11.12.2024 12:14

Oldřich Tůma: Etický kodex AV ČR reaguje na aktuální výzvy a proměny světa

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Oldrich-Tuma-Eticky-kodex-AV-CR-reaguje-na-aktualni-vyzvy-a-promeny-sveta-00001/]
Nová podoba Etického kodexu vědecko-výzkumné činnosti v Akademii věd České republiky vešla v platnost po dubnovém zasedání Akademického sněmu AV ČR. Nyní se tak například týká nejen vědecko-výzkumných pracovníků, ale všech zaměstnanců Akademie věd ČR. „Původně jsme chtěli v kodexu upravit ‚jen‘ pasáž o chování ke spolupracovníkům, nakonec jsem se ale rozhodli pro kompletní revizi, která zabrala rok a půl,“ říká předseda komise Oldřich Tůma. V rozhovoru mimo jiné vysvětluje, jak komise pracuje a v jakých situacích se na ni mají zaměstnanci Akademie věd ČR obrátit. IPředseda Komise pro etiku vědecké práce Oldřich Tůma Co komisi ke změnám Etické kodexu vedlo?Myšlenka vzešla od Komise pro etiku vědecké práce a z diskuze s Komisí pro rovné příležitosti. Před dvěma roky jsme totiž začali řešit, že kodex neobsahuje doplnění, která by postihovala případy sexuálního obtěžování nebo genderově podmíněného násilí. Přitom se můžou objevit i v akademickém prostředí. Původně jsme tedy chtěli upravit nebo doplnit hlavně pasáž, jež se věnuje zásadám chování ke spolupracovníkům. Nakonec jsme se ale rozhodli, že podrobíme kodex důkladnější reflexi a upravíme jeho strukturu „z gruntu“. Navíc jsme do něj přidali i několik dalších ustanovení. Původní nápad tak vykrystalizoval v širší debatu, a i proto příprava finálního znění trvala rok a půl. Až do této úpravy se neaktualizoval? Kodex vznikl v roce 2002. Několikrát se měnil nebo doplňoval a přizpůsoboval se době. Předchozí úpravy ale nebyly pokaždé tak obsáhlé jako tentokrát. Nepletu-li se, verze, která platila až do letoška, pocházela z roku 2016. Když jste o úpravách kodexu diskutovali, shodovali jste se na změnách a postupu, jak je formulovat?O lecčem jsme samozřejmě diskutovali déle. Když formulujete znění textu, který má odsouhlasit dvanáctičlenná komise, jde o složitý úkol. Objevovaly se nové nápady, některé úpravy jsme probírali opakovaně. Nakonec vznikla pracovní skupina, která zohlednila veškeré podněty a provedla revizi kodexu z pohledu jeho logické struktury. Odstranili jsem i některé pasáže. Které například? Třeba zmínky o studentech, protože je Akademie věd oficiálně nemá - doktorandy, kteří na pracovištích působí, vedeme jako spolupracovníky. Probírali jsme i to, jak k formulacím přistoupit, aby byly genderově vyvážené. Shodli jsme se ale, že použijeme generické maskulinum s tím, že na začátku kodexu zdůrazníme jeho neutrální význam. Jak jste pokračovali dál?Z našeho pohledu definitivní úpravu jsme předložili k posouzení Vědecké radě a ta následně Akademické radě, na jejichž návrh jsme provedli další změny. Pomyslný maraton trval od podzimu 2022 až do jara 2024, cílovou rovinkou se stal dubnový Akademický sněm. Pracoviště do obsahu kodexu nezasahovala?Etika vědecké práce se z perspektiv různých pracovišť a disciplín liší. Ústavům proto doporučujeme, aby si do kodexu přidávala i specifická ustanovení. Vytvořit kodex, který by zohlednil oborové nuance, jež s sebou přináší výzkumná práce, by se zřejmě nepodařilo. Radili jste se i s odborníky mimo komisi?Návrh jsme konzultovali s Petrem Urbanem z Filosofického ústavu, odborníkem na etiku vědy, který nám pomohl s úpravami některých formulací. Inspirovali jsme se i etickým kodexem Ústavu organické chemie a biochemie, vycházeli z evropských kodexů a dalších materiálů - například od European Network of Research Integrity Offices, jejíž jsem prezidentem. Inspiraci „zvenčí“ jsme tak měli. Zmiňoval jste, že předchozí verze kodexu nezohledňovala genderově podmíněné násilí. Vyvstala situace, kterou by se komise kvůli chybějícímu ustanovení nemohla zabývat?Komise pro etiku vědecké práce existuje od roku 2002, jejím členem jsem zhruba čtyři roky. Procházel jsem si zápisy z předchozích jednání a podle dostupných záznamů podobnou zkušenost až donedávna neřešila. Absence příslušného bodu tak vlastně nebyla problém. Lze ale předpokládat, že by takové případy mohl upravený kodex podchytit. Očekáváte, že se kolegové a kolegyně na komisi obrátí?Nerad bych maloval čerta na zeď, na některé záležitosti se ale díváme jinak než dříve. Časem se tak určitě můžou objevit případy, které se odehrály v minulosti. Možná kolegové nebo kolegyně naznají, že některé formy chování nepatří do pracovního prostředí a už si je nenechají líbit. „Kostlivci ve skříni“ by se prostě mohli objevit. Kodex se nově týká všech zaměstnanců - tedy nejen vědců a vědkyň. Proč? Ano, například hlava čtyři, která upravuje zásady chování ke spolupracovníkům, se týká všech zaměstnanců, nejen výzkumníků. Nové ustanovení má chránit zaměstnance z pracovišť bez ohledu na jejich zařazení. Pokud by si tedy chtěl některý kolega nebo kolegyně, například z infrastrukturních pracovišť, stěžovat na porušení zásad kodexu, může se na komisi obrátit. Jak má zaměstnanec postupovat, pokud se s takovým jednáním setká?Pokud nazná, že ho někdo šikanuje, diskriminuje, byl svědkem podobných problémů u kolegů nebo zaznamenal manipulaci s daty a plagiátorství, měl by to nejprve oznámit na svém pracovišti. Existuje i zákonem stanovený vnitřní oznamovací systém, který umožňuje podat podnět anonymně. Obrátit se na nadřízeného může ale být problematické, zvláště v situaci, pokud se nevhodného chování dopouští právě on. I v takových případech ale existují možnosti, jak postupovat - podněty mohou řešit i zástupci rady pracoviště s vedením ústavu. Některá pracoviště navíc mají vlastní etické komise, které jsou k řešení problému přímo určené. A kdy se mají obracet na vaši komisi?Komise by měla být poslední možností v situaci, kdy se vyčerpala řešení na pracovišti. Musíte vzít v úvahu, že nemá kapacity, aby se věnovala podrobnému vyšetřování každého podnětu. Naší úlohou je být poradním orgánem Vědecké rady, která je ale také „jen“ poradním orgánem. Poskytujeme stanoviska a doporučení všem stranám případného sporu. S tím souvisí i to, že se komise často ani nedozví, jak na naše doporučení zareagují a jak spor vyřeší. Jaké je aktuální složení komise? Jak se členové a členky vybírají?Komisi jmenuje Vědecká rady. Členové se nominují tak, aby zastupovali co nejvíce oborů. Návrhy podává Vědecká rada a ředitelé pracovišť. Pravidlem je, aby komisi alespoň z třetiny tvořili externisti. Při výběru současného složení jsme brali ohled na to, aby komise byla genderově vyváženější, v předchozí totiž velmi výrazně převažovali muži. Důležité bylo i to, aby v ní zasedali mladší vědci a vědkyně. Kolik podnětů už komise zpracovala?Za více než dvacet let více než padesát. Jaké nejčastěji?Většinu podnětů netvoří přímo porušení etických zásad vědecké práce, jako jsou plagiátorství nebo manipulace s daty - takových případů zaznamenala komise jen několik. Víc než padesát procent případů se týká vztahů v ústavech. Řešily se hlavně problémy s atestacemi, granty, zařazením do kategorií nebo spory o spoluautorství. Všechny můžou svědčit o sporech a konfliktech na pracovišti nebo chybějící komunikaci. V kodexu jste zakotvili i povinnost šetřit materiálními zdroji a energiemi a snažit se omezovat ekologickou stopu.Týká se to spíše přírodovědných a technických oborů, které pracují s živými tvory, materiály nebo mají vyšší spotřebu energie kvůli přístrojovému vybavení. V humanitních disciplínách sice většinou pokusy neděláme, i tak bychom ale měli dbát na ekologické důsledky našich aktivit. Pokud si ale všimnete, že kolega nebo kolegyně hojně tiskne dokumenty, nehledejte v tom „prohřešek“ volající po zásahu komise. Pokud by zaměstnanci zjistili, že v kodexu chybí nějaký důležitý bod, můžou iniciovat jeho projednání?Konečné znění kodexu i jeho případné další změny schvaluje Akademický sněm. Podněty tak můžou směřovat Akademické radě nebo Komisi pro etiku vědecké práce. Rád bych ale podotkl, že současná komise funguje do roku 2026. Další rozsáhlejší úpravu kodexu proto nepředpokládáme. Na druhou stranu si ale uvědomujeme, že etické aspekty vědecké práce související například s umělou inteligencí si zřejmě vyžádají doplnění. Svět se prostě vyvíjí a s tím se objevují nové etické výzvy, na něž musíme reagovat. Nechceme, aby Akademie věd zůstala v tomto směru pozadu. Připravili: Zuzana Dupalová a Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

