29.11.2024 13:07

Akademie věd chce podpořit uplatnění výsledků založením akciové společnosti

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Akademie-ved-chce-podporit-uplatneni-vysledku-zalozenim-akciove-spolecnosti-00001/]
Program PRAK, který pro pracoviště spravuje Centrum transferu AV ČR (CETAV) poskytuje vědcům a vědkyním nejen finanční, ale také expertní podporu při uplatňování výzkumů. Akademie věd ČR k této formě pomoci přistoupila v roce 2023, protože systematičtější podpora transferu dosud v Česku chyběla. Místopředsedkyně Akademie věd ČR Ilona Müllerová, která má transfer v naší instituci v gesci, na Inovačním fóru PRAK připomněla, že perspektivním projektům musíme cestu k jejich praktickému uplatnění usnadnit, a tedy je cíleně podporovat: „Program PRAK pomáhá vědcům a vědkyním, aby se mohli soustředit hlavně na vědeckou práci.“ Místopředsedkyně Akademie věd ČR Ilona Müllerová soudí, že program PRAK se osvědčil a pomáhá vědcům a vědkyním s transferem výzkumů, které mají aplikační potenciál.   Její slova potvrdila i předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová, která uvedla, že v dřívějších letech se transfer poněkud přehlížel: „Situace se ale mění i v Akademii věd. Programy podpory, jakým je i PRAK, potřebujeme. Vědci a vědkyně se věnují primárně výzkumu a nemůžou zároveň být odborníky na analýzu trhu, vyjednávání smluv, licencování a zákonné aspekty transferu.“ PRAK podporuje týmy z Akademie věd ČR tím, že z prostředků v řádech stovek tisíc korun mohou v každém vyhlášeném kole financovat odborné služby, marketingové materiály či výdaje spojené s návštěvou komerčních veletrhů a setkání. „Program slouží nejen jako akcelerátor pro transfer, ale také motivuje pracoviště, aby hledala aplikace pro své objevy,“ říká Martin Smekal, vedoucí CETAV, a doplňuje, že PRAK se osvědčil: „Vědecké týmy tak mají prostředky na aktivity, na které doposud jejich pracoviště neměla peníze.“  Vedoucí Centra transferu AV ČR Martin Smekal hovořil mimo jiné o dosavadních zkušenostech s programem PRAK.  Žádost o podporu? Jednoduše, intuitivně, rychle  Jak využívají vědci a vědkyně podporu PRAK, ukázalo Inovační fórum. Právě na něm vytvořilo CETAV prostor k představení osmi projektů, k diskuzi o komercializaci a také pro navazování kontaktů s dalšími odborníky na transfer i s představiteli soukromé sféry a průmyslu. „Na fóru jsme chtěli veřejnosti i partnerům ukázat, co PRAK přináší. Jsem rád, že se rozvíjí a podněcuje stále větší zájem pracovišť,“ upřesnil Martin Smekal a zdůraznil, že CETAV v listopadu spustil už čtvrté kolo. Do něj se mohou týmy hlásit do 18. prosince 2024. S projektem pulzujícího vysokorychlostního vodního paprsku se v PRAK úspěšně prosadil Ústav geoniky AV ČR. Josef Foldyna vysvětlil, že jeho pracoviště vytvořilo funkční nástroj na bázi vysokorychlostních pulzujících vodních paprsků. Umožňuje účinné a ekologické odstranění přírodních nánosů, usazenin a povlaků z lodních trupů. Prostřednictvím nové technologie chtějí ostravští vědci založit zahraniční spin-off společnost –  s německými partnery, kteří projevili zájem o spolupráci. Momentálně technologii testují na trupech říčních lodí. (Více se o projektu dočtete také na webu A / Z Akademie.) Josef Foldyna z Ústavu geoniky AV ČR hovořil o zkušenostech jeho pracoviště s PRAK. „Není levné, když potřebujete prozkoumat trh, na němž byste rádi uspěli, nebo naopak zjistit, jak si váš výrobek, technologie nebo produkt na trhu povede – anebo chcete založit firmu, kde své znalosti hodláte zužitkovat. Tyto aktivity něco stojí, a ne každý tým má prostředky,“ popsal svou zkušenost Josef Foldyna s tím, že jeho pracovišti CETAV velmi pomohlo: „Žádost o podporu je intuitivní, jednoduchá, a pokud víte, čeho chcete dosáhnout, vlastně snadná a rychlá.“ Společný projekt Insekticidní látky pro selektivní regulaci hmyzích škůdců Biologického centra AV ČR a Ústavu molekulární genetiky AV ČR se podle Marka Jindry z Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR soustředí na vývoj insekticidních látek založených na agonistech juvenilního hormonu hmyzu. Identifikovaných 647 látek umožňuje cílenou regulaci specifických škůdců bez negativního dopadu na necílové druhy, jako jsou opylovači, což má potenciál pro využití v zemědělství i dalších oblastech. Pavel Psota z Ústavu fyziky plazmatu AV ČR popsal projekt, který se zaměřuje na vývoj metod absolutní interferometrie pro přesné měření optických prvků a systémů. „Vyvinuté techniky umožňují, abychom dosáhli vyšší přesnosti měření. Vést mohou k uvedení nového měřicího zařízení na trh prostřednictvím plánované spin-off společnosti.“ Hmotnostní fotometrie s fázovým a polarizačním měřením – je název projektu Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR, v němž se, jak vysvětlil Marek Piliarik, vědci zabývají novou metodou ultracitlivého mikroskopu. Metoda zjednodušuje experimentální uspořádání a umožňuje přesnější měření několika parametrů jednotlivých biomolekul bez ztráty rozlišení či citlivosti. „Technologie má potenciál, aby ji licencovali průmysloví partneři a stala se součástí nejpokročilejších mikroskopických přístrojů.“ Projekt, jak sanovat bioticky napadené omítky zateplených fasád a jak na jejich preventivní ochranu, představil Zbyněk Černý z Ústavu anorganické chemie AV ČR. Jak uvedl, transfer se zaměřuje na technologii, která využívá ekologicky bezpečné prostředky: „Navzdory legislativním výzvám přináší projekt pozitivní výsledky a má potenciál, aby reagoval na rostoucí požadavky pro snižování energetické náročnosti budov.“ O webové aplikaci PerfLab pro odhad map vyhodnocujících parametry prokrvení tkáně hovořil Radovan Jiřík z Ústavu přístrojové techniky AV ČR. PerfLab je inovativní aplikace pro analýzu prokrvení tkáně ze snímků získaných magnetickou rezonancí. „Chceme, aby se PerfLab stal součástí radiologického softwaru, který budou lékaři běžně využívat a byl rutinní součástí léčby nádorových onemocnění,“ řekl Radovan Jiřík při své prezentaci. Finálním produktem by pak měl být plně automatizovaný systém PerfBot. Biodegradabilní dráty s využitím v implantátech představil Karel Tesař z Fyzikálního ústavu AV ČR. Společný projekt dvou pracovišť, který vede Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR, vyvíjí biodegradabilní dráty a lanka z hořčíku a jeho slitiny pro medicínské implantáty. Materiály mohou výrazně zlepšit komfort pacientů a snížit potřebu sekundárních operací. Mají totiž schopnost se v těle přirozeně rozložit, jakmile splní své funkce. Projekt HistoryLab: dílna pro archiv i školu představil Martin Štefek z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Jeho domovské pracoviště v něm rozvíjí aplikaci a metodu pro inovativní výuku dějepisu založenou na práci s historickými prameny, kterou využívá už více než 1500 učitelů v Česku. Aplikaci vyvinul Ústav pro soudobé dějiny AV ČR ve spolupráci s dalšími institucemi – například Ústavem pro studium totalitních režimů, Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR, Židovským muzeem Praha, ale i Fakultou elektrotechnickou ČVUT nebo Národním pedagogickým institutem. Všechna cvičení se testují a ověřují v terénu. „Díky podpoře PRAK pokračujeme od začátku roku 2024 v aktivitách, které jsou důležité k dalšímu rozvoji pomůcky, a zejména jejímu transferu,“ uvedl Martin Štefek. Více se o projektu dočtete zde. Na cestě z transferového „údolí smrti“Vedoucí CETAV Martin Smekal v souvislosti s prezentací vybraných projektů zdůraznil, že mnohé z nich se stále nacházejí v pomyslném údolí smrti – tedy, že jsou v kritické fázi, kdy hledají další financování: „Je na nás, abychom jim i v této fázi pomohli, protože potřebují další prostředky, aby se jejich výzkumy posouvaly k úspěšnému transferu.“ Inovační fórum PRAK se konalo v budově Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze Program PRAK totiž nabízí „jen“ jednorázové financování a nestačí pokrýt vše, co projekty potřebují. Akademie věd ČR proto musí hledat další cesty, jak je podpořit. Jak ale Martin Smekal dodal, je pozitivní, že většina žadatelů usiluje o to, aby výsledky jejich práce skutečně našly uplatnění. „Nejde jim o to, aby „získali“ peníze, ale mají motivaci dotáhnout své projekty k reálným výsledkům – a žadatelé, kteří financování nezískají, se snaží hledat nové cesty, jak je rozvíjet.“ Pokud jde o další rozvoj programu PRAK, CETAV aktuálně zvažuje, že rozšíří jeho zaměření. Podpořit by chtělo také více projekty humanitních a společenskovědních oborů. Ilona Müllerová v této souvislosti podotkla, že Akademická rada AV ČR aktuálně projednávala návrh koncepce transferu a zhodnocování znalostí Akademie věd s důrazem na potenciál společenských a humanitních věd. „Uvažujeme také o vytvoření tematicky zaměřených podprogramů a lepší provázání našeho financování s externími zdroji – například od soukromých investorů,“ vyzdvihl Martin Smekal a dodal, že by CETAV chtělo podpořit i inkubaci nových start-upů a zajistit jejich dlouhodobější financování. Týmy tak budou mít dostatek prostředků na další rozvoj. Akciová společnost pro transfer? Další ambicí CETAV je vytvořit akciovou společnost, která by spolupracovala s pracovišti Akademie věd ČR a zároveň sloužila jako partner průmyslovému sektoru a případně pro investory. „Inspirujeme se podobnými subjekty v zahraničí – například v Německu nebo USA,“ dodal vedoucí Centra transferu AV ČR. „K myšlence, že by vznikla akciová společnost, jsem nejprve přistupovala opatrně. V současnosti je ale evidentní, že ji potřebujeme. Stávající právní rámec je totiž vhodný pro začátky transferových aktivit. U větších projektů, které vyžadují investory a komplexnější komunikaci, je ale nezbytná,“ uzavírá místopředsedkyně Akademie věd ČR Ilona Müllerová s tím, že Centrum transferu zůstane zachováno: „Vedle něj by ale vznikla nová entita, která ještě více prohloubí lepší spolupráci s investory.“ Více o transferu znalostí a technologií se dočtete také v expertním stanovisku Avex. Připravil: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Foto: Jana Plavec a Josef Landergott, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

