Klaveska.cz ~ Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR

25.10.2024 21:14

Akademie věd podpořila prémiemi tři zkušené badatele a šest nadějí

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Akademie-ved-podporila-premiemi-tri-zkusene-badatele-a-sest-nadeji/]
Obě prémie se letos předávaly společně, což předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová považuje za symbolické. „Jde o naše nejprestižnější podpory špičkového výzkumu. Pomáhají zkušeným vědcům, kteří dosáhli ve svém oboru významných výsledků, i našim nadějím, jimž chceme umožnit, aby velké věci dokázali také.“ Prémie vědcům a vědkyním pomáhají, aby si vytvářeli co nejlepší podmínky při nejmenší možné byrokratické zátěži, která systém grantové podpory standardně doprovází. „Johann Wolfgang Goethe řekl, že nestačí vědět, nestačí chtít, je třeba konat. Námi ocenění vědci bezesporu vědí a chtějí. Aby ale mohli konat, potřebují peníze,“ dodala Eva Zažímalová. Akademickou prémii neboli Praemium Academiae převzali Petr Pravec z Astronomického ústavu AV ČR, Ivo Starý z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a Pavel Krejčí z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR. Finance ve výši až 30 milionů korun mohou čerpat v následujících šesti letech a hradit z nich náklady spojené s výzkumem, mzdami či pořízením technického vybavení. Vesmírné úspěchy na dohledPetr Pravec dosahuje výjimečných úspěchů ve studiu asteroidů, které se přibližují naší planetě. Tyto asteroidy jednak pomáhají pochopit procesy ve Sluneční soustavě, jednak jsou i potenciálním zdrojem surovin. Ohrožují ale také Zemi možnými dopady. Astronom je objevitelem nebo spoluobjevitelem několika set planetek a jejich satelitů. Jednou z nich byl i satelit asteroidu Didymos, jenž si později vybrala NASA pro svůj Test dvojitého přesměrování asteroidu (DART). Vyzkoušela tak technologii na odvrácení srážky nebezpečných asteroidů se Zemí. Zásadní roli v misi sehrál tým Petra Pravce, což lze považovat za jeden z největších úspěchů české astronomie. Petr Pravec plánuje další studium potenciálně nebezpečných asteroidů, které by se v následujících šesti letech mohly přiblížit k Zemi. „Doufám, že dosáhneme podobně skvělých nebo i lepších výsledků jako s projektem DART,“ uvedl. Laboratoř na cestě k vrcholu světové vědyDoménou Iva Starého je organická chemie, katalýza, věda o chiralitě a nanověda. S týmem se zabývá aspekty organické chemie s přesahem do fyziky i biologie. „Našim cílem je ‚převézt‘ přírodu a vymyslet molekulární struktury, které nezná a mohly by být užitečné třeba v technologiích,“ řekl. V ústavu vede skupinu chemie funkčních molekul, jež se věnuje inovativnímu výzkumu chirálních molekulárních struktur a studiu jejich fyzikálně-chemických a materiálových vlastností. Prémie umožní skupině začátek s mezioborově zaměřenými projekty. Jelikož už vědci v ústavu dokázali shromáždit cenné poznatky, díky prostředkům z prémie se jejich laboratoř může brzy zařadit mezi světovou špičku. Pochopit poruchu růstu Ročně se v Česku narodí 4–5 dětí s diagnózou achondroplazie. Jde o nejrozšířenější genetickou poruchu růstu kostí, která způsobuje malý vzrůst spojený s dalšími zdravotními problémy. Achondroplazie je zároveň podle Pavla Krejčího „laboratoří“, která slouží k pochopení mezibuněčné komunikace. Vědec se více než dvacet let věnuje výzkumu růstových faktorů klíčových pro mezibuněčnou komunikaci, založil klinický registr pacientů s achondroplazií a podílel se na vývoji léčiv pro pacienty s touto poruchou. První z nich je od roku 2022 dostupné i dětem v Česku. Další lék je nyní ve fázi klinických testů v Japonsku. „Naše úspěchy jsou výsledkem práce stovek lidí po celém světě,“ zdůraznil Pavel Krejčí. Díky Akademické prémii se chce hlouběji ponořit do mechanismů buněčné komunikace v osmi dílčích projektech, které mimo jiné zahrnují vývoj nových možností léčby poruch růstu. Podpořit talenty a skvělé výsledkyPrémie Lumina quaeruntur cílí na vědce a vědkyně na prahu středního věku včetně těch, kteří se k aktivní kariéře vracejí po rodičovské dovolené. Slouží k založení vlastní výzkumné skupiny laureáta či laureátky. Podpora dosahuje až čtyři miliony korun za kalendářní rok na dobu maximálně pěti let. Alespoň 20 % rozpočtu přitom hradí pracoviště, kde vědec působí. Prémii letos obdrželi Masafumi Imai z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, Ivo Šulák z Ústavu fyziky materiálů AV ČR, Danny Haelewaters z Biologického centra AV ČR, Vít Hubkaz Mikrobiologického ústavu AV ČR, Vladislav Knoll ze Slovanského ústavu AV ČR a Jan Vondráček z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. Atmosféra JupiteruZnalosti o nejrůznějších jevech, které se odehrávají na planetě Jupiter a doprovázejí je rádiové emise, jsou stále nedostatečné. Podle Masafumi Imaie například nevíme, zda se rádiové emise spojené s polárními zářemi mění během cesty Jupiteru okolo Slunce, a jen tušíme, kde se na Jupiteru vyskytuje nejvíc blesků. Na tyto a další otázky bude hledat odpovědi se svým týmem. Kromě nových poznatků