11.12.2024 11:14

Ochočené světlo: Nové mikroskopy proniknou do dříve netušených hloubek

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/aplikovana-fyzika/Ochocene-svetlo-Nove-mikroskopy-proniknou-do-drive-netusenych-hloubek/]
Článek je možné si poslechnout v audioverzi: Životy obyčejných lidí někdy mění historii. A někdy ji výrazně ovlivní i jejich smrt. Jednapadesátiletou Auguste Deterovou přivedli 25. listopadu 1901 na vyšetření do Městského ústavu pro mentálně postižené ve Frankfurtu nad Mohanem. Byla zmatená, zapomnětlivá a prudce se jí měnily nálady, nepoznávala své okolí a nevzpomínala si, kde bydlí nebo že je vdaná. Lékař, který ji dostal na starosti, se jmenoval Alois Alzheimer. Podobné příznaky znal od mnohem starších pacientů. Žena proto upoutala jeho pozornost. V rozhovorech s ní zaznamenal její nekompletní a pomatené odpovědi a pečlivě si zapisoval projevy její choroby. Když zemřela, dostal unikání příležitost prozkoumat její mozek. Umístil jeho vzorky pod mikroskop a všiml si v nich významných změn – silného úbytku neuronů a změti „klubíček“ tvořených neurofibrilami (vlákny). Od časů Aloise Alzheimera uplynulo už více než sto let a možnosti mikroskopie se od té doby neuvěřitelně posunuly. Vedle mikroskopů světelných existují rentgenové, elektronové, mikroskopy atomárních sil a mnoho dalších. Přesto vědci a vědkyně neustále vyvíjejí nové. Současné mikroskopické techniky sice dokážou zviditelnit dříve naprosto netušené detaily, jenže jejich nevýhodou je nutnost upravovat vzorky – například je zmrazit, umístit je do vakua, v podstatě je „zabít“. Což může být problém, chceme-li zkoumat živou tkáň – třeba v reálném čase pozorovat, co se děje v hloubi nemocného mozku nebo jak se chovají molekuly DNA. Dva unikátní objevy českých vědců však mají ambici tuto nedostatečnost současné mikroskopie překlenout. Prvním je holografický endoskop, jehož cílem je proniknout dovnitř mozku a pozorovat aktivitu nervových buněk. Druhým je nanofluidní rozptylový mikroskop, který umí světlem zachytit a pozorovat jednotlivé biomolekuly v jejich přirozeném stavu.  Od optické pasti k mozkuZobrazování mozku je i v dnešní době stále velkou výzvou. Vytvořit sondu, která by pronikla dostatečně hluboko, aby zviditelnila propojení jednotlivých neuronů, je extrémně složité. Současné zobrazovací techniky s sebou totiž nesou riziko poškození citlivých mozkových tkání. Změnu by mohl nabídnout speciální holografický endoskop, jenž využívá jedinečných vlastností světla vedeného optickým vláknem velikosti lidského vlasu. Na jeho vývoji pracuje Tomáš Čižmár, který působí v brněnském Ústavu přístrojové techniky AV ČR a zároveň vede oddělení pro vývoj optických vláken v Leibnizově institutu fotonických technologií v německé Jeně. (CC) prof. Mgr. Tomáš Čižmár, Ph.D.Ústav přístrojové techniky AV ČR Vystudoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jako doktorand působil v Ústavu přístrojové techniky AV ČR v týmu Pavla Zemánka, který se věnoval rozvoji tzv. optických pastí a optických pinzet. Postdoktorandský pobyt strávil ve Skotsku na Univerzitě v St Andrews. V letech 2013–2017 vyučoval na Univerzitě v Dundee ve Skotsku, od roku 2017 vede oddělení pro vývoj optických vláken v Leibnizově institutu fotonických technologií v německé Jeně, vyučuje na tamní Univerzitě Friedricha Schillera a zároveň stojí v čele laboratoře komplexní fotoniky v brněnském Ústavu přístrojové techniky AV ČR. V srpnu 2024 obdržel prestižní ocenění European Microscopy Award, které uděluje Evropská mikroskopická společnost jednou za čtyři roky těm, kteří v oboru dospěli ke kvalitním a originálním výsledkům. Ve stejném roce v listopadu převzal také Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy.  „K mozku jsem se vlastně dostal úplnou náhodou. Nikdy jsem si prvoplánově neřekl, že se chci zabývat právě jeho výzkumem,“ vzpomíná. Shodou náhod se dostal i k celému oboru optiky a fotoniky, ještě v magisterském studiu na brněnské Přírodovědecké fakultě se totiž věnoval fyzice plazmatu. Jenže pak přišla osudová exkurze do Ústavu přístrojové techniky AV ČR, konkrétně do výzkumného oddělení mikrofotoniky Pavla Zemánka. „Zabývali se tam výzkumem optických pastí a vývojem optické pinzety. Když jsem viděl, co všechno světlo umí, úplně mi spadla brada. Hned mi bylo jasné, že bych to chtěl také dělat,“ říká Tomáš Čižmár, který se záhy k týmu Pavla Zemánka přidal coby doktorand. Optická past nabízí způsob, jak pomocí světla zachycovat malinké objekty v rozměrech mikrometrů a manipulovat s nimi. Optická pinzeta je pak jednou z nejrozšířenějších optických pastí. Vědeckému týmu z oddělení mikrofotoniky se podařilo některá zařízení tohoto typu dokonce uvést na trh, například ve spolupráci s firmou Meopta. (O výzkumu Pavla Zemánka, nositele prestižní Akademické prémie za rok 2020, jsme psali v časopise A / Věda a výzkum 2/2021.) Optickým pastem se Tomáš Čižmár věnoval i na počátku svého postdoktorandského pobytu na skotské Univerzitě v St Andrews. Jeho úkolem bylo vytvářet zajímavá prostorově strukturovaná optická pole využitelná k manipulacím mikroobjektů. Dráždilo ho tehdy, jak často se při práci s optickými svazky setkával s jejich aberacemi (odchylkami nebo poškozeními). Optická aberace vede k tomu, že se bod nezobrazí ve své skutečné podobě, ale jako rozmazaná skvrna s nerovnoměrným rozdělením intenzity. S tímto jevem se do určité míry potkávají lidé s oční vadou zvanou astigmatismus, která se koriguje brýlemi s cylindrickým zabroušením skel. Tomáš Čižmár nad problémem dumal a zkoušel různé možnosti. Dlouho hledal rozuzlení v optických systémech, které ale byly stále více a více aberované. „Nakonec jsem si uvědomil, že řešení je aplikovatelné i na zcela opticky náhodná média, jako je optické vlákno,“ vzpomíná vědec. Optická soustava sestává ze změti různých zrcátek, čoček, drátků a šroubků, kterou prochází laserové světlo. (CC) Zkrocení světlaOptická vlákna se zpravidla používají pro přenos rychlého internetu. Bývají imunní vůči elektromagnetickému rušení a signály přenášejí na delší vzdálenosti a s vyšší rychlostí. Čím dál častěji tak nahrazují dříve dominantní kovové vodiče. Vyrobené jsou ze skla, případně plastu. Při výzkumu v St Andrews ale nešlo o přenos internetu, ale o účinné „zkrocení“ světla, které může vytvářet krásná optická pole bez poruch (aberací). Jednou z potenciálních aplikací je zobrazování biologických tkání – třeba právě v mozku. „Použití v neurovědách se nabízelo, protože bylo evidentní, že to je přesně to, co jim chybí – možnost nahlédnout hlouběji do mozku a ukázat, co zajímavého se v něm děje,“ doplňuje vědec. Záhy přišla Tomáši Čižmárovi pracovní nabídka z Univerzity v Dundee a následovalo udělení dvou důležitých grantů – jeden od Evropské výzkumné rady (prestižní ERC grant) a druhý určený na podporu excelentních týmů v Česku (financovaný hlavně z Evropského rozvojového regionálního fondu). Oba granty byly udělené na stejné období (od roku 2017 do roku 2022). „Bylo to poměrně hektické období, protože jsem se ze Skotska i s rodinou přesunul do Německa a zároveň jeden z projektů běžel v Brně v mém původním domovském ústavu. Pracoval jsem tak se dvěma týmy zároveň a nebylo snadné vše zkoordinovat,“ vzpomíná vědec. V obou projektech už se naplno věnoval rozvoji holografického endoskopu – přístroje, který využívá výhody optického vlákna pro usměrnění světelného svazku. Na začátku celé soustavy je laser zhruba velikosti krabice od bot. Ten posílá světlo optickým kabelem k zařízení složenému z čoček a zrcadel. V něm se světlo rozdělí a přesměruje k počítačem řízenému holografickému modulátoru o rozměrech větší krabičky od sirek. Ten světlu vtiskne vlastnosti, jaké jsou k dané aplikaci potřeba. Takto upravené světlo se zavede do speciálního, tzv. multimodového optického vlákénka širokého zhruba desetinu milimetru. To už je pak připravené k průniku do živočišné tkáně, v tomto případě do mozku. Konkrétně do mozku modelového organismu lidské nemoci (většinou se jedná o laboratorní myš). Zvířecí modely umožňují neurovědcům lépe porozumět, jak funguje mozek, a zjištěné poznatky se pak dají využít v dalším medicínském nebo farmaceutickém výzkumu. Vesmír myšího mozkuPráce s myšími modely podléhá přísné etické kontrole, žádné ze zvířat by nemělo zbytečně trpět. Kraniotomie (tedy vyvrtání otvůrku pro vložení vlákna) probíhá v anestezii. Samo zavedení vlákna dovnitř mozku myš necítí a lze jej tak aplikovat v době, kdy je zvíře aktivní. Velkou výhodou proti dosavadním endoskopickým metodám je miniaturní velikost sondy, a tudíž nutnost mnohem méně invazivního zásahu do mozku.  K zviditelnění neuronů a dalších částí mozku, které potřebují vědci sledovat, se používají různé fluorescenční značky. Tedy laicky řečeno se buňky a jejich okolí obarví (dělá se to například genetickou manipulací vzorku nebo virální transfekcí – to, co barevně svítí, je pak protein, který buňka v reakci produkuje). Jak vlákno prostupuje myším mozkem, zobrazuje se na monitoru počítače celý vesmír do sebe propletených a pospojovaných neuronů. „Vidíme na něm různé detaily, třeba jak z neuronu směřují výběžky, kterým se říká dendrity. Na něm jsou trny – struktury, kde si neurony předávají informace pomocí synapsí. Je to poměrně dynamická struktura, takže spoustu vědců zajímá, jak se aktivují, jak jednotlivé části neuronů vznikají, jak navazují spojení, jak jsou aktivní,“ přibližuje Tomáš Čižmár.  Upravené světlo se zavádí do tzv. multimodového optického vlákénka širokého zhruba desetinu milimetru. To proniká do mozku myši, modelového organismu lidské nemoci (na obrázku je plastový myšák). (CC) Jím a jeho týmem vyvíjený holografický endoskop je už nyní připravený k použití. O přenos do praxe se stará spin-off s názvem DeepEn, který český vědec spolu s kolegy založil v Německu. Přístroj nyní prezentují na neurovědeckých konferencích, pořádají workshopy a vysvětlují, jak se používá. Zájem o něj projevily různé vědecké instituce, především ty se zaměřením na výzkum mozku, vývoj a aktivitu nervových buněk a jejich degeneraci. Zdálo by se, že je hotovo. Zdaleka ne. Tomáš Čižmár spolu s kolegy z Brna i z Jeny nadále pracuje na zdokonalování přístroje. Další metou je přizpůsobit zařízení tak, aby se zkoumané myši mohly volně pohybovat. Nyní totiž endoskop spolehlivě funguje, když má myška k hlavě připevněný držák se sondou a běhá pouze na podložce pod držákem. Přitom vlákno díky své plasticitě a ohebnosti teoreticky umožňuje, aby mozkovou činnost zvířete monitorovalo v jeho přirozeném prostředí. Jenže to zatím nejde. Při nekontrolovaném pohybu zvířete se totiž světlo ve vlákně nežádoucím způsobem promíchá a zkreslí přenášenou informaci.          