29.11.2024 11:07

Jak podpořit přírodní rozmanitost? Dutiny vytvořené v mladých dubech pomáhají ohroženým druhům

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Jak-podporit-prirodni-rozmanitost-Dutiny-vytvorene-vmladych-dubech-pomahaji-ohrozenym-druhum/]
„Dříve stromy běžně zraňoval dobytek, oheň při vypalování pastvin i pravidelné osekávaní větví na otop či krmivo pro dobytek. To vznik dutin urychlovalo. Stromy rostly roztroušeně v zemědělské krajině a lesy byly světlé. I oslabené stromy tak měly šanci na dlouhý život,“ říká Karel Kříž z Českého svazu ochránců přírody Vlašim. „V dnešních hustých lesích stromy mezi sebou tvrdě soutěží o světlo a vodu. Staří a oslabení jedinci proto mají problém přežít i v rezervacích. Mimo les je světla dost, ale stromů málo. Zůstaly hlavně v obcích, městech, parcích a kolem cest, kde je ale při první známce zhoršeného zdraví kácíme, aby nám takzvaně nespadly na hlavu,“ vysvětluje Karel Kříž. Veteranizace stromů - ochrana přírody hledá nové způsoby podpory biodiverzity Stromové dutiny potřebuje spousta druhů hmyzu, hub, ptáků i netopýrů. Dutých stromů dnes vzniká méně, ale mizí rychleji než dřív. Organizmy, které je potřebují, proto rychle ubývají. Některým mohou pomoci budky, většina ale potřebuje skutečné dutiny ve skutečných stromech. „Jednou z možností, jak těmto ohroženým druhům pomoci, je veteranizace stromů, tedy cílené zásahy, které chybějící dutiny a další vhodná stanoviště na stromech vytvoří nebo urychlí jejich vývoj. Před půl stoletím s ní začali ochranáři v Severní Americe, používá se i v Austrálii pro vzácné vačnatce a ptáky. V Evropě máme s veteranizací největší zkušenosti ve Skandinávii a Velké Británii,“ říká Vikki Bengtsson ze švédské organizace Pro Natura, která se na studii podílela. S veteranizací začal tým přírodovědců a ochránců přírody v národním parku Podyjí a ve středních Čechách. Do kmenů několika desítek mladých dubů vyřezali dva typy dutin nebo z části kmene odstranili kůru. „Poškozené stromy přitahovaly mnohem více brouků než stromy nepoškozené, mezi nimi i řadu ohrožených druhů, například roháče obecného. Povrchové zásahy byly pro hmyz méně zajímavé než hlubší řezy,“ říká Lukáš Čížek z Biologického centra AV ČR. „Hlavní je samozřejmě sledovat, jak se budou zranění dále vyvíjet. Už teď je ale jasné, že jde o jednoduchý způsob, jak podpořit řadu ohrožených druhů a biodiverzitu v lesích obecně. Zcela klíčové tyto postupy mohou být například pro záchranu kriticky ohroženého brouka krasce dubového nebo páchníka hnědého,“ dodává Lukáš Čížek. Zásahy se zaměřují na stromy bez větší biologické hodnoty „Ano, řezání do kmenů živých stromů v národním parku působí zvláštně,“ říká Martin Škorpík ze Správy Národního parku Podyjí. „Zásahy ale směřujeme na stromy, které nejsou biologicky ani jinak cenné a byly by stejně odstraněny například při těžbě nebo probírkách,“ vysvětluje Martin Škorpík. Navíc je podle něj třeba si uvědomit, že stromy po tisíce let usilovně poškozovali sekerami a ohněm už naši předkové a dlouho před nimi spousta velkých zvířat, která člověk většinou vyhubil. „To vytvářelo dnes vzácná stanoviště pro řadu ohrožených organizmů, které bez adekvátní náhrady ztratíme,“ dodává Martin Škorpík. Kontakty: Mgr. Lukáš Čížek, PhD.BBiologické centrum AV ČRLukasCizek@gmail.com Ing. Martin ŠkorpíkSpráva NP Podyjímartin.skorpik@nppodyji.cz Ing. Karel KřížZO ČSOP Vlašimkarel.kriz@csop.cz Vikki BengtssonPro Natura, Göteborgvikki.bengtsson@pro-natura.net Zdroj: Cizek, L., Kozel, P., Hauck, D., Ambrožová, L., Helclová, M., Sebek, P. et al. (2024) Artificial tree microhabitats: Wound depth and position affect saproxylic beetles attracted to freshly veteranised trees. Insect Conservation and Diversity, 1–11. Available from: https://doi.org/10.1111/icad.12785 https://resjournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/icad.12785

