Klaveska.cz ~ Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR

17.04.2025 11:28

Ústav experimentální botaniky otevřel nový skleník. Může přilákat mladé vědce

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Ustav-experimentalni-botaniky-otevrel-novy-sklenik-00001.-Muze-prilakat-mlade-vedce/]
Slavnostního otevření skleníku, který nahradil zastaralého předchůdce v areálu pracoviště v pražských Lysolajích, se zúčastnila mimo jiné i bývalá předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová. Ústav experimentální botaniky je totiž jejím domovským pracovištěm. „Ač jsme experimentální botanici a pracujeme s rostlinami takzvaně v roztoku, potřebujeme skleník – celou rostlinu nic nenahradí,“ vysvětlila. Skleník má systém vlhčení vzduchu, úsporné LED osvětlení a energeticky šetrné vytápění tepelnými čerpadly. Zavlažování zajišťuje systém, který využívá dešťovou vodu z podzemního zásobníku. Část střechy je osázena sukulenty a doplněna o fotovoltaické panely. Pásku skleníku slavnostně přestřihli (zleva): Jiří Kotek z Akademické rady AV ČR, bývalá předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová, místopředsedkyně AV ČR Ilona Müllerová, ředitel pracoviště Jan Martinec. Možnosti rozvojeŘeditel pracoviště Jan Martinec přiblížil, že projekt se zrodil přibližně před šesti lety. „Zatím ve skleníku neuvidíte mnoho rostlin, teprve začínáme. Plánujeme v něm ale spoustu experimentů,“ zdůraznil a doplnil, že se pod skleníkem skrývají další prostory. „Máme zde velké ‚rozvojové území‘, kde budou kultivační místnosti či boxy, které jsme dosud neměli. Díky nim se posuneme o krok dál.“ Umožňují totiž přesnější kontrolu podmínek při pěstování pokusných rostlin. Místopředsedkyně AV ČR Ilona Müllerová dodala, že skleník nebude přínosem pouze pro rostliny: „Jsem přesvědčená, že skleník přiláká i mladé vědce, a to nejen z Česka, ale i ze zahraničí.“ V novém skleníku se odehraje spousta experimentů. Mít kde složit hlavuSoučástí nové budovy jsou také ubytovací prostory, které využijí například mimopražští badatelé i mladí vědci či doktorští studenti, kteří se stěhují do Prahy a teprve hledají vhodné bydlení. Pokoje jsou určené spíše ke krátkodobým pobytům. „Ubytování umožní větší internacionalizaci ústavu a přiláká nové lidi,“ věří Jan Martinec. Přínos zázemí chválila také Eva Zažímalová: „Soulad mezi profesním a soukromým životem je důležitý – a je dobře, že na to kolegové pamatovali.“ Text: Zuzana Dupalová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

17.04.2025 10:21

Sedm pohledů na velikonoční symbol. Co si vědci představují pod vajíčkem?