A co použít holografický endoskop přímo v lidského mozku? Podívat se v reálném čase na mozek pacientky, jakou byla Auguste Deterová z úvodu článku, by bylo jistě lákavé. A technicky by to šlo. Ale brání tomu různé překážky. V lidském těle například není snadné použít fluorescenční značení (které znamená zásah do živého organismu). „Benefit pro člověka je ale jasný. Spočívá především v zobrazování a studování dané nemoci u zvířecích modelů,“ doplňuje vědec. Ochočené světlo? Světlo má unikátní fyzikální vlastnosti a čím více jej poznáváme, tím lépe jej umíme využít. Světlem jsme se naučili manipulovat s miniaturními předměty, a dokonce je třídit, přenášíme jím informace, světlem spoutaným v laserech měníme strukturu materiálů, světlem obrábíme i řežeme. Přesto ještě úplně všechny možnosti, které nám nabízí, využít neumíme. „Máme ještě spoustu mezer. Světlo jsme si ochočili jen do určité míry. Velkou výzvou například stále zůstává, jak jej efektivně tvarovat v prostoru i čase. Kdyby se to podařilo, otevřely by se úžasné aplikační možnosti třeba v medicíně, “ dodává Tomáš Čižmár. Spoutat světlo a využít jeho vlastnosti například právě pro medicínský výzkum se snaží mnoho vědců a vědkyň. Z trochu jiného úhlu pohledu k němu přistupuje Barbora Špačková z Fyzikálního ústavu AV ČR. Také její výzkum ale může v důsledku pomoct pacientům, jako byla Auguste Deterová. (CC) Ing. Barbora Špačková, Ph.D.Fyzikální ústav AV ČR Vystudovala fyzikální inženýrství na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, jako doktorandka a postdoktorandka působila v Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR a věnovala se výzkumu optických biosenzorů (2007–2017). V letech 2017 až 2021 byla vědeckou pracovnicí na Chalmersově technické univerzitě ve Švédsku ve skupině Christopha Langhammera. Je spoluzakladatelkou spin-off švédské společnosti Envue Technologies, která se zaměřuje na komercionalizaci metody nanofluidní rozptylové mikroskopie. Vede Dioscuri centrum jednomolekulární optiky, jež vzniklo z iniciativy německé Společnosti Maxe Plancka. Centrum zahájilo provoz 1. července 2024. Hrubá síla světla„Pro většinu z nás je světlo prostředkem, který nám umožňuje vidět. Co je ale překvapivé – pro nanosvět, v němž se můj výzkum odehrává, je světlo neuvěřitelně hrubým a nepřesným nástrojem,“ uvádí Barbora Špačková. Vlnová délka světla je totiž asi stokrát větší než velikost objektů, na které se ve své práci zaměřuje. „Je fascinující, že dokážeme světlo obelstít a využít jej nejen pro sledování nanoskopických objektů, ale i jejich měření a vážení,“ dodává. Objekty jejího zájmu jsou biomolekuly – základní stavební kameny veškerého života. Jsou až stotisíckrát menší než prachové částice a pro konvenční optickou mikroskopii jsou tak neviditelné. Jsou ale také nesmírně rychlé. Ve svém přirozeném vodném prostředí se pohybují na vzdálenosti stovek nanometrů v rámci jedné milisekundy. Jak se dá takový superpohyblivý a neviditelný nezmar zobrazit a zaznamenat? „Velmi těžko, je to jako hledat pobíhající černou kočku v černé místnosti. A často ani nevíte, jestli tam opravdu je,“ nabízí paralelu vědkyně. Tento problém se daří obejít díky fluorescenční mikroskopii, která na pozorovanou molekulu naváže fluorescenční značku, sloužící jako maják ve tmě. Značka ale může chování studované molekuly výrazně ovlivnit. Pozorovat molekuly bez značky je obtížné, ale ne nemožné. Barboře Špačkové se tento zapeklitý problém podařilo vyřešit. Původně se přitom zabývala jinými vědeckými úkoly. A podobně jako u Tomáše Čižmára se osudová tematická výhybka uskutečnila v zahraničí. V jejím případě na Chalmersově technické univerzitě ve Švédsku, kam odjela jako postdoktorandka v roce 2017. Chtěla tam rozvíjet biosenzory vhodné pro detekci chemických a biologických látek, jako jsou například škodliviny v ovzduší nebo biomarkery v krvi. Což bylo téma, jemuž se věnovala ve svém někdejším domovském Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR. Jednoho dne jí kolegové ve švédské laboratoři ukázali optický jev, který jim v jejich projektu vadil a chtěli se ho zbavit. Nevěděli, proč takhle funguje, ani k čemu by mohl být dobrý. Barboru Špačkovou problém zaujal a rozhodla se, že ho detailněji prozkoumá. Zahloubala se do příslušné teorie, analyzovala různé možnosti a zjišťovala, jak by se světlo mělo v určitých situacích chovat. Třeba pokud by se setkalo s biomolekulou. A teorie naznačovala, že by světlo v tomto případě mohlo být schopné biomolekulu vidět. Nabízelo se proto sestrojit unikátní mikroskop, který bude schopný zviditelnit biomolekulu v jejím přirozeném vodném prostředí. „Dostala jsem tehdy neuvěřitelnou podporu od šéfa. I podle něj by to byla bomba, pokud by to fungovalo. Zeptal se, co potřebuju pro rozvoj nápadu – laboratoř? Čas? Vybavení? Myšlenka vypadala natolik lákavě, že mi zajistil všechny podmínky pro její realizaci,“ říká Barbora Špačková. Barbora Špačková s nanofluidním rozptylovým mikroskopem (CC) Světlo zakleté v trubce Prototyp mikroskopu skutečně po několika měsících intenzivní činnosti vznikl. „Na okamžik, kdy jsem v našem přístroji poprvé uviděla molekulu DNA, se asi nedá zapomenout. Bylo to shodou okolností v ten samý den, kdy média zveřejnila úplně první fotografii černé díry,“ vzpomíná výzkumnice na 10. dubna 2019. Metodu vědci pojmenovali nanofluidní rozptylová mikroskopie. Nanofluidika je obor zabývající se prouděním tekutin v nanorozměrech a je to disciplína, na níž se specializuje tým Christopha Langhammera, ve kterém badatelka ve Švédsku působila. Nanofluidní zařízení můžeme připodobnit k miniaturnímu potrubí, kterým proudí tekutina. „Trubka“ je ze skla a je vyrobená elektronovou litografií (místo rydla používaného v klasické litografii se v tomto případě daná struktura kreslí elektronovým svazkem). Pro zviditelnění pozorované biomolekuly v „trubce“ vědkyně využila princip interference světla. Při ní se světelné vlny vzájemně ovlivňují, což posiluje jejich účinek. „Při interakci dvou světelných vln se jejich intenzita jednoduše nesčítá, jedna a jedna v tomto případě může být dvě, ale klidně i nula nebo čtyři,“ popisuje Barbora Špačková. Aparatura nanofluidního mikroskopu se velikostně podobá holografickému endoskopu Tomáše Čižmára. Oba se vejdou do menší místnosti velikosti panelákové koupelny. Přístroj vyvinutý Barborou Špačkovou a jejími kolegy také sestává ze soustavy zrcátek a čoček, kterou prochází laserové světlo. Vzorek zkoumané tekutiny – ať už se jedná o sekret buněk, nebo třeba krevní plazmu – se aplikuje na nanofluidní čip. Jde o čtvercovou destičku o rozměrech přibližně centimetr na centimetr, která obsahuje sérii větších mikroskopických kanálů, kterými se kapka tekutiny dostává do menších nanofluidních kanálů. V ní dochází k interakci světla s molekulou, jeho rozptylu a interferenci. Molekula se pak zobrazí na monitoru počítače jako pohybující se tmavý „flek“. Pro laiky by to mohl být jen flek, ale biofyzikové a biochemici bývají z tohoto záznamu podle slov Barbory Špačkové nadšeni. Pozorování pohybu a interakcí molekul nejen otevírá unikátní okno do života biomolekul, ale tato metoda také dokáže jednotlivé molekuly detailně analyzovat, změřit i zvážit! A tak se slibně rozbíhají první spolupráce s laboratořemi vědeckých institucí i farmaceutických firem. Za účelem transferu objevu do praxe vznikla už ve Švédsku spin-off společnost Envue Technologies. Barbora Špačková navíc dále pracuje na další generaci přístroje, která kromě lepšího rozlišení nabídne další funkcionality, jako je možnost s jednotlivými molekulami manipulovat nebo měřit jejich náboj. V rozvoji mikroskopu už vědkyně pokračuje v České republice, kam se i s rodinou vrátila v roce 2022. Zázemí našla ve Fyzikálním ústavu AV ČR, kde od 1. července 2024 vede Dioscuri centrum jednomolekulární optiky iniciované a podporované německou Společností Maxe Plancka. Na novém pracovišti najde uplatnění šest vědců nebo vědkyň, do výběrového řízení se zatím hlásí zejména doktorští studenti ze zahraničí. Díky štědré podpoře bude možné kandidáty adekvátně zaplatit, což v české vědě nebývá úplně samozřejmé. Centrum chce angažovat mladé výzkumníky se základem ve fyzice, kteří se orientují i v biochemii, biofyzice, mají zkušenosti s mikroskopií nebo nano- či mikrofluidikou.  Centra Dioscuri Jde o centra vědecké excelence, jejichž vznik v zemích střední a východní Evropy iniciuje a finančně podporuje německá Společnost Maxe Plancka. Několik jich už funguje v Polsku, v roce 2024 se tři otevřela v Česku. Vedle Dioscuri centra jednomolekulární optiky Barbory Špačkové se jedná o Dioscuri centrum pro spinkaloritroniku a magnoniku Heleny Reichlové (obě centra mají základnu ve Fyzikálním ústavu AV ČR). Dioscuri centrum pro biologii kmenových buněk a metabolických onemocnění vzniklo při brněnské Masarykově univerzitě a vede jej biolog Peter Fabian. Centra získávají finanční podporu v přepočtu zhruba 36 milionů korun na dobu pěti let. Finance rovným dílem poskytují Spolkové ministerstvo školství a výzkumu a české Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Přečtěte si článek o slavnostním otevření českých Dioscuri center na webu AV ČR z května 2024, z nějž pochází i přiložená fotografie. Proletět se nanovesmírem  „Vydáváme se na cestu biologickým nanovesmírem jako nanoskopičtí průzkumníci objevující základní stavební kameny života,“ používá poetický příměr Barbora Špačková. Nezůstane však jen u kochání se krásami skrytých zákoutí nanosvěta. Ve spolupráci s molekulárními biology se její tým chce zaměřit na konkrétní otázky týkající se molekulárního transportu v buňkách nebo procesů, které souvisejí třeba právě s rozvojem zmíněné Alzheimerovy choroby. Auguste Deterové už současné výzkumy mozku nepomůžou, je po smrti více než stovku let. Počet lidí s podobným osudem ale neustále vzrůstá. Jen v České republice trpí podle odhadů Alzheimerovou chorobou asi 150 tisíc lidí a do roku 2050 se má toto číslo téměř zdvojnásobit. Jestli se vědkyním a vědcům podaří tento děsivý odhad zvrátit, je ve hvězdách. Jisté ale je, že díky objevům jako nanofluidní rozptylový mikroskop či holografický endoskop si na „alzheimera“ mohou „posvítit“ dosud nevídaným způsobem. Text vyšel jako součást hlavního tématu čtvrtletníku Akademie věd ČR A / Magazín 3/2024. Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Shutterstock, Jana Plavec (Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR), René Volfík (Fyzikální ústav AV ČR) Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

