky prostředí. Téměř dva roky strávila na vědecké stáži v Meteorologickém ústavu Hamburské univerzity, stejně dlouho působila také na Polytechnické univerzitě v Tokiu. Zaměřuje se zejména na fyzikální a matematické modelování mezní vrstvy atmosféry, experimentální metody v mechanice tekutin a znečištění ovzduší. Věnuje se také meteorologii a klimatologii. Článek vyšel pod názvem Jak vyfoukat z měst špínu v A / Magazínu 2/2025: 2/2025 (verze k listování)2/2025 (verze ke stažení) Čtvrtletník A / Magazín vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům. Kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz. Text: Radka Římanová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a všechny fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.  

01.07.2025 10:07

Unikátní způsob recyklace vzácných zemin může posílit surovinovou nezávislost

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Unikatni-zpusob-recyklace-vzacnych-zemin-muze-posilit-surovinovou-nezavislost/]
Celosvětová poptávka po vzácných zeminách je poháněna především jejich použitím v extrémně silných neodymových magnetech, které umožňují efektivně přeměňovat pohyb na elektrickou energii a obráceně. Neobejdou se bez nich výrobci elektrických aut, větrných elektráren, mobilních telefonů, počítačů nebo datových center. S rozvojem těchto odvětví roste i poptávka po vzácných zeminách. Jejich těžba a zpracování jsou ale vysoce energeticky náročné a zůstává po nich obrovské množství toxického a radioaktivního odpadu. Na trhu s lanthanoidy dominuje Čína, která tak získává silnou páku na Evropu a Severní Ameriku. Je proto strategicky výhodné soustředit se na tzv. městskou těžbu (urban mining), tedy na recyklaci, obnovu a opětovné využití materiálů z vyřazených zařízení, například elektrických vozidel, která se stanou významným domácím zdrojem vzácných zemin. „Rostoucí spotřebu nepokryjeme do budoucna jen primární těžbou. Víme, že nejpozději do deseti let bude nutné hospodařit s materiály šetrněji. Abychom to dokázali, musí vývoj nových technologií začít už teď,“ upozorňuje Miloslav Polášek, vedoucí vědecké skupiny Koordinační chemie. „Naše metoda řeší zásadní problémy recyklace neodymových magnetů. Umíme od sebe dělit ty správné prvky tak, aby bylo možné vyrobit magnety nové. Jsme ekologičtí a věříme, že naši metodu lze využít i v průmyslovém měřítku. Chemické prvky naštěstí na rozdíl od plastů neztrácejí opakovaným zpracováním svoje vlastnosti, jejich recyklace je tak trvale udržitelná a může kompenzovat klasickou těžbu.“ Téma, kterému se Poláškova skupina věnuje dlouhodobě, je součástí doktorské práce Kelsea G. Jones. „Podařilo se nám vyvinout nový typ chelátorů, tedy molekul, které vážou kovové ionty. Chelátor z rozpuštěných magnetů cíleně vysráží neodym, zatímco dysprosium zůstane v roztoku a prvky se tak od sebe jednoduše oddělí. Metodu lze snadno upravit i pro další kovy vzácných zemin, lanthanoidy, obsažené v neodymových magnetech,“ popisuje Kelsea G. Jones a zdůrazňuje: „Separace se děje ve vodě, aniž by vznikal nebezpečný odpad. Dosahujeme přitom stejných nebo lepších výsledků než současné průmyslové metody, které ovšem pracují s organickými rozpouštědly a toxickými činidly.“ Nová technologie je patentovaná a v pravý čas reaguje na zásadní globální problém. „V současné době netrpělivě čekáme na výsledky studie proveditelnosti, která má co nejlépe nasměrovat výsledky výzkumu z laboratoře do praxe. Věřím, že ve spolupráci s investory a byznysovými partnery, které oslovujeme, má nová technologie z ÚOCHB potenciál ovlivnit široké spektrum průmyslových odvětví“, říká Milan Prášil, ředitel transferové společnosti IOCB Tech. Výzkum přináší ještě jedno důležité zjištění a sice, že v neodymových magnetech novějších elektrických vozů se používá prvek holmium. Vědci z týmu Miloslava Poláška to zjistili analýzou vzorků z elektromotorů evropských a čínských aut. Odborné publikace přitom tento fakt zatím nezmiňují a většina recyklačních projektů s ním při zpracování odpadu z elektroaut nepočítá. Aktuální zjištění nepochybně ovlivní další vývojové a recyklační projekty, a to nejen v automobilovém průmyslu. Původní článek: Jones, K. G.; David, T.; Loula, M.; Matějková, S.; Blahut, J.; Filimoněnko, A.; Litecká, M.; Rohlíček, J.; Böserle, J.; Polasek, M. Macrocyclic Chelators for Aqueous Lanthanide Separations via Precipitation: Toward Sustainable Recycling of Rare-Earths from NdFeB Magnets. Journal of the American Chemical Society 2025. https://doi.org/10.1021/jacs.5c04150. Ústav organické chemie a biochemie AV ČR / ÚOCHB (www.uochb.cz) je přední mezinárodně uznávaná vědecká instituce, jejímž hlavním posláním je základní výzkum v oblasti chemické biologie a medicinální chemie, organické a materiálové chemie, chemie přírodních látek, biochemie a molekulární biologie, fyzikální chemie, teoretické chemie a analytické chemie. Nedílnou součástí poslání ÚOCHB je přenos výsledků základního výzkumu do praxe. Důraz na mezioborové zaměření výzkumu ústí do řady aplikací v medicíně, farmacii a dalších odvětvích. Kontakt: Veronika SedláčkováÚOCHB – Komunikaceveronika.sedlackova@uochb.cas.czmob: +420 602 160 135