chce také pomoci při měření na nové sondě JUICE, která by k Jupiteru a jeho ledovým měsícům měla dorazit v roce 2031. Japonský vědec se zaměřuje i na signály, jež vysílají blesky v atmosféře planety. Je spoluautorem největšího seznamu blesků na Jupiteru. Polární oblasti i atmosféra planety jsou podle něj zdrojem intenzivních rádiových vln, jejichž výzkum může vést k objevům, které přinesou nový vhled do struktury polárních září či informace o proměnlivosti bouřkové aktivity na planetě. Superslitiny pro novou generaci elektrárenCílem týmu Iva Šuláka je vyvinout kompozitní nanomateriály na bázi superslitin, které se uplatní v budoucích vodíkových elektrárnách – například jako lopatky vysokotlakých turbín.Vyvíjené slitiny jsou slibné nejen pro využití v nové generaci elektráren, ale také v letectví. Pro zvýšení efektivity motorů je totiž zásadní vysoká teplota. Kdyby se podařilo vyvinout materiál, který odolá vysokým teplotám a současně i agresivnímu prostředí motorů, snížila by se spotřeba paliva a tím i emise oxidu uhličitého. „Pocit, když jste malý kluk, který rozebírá tátovy modely, a občas se mu je nepodaří složit zpátky, míváte někdy i ve vědě,“ říká vědec. Jeho motivací, jak podotýká, je právě touha zjistit, proč se věci dějí tak, jak se dějí. Evoluce a biodiverzitaDanny Haelewaters, mykolog původem z Belgie, se zaměřuje na multitrofickou symbiózu, která zahrnuje vztahy na více úrovních potravinového řetězce. V projektu jeho skupiny pro monitorování biodiverzity bude zkoumat symbiózu mezi netopýry, mouchami žijícími na těle netopýrů a houbami, které parazitují na mouchách. Interakce mezi jednotlivými úrovněmi potravinového řetězce jsou podle vědce důležitým prvkem mikroevolučních procesů. Vedou totiž k evoluční izolaci a vývoji specifického druhu. Badatel se zaměří například i na poruchy a změnu klimatu a na to, co následuje po vymření jednoho z členů symbiózy. Prémie Lumina quaeruntur mu pomůže splnit si sen, který má už od doktorského studia – založit vlastní laboratoř. Badatel se s týmem pokusí také sestavit kompletní „strom života“ hub, tedy popsat systém vývoje a rozvětvování jednotlivých druhů hub v čase. Mykolog věří, že nalezne i dosud nepoznané druhy. Hledat je bude mimo jiné na Papui Nové Guineji. Poznat svět hubVýzkumný tým, který dosud v Akademii věd chyběl, založí Vít Hubka. Zabývat se bude lékařskou mykologií vláknitých hub. Zaměří se na studium nových původců kožních mykóz přenášených na člověka ze zvířat, ale také na původce oportunních mykóz, které jsou zvlášť nebezpečné pro lidi s oslabenou imunitou. Vědec plánuje, že více propojí klinickou a veterinární sféru, aby zefektivnil prevenci šíření mykóz z domácích zvířat na člověka a zvýšil povědomí o těchto patogenech. „Těším se, že zažijeme vzrušujících pět let plných podnětných výsledků,“ říká. Badatel už navrhl výrazně jednodušší systém třídění druhů některých skupin rodu Aspergillus, což mělo dopad mimo jiné na diagnostiku původců infekcí, ale i na kontrolu potravin. Pojmenován po něm byl i nový druh houby, jež způsobuje plicní onemocnění: Aspergillus hubkae. Proti proudu jazykůVladislav Knoll je vědcem s velkým jazykovým nadáním. „Ještě před devíti lety bych si ale netroufal pomyslet na to, že budu v akademickém prostředí, natož abych tušil, že budu pracovat v Akademii věd,“ vzpomíná. Nyní se zaměřuje na dějiny církevní slovanštiny, věnuje se i historické sociolingvistice a je autorem knihy o západoslovanském jazyce kašubštině. Jediná publikace tohoto typu se stala jedním z hlavních citovaných děl v pracích o historii kašubštiny i germánsko-slovanském jazykovém kontaktu. Prémie mu umožní sestavit tým při oddělení paleoslovenistiky a byzantologie, který prozkoumá vznik písemných jazyků ve středověké a raně novověké Evropě. Badatelé pomůžou k rozvoji mezinárodních vztahů pracoviště. Digitalizovat historii a snáze ji tak pochopitZejména dějiny druhé světové války a historie každodennosti a politické správy protektorátu Čechy a Morava zajímají Jana Vondráčka. Soustředí se na nové přístupy pro digitální humanitní vědy. Ve spolupráci se specialisty z Massachusettského technologického institutu (MIT) ve Spojených státech amerických vyvíjí software, který umožní prohledat a spojit digitalizované historické prameny a pomocí umělé inteligence je vyhodnotit. Software propojuje digitalizované vyhlášky, zákony, úřední protokoly nebo dopisy, nabízí překladač a také služby umělé inteligence. Ambicí vědců je nový software zveřejnit a propojovat s archivy, knihovnami a dalšími institucemi po celém světě. Tým, který Jan Vondráček sestaví, se bude věnovat digitálním technologiím a umělé inteligenci v kontextu historických věd. V německém prostředí, odkud pochází, jej v jeho snahách příliš nepodpořili. O to více si nyní cení, že v Akademii věd může své plány realizovat. Více informací o Akademické prémii a prémii Lumina quaeruntur naleznete na webu AV ČR. Podrobnosti o letošních oceněných jsou uvedeny v tiskové zprávě. Text: Zuzana Dupalová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