11.12.2024 08:14

Lidé žili v Africe i daleko od vody: odhalování klimatické historie Sahelu

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Lide-zili-v-Africe-i-daleko-od-vody-odhalovani-klimaticke-historie-Sahelu/]
Na počátku holocénu, zhruba před 12 000 lety, došlo v severní Africe ke značnému zvlhčení klimatu. V oblasti dnešní Sahary se tou dobou vyskytovala rozsáhlá jezera a hustá síť řek. Zhruba před 5000 lety se však začalo klima velmi rychle zhoršovat a krajina se proměnila v nekonečnou poušť a polopoušť, jakou zde známe dnes. Oblast východního Sahelu však nebyla ani před dramatickým vysušením klimatu zrovna pohostinná – byla to savana bez řek a jezer. Navzdory tomu zde po celou dobu žili lidé. Živili se nejprve lovem a sběrem a později začali chovat domácí zvířata. Otázkou zůstávalo, jak v tomto prostředí bez stabilních vodních zdrojů mohli trvale sídlit. „Lidé v Šakadúdu museli mít jiný ekonomický i sociální systém než pravěké komunity vzkvétající poblíž velkých vodních ploch. Zvládli se nějak přizpůsobit měnícím se podmínkám kvůli klimatické změně. A nás zajímá jak,“ přibližuje Ladislav Varadzin z Archeologického ústavu AV ČR, Praha, vedoucí výzkumného týmu. „Mluvíme o dlouhé době, kdy se Sahara stala savanou a později zase pouští.“ Klimatická historie ukrytá v kamenech Mezinárodní tým vedený Ladislavem Varadzinem objevil v pohoří Šakadúd v Súdánu desítky lokalit, ve kterých prokázal existenci vodních pramenů v podobě pěnovcových sedimentů. „Prameny byly aktivní v časovém intervalu 14 až 5 tisíc let před současností, a protože fungovaly pouze v podmínkách určité intenzity a pravidelnosti dešťů, poznání jejich aktivity umožňuje zrekonstruovat intenzitu monzunových dešťů a na ně vázaných environmentálních procesů,“ vysvětluje Jan Hošek z České geologické služby, člen týmu a hlavní autor studie. Sedimenty těchto dávných pramenů navíc v mnohých případech obsahují i archeologické artefakty a mikroskopické pozůstatky tehdejší přírody, což poskytuje cenné a jedinečné informace o lidských aktivitách a vývoji přírodního prostředí v oblastech vzdálených od tehdejších řek a jezer. Lidé uvnitř savan Tým expertů popsal také tři archeologická naleziště s pozůstatky lidského osídlení a činnosti. „Nejčastěji jsme nacházeli kamennou industrii, keramiku, opracované skořápky pštrosích vajec a ozdoby z nich a také velké množství zvířecích kostí a dalšího potravinového odpadu. To vše nám umožňuje poznat způsob života a ekonomické a společenské strategie tehdejších lidí,“ říká Ladislav Varadzin. Ukazuje se, že tito lidé byli skutečnými mistry v přizpůsobení se místním podmínkám. „Používali k tomu řadu strategií, ale vše bylo možné jen za podmínek udržování poměrně nízkého počtu obyvatel a nízké složitosti společenského uspořádání, což jim poskytovalo určitou flexibilitu. To ale neznamená, že by jejich kulturní život byl neměnný. Právě naopak, v místních unikátně zachovaných a nesmírně dlouhodobých záznamech sledujeme několik radikálních změn kulturních forem,“ dodává Ladislav Varadzin. „Přírodovědný výzkum, který je nedílnou součástí projektu, neobyčejně konkrétně odhaluje vnější podmínky života těchto lidí. Ukazuje se, že přírodní podmínky nastavovaly lidem jasné mantinely, ale zároveň také, že v nich lidé dokázali měnit pravidla hry,“ doplňuje Jan Hošek. První studie klimatické historie Sahelu Výsledky tohoto geoarcheologického výzkumu jsou průlomové, protože jako první předkládají kontinuální klimatickou historii ve východním Sahelu, který patří k ekologicky nejkřehčím částem světa. Díky tomu, že studie zaplňuje bílé místo, umožňuje také poprvé porovnat a propojit známé klimatické křivky mezi východní a severovýchodní Afrikou. To vše dovoluje lépe pochopit výchozí klimatické a ekologické podmínky, v nichž existovaly lidské společnosti na území dnešního Súdánu, od pravěkých lovců-sběračů až po nejstarší literární civilizace kúšitských království a následných křesťanských a muslimských společností. Současně to umožňuje pochopit okolnosti změn jejich způsobu života nebo migrace. Výsledky také tvoří zásadní referenční paleoklimatický materiál pro celý východní Sahel. Studie je jedním z výstupů Projektu Šakadúd: Alternativní formy kulturní adaptace na středoholocenní vysušování severní Afriky Ladislava Varadzina, který podpořila Akademie věd ČR prémií Lumina quaeruntur. Kontakt: Ladislav VaradzinArcheologický ústav AV ČR, Prahavaradzin@arup.cas.cz Jan HošekČeská geologická služba johan.hosek@gmail.com