01.07.2025 08:35

Krása v detailu – Brno odhalí tajemství květů

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Krasa-v-detailu-Brno-odhali-tajemstvi-kvetu/]
Většina lidí vnímá květiny jako estetickou součást přírody, ovšem jejich biologická funkce je mnohem komplexnější. „Květ je nesmírně sofistikovaný orgán, který nejen umožňuje vznik potomstva, ale také předává genetickou informaci dalším generacím,“ vysvětluje Václav Bačovský z Biofyzikálního ústavu AV ČR. Výstava, která se brněnskému publiku představuje po prvním uvedení v Galerii Věda a umění v sídle AV ČR na Národní v Praze, představuje výsledky unikátní pokročilé environmentální rastrovací elektronové mikroskopie, která byla vyvinuta v Brně a umožňuje vědcům zobrazit květní orgány v jejich přirozeném stavu bez poškození. „S využitím této technologie můžeme ukázat nejen vnější strukturu květů, ale především jejich vnitřní reprodukční části – tyčinky, pestíky a vajíčka – v takovém detailu, jaký běžně není vidět,“ říká Eva Tihlaříková z Ústavu přístrojové techniky AV ČR. „Dlouhodobě zdokonalujeme zobrazovací metody, abychom mohli zachytit mikroskopické detaily květů v jejich přirozeném stavu. Teď máme možnost veřejnosti přiblížit, jak fascinující procesy v rostlinné reprodukci probíhají,“ dodává Vilém Neděla, vedoucí vědeckého týmu Environmentální elektronová mikroskopie Ústavu přístrojové techniky AV ČR. Středem pozornosti u Mendela i Darwina Modelovou rostlinou expozice je silenka širolistá (Silene latifolia), kterou zkoumali již Johann Gregor Mendel či Charles Darwin. Dodnes je pro studium evolučních procesů vyhledávaná – podobně jako člověk má totiž oddělená pohlaví a je důležitým modelem pro výzkum toho, jak se v průběhu evoluce vyvíjejí rozdíly mezi pohlavími a jak vznikají pohlavní chromozomy – tedy genetické „rozdělovače“, které určují, zda se z organismu vyvine samec, nebo samice. Snímky zachycují i detaily dalších rostlin, například huseníčku rolního, povrchové struktury listů jabloně domácí či šťavelu kyselého, opět s jedinečným pohledem na biologické mikrostruktury. „Výstava, která je pro zájemce zdarma, přináší unikátní vizuální zážitek – ukazuje krásu a komplexnost přírody ve zcela novém pohledu,“ zdůrazňuje Václav Bačovský. Více informací:Ing. Václav Bačovský, Ph.D.Biofyzikální ústav AV ČR+420 541 517 194xbacovs@ibp.cz doc. Ing. et Ing. Vilém Neděla, Ph.D., DSc.Ústav přístrojové techniky AV ČR+420 541 514 333vilem@isibrno.cz Marek TodorovStředisko společný ch činností AV ČR+420 734 780 629todorov@ssc.cas.cz TZ ke stažení zde

