Klaveska.cz ~ Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR

01.11.2024 11:49

Startují registrace Otevřené vědy. Studenti se mohou hlásit během listopadu

[https://www.avcr.cz/cs/pro-verejnost/aktuality/Startuji-registrace-Otevrene-vedy.-Studenti-se-mohou-hlasit-behem-listopadu/]
Mladí, zvídaví a nadšení. Takoví jsou studenti, kteří se na rok ponoří naplno do světa vědy v některém z ústavů Akademie věd ČR. Stáže Otevřené vědy začaly v roce 2005 s několika lektory a podporou Evropské unie, což s sebou neslo jistá omezení. „V ‚první‘ Otevřené vědě jsme museli vybírat jen z mimopražských zájemců. Další navazující projekty byly naopak třeba jen pro Pražany,“ vzpomíná Květoslava Stejskalová z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR. V prvních letech byla ve svém ústavu koordinátorkou, později se zapojila i jako lektorka. Projekt Otevřená věda mezitím prošel velkými změnami, ale zůstává vlajkovou lodí spolupráce Akademie věd ČR s mladou generací. Vědcem nanečisto i dočistaStáže v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovské AV ČR absolvovalo od začátku projektu na 150 studentů. Někteří v ústavu zůstali pracovat, někteří si později vzali pod svá křídla další stážisty – jako třeba Alan Liška, Stanislav Valtera nebo Martin Jindra. „Na začátku druhého ročníku střední školy jsem na chodbě omylem srazil na zem svou učitelku chemie. Pod pohrůžkou, že neprojdu do třetího ročníku, mě donutila, abych si vybral některou ze stáží Otevřené vědy,“ popisuje Martin Jindra, jak se na pracoviště dostal. „Snažím se udělat pro studenty a studentky vědu zábavnou, nechat je, ať si vyzkoušejí přístroje, a co nejlépe jim vysvětlit, jak daná technika funguje. Někdy je to samozřejmě složité. Fyzikální principy, na kterých stojí většina z nich, totiž přesahují středoškolskou fyziku. To je asi největší výzva,“ říká Martin Jindra. Mottem projektu je „Staň se hrdinou své doby“ a mnoho studentů už ho naplnilo. Nejčerstvěji Tereza Przeczková z Mendelova gymnázia Opava, která letos získala ocenění Česká hlavička za práci Strukturní analýza vazebného místa pro inhibitor phloretin v lidském Na+/H+ antiporteru NHA. Oblíbená biologie, objevovaná psychologiePosledních sedm let si studenti Otevřené vědy mohou každý rok vybrat ze stovky a více stáží. „Nejoblíbenějšími obory jsou biologie, chemie, lékařské vědy, ale vidíme rostoucí zájem i o psychologii a fyziku. Vždy záleží na místě a tématu vypsané stáže,“ říká Nikola Dašková ze Střediska společných činností AV ČR, které celý projekt koordinuje. Pro rok 2025 jsou v databázi už teď zařazeny desítky stáží, například Pátrání po lepších fotosenzitivních kapalně krystalických materiálech, Přežívání bakterií černého kašle v lidských makrofázích nebo Dějiny zdravotnické záchranné služby v českých zemích. Další budou v průběhu měsíce přibývat. Registrace na stáže Otevřené vědy pro rok 2025 se otevírají 1. listopadu 2024 a přihlásit se studenti mohou do 30. listopadu 2024. Kontaktní osobou je Lenka Heroldová ze Střediska společných činností AV ČR (heroldova@ssc.cas.cz). Více informací naleznete v tiskové zprávě a na webu Otevřené vědy. Text: Eliška Zvolánková, Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Otevřená věda Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

01.11.2024 08:49

Jeden z úseků chybějící části Pražského okruhu býval kdysi pohřebištěm

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Jeden-z-useku-chybejici-casti-Prazskeho-okruhu-byval-kdysi-pohrebistem/]
Hlavním objevem úseku 1 při záchranném archeologickém průzkumu jsou bezesporu doklady pohřbívání. „Tři nejstarší nalezené hroby pocházejí z období kultury se šňůrovou keramikou (2900–2300 př. n. l.). Mezi pozůstatky pohřební výbavy patří typické poháry se zdobeným podhrdlí, broušené sekerky, kamenné brousky a štípaná industrie,“ popisuje Karel Říha, vedoucí výzkumu tohoto úseku z Archeologického ústavu AV ČR, Praha. Archeologové v oblasti našli doklady lidské přítomnosti od období závěru mladší doby kamenné (začátek třetího tisíciletí př. n. l.) až do starší doby železné (první polovina prvního tisíciletí př. n. l.). Mezi sídlištními objekty identifikovali půdorysy staveb kůlové konstrukce, dále polozahloubené objekty (polozemnice) i zásobní jámy. Bohaté halštatské hroby Velmi důležitým nálezem je 11 tzv. komorových hrobů ze starší doby železné neboli halštatské (zhruba 800–450 př. n. l.). Jde o pohřby v centrální pohřební komoře s navršenými mohylovými náspy (ty se nedochovaly), které v některých případech dosahovaly průměru téměř 50 metrů. Hroby tohoto typu bývají až na velmi vzácné výjimky poškozené už z pravěkého období, minimálně ve dvou případech experti objevili pravěké vykrádací šachty. Mezi pozůstatky pohřební výbavy patří keramické nádoby, doplňky koňských postrojů z bronzu, fragmenty špatně identifikovatelných železných předmětů, a dokonce pozůstatky zlatých ozdob. Ve dvou případech se dochovaly obvodové žlaby obepínající mohyly. Jeden z obvodových žlabů dosahoval průměru 48 m, šířky 3 m a hloubky kolem 1,5 m. „Při výzkumu komorových hrobů jsme se zaměřili na původní uložení nálezů, včetně pozůstatků těl zemřelých. Z většiny jsou tyto objekty porušeny sekundárním zásahem, pravděpodobně již v pravěkém období. U některých se nám tyto tzv. vykrádací šachty podařilo identifikovat. V těchto případech se nám dochoval pouze zlomek z původního hrobového inventáře,“ říká Karel Říha z pražského Archeologického ústavu AV ČR. Záchranný archeologický průzkum pokračuje Na chybějící úsek Pražského okruhu D1 – Běchovice zamířila těžká technika ke konci letošního května a v součinnosti s Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD) zahájila zemní práce pro záchranný archeologický výzkum. Trasa vede oblastí, kterou procházeli a osídlovali lidé už od pravěku, a tak ji nejdříve musejí prozkoumat archeologové. Výzkum vedou pracovníci pražského Archeologického ústavu AV ČR ve spolupráci s Ústavem archeologické památkové péče středních Čech a společností Osina Archeo. „S ohledem na probíhající stavební činnost není možné archeologické výzkumy na ploše budoucího obchvatu běžně navštívit. Už na samém začátku záchranného archeologického výzkumu jsme však slíbili zástupcům médií a veřejnosti, že budeme informovat o nových nálezech, což tímto způsobem činíme,“ říká ředitel pražského Archeologického ústavu AV ČR Jan Mařík. Terénní výzkumy probíhají v součinnosti s postupem prací podle smlouvy s ŘSD. Vyhodnocení terénní dokumentace, konzervace a zpracování nálezů potrvá několik příštích měsíců. Stav přípravy dostavby Pražského okruhu v úseku D1 – Běchovice Probíhá záchranný archeologický výzkum a související zemní práce. Stavební povolení je v právní moci. V rámci výběrového řízení na zhotovitele bylo ukončeno podávání nabídek a probíhá jejich posuzování. Nedojde-li k odvolání proti výběru nejvýhodnější nabídky, bude staveniště předáno vybranému zhotoviteli do konce roku 2024. „První řidiči by se po novém úseku Pražského okruhu mohli projet v roce 2027,“ uzavírá tiskový mluvčí ŘSD Jan Rýdl. Kontakt: Karel ŘíhaArcheologický ústav AV ČR, Prahariha@arup.cas.cz

