07.01.2025 14:56

Zemřel František Šmahel, jeden nejvýznamnějších evropských historiků

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Zemrel-Frantisek-Smahel-jeden-nejvyznamnejsich-evropskych-historiku-00001/]
František Šmahel vystudoval historii – archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V šedesátých letech 20. století začal pracovat v Historickém ústavu ČSAV, kde se začal soustředit na období husitství. Pracoviště musel z politických důvodů opustit a v letech 1974–1979 byl řidičem tramvaje. Poté pracoval v Muzeu husitského revolučního hnutí v Táboře, které se díky jeho působení stalo špičkovým pracovištěm. Zpracováním dějin Tábora zároveň položil základ pro své životní dílo Husitská revoluce. Na počátku devadesátých let se stal ředitelem Historického ústavu AV ČR. V roce 1998 založil Centrum medievistických studií, společné pracoviště Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy, v jehož čele stál do roku 2004. František Šmahel získal mnohá ocenění a vyznamenání, například státní vyznamenání Za zásluhy, Národní cenu vlády Česká hlava a cenu Neuron za přínos světové vědě. Více se o Františku Šmahelovi dočtete v nekrologu Roberta Novotného zde. Text: Zuzana Dupalová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Stanislava Kyselová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR  Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

06.01.2025 11:14

70 let rozvoje průmyslu a poznání: ÚFE slaví výročí založení

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/70-let-rozvoje-prumyslu-a-poznani-UFE-slavi-vyroci-zalozeni/]
Laserový paprsek, jeden z největších vynálezů 20. století, začali vědci v pražských Kobylisích, kde tehdejší Ústav radiotechniky a elektroniky sídlil, zkoumat v druhé polovině roku 1962. Ve skromných podmínkách, s jedinou výbojkou a vlastnoručně sestrojenou aparaturou, ale velice úspěšně. Ve spolupráci s lékařem nedaleké nemocnice na Bulovce Janem Johnem provedl tým v čele s Janem Blablou a Alenou Jelínkovou sérii experimentů na očním pozadí králíků, jejichž struktura oka je velice podobná lidskému. „Laser se jevil jako ideální technologie pro léčbu odchlípnuté sítnice oka. Experimenty na kobyliském rubínovém laseru to potvrdily,“ říká ředitel Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR Pavel Peterka. Unikátní příležitost se naskytla v roce 1964, kdy lékař přivedl do laboratoře pacientku s potrhanou sítnicí, jejíž jedinou šancí byl zákrok laserem. Operace se zdařila a úspěch podnítil výrobu oftalmokoagulátoru. Jen do roku 1972 pomohl zachránit zrak více než 6000 pacientů. Vlákna pro průmysl i pro obranné systémy Laserová technika se stala pro ústav, jenž ve svém areálu hostil i skupiny Fyzikálního ústavu a Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, vlajkovou lodí. Více než tři desetiletí například rozvíjí velkou infrastrukturu pro výzkum vláknových laserů a technologie optických vláken a drží se na špičce světového výzkumu.   „Například thuliová optická vlákna dokážeme připravit s účinností ve vysokovýkonných laserech přes 62 %, což je vyšší účinnost, než mají komerčně dostupná thuliová vlákna,“ uvádí Pavel Honzátko, který výzkum vláknových laserů a zesilovačů v ÚFE vede. Thuliová vlákna vyvinutá v ÚFE nalezla rovněž uplatnění ve výkonných zesilovacích stupních pro novou generaci protidronových laserových systémů (projekt TALOS). „Na národní úrovni je ÚFE koordinátorem velkého projektu LasApp, který rozvíjí centrum vědecké excelence a kompetence v laserové technice, zaměřeného na vláknové a tenkodiskové lasery a jejich aplikace. Propojením špičkových laserových laboratoří má pomoci překonávat kritizovanou roztříštěnost českého výzkumu,“ připomíná Pavel Peterka. Výzkum a přesná diagnostika nemocí Rozsáhlý potenciál pro využití v medicíně skýtají optické biosenzory detekující biomolekuly (ale třeba i větší objekty jako buňky) na funkční vrstvě senzoru. Například pro detekci myelodysplastického syndromu, který často přechází do akutní myeloidní leukémie, vyvinuli vědci extrémně citlivou analytickou metodu. „Přímo ze vzorku z krevní plazmy a bez složitých přípravných kroků tato metoda detekuje potenciální biomarkery myelodysplastického syndromu,“ vysvětluje Jiří Homola, který v ÚFE vede výzkum optických biosenzorů, jenž se zaměřuje nejen na  uplatnění v medicíně, ale i při kontrole bezpečnosti potravin nebo monitorování životního prostředí. Nové diagnostické a terapeutické metody slibuje též obor bioelektrodynamiky. „Elektromagnetické technologie umožňují ovlivňovat chování buněk a molekul bílkovin, ale také nabízejí nové způsoby, jak monitorovat nesmírně dynamické biologické procesy,“ zdůrazňuje Michal Cifra, vedoucí výzkumného týmu bioelektrodynamiky. „Například analýza biologické autoluminiscence, slabé světelné emise, která je vlastní všem živým organismům, může sloužit pro sledování oxidačního stresu a dalších patologických jevů,“ doplňuje vědec. Nanomateriály pro zelené technologie Elektrifikace průmyslu, dopravy a domácností v souvislosti se snižováním emisí skleníkových plynů přináší řadu vědeckých výzev. Jednou z nich je včasná detekce havárií a následných možných požárů lithiových baterií v elektromobilech a fotovoltaických systémech. Možným řešením je vývoj tzv. chemirezistorů – senzorů, které měří změny elektrické vodivosti v závislosti na okolní atmosféře a jsou tak schopny zachytit nízké koncentrace plynů, které se uvolňují před jejich selháním. „První chemirezistory byly vyrobeny již v šedesátých letech minulého století, rozvoj nanotechnologií v posledních desetiletích umožnil nahradit jejich citlivou vrstvu nanostrukturami, které výrazně zlepšují parametry chemirezistorů,“ upozorňuje Jan Grym, který se v ÚFE zabývá polovodičovými materiály a nanostrukturami pro elektroniku a optoelektroniku. Senzory, na jejichž vývoji se vědecký tým podílí, budou moci sloužit v celé vodíkové ekonomice. „Budeme jimi moci monitorovat bezpečnost všech vodíkových zařízení, od skladování, přes manipulaci s vodíkem až po výrobní procesy,“ dodává Jan Grym. Kde mikroskopie končí Nejmladším výzkumným týmem je v ÚFE oddělení nano-optiky. Zabývá se ultracitlivou a superrozlišovací mikroskopií na úrovni pod hranicí difrakčního limitu světla. „Vyvíjíme unikátní metodu umožňující zobrazit jednotlivé molekuly proteinů v jejich přirozeném prostředí, tedy odhalovat dosud neviděné procesy v biologii. Chceme vidět změny dokonce uvnitř jednotlivých buněk proteinů,“ objasňuje Marek Piliarik, vedoucí týmu. ÚFE provozuje a rozvíjí také Laboratoř Státního etalonu času a frekvence. Speciální laboratoř s vysoce stabilní teplotou zde od roku 1971 vytváří fyzickou aproximaci jednotky času, sekundy, na atomových (cesiových) hodinách. Stupnice Tempus Pragense, kterou zde naměří, se hlásí do Mezinárodního úřadu pro míry a váhy BIPM v Paříži. Ta na základě těchto a dalších dat z přibližně stovky podobných laboratoří po celém světě koordinovaný čas vypočítá. Video o historii ÚFE včetně archivních záběrů první laserové operace sítnice: https://vimeo.com/1033949332 Více o měření času: Strážci přesné sekundy. Jak se měří, uchovává a sdílí čas? Více o jednotlivých odděleních ÚFE: https://www.ufe.cz/sites/default/files/UFE-70-let/ufe_70_let_vesmir.pdfhttps://vesmir.cz/cz/casopis/serialy/70-let-UFE.html   Kontakt:Petra PalečkováPR koordinátorka Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČRpaleckova@ufe.cz+420 731 028 303 TZ ke stažení zde.