10.12.2024 19:07

Akademický sněm AV ČR zvolil Radomíra Pánka kandidátem na předsedu instituce

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Akademicky-snem-AV-CR-zvolil-Radomira-Panka-kandidatem-na-predsedu-instituce-00001/]
Dlouho očekávaným momentem prosincového zasedání byla volba kandidáta na předsedu pro léta 2025-2029. V prvním kole tajného hlasování zvolil Akademický sněm nadpoloviční většinou hlasů jako kandidáta na předsedu Radomíra Pánka, který získal 128 z 242 hlasů. O pozici předsedy Akademie věd ČR usilovali také Jiří Plešek z Ústavu termomechaniky AV ČR, David Honys z Ústavu experimentální botaniky AV ČR a Libor Grubhoffer z Biologického centra AV ČR. Pavel Baran z Filosofického ústavu AV ČR svou kandidaturu před volbou na Sněmu stáhl. „Nabízelo by se, abych hovořil o svých zkušenostech a vlastnostech, které bych uplatnil ve funkci předsedy. Především chci ale říct, že od doby, kdy jsem se rozhodl kandidovat, jsem mluvil s mnohými z vás a odnesl si jeden důležitý dojem - všechny nás spojuje zájem o silnou a sebevědomou Akademii věd,“ sdělil v kandidátském projevu Radomír Pánek. „Děkuji za podporu a důvěru a slibuji, že v příštích čtyřech letech udělám vše proto, abychom posunuli Akademii věd o pořádný krok kupředu,“ dodal po oznámení výsledků. Zvoleného kandidáta projedná vláda a jmenuje prezident České republiky. Funkci svému nástupci předá dosavadní předsedkyně Eva Zažímalová 24. března 2025. Rozpočet sice roste, výdaje na vědu ale obecně stagnují Kromě volby kandidáta na předsedu se aktéři 64. zasedání Akademického sněmu AV ČR dotkli i dalších aktuálních témat - například rozpočtu Akademie věd ČR, nového programu podpory excelence Akademie budoucnosti nebo návrhu nového zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Volebního zasedání se účastnili představitelé české vlády, vědci, vědkyně, ředitelé a ředitelky pracovišť Akademie věd ČR, ale i zástupci vysokých škol a další významní hosté. Vláda předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR návrh navýšení rozpočtu Akademie věd ČR. Jeho schválení přinese v příštím roce Akademii věd ČR meziročně zhruba tři sta milionů korun navíc. Letos tedy obdrží ze státního rozpočtu téměř osm miliard korun. Ministru pro vědu, výzkum a inovace Marku Ženíškovi se navíc podařilo vyjednat navýšení celkového rozpočtu na vědu a výzkum na rok 2025 o zhruba tři miliardy na 43,3 miliardy korun. „Podle Českého statistického úřadu i Ministerstva financí ale podíl státních rozpočtových výdajů na výzkum, vývoj a inovace ve vztahu k hrubému národnímu produktu v příštím roce klesá o více než pětinu oproti roku 2020,“ dodala Eva Zažímalová. Tehdy podíl výdajů státního rozpočtu k HDP činil 0,65 %, v příštím roce to bude 0,51 %. Podle předsedkyně to znamená, že zmíněné tři miliardy navíc v rozpočtu na vědu jen zastavily další pokles těchto výdajů. Její slova potvrdil i místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Karel Havlíček. „Důležitým ukazatelem je i podíl celkových výdajů na vědu a výzkum vůči HDP - GERD. V roce 2020 jsme dosáhli 1,95 %, od té doby podíl klesl na 1,83 %, což je znepokojivé,“ podotkl. „Osobně považuji za nesprávné, že si agendu týkající se vědy a výzkumu nevzal pod svá křídla premiér. Mohl tak lépe ovlivňovat například i jejich rozpočet,“ dodal. ✅ V Národním domě na Vinohradech právě probíhá LXIV. Akademický sněm, nejvyšší orgán #AVČR.

10.12.2024 13:07

Kandidátem na nového předsedu AV ČR je fyzik Radomír Pánek

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Kandidatem-na-noveho-predsedu-AV-CR-je-fyzik-Radomir-Panek/]
Hosty Akademického sněmu, který je nejvyšším orgánem Akademie věd a schází se dvakrát do roka, jsou dnes mimo jiné první místopředseda Senátu Parlamentu ČR Jiří Drahoš, první místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Věra Kovářová, místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Karel Havlíček, první náměstek ministra zahraničních věcí ČR Jiří Kozák a další. Jedním z nejdůležitějších dosud projednaných bodů jednání byla volba kandidáta na předsedu AV ČR pro funkční období 2025–2029. Původně podali kandidaturu Pavel Baran, Libor Grubhoffer, David Honys, Radomír Pánek a Jiří Plešek. Pavel Baran svou kandidaturu přímo na sněmu stáhl. Ze čtyř kandidátů pak vybral sněm, který sestává z ředitelů a ředitelek 54 pracovišť Akademie věd ČR, zástupců z řad vědců a vědkyň, vysokých škol, státních orgánů, průmyslu a obchodu, fyzika Radomíra Pánka. Z 242 hlasujících členů sněmu získal v tajném hlasování 128 hlasů. Ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR Radomír Pánek se věnuje výzkumu fyziky termonukleárního plazmatu a pokročilých technologií pro fúzní reaktory (tokamaky). V minulosti vedl projekt instalace tokamaku COMPASS. Od ledna 2024 je předsedou Valného shromáždění Evropského konsorcia EUROfusion, které koordinuje výzkum termojaderné fúze v Evropě, a je členem vědeckého a technického výboru Evropská komise EURATOM. V letech 2020–2024 působil po dvě funkční období jako místopředseda Správní rady evropské agentury Fusion for Energy v Barceloně. Do roku 2023 zastával post zástupce Evropské unie ve Vědeckotechnickém poradním výboru projektu ITER, což je největší mezinárodní výzkumný projekt na světě. Radomír Pánek přednáší na Univerzitě Karlově a ČVUT. Mezi hlavní vize Radomíra Pánka patří podpora excelentních výsledků, ale i týmů, které jsou nezbytným základem pro jejich dosažení. Jeho cílem je navýšení rozpočtu na výzkum a konkurenceschopné mzdy. Chtěl by také posílit důvěru veřejnosti i politické reprezentace ve vědu. Mezi další body jeho programu patří podpora nastupující vědecké generace a zajištění takových podmínek, aby vědci a vědkyně mohli skloubit svůj osobní život a kariéru. Radomír Pánek plánuje zaměřit se i na etiku výzkumu a rovné příležitosti. S vysokými školami chce navázat rovnocenné partnerství a zvyšovat zastoupení Akademie věd v evropských poradních orgánech a mezinárodních organizacích. Prioritou je pro něj také transfer technologií bez zbytečné byrokracie. Nový zákon o výzkumu: zásadní připomínky AV ČR k autonomii a administrativní zátěži V úvodním proslovu zhodnotila předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová projednávání návrhu nového zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Ocenila, že legislativní tým ministra pro vědu Marka Ženíška většinově zapracoval připomínky Akademie věd. Mimo jiné míru aplikace celého správního řádu na rozhodování poskytovatele nebo explicitní upřesnění poskytnutí systémové podpory v důvodové zprávě zákona. „Zásadní připomínkou ale stále zůstává koncepce poskytovatele, kterou má schvalovat vláda České republiky. Obáváme se, že tento mechanismus může za určitých okolností omezit vědeckou autonomii a způsobit nárůst administrativní zátěže,“ uvedla Eva Zažímalová. Předsedkyně AV ČR, jejíž druhé funkční období končí 24. března 2025, také ocenila navýšení celkového rozpočtu na vědu o zhruba tři miliardy korun na rok 2025. Současně ale upozornila, že podíl státních rozpočtových výdajů na vědu, výzkum a inovace ve vztahu k HDP klesl proti roku 2020 o více než pětinu. „To znamená, že uvedené tři miliardy navíc proti letošku jen zastavily další pokles těchto výdajů. Naší společnou ambicí by proto mělo být výrazné zvýšení tohoto podílu, aby nás přiblížil k vědecky a technologicky vyspělým zemím,“ zdůraznila předsedkyně AV ČR. Akademický sněm dnes dále projednává Zprávu o ekonomické situaci Akademie věd ČR a návrh jejího rozpočtu na rok 2025 nebo nový program podpory excelence nazvaný Akademie budoucnosti, jenž zahrnuje mimo jiné i specifickou podporu vědkyň a vědců při návratu po rodičovské přestávce.