31.10.2024 08:28

Otevřená věda slaví 20 let, stážemi prošlo více než 2000 studentů

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Otevrena-veda-slavi-20-let-stazemi-proslo-vice-nez-2000-studentu/]
Mladí, zvídaví a nadšení. Takoví jsou studenti, kteří se na rok ponoří naplno do světa vědy v některém z ústavů Akademie věd ČR. Stáže Otevřené vědy začaly v roce 2005 s několika lektory a podporou Evropské unie, což s sebou neslo jistá omezení. „V ‚první‘ Otevřené vědě jsme museli vybírat jen z mimopražských zájemců. Další navazující projekty byly naopak třeba jen pro Pražany,“ vzpomíná Květoslava Stejskalová z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR (ÚFCH JH AV ČR). V prvních letech byla ve svém ústavu koordinátorkou, později se zapojila i jako lektorka. Projekt Otevřená věda mezitím prošel velkými změnami, ale zůstává vlajkovou lodí spolupráce Akademie věd s mladou generací. Vědcem nanečisto i dočista Stáže v ÚFC JH AV ČR absolvovalo od začátku projektu na 150 studentů. Někteří v ústavu zůstali pracovat, někteří si později vzali pod svá křídla další stážisty – jako třeba Alan Liška, Stanislav Valtera nebo Martin Jindra. „Na začátku druhého ročníku střední školy jsem na chodbě omylem srazil na zem svou učitelku chemie. Pod pohrůžkou, že neprojdu do třetího ročníku, mě donutila, abych si vybral některou ze stáží Otevřené vědy,“ popisuje Martin Jindra, jak se na pracoviště J. Heyrovského dostal. „Snažím se udělat pro studenty a studentky vědu zábavnou, nechat je, ať si vyzkoušejí přístroje, a co nejlépe jim vysvětlit, jak daná technika funguje. Někdy je to samozřejmě složité. Fyzikální principy, na kterých stojí většina z nich, totiž přesahují středoškolskou fyziku. To je asi největší výzva,“ říká Martin Jindra. Mottem stáží Otevřené vědy je „Staň se hrdinou své doby“ a mnoho studentů už ho naplnilo. Nejčerstvěji Tereza Przeczková z Mendelova gymnázia Opava, která letos získala ocenění Česká hlavička za práci Strukturní analýza vazebného místa pro inhibitor phloretin v lidském Na+/H+ antiporteru NHA. Oblíbená biologie, objevovaná psychologie Posledních sedm let si studenti Otevřené vědy mohou každý rok vybrat ze stovky a více stáží. „Nejoblíbenějšími obory jsou biologie, chemie, lékařské vědy, ale vidíme rostoucí zájem i o psychologii a fyziku. Vždy záleží na místě a tématu vypsané stáže,“ říká Nikola Dašková z Divize vnějších vztahů Střediska společných činností AV ČR, které celý projekt pro pracoviště AV ČR koordinuje. Pro rok 2025 jsou v databázi už teď zařazeny desítky stáží, například Pátrání po lepších fotosenzitivních kapalně krystalických materiálech, Přežívání bakterií černého kašle v lidských makrofázích nebo Dějiny zdravotnické záchranné služby v českých zemích. Další budou v průběhu měsíce přibývat. „Stáž chci vést, protože považuji za důležité možnost studentům ukázat, co obnáší práce v laboratoři a jaké problémy se během experimentů musí řešit. Navíc je fajn se potkat s mladými motivovanými lidmi,“ říká jedna z lektorek Terézia Jurkovičová z Fyzikálního ústavu AV ČR. Registrace na stáže Otevřené vědy pro rok 2025 se otevírají 1. listopadu 2024 a přihlásit se je možné do 30. listopadu 2024. „V době, kdy jsem studoval na střední škole, taková možnost bohužel nebyla, proto jsem moc rád, že můžu případné zájemce a zájemkyně seznámit s tím, co obnáší výzkum soudobých dějin, a navíc na příkladu atraktivního a zajímavého tématu z oblasti institucionálních dějin,“ shrnuje svou motivaci vést stáž Jiří Hlaváček z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. „Nejnáročnější jsou začátky. To musíme stážistům věnovat téměř celý den: zasvětit je do oboru, ukázat jim, jak získáváme data, jakým způsobem je zpracováváme a vyhodnocujeme. Pokud to téma vyžaduje, je nutné stážisty naučit, aby ovládali programy pro zpracování dat a uměli je používat,“ vysvětluje Pavel Koten z Astronomického ústavu AV ČR. 20. narozeniny Otevřené vědy Během dvou dekád své existence umožnily stáže „ponor“ do vědy více než 2000 studentů. Přijatých stážistů a stážistek jen za posledních sedm let bylo více než 1350. „Máme radost, že zájem o stáž v pracovištích AV ČR pod vedením skvělých vědců a vědkyň má stále více středoškoláků a zároveň, že se pořád zapojují noví lektoři, přičemž nám zůstávají i ostřílení ‚bardi‘. Otevřená věda je pro nás srdeční záležitostí a dává nám hluboký smysl,“ říká Kateřina Sobotková, ředitelka Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR. Stáže Otevřené vědy vrcholí vždy na podzim, kdy výsledky bádání absolventi představí na studentské vědecké konferenci, letos od 7. do 8. listopadu, u příležitosti výročí poprvé přímo v sídle Akademie věd na Národní v Praze. Studenti, jejichž projekty porota vyhodnotí jako nejlepší, získají ceny. Svoji práci mohou navíc uplatnit i v dalších soutěžích v ČR i v zahraničí. Dvacet let programu Otevřené vědy je také inspirací pro výzkum, jaký vliv měly studentské stáže na další studijní a profesní směřování stovek bývalých stážistů. Výzkum se uskuteční ve dvou fázích a zahrne kvantitativní sociologické šetření i kvalitativní rozhovory. V letošním, jubilejním ročníku vybírali vedoucí z 1481 přihlášek od 818 středoškoláků z celého Česka. Stáže vedlo přes 100 vědců a vědkyň AV ČR. Studenti měli největší zájem o oblasti lékařských věd, psychologie, biologie, chemie a fyziky. Nejžádanějšími pracovišti Akademie věd ČR byly Fyziologický ústav, Psychologický ústav, Ústav molekulární genetiky a Ústav jaderné fyziky. Kontakt: Lenka HeroldováDivize vnějších vztahů SSČ AV ČRheroldova@ssc.cas.cz