30.06.2025 14:42

Hledání druhé Země – vesmírná mise PLATO sestavena, prožila milník v přípravě

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Hledani-druhe-Zeme-vesmirna-mise-PLATO-sestavena-prozila-milnik-v-priprave/]
Mise PLATO Evropské kosmické agentury (ESA) bude startovat v roce 2026 a od roku 2027 začne hledat planety podobné Zemi okolo hvězd slunečního typu. Významný milník v přípravě mise - optická lavice s 26 kamerami byla úspěšně nainstalována na modul vesmírné lodi. Nyní už zbývá jen nainstalovat solární panely. Česká republika je do mise aktivně zapojena v oblasti vývoje hardwaru a softwaru, stejně jako ve vědecké oblasti. Existují planetární soustavy podobné té naší a jak se vyvíjejí? Existuje druhá Země? Odpovědi na tyto otázky má už brzy přinést vesmírná mise Evropské kosmické agentury (ESA) PLATO (PLAnetary Transits and Oscillations of stars), která do vesmíru odstartuje koncem roku 2026. Hlavními cíli mise bude hledání planet  podobných Zemi u hvězd jako je naše Slunce. V červnu 2025 bylo dosaženo důležitého milníku, když se podařilo nainstalovat všech 26 kamer včetně elektroniky na tělo družice. Ta bude zajišťovat provoz přístroje ve vesmíru a komunikaci se Zemí. Tento krok uskutečnila společnost OHB v německém Oberpfaffenhofenu. Celou misi vědecky zaštiťuje Německá agentura pro výzkum vesmíru (Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt; DLR). Mise družice PLATO vychází ze stejných metod, které byly velmi úspěšné při hledání planet a hvězdném výzkumu při misích družic Kepler nebo TESS. Konstrukce PLATO je však v mnoha ohledech přelomová. Místo jednoho velkého dalekohledu je na stejné platformě nainstalováno hned 26 nezávislých dalekohledů, které budou pracovat současně. Čtyřiadvacet z těchto kamer bude snímat oblohu každých 25 sekund, další dvě tzv. rychlé kamery s ohromující kadencí jednoho měření za 2,5 sekundy. Obě rychlé kamery jsou navíc vybaveny širokopásmovými barevnými filtry a umožní tak simultánně zachytit transit planety v červené a modré oblasti spektra. Zaznamenané rozdíly mohou být okamžitým indikátorem pro přítomnost atmosféry exoplanety právě přecházející před svou mateřskou hvězdou. Do mise PLATO přispěla také Česká republika pod vedením Astronomického ústavu AV ČR, v.v.i. vývojem sofistikovaného hardwaru a softwaru. Za Českou republiku dodala firma SAB Aerospace, s.r.o. hi-tech přepravní kontejnery, firma Moravské přístroje kamery pro testování objektivů, software je potom vyvíjen na Astronomickém ústavu AV ČR. Dalším českým příspěvkem do mise PLATO je nový moderní spektrograf PLATOSpec, umístěný na observatoři La Silla, Chile. PLATOPSpec bude sloužit jako spektroskopická pozemní podpora mise PLATO.Kromě vývoje  hardwaru a softwaru se čeští vědci budou podílet také na vědecké interpretaci dat. “PLATO najde dvojče planety Země a otevře tím bránu k hledání života mimo Sluneční soustavu”, říká Petr Kabáth, vědecký koordinátor z Astronomického ústavu AV ČR. PLATO by nejen mělo najít druhou Zemi, ale také zodpovědět otázku, zda je naše Sluneční soustava ve vesmíru jedinečná. Výzkum exoplanet ale není jediná oblast, ve které bude PLATO průlomem – mise bude extrémně důležitá také ve výzkumu hvězd. Vědecká komunita je zastoupena v ČR také na Masarykově univerzitě (Tereza Jeřábková), na Univerzitě Karlově (Michal Švanda) a dalších institucích. Díky zapojení univerzit i Akademie věd ČR je cílem zajistit aktivní účast české vědecké komunity na této mezinárodní misi a zároveň zapojit do výzkumu i studenty a mladé výzkumníky a výzkumnice.Před startem už čeká PLATO pouze instalace solárních panelů. Poté bude družice převzata agenturou ESA a převezena na kosmodrom Kourou ve Francouzské Guayaně, kde odstartuje na raketě Ariane koncem prosince 2026. Milimetrová přesnost ve “vesmírně” čisté laboratoři V čisté místnosti firmy OHB Systems AG v německém Oberpfaffenhofenu – hlavního kontraktora PLATO – byla sestavena optická lavice s 26 kamerami a vše bylo velmi přesně nainstalováno do servisního modulu vesmírné lodě, která instrument ponese. Servisní modul obsahuje kromě nyní nainstalovaných dalekohledů také veškeré komponenty potřebné pro kontrolu letu a řízení dalekohledu, dále řídící trysky a také anténu pro komunikaci se Zemí. Tým inženýrů po sestavení instrumentu a servisního modulu zkontroloval elektrická spojení a   po úspěšných testech byly servisní modul a vlastní instrument s kamerami pevně spojeny. V následujících týdnech budou ve výzkumném centru ESA ESTEC v Noordwijku v Nizozemí nainstalovány sluneční panely a sluneční clony. Poté budou PLATO čekat testy funkčnosti v simulační komoře a také testy softwaru pro zpracování dat přímo na palubě servisního modulu. Odkazy:     PLATO mission https://www.dlr.de/en/ar/topics-missions/space-research/space-science/planets-moons-and-asteroids/plato     PLATOSpec web – https://stel.asu.cas.cz/plato/  SAB Aerospace PLATO, kontejnery - https://www.sabaerospace.cz/en/projects/project-pctc/  SAB Aerospace PLATO - https://www.sabaerospace.cz/en/projects/plato-svm/  Moravské přístroje - https://www.gxccd.com  DLR news – PLATO mission to launch in late 2026 onboard Ariane 6 https://www.dlr.de/en/latest/news/2025/plato-mission-to-launch-in-late-2026-onboard-ariane-6  DLR news – Green light for European space telescope PLATO https://www.dlr.de/en/latest/news/2017/20170620_green-light-for-european-space-telescope-plato_22858  DLR blog – PLATO planetary mission: towards a launch-ready space probe https://www.dlr.de/en/blog/archive/2024/plato-planetary-mission-towards-a-launch-ready-space-probe Foto: kredit ESA - M. Pédoussaut Kontakty: RNDr. Petr Kabáth, Ph.D.Astronomický ústav AV ČR, Stelární odděleníe-mail: petr.kabath@asu.cas.cz Pavel SuchanTiskový tajemník Astronomického ústavu AV ČR, tel: 737 322 815, e-mail: pavel.suchan@asu.cas.cz