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/humanitni-a-filologicke-vedy/Sedm-pohledu-na-velikonocni-symbol.-Co-si-vedci-predstavuji-pod-vajickem/]
Když se řekne „vejce“, většině lidí se asi vybaví ta na talíři – vařená natvrdo, míchaná nebo smažená. Mně ale ne, protože se jako biolog na Ústavu biologie obratlovců AV ČR věnuji výzkumu divokých druhů ptáků a z velké části se zabývám i jejich vejci, např. u vlaštovek, ťuhýků, rákosníků nebo kukaček. A jejich vejce rozhodně nepoužívám do velikonoční nádivky. Ptačí vejce jsou pro vědce obrovským zdrojem inspirace a otázek. Vejce mají mnoho důležitých vlastností, např. pevnost, aby na něm mohli rodiče sedět a zahřívat ho, ale zároveň křehkost, aby se z něho mohlo vylíhnout mládě. Mě ale nejvíce zajímá jejich vzhled – barva, skvrnitost, velikost a tvar. Variabilita těchto vlastností je přitom obrovská, od nejmenších půlgramových vajec kolibříků po jeden a půl kilová vejce pštrosů, od bílých vajec strakapoudů po modrá vejce rehků či skvrnitá vejce sýkor, od kulatých vajec sov po eliptická až hruškovitá vejce mořských ptáků alkounů. Přes veškerou rozmanitost mají jedno společné: každé je dokonalé ve své funkci. A úkolem vědců je zjistit, co přesně ptákům tato rozmanitost přináší a proč je vejce „to nejdokonalejší“, co příroda vytvořila. biolog Michal ŠulcÚstav biologie obratlovců AV ČR I když tomu možná někteří nevěří, matematici jsou taky lidi, takže mi dá trochu práce odhlédnout od těch obvyklých (a lákavých) podob vajíčka, jako jsou volské oko nebo míchaná vajíčka ke snídani. Ale když nastartuju matematický mozek, tvar vajíčka mi nejspíš připomene ovály na tabuli. Ovály, jimiž si v matematice často zjednodušujeme složitější objekty a u kterých mnohdy naše práce vlastně začíná. Pro algebraiky by tím oválem mohla být třeba grupa, svazek, modul nebo varieta – a pak by kolem něj začali kreslit šipky a další, větší či menší „vajíčka“. Analytici ovál vnímají spíš jako prostor funkcí a zkoumají, zda leží uvnitř jiného prostoru – oválu. Pro nás v numerické matematice to je nejčastěji výpočetní oblast, kterou téměř vždy značíme řeckým písmenem omega. Naším úkolem je spočítat, jak se nějaká veličina (tlak, hustota, teplota…) v dané oblasti chová. V jednoduchých úlohách, na nichž si testujeme, zda nám program počítá správně, je oním oválem většinou čtverec nebo kostka. Ve složitějších úlohách, které dostáváme od inženýrů, pak vajíčko může znázorňovat vlastně úplně cokoli: atmosféru Země, blok motoru, jezero Loch Ness… Takže až příště uvidíte nakreslené vajíčko, vězte, že se možná právě rodí nějaké nové matematické dobrodružství. matematik Jan PapežMatematický ústav AV ČR Bohemista by řekl, že vajíčko je podstatné jméno rodu středního, které vzniklo připojením deminutivní přípony -ko ke slovu vejce, tedy „malé vejce“. Jde o termín biologický a botanický (vajíčko ptačí, hadí, motýlí, rybí, mravenčí, v semeníku rostlin atd.); podle slovníkové definice mj. také „oblý útvar snášený samičkami některých živočichů (ptáků aj.) obsahující (zprav. ve skořápce) žloutek a bílek“ a takovýto útvar sloužící jako poživatina, kterou lze připravit na mnoho způsobů, jako například vajíčka míchaná, naměkko nebo nahniličko (i na hniličku). Nakonec obvykle sníme i to malované velikonoční vajíčko (kraslice) symbolizující život, znovuzrození a jaro. Sníme, pokud samozřejmě není vyfouklé – v nářečních variantách se takovému vajíčku říká výdumek, védutek, vejlupek, výfuk, fukanec, pouch nebo pouko. Mimochodem, když někoho chováte jako malované vajíčko, znamená to, že s ním zacházíte opatrně. Opatrnosti je ovšem třeba i v tanci mezi vajíčky (a vejci), tedy ve složité situaci. Slovem vajíčko můžeme označovat cokoli, co svým zaobleným tvarem vajíčko připomíná – můžete třeba nasypat čaj do vajíčka (sítka), hodit několik vajíček (ručních granátů) do zákopu, sjet kopec ve vajíčku (schoulený), vyjít na přehlídkové molo ve vajíčku (šatech) i s vajíčkem (kabelkou) atd. Mými nejoblíbenějšími vajíčky byly zvláště v dětství: vajíčko, co šlo v pohádce na vandr, kinder vajíčko a pan Vajíčko z televizní reklamy. jazykovědkyně Markéta PravdováÚstav pro jazyk český AV ČR Na první pohled vypadá hnědé slepičí vejce docela obyčejně. Stačí ale trocha ultrafialového světla a rázem odhalí své tajemství. Za jeho zbarvení může pigment příbuzný krevnímu barvivu hemoglobinu nazývaný protoporfyrin IX. A právě ten se umí pod UV lampou rozzářit jemným červeným fluorescenčním světlem. Pokud máte trochu experimentálního ducha (a dobře větranou místnost), můžete zkusit i malý velikonoční pokus: ponořte nadrcené skořápky do směsi ethylacetátu a zředěné kyseliny chlorovodíkové. Pigment na jeho povrchu se v ní začne pozvolna rozpouštět a vznikne narůžovělý roztok, který pod UV světlem září ještě výrazněji než původní skořápka. chemik Jan HavlíkÚstav organické chemie a biochemie AV ČR Vajíčko je pro mě jako reprodukční bioložku nejen základní buňkou života, je to fascinující mikrosvět plný tajemství. Zkoumám proces oplození, okamžik, kdy se spermie a vajíčko spojí a započne vznik nového organismu. Tento děj studuji u široké škály živočichů, od ryby přes ptáky, savce až po člověka. Každý druh nabízí unikátní vhled do evoluce, biologických strategií a buněčné komunikace, přesto jsou to právě lidská vajíčka, která jsou nejvzácnější. Možnost zkoumat je máme díky dárkyním procházejícím programy asistované reprodukce, jejichž velkorysost umožňuje posouvat hranice poznání. Vajíčko pro mě není jen nositelem genetické informace, ale i aktivním účastníkem oplození, neboť se podílí na výběru kvalitní spermie a spouští kaskádu dějů vedoucích k vývoji nového jedince. Každé vajíčko je jedinečné, biologicky i eticky a představuje klíč k pochopení života v celé jeho křehkosti, síle a komplexitě. Ostatně právě o to usilujeme i v rámci mezioborového bádání Strategie AV21 ve výzkumném programu Budoucnost asistované reprodukce (ART). reprodukční bioložka Kateřina KomrskováBiotechnologický ústav AV ČR Každodenní věci mohou být něčím zajímavé, pokud se rozhodneme je trochu prozkoumat. Krystalografie studuje látky v pevném stavu. Ze slepičího vajíčka je pevná pouze skořápka. Právě tu jsme se rozhodli analyzovat pomocí rentgenové difrakce. Skořápka je tenká přibližně 0,3 mm a skládá se z několika vrstev. Pod tenkou horní vrstvou, která je mimo jiné zodpovědná za barvu vajíčka, se nachází vrstva tvořená krystalky uhličitanu vápenatého, které jsou spojeny „organickým lepidlem“. Jednoduchým difrakčním experimentem lze zjistit, že uhličitan vápenatý se zde vyskytuje výhradně ve formě kalcitu. O Velikonocích jsou ale k vidění i čokoládová vajíčka. Ta mají složení „skořápky“ zcela odlišné. Pakliže si na toto vajíčko posvítíme rentgenovým zářením, uvidíme krystalky cukru a krystalické kakaové máslo. Ano, i něco, co nese název máslo, je vnitřně uspořádané, tedy krystalické. Ať už přírodní, nebo čokoládové vajíčko ukazuje, že i běžné věci kolem nás ukrývají pod povrchem nesmírně zajímavé věci. Stačí se na ně podívat správným způsobem. fyzik Jan RohlíčekFyzikální ústav AV ČR Pro religionistiku, etnologii a sociální antropologii reprezentuje vejce řadu překrývajících se symbolů, které v našich končinách nejčastěji odkazují k plodnosti a novému životu. Vejce se v náboženských tradicích používala pro přípravu pokrmů, ale i k ochranné a očistné magii. Co se velikonočních zvyků týče, nejstarší zmínku o darování barvených vajec máme z Prahy ze 14. století. V některých starých kulturách vejce symbolicky zastupovalo kosmos před vznikem řádu, hvězd a bohů. V alchymii je známé „vejce filozofů“. Je to symbolicky i fyzicky prostor, kde se odehrává proces tzv. velkého díla (opus magnum), který odkazuje k transformaci a inkubaci. Ve strukturalistické antropologii vejce hezky odráží binární opozice uvnitř/vně nebo čisté/nečisté. Dá se shrnout, že vejce je pro mé obory zejména nosičem symbolických významů, které rozplétáme a snažíme se pochopit. religionista Pavel Horák Etnologický ústav AV ČR Připravila: Jana Bečvářová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: ChatGPT Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