30.10.2024 12:28

Čeští vědci popisují, jak bakterie unikají před účinky antibiotik

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Cesti-vedci-popisuji-jak-bakterie-unikaji-pred-ucinky-antibiotik-00001/]
Klíčovou složkou, která umožňuje bakterii unikat před působením antibiotika rifampicinu, je protein zvaný HelD. Účinně chrání bakteriální RNA polymerázu, což je enzym zodpovědný za přepis genetické informace z DNA. Tento proces je přitom pro přežití bakterie naprosto zásadní. „Díky pokročilému zobrazování pomocí kryogenního elektronového mikroskopu a vynikající biochemické analýze jsme dokázali do detailů popsat, jakým způsobem bílkovina HelD osvobozuje RNA polymerázu od antibiotika rifampicin,“ líčí Tomáš Kouba, který v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR vede vědeckou skupinu Kryogenní elektronové mikroskopie. HelD se chová jako buněčný bodyguard. Kdykoliv se při přepisu informace z DNA něco zadrhne, přispěchá na pomoc a nejinak je tomu i při podání rifampicinu. Antibiotikum se totiž snaží během přepisu DNA vyřadit ze hry RNA polymerázu. Nebýt HelD, celý proces by se zastavil a bakterie by zanikla. HelD se nepodvolí ani tak silnému antibiotiku, jakým je rifampicin používaný například k léčbě tuberkulózy nebo silného zápalu plic. „Moderní metody strukturní biologie nám umožnily pozorovat, jakým způsobem HelD chrání bakterie před účinkem jedné ze skupin antibiotik na atomární úrovni,“ říká Tomáš Kovaľ z Laboratoře struktury a funkce biomolekul v Biotechnologickém ústavu AV ČR. Výzkumníci předpokládali, že HelD hraje v odporu proti působení antibiotik klíčovou roli. Zjistili ovšem, že je pro bakterie ještě významnější. HelD totiž RNA polymerázu nejen vysvobodí, ale zajistí také ‚recyklaci‘ tohoto pro organismus klíčového enzymu. Putuje totiž s polymerázou znovu na úplný začátek DNA, kde se opět přepíše genetická informace a bakterie se může znovu začít množit. „Pochopení role proteinu HelD je zásadní pro lidský boj s antibiotickou rezistencí,“ vysvětluje Libor Krásný, který vede vlastní výzkumnou skupinu v Mikrobiologickém ústavu AV ČR, a dodává: „Díky našim aktuálním zjištěním je možné nasadit nové strategie v hledání účinnější antibiotické léčby.“ Rezistence vůči antibiotikům je sílící globální problém a na hledání slabého místa, kterým bakterie unikají léčbě, se soustředí nejvýznamnější světové výzkumné instituce. Odkaz na publikaci:Kovaľ, T.; Borah, N.; Sudzinová, P.; Brezovská, B.; Šanderová, H.; Vaňková Hausnerová, V.; Křenková, A.; Hubálek, M.; Trundová, M.; Adámková, K.; Dušková, J.; Schwarz, M.; Wiedermannová, J.; Dohnálek, J.; Krásný, L.; Kouba, T. Mycobacterial HelD connects RNA polymerase recycling with transcription initiation. Nat. Commun. 2024, 15, 8740. https://doi.org/10.1038/s41467-024-52891-5 TZ ke stažení zde