06.01.2025 08:07

Český vědec se poprvé dostal do vedení EUCARPIA

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Cesky-vedec-se-poprve-dostal-do-vedeni-EUCARPIA/]
David Kopecký byl zvolen do funkce President designate a zastává klíčovou úlohu při koordinaci vědecké strategie organizace a spolupráce mezi jednotlivými sekcemi organizace. Funkci přebral po italské vědkyni Marii Ercolano, která nově zastává post President executive a s Davidem Kopeckým tvoří tvůrčí tandem této organizace. „Za svůj hlavní cíl považuji především širší zapojení mladých vědců do této organizace a lepší využití jejich potenciálu ve výzkumu a šlechtění. Mladí kolegové přinášejí nové nápady i pohledy na problémy a nekonvenční přístupy. Umějí přemýšlet mimo zavedené rámce, a mohou tak přispívat k průlomovým objevům. Myslím si, že investice do nastupující generace je investicí do budoucnosti vědeckého pokroku i šlechtění,“ vysvětlil rostlinný genetik David Kopecký. Přímá spolupráce vědců a šlechtitelů EUCARPIA vznikla v roce 1956 a sídlí v nizozemském Wageningenu. Zaměřuje se především na podporu výzkumu a inovací v oblasti šlechtění a výzkumu rostlin. Poskytuje zázemí pro spolupráci mezi vědci, šlechtiteli a dalšími odborníky, kteří usilují o zlepšení výnosů rostlin a jejich odolnosti vůči chorobám, škůdcům či klimatickým stresům. EUCARPIA má v současnosti jedenáct sekcí. David Kopecký posledních pět let vede sekci věnovanou pícninám a okrasným a užitkovým travám. „V dnešní době je klíčové vyšlechtit zemědělské plodiny, které si lépe poradí se změnou klimatu, aniž by se snižovaly výnosy. V asociaci EUCARPIA si můžeme společně vyměňovat poznatky a metodiky ze všech oblastí šlechtění a genetického výzkumu a spolupracovat na výzkumu konkrétních rostlin. Protože je EUCARPIA platformou, která propojuje vědce se šlechtiteli, mohou se nejnovější poznatky dostávat rychleji do praxe. Zvyšuje se tak efektivita vývoje odolných odrůd,“ říká David Kopecký. Sám je odborníkem v oblasti výzkumu dědičné informace rostlin. Zabývá se především studiem mezidruhových kříženců trav a obilovin. Ve své práci klade důraz na genetiku a šlechtění hybridů, jako je Festulolium, kříženec jílku a kostřavy, který je ceněný pro kombinaci vlastností obou rodičů – tedy výnos a kvalitu jílku a odolnost proti abiotickým stresům kostřavy. V Ústavu experimentální botaniky AV ČR vede výzkumnou skupinu zaměřenou na mezidruhovou hybridizaci. Na projektech souvisejících s genetickým zlepšováním pícnin pro řešení výzev způsobených změnou klimatu spolupracuje s celou řadou zahraničních pracovišť. Jmenování Davida Kopeckého do čela EUCARPIA je úspěchem pro českou vědu a zlepší její propojení s mezinárodní šlechtitelskou a vědeckou komunitou. Kontakty: doc. RNDr. David Kopecký, Ph.D.vedoucí výzkumné skupiny vzdálené hybridizaceCentrum strukturní a funkční genomiky rostlinÚstav experimentální botaniky AV ČRkopecky@ueb.cas.cz Ing. Radoslava Kvasničkováprojektová manažerkaÚstav experimentální botaniky AV ČRkvasnickova@ueb.cas.cz

31.12.2024 07:56

Novou „vánoční“ kometu objevil Čech, jméno dostane za pár dní

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Novou-vanocni-kometu-objevil-Cech-jmeno-dostane-za-par-dni/]
Martin Mašek si na Štědrý den rozbalil dárky a pak jako každý večer zasedl k počítači, připojil se k dalekohledu FRAM v Argentině a prohlížel si pás večerní oblohy nad západním obzorem. Kolem půlnoci mu nebe nadělilo nečekaný vánoční dárek, když spatřil neznámý objekt – nyní již kandidáta na kometu s provizorním označením MAS0019. Jedná se o první kometu, kterou objevil Čech vzdáleným přístupem, online – dalekohledem v Argentině, přičemž on sám se nacházel v Liberci. Operátor robotického dalekohledu FRAM z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR (FZÚ AV ČR) se systematicky věnuje prohlížení pásu oblohy nepříliš vysoko nad západním obzorem v oblasti, kde nehledají velké observatoře. „Jasnost objevené komety je nyní asi 3000× slabší než nejslabší pouhým okem viditelné hvězdy. Nejbližším bodem své dráhy kolem Slunce kometa prošla koncem listopadu a teď se blíží k Zemi. U nás se nad obzorem vynoří až na přelomu února a března, kdy proletí ze souhvězdí Eridana do Orionu, ale již značně zeslábne a na její vyfotografovaní bude potřeba velkých dalekohledů,“ vysvětluje Martin Mašek. Artefakt, nebo reálný objekt? Při prohlížení oblohy se dělá tzv. syntetické trackování, kdy se pomocí speciálního programu Tycho-Tracker hledají pohybující se planetky či komety a zkouší se skládání sérií snímků na sebe v různých směrech a rychlostech. Tento postup umožňuje najít i méně jasné objekty než při klasickém, konvenčním hledání. „Nebyl jsem si stoprocentně jist, zda jde o artefakt, nebo o reálné těleso, a tak jsem ho zkusil dohledat další noc. Poté, co se mi to podařilo, jsem opatrně napsal Danielu Greenovi z CBAT (Central Bureau for Astronomical Telegrams) ohledně možného objevu nové komety s tím, že pořídím ještě další, potvrzující pozorování. Bohužel, třetí noc bylo v Argentině špatné počasí, proto jsem využil další z robotických dalekohledů FRAM, konkrétně 135mm teleobjektiv umístěný na chilské observatoři Cherenkov Telescope Array poblíž hory Cerro Paranal, kde bylo jasno, a i v takto malém objektivu bylo těleso bezpečně viditelné. To už jsem si byl jist natolik, že jsem poslal své pozorování do Minor Planet Center,“ říká Martin Mašek. Informace o možné nové kometě se následně objevila v Possible comet confirmation page na webu Minor Planet Center. V průběhu následujících dnů řada pozorovatelů z Austrálie a Chile poslala vlastní pozorování, která existenci tělesa potvrzují, nyní se již upřesňuje jeho dráha. V noci na 30. prosince se na kometu zaměřil Dánský 1,54m velký dalekohled v Chile, k němuž mají přístup i čeští astronomové (Hana Kučáková, AÚ MFF UK, a Kamil Hornoch, ASÚ AV ČR), kteří pořídili snímky, na nichž je kometa i její dráha mezi hvězdami velmi dobře patrná. Oficiální oznámení objevu komety by mělo následovat v řádu dnů. Oficiální pojmenování vesmírných těles spravuje Mezinárodní astronomická unie a komety podle těchto pravidel dostávají jména po svých objevitelích. Celkem FZU provozuje pět robotických dalekohledů FRAM (Fotometrický Robotický Atmosférický Monitor), které primárně slouží pro atmosférickou kalibraci na celosvětových astročásticových observatořích. Dva FRAMy fungují v Argentině na Observatoři Pierra Augera, která se zaměřuje na detekci nejenergetičtějšího kosmického záření. Tři FRAMy jsou v provozu v Cherenkov Telescope Array Observatory, přičemž dva dalekohledy jsou v Chile a jeden na Kanárských ostrovech. FRAMy monitorují okamžitý stav zemské atmosféry, zejména měří atmosférické extinkce (zeslabení světla vzdálených hvězd), ve volném čase pak realizují doplňkový astronomický program (např. monitorování proměnných hvězd, komet nebo nebezpečných blízkozemních planetek). Kontakt: Martin Mašek, Fyzikální ústav AV ČR: masekma@fzu.cz Snímek z velkého Dánského (1,54m) dalekohledu na Evropské jižní observatoři v Chile. Díky pozorování byla upřesněna dráha komety. Kometa je ta slabá tečka zhruba uprostřed snímku. Autoři pozorování: H. Kučáková (AÚ MFF UK) a K. Hornoch (ASÚ AV ČR)