28.11.2024 10:56

Josef Bryja z Ústavu biologie obratlovců získal ocenění Kraje Vysočina

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Josef-Bryja-z-Ustavu-biologie-obratlovcu-ziskal-oceneni-Kraje-Vysocina-00001/]
„Dnešní večer patří vědě, sportu, kultuře a umění, humanitární činnosti, vzdělávání, moderním technologiím i zemědělství. Vyslechneme si deset jedinečných lidských příběhů, které mají jedno společné - jejich hlavní hrdinové v Kraji Vysočina zanechali nesmazatelnou stopu a jsou inspirací nám všem,“ uvedl při předávání ocenění hejtman Kraje Vysočina Martin Kukla. Mezi deseti laureáty za rok 2024 vyniká Josef Bryja z Ústavu biologie obratlovců AV ČR dlouholetou vědeckou činností a snahou propojit špičkový výzkum s regionální komunitou. Více než deset let vedl detašované pracoviště ve Studenci, kde vytvořil prostor pro vzdělávání a rozvoj mladých talentů. Středoškoláci se mohli pod jeho vedením v programu Otevřená věda opakovaně zapojit přímo do výzkumu. Josef Bryja s Dřevěnou medailí Kraje Vysočina Josef Bryja vystudoval systematickou biologii a ekologii (1992-1997) a molekulární biologii a genetiku (1993-1998) na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. V roce 2008 obdržel Prémii Otto Wichterleho, absolvoval dlouhodobé studijní pobyty ve Francii a Portugalsku. Od roku 2010 je vedoucím vědeckým pracovníkem a vedoucím pracoviště Ústavu biologie obratlovců AV ČR ve Studenci. Vyučuje na Masarykově univerzitě v Brně. Účastnil se mnoha zahraničních expedicí, například v Senegalu, Etiopii, Keni, Ugandě, Tanzanii nebo Mosambiku. Zabývá se taxonomií a fylogenetikou drobných savců a jejich patogenů, molekulární ekologií obratlovců, zejména hlodavců (ale i jiných skupin, například ryb). Jeho výzkum zaměřený na evoluci biologické rozmanitosti, zejména v subsaharské Africe, získal mezinárodní uznání. Podílel se na objevu několika nových rodů savců, myšovitých hlodavců, což svědčí o jeho významném přínosu k poznání světové biodiverzity. Od roku 2012 se tým Josefa Bryji opakovaně vrací do východní Afriky, kde navázal vztahy s místními odborníky. Na detašovaném pracovišti ústavu ve Studenci nyní působí už druhý etiopský doktorand, naopak brněnští studenti biologie z Masarykovy univerzity tráví semestr na jedné z etiopských univerzit. Etiopie se tak stala jednou z klíčových vědeckých destinací českých biologů. „Byla to trochu náhoda, ostatně jako spousta věcí ve vědě. Měli jsme projekt na výzkum mechanismů vzniku biologické rozmanitosti ve východní Africe, od Keni po Mosambik. Trochu neplánovaně jsme udělali krátkou expedici i do Etiopie a byli jsme uchváceni tím, jak je jiná od zbytku regionu,“ vzpomíná Josef Bryja na rok 2012 v časopise A / Magazín, kde se také dočtete více o jeho výzkumech. Připravil: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, Ústav biologie obratlovců AV ČR Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

27.11.2024 17:56

Vidět dál než jiní. AV ČR ocenila osobnosti, které přispívají k prestiži vědy

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Videt-dal-nez-jini-00001.-AV-CR-ocenila-osobnosti-ktere-prispivaji-k-prestizi-vedy/]
Zatímco v minulém týdnu ocenila Akademie věd ČR osobnosti svými medailemi, tentokrát na témže místě vyznamenala vědce a vědkyně za jejich výzkumné projekty. „Každý z dnešních laureátů a laureátek přispěl nejen k poznání daného oboru, ale také ke zviditelnění naší instituce i české vědy jako takové – a to i v zahraničí. Jejich práce nás totiž přivádí k hlubším otázkám, které se týkají různých sfér lidského poznání,“ vyzdvihla při ceremoniálu předsedkyně Eva Zažímalová. V této souvislosti také připomenula slova anglického fyzika a matematika Isaaca Newtona: „Pokud jsem viděl dále než jiní, bylo to proto, že jsem stál na ramenou velikánů.“ Evě Zažímalové jsou připomínkou toho, že se každý vědecký úspěch zakládá na pečlivé práci generací před námi, na jejich odhodlání, vizích, schopnosti vidět za horizont stávajících vědomostí: „Ceny Akademie věd za excelentní výsledky proto vnímám také jako ocenění všech, kteří v pomyslné štafetě nejen pokračují, ale zároveň vyšlapávají cestu dalším. Pevně věřím, že to je i případ vašich výzkumů.“ Zleva na snímku s předsedkyní Akademie věd ČR Evou Zažímalovou dále Iris Sammarco z Botanického ústavu, Jan Županič a Michaela Žáková z Historického ústavu a Jaroslav Bártík z Archeologického ústavu AV ČR, Brno Pětice výzkumů vyznamenaných Cenami Akademie věd ČR ve dvou kategoriích se věnuje teorii rozhodování, dějinám šlechtických elit, unikátnímu archeologickému výzkumu, adaptaci rostlin na klimatickou změnu a osudům chudých aristokratek v 19. století. S podporou Akademie vědNa studium lidského rozhodování v podmínkách nejistoty a dynamicky se měnících situací se zaměřuje Miroslav Kárný z Ústavu teorie informace a automatizace AV ČR. Cenu Akademie věd ČR v kategorii za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací získal za optimalizující teorii dynamického rozhodování za neurčitosti a neúplné znalosti. Jeho teorie pomáhá pochopit, jak se lidé rozhodují, když nemají všechny důležité informace nebo když se podmínky neustále mění. Výzkum má praktické uplatnění například v ekonomii, při plánování strategií nebo v umělé inteligenci – zde může přispět k vývoji algoritmů schopných se adaptovat na změny v prostředí. Ocenění za Miroslava Kárného převzala jeho kolegyně Tatiana Valentine Guy. Cenu Akademie věd ČR v téže kategorii obdržel historik Jan Županič z Historického ústavu AV ČR. Jeho kniha Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století mapuje nejen společenské postavení šlechtických rodin, ale také jejich reakce na společenské a politické změny, které v těchto obdobích formovaly střední Evropu. Výzkum Jana Županiče přináší nový pohled na vývoj šlechtických elit, jejich role v měnícím se světě a způsob, jak si dokázaly uchovat vliv a prestiž. Historik je držitelem několika ocenění, letos jeho mimořádná publikace získala například Cenu Josefa Hlávky za vědeckou knihu 2024. Jan Županič z Historického ústavu AV ČR Pro budoucnost české vědyJaroslav Bártík z Archeologického ústavu AV ČR, Brno získal Cenu Akademie věd ČR pro mladé vědecké pracovníky do 35 let za publikaci Pravěký exploatační a dílenský areál Brno – Stránská skála (Prehistoric exploitation and workshop area at Brno – Stránská skála). Zkoumá v ní socioekonomické aspekty archaických společností doby kamenné. Detailní analýzou těžby a zpracování kamenných surovin, zejména na archeologické lokalitě Stránská skála, se Jaroslavu Bártíkovi podařilo odhalit nové skutečnosti o ekonomických vztazích, technologickém pokroku a sociální struktuře raných lidských společenství. Jeho výzkum ukazuje, jak komplexní a vysoce organizované tyto společnosti byly a jaký význam měla těžba surovin pro jejich přežití a rozvoj. Jaroslav Bártík z Archeologického ústavu AV ČR, Brno Adaptací rostlin na klimatické změny se zabývá Iris Sammarco z Botanického ústavu AV ČR. Její výzkum prokázal, že prostředím navozená epigenetická variabilita je dědičná a umožňuje rostlinám přizpůsobit se měnícím se přírodním podmínkám. Její práce přinesla významný příspěvek k porozumění toho, jak rostliny reagují na změny klimatu, a ukazuje, že epigenetické procesy hrají klíčovou roli v aktivaci specifických genů a regulaci transpozonů. Výzkum má potenciál ovlivnit způsoby, jakými se budeme zabývat zemědělskými plodinami a jejich schopnostem odolávat změnám prostředí, což může mít zásadní význam pro zajištění potravinové bezpečnosti Iris Sammarco z Botanického ústavu AV ČR Michaela Žáková z Historického ústavu AV ČR převzala ocenění za monografii Chudé aristokratky? Strategie šlechtičen k uchování společenského postavení v „dlouhém“ 19. století, kterou vydalo Nakladatelství Academia. Zabývá se v ní strategií chudých aristokratek, které usilovaly o zachování svého společenského postavení v tzv. „dlouhém“ 19. století. Její výzkum odhaluje, jak tyto ženy čelily novým výzvám a překážkám v době, kdy šlechtický status ztrácel na významu a nové společenské normy se proměňovaly. Významným přínosem této práce je důkladné zmapování životních strategií a osobních příběhů těchto žen, které se často ocitly na okraji společnosti, přesto se snažily své místo ve společnosti uhájit. Michaela Žáková z Historického ústavu AV ČR Více k tématu výzkumů Michaely Žákové se dozvíte v časopise A / Věda a výzkum a také v Podcastu Akademie věd. Ceny Akademie věd ČR se udělují za mimořádné výsledky výzkumu a experimentálního vývoje. Jsou nejen uznáním práce jednotlivců a týmů, ale také ukazují, jak důležité je podporovat kvalitní výzkum. Podrobné informace o oceněných výzkumech a jejich přínosech najdete také v tiskové zprávě. Připravil: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