25.10.2024 08:07

Stáže Otevřené vědy slaví 20 let. Jaké jsou zkušenosti současných stážistů?

[https://www.avcr.cz/cs/pro-verejnost/aktuality/Staze-Otevrene-vedy-slavi-20-let.-Jake-jsou-zkusenosti-soucasnych-stazistu/]
Celkem strohá světlá místnost vybavená gaučem a křesílky, dvěma psacími stoly a židlemi na první pohled nepřipomíná neurolingvistickou laboratoř. Že se zde někdo věnuje výzkumu mozkové činnosti, napoví až nepříliš velký přístroj v rohu, o kterém se záhy dozvídám, že slouží k zachycení elektrické aktivity mozku neboli EEG. Jak funguje, zjistím o pár desítek minut později doslova na vlastní kůži. Studentky Kristýna Kedrová a Kateřina Šebestová sedí vedle sebe na gauči a zvědavě se usmívají, čekají, co se bude dít. Třetí do party Hana Trubačíková na místě ještě není, protože při domlouvání termínu a času se několikrát (i kvůli nám) měnil plán a zřejmě došlo k menšímu informačnímu šumu. Letošní maturantka Kateřina přijela z Klatov, třeťačka Kristýna z Českého Krumlova a taktéž třeťačka Hana sedí v autobusu z Brna. Studentky Kateřina Šebestová, Hana Trubačíková a Kristýna Kedrová (zleva) si pročítají časopisy Akademie věd A / Magazín a A / Easy. Rytmus jazykaStudentky se dnes mají se svou lektorkou, neurolingvistkou Kateřinou Chládkovou z Psychologického ústavu AV ČR, ale i spolu navzájem osobně potkat teprve podruhé (text vznikal v březnu 2024, pozn. redakce). Stáže Otevřené vědy se obecně konají vždy od ledna do listopadu, ale jejich konkrétní podoba i časové vymezení je velmi individuální. Minimálně by měly pokrývat osm hodin v měsíci. Téma, které si stážistky vybraly, nese název Naladění mozku na cizí jazyk pomocí hudby. „Hned mě téma zaujalo, už dlouhou dobu se totiž zajímám o psychologii a taky mě hodně baví učit se jazyky, takže mi přišlo jako skvělá kombinace,“ říká Kristýna Kedrová. Přemýšlím, o co na stáži asi půjde, a vzpomínám si, jak nám angličtinář na střední škole zpestřil výuku poslechem a rozborem jednoho hitu od kapely U2. Zdá se, že melodie zřejmě napomáhají procesu učení cizího jazyka. Jenže jak přesně? Co se děje v mozku, když vnímáme rytmus, který je pro každý cizí jazyk trochu odlišný? A mohlo by nám k osvojení angličtiny nebo francouzštiny napomoci třeba jen vyťukávání v rytmu typickém pro daný jazyk? I na tyto otázky se studentky pokusí odpovědět a cestu k odpovědím si postupně společně prošlapou. „Přesná podoba stáže se právě rodí. Vymýšlíme a sestavujeme spolu experiment, který nám pomůže vztah mezi rytmem, mozkem a učením jazyka lépe pochopit,“ vysvětluje Kateřina Chládková. ExperimentNa dnešním setkání si studentky měly vyzkoušet, jak se obsluhuje EEG přístroj. Hana měla hrát figurantku, které Kateřina s Kristýnou nasadí čepici se senzory. Jenže Hana sedí stále v autobuse, a tak se role figurantky zhostím trochu nečekaně já. Usedám na židli ke stolu, na kterém stojí monitor počítače. Lektorka Kateřina na něm pouští dokumentární film o přírodě, aby se moje oči měly na co dívat a mozek co zpracovávat. Stážistky Kateřina s Kristýnou mi zkoušejí správně nasadit čepici a připevnit senzory. Aby přístroj dobře přijal signál mozkové aktivity, musí mi dát trochu gelu pod vlasy. Jsem poněkud nervózní a zároveň se bavím. Ne však víc než kolegyně fotografka, která se mému novému looku hlasitě směje. „Nemusíte se bát, dnes ještě žádný experiment nepoběží,“ uklidňuje mě Kateřina Chládková. „Zatím je to jen na zkoušku. Podíváme se, jestli fungují senzory. Když zamrkáte očima, uvidíte, jak křivka na monitoru letí nahoru a dolů, zaznamenává přesně vaši oční aktivitu,“ ukazuje nám. Role figurantky se zhostila autorka textu. Na hlavě má čepici se senzory, pohyby očí snímají další čidla na obličeji. Lektorka Kateřina Chládková sleduje monitor počítače s křivkou EEG. Vášeň pro výzkumStudentky k práci přistupují s viditelnou radostí. „Jsem velký nadšenec do psychologie a poslední dobou mě hodně začala bavit i neurobiologie a kognitivní vědy, takže mi tato stáž přišla jako skvělá kombinace,“ říká Kateřina Šebestová, která „nestážuje“ poprvé. Už loni se částečně podílela na předešlém projektu své nynější školitelky a zároveň vypomáhá v Národním ústavu duševního zdraví. Ani pro lektorku to není první zkušenost se stážisty a stážistkami, pracuje s nimi už několikátým rokem a jak sama říká, pořád ji to „strašně baví“. Občerstvuje ji kontakt s mladými studenty a studentkami, kteří jsou plní nekonvenčního myšlení, pokládají jí nečekané dotazy a otevírají úplně nové perspektivy: „Oni přemýšlejí leckdy divoce a velmi nápaditě, jak se říká ‚out of the box‘ a pro mě je to velmi obohacující.“ Nelehký výběrNejtěžší pro ni je vybrat si ze záplavy přihlášek ty nejlepší, protože se většinou hlásí opravdu velmi kvalitní zájemci. „Velkou roli pro mě hraje motivační dopis. Oceňuji, když není napsaný jednotně pro několik stáží najednou, chápu, že to někteří studenti zkoušejí na více místech, ale já chci opravdu jen ty, kteří mají zájem o moje konkrétní téma,“ říká lektorka. Mezitím se k nám připojuje Hanka, studentka Jarošky, jak se přezdívá brněnskému gymnáziu na třídě Kapitána Jaroše. Shodou okolností měla mírné zpoždění i při odesílání přihlášky na stáž. „Viděla jsem, jak v přihlašovacím systému naskakují počty přihlášených. Vypadalo to, že budu třeba padesátá sedmá nebo osmá v pořadí. Po pravdě jsem ani nepočítala s tím, že mě v takové konkurenci vyberou, ale když mi přišla zpráva, že jsem se na stáž dostala, byla jsem strašně moc šťastná,“ vzpomíná Hana. Stáže Otevřené vědy začínají v lednu a ukončuje je velká studentská konference v listopadu. Letos se bude konat v rámci festivalu Týden Akademie věd ČR. Na rozdíl od Kateřiny a Kristýny ji k tématu nepřitáhla psychologie jako spíš kombinace lingvistiky a matematiky, která ji velmi zajímá; chtěla by se něčemu podobnému v budoucnosti věnovat. Na první pohled je znát, že všechny tři dívky spojuje zápal pro věc a odhodlání zabývat se ve volném čase aktivitami, které jim pomůžou v dalším studijním a profesním životě. Studentky mi opatrně sundávají senzory a čepici, kterou je potřeba vyčistit a připravit pro další použití, příště už snad „naostro“ i s experimentem. Fotografka ještě udělá několik závěrečných snímků a pak už se se stážistkami i lektorkou loučíme. Čeká je ještě hodně práce. Jejich nejbližším milníkem je promyslet a sestavit experimenty, které je dovedou k zajímavým výsledkům. „Jedním z cílů je zjištění, jestli je možné s použitím hudby, respektive takzvaného rytmického primingu naladit lidský mozek na nový cizí jazyk. Pokud by se nám podařilo přijít i s nějakými doporučeními, jak se efektivněji učit jazyky, bylo by to skvělé,“ uzavírá Kateřina Chládková. Text vyšel v časopise A / Easy 1/2024 (ke stažení zde). Letos Psychologický ústav AV ČR vypsal stáž na téma: Na cestě do vesmíru: analogické studie v izolovaném, omezeném, extrémním a neobvyklém prostředí. Přihlášky bude přijímat vědkyně Iva Poláčková Šolcová. Stáže nabízejí ale i lektoři v dalších vědních oblastech. Podívejte se na jejich seznam na stránkách Otevřené vědy. Vyhledávat tam lze podle jednotlivých ústavů Akademie věd, oboru, ale i podle místa konání stáže. ty se totiž zdaleka nekonají pouze v hlavním městě, ale také třeba v Českých Budějovicích, Brně, Liběchově nebo Novém Hrádku. Poslechněte si také epizodu Podcastu Akademie věd věnovanou Otevřené vědě. Uslyšíte s ní rozhovor podcasterky Jitky Kostelníkové s lektorkami Otevřené vědy, Irenou Adámkovou z Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR a Markétou Fílovou z Ústavu experimentální botaniky AV ČR. Zkušenosti z pohledu studenta přináší absolvent 3 stáží Štěpán Tomek, který prozradí, jak vyplnit přihlášku, aby měla co nejvíc šancí na úspěch. Přečtěte si také rozhovor s vědcem a bývalým stážistou Otevřené vědy Martinem Jindrou z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR s názvem Díky stážím v Otevřené vědě pracuji v Akademii věd, říká Martin Jindra. Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