16.04.2025 09:35

Nový skleník vylepší pěstování pokusných rostlin a dbá na energetickou šetrnost

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Novy-sklenik-vylepsi-pestovani-pokusnych-rostlin-a-dba-na-energetickou-setrnost/]
Výzkum v oboru rostlinné biologie vyžaduje pěstování experimentálních rostlin v podmínkách s kontrolovanou teplotou, osvětlením, vlhkostí, případně i dalšími parametry. Prostory splňující tyto požadavky potřebují pro svou práci také vědkyně a vědci z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR (ÚEB). Ústav se proto rozhodl, že na svém pracovišti v Praze-Lysolajích nahradí stávající, technologicky již zastaralý skleník novým. Úsporný skleník s ubytováním Nová stavba, postavená s výraznou finanční podporou Akademie věd ČR, je víceúčelová. Kromě klasické skleníkové konstrukce má také rozsáhlé podzemní prostory a část, která slouží pro krátkodobé ubytování. Samotný skleník má proti svému předchůdci řadu vylepšení: kvalitnější skla, možnost vlhčení vzduchu, úsporné LED osvětlení a energeticky šetrnější vytápění tepelnými čerpadly. Je vybaven systémem hospodaření se zálivkovou vodou, který využívá dešťovou vodu jímanou do podzemního zásobníku. V suterénu se kromě technického zázemí nacházejí rozsáhlé prostory pro růstové komory a kultivační místnosti, jež umožňují ještě přesnější kontrolu podmínek při pěstování pokusných rostlin. Díky tomu ústav uspokojí nejen současné potřeby vědeckých týmů, ale získává také rezervu pro další rozvoj v budoucnosti. „Důležitá je pro nás i obytná část s několika pokoji a společnou kuchyní. Poslouží jako krátkodobé finančně výhodné ubytování pro mimopražské a zahraniční hosty, například zvané přednášející nebo stážisty. Lze ji také využít pro mladé vědce či doktorské studenty, kteří se stěhují do Prahy a potřebují nějaký čas na hledání vhodného bydlení. Chceme jim tak usnadnit začátek působení na novém pracovišti,“ přibližuje ředitel ÚEB Jan Martinec. Střecha obytných prostor a zděného zázemí skleníku je zelená, osázená sukulentními rostlinami. Na části jsou také instalovány fotovoltaické panely. „Na energetickou úspornost a šetrnost k životnímu prostředí jsme při projektování celého objektu kladli velký důraz,“ dodává ředitel. Nový pokusný skleník financoval ÚEB AV ČR převážně z dotace přidělené Akademií věd ČR a z menší části z vlastních prostředků. Projekt vytvořil Ateliér Salaba, interiéry navrhlo Apaté studio. Stavbu realizovala společnost Winning PS od října 2023 do prosince 2024.

16.04.2025 08:35

Podpora obnovitelných zdrojů je investicí do bezpečnosti, tvrdí evropští vědci

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/matematika-fyzika-a-informatika/Podpora-obnovitelnych-zdroju-je-investici-do-bezpecnosti-tvrdi-evropsti-vedci/]
O podpoře obnovitelných zdrojů energetiky se v Evropské unii diskutuje už mnoho let. Dosud se ale dávala do souvislosti především s bojem proti změnám klimatu. Po ruském útoku na Ukrajinu v roce 2022 a s dalšími geopolitickými změnami ve světě se diverzifikace energetiky čím dál více spojuje s bezpečností kontinentu. „Obnovitelné zdroje jsou v současné situaci nejen ekonomicky výhodné, ale i strategické. Integrace obnovitelných zdrojů vede k restrukturalizaci energetických systémů, jmenovitě ke zvýšení flexibility, a v důsledku i odolnosti,“ zdůrazňuje Antonín Fejfar z Fyzikálního ústavu AV ČR, jeden z třicítky vědců a vědkyň, kteří vypracovali obsáhlou analýzu o bezpečnosti obnovitelné energetiky. Antonín Fejfar se ve své výzkumné práci zabývá fyzikou tenkých vrstev nanostrukturních polovodičů určených především pro fotovoltaiku a fotoniku. (CC) Nespoléhat se ani na USAZpráva EASAC několikrát zmiňuje také fakt, že by Evropská unie neměla vyměnit jednu závislost za druhou. Po invazi na Ukrajinu se podařilo do určité míry odstřihnout od ruských energetických zdrojů, přitom ale hrozí riziko příliš úzkého napojení na jiné země světa. V případě zkapalněného plynu jde například o Spojené státy, které se ukazují jako „stále nestabilnější obchodní partner,“ jak přímo zmiňují autoři analýzy. Podle Antonína Fejfara přitom analýza nezahrnuje nejnovější nepředvídatelná rozhodování nového amerického prezidenta Donalda Trumpa v oblasti tarifů a cel. „Změnu postojů Spojených států lze sledovat dlouhodobě. Z čistého dovozce energetických zdrojů se postupně změnily na významného exportéra,“ míní český vědec. Těžit, nebo dovážet? Využívat energii ze slunce nebo větru je k planetě jistě šetrnější než spalovat fosilní zdroje. Jenže i s obnovitelnou energetikou se pojí bezpečnostní rizika. Zařízení solárních elektráren, větrné generátory i baterie se totiž ve velké míře dovážejí ze zemí mimo Evropu, nejčastěji z Číny. Stejně tak je Evropa závislá na dovozu důležitých nerostných surovin, potřebných v energetice, ať se jedná o nikl, měď, kobalt nebo lithium. „Hodně se jich nachází právě v geopoliticky nestabilních oblastech, proto by bylo rozumné získávat je od různorodých a důvěryhodných zdrojů a zároveň budovat partnerství s dodavateli,“ píše se ve zprávě. Téma kriticky důležitých surovin patřilo k hodně diskutovaným, a to právě s ohledem na (ne)soběstačnost kontinentu. Nejde o to, že by u nás suroviny nebyly k dispozici, například lithium by se těžit dalo. Každá těžba ale zasahuje do životního prostředí a podmínek žití v dané oblasti. Analýza evropských vědců se zaměřuje na bezpečnost energetiky. Věnuje se obnovitelným zdrojům i geopolitické křehkosti dnešního světa. Útoky na evropskou energetikuAnalýza dále upozorňuje na nutnost ochrany energetického sektoru před kyberútoky, kterých v poslední době přibývá. Systémy informačních technologií se používají ve všech fázích dodavatelského řetězce elektřiny včetně přenosových a distribučních sítí a výrobců. Jejich selhání způsobené hackerským útokem tak může způsobit výpadky proudu nebo vést k rozsáhlejšímu blackoutu. „Bez zajištění energetické bezpečnosti nelze mluvit o bezpečnosti Evropy,“ shrnuje poselství analýzy expertů William Gillet, ředitel EASAC pro oblast energetiky. „Každá investice do udržitelné energetiky je investicí do bezpečnosti. Naopak každé euro vynaložené na dovoz energií je eurem ztraceným pro schopnost obrany,“ dodává Paula Kivimaa, spolupředsedající pracovní skupiny EASAC. Co je EASACOrganizaci EASAC tvoří zástupci národních akademií věd zemí EU, Norska, Švýcarska a Spojeného království, instituce Academia Europaea a ALLEA (sdružení akademií z EU i mimo EU). EASAC spolupracuje při poskytování poradenství tvůrcům rozhodnutí na úrovni Evropské unie. Celá analýza o bezpečnosti dodávek udržitelné energie je k dispozici na webových stránkách EASAC. Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Shutterstock; Pavlína Jáchimová; EASAC Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