27.11.2024 14:56

PRAK urychluje přenos vědy do praxe už třetím rokem, připravil Inovační fórum

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/PRAK-urychluje-prenos-vedy-do-praxe-uz-tretim-rokem-pripravil-Inovacni-forum/]
Program PRAK, který zajišťuje Centrum transferu AV ČR (CETAV), podporuje uplatnění výzkumných projektů z pracovišť Akademie věd ČR, motivuje pracovníky k jejich aplikaci a zvyšuje komerční připravenost výsledků s vysokou úrovní TRL (Technology Readiness Level). Program se zaměřuje i na ochranu duševního vlastnictví na pracovištích AV ČR. „Náš úspěšný vlajkový program akcelerace uplatňování výsledků vědy do praxe vstupuje do třetího roku své existence. Jsem velice rád, že se rozvíjí a že podněcuje stále větší zájem pracovišť. Rozhodli jsme se proto ukázat úspěšné projekty podpořené v předchozím období na akci, které se zúčastní i zástupci průmyslu a investorů," říká Martin Smekal, vedoucí Centra transferu AV ČR. „Zároveň jsme také 11. listopadu otevřeli čtvrté kolo. Do programu lze zařadit projekty, které jsou výsledkem výzkumu pracovišť a mají realizovatelný plán transferu. Termín pro podání návrhů projektů je ve čtvrtém kole PRAK 18. prosince 2024," dodává. Inovační fórum PRAK v Akademii věd Setkání se věnuje sdílení příběhů úspěšných projektů programu PRAK, představení nových projektů připravených ke komercializaci a navazování kontaktů s odborníky na transferu technologií, vědci, zástupci byznysu a investory. Na fóru vystoupí předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová a místopředsedkyně AV ČR Ilona Müllerová, následují prezentace nových transferových projektů a představení služeb Centra transferu AV ČR. Akci zakončí diskuze a matchmaking, který vytvoří prostor pro navazování spolupráce, sdílení zkušeností a hledání společných projektových příležitostí. Představujeme tři úspěšné projekty programu PRAK Na Inovačním fóru PRAK se představí tři úspěšné transferové projekty, které dosáhly významného pokroku: Nový způsob sanace bioticky napadených omítek zateplených fasád a jejich preventivní ochranaProjekt vedený Ústavem anorganické chemie AV ČR se zaměřuje na transfer nové technologie sanace bioticky napadených omítek zateplených fasád, ke které využívá ekologicky bezpečné prostředky. Navzdory legislativním výzvám projekt přináší pozitivní výsledky a má potenciál reagovat na rostoucí požadavky na snižování energetické náročnosti budov. Webová aplikace PerfLab pro odhad map vyhodnocujících parametry prokrvení tkáněProjekt vedený Ústavem přístrojové techniky AV ČR. PerfLab je inovativní webová aplikace určená pro analýzu prokrvení tkáně (perfuzní analýza) ze snímků získaných magnetickou rezonancí. Aplikace PerfLab má ambici být součástí radiologického softwaru běžně využívaného lékařským personálem a stát se rutinní součástí léčby nádorových onemocnění. Pulzující vysokorychlostní vodní paprsekProjekt z Ústavu geoniky AV ČR usiluje o vytvoření funkčního nástroje na bázi vysokorychlostních pulzujících vodních paprsků, který by umožnil účinné a ekologické odstranění přírodních nánosů, usazenin a povlaků z lodních trupů. Nástroj by pracoval pouze s čistou vodou bez abrazivních přísad, čímž by odpadla časově i finančně náročná likvidace použitého odpadního abrazivního materiálu, který je současnými sanačními postupy používán. Další projekty, které se na Inovačním fóru PRAK představí: Biodegradabilní dráty s využitím v implantátech, USMH / FZUHmotností fotometrie s fázovým a polarizačním měřením, UFEMěření parametrů optických elementů a systémů metodou absolutní interferometrie, UFPHistoryLab: dílna pro archiv i školu, USDInsekticidní látky pro selektivní regulaci hmyzích škůdců, BC / UMG Kontakt pro média Pro další informace, prosím, kontaktujte: Martina Smekala, vedoucí Centra transferu AV ČR,e-mail: smekal@ssc.cas.cztelefon: 731 627 230 Další informace Podrobnosti o programu PRAK a možnost přihlášení naleznete na webových stránkách CETAV: techtransfer.cas.cz/sluzby/program-prak

27.11.2024 08:56

AV ČR ocenila výzkumy, které přispívající k prestiži české vědy ve světě

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/AV-CR-ocenila-vyzkumy-ktere-prispivajici-k-prestizi-ceske-vedy-ve-svete/]
Aristokracii a šlechtě se věnují hned dva ocenění. Jan Županič z Historického ústavu AV ČR se specializuje především na dějiny šlechtických elit Rakouské monarchie a dějiny habsburské říše v 19. a 20. století. Michaela Žáková ze stejného ústavu ve své momografii řeší, jaké strategie volily chudé aristokratky, aby si uchovaly společenské postavení v „dlouhém“ 19. století. Miroslav Kárný z Ústavu teorie informace a automatizace AV ČR se zabývá tématem lidského rozhodování v momentech nejasnosti nebo rychle se měnících podmínek. Vědec převezme ocenění za optimalizující teorii dynamického rozhodování za neurčitosti a neúplné znalosti. Jaroslav Bartík z Archeologického ústavu AV ČR, Brno, si převezme cenu za knihu, v níž skrze problematiku těžby, zpracování a distribuci kamenných surovin studuje socioekonomické aspekty archaických společností doby kamenné. Klíčovou je pro něj významná archeologická lokalita Stránská skála. Iris Sammarco z Botanického ústavu AV ČR prokázala, že prostředím navozená epigenetická variabilita je dědičná a umožňuje adaptaci rostlin na měnící se přírodní podmínky. Objevila také, že přímo ovlivňuje fungování genů důležitých při adaptaci na teplotní stres a zároveň ovlivňuje aktivitu transpozonů, které mohou následně sehrát důležitou roli při odpovědi rostlin na klimatickou změnu. Mimořádné výsledky výzkumu či experimentálního vývoje, které přispívají - nejen - k prestiži české vědy ve světě, oceňuje Akademie věd ČR každoročně. V kalendářním roce lze udělit nejvýše tři ceny v každé kategorii s tím, že souhrn finančních prostředků vyplacených v kalendářním roce nepřesáhne v kategorii a) a b) společně celkem 500 000 Kč. Kategorie a) cena AV ČR za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, kterých bylo dosaženo při řešení výzkumných úkolů podporovaných AV ČR Ing. Miroslav Kárný, DrSc. - Ústav teorie informace a automatizace AV ČRObecná preskriptivní teorie dynamického rozhodování za neurčitosti a neúplné znalosti Rozhodování je jednou z nejčastějších lidských činností. Často ale může mít závažné důsledky - například v lékařské diagnostice, při řízení výrobních procesů nebo v ekonomii. Lidé se mnohdy navíc musí rozhodovat i za velmi rychle se měnících podmínek. Právě v tom jim může pomoci účinná podpora rozhodování, která je podložená odpovídající teorií a navrhne racionální volby. A to i v případech neznalosti a neurčitosti nebo když dané cíle nejsou jasně popsané. Tématem se zabývá Miroslav Kárný z Ústavu teorie a automatizace AV ČR. Cenu AV ČR převezme za optimalizující teorii dynamického rozhodování za neurčitosti a neúplné znalosti označovanou jako FPD (Fully Probalistic Design of decision strategies). Tato původní teorie efektivně propojuje rozhodování a učení a je podstatným zobecněním standardní bayesovské teorie maximalizace očekávaného užitku. Výsledky práce Miroslava Kárného publikovaly přední vědecké časopisy a byly představeny na mnoha významných mezinárodních vědeckých konferencích. Výzkum oceněného vědce podpořily četné granty GA ČR, MŠMT a EU. Teorie FPD se promítla do řady obhájených bakalářských, diplomových i doktorandských prací a je součástí výběrového kurzu „Dynamické rozhodování“ v ČVUT, jehož autorem je Miroslav Kárný. Prof. PhDr. Jan Županič, Ph.D. - Historický ústav AV ČR Habsburská šlechta Rakouské monarchie a dějiny habsburské říše v 19. a 20. století Jan Županič z Historického ústavu AV ČR se specializuje především na dějiny šlechtických elit Rakouské monarchie a dějiny habsburské říše v 19. a 20. století. Jeho monografie Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století vychází z hluboké znalosti již vydaných studií, jejichž výsledky ale zásadním způsobem reviduje. Opírá se o důkladnou analýzu rozsáhlé archivní materie uložené nejen v Česku, ale především v Rakousku, Maďarsku, Německu, na Slovensku a ve Vatikánu. Kniha také vyvrací řadu mýtů a nepřesností, které jsou se šlechtou spojeny. Představuje jednu z nejvýznamějších historických studíí k dějinám habsburské monarchie a elit v posledních destiletích. Monografie Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19.století je přelomovou studií ve výzkumu novověkých a moderních elit. Nesoustředí se totiž na osudy jednotlivců či rodin, ale analyzuje samotný proces udílení šlechtických titulů a proměny šlechtické obce, které začleňuje do širší problematiky vytváření loajálních elit v moderní době. Autor také jako jeden z vůbec prvních podrobně rozebírá možnosti nobilitací žen. Jan Županič je držitelem několika významných ocenění, letos například získal Cenu Josefa Hlávky za vědeckou knihu 2024. Kategorie b) cena AV ČR pro mladé vědecké pracovníky za vynikající výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací dosažené při řešení výzkumných úkolů podporovaných AV ČR nejdéle do dovršení věku 35 let Mgr. Jaroslav Bártík, Ph.D. - Archeologický ústav AV ČR, BrnoPravěký exploatační a dílenský areál Brno - Stránská skála Navrhovaná kniha je excelentním výstupem systematického výzkumu oceněného vědce. Jaroslav Bartík z Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v ní skrze problematiku těžby, zpracování a distribuci kamenných surovin studuje socioekonomické aspekty archaických společností doby kamenné. Klíčovou je pro něj významná archeologická lokalita Stránská skála, celosvětově známá také jako zdroj jurských rohovců. Kniha řeší v celoevropských souvislostech stále nedostatečně prozkoumanou problematiku pravěké těžby a dílenských areálů. Na příkladu zájmové lokality oceněný vědec nastiňuje možné proměny a iniciace jejich vzniku, fungování a postavení v socioekonomických strukturách pravěkých společností od mladého neolitu až po počátek doby bronzové. Kniha je v daném oboru unikátní především svojí komplexností a interdisciplinaritou. Díky zapojení široké škály přírodovědných analýz bylo možné zkoumat prvkové složení artefaktů, rekonstruovat vývoj paleoenvironmentu v zázemí dílenského areálu či definovat jednotlivé chronologické horizonty lidských aktivit pomocí radiokarbonového datování. Velkým přínosem knihy také je, že shrnuje metodologické postupy ke zkoumání tohoto typu areálů. MSc. Iris Sammarco, Ph.D. - Botanický ústav AV ČRProstředím indukovaná epigenetická variabilita je dědičná a umožňuje adaptaci rostlin na měnící se přírodní podmínky Evoluce nás učí, že adaptace organismů na měnící se podmínky je závislá na dědičné variabilitě, která je zajištěna variabilitou sledu bází DNA. V době současných rychlých změn přírodních podmínek se ekologové oprávněně zabývají otázkou, zda je proces vzniku variability DNA, jako jsou mutace nebo rekombinace, dostatečně rychlý na to, aby rostliny dokázaly s neustálými změnami držet krok. Jejich první a okamžitou reakcí na změnu prostředí je fenotypová plasticita. V posledních letech se ukazuje, že epigenetické mechanismy mají potenciál přenášet adaptivní fenotypové změny napříč generacemi. Rostlinám by tak tímto způsobem mohla epigenetická variabilita poskytnout potřebný čas na genetické přizpůsobení pro dlouhodobé přežití. Přímých důkazů je ale zatím málo, navíc byly získány na modelových organismech z velmi umělých kultivačních podmínek. Oceněná vědkyně Iris Sammarco z Botanického ústavu AV ČR ve svém výzkumu na přírodních populacích nemodelového druhu a za použití nejmodernějších molekulárních metod poskytla první důležité důkazy z přírodních populací. Její výzkum na jahodníku obecném napříč evropským kontinentem dokládá, že epigenetické procesy skutečně přispívají k lokální adaptaci rostlin na klimatické podmínky. Iris Sammarco se navíc zasloužila o jeden z prvních důkazů, že epigenetická variabilita navozená přírodními podmínkami je dědičná po několik generací. Objevila také, že přímo ovlivňuje fungování genů důležitých při adaptaci na teplotní stres a zároveň ovlivňuje aktivitu transpozonů které mohou následně sehrát důležitou roli při odpovědi rostlin na klimatickou změnu. PhDr. Michaela Žáková, Ph.D. - Historický ústav AV ČRChudé aristokratky? Strategie šlechtičen k uchování společenského postavení v „dlouhém“ 19. století Aristokracie v 19. století je obvykle vnímána jako symbol společenského vlivu, bohatství a luxusu. Vedle aristokratických rodin s pozoruhodným finančním zázemím v habsburské monarchii existovaly ale i méně bohaté, či dokonce úplně nemajetné rody. Právě pro ně se přijatelné zajištění potomků stalo téměř neřešitelným úkolem. Nejpalčivěji tento stav pociťovaly nezaopatřené dcery, které neměly na rozdíl od synů možnost živit se výkonem povolání. V těchto případech představovaly nejžádanější alternativu nadace a ústavy šlechtičen, které svobodným ženám poskytovaly pohodlnou a nezávislou doživotní existenci. Monografie oceněné vědkyně Michaely Žákové rozplétá možnosti a limity záchranné sociální sítě v kontextu ženské aristokracie. Konkrétně na příkladu uchazeček o místa v Tereziánském ústavu šlechtičen v Praze, který fungoval v letech 1755-1952. Vědkyně na základě důkladné analýzy literatury a archivních fondů tereziánského ústavu, úřadů státní správy i šlechtických rodin a v komparaci s dalšími instituty osvětluje, jaké byly hranice chudoby v prostředí aristokracie, jaké strategie rodiny k získávání nadačních míst volily nebo jaké byly jejich motivace. Monografie se věnuje i konkrétním příběhům chudých aristokratek. Práce tak nabízí zcela nový pohled na aristokratickou společnost a je významným příspěvkem nejen k dějinám elit, ale také genderu a každodenního života v „dlouhém“ 19. století.