10.12.2024 09:07

Římští vojáci si nechávali kroužkové pancíře opravovat

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Rimsti-vojaci-si-nechavali-krouzkove-pancire-opravovat/]
Hromadný nález obsahoval větší i menší fragmenty římských kroužkových pancířů o celkové váze 14 kg. Celkem se podařilo identifikovat části čtyř takových brnění, které se do země dostaly v civilní osadě poblíž starověké legionářské pevnosti Bonna. Studium souboru umožnil zajímavý pohled na roli, kterou zde usazení řemeslníci sehráli v řemeslném zajištění vojáků z nedalekého tábora. Na výzkumu spolupracovali vědci ze tří ústavů: LVR-Amt für Bodendenkmalpflege im Rheinland, LVR-LandesMuseum Bonn, oba v Německu, a Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Brně. „Kroužková zbroj je vyrobena z malých, vzájemně propojených kroužků, které nelze roztavit. Poškozené kroužkové pancíře se proto využívaly jako „dárci“ k záplatování jiných. Obdobně se ve starověku opravovaly i některé textilie. Bonnský nález tak pravděpodobně představuje zásobu materiálu určeného k opravám jiných pancířů,“ říká hlavní autor studie Martijn A. Wijnhoven, který se v týmu Archeologického ústavu AV ČR, Brno, zaměřuje na technologii, ale i společenské organizace výroby, distribuce a oprav výstroje a výzbroje římského vojska. Nález byl do země uložen pravděpodobně kolem poloviny 3. století n. l., kdy byla civilní osada systematicky vyklízena. Když ji poslední obyvatelé opouštěli, museli se rozhodnout, jaký materiál odvézt a jaký ponechat na místě, což do značné míry omezovaly dopravní možnosti. Jak bylo při vyklízení římských vojenských zařízení běžné, kovový šrot, který nebylo možné odvézt, byl často zakopán do příkopů, jam nebo studní, aby nepadl do rukou nepřítele. „Pancíře z bonnského nálezu měly ekonomickou hodnotu, jen dokud existovala poptávka po opravách od blízké vojenské posádky. Avšak s ústupem římské armády z pevnosti přibližně ve stejné době tato zásoba ztratila svůj účel, proto ji zakopali,“ doplňuje Martijn A. Wijnhoven. Lokalitu zkoumala instituce LVR-State Service for Archaeological Heritage v roce 2008 a 2012. Kroužková zbroj byla nalezena v roce 2012. Publikace: https://doi.org/10.15184/aqy.2024.178 Kontakt:  Dr Martijn A. WijnhovenArcheologický ústav AV ČR, Brnowijnhoven@arub.cz  Mgr. Pavla RůžičkováArcheologický ústav AV ČR, BrnoOddělení PR a popularizaceruzickova@arub.cz+420 723 026 765