24.10.2024 13:42

Čeští vědci pomáhají tlumit invazi sumce v Portugalsku

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Cesti-vedci-pomahaji-tlumit-invazi-sumce-v-Portugalsku/]
Stav populace invazního sumce velkého zkoumali čeští hydrobiologové s odborníky z University v Lisabonu minulý týden na nádrži Cedillo v oblasti Parque Natural do Tejo Internacional na hranicích Portugalska a Španělska. U všech sumců zjišťovali jejich růstovou výkonnost, tělesnou kondici, pohlaví, jejich potravu, odebírali jim struktury na určení věku (obratle a ploutevní paprsky) a rovněž svalovou tkáň k analýze případné toxicity. Celkem ulovili přes 40 sumců, deset z nich vážilo více než 30 kg. „Všichni sumci byli ve výborné tělesné kondici, u řady z nich jsme zaznamenali přítomnost viscerálního tuku,“ říká vedoucí českého vědeckého týmu Martin Čech z Hydrobiologického ústavu Biologického centra AV ČR. Poměr pohlaví byl u této ryby v nádrži vzácně vyrovnaný a její jídelníček velmi pestrý, potvrzený byl i kanibalismus. „Podle očekávání využívali sumci na přehradě Cedillo širokou škálu potravních zdrojů, od nepůvodního raka červeného přes zdomácnělého kapra, nepůvodního karase, okounka, candáta, slunečnici a ouklej až po původní iberské endemity, to znamená druhy, které se nevyskytují nikde jinde na světě, a to parmu bocagei, vzácnou parmu comizo nebo ostroretku druhu Parachondrostoma polylepis,“ uvádí Lukáš Vejřík, člen týmu LIFE Predator. Pro odlov sumců použili vědci metodu dlouhých šňůr (long-lines). Ta je převzata z mořského prostředí, kde se používá k cílenému lovu největších predátorů, jako jsou mečouni, marlíni, plachetníci, tuňáci nebo žraloci. Standardizuje v jeden čas lovecké úsilí řady rybářů specializujících se na lov velkých druhů dravých ryb. Současně s metodou long-lines testovali odborníci také účinnost metody velkookých, zřasených tenatových sítí, kterou na přehradě Cedillo používá rodina místních profesionálních rybářů. Ti pro tento způsob lovu a komerční využívání přehrady obdrželi jako jediní z místní komunity licenci od regionální samosprávy. Obě odlovné metody mají být následně v projektu LIFE Predátor použity k tlumení a eradikaci invazního sumce a obě již v minulosti vykazovaly vysokou efektivitu lovu. Nikdy však nebyly testovány souběžně ve stejný čas na stejné lokalitě a pracovními týmy, které pro použití těchto metod mají potřebné know-how, kvalifikovaný personál a vybavení. Celkem bylo oběma metodami na nádrži Cedillo uloveno přes 1,1 tuny sumce velkého. Efektivita lovu obou metod, přepočtená na pracovní úsilí jednoho člověka, byla zcela srovnatelná. Výrazně se však testované metody lišily v podílu takzvaného by-catch, tedy nechtěného úlovku. „Zatímco v případě zřasených tenatových sítí představoval by-catch téměř 70 % úlovku, zejména kapra, kterého však profesionální rybáři ekonomicky velice dobře zužitkují, u metody long-lines byl v úlovku zastoupen pouze a výhradně sumec velký. Zřasená, velkooká tenata také lovila sumce v průměru téměř třikrát menší než long-lines,“ říká Martin Čech. Na veškerý průběh výzkumných prací projektu LIFE Predator dohlíželi přímo na hladině nádrže Cedillo pracovníci parku Parque Natural do Tejo Internacional, lovecké aktivity a příslušná povolení byla kontrolována i místní policií. Metody monitoringu a tlumení invazního sumce velkého si přijeli prohlédnout a vyzkoušet odborníci z výzkumných institucí z nedaleké španělské Extramadury, natáčela je španělská televize a zajímal se o ně portugalský tisk. O projektu LIFE Predator Mezinárodní projekt LIFE Predator (LIFE21-NAT-IT- PREDATOR, č. 101074458; www.lifepredator.eu), koordinovaný italským výzkumným institutem vod IRSA-CNR, si klade za cíl sledovat a omezit invazní šíření sumce velkého v zemích jižní Evropy, kam byl nelegálně zavlečen v průběhu 20. století a na začátku nového milénia, a kde v současnosti představuje hrozbu pro biologickou rozmanitost. Projekt je finančně podporován Evropskou komisí a vychází z evropského nařízení EU IAS č. 1143/2014 o invazních nepůvodních druzích. Na projektu se podílí řada italských a portugalských environmentálních organizací. Biologické centrum AV ČR bylo přizváno k účasti na projektu, protože dlouhodobě studuje populace sumce velkého v jeho původním areálu výskytu, tedy ve střední Evropě, a Česká republika tak figuruje v projektu jako kontrolní území. O invazi sumce v jižní Evropě Sumec velký je největší sladkovodní ryba v Evropě, pocházející z velkých středoevropských řek. Zatímco v České republice je žádoucím zástupcem rybích obsádek, v zemích jižní Evropy je invazivním druhem. Jako nenasytný predátor na vrcholu potravního řetězce tam nemá žádné přirozené nepřátele; v teplé vodě rychle roste, snadno se rozmnožuje, dobře přežívá a přizpůsobuje se podmínkám prostředí a faktorům, které podporují jeho šíření. I když je jeho přirozená rozptylová kapacita omezená, jeho masivní šíření je dáno zejména aktivitou sportovních rybářů, kteří sumce vozí na jiná místa, neboť jde o kýženou rybářskou trofej. Sumec velký představuje v jihoevropských státech hrozbu pro původní přírodu. Ohrožuje místní endemické druhy ryb, modifikuje potravní sítě, na jezerech chráněných v rámci soustavy NATURA 2000 dokonce decimuje populace vodních ptáků (Milardi a kol. – 2022 - NeoBiota). Kromě dopadu v podobě ztráty biodiverzity způsobuje tato ryba velké ekonomické ztráty (ničí sítě) a kulturní ztráty, neboť likviduje druhy, které jsou symbolem říčních oblastí (např. mihule mořská, placka pomořanská, úhoř říční aj.). Upozorňujeme, že šíření invazního sumce velkého v jihoevropských řekách, jezerech a nádržích je nezákonné, stejně jako je již v některých regionech zakázáno úlovky sumce velkého, jakožto invazního druhu, vracet živé zpět do vodního ekosystému. V Portugalsku platí toto nařízení pro celé území státu. Kontakt: doc. RNDr. Martin Čech, Ph.D.Hydrobiologický ústav Biologického centra AV ČRmartin.cech@hbu.cas.cz Mgr. Daniela ProcházkováPR manažerka, Biologické centrum AV ČRdaniela.prochazkova@bc.cas.cz

23.10.2024 19:42

Výstava Věda fotogenická se představuje v Poslanecké sněmovně

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Vystava-Veda-fotogenicka-se-predstavuje-v-Poslanecke-snemovne-00001/]
Projekt Věda fotogenická se zaměřuje na zachycení krásy a estetiky špičkového výzkumu a vědecké práce. Soutěž je určena pro všechny zaměstnance Akademie věd ČR, kteří prostřednictvím svých fotografií nabízejí jedinečný pohled na vědecké objevy, experimenty a každodenní život vědců. Fotografie dokládají, že věda není jen o číslech a datech, ale také o kreativitě, vášni a estetickém vnímání světa. Každý snímek je svědectvím o tom, jak vědci objevují nové horizonty a překonávají překážky ve svém úsilí o poznání. Vernisáž zahájily (zleva): Markéta Pravdová, Věra Kovářová a Eva Zažímalová. (CC) „Soutěž ukazuje, že věda není pouze záležitostí teoretických výpočtů, laboratorních pokusů nebo odborných publikací, ale že má i estetickou hodnotu. Vědecké experimenty, výzkumné procesy a pozorování přírodních jevů totiž mnohdy generují úchvatné obrazy, které v sobě mají nejen poznání, ale i krásu,“ uvedla na vernisáži předsedkyně Eva Zažímalová. V roce 2023 oslavila fotosoutěž jednu dekádu existence. „Během deseti let konání přišlo celkem dva a půl tisíce fotek a zapojilo se více než sedm stovek zaměstnanců,“ řekla členka Akademické rady Markéta Pravdová. K výročí vydali organizátoři publikaci Cesta vědy ve fotografiích 2014–2023. U zrodu soutěže stáli Lenka Vostrá a Michael Komm z Fóra Věda žije! Organizaci soutěže má na starosti Středisko společných činností AV ČR. Každý rok vzniká z vybraných snímků reprezentativní kalendář a fotografie jsou k vidění na výstavě v Galerii Věda a umění v budově Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze. Vítězná fotografie hlavní kategorie z roku 2023 nese název Životní forma železa; autorem je Dušan Tichoň z Ústavu fyziky materiálů AV ČR. Výstava v prostorách Poslanecké sněmovny není veřejně přístupná, určena je primárně pro poslance a zaměstnance sněmovny. Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; Věda fotogenická Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