15.04.2025 10:42

Aplikace HistoryLab. Jak vypadá novodobé pojetí školy hrou?

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/historicke-vedy/Aplikace-HistoryLab.-Jak-vypada-novodobe-pojeti-skoly-hrou/]
Černobílá fotografie ukazuje partu kluků se štětcem, kteří obklopují staromódní poštovní schránku a něco na ni čmárají. Vandalové? Když si všimneme data pořízení snímku v dolním rohu – 28. října 1918 –, napadne nás, že chlapci zřejmě nebudou obyčejní nezbední uličníci, jak by se mohlo zdát. Možná jde spíš o nadšené mladé lidi, kteří stejně jako jejich rodiče a prarodiče v obrovské euforii z konce první světové války, porážky Rakouska-Uherska a vzniku Československé republiky přemalovávají všude možně monarchistické znaky, a zbavují se tak symbolů skončených časů. Vznik Československa v říjnu 1918 lidé slavili i ničením symbolů monarchie. Následuje další snímek. Sken zažloutlých Kolínských listů z 31. října 1918 s tučnými titulky typu: „Vítězství! Finis Austriae!“ nebo „Pryč s hnusnými ptáky“ (míněno s císařskými orlicemi). V článku se píše: „Po poledni rázem zaplnily se ulice zástupy. Pojednou padlo heslo: dolů s orly! A již valil se lid k reálnému gymnasiu a za krátko letěl z budovy obrovský orel na zem a ležel v prachu dravý ten pták, který tolik století kloval nás svým zobanem.“ Fotografie i text jsou součástí aplikace HistoryLab, která už od roku 2018 nabízí učitelům dějepisu atraktivní prvek výuky. V tomto konkrétním úkolu nazvaném „Co kluci provedli?“ mají studenti za úkol zhodnotit na první pohled zvláštní, nepochopitelné jednání chlapců se štětcem. Můžou si ověřit svou intuici a lépe pochopit, co a proč se dělo v ulicích po pádu habsburské monarchie. Možná se do svých dávných vrstevníků dokážou i vcítit a na chvíli se téměř dotknou historie na vlastní kůži. Vítejte v dílně„HistoryLab je dílnou nebo také laboratoří, ve které žáci nejsou pasivními účastníky výuky, ale zúčastněně ji spoluutvářejí. Chceme, aby zaujali mnohem aktivnější úlohu, aby pracovali s fotografiemi, filmovými záznamy a dobovými doklady, skládali střípky minulosti a za doprovodu pedagogů objevovali minulost,“ říká Vojtěch Ripka z Filozofické fakulty UK, jeden z hlavních autorů aplikace. HistoryLab se velmi osvědčil v době, kdy vypukla pandemie covidu-19 a s ní přišla povinná distanční výuka. „Hodně pedagogů tehdy učilo přes videohovory a zjišťovalo, že tradiční forma vyučování, kdy moudrá hlava něco povídá a ostatní poslouchají, nefunguje,“ objasňuje Vojtěch Ripka s tím, že zájem o online aplikaci nezatratili učitelé ani po skončení lockdownů. Kam dál s laboratoří historie? Historici a vývojáři pracují na výukové aplikaci HistoryLab od roku 2016, spustili ji v roce 2018. V roce 2024 získal projekt návaznou finanční podporu z Programu rozvoje aplikací a komercializace AV ČR (PRAK). „Díky ní jsme se pustili do průzkumu vzdělávacího trhu a dopadů užívání HistoryLabu a odhalili jsme jeho technické bariéry a obsahové slabiny. Vypracujeme také návod pro učitele, jak hodnotit práci žáků s aplikací,“ vysvětluje Vojtěch Ripka. V aktuálním projektu PRAK, který stejný tým získal pro rok 2025, se bude připravovat pravidelná podpora začínajících i pokročilých učitelů a archivářů. Na vývoji aplikace se podílejí nebo podílely Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Ústav pro studium totalitních režimů, Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Židovské muzeum Praha, Fakulta elektrotechnická ČVUT, Národní pedagogický institut a Matematicko-fyzikální fakulta UK. Za sedm let fungování se HistoryLab stal důležitou součástí výuky dějepisu na základních, středních i vysokých školách. Jako zdroj při výuce moderních dějin jej v roce 2023 doporučila Česká školní inspekce a je v souladu se směřováním současných reforem rámcových vzdělávacích programů. V jejich aktuální, revidované verzi je dokonce HistoryLab pilířem řady tzv. očekávaných výstupů učení. Odhadem aplikaci používá více než 1500 učitelů po celé České republice. Do konce roku 2024 studenti a další zájemci vyplnili přes 215 tisíc cvičení. Aby byla pomůcka pro pedagogy dobře využitelná a pro žáky srozumitelná a lákavá, musí tým neustále pracovat na její údržbě a dalším vývoji. Na ty získal v minulém roce podporu z Programu rozvoje aplikací a komercializace AV ČR (PRAK). „Oblast vzdělávání je přirozenou součástí našeho zájmu. Úkolem odborníků na moderní historii není pouze bádat a v uvozovkách odhalovat pravdy, které budeme dál zvěstovat,“ vysvětluje Martin Štefek, specialista transferu a vedoucí projektu zajišťujícího další rozvoj HistoryLabu z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Martin Štefek (vlevo) a Vojtěch Ripka z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR (CC) Specifikem moderní historie je její aktuálnost. Události, k nimž se vztahuje, si ještě mnozí pamatují, ať už přímo, nebo z vyprávění rodičů a prarodičů. Ozývají se tak i kritické hlasy k její výuce. Jenže možná právě o to důležitější je školám nabídnout takové materiály, nad nimiž můžou studenti přemýšlet a zaujmout k nim vlastní stanovisko. „Konfliktní povaha pluralitní společnosti vytváří složité pole pro to, jak pedagogicky uchopit určité problémy, které jsou velmi čerstvé a o něž se třeba i vedou spory. Soudobé dějiny nevyhnutelně vyžadují citlivější uvažování o využitelných metodách,“ dodává Martin Štefek. Umění otázekJednotlivá témata a úkoly můžou učitelé v katalogu HistoryLabu vyhledávat tradičně podle období, ale třeba i podle toho, jaké dovednosti chtějí u svých studentů trénovat. Některé úlohy jsou vhodné k procvičení porovnávání historických pramenů, jiné k formulování a ověřování hypotézy anebo hledání detailů. Každou úlohu doprovází úvodní fotografie a