09.12.2024 11:49

Hodnocením projektů GA ČR získáte větší rozhled v oboru, shodují se panelisté

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Hodnocenim-projektu-GA-CR-ziskate-vetsi-rozhled-v-oboru-shoduji-se-paneliste-00001/]
Od příštího roku bude v Grantové agentuře ČR působit 38 hodnoticích panelů sdružených do pěti tematických oborových komisí. „Díky kvalitně nastavenému systému hodnocení projektů, u něhož jsme se inspirovali hodnocením Evropské výzkumné rady, si agentura udržuje důvěryhodnost a vysokou úroveň podpořených projektů,“ vysvětluje předseda GA ČR Petr Baldrian. Vzhledem ke končícímu funkčnímu období části panelistů se vědcům a vědkyním nyní otevírá příležitost spolupracovat na rozvoji české vědy s dalšími tuzemskými i zahraničními odborníky a podívat se na hodnocení projektových návrhů „zevnitř“. Nominace do panelů mohou podávat samotní zájemci i jejich instituce. Přihlašovat se můžete do 16. prosince 2024. Podobnější informace najdete na webu GA ČR. Mezi členy panelů najdeme také představitele Akademie věd ČR. Pomohly jim získané zkušenosti při vlastní výzkumné práci a považují hodnocení projektů za náročné? Co by jako hodnotitelé doporučili žadatelům o grant? Na otázky odpovídali Ivana Kolmašová z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, Libor Sitek z Ústavu geoniky AV ČR a Martin Srholec z CERGE-EI. Ivana Kolmašová, Ústav fyziky atmosféry AV ČR V jakém panelu jste působila? Co vás motivovalo, abyste se stala hodnotitelkou?Působila jsem čtyři roky v panelu 209 – Vědy o atmosféře, hydrologie, fyzická geografie a geofyzika. Vzhledem k mé nominaci na Cenu předsedkyně Grantové agentury ČR 2020 za projekt, který se věnoval výzkumu blesků, mne Grantová agentura oslovila, zda bych měla zájem se stát členkou panelu. S očekáváním, že získám nové zkušenosti, jsem tuto pozici přijala. Co vám působení v hodnoticích panelech přineslo? Proč byste tuto funkci doporučila vědcům a vědkyním? Získala jsem především větší přehled o oblastech geofyziky, které byly dříve zcela mimo můj okruh zájmu. Byla jsem také překvapená různorodostí přístupů jednotlivých žadatelů k psaní návrhů grantů a k představování záměrů, metod a cílů. Doporučit mohu tuto funkci jen odvážlivcům, kteří se chtějí naučit/dozvědět něco nového a jsou ochotni tomu věnovat 10–15 % svého času. Co je na této roli nejobtížnější?Hodnotit projekty, které byly svou tematikou hodně vzdálené tomu, čím se obvykle zabývám. K této situaci docházelo poměrně často, neboť návrhy projektů blízké mému zaměření jsem hodnotit většinou nemohla kvůli střetu zájmů. Kdo by se měl mezi panelisty hlásit? Jaké předpoklady by měli zájemci splňovat? Ideální zájemce o práci hodnotitele by měl být odolný jedinec s přehledem o problematice daného panelu, se smyslem pro spravedlnost a s ochotou věnovat spoustu času službě ostatním. Jak vám pomohly zkušenosti s hodnocením v panelech při vlastní výzkumné práci?Pomohly mi lépe formulovat vlastní grantové návrhy. Jak vnímáte roli GA ČR v české vědě?Grantová agentura ČR je pro českou vědu významný poskytovatel financování, nicméně úspěšnost návrhů okolo 15 % považuji za příliš nízkou. Každý rok jsme v panelu strávili hodně času diskuzemi o seřazení návrhů, které se umístily okolo hrany financovatelnosti, a často jsme měli pocit, že mnoho z těch, které skončily pod čarou, by si vzhledem ke kvalitě návrhu financování rovněž zasloužily. Co byste jako hodnotitelka doporučila žadatelům o grant?Doporučila bych jim věnovat se představení návrhu projektu způsobem, který upoutá i odborníka z trochu jiné oblasti. Dále si důkladně prostudovat zadávací dokumentaci. Rok od roku se v ní objevují nová pravidla, jejichž nedodržení může vést k vyřazení projektu před hodnocením panelem.  Je působení v panelech časově náročné? Jde o velký zásah do vědecké práce?Ročně jsem strávila čtením a hodnocením projektů či zpráv z projektů odhadem šest týdnů, které jsem nemohla věnovat vlastní vědecké práci. Považovala jsem to za službu podobnou psaní oponentských posudků článků. Nicméně v těchto dvou činnostech je velký rozdíl. Nikdy bych se nepustila do oponování článků, kterým rozumím jen z části. V roli hodnotitele nebyla taková situace výjimečná. Libor Sitek, Ústav geoniky AV ČR V jakém panelu jste působil? Co Vás motivovalo, abyste se stal hodnotitelem?V letech 2017–2020 jsem byl členem panelu P104 – Stavební materiály, architektura. Od roku 2021 působím v panelu P101 – Strojní inženýrství a od roku 2023 také v Oborové komisi technických věd – OK1. Je obtížné vybrat jeden důvod, proč jsem se rozhodl kandidovat na hodnotitele. Bylo jich víc. Zařadil bych mezi ně to, že jsem mohl získat přehled o aktuálních výzkumných aktivitách v oboru, rozšířil si vlastní znalosti, nabyl povědomí o procesu hodnocení, rozlišil podstatné a naopak okrajové náležitosti pro zpracování vlastního projektu. A především jsem mohl zkusit něco nového a zužitkovat své dovednosti také v poněkud jiné oblasti, než jsou čistě výzkumné aktivity. Co vám působení v panelech přineslo? Proč byste tuto funkci doporučil vědcům a vědkyním?Především získáte zdravý nadhled nad svým vědeckým oborem. Nejen, že zjistíte, co a jak řeší kolegové v jiných výzkumných oblastech, ale přestanete vlastní výzkum přeceňovat a naleznete pravou míru pokory v kontextu celé vědy, u mne tedy v oboru technických věd. Od úspěšných žadatelů o projekty se naučíte, jak správně napsat návrh vlastního projektu, a případně pomůžete se zpracováním i kolegům. Co je na této roli nejobtížnější?Nejtěžší pro mě bylo rychle se zorientovat v dalších odvětvích a zákoutích technických věd, protože i takové projekty musíte zodpovědně posoudit. Chce to trochu samostudia a času, ale získáte přehled a mnohému se naučíte. Najít nedostatky konkrétního projektu se pro vás časem stane rutinou, kterou využijete při zpracování jiných posudků a recenzí. Kdo by se měl mezi panelisty hlásit? Jaké předpoklady by měli zájemci splňovat? Určitě by měli mít dobrou průpravu v práci s českým a anglickým jazykem. Nečtete? Dělá vám potíž napsat článek? V takovém případě to ani nezkoušejte, trápili byste se. Je opravdu ubohé, když žadatel o projekt obdrží posudek se závažnými jazykovými a gramatickými chybami. Důležitou vlastností adepta na panelistu je také schopnost posoudit návrhy projektů či ocenit jejich řešení z širšího pohledu a v kontextu celého oboru. Určitá doba působení ve vědě a výzkumu a s tím nabyté dovednosti také nejsou k zahození. Pomohly vám zkušenosti s hodnocením v panelech i při vlastní výzkumné práci? Rozhodně ano. Nejen, že jsem se naučil „správně“ napsat návrh vlastního projektu, ale získal jsem přehled o výzkumných tématech řešených na tuzemských i světových vědeckých pracovištích, které jsem později využil k rozšíření svého vědeckého rozhledu a navázání nových kontaktů. Jak vnímáte roli GA ČR v české vědě?Považuji ji za velmi potřebnou instituci. Jde více méně o jedinou agenturu podporující základní výzkum v Česku prostřednictvím skutečné a nezávislé soutěže. Systém hodnocení projektů je navíc dostatečně robustní, aby vyloučil případné selhání jednotlivých hodnotitelů a rozptýlil pochybnosti o možných korupčních aktivitách. Co byste jako hodnotitel doporučil žadatelům o grant?Zpracování žádosti o grant nepodceňujte. Věnujte jí dostatek času a uveďte veškeré požadované informace. Není však nutné, abyste návrh zahltili množstvím často nedůležitých a nadbytečných informací. I z dobrého vědeckého záměru tak můžete vytvořit nepřehledný a nečitelný „blábol“. Buďte tedy konkrétní, obsažní, ale struční a jasní. Požadovaný maximální počet stran je dostatečný na srozumitelné objasnění záměru. Použijte vysvětlující obrázky či grafiku. A taky se zbytečně nepodceňujte, ale ani nepřeceňujte. Obojí může být kontraproduktivní. Nesnažte se rovněž ohromit panel obrovským množstvím plánovaných výzkumných činností, které však při omezené době řešení projektu těžko stihnete. Nalezení správné míry střízlivosti a věcnosti je zcela zásadní. Jak je působení v panelech časově náročné? Jde o velký zásah do vědecké práce?Působení v panelu je honorováno, pokud ale tuto činnost chcete vykonávat jen pro peníze, nedělejte to. Byli byste zklamáni. Práce v panelu je nárazová, leč časově poměrně náročná. Pokud ji budete vykonávat zodpovědně, určitě Vám ukousne kus volného času. Ovšem vědomí, že přispíváte k něčemu většímu, než je práce na vašem vlastním vědeckém dvorku, je povznášející. Musí vás to bavit a pak je tato činnost silně návyková. Mnozí panelisté se, stejně jako dobří holubi, vracejí… Martin Srholec, CERGE-EI V jakém panelu jste působil? Co vás motivovalo, abyste se stal hodnotitelem?V panelu P403 – Podnikové a manažerské vědy, finance, finanční ekonometrie a operační výzkum. Důvodem byla zvědavost, možnost vidět procesy hodnocení zevnitř, podílet se na rozvíjení vědecké komunity v oboru a přispět k tomu, aby se kultivovala kultura hodnocení vědy u nás. Co vám působení v panelech přineslo? Proč byste tuto funkci doporučil vědcům a vědkyním? Získal jsem zkušenosti, lepší pochopení praktického fungování procesů hodnocení grantových soutěží i lepší povědomí, co je důležité a jak se v soutěžích rozhoduje. Přineslo mi také nové kontakty a lepší přehled o vývoji oboru v Česku. Co je na této roli nejobtížnější?Asi vstupní „náklady“ na začátku působení v panelu, tedy zorientovat se a naučit se, jak co dělat, co je potřeba, jak to funguje a jak si závazky zorganizovat a skloubit i časově s ostatními povinnostmi. Následně už jde o rutinu, která se dá celkem lehce zvládat. Kdo by se měl mezi panelisty hlásit? Jaké předpoklady by měli zájemci splňovat? Hlásit by se měli především výzkumníci, kteří sami dělají originální výzkum – a to nyní, nikoli „někdy“ v minulosti – jenž je na hranici nejlepší praxe v oboru, tedy mezinárodně špičkový. Měli by mít zkušenosti s publikováním v mezinárodně špičkových, přinejmenším oborových časopisech. Nejlepší je i dlouhodobá zkušenost z kvalitních institucí v zahraničí, buď z doktorského studia anebo výzkumné praxe. Bez toho se hodnotit nedá, protože člověku chybí povědomí, co vyžaduje dělat výzkum na tomto stupni, jak těžce se na této úrovni publikuje a podobně. Bez toho je člen panelu zdrojem „šumu“ v procesu hodnocení a ostatním členům, kteří takové požadavky splňují, komplikuje práci „ustřeleným“ hodnocením. Pomohly vám zkušenosti s hodnocením v panelech i při vlastní výzkumné práci? To bych neřekl. Pravidelné publikování v mezinárodních časopisech a „drsné“ peer-review člověka vyškolí dostatečně. Příspěvek vlastního působení v panelu je potom spíše už jen marginální. Jak vnímáte roli GA ČR v české vědě?Její role je zásadní nejen jako zdroje financování. Nicméně její přínos ohledně financování se pro jednotlivé výzkumníky výrazně zhoršil po zavedení poměrně nízko nastavených horních limitů na měsíční hrubé mzdy, odkdy je standardní GA ČR projekt – v řadě oborů a regionálních trhů práce s vyššími mzdami – v podstatě „na přilepšenou“ k základu financování odjinud. Pro řadu řešitelů se na něm nedá postavit výzkumná činnost bez nutnosti dalších zdrojů financování. GA ČR je významným nastavovatelem standardů v hodnocení vědy v oboru a kultivátor kultury hodnocení. Co byste jako hodnotitel doporučil žadatelům o grant?Zaměřit se na „novelty claim“, originalitu v mezinárodním srovnání, prezentaci unikátního „nápadu“ a celkově na kvalitu než kvantitu. Jak je působení v panelech časově náročné? Jde o velký zásah do vědecké práce?Na začátku může být, ale po „zaučení“ se to dá zvládat dobře. Přečtěte si také: Petr Baldrian: Grantová agentura ČR má za sebou pořádný kus cestyOdborníci řešili, jak zvýšit kvalitu rozhodování Grantové agentury ČR Text: Zuzana Dupalová a Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Shutterstock  Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