23.10.2024 14:35

O myších a lidech. Vědci zjistili souvislosti migračních tras člověka a myši

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/biologicko-ekologicke-vedy/O-mysich-a-lidech.-Vedci-zjistili-souvislosti-migracnich-tras-cloveka-a-mysi/]
Prapředek myši domácí se objevil asi před půl milionem let na indicko-pákistánském subkontinentu nebo íránské náhorní plošině. Přibližně před 12 tisíci lety se myš připojila k lidským společnostem a spolu s nimi se postupně rozšířila do celého světa. K nám do Evropy se myši vydaly v zásadě dvěma směry. Jedna skupina šla severní cestou, nad Kavkazem, a druhá zamířila jižně kolem pobřeží Středozemního moře. V průběhu dlouhého putování se genetická výbava jednotlivých populací pozměnila, i když ne natolik, aby se rozrůznily v odlišné druhy. Mluvíme o dvou poddruzích – „východní“ Mus musculus musculus a „západní“ Mus musculus domesticus. Aktuální výzkum nyní ukázal, že kolonizace Evropy oběma poddruhy myši domácí se děla odlišně. Zatímco východní poddruh byl v Evropě zastoupen jednou hlavní linií, západní poddruh se šířil několika různými cestami. „Naše výsledky ukazují, že příběh migrace myší v Evropě je mnohem složitější, než jsme si dosud mysleli,“ uvádí Miloš Macholán z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR. Na rozhraní dvou světů myší se stýká tzv. hybridní zóna, kde se oba poddruhy kříží a produkují hybridní potomstvo. Tato úzká zóna je geograficky jasně definovaná a poskytuje vědcům jedinečnou příležitost mezi oběma poddruhy studovat genetické rozdíly (část hranice mezi poddruhy prochází západním cípem Česka). Unikátní genetický mix severských myší Nyní uveřejněná studie přináší nové informace o populaci myší v severní Evropě. Původní hypotézy předpokládaly, že ještě v době bronzové ve Skandinávii žádné myši nebyly, anebo že sever kolonizovaly nejprve myši z východu a následně je vytlačily myši západní. Obě teorie však mají podle vědců významné nedostatky. Proto navrhují alternativní scénář, který předpokládá, že do severní Evropy jako první pronikl západní poddruh myši domácí společně s germánskými kmeny, zatímco východní poddruh se šířil později spolu s migračními vlnami Slovanů. „Na rozdíl od předchozích studií vycházíme ze současných poznatků dokládajících bohaté obchodní kontakty lidí mezi střední, západní a severní Evropou během doby bronzové,“ uvádí Miloš Macholán z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR. „Další kolonizační fáze byla pravděpodobně spojena s odchodem germánských a následným příchodem baltsko-slovanských kmenů do uvolněného prostoru. Naznačujeme, že tímto způsobem mohl vzniknout unikátní genetický mix severoevropských myší,“ dodává Miloš Macholán. (CC)Miloš Macholán z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR se zabývá genetickou a fenotypovou proměnlivostí a systematikou drobných savců, evolucí rodu Mus, hybridizací a speciací myši domácí. V roce 2022 získal Cenu nakladatelství Academia za spoluautorství knihy Systém a fylogeneze savců (spolu s Janem Zimou). Vypůjčená část DNAGenetické výsledky naznačují, že východní poddruh myši domácí si v severní části evropské hybridní zóny „vypůjčil“ mitochondriální DNA od svého partnera ze západu. Má tedy jadernou DNA východního poddruhu a mitochondriální DNA poddruhu západního. „V naší práci jsme měli k dispozici rozsáhlý soubor více než sedmi tisíc vzorků myší podél devět set kilometrů dlouhého úseku hybridní zóny napříč Evropou a tisícovku dalších vzorků z celého světa,“ říká Jaroslav Piálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. (CC)Jaroslav Piálek je vedoucím chovného zařízení myších kmenů odvozených ze zvířat původně odchycených v přírodě (wild-derived strains, WDS). Je spolueditorem knihy Evolution of the House Mouse (2012, Cambridge University Press). Společně s Janem Zimou zakládal a mezi roky 1998 a 2010 vedl vědecké pracoviště Ústavu biologie obratlovců AV ČR ve Studenci. Studie podle vědců mění pohled na myší kolonizaci Evropy, ale také přináší nové možnosti pro výzkum lidské historie. Studium genetických stop v myších populacích nám totiž pomáhá lépe porozumět tomu, jak se lidé v minulosti pohybovali a jaké kulturní a biologické interakce tyto jevy provázely. O hybridní zóně myši domácí, která je jedinečnou přírodní laboratoří studia evoluce, jsme psali v časopise A / Magazín 1/2024. Článek z A / Magazínu je dostupný také v audiopodobě (např. na Spotify) Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČR Foto: Shutterstock, archiv Ústavu biologie obratlovců AV ČR a Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