26.06.2025 12:42

Knihy Nakladatelství Academia získaly ceny Josefa Hlávky a Miroslava Ivanova

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Knihy-Nakladatelstvi-Academia-ziskaly-ceny-Josefa-Hlavky-a-Miroslava-Ivanova-00001/]
Ceny Josefa Hlávky za vědeckou literaturu uděluje Nadace Český literární fond a Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, jako tradičně se předávání uskutečnilo na zámku v Lužanech u Plzně. Ocenění za původní knižní práce z oblasti vědecké a odborné literatury se udělují ve čtyřech kategoriích, ve dvou z nich 16. června 2025 uspěly knihy Academia. V kategorii společenských věd získala cenu letošní vítězka Magnesie Litery za naučnou literaturu Alena Hadravová za publikaci Řecké mýty v literární a výtvarné tradici. Jejím jádrem je první český překlad dvou latinských středověkých příruček – Prvního a Druhého vatikánského mytografu. Kromě překladu obsahuje i podrobné komentáře a doplňující kapitoly o literárních, kulturně- a uměleckohistorických kontextech a tématech z dlouhé tradice antického odkazu. Alena Hadravová z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR uspěla v kategorii společenských věd. V kategorii věd o živé přírodě porota ocenila knihu Etologie. Mechanismy, ontogeneze, funkce a evoluce chování živočichů od Marka Špinky, Jana Havlíčka, Ivety Štolhoferové a Daniela Frynty. Jak mozek a hormony ovlivňují chování? Jak se zvířata orientují a jak spolu komunikují? Na tyto a další otázky odpovídá etologie, věda o chování živočichů. Kniha je doplněna oddílem o dějinách etologie a aplikované etologii a zahrnuje i kapitoly, které u vybraných skupin živočichů představují chování celistvě. Ceny Miroslava Ivanova Vyhlášení XXV. ročníku Cen Miroslava Ivanova se uskutečnilo 17. června 2025 v Knihovně Václava Havla. Ocenění náleží nejzdařilejším dílům literatury faktu a uděluje jej Klub autorů literatury faktu ve spolupráci s Městem Jaroměř. Hlavní cenu získal Petr Mallota s kolektivem spoluautorů za čtyřsvazkové dílo Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu. Monografie mapuje ve formě životopisných hesel všechny doposud známé tragické kauzy popravených z politických důvodů. Nevyhýbá se ani kontroverzním případům, které leží na hranici mezi politickými a kriminálními delikty, či ji dokonce překračují. Kromě přiblížení jednotlivých osudů osvětluje celkový stav bádání a zasazuje popravy do širšího rámce politických procesů. Publikace vyšla v koedici Academia a Ústavu pro studium totalitních režimů. Kniha Petra Malloty a kolektivu autorů se stala vítězem Cen Miroslava Ivanova. Ocenění získalo Nakladatelství Academia také za ediční řadu Paměť, ve které vycházejí memoárově laděné texty a životopisné monografie osobností, jejichž osudy charakterizují 20. století. Partnerem edice je Galerie Kodl. V kategorii regionální dějiny zvítězil Stanislav Holubec za knihu Krkonoše tří národů, Zrod a proměny moderní turistiky v letech 1860–1960, kterou vydal Historický ústav AV ČR. Popisuje, jaké podmínky musely nastat, aby se téměř nenavštěvované hory proměnily v masově využívané území s bohatou infrastrukturou. Přibližuje typy lidí, které hory přitahovaly, i to, jak se kvůli sílícímu návštěvnickému tlaku začala formovat ochrana přírody. Její závěr se věnuje osudu Krkonoš po roce 1945, kdy se po odsunu Němců staly horami obývanými Čechy a Poláky. Text: Zuzana Dupalová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jindřich Nosek; Marie Povýšilová, Nakladatelství Academia Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

26.06.2025 11:14

A / Magazín o větru, Češích ve wehrmachtu a kráse ukryté v ledu

[https://www.avcr.cz/cs/pro-verejnost/aktuality/A---Magazin-o-vetru-Cesich-ve-wehrmachtu-a-krase-ukryte-v-ledu/]
2/2025 (verze k listování)2/2025 (verze ke stažení) Hlavní téma Vítr se dělí do několika článků: Jak vyfoukat z měst špínu (str. 20–27) Umí odvát smog, toxické látky z fabrik či elektráren i jedovaté plyny šířené teroristy. Od zplodin všeho druhu dokáže vzduch „očistit“ jen vítr. Jak rychle a účinně to zvládá? Vesmír v průvanu (str. 28–29) Vítr není jen pozemská specialita. Fouká v celém kosmu. A jak! Tamní větry ale nemají s tím naším moc společného. Co vane z hvězd? A jak fičí na jiných planetách? Když si bouře podají ruce a plivou vichr (str. 30–33) Kácejí celé lesy, strhávají střechy či štíty domů… Větrné bouře zvané derecho dokážou zpustošit stovky kilometrů území. Českem se proženou i několikrát do roka. Čím se liší od tornád? A proč o nich ve zprávách neslyšíme? Článek si můžete poslechnout i v audioverzi: Závan zajímavostí (str. 34–35) Co je vlastně vítr? Jak se měří a popisuje? A kde je v Česku největší fičák?   Výběr další článků: V uniformě wehrmachtu (str. 36–39) Ještě osmdesát let po konci druhé světové války se objevují příběhy, které dlouho ležely ukryté na dně trezoru vzpomínek – třeba na minulost mnoha tisíc Čechoslováků v německé armádě. Rozhovor: Plísně jsou cool (str. 40–47) V dětství se Vít Hubka toužil stát třeba cestovatelem nebo mnichem, jenže láska k přírodě byla silnější než touha po klidu v klášteře. Vedle studia botaniky si „střihnul“ ještě medicínu. Na škole ho ale nakonec pohltil svět mikroskopických hub. A jedna už se po něm i jmenuje. Krásky z ledového království (str. 48–53) Najdeme je v českých rybnících stejně jako v Nilu nebo Amazonce, ale i v mořích a oceánech. Řasy rozsivky jsou velmi přizpůsobivé a daří se jim všude – včetně extrémního prostředí Antarktidy. Fotoreportáž: Odemykání minulosti (str. 54–59) Zřícenina Štamberku je cenným zdrojem informací o středověkém osídlení kamenitého kopcovitého rozhraní Čech a Moravy. Neúprosně na ní však pracuje zub času, cílem odborníků proto je stavbu zabezpečit a zabránit, aby se dále rozpadala. Jaké k tomu mají nástroje? Lék na rakovinu? Boj s krizí klimatu? Ptejte se dat (str. 60–63) Doba, kdy „ajťáci“ seděli v suterénech, je dávno pryč. Například bioinformatici se přesunuli do nejvyšších pater a jsou součástí moderních vědeckých týmů. Vyznají se totiž v mnohosti dat i nástrojích umělé inteligence. Všechna čísla A / Magazínu, oficiálního čtvrtletníku Akademie věd ČR, i jeho předchůdce, časopisu A / Věda a výzkum, najdete online na našich stránkách. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům – kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz. Text: Jana Bečvářová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Josef Landergott, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

25.06.2025 16:35

Stát v pasti: dopady pandemie na postoje, důvěru a chování veřejnosti

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/socialne-ekonomicke-vedy/Stat-v-pasti-dopady-pandemie-na-postoje-duveru-a-chovani-verejnosti/]
Ve své studii se zabýváte dlouhodobými dopady pandemické úmrtnosti na nedůvěru k očkování. Inspirovala vás k pohledu do minulosti i nedávná zkušenost s covidem-19? Inspirací byla skutečně pandemie covidu-19. Viděli jsme protesty, odpor vůči vakcínám i odmítání veřejných zdravotnických opatření. Napadlo mě: co formuje naši ochotu důvěřovat zdravotnickým autoritám? Proč někteří lidé věří státu, že rozhoduje správně v otázkách, jako je očkování, zatímco jiní ne? Chtěli jsme spojit zkušenosti z pandemie covidu s obecnější otázkou, jak si společnosti vytvářejí – nebo ztrácejí – důvěru ve zdravotní politiku a stát obecně. A jako historický testovací případ jsme použili pandemii španělské chřipky, z níž se dochovala jedinečná data. Jaká jsou vaše zjištění?Zaměřili jsme se na Švýcarsko, jelikož občané tam pravidelně hlasují o konkrétních politikách, včetně těch zdravotních. V roce 1922, tedy jen pár let po pandemii španělské chřipky, hlasovali o tom, zda zachovat povinné očkování proti neštovicím u dětí. Porovnáním obcí, které pandemie zasáhla více či méně, jsme mohli sledovat, jak tento šok volební chování ovlivnil. A výsledky byly překvapivé: komunity, které byly pandemií španělské chřipky zasaženy nejvíce, hlasovaly proti povinnému očkování – přestože šlo o jinou nemoc (neštovice) a vakcína se používala již desítky let. Také jsme se podívali na reálné očkovací záznamy. I zde se objevil stejný vzorec: proočkovanost dětí v oblastech těžce zasažených chřipkou klesla. To zní nelogicky, člověk by čekal, že to naopak povede k větší opatrnosti.Přesně. Proto jsme šli ještě dál a propojili jsme jména dětí v očkovacích záznamech se jmény v úmrtních seznamech. Zjišťovali jsme, zda konkrétní rodiny kvůli chřipce o někoho přišly. A tady se najednou začíná vynořovat složitější příběh. Rodiny, ve kterých někdo zemřel, svou účast na očkování naopak zvýšily. Jinými slovy – zatímco lidé, kteří sledovali úmrtí „zpovzdálí“, byli skeptičtější, lidé, kteří osobní ztrátu zažili, byli opatrnější. Christian Ochsner je odborným asistentem a výzkumníkem na CERGE-EI, společném pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. Takže důvěra roste nebo klesá podle toho, jak lidé krizi osobně zažijí? Pokud ztratíte někoho blízkého, jste opatrnější. Buď důvěřujete vakcíně, nebo alespoň nezměníte své předchozí chování. Ale pokud jen pozorujete utrpení jiných – a máte pocit, že stát je neochránil – stanete se skeptičtějšími. Říkáte si: když neochránili mého souseda, proč by měli ochránit mě? Tento rozdíl mezi přímou a nepřímou zkušeností pomáhá vysvětlit paradox, jak může zdravotnická krize vést zároveň k většímu respektování opatření i rostoucímu odporu. Jaký výzkumný přístup jste zvolili?Použili jsme kvazi-experimentální přístup. Některé švýcarské obce byly pandemií španělské chřipky zasaženy těžce – zemřelo tam až devět procent obyvatel během několika měsíců – jiné obce nemoc nepostihla téměř vůbec. Takže vypuknutí chřipky bylo do určité míry náhodné. Před pandemií byly tyto oblasti podobné z hlediska volebního chování i proočkovanosti. To nám dává jistotu, že rozdíly, které pozorujeme po pandemii španělské chřipky, jsou způsobeny právě jejím nerovnoměrným dopadem, nikoli jinými faktory. Na základě vašeho výzkumu, vidíte nějaké paralely s pandemií covidu-19?Přestože zatím nemáme dostatečná data k provedení stejné analýzy pro covid-19, existují náznaky. Země s vyšší úmrtností často zaznamenaly pokles rutinních očkování, například proti spalničkám. Na druhou stranu lidé, kteří byli osobně zasaženi – přišli o někoho blízkého nebo trpěli dlouhodobými následky – často očkování více podporovali. Společenský „backlash“ (tedy ostrá odezva) po covidu i po španělské chřipce není většinový, ale i malý posun (např. nárůst skepticismu z pěti na deset procent) může zásadně ovlivnit kolektivní imunitu. Co by si měli tvůrci veřejných politik z vašich výsledků odnést?Za prvé, je třeba pochopit, že důvěra veřejnosti může během krize rychle erodovat – i když stát fakticky nic nezanedbal. Pokud lidé mají pocit, že je stát neochránil, mohou přestat naslouchat jeho doporučením. Za druhé, tyto efekty přetrvávají dlouho. V našich datech trval pokles důvěry a proočkovanosti ještě zhruba dvanáct let po pandemii španělské chřipky. A konečně – stát je v pasti. Může zabránit odporu, jen pokud zcela zamezí utrpení – což není reálné. Nebo může čekat, až budou osobně zasaženi téměř všichni – což je nepřijatelné. Odhadli jsme, že aby se chování vrátilo k normálu čistě skrze přímou zkušenost, musela by pandemie mít úmrtnost čtyři až pět procent. Covid ji měl necelé půlprocento. To samozřejmě není řešení. Takže když stát reaguje, je to situace, ve které nemůže „vyhrát“?Přesně tak. Když se stát snaží reagovat na urgentní situaci – ať už jde o inflaci nebo zdravotní krizi – je velmi těžké, aby z toho vyšel pozitivně. Když se stane něco velkého a viditelného, instituce zodpovědné za řešení (zdravotní úřady, centrální banka, vláda) obvykle přijdou o důvěru, už jen proto, že krize nastala „za jejich vlády“. A tím se otevírá prostor pro alternativní hlasy.Bez krize by se mnohé osobnosti s okrajovými názory – třeba skeptici vůči očkování – nikdy nedostaly do středu pozornosti. Ale po krizi se jejich hlasy stávají slyšitelnějšími. Někdo, kdo by dříve působil nevolitelně či nedůvěryhodně, najednou získá publikum. Proto slovo „backlash“ tak dobře vystihuje postpandemickou reakci – jde o erozi důvěry, která může vytvořit prostor pro úplně jinou politickou a společenskou dynamiku. Christian Ochsner je odborným asistentem a výzkumníkem na CERGE-EI, společném pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. Ve svém výzkumu se věnuje historickým událostem, které představují zásadní zlom, a zkoumá, jak ovlivnily pozdější socioekonomický vývoj – často až do dnešních dnů. Pracuje s historickými situacemi, které umožňují kvazi-experimentální přístup, a propojuje ekonometrické metody s pochopením historického kontextu. Odkaz na studii: Ochsner Christian and Lukas Schmid. June 2025. Pandemics’ backlash: The effects of the 1918 influenza on health attitudes and behavior, CERGE-EI Working Paper. Poslechněte si také epizodu podcastu Talking Economics, kde Christian Ochsner mluví o regionální ekonomii. Read the interview in English here. Text: Lenka Miklánková, CERGE-EI; převzato z webu CERGE-EIFoto: CERGE-EI