její název je zpravidla formulovaný otázkou. Měli udat cyklistu? Co přinese mír? Proč seděli ve škole? Jaký příběh vyprávějí kufry? Jak vnímali boxerský zápas? „Cílem je zaujmout studenty, nalákat je nejlépe nějakou záhadou, kterou by měli řešit a která by se mohla potenciálně dotýkat i jejich životů. Záhadu můžou řešit buď samostatně, ale ideálně ve skupince se spolužáky,“ vysvětluje Vojtěch Ripka. Variant řešení přitom může být víc. Do odpovědí se promítají zkušenosti daného studenta, stejně jako jeho osobnost. Důležitým aspektem badatelské metody výuky dějin je odbourání strachu z chyby. Nejde o to, aby děti biflovaly data a jména, která stejně záhy zapomenou. Cílem je u nich spíše podpořit kritické přemýšlení, schopnost analýzy, interpretace a vzájemné diskuze. To jsou dovednosti, které studujícím pomohou snáze se orientovat v současném složitém světě. Práce na jednotlivém úkolu může žákům zabrat deset patnáct minut, někdy déle. Nejde ale jen o zodpovězení otázky, tím by se končit nemělo. Podstatná je také následná debata v hodině, konzultace s pedagogem, případně doplnění tématu dalšími materiály. A snad nejdůležitější je probuzení zájmu dále poznávat minulost. Korejci v Čechách„Proč je v československé škole?“ píše se u jedné z úloh. K ní je připojena černobílá fotografie chlapce s asijskými rysy ve tváři, jak stojí před tabulí s nápisem začínajícím slovy: „Jsme v Československu. Máme tady druhý domov…“ Jakou situaci asi snímek zachycuje? V jaké době se odehrála? Co se díky jedné fotografii dozvíme o naší nedávné historii? Žáci, kteří mají za úkol tuto záhadu rozluštit, můžou z obrázku vyčíst jednu větší nápovědu. Vedle tabule visí dva portréty – prezidenta Klementa Gottwalda a sovětského vůdce Josifa Stalina. K určení doby, ze které snímek pochází, může napovědět, že druhý z portrétů je opatřen černou smuteční páskou. Asi většina studentů dobře tipne padesátá léta minulého století. Zajímavým detailem je, že je možné fotografii datovat s několikadenní přesností. Stalin umřel 5. března 1953 a Gottwald 14. března téhož roku, takže jen pár dní po něm. U portrétu československého prezidenta nicméně smuteční páska není. Korejský žák v československé škole v padesátých letech Data úmrtí samozřejmě nejsou tím hlavním, co by si měl student z úkolu odnést, i když si je možná díky němu mnohem lépe zapamatuje, než kdyby je jen tak četl v učebnici. Ještě pořád ale zbývá vysvětlit, kdo je záhadným malým Asiatem na obrázku. To student zjistí v dalším kroku, kde si může přečíst popisek snímku pořízeného 12. března 1953 fotografem agentury ČTK. Vyplývá z něj, že chlapec je jedním ze dvou set severokorejských dětí, jež našly útočiště v komunistickém Československu v době korejské války. Nakonec jsou studenti připraveni pustit se do úvahy o tom, za jakým účelem asi fotografie byla pořízena a jakou mohla mít úlohu v tehdejších médiích. „Tohle je zrovna příklad velmi důležitého cvičení, které dobře funguje. S kolegyní jsme analyzovali stovky odpovědí studentů a jejich reakce jsme pak probírali i s pedagogy,“ říká Vojtěch Ripka. „Ze zpětné vazby od žáků i učitelů vyplynulo, že tahle na první pohled zdánlivě nudná fotka hocha před tabulí vyvolala zájem a následně vedla k lepší a udržitelnější znalostí studentů o tématech, jakými jsou studená válka, korejský konflikt, stalinismus v Československu i fungování médií,“ dodává historik. To je ostatně srovnatelné i s příběhem popsaným na začátku. Obyčejná černobílá fotka trojice kluků, kteří přemalovávají poštovní schránku, se rázem stává zajímavým učebním materiálem, z nějž se studenti dozvídají, co se u nás dělo před několika desítkami let. (CC) Mgr. Martin Štefek, Ph.D., a Mgr. Vojtěch Ripka, Ph.D.Ústav pro soudobé dějiny AV ČR Martin Štefek vystudoval politologii na Filozofické fakultě UK a od roku 2022 je výzkumným pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Zaměřuje se na dějiny Komunistické strany Československa v letech 1948–1989 a na fenomén normalizace v Československu. Vede aplikační projekt Akademie věd, díky kterému se HistoryLab dále rozvíjí. Vojtěch Ripka vystudoval politologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. V letech 2008–2023 vedl vzdělávací aktivity Ústavu pro studium totalitních režimů. Nyní působí na Filozofické fakultě UK a Anglo-American College v Praze, externě také v Ústavu pro soudobé dějiny. Je jedním z hlavních autorů výukové aplikace HistoryLab. Transfer humanitních vědPřevedení nebo také transfer výzkumu do praxe je trendem poslední doby. Přestože si asi většina lidí pod těmito pojmy představí hlavně technologické inovace a patenty, „transferovat“ se dají i výsledky humanitního a společenskovědního bádání. Příkladem může být právě výuková aplikace HistoryLab, již dnes používá více než 1500 učitelů dějepisu po celé republice. K upřesnění pojmů a vyjasnění cílů přenosu znalostí do praxe připravila Akademie věd ČR Koncepci transferu a zhodnocování znalostí AV ČR s důrazem na potenciál společenských a humanitních věd. O jaké principy se koncepce opírá a jaké příležitosti přináší akademickým pracovištím? A co (ne)mají společného transfer znalostí a popularizace vědy? Přečtěte si v rozhovoru s místopředsedou AV ČR Ondřejem Beránkem a Martinem Smekalem a Janem Marešem z Centra transferu AV ČR. Článek vyšel pod názvem Škola hrou. V laboratoři historie v A / Magazínu 1/2025: 1/2025 (verze k listování)1/2025 (verze ke stažení) Čtvrtletník A / Magazín vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům. Kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz. Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Shutterstock; Sbírka Scheufler; ČTK/Profimedia; Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