23.10.2024 13:35

Otrávená půda i uhynulí delfíni. Dopady války na přírodu Ukrajiny jsou enormní

[https://www.avcr.cz/cs/pro-verejnost/aktuality/Otravena-puda-i-uhynuli-delfini.-Dopady-valky-na-prirodu-Ukrajiny-jsou-enormni/]
Jen za prvních pár měsíců ruské invaze na Ukrajinu vyplavilo Černé moře na pobřeží v Národním parku Tuzly více než 2500 těl uhynulých delfínů (čísla ke květnu 2022). Jejich skutečný počet ale mohl být už v tu dobu mnohem vyšší, protože spousta těl zůstala ve vodě. Kolik mořských, ale i sladkovodních nebo suchozemských živočichů padlo za oběť válce, která stále trvá, se nedá spočítat. „Jakákoli válka poškozuje neuvěřitelným způsobem životní prostředí. Kromě tragédie ztrát lidských životů a zničených infrastruktur s sebou války nesou dlouhodobé a leckdy nevratné poškození životního prostředí,“ řekl na úvod semináře Tomáš Cajthaml z Mikrobiologického ústavu AV ČR a Přírodovědecké fakulty UK. „O důsledcích války na Ukrajině je potřeba stále mluvit. Připomínat tuto hrůznou situaci, která probíhá jen několik málo set kilometrů od nás a která nás i přes přirozené toky v životním prostředí může ovlivnit,“ dodal vědec. Vojenské oblasti znečišťují toxické kovy, zbytky výbušnin i ropné produkty. Ukrajina čelí ekocidě Konkrétní důkazy o válkou ničeném životním prostředí monitoruje ukrajinská nevládní organizace EPL (Environment People Law). Její zástupkyně Kateryna Polianska označila katastrofu, které čelí ukrajinská příroda, za ekocidu. Obrovské škody podle ní válka páchá třeba v Národním parku Kamianska Sich v Chersonském regionu. Od března do listopadu 2022 část území národního parku přímo okupovala ruská armáda, ostřelování a ničení ale zažívá dosud. Už v listopadu 2023 Ukrajina propočítala škody, jichž se ruská strana na přírodě v Národním parku dopustila. Po Ruské federaci bude chtít kompenzaci nejméně pěti miliard ukrajinských hřiven (v přepočtu asi 2,8 miliardy korun). Během ruské invaze na Ukrajinu došlo 6. června 2023 v důsledku exploze k protržení hráze Kachovské přehrady a zaplavení měst a vesnic v okolí. Lze viníka stíhat? Právní pohled na válečné poškození životního prostředí představila na semináři Hana Müllerová z Ústavu státu a práva AV ČR. Stíhání pachatelů je podle ní v praxi velmi problematické. „Neexistuje mezinárodněprávní režim, podle kterého by se řídilo poškození životního prostředí v době války, takže se v praxi vyzobává z různých právních úprav,“ řekla Hana Müllerová. Mezinárodní právo v oblasti životního prostředí tvoří stovky různých úmluv, některé z nich se dají aplikovat na válečnou dobu, jiné ale nikoli. Spojuje je to, že většinou nemají mechanismus, jak vynutit jejich dodržování, neobsahují totiž žádné sankce. Příkladem může být Ramsarská úmluva o mokřadech z roku 1971. Výbor Ramsarské úmluvy schválil deklaraci, v níž Rusko odsoudil za škody, které působí na ukrajinských mokřadech. Jenže nevymahatelná rezoluce se stala pouze symbolickým gestem (navíc oslabeným faktem, že ji některé členské státy ani neschválily). Další nástroje, které by teoreticky šlo použít na škody na ukrajinské přírodě, definuje mezinárodní válečné právo. Ženevské úmluvy přijaté po druhé světové válce (1949) ještě životní prostředí nezmiňovaly, dodatky z roku 1977 už ale ano. Výslovný zákaz poškozování životního prostředí za války kodifikuje protokol číslo jedna. Třetí oblastí je pak mezinárodní trestní právo, které postihuje čtyři konkrétní body: genocidu, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločin agrese. V současné době se uvažuje o připojení pátého prvku, kterým by byla ekocida - tedy ničení přírody a životního prostředí. Její připojení by však musely schválit dvě třetiny členských států (asi 82 zemí). I kdyby ale ekocida na seznam zločinů přibyla, pro Rusko by to nic moc neměnilo, protože od úmluv o mezinárodním trestním právu v minulých letech odstoupilo a neuznává je. Prezentace ze semináře: ke stažení zdeVideo záznam semináře: ke stažení zde Komise pro životní prostředí AV ČR je jedním z poradních orgánů Akademické rady AV ČR. Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Shutterstock Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

23.10.2024 09:28

Nové poznatky o šíření myší prozrazují hodně i o migraci lidí

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Nove-poznatky-o-sireni-mysi-prozrazuji-hodne-i-o-migraci-lidi/]