30.12.2024 08:28

Triky přírody: vědci odhalují, jak vznikají nová antibiotika

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Triky-prirody-vedci-odhaluji-jak-vznikaji-nova-antibiotika/]
Linkosamidová antibiotika jsou efektivní v boji proti závažným bakteriálním infekcím včetně takových, které způsobují některé rezistentní patogeny. Český tým už dříve dosáhl úspěchu vytvořením vysoce účinného hybridního linkosamidového antibiotika, které kombinuje vlastnosti dvou přírodních látek. „Tento úspěch byl možný díky našemu objevu, že dva velmi podobné enzymy z příbuzných biosyntetických drah katalyzují překvapivě zcela odlišné reakce,“ vysvětluje Zdeněk Kameník, vedoucí české části týmu z Mikrobiologického ústavu AV ČR (MBÚ AV ČR). Výrobní linka antibiotik Biosyntéza antibiotik funguje jako promyšlená výrobní linka v továrně. Na jejím začátku je jednoduchá molekula, kterou lze najít v každé buňce. Jen několik půdních mikroorganismů má však specializované enzymy, tedy „dělníky“, kteří tuto molekulu postupně upravují. Krok za krokem vzniká složitá látka přesně tvarovaná tak, aby se dokázala přicvaknout k ribozomům patogenních bakterií, kterým tak znemožní další existenci. „Každý enzym ve výrobní lince má specifický úkol. My jsme zjistili, co způsobuje, že dva podobné enzymy ze dvou různých mikroorganismů vykonávají zcela odlišné funkce, což vede k produkci rozdílných linkosamidových antibiotik,“ popisuje člen týmu Stanislav Kadlčík z MBÚ AV ČR. V aktuálním výzkumu vědci detailně objasnili, jak odlišné „šroubováky a klíče“ tato dvojice enzymů využívá, aby správně plnily svou roli. Tyto poznatky zahrnují přesnou identifikaci klíčových aminokyselin v katalytickém centru enzymů a jejich vliv na výslednou chemickou strukturu antibiotik. Výsledky ukazují, že příroda umí „přeprogramovat“ enzymy pouhou výměnou několika aminokyselin, čímž se celý biosyntetický proces posune do jiné dráhy a vznikne odlišná látka. „Tyto znalosti nám ukazují, jak příroda vytváří nové antibiotické látky. Můžeme je využít nejen k pochopení evoluce těchto procesů, ale i k přípravě nových léků, které budou účinné i proti stále odolnějším bakteriálním patogenům,“ uzavírá Zdeněk Kameník. Tento dlouhodobý výzkum byl podpořen řadou grantů, včetně prestižní prémie Lumina Quaeruntur od Akademie věd ČR, zaměřené na podporu mladých vědeckých týmů. ­­ Kontakt: Petr Solil, prmbu@biomed.cas.cz

27.12.2024 10:56

Pomoc, hokej a pivo spojují, politika občany ČR rozděluje

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Pomoc-hokej-a-pivo-spojuji-politika-obcany-CR-rozdeluje/]
S novým rokem se pojí mnohá očekávání a tým z Psychologického ústavu AV ČR zajímalo, jak do budoucna hledí Češi. Položil proto začátkem prosince národnímu vzorku 998 respondentů  prostřednictvím agentury Median několik otázek. Očekávání do roku 2025 i český optimismus Na dotaz, jaký čekají příští rok, odpovídali respondenti poměrně vyrovnaně. Třetina má za to, že příští rok bude stejný jako ten minulý (33,5 %), o něco více než třetina se kloní k většinou jen opatrnému optimismu (36,4 %) a 30,1 % lidí je spíše pesimistických (Graf 1). Očekávání do nového roku jsou opatrnější, než odpovídá obecné nátuře Čechů. Ti si totiž jinak připisují spíše mírně optimistickou povahu (Graf 2). „My Češi se často mračíme a ve společnosti se občas vznáší ,blbá nálada‘. Ale náš průzkum ukazuje, že občané ČR mají spíše sklon k optimismu. Naši respondenti se nejčastěji hodnotili jako mírní optimisté. V očekávání roku 2025 ale byli rezervovanější,“ říká Martina Klicperová z Psychologického ústavu AV ČR, hlavní autorka průzkumu. Pomoc, hokej a pivo spojují     Autory studie také zajímalo, co českou společnost v očích respondentů spojuje.  Aby dali dotázaným maximální svobodu v odpovědích, byla otázka pokládána jako otevřená, tj. lidé odpovídali vlastními slovy. Otázka zněla: Je něco, co občany naší republiky dlouhodobě spojuje? Co to je? Úkolem bylo vepsat alespoň jednu odpověď. Tyto odpovědi byly dodatečně roztříděny.  Početně nad ostatní vystupovala trojice kategorií (viz Graf 3): sport (na prvním místě se jednoznačně umístil hokej – tuto odpověď vepsalo skoro 11 % dotázaných), dále kultura (nejčastěji národní dějiny a tradice, pivo, zmíněn ale byl i film Pelíšky nebo Karel Gott) a konečně pomoc (solidarita, charita, dobročinnost) a spolu s ní katastrofy, povodně a krize.  V této souvislosti většina respondentů (na 55,5 %) v závěru dotazníku uvedla, že letos na charitu sami přispěli, asi třetina dokonce opakovaně a dalších 12 % o tom alespoň uvažovalo. „Zajímavá je i další kategorie, národní povaha. 10,5 % respondentů do dotazníku vepsalo nějaký povahový rys, který podle nich spojuje české občany. Náš průzkum potvrzuje předchozí zjištění, že Češi jsou značně sebekritičtí. Z více než stovky odpovědí, které se týkaly typické české povahy, jednoznačně převažují negativní soudy, na první místě především široká kategorie popisující věčnou nespokojenost Čechů, přímo ,zálibu ve stěžování na všechno a na všechny‘. Podstatně méně často, ale opakovaně byly zmiňovány závistivost a nenávist, strach a švejkování. Z pozitivních vlastností se nejčastěji objevil smysl pro humor – včetně černého humoru, dále optimismus a šikovnost či vynalézavost, zlaté české ručičky,“ doplňuje Martina Klicperová. Politika rozděluje Na doplňující otázku, zda občany České republiky něco rozděluje a co by to bylo, se respondentům odpovídalo snadněji než na otázku předcházející. Výsledky ilustruje Graf 4. V odpovědích navíc panovala značná shoda: jasná většina (60 %) označila za hlavní rozdělující faktor politiku a politiky. Přitom 43,9 % mluvilo o politice a politicích obecně, 10 % si adresně stěžovalo na vládu a necelá 4 % na opozici. Až daleko za politikou, o řád níže, se objevují další štěpící témata: finance (zvláště drahota a majetkové rozdíly mezi chudými a bohatými); národní povaha (zde se na prvním místě ocitla závist, za ní rasismus/diskriminace a hloupost) a také Ukrajina (válka na Ukrajině, vojenská pomoc Ukrajině, uprchlíci apod.).  „Téma Ukrajiny je pravděpodobně navíc obsaženo i v obecnějších odpovědích, jako je politika vlády, ale pokud nebylo výslovně zmíněno, nebylo do kategorie Ukrajiny započítáno. Slovní kategorie nejsou přesné množiny, i když používáme přesná čísla,“ podotýká Martina Klicperová. Výzkum potvrdil očekávání expertů, co se týče například rezervovaného optimismu Čechů a jejich sebekritičnosti, v něčem i překvapil – včetně takové zajímavosti, že hokej jako „pojidlo společnosti” v analyzovaných odpovědích naprosto vyhrál nad fotbalem skórem 108:2. „Je potěšující, že se tak silně projevila ochota pomáhat, přesto ale zaráží, že demokracie, svoboda a humanismus se objevily v zanedbatelných procentech, resp. promilích odpovědí. Třeba je to otázka kontextu, lidem hledícím na displej se vybaví spíše hokej a pivo než abstraktní životní hodnoty. Možná jde o hlubší problém naší společnosti. Studie zřejmě upozorňuje na zneklidňující absenci hodnot, na kterých byla naše republika založena – principů, které by měly hrát silnější roli v tom, co nás spojuje, i v překonávání toho, co nás rozděluje,“ uzavírá Martina Klicperová. Kontakt: Martina KlicperováPsychologický ústav AV ČRklicperovabaker@gmail.com Podpořeno projekty StrategieAV21/24 Odolná společnost pro 21. století – Psychologie demokracie a StrategieAV21/32 Identity ve světě válek a krizí.

18.12.2024 15:56

Více než 140 států světa schválilo zprávy o souvislostech mezi společností a přírodou

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Vice-nez-140-statu-sveta-schvalilo-zpravy-o-souvislostech-mezi-spolecnosti-a-prirodou/]
Za Českou republiku se na přípravě obou hodnotících zpráv významně podílely vědkyně z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky – CzechGlobe: Julia Leventon jako koordinující hlavní autorka hodnotící zprávy zaměřené na transformativní změnu, Zuzana Harmáčková jako koordinující hlavní autorka hodnotící zprávy zaměřené na nexus. V národní delegaci Českou republiku dále zastupovali Jan Plesník, Eliška Rolfová a Ladislav Miko z Ministerstva životního prostředí a Agentury ochrany přírody a krajiny.  „Obě nové hodnotící zprávy IPBES pomohou také k účinnějšímu naplňování Kchun-mingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost,“ uvádí Ladislav Miko, poradce ministra životního prostředí a vedoucí delegace ČR na zasedání IBPES 11. Hodnotící zpráva zaměřená na vzájemné vazby mezi biodiverzitou, vodou, potravinami a zdravím (tzv. nexus), kterou během tří let vypracovalo 165 expertů z 57 zemí celého světa,  přináší důkazy, že svět v současnosti čelí propojeným, vzájemně se posilujícím krizím: ztrátě biodiverzity, problémům s dostupností vody a potravin, zhoršujícímu se zdraví populace a klimatické změně. Příkladem může být produkce potravin, která se v posledních desetiletích globálně zvyšovala bez důrazu na její udržitelnost, a vedla k výraznému úbytku biodiverzity, zvýšené spotřebě vody v zemědělství, zhoršení kvality vody, zrychlující se změně klimatu a negativním dopadům na lidské zdraví. Snaha vyřešit tyto krize odděleně byla doposud neúspěšná a často naopak související problémy zhoršila. Například snaha zmírnit klimatickou změnu sázením stromů kvůli zachytávání uhlíku může vést ke ztrátě biodiverzity, pokud jsou sázeny nevhodné druhy stromů v nevhodných podmínkách. Některé rychle rostoucí stromy totiž spotřebovávají velké množství vody a pokud jsou vysazovány na zemědělské půdě určené k produkci potravin, mohou vést k ohrožení potravinové bezpečnosti. Tyto propojené krize v souhrnu vedou ke zbytečně vynaloženým prostředkům ve výši 10-25 bilionů dolarů ročně. Další odkládání nutných řešení tuto částku dále zvyšuje. „Hodnotící zpráva nabízí více než 70 kroků, které mohou pomoci současnou situaci řešit. Tyto kroky přistupují k biodiverzitě, dostupnosti vody, produkci potravin, lidskému zdraví a klimatu jako k propojeným problémům, u nichž je potřeba řešit společné příčiny. Mohou tak pozitivně přispět ke zlepšení napříč všemi těmito oblastmi. Mezi ně patří např. obnova ekosystémů bohatých na uhlík (lesy, rašeliniště či zdravá půda), zelená řešení ve městech přínosná pro zdraví, cirkulaci vody a klima nebo udržitelnější a zdravější způsoby stravování. Ačkoli žádný krok sám o sobě nevyřeší vše a nemůže fungovat univerzálně ve všech situacích, představují tyto kroky efektivní a ekonomicky výhodná řešení,” říká Zuzana Harmáčková z CzechGlobe. Úspěšné řešení propojených krizí vyžaduje především spolupráci napříč všemi články společnosti a zodpovědnou společenskou správu, schopnou chápat význam situace a flexibilně hledat řešení. Hodnotící zpráva nabízí 8 principů, které mohou této spolupráci a veřejné správě pomoci, a to např. zohlednění hodnot a priorit různých typů lidí pomocí efektivní participace. Hodnotící zpráva IPBES o transformativní změně informuje o strategiích a opatřeních, která mají umožnit základní reorganizaci celého systému s cílem dosáhnout spravedlivé a udržitelné budoucnosti. Upozorňuje na základní příčiny úbytku biologické rozmanitosti a jejich dopady na faktory, které přímo či nepřímo stimulují úbytek biologické rozmanitosti.  Nastiňuje tak, co a jakým způsobem je třeba změnit, aby se zastavil úbytek biologické rozmanitosti, a související problémy ve všech vzájemných vazbách i mimo ně. Zpráva hodnotí a porovnává vize a cesty k udržitelné a spravedlivé budoucnosti, ale také upozorňuje na překážky, které brání dosažení transformativní změny. Hodnotí a nastiňuje strategie a opatření s největším potenciálem pro transformativní změnu a spravedlivou transformaci a zahrnuje úvahy o aktérech, jejich rolích a způsobech, jakými změnu vytvářejí. Ve zprávě schválené v pondělí ve Windhoeku v Namibii Plenárním zasedáním IPBES, definuje transformativní změnu jako základní posuny v celém systému, a to v pohledu na svět – způsobech myšlení, vědění a vidění; strukturách – způsobech organizace, regulace a vládnutí; v praxi – jak lidé věci dělají, jak jednají a jaké mají vzájemné vztahy. Současné dominantní konfigurace pohledů na svět, struktur a praxe udržují a posilují hlavní příčiny ztráty biologické rozmanitosti a úpadku přírody. Jejich transformace je ústřední podmínkou pro dosažení globálních závazků pro spravedlivý a udržitelný svět. „Mám velkou radost z toho, že se nám v hodnocení transformativní změny podařilo identifikovat hlubší příčiny úbytku biologické rozmanitosti, změny klimatu a znečištění životního prostředí. Tyto příčiny vycházejí z toho, jakým způsobem je na celém světě organizována naše společnost a zejména jakým způsobem utváříme naše ekonomické a politické systémy. Patří mezi ně i to, že lidé vnímají lidstvo jako oddělené od přírody a přírodu jako zdroj, který lze vytěžovat za účelem krátkodobého hmotného zisku. Z přínosů tohoto zisku se těší čím dál tím menší skupina bohatých, zatímco ostatní obyvatelé světa jsou ve výsledku marginalizováni. Ve zprávě je také nastíněno, co je možné udělat pro vytvoření udržitelného světa, prospěšného lidem i přírodě, a je zde představeno 5 strategií zaměřených na tyto základní příčiny. Těší mě, že se nám podařilo jasně ukázat, že navzdory velkému rozsahu těchto základních příčin můžeme všichni hrát roli v jejich změně. V této souvislosti potřebujeme, aby zásadní změny provedly vlády a velké podniky. Smysluplnou změnu však může vytvořit každý z nás skrze naše individuální rozhodnutí a aktivní zapojení v rámci našeho nejbližšího okolí. V hodnocení uvádíme mnoho konkrétních příkladů iniciativ, kterým se navzdory drobnějšímu rozsahu úspěšně daří přispívat ke změnám po celém světě. Doufám, že nám všem poskytnou inspiraci a povzbuzení,” komentuje hodnotící zprávu Julia Leventon z CzechGlobe. Kontakty: Dr. Zuzana Harmáčková Vedoucí Oddělení sociálně-ekologické analýzy, Ústav výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobeharmackova.z@czechglobe.cz  Prof. Julia LeventonVedoucí Oddělení společenského rozměru globální změny, Ústav výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobeleventon.j@czechglobe.cz  

18.12.2024 13:56

Výzkum vůní: odkaz královny Kleopatry, egyptské rituály a antické dědictví

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/humanitni-a-filologicke-vedy/Vyzkum-vuni-odkaz-kralovny-Kleopatry-egyptske-ritualy-a-anticke-dedictvi/]
Článek si můžete poslechnout v audiopodobě: Načetli Justin Svoboda a Jitka Kostelníková // Edit: Jitka Kostleníková // Master: Anna Rice Kolářová. Epizoda vznikla s podporou Strategie AV21. Oslnivou krásu královny Kleopatry podtrhovala přitažlivá všeobjímající vůně myrhy, skořice a dalších exotických látek. Na prvním setkání s římským vojevůdcem Marcem Antoniem si dala záležet. Chtěla na něj udělat dojem. Potřebovala ho totiž jako svého spojence, který jí pomůže udržet upadající vládu nad Egyptem. Kleopatra VII., poslední egyptská vládkyně z makedonského rodu Ptolemaiovců, byla svým zájmem o parfémy a vonné masti proslulá. Používala je pravděpodobně nejen ke zkrášlování, ale také k upevňování zdraví a obraně proti nemocem. Dokonce jí bylo připisováno autorství spisu o vonných mastech, na který ve svém díle odkazoval třeba římský lékař Galén. Panovnice, jež vlastní rukou zahynula v roce 30 před naším letopočtem, však nebyla svou zálibou ve vůních ve své době až tak výjimečná. Navazovala na stovky až tisíce let starou tradici egyptského umění vnímat a využívat aromatické látky zejména k rituálním a náboženským, ale také ke zdravotnickým a kosmetickým účelům. Královna Kleopatra obklopena vůněmi květin a pryskyřic ve fantazii nizozemského neoklasicistního malíře Lawrence Alma-Tademy (Wikimedia Commons) V čem tkvělo tajemství egyptských vůní? Jak a proč se jimi zabývali antičtí filozofové a nakolik následně ovlivnily alchymii a přírodní vědy? Jak se dnes vyznat ve starobylých recepisech zachovaných v hieroglyfech nebo v řeckých a římských spisech? A dají se podle více či méně celistvých receptů slavných starověkých parfémů umíchat jejich současné nápodoby? Na tyto otázky hledá odpovědi mezioborový tým kanadského badatele Seana Coughlina z Filosofického ústavu AV ČR, který od roku 2021 rozvíjí projekt Alchymie vůní podpořený programem JUNIOR STAR Grantové agentury České republiky. Vyčistit vzduch  K tématu vůní se Sean Coughlin dostal při studiu historie antického lékařství a lékárenství na McGillově univerzitě v Montrealu. Příprava léků a léčivých prostředků byla totiž ve starověku pevně spjata s vonnými esencemi a výrobou tinktur a mastí. Antičtí lékaři věřili, že nemoci pocházejí mimo jiné z nečistého vzduchu (například slovo malárie znamená v překladu z latiny „špatný vzduch“). Pro uzdravení nebo prevenci nemocí proto radili vystavovat se libým odérům. Když například v druhé polovině druhého století našeho letopočtu vypukla v Římě vysoce nakažlivá epidemie neznámé nemoci, poslali císařští lékaři tehdejšího panovníka Commoda do venkovského paláce obklopeného voňavým vavřínovým hájem na pobřeží Tyrhénského moře. Právě vavřínem prosycený vzduch mu měl podle tehdejších doporučení zajistit dostatečnou ochranu před infekcí. Řekové i Římané přisuzovali této aromatické rostlině až magickou moc – vavřínové věnce se předávaly vítězům sportovních klání, a doporučovaly se dokonce i jako ochrana před blesky. Lékaři mohli být spokojení, Commodus epidemii nepodlehl – i když dnes bychom asi příčinu jeho přežití viděli spíš v izolaci od nakažených než v aromaterapii. Každopádně císař, jehož v moderní době proslavil hollywoodský trhák Gladiátor, zemřel až o nějakých 12 let později rukou svých odpůrců. Na rozdíl od rad císaři byly instrukce směrem k obyčejným Římanům za epidemie mnohem méně účinné. Aby se ochránili před nakažlivou nemocí, měli se mazat parfémovanými oleji, zapalovat vonná kadidla a plnit nosní dírky a ušní otvory aromatickým kořením. Na následky choroby tehdy podle dějepisce Héródiana umíraly až dvě tisícovky obyvatel Říma denně. Mezi klíčové ingredience egyptských a antických vůní patřily různé pryskyřice (např. myrha), skořice, kardamon, puškvorec, ale také květiny jako např. lilie. (CC) Vůně jako problém  Pro starověký svět byly vůně velmi důležité, a to i v každodenním společenském styku. Dalo se podle nich například snadno poznat, k jaké sociální vrstvě dotyčný patří. Bohatí měli čas i peníze, aby se častěji myli, navštěvovali lázně a kupovali si drahé luxusní parfémy, zatímco chudí používali obyčejnější vůně, případně vůbec žádné. Význam parfémů se odráží i ve starořecké literatuře. V komediích nezřídka vystupují muži zkrášlení módními egyptskými vůněmi nebo se v nich píše o mladících, kteří se v athénských ulicích poflakují kolem obchůdků s parfémy. O parfémech a jejich roli v ideální obci se zmiňuje dokonce i filozof Platón ve své Ústavě (De Republica).  Co jsou vlastně vůně, že mají na lidi takový vliv? Biologové by v jejich souvislosti nejspíše mluvili o komunikačních pachových signálech, feromonech, receptorech a neuronech. Chemici by zmínili molekuly těkavých sloučenin a reakce jednotlivých látek. Jak ale k vůním přistupuje filozof a co jej na nich zajímá?   „Pro mě je vůně především filozofický problém. Jak vnímat něco, na co si nelze sáhnout a vidět to? Něco, co přetrvává, i když samotný předmět, z nějž vůně vychází, už třeba neexistuje? Téma vůní nám nabízí spoustu výzkumných otázek,“ říká Sean Coughlin. Odkrývat lze různé neznámé. Třeba jakým způsobem lidé v minulosti vytvářeli parfémy, dokud neznali metodu destilace vyvinutou až v 9. století? Kdo se na produkci vůní podílel? A jak postupné zdokonalování technologie jejich výroby ovlivnilo vývoj přírodních věd, zejména chemii? (CC) Sean Coughlin, Ph.D.Filosofický ústav AV ČRÚstav organické chemie a biochemie AV ČR Vystudoval starověkou filozofii na MacGillově univerzitě v Montrealu a Západní univerzitě v Ontariu. Mezi studii se rok živil jako kuchař, aby lépe pochopil kulinářské metafory v aristotelovských biologických spisech. Absolvoval vědecké stáže na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a Humboldtově univerzitě v Berlíně. Podílel se na rekonstrukci parfému královny Kleopatry, který byl představen na výstavě Královny Egypta v Národním geografickém muzeu ve Washingtonu. Od roku 2021 je hlavním řešitelem projektu Alchymie vůní financovaného Grantovou agenturou ČR v programu JUNIOR STAR. Spolupracuje na něm se skupinou Chemie přírodních látek v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Alchymie vůní „Na začátku procesu máte obyčejný olivový olej a na konci vodičku vonící po růži nebo lilii. Přeměna olejů a tuků ve voňavé látky je svým způsobem alchymií,“ vysvětluje Sean Coughlin název výzkumného projektu Alchymie vůní. Vědec, který dříve působil na Humboldtově univerzitě v Berlíně, velmi oceňuje, že svou práci může dělat zrovna v Praze. „Alchymisté na dvoře císaře Rudolfa II. se snažili najít elixír života a my děláme svým způsobem něco trochu podobného. Usilujeme o oživení některých dávno zapomenutých postupů výroby vonných esencí,“ doplňuje badatel. Proč ale mluvíme o „zapomenutých postupech“, když se jejich písemné záznamy dochovaly? Mnohdy totiž obsahují slova, jimž po mnoha staletích již nerozumíme, liší se autor od autora, a především ne vždy nabízejí celý přesný návod. Je to podobné jako s kuchařskými recepty po prababičce. Zkušená kuchařka si do nich nezapisovala vše krok po kroku, protože technologie prací jí byla zřejmá. Pokud už jí nemůžeme zavolat o radu, přípravu pokrmu nikdy nenapodobíme přesně a musíme improvizovat. Metafora s vařením má své opodstatnění. Jako student měl Sean Coughlin pocit, že pouhé čtení starověkých textů není k jejich skutečnému pochopení dostatečné. K tomu bylo podle něj zapotřebí „ušpinit si ruce“ a vyzkoušet všechny procesy v praxi. Proto na rok nechal studií a živil se jako kuchař. A tato zkušenost byla pro jeho další dráhu zásadní.   Hledání ztraceného času  Poznávání světa z různých úhlů pohledu se ukázalo jako velmi přínosné. Možná taky proto koncipoval Sean Coughlin svůj „parfémový projekt“ dost mezioborově. Na pochopení starověkých postupů výroby vůní a kontextu jejich vzniku se tak podílí široký tým odborníků z různých disciplín – egyptologie, chemie, botaniky, archeologie, ale i z oblasti IT. Zaměřují se přitom na specifické období od čtvrtého do prvního století před naším letopočtem. Konkrétně dobu vymezenou okamžikem dobytí Egypta makedonským vojevůdcem Alexandrem Velikým (332 př. n. l.) a úmrtím poslední ptolemaiovské královny Kleopatry VII. (30 př. n. l.). Tehdy totiž docházelo k velkým mezikulturním prolínáním. Řekové i Římané obdivovali egyptské umění výroby parfémů, léčivých mastí a vonných olejů. Téměř celý středomořský prostor byl jedním světem, kde se mísily jazyky, vlivy i kultury. Mocná řecká i sílící římská civilizace obdivovaly staroegyptské kulturní bohatství a snažily se jím inspirovat. Právě díky spisům antických učenců se nám mnohé z dávného dědictví země na Nilu dochovalo, včetně receptů na výrobu vůní. Vedle řecko-římských textů máme k dispozici i několik pramenů přímo z Egypta, jejichž čtení je ale poměrně náročné. „Největší množství staroegyptských receptů na něco, co by se dalo označit za ‚parfém‘, se dochovalo v nápisech na zdech ptolemaiovských chrámů. Pomineme-li lékařské texty, které mají svůj specifický kontext, máme podobných příkladů na papyrech či jiných materiálech velice málo,“ říká Diana Míčková z Filosofického ústavu AV ČR a Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK. (CC) Mgr. Diana Míčková, Ph.D.Filosofický ústav AV ČR Vystudovala egyptologii na Filozofické fakultě UK. V současné době působí v oddělení pro studium antického a středověkého myšlení Filosofického ústavu AV ČR a v Českém egyptologickém ústavu Filozofické fakulty UK. Pravidelně se účastní archeologických expedic v Abúsíru. Zaměřuje se na překlad a analýzu náboženských textů, vyučuje egyptštinu a literaturu a publikuje o náboženských textech, magii a rituálech, egyptské literatuře a o starověkém umění paměti. Spolu s Doroteou Wollnerovou napsala knihu Poslyš vyprávění z časů tvých otců, v níž si mohou čtenáři přečíst některé příběhy ze staroegyptské literatury. Pro cíl projektu je asi nejzajímavější výzkum chrámu v Edfú. Jedné z jeho místností se říká „laboratoř“ – zdobí ji reliéfy a texty znázorňující obětování vonných látek bohům, rituální scény s přípisky, recepty i obsáhlý seznam několika druhů pryskyřic a vonných dřev. Samotné recepty zapsané na zdech jsou velmi dlouhé a komplexní texty. „Výroba takového ‚parfému‘ mnohdy trvala i několik let a vyžadovala mnoho ingrediencí a kroků. Například recept na egyptský ‚olej‘ zvaný medžet začíná popisem toho, jak správně chovat a posléze porazit býka, jehož tuk se po roce použije jako základ pro samotný výrobek,“ vysvětluje Diana Míčková. Egyptské parfémy byly v ptolemaiovské době symbolem luxusu. „Řekové i Římané je milovali, považovali je za vysoce módní a chtěli vonět jako Egypťané,“ podotýká Sean Coughlin. Výroba egyptských vůní musela být poměrně drahá, protože vyžadovala přísady, jež bylo nutné dovážet z méně i více vzdálených krajin. Nejinak tomu bylo u parfému jménem mendésion, jenž v sobě snoubil vůně myrhy, skořice a dalších ingrediencí – pomyslného Chanelu No. 5 královny Kleopatry, kterým mohla oslňovat mimo jiné Marca Antonia.  Scéna výroby parfému z Petosiridovy hrobky v Tuna el-Gebel Egyptský Chanel No. 5 Svůj název mendésion odvozuje od města Mendés, jež leželo v nilské deltě. Díky výhodné poloze měli Mendésané přístup k exotickým kořením a pryskyřicím, které přiváželi obchodníci plující z dalekých zemí. Město v souvislosti s výrobou parfémů ve svých textech výslovně zmiňují řečtí a římští autoři a jeho parfumérskou historii potvrzují také novodobé archeologické výzkumy v lokalitě Tell Timai, jež se částečně překrývá se zaniklým městem Mendés.  Tým Roberta J. Littmana z Havajské univerzity a Jaye Silversteina z Nottingham Trent University v areálu před několika lety odkryl objekty, které mohly být součástí parfumérské dílny. Mimo jiné se tam našly pozůstatky pecí o průměru od 1,3 do 1,7 metru, v nichž se zřejmě vyráběly lahvičky na parfémy, součástí nálezů byly i stříbrné šperky a ptolemaiovské mince z let 110 až 61 př. n. l.  Se jmenovanými archeology navázal Sean Coughlin spolupráci v době, kdy působil v Berlíně. S kolegyní Dorou Goldsmithovou se tehdy pustili do první experimentální replikace mendésia a výsledný parfém představili v roce 2019 na výstavě Královny Egypta v Národním geografickém muzeu ve Washingtonu.   V aktuálním projektu Alchymie vůní Sean Coughlin naplánoval „oživit“ postup výroby celkem pěti vůní: kromě zmíněného mendésia jde o parfémy metópion a súsinon, myrhový olej stakté a kouřový olej, který by měl vzniknout pomocí techniky podobající se destilaci. JAK VONÍ VÁNOCE Skořice, hřebíček, badyán, vanilka, čerstvé jehličí a pečená jablka... Vůně Vánoc v nás zpravidla probouzejí pocity rodinné sounáležitosti, klidu a pohody (jakmile pominou hektické chvíle příprav a pečení). Ve starém Egyptě a Řecku ale měly tyto odéry zcela jinou konotaci. „Egyptský parfém mendésion byl výrazně cítit myrhou a skořicí a dnes by nám asi připomínal čas Vánoc s napečenými perníčky a cukrovím. Přitom ve starověku to byla sexy vůně s výrazně provokativním nádechem,“ říká Sean Coughlin. Suroviny k výrobě parfémů patřily k exotickým a drahým komoditám, které se dovážely z dalekých zemí. Když tedy podle evangelia sv. Matouše přinesli tři mudrci z východu narozenému Ježíši vonné pryskyřice, myrhu a kadidlo, šlo o velmi cenné dary. Pokud bychom si ale představovali, že byl biblický Betlém prosycený vůní skořice a vanilky, asi bychom byli od pravdy poměrně daleko. Spíše bychom tam cítili pach koz, ovcí, oslíků a nemytých lidí. Realita někdy bývá ryzejší a špinavější než idealizovaná představa. Tím se ale kouzlo Vánoc nijak nesnižuje, protože jejich symbolika spočívá právě v naději a víře v lepší svět. Dobrodružná cesta Konečným cílem badatele pochopitelně není stát se parfumérem nebo poskytnout antické recepty současnému trhu, ale pochopit některé procesy a souvislosti, které se s výrobou starověkých parfémů pojí. Vedle zkoumání řeckých a římských filozofických a literárních textů a staroegyptských nápisů se zdá jako velmi důležité také přijít na kloub chemii, která se za recepty skrývá. „Pro mě jako pro chemičku je tenhle projekt doslova splněným snem. Obrovsky si užívám celé to dobrodružství, které doprovází hledání cesty k vytvoření starověkého parfému,“ pochvaluje si Laura Juliana Prieto Pabón, doktorandka ve skupině Chemie přírodních látek Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, původem z Kolumbie.  V organické chemii bývá zpravidla cíl jasný – syntéza nějaké molekuly. „Když se ale snažíte replikovat recept starověkého parfému, nevíte, jak má výsledek vypadat. Ve skutečnosti vůbec netušíte, jak přesně tehdy lidem voněl. Takže procházíte procesem a snažíte se pochopit, co se při něm z chemického hlediska děje,“ popisuje mladá vědkyně. Třeba při přípravě mendésia se jako jeden z největších oříšků ukázal záhadný olej balaninon. Mohl se vyrábět například ze stromu moringa, který roste na území dnešního Sinaje, Sýrie nebo Izraele. Ale jisté to není. Nejenže nevíme, o co přesně jde, ale neznáme ani postup výroby oleje pro použití v parfumérství, který se zřejmě lišil od postupu pro jiné účely. Řecký filozof Theofrastos (372–287 př. n. l.) navrhoval zahřívat olej po dobu deseti dní a nocí, aby lépe přijímal vůně z pryskyřic, u jiných autorů ale takovou instrukci nenajdeme. U mendésia (stejně jako u každého jiného starověkého parfému) ale panuje nejasností více. Jednou z hlavních přísad by měla být myrha. Jenže která? Myrha je pryskyřice, která může pocházet z mízy různých druhů stromů. Do starého Egypta se tehdy dovážela buď z oblasti dnešní Etiopie či Somálska, z Palestiny anebo Arabského poloostrova, přičemž pokaždé šlo o produkt trochu jiného druhu stromu. Parfém královny Kleopatry voněl také po skořici. Ale nemáme ponětí, zda šlo o druh z Indie a Číny anebo spíše o místní odrůdu, která se skořici podobala vůní a chutí, ale pocházela z jiného druhu rostliny. (CC) Laura Juliana Prieto Pabón, MSc.Ústav organické chemie a biochemie AV ČRFilosofický ústav AV ČR Vystudovala organickou chemii na Kolumbijské národní univerzitě v Bogotě a parfumérskou chemii na francouzské Univerzitě Côte d’Azur. Je doktorandkou v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR ve skupině Chemie přírodních látek. Specializuje se na organickou chemii a analýzu vůní. V projektu Alchymie vůní má na starosti její chemickou část a aktivně se podílí na workshopech výroby starověkých parfémů pro veřejnost. Tisícovky lilií Vidět zahradníky, jak se starají o dřeviny a byliny v Botanické zahradě hlavního města Prahy v Troji, není nic výjimečného. Ale letos v říjnu by asi náhodný kolemjdoucí nevěřil vlastním očím, kdyby tušil, kdo se motá kolem záhonů. V zahradnických rukavicích a s lopatami by tam totiž mohl spatřit skupinu sestávající z filozofů, chemiků, egyptologů a dalších odborníků, kteří při své profesi běžně nemají s rýpáním v hlíně nic společného. Tahle nesourodá skupina vkládala do země více než tisícovku cibulek lilií, které – pokud v příštím roce vykvetou – poslouží jako ingredience pro výrobu súsina, jednoho z nejikoničtějších parfémů starověku. Když půjde všechno podle plánu, mělo by ze zasazených cibulek vyrůst a vykvést několik tisícovek lilií. Podle receptu zaznamenaného řeckým učencem Dioskúridem (40–90 n. l.) je k jednomu litru súsina zapotřebí zpracovat jednu tisícovku květů denně po dobu tří dní (takže celkem tři tisíce květů na jeden litr). „Tady vidíte, jak nákladná musela výroba parfémů být. Pokud chtěli Egypťané vyrobit sto litrů súsina, museli mít obrovské plantáže lilií, na kterých zřejmě pracovalo množství lidí,“ vysvětluje Sean Coughlin. Tolik parfému tým produkovat nebude. Jinak se ale chce řídit veškerými radami a postupy, které lze z dochovaných návodů vyčíst. Súsinon zatím zkoušeli namíchat v malém množství, jen zkušební vzorek, příští rok s tisícovkami květů to ovšem bude mnohem větší dobrodružství. Podobně jako tomu bylo u předchozího mendésia a metópia, přizvou výzkumníci k experimentální práci i veřejnost. Součástí projektu jsou totiž také workshopy, při kterých si můžou zájemci starobylé postupy výroby vůní vyzkoušet na vlastní kůži.   Výsledkem zpracování lilií by měla být příjemná svěží květinová vůně. V dnešní době by možná zaujala leckterou dámu. Ale mohla by se líbit třeba Kleopatře? Překvapivě spíše ne. Vůně totiž, podobně jako oblékání, podléhají módním vlnám a odrážejí kulturní rozdíly. „Z textů víme, že v antice květinové parfémy preferovali spíše muži, kteří rádi voněli po liliích a růžích, zatímco ženy používaly spíše těžší pryskyřicové parfémy s odéry myrhy a skořice,“ vysvětluje Sean Coughlin. Součástí projektu Alchymie vůní jsou také veřejné workshopy, při kterých si můžou zájemci vyrobit parfém podle starobylých receptů – například metópion. (CC) Odkrýt tajemství Egypta Projekt Alchymie vůní nám nabízí originální pohled na dějiny antického světa a osvětluje také některé dosud neznámé detaily starého Egypta. Egyptoložka Diana Míčková velmi oceňuje mezioborové propojení, které jí otevírá zcela nové perspektivy. Někdy se třeba v textech na zdech chrámů setkává s rostlinami, které není možné určit bez hlubší znalosti botaniky anebo chemických postupů. I ve spolupráci s kolegy však zůstává čtení ptolemaiovských textů nesmírně obtížné. Už v době, kdy vznikaly, byly zapisovány v podstatě mrtvým jazykem. „Tehdejší běžná egyptština vypadala jinak a zapisovala se odlišným písmem, komunikačním jazykem pak byla na území Egypta také řečtina, později latina. Hieroglyfy ovládali jenom někteří kněží, kteří pracovali se starými texty,“ vysvětluje Diana Míčková. Tito kněží dokonce vytvořili speciální systém zápisu hieroglyfů – tzv. ptolemajštinu. V enormním množství se v něm používaly slovní a obrazové hříčky, různé rébusy, akronymy a podobně. Lidé, kteří tento systém tvořili, také neustále vymýšleli nové znaky – zatímco standardní, klasická egyptština má kolem 750 znaků, ptolemajština jich má tisíce! Překlad je proto velice náročný, trvá dlouho a mnoho textů zůstává nepřeložených. „Občas se stává, že i když rozumíme jazyku, je těžké pochopit obsah. Zároveň nám to ale dává fascinující možnost ponořit se alespoň zčásti do mysli starých Egypťanů, zjistit něco o tom, jak viděli svět, jak vypadaly jejich vědecké poznatky a technické postupy, které uchovávali a využívali po staletí a z nichž posléze čerpal i řecko-římský svět,“ podotýká Diana Míčková. A čerpá z nich do jisté míry i naše současná civilizace. Inspirace světem vzdáleným od nás přes 2000 let je stále znát – a to i v samotné branži výroby parfémů, vonných mastí a aromaterapie. Schválně si všimněte, kolik novodobých výrobků nejrůznějšího složení nese název odkazující k Orientu, starému Egyptu nebo samotné královně Kleopatře. Článek vyšel v čtvrtletníku A / Magazín (4/2024 (verze ke stažení) Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Midjourney, Wikimedia Commons, Jana Plavec, Filosofický ústav AV ČR Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

17.12.2024 16:14

Čeští vědci spolupracují na vývoji ekologických a levných solárních článků

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/chemicke-vedy/Cesti-vedci-spolupracuji-na-vyvoji-ekologickych-a-levnych-solarnich-clanku/]
Kořeny fotovoltaických panelů sahají až do osmdesátých let 19. století, kdy americký vynálezce Charles Fritts sestrojil „pradědečka“ dnešních panelů. Využil k tomu selen a zlato. Své zařízení nainstaloval na střechu jednoho domu v New Yorku, jeho účinnost však byla mizivá. V průběhu dalších desetiletí pracovali na vývoji fotovoltaiky mnozí badatelé z různých zemí světa. K přelomu došlo v padesátých letech 20. století, kdy se v amerických Bellových laboratořích (Bell Laboratories) zrodila současná podoba křemíkových článků. Technologie určená původně pro kosmický výzkum či zásobování odlehlých míst elektřinou se postupně začala čím dál více využívat a stala se klíčovým prvkem pro snižování závislosti na fosilních palivech i pro boj s klimatickou změnou. Organické článkyVýznamného pokroku nyní dosáhli čeští a švédští badatelé. Jejich nová technologie je srovnatelná s křemíkovými panely, výhodou je ale její nižší ekologická zátěž i výrobní náklady. Obejde se bez toxických rozpouštědel a využívá funkční organické materiály. V organických článcích se nevyskytují těžké kovy a k jejich výrobě nejsou třeba toxická rozpouštědla. Díky nižší hmotnosti je lze využít i v místech, kde tradiční solární panely nejsou vhodné – například jako průhledné fólie na okna nebo jako střešní krytinu, u které by se jednotlivé články mohly snadno zaklapnout do sebe podobně jako tašky na střeše. Oproti klasickým fotovoltaickým panelům (na snímku) budou nově vyvinuté solární články ekologičtější a jejich výroba méně nákladná. Vědci k výrobě použili revoluční přístup využívající polymery a funkční organické materiály. „Jedná se o složité vícesložkové systémy obsahující polymerní složku a malé organické molekuly, které vzájemně interagují, čímž pomáhají k přenosu náboje,“ vysvětluje Libor Kobera z oddělení strukturní analýzy Ústavu makromolekulární chemie AV ČR. Český tým přispívá ke spolupráci strukturní analýzou pomocí spektroskopie nukleární magnetické rezonance (NMR). „Naším úkolem je odhalit, jakou má zkoumaný materiál strukturu a jak jsou jednotlivé složky vzájemně uspořádány. Následně se snažíme nalézt vztah mezi strukturou a vlastnostmi těchto materiálů,“ vysvětluje vedoucí oddělení strukturní analýzy Jiří Brus. Spolupráce s Linköpingskou univerzitou Laboratoř NMR spektroskopie v pevné fázi úspěšně spolupracuje s týmem profesora Feng Gao z Linköpingské univerzity již více než pět let. Ústředním tématem jejich výzkumu jsou solární články. Tým profesora Gao se zaměřuje na hledání nových materiálů a přístupů pro zvýšení účinnosti a ekologické šetrnosti. Speciální pozornost je věnována problematice perovskitových materiálů, které mají atraktivní vlastnosti, ale zatím také nedostatky, jako je nízká stabilita a ekologická zátěž kvůli obsahu těžkých kovů. Na téma fotovoltaika si také můžete poslechnout Podcast Akademie věd Elektřina v létě zadarmo? S Martinem Ledinským o fotovoltaice Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČRFoto: Shutterstock Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

17.12.2024 11:07

Almanach geovědních pokusů, aneb vánoční dárek školám od „Vesmíru pro lidstvo“

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Almanach-geovednich-pokusu-aneb-vanocni-darek-skolam-od-Vesmiru-pro-lidstvo/]
“Geologie stojí často ve školní výuce stranou pozornosti. A to je škoda. Tato vědní disciplína je totiž naprosto klíčová, pokud chceme pochopit proč svět kolem nás vypadá tak, jak vypadá. Napadlo nás proto vytvořit unikátní brožuru, s jejíž pomocí by bylo možné ve školní výuce připravit jednoduché experimenty, které rychle a snadno pomohou vysvětlit, jak složité geologické procesy fungují a proč k nim dochází. Almanach tak učitelům a učitelkám přináší skvělý nástroj, jak zpřístupnit geologii všem věkovým skupinám”, uvádí k tomu Petr Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, který za nápadem na vznik almanachu stál. Almanach tvoří dvanáct edukativních listů. Na každém z nich je představení konkrétního geovědního tématu, ale i detailní popis experimentu, s jehož pomocí je možné dané téma názorně vysvětlit. Kromě textu jsou součástí listů barevné ilustrace ukazující nejen průběh pokusu, ale i názorně vysvětlující daný geologický proces. “Pokusy, které jsme do almanachu vybrali, jsme chtěli přiblížit tématiku sopečné činnosti, deskové tektoniky, zemětřesení, ale také třeba deformace hornin. Proto se mohou zájemci těšit na to, že spatří, jak vzniká sopečná kaldera, jak se rozpíná oceánské dno, jak vystupuje teplo skrze zemský plášť, jak vznikají pohoří, proč se vrásní horniny nebo i to, proč se během zemětřesení propadají domy do podzemí. Každý experiment je navržen tak, aby byl jednoduchý a relativně rychlý na přípravu a proveditelný za pomoci běžně dostupných pomůcek”, dodává k tomu spoluautor almanachu Matěj Machek z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR. Almanach připravil Petr Brož ve spolupráci s výtvarnicí Lucií Škodovou (Ajeejee). Na textech spolupracoval Matěj Machek, Ondřej Krýza a Lenka Špičáková. Dílo, které vzniklo v rámci projektu Vesmír pro lidstvo, je uvolněné pod svobodnou licencí Creative Commons a je tak volně ke stažení na webu Geofyzikálního ústavu AV ČR. Smí tak být volně šířené a používané k libovolnému účelu při uvedení autorů (texty: Petr Brož a kol., ilustrace Lucie Škodová) a zachování licence CC BY-SA 3.0. Kontakt: Mgr. Petr Brož, Ph.D. (Geofyzikální ústav Akademie věd ČR)petr.broz@ig.cas.cz  Obrazové materiály ke stažení https://www.dropbox.com/scl/fo/ah0dl68eh1vl04ho3jo70/AEhXxO2MNg8-1nC1jQweObg?rlkey=o1ucm2bhfpiiumhxnr0op4jvg&dl=0