14.04.2025 13:07

Československá akademie věd čelila v 60. letech různým tlakům, říká Martin Franc

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Ceskoslovenska-akademie-ved-celila-v-60-00001.-letech-ruznym-tlakum-rika-Martin-Franc/]
Číslo v názvu publikace napovídá, že jde o druhý díl z cyklu knih o historii Československé akademie věd. Podle předsedy AV ČR Radomíra Pánka překonávají Dějiny Československé akademie věd svým rozsahem i obdobné práce jiných evropských výzkumných institucí. „Například zpracování dějin Společnosti Maxe Plancka se s naším projektem nemůže měřit,“ podotkl 8. dubna 2025 na křtu knihy v Lannově vile v pražské Bubenči. Publikace Martina France, Věry Dvořáčkové a kolektivu autorů ale nejsou pouze rekapitulací minulosti. „Inspirativní jsou také pro porozumění historickým souvislostem i současným výzvám. Časové paralely, institucionální dilemata i dobové diskuze o roli vědy ve společnosti jsou často překvapivě aktuální,“ dodal Radomír Pánek. Předseda Akademie věd ČR Radomír Pánek Různé odstíny historieBývalá předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová, která projekt od počátku podporovala, zdůraznila, že pro každou instituci je důležité, aby znala svou historii: „Věda je kontinuální proces a badatelé stavějí na práci předchůdců. Zároveň musíme mít na paměti, že dějiny nejsou černobílé.“ Právě černobílému vykreslení instituce se autoři vyhýbali. „Snažili jsme se vyvarovat největšího úskalí, které vidím v publikacích o dějinách, jež si vydává sama instituce. Je jím určitá tendence stát se pouhou obhajobou ve snaze posílit její sebevědomí,“ vysvětlil Martin Franc, který je nejen hlavním autorem obou dosavadních dílů, ale také iniciátorem projektu. „Jsme vděčni, že Akademie a ústavy nevyvíjely tlak, co by se v knihách mělo nebo nemělo zmiňovat.“ Věra Dvořáčková zdůraznila také mezioborový přístup: „Knihy směřují ke komplexnímu zpracování, zároveň ale v každém dílu podrobněji popisujeme šestici vybraných pracovišť. Ukazujeme tak nejen, jaká věda se v nich odehrávala, ale přibližujeme i atmosféru v instituci.“ Martin Franc a Věra Dvořáčková Kdy se mohou čtenáři těšit na další díl a jaký byl František Šorm, který Československou akademii věd vedl v období, jímž se druhý díl zabývá, vysvětluje v rozhovoru Martin Franc z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. Nedávno vám vyšla i kniha Dějiny výživy a stravování v českých zemích 1945–1970. I v ní končíte rokem 1970. Doplňovaly se výzkumy o historii ČSAV a jídle? Spíše výjimečně. Napadá mě ale první výzkum, který prováděl tehdy nově založený Ústav pro výzkum veřejného mínění ČSAV. Týkal se obezity a jejího vnímání v české a slovenské společnosti. Akademie také prováděla pokusy s pěstováním řas – ať už pro krmné účely jako základu lidské stravy budoucnosti nebo jídla kosmonautů pro dlouhodobé lety. Víme, co rád jedl tehdejší předseda František Šorm?Utkvělo mi, že patřil mezi početnou skupinu vědců, kteří nepohrdli půllitrem dobře vychlazeného piva. A jiní?Milovníkem dobrého jídla byl Šormův rival a ředitel Mikrobiologického ústavu ČSAV Ivan Málek. Svému zájmu se však věnoval ve větší míře až v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy se stal obětí politických čistek po potlačení reformního hnutí. Už v šedesátých letech se ale věnoval tématu boje proti hladu ve světě a zkoumal mimo jiné možnosti využití anaerobních baktérií žijících v ropě. Vraťme se k Františku Šormovi. Jaký to byl člověk?František Šorm byl nepochybně klíčovou postavou ČSAV především díky svým mimořádným organizačním, dnes bychom řekli manažerským schopnostem. Snažil se, aby ČSAV a její pracoviště dokázaly obstát i v nejnáročnější mezinárodní konkurenci. Do jaké míry se mu to dařilo?Přes obrovské úsilí se rozdíl mezi ústavy ČSAV a špičkovými přírodovědeckými badatelskými pracovišti v USA v šedesátých letech spíše zvětšoval. Podobné potíže měla ale i většina západoevropských badatelských institucí. Jen málokde dokázali držet krok při neustále se zvyšujících nákladech. Nicméně mnohá pracoviště ČSAV přinejmenším k širší světové špičce v šedesátých letech patřila a její pracovníci tvořili respektovanou součást mezinárodní vědecké komunity. Měl František Šorm i své stinné stránky?Jako každá silná osobnost. Současníci mu často vytýkali arogantní vystupování a že nerespektoval odlišné názory. Z hlediska fungování ČSAV představoval problém i jeho nepříliš dobrý vztah ke společenským vědám – zvláště k těm, v nichž se spíše než na práci ve velkých týmech zdůrazňovaly individuální výkony. Druhý díl o dějinách Československé akademie věd přibližuje léta 1963–1970. Když porovnáte ČSAV z doby prvního dílu v letech 1952–1962 a druhého, v čem se nejvíc změnila?Akademie procházela neustálým vývojem. Většinou ale šlo o pozvolné trendy. Mezi nejvýraznější patřilo, že se přesunulo těžiště při rozhodování ze sboru členů na pracoviště a rostl význam přírodních a technických věd. Na druhé straně jsou pro pozdější období charakteristické i velké týmy z humanitních a společenských věd, které komunistické straně i vládním orgánům poskytovaly expertizy k vývoji společnosti. Mnohem rozvinutější – ve srovnání se zakladatelskou érou – byla mezinárodní spolupráce zejména se