30.10.2024 08:28

Klíčové rysy vývoje hlavy obratlovců mají svůj původ u společného předka

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Klicove-rysy-vyvoje-hlavy-obratlovcu-maji-svuj-puvod-u-spolecneho-predka/]
Kopinatci, bezlebeční, jsou malí, protáhlí, rybám podobní mořští živočichové, blízce příbuzní obratlovcům. Jsou velmi zajímaví pro evoluční biologii, protože poskytují vhled do rané evoluce strunatců – živočichů s osovým podpůrným systémem, kam patří všichni obratlovci včetně člověka. Navíc si kopinatci zachovali mnoho rysů, které pravděpodobně existovaly u společného předka strunatců. Proto se na něj zaměřil tým z Ústavu molekulární genetiky AV ČR. Výsledky studie poskytují důležité důkazy o tom, že podstatné rysy vývoje hlavy obratlovců pocházejí od společného předka všech strunatců. „Zajímaly nás struktury spojené s hlavou obratlovců, jako je neurální lišta a prechordální ploténka. Po dlouhou dobu se předpokládalo, že obě struktury jsou inovacemi obratlovců a že kopinatci, představitelé základní linie strunatců, je nemají,“ přibližuje Iryna Kozmikova, vedoucí týmu z Ústavu molekulární genetiky AV ČR. Neurální lišta je soubor buněk, které vedou podél hřbetní strany vyvíjejícího se embrya a podílejí se na vývoji mnoha důležitých struktur, jako jsou kosti a chrupavky hlavy, obličej, nervy a pigmentové buňky. Prechordální ploténka je základní buněčná struktura, která se nachází v přední části embrya a hraje klíčovou roli při formování lebky a mozku. „U lidí může selhání vývoje prechordální ploténky vést k vážným vývojovým poruchám, jako je například nedokonalé oddělení mozkových hemisfér, což může způsobit těžké poruchy mozku a vývoje. Defekty neurální lišty mohou zapříčinit poruchy ve vývoji hlavy a obličejových struktur, jako jsou rozštěpy rtu a patra nebo deformace lebky a obličeje,“ popisuje Iryna Kozmikova. Kopinatec odhaluje evoluční původ hlavy obratlovců Výzkum, který zahrnoval analýzu buněčných populací, manipulaci se signálními dráhami a transgenní experimenty, ukázal, že kopinatec prochází podobnými vývojovými stupni jako obratlovci. Díky využití pokročilých metod vědecký tým analyzoval embryonální buňky kopinatce ve čtyřech vývojových stadiích. Vědci u něj identifikovali buňky podobné prechordální ploténce a neurální liště. „Kombinací těchto metod jsme identifikovali specifické buněčné populace, které sdílejí genetické znaky s buňkami podílejícími se na vývoji hlavy u obratlovců, což naznačuje, že hlavní rysy vývoje hlavy mohly vzniknout u společného předka obratlovců a kopinatců,“ shrnuje Iryna Kozmikova. Pochopení historie i naděje pro budoucnost Tento výzkum podporuje teorii, že se některé hlavní struktury spojené s vývojem hlavy u obratlovců vyvinuly již u společného předka všech strunatců. Lepší pochopení těchto evolučních mechanismů může poskytnout nejen vhled do historie života na Zemi, ale také pomoci při výzkumu vývojových poruch spojených s tvorbou hlavy a obličejových struktur člověka. Kontakt: Dr. Iryna KozmikovaÚstav molekulární genetiky AV ČRkozmikova@img.cas.cz Článek v Nature Communications: Cell type and regulatory analysis in amphioxus illuminates evolutionary origin of the vertebrate head. https://www.nature.com/articles/s41467-024-52938-7 Evoluční původ vývojových stadií prechordální ploténky a neurální lišty u strunatců