Myš domácí je klíčovým modelovým organismem v mnoha vědeckých oborech a zároveň po člověku druhým nejvíce studovaným savcem. Přesto však znalosti o její evoluční historii zůstávají neúplné. Tyto mezery se rozhodl objasnit vědecký tým z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR a Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Výzkum prokázal, že kolonizace Evropy oběma poddruhy myši domácí se děla zcela odlišně. Zatímco východní poddruh (Mus musculus musculus) byl v Evropě zastoupen jednou hlavní linií, západní poddruh (Mus musculus domesticus) se šířil několika různými cestami. „Naše výsledky ukazují, že příběh migrace myší v Evropě je mnohem složitější, než jsme si dosud mysleli. Na rozdíl od předchozích studií vycházíme ze současných poznatků dokládajících bohaté obchodní kontakty mezi střední, západní a severní Evropou během doby bronzové. Další kolonizační fáze byla pravděpodobně spojena s odchodem germánských a následným příchodem baltsko-slovanských kmenů do uvolněného prostoru. Naznačujeme, že tímto způsobem mohl vzniknout unikátní genetický mix severoevropských myší, který poutá pozornost vědců od 80. let minulého století,“ popisuje Miloš Macholán z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR. Tento objev mění dosavadní představy o kolonizaci Evropy myšmi a vrhá nové světlo na historické interakce mezi lidskými a zvířecími populacemi. Historie a význam hybridní zóny myší v Evropě Myši domácí se poprvé objevily na indicko-pákistánském subkontinentu nebo íránské náhorní plošině zhruba před 500 000 lety, kde se posléze rozdělily do několika poddruhů. Přibližně před 12 000 lety se připojily k lidským společnostem a spolu s nimi se postupně rozšířily po celém světě. V Evropě se setkávají dva nejrozšířenější poddruhy a na hranici jejich areálů vznikla tzv. hybridní zóna, kde se oba poddruhy kříží a produkují hybridní potomstvo. Tato úzká zóna je geograficky jasně definovaná a poskytuje vědcům jedinečnou příležitost mezi oběma poddruhy studovat genetické rozdíly. „V naší práci jsme měli k dispozici jedinečně rozsáhlý soubor více než 7000 vzorků myší podél 900 km dlouhého úseku hybridní zóny napříč celou Evropou a tisícovku dalších vzorků z celého světa. Na sekvencích dvou genů mtDNA jsme opět ukázali, jak je důležité nestudovat hybridní zónu v jednom místě, protože chování jednotlivých částí genomů podél jejího průběhu Evropou je dynamické,“ vysvětluje zásadní přínos práce Jaroslav Piálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Vědci doložili, že mtDNA v některých oblastech kontaktní zóny nepřechází vůbec, někde jedním směrem, jinde opačným. V severní části evropské hybridní zóny si východní poddruh dokonce vypůjčil celou mitochondriální DNA od svého partnera ze západu. „Zjistili jsme, že myši z této oblasti jsou ze stejné linie jako myši ze Skandinávie, které představují mozaiku jaderné DNA východního poddruhu a mitochondriální DNA poddruhu západního,“ dodává Jaroslav Piálek. Nový pohled na migrace myší a lidí na severu Evropy Na základě nových archeologických dat promítnutých do genetických dat popsaných v této studii vědci zpochybňují dosavadní představy o šíření myší v severní Evropě. Původní hypotézy předpokládaly buď absenci myší ve Skandinávii během doby bronzové, nebo kolonizaci Skandinávie nejprve východním poddruhem (musculus), kterou následně nahradil západní poddruh (domesticus). Obě teorie však mají podle vědců významné nedostatky. Proto navrhují alternativní scénář, který předpokládá, že do severní Evropy jako první pronikl západní poddruh myši domácí společně s germánskými kmeny, zatímco východní poddruh se šířil později spolu s migračními vlnami Slovanů. „Naše studie nejenže mění náš pohled na kolonizaci Evropy myší domácí, ale také přináší nové možnosti pro výzkum lidské historie. Studium genetických stop v myších populacích nám pomáhá lépe porozumět tomu, jak se lidé v minulosti pohybovali a jaké kulturní a biologické interakce tyto jevy provázely,“ dodává Miloš Macholán. Studie je zásadním krokem k lepšímu pochopení evoluční dynamiky myši domácí a jejího vlivu na zkoumání lidské historie. Kontakt: Miloš MacholánÚstav živočišné fyziologie a genetiky AV ČRmacholan@iach.czJaroslav PiálekÚstav biologie obratlovců AV ČRjpialek@ivb.cz Kontakt pro média: Alena FornůskováÚstav biologie obratlovců AV ČRa.fornuskova@seznam.cz Barbora VošlajerováÚstav živočišné fyziologie a genetiky AV ČRvoslajerova@iapg.cas.cz Odkaz na online publikaci: Zoological Journal of the Linnean Society, Volume 202, Issue 1, September 2024, zlae110, https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zlae110 Odkaz na video Laboratoře evoluční genetiky savců zabývající se výzkumem hybridí zóny myši domácí: stream.avcr.cz/iapg/09_LEGS_v4CZ_fullHD.mp4 Výzkum - UŽFG AV ČR (cas.cz)