špičkovými badatelskými centry za západu. Jaký typ informací najdeme v obou knihách?Nevěnujeme se v nich jen institucionálním dějinám, které zasazujeme do společenského, politického a ekonomického kontextu. Zachycujeme i to, jak se proměňovala atmosféra na pracovištích, kromě toho i načrtáváme vývoj mimouniverzitní vědy v tehdejší společnosti. Jaká byla tehdejší pozice ČSAV mezi ostatními vědeckými institucemi? I když si v šedesátých letech udržovala některá privilegia zejména v mezinárodních stycích, vědecké bádání se na vysokých školách a některých dalších pracovištích mohutně rozvíjelo. ČSAV se tak musela vyrovnávat s čím dál silnější konkurencí i doma. Tlak na rovnoprávnost všech vědeckých institucí stále narůstal a i vedení ČSAV v roce 1968 jasně deklarovalo, že si akademie věd nebude činit nárok na nějakou nadřazenou pozici. Přinášíte v druhém díle dosud neznámá fakta?Ve výzkumu, jehož výstupem je syntetická monografie, nejde ani tak o jednotlivá fakta, ale spíše o celkový pohled. Naše publikace se snažila nově nasvítit pozici ČSAV v mimořádně dynamickém období šedesátých let. Martin Franc je hlavním autorem publikací. Jaká to byla vlastně éra?ČSAV se mohla svobodně rozvíjet a vědci se prosazovali i v mezinárodní vědecké komunitě. Akademie se ale také musela vyrovnat s omezováním financí a se ztrátou části svých privilegií. V období pražského jara se navíc stala terčem veřejné kritiky jako dosud přespříliš loajální součást dosavadního establishmentu. Po srpnu 1968 se pohled na instituci změnil? I vzhledem k postojům většiny vedení ČSAV včetně Františka Šorma a k podobným názorům převažující části zaměstnanců pracovišť byla naopak akademie věd označována nezřídka jako jedno z center „pravicových kontrarevolučních sil“. Jak konkrétně se politická situace šedesátých let odrážela ve fungování vědecké instituce? V šedesátých letech slábnul přímý politický tlak. Věda se tak těšila určité autonomii. Na druhé straně ale sílily požadavky na využitelnost vědeckých výsledků, a tedy i na aplikovaný výzkum. Vedle toho se očekávalo, že ČSAV poskytne teoretický základ pro technokratické řízení společnosti, čímž naplní roli hlavního vědeckého poradce vlády, kterou definoval zákon. A tohle očekávání plnila? Velkou roli v tomto ohledu hrály čtyři velké vědecké týmy, které řešily aktuální klíčové otázky, ať už šlo o téma dopadů takzvané vědeckotechnické revoluce na společnost, problematiku rozvoje politického systému, ekonomickou reformu, nebo o analýzu sociální struktury naší společnosti. Tři prvně jmenované týmy zaštiťovala primárně ČSAV. Jejich výsledky měly velký vliv na tehdejší politické i hospodářské dění. Práci těchto týmů jsme věnovali speciální kapitolu. Jak poznamenal vpád vojsk Varšavské smlouvy Akademii věd? Události roku 1968 znamenaly pro ČSAV přelom mimo jiné i proto, že po následných čistkách opustili její vedení lidé spjatí s fungováním instituce od samotných začátků, jako byli František Šorm nebo Ivan Málek. K rozsáhlým změnám došlo i ve vedení pracovišť. Často to vedlo k praktickému ochromení jejich činnosti, mnohé ústavy se z toho vzpamatovávaly desetiletí. V knize čtenáři najdou i bohatý obrazový materiál. Jak se normalizace následně promítla ve výzkumu?Mimořádně ničivě dopadla na mezinárodní spolupráci, přetrhala se spousta cenných kontaktů. V normalizované ČSAV se hlavně kvůli všudypřítomným politickým a ideologickým zásahům výrazně zhoršily podmínky pro vědeckou práci. Nejvýrazněji se negativní změny projevovaly ve společenských vědách, těžce zasaženy ale byly i ústavy z přírodních a technických věd. Ničivý dopad měla na mnoho do té doby špičkových pracovišť obrovská vlna odchodů významných vědeckých pracovníků do exilu. Jakými obdobími se zabývají další díly?Na třetím už pracujeme. Obsáhne vývoj od roku 1970 až po rok 1985, kdy došlo ke změně na nejvyšší pozici ČSAV, která přinesla i určitou proměnu ve směřování instituce. Navazující čtvrtý díl zahrne nejen období do listopadu 1989, ale i následující roky, až do konce existence ČSAV v roce 1992. Kdy vyjdou?Třetí díl by měl vyjít v roce 2028, závěrečný snad spatří světlo světa zhruba o čtyři roky později. Čtvrtým dílem vaše práce na dějinách končí?Chtěli bychom ještě připravit edici dokumentů. Knižně představíme ale jen část materiálů, v celkové podobě zeditujeme dokumenty elektronicky. Coby šestý díl plánujeme shrnutí v angličtině. Kde všude k dějinám akademie věd hledáte prameny? Klíčové především v Archivu Akademie věd. Museli jsme ale navštívit i další instituce, například Národní archiv, archivy vysokých škol či Archiv bezpečnostních složek. Využívali jsme i tištěné dobové prameny. Jak byste na závěr charakterizoval období šedesátých let v ČSAV jedním slovem nebo větou?Snaha shrnout období šedesátých let v ČSAV do jedné věty nebo dokonce slova bude vždycky znamenat obří zjednodušení, o čemž svědčí i počet stran tohoto dílu. Určitě by se nabízelo slovo turbulentní, ale totéž lze říci i o jiných obdobích. Snad bych ale mohl vyzvednout jeden výrazný trend: obrovské otevírání ČSAV v mezinárodní spolupráci a zapojování instituce a jejích pracovníků do mezinárodní vědecké komunity. Text: Zuzana Dupalová a Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

11.04.2025 10:28

Neutrino je lehčí, než se předpokládalo. Češi se podíleli na rekordním měření

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Neutrino-je-lehci-nez-se-predpokladalo.-Cesi-se-podileli-na-rekordnim-mereni/]
Nová hranice hmotnosti posouvá výsledek KATRIN proti roku 2022 o 35 setin elektronvoltu níže a představuje světový rekord. V roce 2022 byla hranice stanovena na 0,8 elektronvoltu. Za tímto milníkem stojí unikátní experiment v německém Karlsruhe, na němž spolupracuje více než dvacet výzkumných institucí ze sedmi zemí. „Nový výsledek potvrzuje vedoucí postavení experimentu KATRIN v oblasti přímého měření hmotnosti neutrin. Již jsme dosáhli limitu, který je čtyřikrát menší než u předchozí generace experimentů,“ říká Kathrin Valerius z Technologického institutu (KIT) v Karlsruhe. KATRIN k určení hmotnosti neutrina využívá sledování beta rozpadu tritia – nestabilního izotopu vodíku. Klíčovým přínosem českých vědců z Ústavu jaderné fyziky AV ČR je vyvinutí plynného zdroje monoenergetických elektronů na bázi radioaktivního rozpadu jednoho z izotopů kryptonu. „Tento zdroj je zlatým standardem pro energetickou kalibraci spektra beta a jedinou možností stanovení korekce nezbytné k určení hmotnosti neutrina,“ vysvětluje Drahoslav Vénos z Oddělení fyziky těžkých iontů Ústavu jaderné fyziky AV ČR (ÚJF). Ústav jaderné fyziky AV ČR experiment KATRIN v roce 2001 spoluzakládal. Zároveň je jedinou vědeckou institucí v ČR, která se na tomto důležitém experimentu podílí. „Dlouholeté zkušenosti s přípravou radionuklidů, separačními metodami a automatizací procesů nám umožnily bezpečně připravit unikátní kryptonový zdroj požadovaných vlastností,“ dodává vedoucí Oddělení radiofarmak ÚJF AV ČR Ondřej Lebeda. Klíč k určení hmotnosti vesmíru Neutrina patří mezi nejzáhadnější částice ve vesmíru. Jsou všude kolem nás, ale zároveň je extrémně obtížné je odhalit. Ve vesmíru ovlivňují vznik velkorozměrových struktur galaxií, zatímco ve fyzice elementárních částic slouží jejich nepatrná, ale nenulová hmotnost jako indikátor dříve neznámých fyzikálních procesů. Přesné měření hmotnosti neutrina je proto nezbytné pro úplné pochopení základních zákonů přírody – a také k určení hmotnosti celého vesmíru. Snaha experimentálně zjistit hmotnost neutrina láká fyziky od první poloviny 20. století. O první experimentální měření se pokusili v roce 1948; tehdy byl horní limit stanoven na 5 000 elektronvoltů. Což je hodnota 11 000× vyšší než právě publikovaný výsledek KATRIN. Odkaz na publikaci:Science 388 (issue 6743), 180–185 (2025)https://www.science.org/doi/10.1126/science.adq9592 Kontakt:Mgr. Drahoslav Vénos, CSc.Ústav jaderné fyziky AV ČROddělení fyziky těžkých iontůvenos@ujf.cas.cz+420 212 241 677 prof. Ing. Ondřej Lebeda, Ph.D.Ústav jaderné fyziky AV ČROddělení radiofarmaklebeda@ujf.cas.cz+420 266 172 136 Mgr. David Šebek (PR)Ústav jaderné fyziky AV ČRsebek@ujf.cas.cz+420 724 159 433 TZ ke stažení zde

KLÁVESKA.cz

Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR - tiskovky

Pavel Hozák obdržel Paul Nakane Prize za přínos histochemii a cytochemii