29.10.2024 18:28

Podpora mladých vědců je důležitá, shodují se účastníci Wichterleho kempu

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Podpora-mladych-vedcu-je-dulezita-shoduji-se-ucastnici-Wichterleho-kempu-00001/]
Wichterleho kemp nebyl pro letošní laureáty pouze příležitostí, jak se poznat a v neformálním prostředí probrat úskalí badatelské práce. Organizátoři si pro „kempaře“ připravili program, který jim dodal inspiraci i nové odborné vědomosti, jež využijí ve své kariéře. Kromě setkání s vedením Akademie věd ČR je čekala například přednáška „Jak uspět v grantové soutěži“ od předsedy Grantové agentury ČR Petra Baldriana a workshopy „Životní rovnováha a zvládání stresu“ a „Vedu nebo řídím aneb Kudy na to“. Účastníkům Wichterleho kempu jsme položili pět otázek. 1 – Jak Prémie Otto Wichterleho podpoří vaši kariéru?2 – Co vás motivovalo k účasti a co jste od kempu očekávali?3 – Doporučili byste budoucím nositelům Prémie, aby se kempu zúčastnili? Jaký workshop, přednáška nebo aktivita vás oslovily?4 – Jakou podporu potřebují vědci a vědkyně, aby rozvíjeli svůj potenciál? Jak by jim mohla Akademie věd více pomáhat?5 – Co by prospělo české vědě? Jaký je klíč k úspěchu ve vědecké kariéře? Eva Balounová, Ústav státu a práva AV ČR 1 – Prémii beru především jako závazek ke kvalitní práci do budoucna. 2 – Těšila jsem se, že se seznámím s mladými vědci a vědkyněmi z jiných vědních oborů, a na workshopy zaměřené na různé aspekty vědecké práce. 3 – Účast vřele doporučuji – prostředí bylo inspirativní a přátelské. Workshopy nám pomohly rozproudit diskuzi a sdílet podobné problémy. 4 – Situace se asi bude lišit ústav od ústavu. Máme například možnost různých školení a kurzů, možná by ale bylo potřeba jejich nabídku rozšířit či upravit – někdy i na míru danému vědnímu oboru. 5 – Mladí čeští vědci jsou nuceni podávat velké množství návrhů grantů. To na druhou stranu chápu. Časové možnosti jsou ale omezené a někdy nemusí být zcela zřejmé, čemu svoji aktivitu věnovat. Každý si asi musí najít vlastní cestu. Osobně jako klíčové vnímám dobré finanční zabezpečení, dostupné informace a podporu ze strany vedení a otevřenost české vědy světu. Kristýna Kaucká, Masarykův ústav a Archiv AV ČR 1 – Pochval a ocenění je hrozně málo. Získání prémie je motivací! 2 – Jednak lokalita Nových Hradů, jednak možnost setkat se s výzkumníky z jiných oborů. Těšila jsem se, že se seznámím s lidmi z dalších vědních oblastí, i program vypadal zajímavě. 3 – Určitě bych účast doporučila. Nejenom že jde o skvělou příležitost vybočit z běžného chodu dne, inspirativní jsou také diskuze s dalšími účastníky o vědě, rodině, ale i světě jako takovém. Nejvíce mne oslovila přednáška Petra Baldriana, jeho osvětlení fungování Grantové agentury bylo super. 4 – Podporu potřebují asi hlavně psychologickou. Soustavný tlak na maximální výkon je vyčerpávající. Kladně kvituji aktivity, které Akademie věd vyvíjí směrem k pomoci s péčí o děti, ať už se jde o dětské skupinky či příměstské tábory. Působení v Akademii věd není jen práce, je to životní styl a je pěkné, že i nejmenší členové rodiny mohou být toho součástí. Ocenila bych, kdyby naše instituce dělala programy pro malé děti: od miminek po puberťáky. Myslím, že se Akademie věd těší vysoké prestiži. Občas se ale setkávám s dotazy, zda jsou platy tak nízké, jak se povídá, a zda mne jako badatelce tak náročná práce stojí za to, když mám třeba jen termínovanou smlouvu na částečný úvazek… 5 – Důležitá je motivace a zvídavost. Obecně by prospěla lepší znalost cizích jazyků a vyšší finance. Lenka Kubíčková, Fyzikální ústav AV ČR 1 – Prémii vnímám jako významné ocenění od české vědecké komunity a jisté „razítko kvality“, které by mohlo trochu potěšit recenzenty mých návrhů projektů alespoň na institucionální nebo národní úrovni. Nejdůležitější přínos však vidím v motivaci pro budoucí práci, kterou Prémie přináší. 2 – Nejvíce mě motivovala příležitost více osobně poznat ostatní laureáty, případně s některými nalézt společná témata, na kterých bychom mohli spolupracovat. Doplňkovou motivací byla také příležitost vyrazit do krásných Nových Hradů a vyzkoušet si „bydlení na zámku“. Jiná očekávání jsem neměla a nechávala se příjemně překvapit organizátory. 3 – Účast bych obecně doporučila. Nicméně chápu, že nalézt v nabitém programu – jak vědeckém, tak rodičovském – prostor na třídenní akci není jednoduché. Skvělý bod programu tvořily úvodní přednášky laureátů o jejich práci a širších souvislostech. Rozsáhlý záběr témat od klimatického práva po počítačové simulace procesů v buňkách vedl k bohaté a velice zajímavé diskuzi po každé z přednášek. Z dalšího programu mě oslovil workshop „Vedu nebo řídím“, z něhož jsem si odnesla nejvíce praktických poznatků. 4 – Věřím, že mladí lidé by ve vědě neměli být ostrakizováni, pokud nemají zahraniční zkušenost. Někdy ji osobní či rodinná situace neumožňuje nebo extrémně ztěžuje. Současný systém svým nastavením podporuje odkládání mateřství a případná zahraniční stáž s malými dětmi a snahou o pracovní uplatnění obou partnerů v daném místě je extrémně složitá. To je však obecný problém. Akademie věd urazila v podpoře mladých vědců a vědkyň velký kus cesty. Bylo by skvělé, kdyby se dále zvyšovala nabídka dětských skupin a dalších aktivit pro malé děti, které umožňují mladým rodičům, často z různých koutů ČR i světa a tedy bez zázemí prarodičů či širšího příbuzenstva v blízkém okolí, aby se intenzivněji věnovali vědě. S tím souvisí také výborná myšlenka návratových grantů po rodičovské dovolené, jejímuž prosazení držím palce. Myslím, že Akademie věd je vnímána jako prestižní zaměstnavatel, i když asi ne nejštědřejší z hlediska poskytovaných mezd. Nevím však, zda je pohled na Akademii věd jako prestižní vědeckou instituci podporován u studentů na univerzitách – vztah mezi jednotlivými fakultami a ústavy bude jistě individuální. 5 – České vědě by zásadně prospěla debyrokratizace. Snížila by nejen byrokratickou zátěž vědeckých pracovníků, která je obírá o elán a cenný čas, ale třeba i umožnila, aby více prostředků směrovalo do samotného výzkumu. Rozumím snaze o podporu excelence, nevěřím ale, že kumulace velkého množství prostředků malému počtu vědců české vědě prospívá. Naopak vede k potlačení jiných témat, která se mohou ukázat jako zásadní až v budoucnosti – jak ostatně ukazuje historie základního výzkumu. Stavím se také na stranu silnějšího institucionálního financování vědy, aby vědečtí pracovníci měli k dispozici základní finance na vlastní výzkum. Náklady spojené s přípravou projektových návrhů jsou enormní, neboť jí všichni aktivní vědečtí pracovníci tráví přinejmenším měsíc své pracovní doby a často i volného času každý rok. Tento měsíc nevěnují výzkumu nebo přípravě publikací. Vzhledem k úspěšnosti získání projektů pohybující se u různých grantových agentur obvykle okolo deseti procent, drtivá část práce na návrzích – a mimo jiné s ní spojených prostředků na mzdy – přijde vniveč. Ráda bych se podělila o víru, že skvělé nápady, cílevědomost, píle a vytrvalost jsou klíčem k úspěchu ve vědecké kariéře. Samozřejmě jsou důležité, stejně jako lidské i institucionální zázemí. Bohužel však pozoruji, že i ve vědě stojí za podstatnou částí úspěchu schopnost navazovat společenské kontakty s významnými lidmi, ostré lokty a aktivní PR, které ne vždy korelují s vědeckou důsledností, upřímností a kritickým pohledem na vlastní data. Zdá se, že významnou roli hrají také kariérní začátky v už zavedené a scientometricky úspěšné skupině, která také usnadňuje primární kontakt se špičkovými vědci ve světě. S těmito předpoklady úspěchu ve vědecké kariéře nesouzním, přestože uplatnit se jen díky vlastní resilienci bude obtížné. Jana Škerlová, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR 1 – Prémii vnímám jako ocenění kvality mé vědecké práce. Věřím, že mi pomůže uspět v grantové soutěži. 2 – Těšila jsem se na setkání a diskuze s ostatními laureáty a chtěla se zdokonalit v měkkých dovednostech. 3 – Účast všem doporučuji. V diskuzích s ostatními jsem zjistila, že všichni v současné rané fázi vědecké kariéry řešíme podobné problémy, a bylo inspirativní vidět různé úhly pohledu. Velmi jsem ocenila například přednášku profesora Petra Baldriana, jak napsat úspěšnou grantovou žádost, nebo workshop o vedení týmu s doktorkou Medlíkovou. 4 – Vnímám, že v tomto ohledu už se obecně mnoho věcí mění k lepšímu. Akademie věd by měla nadále podporovat mladé vědce a především vědkyně ve skloubení kariéry a rodičovství. Grantové kanceláře by například mohly nastavit taková pravidla pro definici juniorského vědce, aby i ženy, které v období péče o malé děti nepřerušily kariéru kompletně, ale pracovaly na malý úvazek, mohly tyto roky odečíst jako přestávku v kariéře. Mladým vědcům by velmi pomohlo odlehčení administrativní zátěže, například prostřednictvím služeb administrativní podpory v projektových kancelářích. 5 – Prospělo by, kdyby se více mladých úspěšných vědců vracelo ze zahraničí. Zároveň by české vědecké prostředí mohlo těžit z většího zapojení zahraničních studentů a postdoktorandů. Jednoduchý klíč k úspěchu neexistuje. Vedle akademických schopností, měkkých dovedností, určitých osobnostních charakteristik a mentální disciplíny je nezbytná radost z řešení vědeckých otázek a také štěstí, především na lidi okolo sebe. Zuzana Štípková, Ústav výzkumu globální změny AV ČR 1 – Prémie mi kariéru podpořila hned od začátku. Vzhledem k tomu, že nyní nemám vlastní grant a jsem placena z institucionálních prostředků, se mé další fungování v ústavu prodloužilo právě na základě toho, že jsem prémii získala. Je možné, že by mi mohla pomoci i v případném získání grantu, o který letos opět žádám Grantovou agenturu ČR. Budoucí kariéru jistě podpoří v tom, že případný zaměstnavatel uvidí, že žadatel má kvalitní vědecké schopnosti. 2 – Od některých účastníků minulých ročníků jsem věděla, že je kemp skvělá příležitost dozvědět se více informací o celkovém fungování Akademie věd a o tom, jak a s čím pracují ostatní laureáti. Očekávala jsem neformální přístup a rozšíření znalostí z ostatních vědních oborů. To se splnilo a velmi to oceňuji. 3 – Budoucím nositelům bych účast doporučila všemi deseti. Je to skvělá příležitost poznat blíže celé fungování Akademie věd i práci ostatních laureátů, o kterých člověk nemusí mít předtím moc informací. Přednáška „Vedu nebo řídím“ o komunikaci a osobním postoji vůči ostatním kolegům na pracovišti mne naprosto nadchla. Člověk si uvědomí, že jeho chování je normální a pramení z určitých osobních hodnot. Pro mne byla velice zajímavá a poučná. 4 – Motivací a podporou je určitě dostatečné finanční ohodnocení. Mladí si potřebují zařizovat bydlení pro sebe a svou rodinu a to v dnešní době bez dostatečných financí nejde. Myslím, že Akademie věd je vnímána jako velká instituce na výši. Pokud je v ní člověk zaměstnán, společnost ho vidí jako někoho, kdo se má dobře a má dostatek finančních prostředků. Často jsou lidé překvapeni, když jim vysvětlujeme, že věda není zlatý důl, že nás práce hlavně baví. 5 – Bylo by zajímavé zapojovat na vyšší místa i mladší vědce. Samozřejmě musí mít zkušenosti a schopnost daný post zvládnout. Mladí vědci jsou často svěžím větrem pro posunutí se vpřed moderním způsobem. Štěpán Timr, Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR 1 – Wichterleho prémie samozřejmě dobře vypadá v životopise, což se může hodit například při podávání žádostí o granty. Hlavně je ale pro mě velkým povzbuzením do dalších etap vědecké práce. 2 – Líbil se mi už mediální trénink, který jsme jako čerství laureáti Prémie obdrželi a kde jsme si zkoušeli, jak o vědě mluvit v médiích. Říkal jsem si, že by workshopy plánované na Wichterleho kempu mohly být podobně zajímavé a užitečné. Také jsem se těšil, že se blíže seznámím s dalšími oceněnými v neformálním prostředí. 3 – Rozhodně bych ho doporučil. Letošní kemp se velmi vydařil a jistě tomu tak bude i příští rok. Přínosné byly všechny aktivity, které jsme absolvovali. Protože jsem vedoucí nově vzniklého vědeckého týmu, rezonoval ve mně zvlášť workshop o vedení a řízení, který pro nás připravila Olga Medlíková. 4 – Jistě bychom mohli mluvit o finanční podpoře zacílené na zakládání nových týmů, rozvíjení mezinárodních spoluprací nebo na spojování vědecké práce s rodičovstvím. Wichterleho kemp mi ale ukázal ještě další aspekt. To, jak je důležité, když Akademie věd dává najevo svůj zájem o vědecký „dorost“ a jeho všestranný rozvoj. Bylo by tedy skvělé, kdyby podobné workshopy zaměřené na mladé vědce a vědkyně pokračovaly i mimo Wichterleho kemp. Vše výše uvedené by v očích mladých badatelů a badatelek z Česka i zahraničí dále zvýšilo atraktivitu Akademie věd jako instituce, která jim může poskytnout velký prostor pro rozvoj jejich vědeckého výzkumu. 5 – Myslím, že jsem ještě docela mladý na obecné rady české vědě. Určitě bychom měli o vědě více mluvit s veřejností, aby ve společnosti existovala shoda na prospěšnosti vědeckého výzkumu, a tedy i důležitosti jeho většího financování. Pro nás mladé vědce a vědkyně je každopádně klíčové nebát se a mít dobré nápady. A také štěstí na dobré spolupracovníky. Text: Zuzana Dupalová a Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; Petra Lukáčová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