21.10.2024 10:07

Dusík z fosilních paliv mění bylinnou vegetaci lesů

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Dusik-z-fosilnich-paliv-meni-bylinnou-vegetaci-lesu/]
Atmosférické depozice dusíku jsou člověkem vyvolaný jev, při kterém se sloučeniny dusíku (zejména ve formě srážek) dostávají z atmosféry na zem. Vznikají hlavně spalováním fosilních paliv, které přispívá nejen k oteplování klimatu (spalováním uhlí a ropy vzniká skleníkový plyn oxid uhličitý), ale také k plošnému obohacování půdy dusíkem na rozsáhlých územích. Dusík je sice základní živinou pro růst rostlin, ale jeho nadměrné množství může mít negativní dopady na ekosystémy – ovlivňuje růst rostlin, přispívá k okyselení půdy, mění vztahy mezi druhy a v konečném důsledku přispívá ke snižování biodiverzity. „Již dlouho nás zajímalo, jak globální změna ovlivňuje bylinné patro lesů, které je významným nositelem jejich biodiverzity. Za globální změnu počítáme různé vlivy lidské činnosti, hlavně pak klimatickou změnu, přebytek živin (především dusíku) nebo nepříznivé změny v hospodaření. Změny v diverzitě druhů jsou dnes často přičítány klimatickým změnám, nás ale zajímal vliv atmosférických depozic dusíku, který může být neméně důležitý,“ říká Radim Hédl z Oddělení vegetační ekologie Botanického ústavu AV ČR. Výsledky výzkumu s využitím téměř 3 tisíc monitorovacích ploch ukázaly, že rostliny bylinného patra reagují na depozice dusíku různými způsoby, včetně přesunů na západ. „Za příčinu posunů areálů druhů směrem k pólům je považována změna klimatu. V našem výzkumu, kdy jsme analyzovali údaje z evropských lesů za několik desítek let, se ukázalo, že dosavadní posun rozšíření druhů směrem na západ je 2,6krát významnější než na sever. Za tímto posunem stojí hlavně atmosférická depozice dusíku,“ dodává Radim Hédl. Druhým klíčovým zjištěním je, že nadměrné přísuny dusíku mají negativní vliv na diverzitu bobovitých rostlin (jako např. divoké druhy vikve nebo hrachoru), které mají schopnost vázat atmosférický dusík. Tato schopnost jim dává konkurenční výhodu pouze v případě, že je dusíku v půdě nedostatek. Výzkum ukázal, že diverzita bobovitých rostlin v evropských a severoamerických lesích za poslední desetiletí poklesla. Vědci při výzkumu srovnávali několik desítek let staré záznamy, které pořídili jejich předchůdci, se současným druhovým složením bylinného patra. Výsledky výzkumu zdůrazňují složitost globální změny prostředí a potřebu dalšího studia jejích dopadů na ekosystémy. Další informace: Sanczuk et al. 2024, Unexpected westward range shifts in European forest plants links to nitrogen deposition. Science 386 (6718), pp. 193-198. DOI: 10.1126/science.ado0878 Moreno-García et al. 2024, Science Advances, Long-term nitrogen deposition reduces the diversity of nitrogen-fixing plants. Kontakt: Mgr. Radim Hédl, Ph.D. Oddělení vegetační ekologie radim.hedl@ibot.cas.cz Mirka Dvořáková PR & Marketing miroslava.dvorakova@ibot.cas.cz

KLÁVESKA.cz

Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR - tiskovky