26.11.2024 13:56

Epileptický záchvat nepřichází vždy zčistajasna, říká Jaroslav Hlinka

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/matematika-fyzika-a-informatika/Epilepticky-zachvat-neprichazi-vzdy-zcistajasna-rika-Jaroslav-Hlinka/]
Góóól! Hlasitý výkřik se nese fotbalovým stadionem a euforičtí fanoušci v první řadě části tribuny vyskočí a zvednou ruce. To stejné udělá jen o chvilinku později řada druhá, pak třetí, čtvrtá… Mexická vlna se postupně šíří po obvodu hlediště, diváci skandují a nadšení graduje. Něco takového se s trochou nadsázky děje v mozku člověka s epilepsií během záchvatu. Jen se v něm místo fandů utrhnou z řetězu nervové buňky neboli neurony, které zničehonic začnou vyvíjet vysokou aktivitu a k tomuto „bláznění“ vmžiku strhnou davy ostatních. Mexická vlna je na světě, nervové buňky „pálí“ ostošest a přetížený mozek nezvládá normálně pracovat, což se navenek projeví třeba pověstnými záškuby nebo výpadkem vědomí. Jaroslav Hlinka z Ústavu informatiky AV ČR (CC) Splašené neurony dají tělu celkem zabrat, nicméně prodělat záchvat jako takový není podle většiny pacientů tak hrozné jako žít v neustálém strachu z toho, kdy se zase objeví. Tyto stavy je totiž často přepadají jako blesky z čistého nebe – zcela nečekaně a nahodile. Podle vědců ale snad navždy nevyzpytatelné nebudou. „Alespoň někdy jim totiž předcházejí detekovatelné změny v činnosti mozku. Ten postupně ztrácí stabilitu a odolnost a stává se tak náchylnější ke vzniku epileptického výboje,“ popisuje výpočetní neurovědec Jaroslav Hlinka z Ústavu informatiky AV ČR, který se studiem mozkové aktivity včetně modelování dynamiky epileptických záchvatů dlouhodobě zabývá. Tyto změny podle něj často mohou mít charakter tzv. kritického zpomalování, což je jeden ze základních přírodních principů typický pro systémy ztrácející stabilitu. Critical slowing down, jak se jevu anglicky říká, může předznamenávat třeba i změny klimatu, kolapsy na burze, vyhynutí živočišných druhů nebo dokonce rozvoj deprese. Mozek ve své jamce Pronikavý paprsek slunce, lehký závan větru, štěkot psa, procházející člověk… Na náš mozek prakticky neustále působí nespočet vlivů, na které musí nějak reagovat. Pokud je však v dobré kondici, jen tak něco ho nerozhodí. Hoví si šum-nešum v jakémsi pracovním stavu, v němž se mu dobře funguje, jako kulička uprostřed jamky. A stejně jako ona se své pohodlné pozice nerad vzdává. „Když se kuličku někdo pokusí vycvrnknout z důlku ven, působením gravitace se do něj vždycky zase skutálí. Obdobně na impulzy z vnějšího světa obvykle reaguje náš mozek – okamžitě spustí zpětnovazebné mechanismy, které zajistí jeho rychlý návrat do pohody,“ vysvětluje Jaroslav Hlinka. Jestliže však z nějakého důvodu ztrácí svou stabilitu, jeho reakce na drobná vychýlení přestávají být tak pružné a do původního stavu se dostává čím dál tím pomaleji. Zkrátka vykazuje známky kritického zpomalování. Aktivní epilepsií trpí zhruba jedno procento populace. Právě tehdy se otvírá prostor pro vznik epileptického záchvatu. Náš řídící orgán je totiž rozkolísaný, zranitelný a hrozí tak, že některý, za běžných okolností neškodný „šťouchanec“ z okolí – třeba záblesk světla, nečekaný zvuk nebo obyčejnou vzpomínku – neustojí a překmitne do záchvatu. Jako by se změnila hrací plocha – jamka se stala mnohem mělčí a ona kulička se vlivem sebemenšího cvrnknutí mohla kdykoli překulit někam jinam, mimo svůj původně stabilní a pohodlný domov. O hrozícím pádu v podobě propuknutí záchvatu však člověk s epilepsií zpravidla nemá ani páru – netuší, že má neurony zrovna „z formy“. Technika by ho však na to mohla upozornit. „Mozkovou aktivitu dokážeme prostřednictvím elektrofyziologických metod měřit s rozlišením na milisekundy či desítky milisekund. Pomocí senzorů bychom tak na základě zpomalování odpovědí mozku na jednotlivé stimuly mohli u některých pacientů předpovědět vyšší pravděpodobnost záchvatu a varovat je před ním,“ objasňuje vědec, který kromě výpočetní neurovědy vystudoval také matematiku a psychologii. Proč ale jen u některých? Nemoc je bohužel příliš různorodá na to, aby bylo možné tyto poznatky uplatnit u všech osob s touto diagnózou – vždyť podle odborníků existuje na sedmdesát typů epilepsií! Střídavě oblačno, občas záchvat „Ve Středočeském kraji očekáváme tvorbu mohutné kupovité oblačnosti, postupně pak četné přeháňky a bouřky,“ předčítá televizní moderátorka zprávy o počasí. Jestli však déšť nakonec pokropí Kladno nebo třeba Rakovník, ve kterém městě lidé uvidí na nebi blesky a v kolik to bude hodin, se však diváci nedozvědí – s takovou přesností totiž meteorologové vývoj situace odhadnout nedovedou. A s předpovídáním epileptického záchvatu je to podobné. „Nejsme schopni říct, že přijde v úterý o půl šesté večer a jak přesně bude vypadat. I jednoduché upozornění na zvýšenou možnost vzniku záchvatu však může být pro pacienty obrovsky praktické,“ zdůrazňuje Jaroslav Hlinka. Jaroslav Hlinka se zabývá modelováním dynamiky epileptických záchvatů. (CC) Jeho tým s akčně znějícím názvem COBRA (což je zkratka pro Complex networks and brain dynamics group) zkoumá ve spolupráci s lékaři a fyziology dění v epileptickém mozku nejen těsně před záchvatem, ale i z dlouhodobějšího hlediska. „Když cyklista vrávorá na kole, je velmi pravděpodobné, že brzy spadne. Vrávorání před pádem se dá přirovnat ke kritickému zpomalování před záchvatem. My ale kromě známek ztráty rovnováhy krátce před nehodou studujeme i to, proč má vůbec onen cyklista někdy tendenci začít takto kličkovat a jindy ne,“ líčí vědec. Pomocí ukazatelů odolnosti mozku se tak výzkumníkům podařilo vypozorovat, že riziko záchvatů u lidí s epilepsií kolísá v průběhu dnů, týdnů nebo dokonce měsíců. „Na první pohled by se mohlo zdát, že je jejich výskyt náhodný – jako by si pánbůh házel kostkami. Z dlouhodobých měření se ale dá u většiny pacientů vysledovat alespoň nějaká míra pravidelnosti,“ konstatuje Jaroslav Hlinka. Ta podle něj může souviset například s denním cyklem – velkou část epileptiků třeba záchvaty postihují výhradně v noci nebo nad ránem. Na datech získaných ze zvířecího modelu jeho tým navíc ukázal, že načasování a průběh předchozího záchvatu má vliv na dobu propuknutí a charakter záchvatů následných. Kouzlo rovnicCelou dynamiku fungování mozku člověka s epilepsií vystihují dvě důležité rovnice. Popisují jak postupné ztrácení stability jeho řídícího orgánu, přechod do záchvatového stavu, jeho průběh i ukončení, tak i opakování celého cyklu. Alespoň jeden záchvat za život prodělá každý 4. až 5. člověk. To všechno badatelé převedli do jazyka matematiky a „vecpali“ do několika málo znaků. A právě tento „překlad“ jim umožnil nasimulovat si celý systém v počítači a vyvinout matematické modely epileptické dynamiky pro pochopení a předpovídání záchvatů. „Když má dítě ve škole určit, jak rychle padá těleso v gravitačním poli, použije příslušnou rovnici. Nám zase rovnice umožňují spočítat, jak budou probíhat záchvaty. Bez nich by to prostě nešlo,“ usmívá se Jaroslav Hlinka, který řešení rovnic vnímá jako nejlepší formu relaxace. Propojení matematiky a neurozobrazovacích metod pro porozumění fungování mozku, kterému se se svým týmem věnuje, je ve světě i u nás relativní novinkou. A jelikož se toto know-how může hodit v mnoha odvětvích medicíny, v poslední době se v oddělení složitých systémů Ústavu informatiky AV ČR, kam COBRA spadá, dveře netrhnou. „Obracejí se na nás neurologové, psychiatři i psychologové, abychom jim pomohli s analýzou jimi naměřených dat. Hledáme pro ně například rozdíly v mozkové aktivitě u zdravých a nemocných osob s různými diagnózami, vyvíjíme umělou inteligenci pro prognózy, pátráme po mozkových podkladech klinických symptomů…,“ vypočítává vědec. Skrz matematiku tak se svými kolegy nahlíží například do mozku pacientů se schizofrenií nebo depresí, u nichž se významně uplatní statistika a strojové učení. Epilepsií se naopak nejvíce zabývá podskupinka ‚modelářů‘. „Zdá se totiž, že v jejím případě má vzhledem k charakteru nemoci právě výpočetní neurověda největší potenciál skutečně pomoci,“ soudí výzkumník. Není šťouch jako šťouchBílý plyšový králíček ve známé televizní reklamě z devadesátých let vesele bouchá paličkami do bubínku a kroutí se u toho do rytmu. Až do chvíle, než mu dojdou baterie. Při epileptickém záchvatu vlastně probíhá něco podobného – neurony to roztáčejí tak dlouho, než se mozek „vybije“ a nemá sílu pokračovat. Mapy mozkových oblastí a jejich spojení jsou užitečnými pomocníky vědců. Díky tomu tak záchvaty v drtivé většině případů končí samovolně. Mozek pacienta jako by se po řádění nervových buněk resetoval a vrátil do módu, který připomíná zdravý stav. Tento svéhlavý orgán však má u lidí s epilepsií tendenci se znovu a znovu „dobíjet“. A jeho chuť upustit páru záchvatem tak vždy znovu naroste. Jak tento bludný kruh přerušit? K nalezení možné cesty vědcům pomohlo důležité pozorování: všimli si totiž, že zatímco některé stimuly záchvat odstartují, jiné jako by jeho propuknutí oddalovaly. Jaroslava Hlinku s touto záhadou seznámil jeho kolega Přemysl Jiruška, který nyní vede Ústav fyziologie na 2. lékařské fakultě UK, a společně začali hledat vysvětlení. V Ústavu informatiky si proto sestavili matematický model epileptického mozku, který se chová jako onen plyšový králíček. A ten jim napověděl, že záchvat by skutečně mělo jít „odložit“. „Zdá se, že klíč je v intenzitě stimulu – zatímco výrazný podnět bude většinou fungovat jako poslední kapka, nebo spíš vědro, které záchvat spustí, menší perturbace mozek jen malinko ‚vybije‘, čímž se nástup záchvatu naopak odsune,“ shrnuje Jaroslav Hlinka objev, který výzkumníci před časem publikovali v prestižním časopise Nature Neuroscience. Jejich simulace dokonce ukázaly, že by se za pomoci těchto malých „šťouchanců“ dalo u některých pacientů epileptickým záchvatům zcela předejít. Jen je třeba zvolit jejich vhodnou intenzitu a dávkování. A taky vymyslet, jak tyto drobné „kopanečky“ na potřebné místo bezpečně dopravit. „Vše by mohl zajistit elektrický senzor implantovaný v mozku, který by uměl nejen rozpoznat známky kritického zpomalování, ale i spočítat a vyslat řídícímu orgánu optimální velikost impulzu, který by ho ‚vybil‘ natolik, že by už neměl potřebu ulevit si záchvatem,“ navrhuje badatel. Zkrocení zlé vlny Takové snímače už podle něj několik biotechnologických firem ve světě vyvíjí. Než ale bude možné uvést jejich prostřednictvím poznatky skupiny COBRA do praxe, ještě nějakou dobu potrvá. „Epilepsie je košatý strom různých typů onemocnění,“ říká Jaroslav Hlinka. (CC) „Je třeba získat a zanalyzovat hodně dat od reálných pacientů, aby se model vyladil. Zavedení senzoru je ale poměrně invazivní zásah, takže to nebude snadné. Doufám však, že v horizontu deseti let už by snímače tohoto typu mohly být lidem s touto diagnózou relativně běžně k dispozici,“ věří Jaroslav Hlinka. Epilepsii, které se dříve říkalo třeba padoucnice nebo svatá nemoc, a snaze dostat ony mexické vlny neuronů pod kontrolu se hodlá věnovat i nadále. V konsorciu projektu Brain Dynamics (BRADY) podpořeného z výzvy Operačního programu Jan Amos Komenský pro špičkový výzkum, které spojilo řadu týmů a láká mladé vědce z Česka i zahraničí, mimo jiné prověří, jak by mohla výpočetní neurověda pomoci navrhovat terapie pro lidi s tímto i jinými onemocněními mozku. „K epilepsii jsme zkrátka ještě zdaleka neřekli poslední slovo,“ uzavírá vědec s úsměvem. Ing. Mgr. Jaroslav Hlinka, Ph.D. ÚSTAV INFORMATIKY AV ČR Vystudoval psychologii na Filozofické fakultě UK a matematiku na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Doktorát z výpočetních neurověd získal na Nottinghamské univerzitě ve Velké Británii. Od roku 2009 pracuje v Ústavu informatiky AV ČR, kde vede oddělení složitých systémů. Zabývá se zejména studiem mozkové aktivity a modelováním dynamiky epileptických záchvatů. Věnuje se ale i informačním tokům v jiných reálných komplexních systémech, jako jsou např. ekonomické sítě nebo zemské klima. Působí také v Národním ústavu pro duševní zdraví a přednáší na ČVUT. Loni obdržel cenu Akademie věd ČR za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Kompletní článek naleznete v časopise A / Magazín (dříve A / Věda a výzkum), který vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům. Kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz. Připravila: Radka Římanová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Shutterstock; Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; archiv skupiny COBRA Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

26.11.2024 10:56

Invazní ekologové BÚ AV ČR opět na seznamu nejcitovanějších vědců

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Invazni-ekologove-BU-AV-CR-opet-na-seznamu-nejcitovanejsich-vedcu/]
Seznam Clarivate Highly Cited Researchers obsahuje jména vědců z univerzit, výzkumných ústavů a ​​komerčních organizací po celém světě, kteří prostřednictvím svých prací prokázali významný vliv na svůj obor. Česká republika je na seznamu zastoupena sedmi experty. Mezi nimi jsou již tradičně invazní ekologové Petr Pyšek a Jan Pergl z Botanického ústavu AV ČR. Petr Pyšek je přední český botanik, ekolog a mezinárodně uznávaný vědec v oboru biologických invazí, který je na seznamu Highly Cited Researchers nepřetržitě od roku 2014. Je držitelem nejvyššího českého vědeckého ocenění Česká hlava a autorem stovek odborných článků a několika knih. Specializuje se na globální zákonitosti invazí, faktory určující jejich průběh, význam stanovišť v rostlinných invazích a důsledky invazí pro přírodu a lidskou společnost. V současnosti se zabývá také výzkumem biodiverzity afrických savan. Jan Pergl je vědecký pracovník Oddělení ekologie invazí, který se zaměřuje na propojení vědeckého výzkumu s praktickou aplikací. Spolupracuje s Ministerstvem životního prostředí, je členem panelu Evropské a Středozemní organizace ochrany rostlin (EPPO) a zástupcem ČR ve vědeckém fóru Evropské komise pro invazní druhy. Oddělení ekologie invazí Botanického ústavu AV ČR se dlouhodobě podílí na významných mezinárodních výzkumných programech zaměřených na invazní druhy, stálo u zrodu první celosvětové databáze naturalizovaných rostlin (GloNAF), provozuje databázi nepůvodních rostlin české flóry, studuje teoretické základy invazního procesu a klasifikace zavlečených druhů, zabývá se makroekologickými zákonitostmi rozšíření nepůvodních druhů, principy invazibility stanovišť a příčinami invazního chování druhů. Studuje také jednotlivé významné invazní druhy české flóry. Letošní seznam nejcitovanějších vědců světa zahrnuje 6 636 jmen z více než 1 200 institucí v 59 zemích a regionech. Vychází z analýzy vědeckých publikací z let 2013 až 2023. Proces výběru zahrnuje přísné vyhodnocování a zpracování dat z Highly Cited Papers v důvěryhodných vědeckých a společenských časopisech indexovaných v Science Citation Index Expanded a Social Sciences Citation Index.   Více informací o seznamu Higly Cited Researchers naleznete zde. Kontakt: Miroslava DvořákováBotanický ústav AV ČRmiroslava.dvorakova@ibot.cas.cz

25.11.2024 15:56

Memorandum: UK, AV ČR a UPOL posílí svou institucionální odolnost

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Memorandum-UK-AV-CR-a-UPOL-posili-svou-institucionalni-odolnost/]
Memorandum bylo uzavřeno v reakci na aktuální bezpečnostní situaci ve světě. Všechny tři instituce shodně vnímají potřebu zavést a realizovat systém opatření na posílení bezpečnosti výzkumu proti nelegitimnímu ovlivňování a na ochranu dobrého jména akademických pracovišť. Uzavření Memoranda vytvoří prostor pro budování komunity odborníků k řešení otázek bezpečnosti vzdělávací a výzkumné činnosti a pro úzkou spolupráci a koordinaci při zavádění opatření na posílení bezpečnosti výzkumu na pracovištích smluvních stran. Memorandum zároveň poskytne platformu pro sdílení zkušeností a výměnu informací na národní úrovni i pro vedení bilaterálních konzultací k tématu s výzkumnými pracovišti napříč EU, resp. jinde ve světě. „Doba, ve které žijeme, si žádá předvídat veškerá možná rizika. Na Univerzitě Karlově si plně uvědomujeme, jaké dopady by mohlo mít podcenění těchto hrozeb v případě, že bychom nevytvořili jasně daná opatření, která nám umožní posílit bezpečnost výzkumu proti nelegitimnímu ovlivňování. Spojením s dalšími institucemi můžeme vytvořit základy pevné spolupráce a vzájemně sdílet poznatky, které nám pomohou být vůči nežádoucím vlivům odolnějšími,“ sdělila k podpisu memoranda rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková.  „Spolupráce institucí při posilování bezpečnosti výzkumu hraje klíčovou roli pro úspěšné zavedení efektivního systému ochrany. Sdílení zkušeností, odborníků a specializovaných zdrojů umožní nejen rychlejší pokrok v této oblasti, ale zároveň povede k úsporám personálních i finančních prostředků. V nadcházejícím období bude zásadním úkolem vytvoření a poté průběžná aktualizace bezpečnostních strategií a koncepcí, které zajistí jednotnou úroveň ochrany výzkumu pro stejné činnosti napříč akademickými pracovišti,“ uvedla předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová. „Proti hrozbám je třeba postupovat společně a jednotně. Jsem proto rád, že patříme mezi tři významné instituce v naší zemi, které si rizika nelegitimního ovlivňování nejen plně uvědomují, ale především chtějí aktivně spolupracovat a posilovat bezpečnost a odolnost celého segmentu vzdělávacích a vědeckých institucí. Bezpečnost a důvěryhodnost výzkumu pro nás nejsou pouze pojmy, ale naopak patří ke zcela zásadním hodnotám, které musíme být připraveni bránit se stejnou samozřejmostí, s jakou se snažíme ochraňovat a rozvíjet ideály humanity, demokracie a svobody,“ dodal rektor Univerzity Palackého v Olomouci Martin Procházka. Podpisem se jednotlivé instituce zavázaly spolupracovat na tvorbě metodik pro zavedení opatření zaměřených na posílení bezpečné mezinárodní výzkumné a akademické spolupráce, správu duševního vlastnictví a řízení rizik, zejména v oblastech výzkumu s významným transformačním potenciálem znalostí a technologií. Dále se hodlají podílet na komunikačních, vzdělávacích a osvětových aktivitách spojených s touto agendou a sdílet výstupy takových aktivit. Konkrétní opatření na posílení bezpečnosti výzkumu, které vzejdou ze vzájemné spolupráce, se budou vztahovat zejména k oblastem ochrany proti nelegitimním zásahům do činnosti vysokoškolských a výzkumných institucí, zavedení důsledného systému ochrany duševního vlastnictví, zajištění informační bezpečnosti a dodržování obecně závazných předpisů a pravidel.  TZ ke stažení zde.

25.11.2024 09:56

Tomáš Jungwirth z Fyzikálního ústavu převzal Národní cenu vlády Česká hlava

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Tomas-Jungwirth-z-Fyzikalniho-ustavu-prevzal-Narodni-cenu-vlady-Ceska-hlava-00001/]
Tomáše Jungwirtha navrhla Rada pro výzkum, vývoj a inovace na nejvyšší české vědecké ocenění za jeho přínos ve výzkumu spintroniky. „Laureát je světovým odborníkem v oboru, který propojuje fyziku, elektroniku a vlastnosti elektronového spinu. Díky jeho práci se Česko stalo jedním z hlavních center tohoto směru,“ zdůraznil ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek.  „Děkuji kolegům, kteří mě nominovali a vybrali z navržených kandidátů. Velmi si vážím jejich času a práce, kterou tomu věnovali. Mám respekt i k tomu, že taková cena vůbec existuje,“ uvedl Tomáš Jungwirth a dodal, že se mu s kolegy podařilo vytvořit multidisplinární tým, v němž se setkávají různé profesní dovednosti, a za úspěchem jejich výzkumů tak stojí kolektivní mozek a kolektivní ruce. Úspěšný český vědec, který je ve světě známý schopnostmi propojovat experimentální a teoretický fyzikální výzkum s detailními znalostmi informačních technologií, při ceremoniálu zdůraznil, že česká věda je ve srovnání s vědecky nejvyspělejšími zeměmi někde na půli cesty. Vnímat to můžeme pozitivně, na druhou stranu se ptejme, proč se jim přibližujeme už pětatřicet let. „V Česku působí skvělé týmy srovnatelné se světovými. Chceme-li se ale vyrovnat nejlepším, měli bychom se inspirovat těmi, kteří jsou úspěšní, a méně v tomto ohledu experimentovat.“ Základní výzkum pro budoucnostTomáš Jungwirth vystudoval fyziku na Univerzitě Karlově, kde absolvoval i doktorské studium. Jako doktorand a postdoktorand získával zkušenosti na americké Indiana University (1994–1995 a 1997–1999), v letech 2000–2004 působil jako vědecký pracovník na University of Texas. Je držitelem Akademické prémie (2008), ceny Neuron (2018) a ceny ministra školství (2020). Jako jediný vědec v Česku obdržel dvakrát prestižní ERC Advanced Grant (2010 a 2023). Opakovaně patří mezi nejcitovanější vědce světa –publikoval 260 článků v odborných časopisech, z toho 40 v rodině časopisů Science / Nature (40 tisíc citací). V národní expertní skupině pomáhá s přípravou přihlášek mladých vědců do soutěží o ERC granty. Výrazně se zapsal také ve vědní politice, působil v Radě pro výzkum, vývoj a inovace (2011–2018), ve Vědecké radě Grantové agentury ČR a v Scientific Council of the European Research Council. V posledních letech se Tomáš Jungwirth soustředí na výzkum antiferomagnetické spintroniky. V této souvislosti objevil dosud neznámou třídu magnetů nazvanou altermagnety (více také zde). Objev vzbudil značnou pozornost a otevřel nové možnosti ve vývoji informačních technologií. „Víme, že konvenční magnety v budoucnu omezí rychlost čipů, jejich energetickou účinnost a hustotu, s jakou lze umisťovat bity na čipy. Altermagnety otevírají cestu jak tyto fundamentální překážky překonat,“ uvedl Tomáš Jungwirth. Magnetické pole, které dříve způsobovalo problémy, by tak přestalo „překážet“ a brzdit pokrok. Výsledky základního výzkumu by šlo v budoucnu využít nejen pro zařízení, jako jsou mobily, počítače nebo tablety, ale i pro strojové učení nebo umělou inteligenci. (Více se k tématu dočtete také v A / Magazínu.) Vidět nejenergičtější děje v příroděCenu společnosti VEOLIA, cenu Doctorandus za přírodní vědy, získal Jakub Podgorný z Astronomického ústavu AV ČR. Jeho výzkum polarizace rentgenového záření v okolí černých děr přinesl nové vědomosti o těchto vesmírných objektech a položil základy pro další studia rentgenové astronomie. Stav polarizace rentgenového světla přicházejícího na zem ze vzdáleného vesmíru se poprvé s velkou přesností podařilo detekovat až nedávno – a to prostřednictvím unikátní družice IXPE. „Jde o přelomovou družici. Na projektu se podílel také Astronomický ústav. Přístroj poprvé v historii umožnil zkoumat polarizaci rentgenového záření z vesmíru s vysokou přesností,“ objasnil Jakub Podgorný, který měl v projektu za úkol simulovat rozdílné scénáře v blízkém okolí centrální černé díry. Černé díry, pokud jsou izolované – a mnoho z nich takových skutečně je – nám z pozorovatelského hlediska příliš informací neposkytují. Jsou totiž skutečně „černé“ a nic z nich neuniká. Zajímavější jsou situace, kdy se kolem černé díry nachází materiál, který do ní může padat. „Tento proces nazýváme akrecí – a takový akreční disk může zářit,“ dodal Jakub Podgorný s tím, že toto záření se objevuje na všech vlnových délkách světla, které známe, a nejvýraznější je na těch s extrémně vysokými energiemi. „Když sledujeme rentgenové záření z těchto procesů, můžeme nahlédnout do nejenergičtějších dějů v přírodě. Tyto procesy zahrnují například pád hmoty do černé díry z jejího okolí. Lidstvo zkoumá vesmír v rentgenové oblasti spektra už několik desetiletí, novinkou je ale možnost zkoumat konkrétní geometrickou vlastnost tohoto záření – polarizaci,“ uvedl badatel. Optické izolátory nejen pro BivojeCenu společnosti IDEA StatiCa, cenu Doctorandus za technické vědy, převzal David Vojna z Fyzikálního ústavu AV ČR za vývoj optických izolátorů pro vysokovýkonové laserové systémy. Jeho disertace přispěla k zajištění maximálního výkonu pulzního laseru Bivoj v Centru HiLASE v Dolních Břežanech. „Vytvořili jsme zařízení, které se nazývá optický izolátor. Sice jde o běžné zařízení ve všech optických systémech, v našem případě jsme ale vyvinuli novou technologii pro lasery s vysokým výkonem a energií,“ vysvětlil David Vojna a doplnil, že taková zařízení nejde běžně zakoupit – musí se složitě navrhnout, otestovat a vyrobit: „Jsme jedno z mála pracovišť, která tento proces úspěšně dotáhla do konce.“ Technologie se využívá například pro laserové vytvrzování povrchů pomocí rázových vln nebo k úpravě mechanických vlastností materiálů – třeba komponentů pro letecký či jaderný průmysl. Davida Vojnu nejvíce baví komplexnost jeho práce – zahrnuje například vedení tepla, optické vlastnosti materiálů a jejich vzájemnou interakci: „Všechny tyto aspekty musíme spojit do numerické simulace, abychom pochopili, co se během celého procesu děje. Na základě toho navrhujeme řešení, která optimalizují celý systém. Jde o pestrou a tvůrčí práci.“ Prestižní ocenění pro nejlepšíNárodní cenu Česká hlava získali v předchozích letech například Antonín Holý, Pavel Hobza (oba z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR), Václav Hořejší z Ústavu molekulární genetiky AV ČR, Blanka Říhová z Mikrobiologického ústavu AV ČR, Petr Pyšek z Botanického ústavu AV ČR a další osobnosti české vědy a výzkumu. Přehled všech letošních laureátů najdete na webu Česká hlava. Připravil: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.