29.10.2024 10:42

Online výstava zachycuje normalizační Žižkov ve fotografiích Pavla Štechy

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Online-vystava-zachycuje-normalizacni-Zizkov-ve-fotografiich-Pavla-Stechy/]
Fotografie pražského Žižkova pořídil Pavel Štecha v roce 1971 jako čerstvý absolvent FAMU. Vznikly na objednávku architektonického ateliéru SIAL, který pracoval na jedné z variant asanačního projektu této dělnické čtvrti těsně přiléhající k pražskému centru. Původně měl Pavel Štecha ve spolupráci s architekty a sociology zdokumentovat současný technický stav budov a sociální poměry jejich obyvatel. Zadání však překročil a pojal fotografický projekt i jako uměleckou reflexi zanikající části Prahy a její specifické komunity, která se měla brzy rozptýlit po pražských panelových sídlištích. Povedlo se mu tak zachytit „sociální problémy“ i každodenní život tamějšího obyvatelstva. „Na rozsáhlém souboru fotografií Pavla Štechy je snad nejzajímavější, jakým způsobem zachycuje každodennost života na Žižkově 70. let. Nezastírá nijak otřesný stav čtvrti i bytů, ale zároveň neukazuje žižkovské obyvatele jako oběti. Naopak, lidé z jeho fotografií se na žižkovskou realitu kreativně adaptují, a to s humorem a často i hrdostí,“ říká o souboru fotografií kurátor výstavy a autor textů Petr Roubal z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Záchrana Žižkova Na fotografiích je tak možné vidět děti hrající si místo na hřišti přímo na ulici, staré lidi potýkající se s nároky složitého a zanedbaného městského terénu, nebo stísněné místnosti s rozvěšeným prádlem praným bez automatických praček a s kamny, do nichž je potřeba denně nosit uhlí ze sklepních kójí. Zachycují ale také svépomocně a nejspíš bez úředního povolení zmodernizované byty vyzdobené domácím uměním nebo snahu zachovat zbytky dřívějšího vesnického života ručně vyřezávaných dřevěných postelí, nad nimiž visí krucifixy či obrázky světců. Přestavbová studie SIALu, pro niž fotografie vznikly, se nakonec nedočkala realizace. Záchrana Žižkova, kterou definitivně stvrdily listopadové události roku 1989, byla výsledkem pozvolné změny v pohledu na roli a možnosti městského plánování. Fotografie Pavla Štechy, které původně měly být součástí asanačních plánů, se tak staly jedním z prvních podnětů k docenění genia loci. Bez takovéto reflexe by Žižkov dopadl jako mnoho západoevropských čtvrtí belle époque, které musely ustoupit technokratické představě o moderním bydlení plánované od urbanistických stolů. Pavel Štecha (1944-2004) Vystudoval fotografii na FAMU, kterou absolvoval v roce 1971. Vedle žižkovského cyklu vytvořil v sedmdesátých letech 20. století řadu dalších fotograficko-sociologických sond (soubor fotografií ze starobince u sv. Tomáše, cykly Majitelé chat, Doprava ve městě, Děti ve městě). V roce 1989 se stal oficiálním fotografem Občanského fóra. V devadesátých letech se věnoval zejména fotografii architektury. V roce 1992 obdržel druhou cenu World Press Photo za fotografii Václava Havla naslouchajícího u obrazu Mistra Theodorika. Odkaz na výstavu Předvečer asanace: https://instituteofcontemporaryhistory.exposure.co/predvecer-asanace Fotografie ke stažení:https://owncloud.cesnet.cz/index.php/s/OPlc3CNu0a44fZx (© Pavel Štecha-dědicové) Výstava vznikla s finanční podporou programu Strategie AV 21 „Město jako laboratoř změny; stavby, kulturní dědictví a prostředí pro bezpečný a hodnotný život". Kontakt:MA, MPhil Petr Roubal, Ph.D.Ústav pro soudobé dějiny AV ČRroubal@usd.cas.cz TZ ke stažení zde.

29.10.2024 10:42

Objev rychlokluzní magnetické rekonexe

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Objev-rychlokluzni-magneticke-rekonexe/]
Tým vědců vedený Dr. Jurajem Lörinčíkem (Bay Area Environmental Research Institute a Lockheed-Martin Solar Astrophysical Laboratory, USA), zahrnující doc. Jaroslava Dudíka ze Slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR a další vědce z USA a Observatoire de Paris popsal první pozorování rychlokluzní rekonexe ve slunečních erupcích. K tomu využili snímky v ultrafialovém filtru 1330 Å, které s vysokým časovým rozlišením 1,9 sekundy získala družice IRIS během relativně malé sluneční erupce v roce 2022. Zde našli rychle se pohybující erupční jádra, základní „stopy“ slunečních erupcí, přičemž pozorování s vysokým časovým rozlišením se pro jejich identifikaci ukázala jako klíčová. „Rychlokluznou rekonexi projevující se rychlým pohybem erupčních jader jsme se snažili najít už dříve, naneštěstí jsme k tomu neměli vhodná pozorování“, říká Dr. Lörinčík. „Předešlá pozorování totiž neměla dostatečné časové rozlišení, a tak nebylo možné rychlokluznou rekonexi najít. Tenhle proces je velice dynamický, a tak ho nebylo v minulosti možné rozlišit. Ve snímcích s vysokým časovým rozlišením získaným družicí IRIS byla ale identifikace tohoto pohybu jednoznačná.“ Družice IRIS, zkonstruovaná v americké Lockheed-Martin Solar Astrophysical Laboratory, byla vypuštěna v roce 2013. Její původně dvouletou misí bylo a je studium sluneční chromosféry a přechodové oblasti v ultrafialové části spektra. V roce 2021 IRIS připravila speciální pozorovací sekvence pro dynamické jevy zahrnující sluneční erupce s vysokým časovým rozlišením. „Na našich pozorováních jsou dobře vidět jasná erupční vlákna, jakož i rychle se pohybující zjasnění ve formě drobných erupčních jader“, dodává Dr. Lörinčík. Pohyb erupčních zjasnění je důsledek pohybu magnetických indukčních čar, které se během erupce znovupřepájejí (tzv. rekonektují) do konfigurace s nižší celkovou magnetickou energií. Tento pohyb indukčních čar se nejvíc projevuje rychlým pohybem jejich ukotvení, podél kterých vznikají erupční jádra. Komplikované struktury slunečních magnetických polí vznikají v důsledku pohybů plazmy v různých vrstvách sluneční atmosféry. „Magnetické pole se však nemůže komplikovat donekonečna, v jistých okamžicích je energie v něm nashromážděná už prostě příliš velká. Řešením je katastrofické znovupřepojení magnetického pole. Tento proces pak vidíme jako sluneční erupci“, říká druhý autor studie doc. Dudík ze Slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR. „Uvolněná magnetická energie ohřívá plazmu, která pak jasně září v ultrafialové oblasti“, dodává Dr. Lörinčík. Samotný proces rekonexe pak probíhá formou klouzavého pohybu ukotvení jednotlivých magnetických indukčních čar. Modely předpověděly, že tento pohyb by se měl v některých částech erupce dít rychlostmi převyšujícími Alfvénovu rychlost v rekonekční oblasti, tj. rychlostmi vyššími než přibližně 1000 km/s. Naměřené rychlosti dosahují až 2600 km/s a jsou tak v dobrém souladu s teoretickou předpovědí. Pojem „rychlokluzná rekonexe“ zavedl spoulautor studie Dr. Guillaume Aulanier, který ji také teoreticky prvně popsal, ve dvojici svých článků z let 2005 a 2006. Dle jeho vlastních slov mu k tomuto názvu byla inspirací komiksová postava kojota Wildy, který s vidličkou a nožem běžel za Ptákem uličníkem tak rychle, až mu prokluzovaly nohy. Vědci rychlokluzní pohyb jednotlivých erupčních zjasnění měřili pomocí dvou metod. První využívala tzv. diagram vzdálenost-čas, přičemž se do jediného obrázku naskládá časový vývoj podél křivky sledující erupční vlákno (viz spodní obrázek na další stránce). Na tomto diagramu se pak pohybující se struktury projeví jako skloněné pásy, kde strmost sklonu je úměrná rychlosti pohybu. Druhou metodou, kterou vědci využili, bylo počítačové vidění s využitím neuronových sítí, které detekovaly jednotlivá erupční zjasnění a jejich rychlosti. Výsledky obou metod spolu dobře souhlasily a potvrdily přítomnost rychlokluzné rekonexe. „Rychlokluzná rekonexe, tak jak ji chápeme, by měla být obecným procesem uvolňování magnetické energie ve vesmíru. Nyní máme možnosti sledovat ji detailně na Slunci, měla by však existovat také v jiných astrofyzikálních prostředích, včetně akrečních disků černých děr. A mohla by být odpovědná také za tancující pohyb polárních září, kde také běží magnetická rekonexe mezi vyvrženými oblaky magnetizované sluneční plazmy a magnetickým polem Země“, uzavírá doc. Dudík. Odkaz: Lörinčík, J.; Dudík J.; Sainz Dalda, A.; Aulanier, G.; Polito, V., De Pontieu, B. “Observation of super-Alfvénic slippage of reconnecting magnetic field lines on the Sun”, Nature Astronomy, 2024, https://www.nature.com/articles/s41550-024-02396-4 Kontakty: Mgr. Juraj Lörinčík, Ph.D.Bay Area Environmental Research Institute, Moffett Field, CA, USAlorincik@baeri.org doc. RNDr. Jaroslav Dudík, PhD.Astronomický ústav AV ČR, Sluneční odděleníJaroslav.dudik@asu.cas.cz Pavel SuchanAstronomický ústav AV ČR, tiskový mluvčí+420 737 322 815suchan@astro.cz

26.10.2024 13:14

Velmi jasný bolid nad Rakouskem podrobně zachycený

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Velmi-jasny-bolid-nad-Rakouskem-podrobne-zachyceny/]
Pro objasnění tohoto velmi vzácného přírodního úkazu bylo rozhodující, že se podařil zaznamenat speciálními přístroji, které jsou rozmístěny na velkém území střední Evropy na stanicích tzv. Evropské bolidové sítě, jejíž centrum je v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově. Všechny naše přístroje, tedy fotografické i video kamery, přesné fotometry i ostatní sledovací systémy byly v činnosti a tak se nám podařilo pořídit velké množství záznamů a ty nejvhodnější, tj. především ty z největší blízkosti k dráze bolidu, jsme použili pro jeho podrobný popis. Situace je znázorněna na obrázku 1, kde je průmět celé světelné dráhy bolidu a kde jsou vyznačeny i polohy nejbližších stanic Evropské bolidové sítě od,kud byl bolid dobře pozorovatelný a také přístrojově zaznamenaný. Pro tuto základní, avšak velmi spolehlivou analýzu, jsme použili 7 optických záznamů (4 fotografické a 3 videa) a k tomu dvě radiometrické světelné křivky popisující přesně svícení bolidu s vysokým časovým rozlišením 5000 vzorků za sekundu. Nejdůležitější stanice podél dráhy letu bolidu byly rakouský Martinsberg a dále Kunžak, Kuchařovice a Churáňov v jižní části našeho území. Nicméně díky vysoké jasnosti bolidu a jasné obloze máme dobře použitelné záznamy i z dalších 12 vzdálenějších stanic. Výřez z celooblohového snímku bolidu ze stanice Kunžak v jižních Čechách je na obrázku 2. Kromě záznamů v přímém světle se nám podařilo získat i podrobné spektrální záznamy, což je důležité především pro určení složení tohoto meziplanetárního tělesa (meteoroidu). Díky všem těmto záznamům bylo tedy možné podrobně a i velmi přesně popsat jak atmosférickou dráhu bolidu, tak i jeho předsrážkovou dráhu ve Sluneční soustavě, jeho základní fyzikální parametry a také pádovou oblast, kam s velkou pravděpodobností dopadly zbytky tohoto meteoroidu. Co se tedy přesně odehrálo ve čtvrtek 24. října 2024 pozdě večer nad Rakouskem? Přesně v 21 hodin 24 minut a 38 sekund středoevropského letního času (ve světovém čase, ve kterém se celosvětově čas přeletu bolidů udává, je to o 2 hodiny dříve než u nás platný SELČ a proto je dále v textu i obrázcích bolid označován EN241024_192438) vstoupil do zemské atmosféry meteoroid o hmotnosti přibližně 55 kilogramů. Začal svítit ve výšce 95,9 km nad zemí nad východními Alpami západně od významného rakouského poutního místa Mariazell (viz obrázek 1). Těleso se v té době pohybovalo rychlostí 17,4 km/s (tedy z hlediska srážkových rychlostí těchto těles se Zemí relativně pomalu) a po dráze skloněné 51,3 stupně k zemskému povrchu pokračovalo v letu severozápadním směrem (azimut 48,8 stupně na západ od severu) a postupně zjasňovalo. Maximální jasnost -13,5 magnitudy bolid dosáhl v relativně výrazném maximu ve výšce 39,4 km nad řekou Ybbs u vesnice Gleiss a poté pokračoval v letu, až pohasl ve výšce 23,2 km poblíž městečka Haag v Dolním Rakousku. Ve druhé půlce světelné dráhy se meteoroid v atmosféře již také významně brzdil a rozpadal na úlomky (viz obrázek 3). Celou světelnou dráhu dlouhou 93,7 km uletěl za 6,4 sekundy. Během průletu atmosférou se sice velká většina původní hmoty tohoto meteoroidu o průměru kolem 30 cm spotřebovala, avšak relativně velký počet malých úlomků tento průlet přečkal a doletěl až na zem. Pádová oblast těchto meteoritů i s předpokládanými hmotnostmi je schematicky znázorněná na obrázku 4. Největší meteorit by mohl mít velikost asi 5 cm a hmotnost kolem čtvrt kilogramu. Před srážkou se Zemí tento meteoroid obíhal Slunce po typické asteroidální dráze, která byla jen velmi málo skloněna k rovině ekliptiky, tj. rovině zemské dráhy. V přísluní protínal dráhu planety Země a dostával se mezi zemskou dráhu a dráhu planety Venuše a v odsluní se nejdále dostal za dráhu planety Mars do centrální části hlavního pásu asteroidů. Jeden oběh kolem Slunce tomuto meteoroidu trval 2,5 roku. Tento charakter dráhy v kombinaci s fyzikálními vlastnostmi meteoroidu, které jsme zjistili z jeho průletu atmosférou, znamená, že se s největší pravděpodobností jednalo původem o malý úlomek asteroidu pocházejícího z hlavního pásu planetek. Závěrem bychom rádi podělovali všem svědkům za zprávy o tomto zajímavém bolidu a Dr. Radmile Brožkové z Českého hydrometeorologického ústavu za data o výškovém větru potřebná k výpočtu pádové oblasti meteoritů. Kontakt: Dr. Pavel SpurnýAstronomický ústav AV ČROddělení meziplanetární hmotypavel.spurny@asu.cas.cz Pavel SuchanTiskový tajemník Astronomického ústavu AV ČRsuchan@astro.cz

KLÁVESKA.cz

Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR - tiskovky