09.12.2024 10:49

Teplé zimy poskytují novou příležitost lučním rostlinám

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Teple-zimy-poskytuji-novou-prilezitost-lucnim-rostlinam/]
V minulosti byly v zimě běžné teploty pod bodem mrazu a louky či trávníky bývaly schované pod sněhovou pokrývkou nejen na horách. Současné zimy jsou však teplejší a často bez sněhu, a tak lze běžně pozorovat zelené louky nebo trávníky ve městech i během zimního období. „Zajímalo nás, jestli luční rostliny, které jsou dnes v zimě zelené, bývaly zelené i dříve, jestli se množství zelených rostlin mezi lety liší, jestli mají fotosynteticky aktivní listy a jestli jsou tyto listy schopné přežít mráz,“ říká Andrea Kučerová z Oddělení experimentální a funkční morfologie Botanického ústavu AV ČR. Výzkum ukázal, že rostliny dříve považované v zimě za dormantní (neaktivní), jsou dnes často zelené (například jitrocel kopinatý, svízel bílý nebo bika mnohokvětá), i když počet zelených druhů na louce se může mezi jednotlivými zimami lišit. Také se potvrdilo, že zimní listy lučních rostlin jsou schopny fotosyntézy, i když nejsou tak účinné v zachycování a přeměně sluneční energie jako listy letní. A v neposlední řadě jsou zimní listy odolné vůči mrazu. Výsledky výzkumu tedy ukazují, že zimu mohou některé luční druhy využít k růstu, a získat tak konkurenční výhodu na jaře, než podmínky začnou být příznivé i pro ostatní citlivější druhy. Jak velký je zisk z udržování zelených listů přes zimu nebo jak velkou cenu rostlina za tuto vlastnost platí, by mohl ukázat další výzkum. Jisté je, že stále teplejší zimní sezóna vyžaduje naši pozornost, protože může být spoluzodpovědná za změny druhového složení v rostlinných společenstvech vlivem změny klimatu.    Více informací: Lubbe F. C., Kučerová A., Bitomský M. & Klimešová J.: New opportunities for grassland species in warming temperate winters. Functional Ecology, doi: 10.1111/1365-2435.14677 Kontakt: RNDr. Andrea Kučerová, PhD.                                                                                            Oddělení experimentální a funkční ekologie                                                                     andrea.kucerova@ibot.cas.cz                                                                                                                                                Mgr. Mirka Dvořáková                                                                PR & Marketing Manager                                                                                                   miroslava.dvorakova@ibot.cas.cz+420 602 608 766

09.12.2024 08:49

Staň se superdialektologem podruhé: mise opět posílá školáky zachránit nářečí

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Stan-se-superdialektologem-podruhe-mise-opet-posila-skolaky-zachranit-nareci/]
Cílem druhého ročníku soutěže je stejně jako u prvního propojit mladou generaci s jazykovou historií, a tím zachránit nářečí a uchovat je pro budoucí generace. Žáci základních a středních škol budou nahrávat rozhovory se svými prarodiči, sousedy nebo známými ideálně ve věku 60+. Mladí superdialektologové tak pomohou jazykovědcům v mapování současného stavu mluvené češtiny. „Do minulého ročníku se přihlásilo 64 superdialektologů z 21 škol. Sešlo se nám 114 nahrávek a jejich celková stopáž dosáhla 27 hodin 6 minut 25 sekund,“ vypočítává Marta Šimečková z Ústavu pro jazyk český AV ČR. Superhrdinou se čmelákem po boku Maskotem druhého ročníku superdialektologické mise je čmelák neboli čmelda, čmoldán, medulák, mumel, brundibár, brunčák či bunk. Převzal štafetu po berušce, odhlasovali si ho sami školáci. Letošní ročník je navíc tematicky zaměřený: rozhovory by se měly dotýkat tématu stravování, vaření a pečení. Do soutěže se mohou zapojit jednotlivci ve věku 10–19 let, malé skupiny i celé třídy. K dokumentaci stačí mobilní telefon se záznamníkem nebo diktafon. Nahrávky musí mít délku minimálně 10 minut a zasílají se prostřednictvím formuláře dostupného na www.jamap.cz/aktivity do 30. dubna 2025. Na nejlepší „agenty“ čekají hodnotné odměny, například velké komiksové balíčky nebo knižní série Malý princ v pěti různých nářečních překladech. Nářeční mapa z minulého ročníku Za pomoci školáků, jejich učitelů, rodičů a nahraných mluvčích vznikla zvuková Mapa ligy superdialektologů, která byla veřejnosti představena během slavnostního vyhlášení výsledků prvního ročníku. Dostupná je na webu www.jamap.cz/supermapa, slouží všem zájemcům o nářečí českého jazyka a může pomoci i při výuce češtiny na školách. Nahrávky z druhého ročníku superdialektologické mise ji doplní. Projekt Staň se superdialektologem umožňuje zachytit rozmanitost českého jazyka, která se postupně vytrácí. Spolupracuje na něm kromě Ústavu pro jazyk český AV ČR také Vysoké učení technické v Brně a Univerzita Palackého v Olomouci, nově se zapojil Historický ústav AV ČR. Akce je součástí projektu NAKI III, podporovaného Ministerstvem kultury ČR. Podrobné informace včetně soutěžních podmínek jsou k dispozici na stránkách www.jamap.cz/aktivity. Kontakt: Mgr. Marta Šimečková, Ph.D.Ústav pro jazyk český AV ČRsimeckova@ujc.cas.cz

05.12.2024 15:42

A / Magazín o vůni a pachu, korupci v Česku, sopkách a implantátech budoucnosti

[https://www.avcr.cz/cs/pro-verejnost/aktuality/A---Magazin-o-vuni-a-pachu-korupci-v-Cesku-sopkach-a-implantatech-budoucnosti/]
4/2024 (verze k listování)4/2024 (verze ke stažení) Hlavní téma se věnuje vůním a čichu v následujících textech:   Vůně. Omamná síla Kleopatry (str. 18–27)V čem tkvělo tajemství vonných mastí, olejů a parfémů starých Egypťanů? Jak se dnes vyznat v receptech zapsaných v hieroglyfech na zdech ptolemaiovských chrámů nebo v řeckých a římských textech? A dají se podle nejasných instrukcí umíchat nápodoby staroegyptských parfémů? I na tyto otázky hledá odpovědi mezioborový tým kanadského badatele Seana Coughlina z Filosofického ústavu AV ČR, který od roku 2021 vede projekt Alchymie vůní, podpořený programem JUNIOR STAR Grantové agentury České republiky. Vůně jako komunikační směrovka (str. 28–33)Pachové signály jsou jedním z klíčových dorozumívacích prostředků. Ukazuje se to na příkladu výzkumu myši domácí. „Olfaktorická, tedy pachová komunikace je bezesporu pro myš nejvýznamnějším zdrojem informací o prostředí, potravě i ostatních jedincích,“ říká Barbora Vošlajerová z liběchovského pracoviště Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR. Výběr další článků: Malá domů aneb korupce po česku (str. 34–39) – Korupce může mít nespočet forem. Které jsou v tuzemsku nejrozšířenější? A v jakých oborech se u nás uplácí nejvíce? Tématu se věnuje článek o výzkumné práci Kristýny Bašné ze Sociologického ústavu AV ČR. ROZHOVOR: Moje srdce tepe pro sopky (str. 40–47) Lukáš Krmíček z Geologického ústavu AV ČR uvažoval v mládí o dráze pozounisty, nakonec však nad dechovým nástrojem na plné čáře zvítězily sopky. Dnes studuje aktivní erupce po celém světě. Rezavějící lidské tělo (str. 48–53) – V ortopedii je někdy třeba kost zafixovat kovovými šrouby, destičkami či dráty a po čase je zase operativně odebrat. Co kdyby se místo toho v těle prostě rozpustily? Více v článku o výzkumu Jana Pince z Fyzikálního ústavu AV ČR. FOTOSTORY: Zkamenělé vzpomínky (str. 54–59) – Téměř čtyři stovky hřbitovů, tisícovky náhrobků, několik staletí vzpomínek. Židovská identita spoluutvářela historii českých zemí a až do tragédie holokaustu byla živou součástí naší společnosti… Dokumentaci a restaurování židovských památek se věnuje společnost Matana při Židovské obci v Praze a jejich výzkumem se dlouhodobě zabývá Ústav dějin umění AV ČR. Příběhy mezi řádky doby (str. 60–65) – Za zdánlivě nevinnými příběhy děl napsaných v období Protektorátu Čechy a Morava se často skrýval hlubší podtext. Pochopit ho ale vyžaduje více než jen znalosti literatury. Více v textu přibližujícím práci Pavla Janouška z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, hlavního redaktora knihy Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava. Pupeny. Drahokamy pro zdraví (str. 66–69) – Gemmoterapie. Pro mnohé zcela neznámý pojem, který přibližují Miloslav Šimek z Biologického centra AV ČR a Marie Šimková, rovněž někdejší pracovnice jmenovaného českobudějovického pracoviště. Zvolili formu písemnou a pod hlavičkou Strategie AV21 a jejího výzkumného programu Záchrana a obnova krajiny vydali informační brožuru Praktická gemmoterapie. Všechna čísla A / Magazínu – oficiálního magazínu Akademie věd ČR i jeho předchůdce časopisu A / Věda a výzkum najdete online na našich stránkách. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům – kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz. Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Nikola Jansová, Josef Landergott, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR