Klaveska.cz ~ Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR

29.10.2024 18:28

Podpora mladých vědců je důležitá, shodují se účastníci Wichterleho kempu

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Podpora-mladych-vedcu-je-dulezita-shoduji-se-ucastnici-Wichterleho-kempu-00001/]
Wichterleho kemp nebyl pro letošní laureáty pouze příležitostí, jak se poznat a v neformálním prostředí probrat úskalí badatelské práce. Organizátoři si pro „kempaře“ připravili program, který jim dodal inspiraci i nové odborné vědomosti, jež využijí ve své kariéře. Kromě setkání s vedením Akademie věd ČR je čekala například přednáška „Jak uspět v grantové soutěži“ od předsedy Grantové agentury ČR Petra Baldriana a workshopy „Životní rovnováha a zvládání stresu“ a „Vedu nebo řídím aneb Kudy na to“. Účastníkům Wichterleho kempu jsme položili pět otázek. 1 – Jak Prémie Otto Wichterleho podpoří vaši kariéru?2 – Co vás motivovalo k účasti a co jste od kempu očekávali?3 – Doporučili byste budoucím nositelům Prémie, aby se kempu zúčastnili? Jaký workshop, přednáška nebo aktivita vás oslovily?4 – Jakou podporu potřebují vědci a vědkyně, aby rozvíjeli svůj potenciál? Jak by jim mohla Akademie věd více pomáhat?5 – Co by prospělo české vědě? Jaký je klíč k úspěchu ve vědecké kariéře? Eva Balounová, Ústav státu a práva AV ČR 1 – Prémii beru především jako závazek ke kvalitní práci do budoucna. 2 – Těšila jsem se, že se seznámím s mladými vědci a vědkyněmi z jiných vědních oborů, a na workshopy zaměřené na různé aspekty vědecké práce. 3 – Účast vřele doporučuji – prostředí bylo inspirativní a přátelské. Workshopy nám pomohly rozproudit diskuzi a sdílet podobné problémy. 4 – Situace se asi bude lišit ústav od ústavu. Máme například možnost různých školení a kurzů, možná by ale bylo potřeba jejich nabídku rozšířit či upravit – někdy i na míru danému vědnímu oboru. 5 – Mladí čeští vědci jsou nuceni podávat velké množství návrhů grantů. To na druhou stranu chápu. Časové možnosti jsou ale omezené a někdy nemusí být zcela zřejmé, čemu svoji aktivitu věnovat. Každý si asi musí najít vlastní cestu. Osobně jako klíčové vnímám dobré finanční zabezpečení, dostupné informace a podporu ze strany vedení a otevřenost české vědy světu. Kristýna Kaucká, Masarykův ústav a Archiv AV ČR 1 – Pochval a ocenění je hrozně málo. Získání prémie je motivací! 2 – Jednak lokalita Nových Hradů, jednak možnost setkat se s výzkumníky z jiných oborů. Těšila jsem se, že se seznámím s lidmi z dalších vědních oblastí, i program vypadal zajímavě. 3 – Určitě bych účast doporučila. Nejenom že jde o skvělou příležitost vybočit z běžného chodu dne, inspirativní jsou také diskuze s dalšími účastníky o vědě, rodině, ale i světě jako takovém. Nejvíce mne oslovila přednáška Petra Baldriana, jeho osvětlení fungování Grantové agentury bylo super. 4 – Podporu potřebují asi hlavně psychologickou. Soustavný tlak na maximální výkon je vyčerpávající. Kladně kvituji aktivity, které Akademie věd vyvíjí směrem k pomoci s péčí o děti, ať už se jde o dětské skupinky či příměstské tábory. Působení v Akademii věd není jen práce, je to životní styl a je pěkné, že i nejmenší členové rodiny mohou být toho součástí. Ocenila bych, kdyby naše instituce dělala programy pro malé děti: od miminek po puberťáky. Myslím, že se Akademie věd těší vysoké prestiži. Občas se ale setkávám s dotazy, zda jsou platy tak nízké, jak se povídá, a zda mne jako badatelce tak náročná práce stojí za to, když mám třeba jen termínovanou smlouvu na částečný úvazek… 5 – Důležitá je motivace a zvídavost. Obecně by prospěla lepší znalost cizích jazyků a vyšší finance. Lenka Kubíčková, Fyzikální ústav AV ČR 1 – Prémii vnímám jako významné ocenění od české vědecké komunity a jisté „razítko kvality“, které by mohlo trochu potěšit recenzenty mých návrhů projektů alespoň na institucionální nebo národní úrovni. Nejdůležitější přínos však vidím v motivaci pro budoucí práci, kterou Prémie přináší. 2 – Nejvíce mě motivovala příležitost více osobně poznat ostatní laureáty, případně s některými nalézt společná témata, na kterých bychom mohli spolupracovat. Doplňkovou motivací byla také příležitost vyrazit do krásných Nových Hradů a vyzkoušet si „bydlení na zámku“. Jiná očekávání jsem neměla a nechávala se příjemně překvapit organizátory. 3 – Účast bych obecně doporučila. Nicméně chápu, že nalézt v nabitém programu – jak vědeckém, tak rodičovském – prostor na třídenní akci není jednoduché. Skvělý bod programu tvořily úvodní přednášky laureátů o jejich práci a širších souvislostech. Rozsáhlý záběr témat od klimatického práva po počítačové simulace procesů v buňkách vedl k bohaté a velice zajímavé diskuzi po každé z přednášek. Z dalšího programu mě oslovil workshop „Vedu nebo řídím“, z něhož jsem si odnesla nejvíce praktických poznatků. 4 – Věřím, že mladí lidé by ve vědě neměli být ostrakizováni, pokud nemají zahraniční zkušenost. Někdy ji osobní či rodinná situace neumožňuje nebo extrémně ztěžuje. Současný systém svým nastavením podporuje odkládání mateřství a případná zahraniční stáž s malými dětmi a snahou o pracovní uplatnění obou partnerů v daném místě je extrémně složitá. To je však obecný problém. Akademie věd urazila v podpoře mladých vědců a vědkyň velký kus cesty. Bylo by skvělé, kdyby se dále zvyšovala nabídka dětských skupin a dalších aktivit pro malé děti, které umožňují mladým rodičům, často z různých koutů ČR i světa a tedy bez zázemí prarodičů či širšího příbuzenstva v blízkém okolí, aby se intenzivněji věnovali vědě. S tím souvisí také výborná myšlenka návratových grantů po rodičovské dovolené, jejímuž prosazení držím palce. Myslím, že Akademie věd je vnímána jako prestižní zaměstnavatel, i když asi ne nejštědřejší z hlediska poskytovaných mezd. Nevím však, zda je pohled na Akademii věd jako prestižní vědeckou instituci podporován u studentů na univerzitách – vztah mezi jednotlivými fakultami a ústavy bude jistě individuální. 5 – České vědě by zásadně prospěla debyrokratizace. Snížila by nejen byrokratickou zátěž vědeckých pracovníků, která je obírá o elán a cenný čas, ale třeba i umožnila, aby více prostředků směrovalo do samotného výzkumu. Rozumím snaze o podporu excelence, nevěřím ale, že kumulace velkého množství prostředků malému počtu vědců české vědě prospívá. Naopak vede k potlačení jiných témat, která se mohou ukázat jako zásadní až v budoucnosti – jak ostatně ukazuje historie základního výzkumu. Stavím se také na stranu silnějšího institucionálního financování vědy, aby vědečtí pracovníci měli k dispozici základní finance na vlastní výzkum. Náklady spojené s přípravou projektových návrhů jsou enormní, neboť jí všichni aktivní vědečtí pracovníci tráví přinejmenším měsíc své pracovní doby a často i volného času každý rok. Tento měsíc nevěnují výzkumu nebo přípravě publikací. Vzhledem k úspěšnosti získání projektů pohybující se u různých grantových agentur obvykle okolo deseti procent, drtivá část práce na návrzích – a mimo jiné s ní spojených prostředků na mzdy – přijde vniveč. Ráda bych se podělila o víru, že skvělé nápady, cílevědomost, píle a vytrvalost jsou klíčem k úspěchu ve vědecké kariéře. Samozřejmě jsou důležité, stejně jako lidské i institucionální zázemí. Bohužel však pozoruji, že i ve vědě stojí za podstatnou částí úspěchu schopnost navazovat společenské kontakty s významnými lidmi, ostré lokty a aktivní PR, které ne vždy korelují s vědeckou důsledností, upřímností a kritickým pohledem na vlastní data. Zdá se, že významnou roli hrají také kariérní začátky v už zavedené a scientometricky úspěšné skupině, která také usnadňuje primární kontakt se špičkovými vědci ve světě. S těmito předpoklady úspěchu ve vědecké kariéře nesouzním, přestože uplatnit se jen díky vlastní resilienci bude obtížné. Jana Škerlová, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR 1 – Prémii vnímám jako ocenění kvality mé vědecké práce. Věřím, že mi pomůže uspět v grantové soutěži. 2 – Těšila jsem se na setkání a diskuze s ostatními laureáty a chtěla se zdokonalit v měkkých dovednostech. 3 – Účast všem doporučuji. V diskuzích s ostatními jsem zjistila, že všichni v současné rané fázi vědecké kariéry řešíme podobné problémy, a bylo inspirativní vidět různé úhly pohledu. Velmi jsem ocenila například přednášku profesora Petra Baldriana, jak napsat úspěšnou grantovou žádost, nebo workshop o vedení týmu s doktorkou Medlíkovou. 4 – Vnímám, že v tomto ohledu už se obecně mnoho věcí mění k lepšímu. Akademie věd by měla nadále podporovat mladé vědce a především vědkyně ve skloubení kariéry a rodičovství. Grantové kanceláře by například mohly nastavit taková pravidla pro definici juniorského vědce, aby i ženy, které v období péče o malé děti nepřerušily kariéru kompletně, ale pracovaly na malý úvazek, mohly tyto roky odečíst jako přestávku v kariéře. Mladým vědcům by velmi pomohlo odlehčení administrativní zátěže, například prostřednictvím služeb administrativní podpory v projektových kancelářích. 5 – Prospělo by, kdyby se více mladých úspěšných vědců vracelo ze zahraničí. Zároveň by české vědecké prostředí mohlo těžit z většího zapojení zahraničních studentů a postdoktorandů. Jednoduchý klíč k úspěchu neexistuje. Vedle akademických schopností, měkkých dovedností, určitých osobnostních charakteristik a mentální disciplíny je nezbytná radost z řešení vědeckých otázek a také štěstí, především na lidi okolo sebe. Zuzana Štípková, Ústav výzkumu globální změny AV ČR 1 – Prémie mi kariéru podpořila hned od začátku. Vzhledem k tomu, že nyní nemám vlastní grant a jsem placena z institucionálních prostředků, se mé další fungování v ústavu prodloužilo právě na základě toho, že jsem prémii získala. Je možné, že by mi mohla pomoci i v případném získání grantu, o který letos opět žádám Grantovou agenturu ČR. Budoucí kariéru jistě podpoří v tom, že případný zaměstnavatel uvidí, že žadatel má kvalitní vědecké schopnosti. 2 – Od některých účastníků minulých ročníků jsem věděla, že je kemp skvělá příležitost dozvědět se více informací o celkovém fungování Akademie věd a o tom, jak a s čím pracují ostatní laureáti. Očekávala jsem neformální přístup a rozšíření znalostí z ostatních vědních oborů. To se splnilo a velmi to oceňuji. 3 – Budoucím nositelům bych účast doporučila všemi deseti. Je to skvělá příležitost poznat blíže celé fungování Akademie věd i práci ostatních laureátů, o kterých člověk nemusí mít předtím moc informací. Přednáška „Vedu nebo řídím“ o komunikaci a osobním postoji vůči ostatním kolegům na pracovišti mne naprosto nadchla. Člověk si uvědomí, že jeho chování je normální a pramení z určitých osobních hodnot. Pro mne byla velice zajímavá a poučná. 4 – Motivací a podporou je určitě dostatečné finanční ohodnocení. Mladí si potřebují zařizovat bydlení pro sebe a svou rodinu a to v dnešní době bez dostatečných financí nejde. Myslím, že Akademie věd je vnímána jako velká instituce na výši. Pokud je v ní člověk zaměstnán, společnost ho vidí jako někoho, kdo se má dobře a má dostatek finančních prostředků. Často jsou lidé překvapeni, když jim vysvětlujeme, že věda není zlatý důl, že nás práce hlavně baví. 5 – Bylo by zajímavé zapojovat na vyšší místa i mladší vědce. Samozřejmě musí mít zkušenosti a schopnost daný post zvládnout. Mladí vědci jsou často svěžím větrem pro posunutí se vpřed moderním způsobem. Štěpán Timr, Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR 1 – Wichterleho prémie samozřejmě dobře vypadá v životopise, což se může hodit například při podávání žádostí o granty. Hlavně je ale pro mě velkým povzbuzením do dalších etap vědecké práce. 2 – Líbil se mi už mediální trénink, který jsme jako čerství laureáti Prémie obdrželi a kde jsme si zkoušeli, jak o vědě mluvit v médiích. Říkal jsem si, že by workshopy plánované na Wichterleho kempu mohly být podobně zajímavé a užitečné. Také jsem se těšil, že se blíže seznámím s dalšími oceněnými v neformálním prostředí. 3 – Rozhodně bych ho doporučil. Letošní kemp se velmi vydařil a jistě tomu tak bude i příští rok. Přínosné byly všechny aktivity, které jsme absolvovali. Protože jsem vedoucí nově vzniklého vědeckého týmu, rezonoval ve mně zvlášť workshop o vedení a řízení, který pro nás připravila Olga Medlíková. 4 – Jistě bychom mohli mluvit o finanční podpoře zacílené na zakládání nových týmů, rozvíjení mezinárodních spoluprací nebo na spojování vědecké práce s rodičovstvím. Wichterleho kemp mi ale ukázal ještě další aspekt. To, jak je důležité, když Akademie věd dává najevo svůj zájem o vědecký „dorost“ a jeho všestranný rozvoj. Bylo by tedy skvělé, kdyby podobné workshopy zaměřené na mladé vědce a vědkyně pokračovaly i mimo Wichterleho kemp. Vše výše uvedené by v očích mladých badatelů a badatelek z Česka i zahraničí dále zvýšilo atraktivitu Akademie věd jako instituce, která jim může poskytnout velký prostor pro rozvoj jejich vědeckého výzkumu. 5 – Myslím, že jsem ještě docela mladý na obecné rady české vědě. Určitě bychom měli o vědě více mluvit s veřejností, aby ve společnosti existovala shoda na prospěšnosti vědeckého výzkumu, a tedy i důležitosti jeho většího financování. Pro nás mladé vědce a vědkyně je každopádně klíčové nebát se a mít dobré nápady. A také štěstí na dobré spolupracovníky. Text: Zuzana Dupalová a Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; Petra Lukáčová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

29.10.2024 10:42

Online výstava zachycuje normalizační Žižkov ve fotografiích Pavla Štechy

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Online-vystava-zachycuje-normalizacni-Zizkov-ve-fotografiich-Pavla-Stechy/]
Fotografie pražského Žižkova pořídil Pavel Štecha v roce 1971 jako čerstvý absolvent FAMU. Vznikly na objednávku architektonického ateliéru SIAL, který pracoval na jedné z variant asanačního projektu této dělnické čtvrti těsně přiléhající k pražskému centru. Původně měl Pavel Štecha ve spolupráci s architekty a sociology zdokumentovat současný technický stav budov a sociální poměry jejich obyvatel. Zadání však překročil a pojal fotografický projekt i jako uměleckou reflexi zanikající části Prahy a její specifické komunity, která se měla brzy rozptýlit po pražských panelových sídlištích. Povedlo se mu tak zachytit „sociální problémy“ i každodenní život tamějšího obyvatelstva. „Na rozsáhlém souboru fotografií Pavla Štechy je snad nejzajímavější, jakým způsobem zachycuje každodennost života na Žižkově 70. let. Nezastírá nijak otřesný stav čtvrti i bytů, ale zároveň neukazuje žižkovské obyvatele jako oběti. Naopak, lidé z jeho fotografií se na žižkovskou realitu kreativně adaptují, a to s humorem a často i hrdostí,“ říká o souboru fotografií kurátor výstavy a autor textů Petr Roubal z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Záchrana Žižkova Na fotografiích je tak možné vidět děti hrající si místo na hřišti přímo na ulici, staré lidi potýkající se s nároky složitého a zanedbaného městského terénu, nebo stísněné místnosti s rozvěšeným prádlem praným bez automatických praček a s kamny, do nichž je potřeba denně nosit uhlí ze sklepních kójí. Zachycují ale také svépomocně a nejspíš bez úředního povolení zmodernizované byty vyzdobené domácím uměním nebo snahu zachovat zbytky dřívějšího vesnického života ručně vyřezávaných dřevěných postelí, nad nimiž visí krucifixy či obrázky světců. Přestavbová studie SIALu, pro niž fotografie vznikly, se nakonec nedočkala realizace. Záchrana Žižkova, kterou definitivně stvrdily listopadové události roku 1989, byla výsledkem pozvolné změny v pohledu na roli a možnosti městského plánování. Fotografie Pavla Štechy, které původně měly být součástí asanačních plánů, se tak staly jedním z prvních podnětů k docenění genia loci. Bez takovéto reflexe by Žižkov dopadl jako mnoho západoevropských čtvrtí belle époque, které musely ustoupit technokratické představě o moderním bydlení plánované od urbanistických stolů. Pavel Štecha (1944-2004) Vystudoval fotografii na FAMU, kterou absolvoval v roce 1971. Vedle žižkovského cyklu vytvořil v sedmdesátých letech 20. století řadu dalších fotograficko-sociologických sond (soubor fotografií ze starobince u sv. Tomáše, cykly Majitelé chat, Doprava ve městě, Děti ve městě). V roce 1989 se stal oficiálním fotografem Občanského fóra. V devadesátých letech se věnoval zejména fotografii architektury. V roce 1992 obdržel druhou cenu World Press Photo za fotografii Václava Havla naslouchajícího u obrazu Mistra Theodorika. Odkaz na výstavu Předvečer asanace: https://instituteofcontemporaryhistory.exposure.co/predvecer-asanace Fotografie ke stažení:https://owncloud.cesnet.cz/index.php/s/OPlc3CNu0a44fZx (© Pavel Štecha-dědicové) Výstava vznikla s finanční podporou programu Strategie AV 21 „Město jako laboratoř změny; stavby, kulturní dědictví a prostředí pro bezpečný a hodnotný život". Kontakt:MA, MPhil Petr Roubal, Ph.D.Ústav pro soudobé dějiny AV ČRroubal@usd.cas.cz TZ ke stažení zde.

29.10.2024 10:42

Objev rychlokluzní magnetické rekonexe

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Objev-rychlokluzni-magneticke-rekonexe/]
Tým vědců vedený Dr. Jurajem Lörinčíkem (Bay Area Environmental Research Institute a Lockheed-Martin Solar Astrophysical Laboratory, USA), zahrnující doc. Jaroslava Dudíka ze Slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR a další vědce z USA a Observatoire de Paris popsal první pozorování rychlokluzní rekonexe ve slunečních erupcích. K tomu využili snímky v ultrafialovém filtru 1330 Å, které s vysokým časovým rozlišením 1,9 sekundy získala družice IRIS během relativně malé sluneční erupce v roce 2022. Zde našli rychle se pohybující erupční jádra, základní „stopy“ slunečních erupcí, přičemž pozorování s vysokým časovým rozlišením se pro jejich identifikaci ukázala jako klíčová. „Rychlokluznou rekonexi projevující se rychlým pohybem erupčních jader jsme se snažili najít už dříve, naneštěstí jsme k tomu neměli vhodná pozorování“, říká Dr. Lörinčík. „Předešlá pozorování totiž neměla dostatečné časové rozlišení, a tak nebylo možné rychlokluznou rekonexi najít. Tenhle proces je velice dynamický, a tak ho nebylo v minulosti možné rozlišit. Ve snímcích s vysokým časovým rozlišením získaným družicí IRIS byla ale identifikace tohoto pohybu jednoznačná.“ Družice IRIS, zkonstruovaná v americké Lockheed-Martin Solar Astrophysical Laboratory, byla vypuštěna v roce 2013. Její původně dvouletou misí bylo a je studium sluneční chromosféry a přechodové oblasti v ultrafialové části spektra. V roce 2021 IRIS připravila speciální pozorovací sekvence pro dynamické jevy zahrnující sluneční erupce s vysokým časovým rozlišením. „Na našich pozorováních jsou dobře vidět jasná erupční vlákna, jakož i rychle se pohybující zjasnění ve formě drobných erupčních jader“, dodává Dr. Lörinčík. Pohyb erupčních zjasnění je důsledek pohybu magnetických indukčních čar, které se během erupce znovupřepájejí (tzv. rekonektují) do konfigurace s nižší celkovou magnetickou energií. Tento pohyb indukčních čar se nejvíc projevuje rychlým pohybem jejich ukotvení, podél kterých vznikají erupční jádra. Komplikované struktury slunečních magnetických polí vznikají v důsledku pohybů plazmy v různých vrstvách sluneční atmosféry. „Magnetické pole se však nemůže komplikovat donekonečna, v jistých okamžicích je energie v něm nashromážděná už prostě příliš velká. Řešením je katastrofické znovupřepojení magnetického pole. Tento proces pak vidíme jako sluneční erupci“, říká druhý autor studie doc. Dudík ze Slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR. „Uvolněná magnetická energie ohřívá plazmu, která pak jasně září v ultrafialové oblasti“, dodává Dr. Lörinčík. Samotný proces rekonexe pak probíhá formou klouzavého pohybu ukotvení jednotlivých magnetických indukčních čar. Modely předpověděly, že tento pohyb by se měl v některých částech erupce dít rychlostmi převyšujícími Alfvénovu rychlost v rekonekční oblasti, tj. rychlostmi vyššími než přibližně 1000 km/s. Naměřené rychlosti dosahují až 2600 km/s a jsou tak v dobrém souladu s teoretickou předpovědí. Pojem „rychlokluzná rekonexe“ zavedl spoulautor studie Dr. Guillaume Aulanier, který ji také teoreticky prvně popsal, ve dvojici svých článků z let 2005 a 2006. Dle jeho vlastních slov mu k tomuto názvu byla inspirací komiksová postava kojota Wildy, který s vidličkou a nožem běžel za Ptákem uličníkem tak rychle, až mu prokluzovaly nohy. Vědci rychlokluzní pohyb jednotlivých erupčních zjasnění měřili pomocí dvou metod. První využívala tzv. diagram vzdálenost-čas, přičemž se do jediného obrázku naskládá časový vývoj podél křivky sledující erupční vlákno (viz spodní obrázek na další stránce). Na tomto diagramu se pak pohybující se struktury projeví jako skloněné pásy, kde strmost sklonu je úměrná rychlosti pohybu. Druhou metodou, kterou vědci využili, bylo počítačové vidění s využitím neuronových sítí, které detekovaly jednotlivá erupční zjasnění a jejich rychlosti. Výsledky obou metod spolu dobře souhlasily a potvrdily přítomnost rychlokluzné rekonexe. „Rychlokluzná rekonexe, tak jak ji chápeme, by měla být obecným procesem uvolňování magnetické energie ve vesmíru. Nyní máme možnosti sledovat ji detailně na Slunci, měla by však existovat také v jiných astrofyzikálních prostředích, včetně akrečních disků černých děr. A mohla by být odpovědná také za tancující pohyb polárních září, kde také běží magnetická rekonexe mezi vyvrženými oblaky magnetizované sluneční plazmy a magnetickým polem Země“, uzavírá doc. Dudík. Odkaz: Lörinčík, J.; Dudík J.; Sainz Dalda, A.; Aulanier, G.; Polito, V., De Pontieu, B. “Observation of super-Alfvénic slippage of reconnecting magnetic field lines on the Sun”, Nature Astronomy, 2024, https://www.nature.com/articles/s41550-024-02396-4 Kontakty: Mgr. Juraj Lörinčík, Ph.D.Bay Area Environmental Research Institute, Moffett Field, CA, USAlorincik@baeri.org doc. RNDr. Jaroslav Dudík, PhD.Astronomický ústav AV ČR, Sluneční odděleníJaroslav.dudik@asu.cas.cz Pavel SuchanAstronomický ústav AV ČR, tiskový mluvčí+420 737 322 815suchan@astro.cz

26.10.2024 13:14

Velmi jasný bolid nad Rakouskem podrobně zachycený

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Velmi-jasny-bolid-nad-Rakouskem-podrobne-zachyceny/]
Pro objasnění tohoto velmi vzácného přírodního úkazu bylo rozhodující, že se podařil zaznamenat speciálními přístroji, které jsou rozmístěny na velkém území střední Evropy na stanicích tzv. Evropské bolidové sítě, jejíž centrum je v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově. Všechny naše přístroje, tedy fotografické i video kamery, přesné fotometry i ostatní sledovací systémy byly v činnosti a tak se nám podařilo pořídit velké množství záznamů a ty nejvhodnější, tj. především ty z největší blízkosti k dráze bolidu, jsme použili pro jeho podrobný popis. Situace je znázorněna na obrázku 1, kde je průmět celé světelné dráhy bolidu a kde jsou vyznačeny i polohy nejbližších stanic Evropské bolidové sítě od,kud byl bolid dobře pozorovatelný a také přístrojově zaznamenaný. Pro tuto základní, avšak velmi spolehlivou analýzu, jsme použili 7 optických záznamů (4 fotografické a 3 videa) a k tomu dvě radiometrické světelné křivky popisující přesně svícení bolidu s vysokým časovým rozlišením 5000 vzorků za sekundu. Nejdůležitější stanice podél dráhy letu bolidu byly rakouský Martinsberg a dále Kunžak, Kuchařovice a Churáňov v jižní části našeho území. Nicméně díky vysoké jasnosti bolidu a jasné obloze máme dobře použitelné záznamy i z dalších 12 vzdálenějších stanic. Výřez z celooblohového snímku bolidu ze stanice Kunžak v jižních Čechách je na obrázku 2. Kromě záznamů v přímém světle se nám podařilo získat i podrobné spektrální záznamy, což je důležité především pro určení složení tohoto meziplanetárního tělesa (meteoroidu). Díky všem těmto záznamům bylo tedy možné podrobně a i velmi přesně popsat jak atmosférickou dráhu bolidu, tak i jeho předsrážkovou dráhu ve Sluneční soustavě, jeho základní fyzikální parametry a také pádovou oblast, kam s velkou pravděpodobností dopadly zbytky tohoto meteoroidu. Co se tedy přesně odehrálo ve čtvrtek 24. října 2024 pozdě večer nad Rakouskem? Přesně v 21 hodin 24 minut a 38 sekund středoevropského letního času (ve světovém čase, ve kterém se celosvětově čas přeletu bolidů udává, je to o 2 hodiny dříve než u nás platný SELČ a proto je dále v textu i obrázcích bolid označován EN241024_192438) vstoupil do zemské atmosféry meteoroid o hmotnosti přibližně 55 kilogramů. Začal svítit ve výšce 95,9 km nad zemí nad východními Alpami západně od významného rakouského poutního místa Mariazell (viz obrázek 1). Těleso se v té době pohybovalo rychlostí 17,4 km/s (tedy z hlediska srážkových rychlostí těchto těles se Zemí relativně pomalu) a po dráze skloněné 51,3 stupně k zemskému povrchu pokračovalo v letu severozápadním směrem (azimut 48,8 stupně na západ od severu) a postupně zjasňovalo. Maximální jasnost -13,5 magnitudy bolid dosáhl v relativně výrazném maximu ve výšce 39,4 km nad řekou Ybbs u vesnice Gleiss a poté pokračoval v letu, až pohasl ve výšce 23,2 km poblíž městečka Haag v Dolním Rakousku. Ve druhé půlce světelné dráhy se meteoroid v atmosféře již také významně brzdil a rozpadal na úlomky (viz obrázek 3). Celou světelnou dráhu dlouhou 93,7 km uletěl za 6,4 sekundy. Během průletu atmosférou se sice velká většina původní hmoty tohoto meteoroidu o průměru kolem 30 cm spotřebovala, avšak relativně velký počet malých úlomků tento průlet přečkal a doletěl až na zem. Pádová oblast těchto meteoritů i s předpokládanými hmotnostmi je schematicky znázorněná na obrázku 4. Největší meteorit by mohl mít velikost asi 5 cm a hmotnost kolem čtvrt kilogramu. Před srážkou se Zemí tento meteoroid obíhal Slunce po typické asteroidální dráze, která byla jen velmi málo skloněna k rovině ekliptiky, tj. rovině zemské dráhy. V přísluní protínal dráhu planety Země a dostával se mezi zemskou dráhu a dráhu planety Venuše a v odsluní se nejdále dostal za dráhu planety Mars do centrální části hlavního pásu asteroidů. Jeden oběh kolem Slunce tomuto meteoroidu trval 2,5 roku. Tento charakter dráhy v kombinaci s fyzikálními vlastnostmi meteoroidu, které jsme zjistili z jeho průletu atmosférou, znamená, že se s největší pravděpodobností jednalo původem o malý úlomek asteroidu pocházejícího z hlavního pásu planetek. Závěrem bychom rádi podělovali všem svědkům za zprávy o tomto zajímavém bolidu a Dr. Radmile Brožkové z Českého hydrometeorologického ústavu za data o výškovém větru potřebná k výpočtu pádové oblasti meteoritů. Kontakt: Dr. Pavel SpurnýAstronomický ústav AV ČROddělení meziplanetární hmotypavel.spurny@asu.cas.cz Pavel SuchanTiskový tajemník Astronomického ústavu AV ČRsuchan@astro.cz

25.10.2024 21:14

Akademie věd podpořila prémiemi tři zkušené badatele a šest nadějí

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Akademie-ved-podporila-premiemi-tri-zkusene-badatele-a-sest-nadeji/]
Obě prémie se letos předávaly společně, což předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová považuje za symbolické. „Jde o naše nejprestižnější podpory špičkového výzkumu. Pomáhají zkušeným vědcům, kteří dosáhli ve svém oboru významných výsledků, i našim nadějím, jimž chceme umožnit, aby velké věci dokázali také.“ Prémie vědcům a vědkyním pomáhají, aby si vytvářeli co nejlepší podmínky při nejmenší možné byrokratické zátěži, která systém grantové podpory standardně doprovází. „Johann Wolfgang Goethe řekl, že nestačí vědět, nestačí chtít, je třeba konat. Námi ocenění vědci bezesporu vědí a chtějí. Aby ale mohli konat, potřebují peníze,“ dodala Eva Zažímalová. Akademickou prémii neboli Praemium Academiae převzali Petr Pravec z Astronomického ústavu AV ČR, Ivo Starý z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a Pavel Krejčí z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR. Finance ve výši až 30 milionů korun mohou čerpat v následujících šesti letech a hradit z nich náklady spojené s výzkumem, mzdami či pořízením technického vybavení. Vesmírné úspěchy na dohledPetr Pravec dosahuje výjimečných úspěchů ve studiu asteroidů, které se přibližují naší planetě. Tyto asteroidy jednak pomáhají pochopit procesy ve Sluneční soustavě, jednak jsou i potenciálním zdrojem surovin. Ohrožují ale také Zemi možnými dopady. Astronom je objevitelem nebo spoluobjevitelem několika set planetek a jejich satelitů. Jednou z nich byl i satelit asteroidu Didymos, jenž si později vybrala NASA pro svůj Test dvojitého přesměrování asteroidu (DART). Vyzkoušela tak technologii na odvrácení srážky nebezpečných asteroidů se Zemí. Zásadní roli v misi sehrál tým Petra Pravce, což lze považovat za jeden z největších úspěchů české astronomie. Petr Pravec plánuje další studium potenciálně nebezpečných asteroidů, které by se v následujících šesti letech mohly přiblížit k Zemi. „Doufám, že dosáhneme podobně skvělých nebo i lepších výsledků jako s projektem DART,“ uvedl. Laboratoř na cestě k vrcholu světové vědyDoménou Iva Starého je organická chemie, katalýza, věda o chiralitě a nanověda. S týmem se zabývá aspekty organické chemie s přesahem do fyziky i biologie. „Našim cílem je ‚převézt‘ přírodu a vymyslet molekulární struktury, které nezná a mohly by být užitečné třeba v technologiích,“ řekl. V ústavu vede skupinu chemie funkčních molekul, jež se věnuje inovativnímu výzkumu chirálních molekulárních struktur a studiu jejich fyzikálně-chemických a materiálových vlastností. Prémie umožní skupině začátek s mezioborově zaměřenými projekty. Jelikož už vědci v ústavu dokázali shromáždit cenné poznatky, díky prostředkům z prémie se jejich laboratoř může brzy zařadit mezi světovou špičku. Pochopit poruchu růstu Ročně se v Česku narodí 4–5 dětí s diagnózou achondroplazie. Jde o nejrozšířenější genetickou poruchu růstu kostí, která způsobuje malý vzrůst spojený s dalšími zdravotními problémy. Achondroplazie je zároveň podle Pavla Krejčího „laboratoří“, která slouží k pochopení mezibuněčné komunikace. Vědec se více než dvacet let věnuje výzkumu růstových faktorů klíčových pro mezibuněčnou komunikaci, založil klinický registr pacientů s achondroplazií a podílel se na vývoji léčiv pro pacienty s touto poruchou. První z nich je od roku 2022 dostupné i dětem v Česku. Další lék je nyní ve fázi klinických testů v Japonsku. „Naše úspěchy jsou výsledkem práce stovek lidí po celém světě,“ zdůraznil Pavel Krejčí. Díky Akademické prémii se chce hlouběji ponořit do mechanismů buněčné komunikace v osmi dílčích projektech, které mimo jiné zahrnují vývoj nových možností léčby poruch růstu. Podpořit talenty a skvělé výsledkyPrémie Lumina quaeruntur cílí na vědce a vědkyně na prahu středního věku včetně těch, kteří se k aktivní kariéře vracejí po rodičovské dovolené. Slouží k založení vlastní výzkumné skupiny laureáta či laureátky. Podpora dosahuje až čtyři miliony korun za kalendářní rok na dobu maximálně pěti let. Alespoň 20 % rozpočtu přitom hradí pracoviště, kde vědec působí. Prémii letos obdrželi Masafumi Imai z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, Ivo Šulák z Ústavu fyziky materiálů AV ČR, Danny Haelewaters z Biologického centra AV ČR, Vít Hubkaz Mikrobiologického ústavu AV ČR, Vladislav Knoll ze Slovanského ústavu AV ČR a Jan Vondráček z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. Atmosféra JupiteruZnalosti o nejrůznějších jevech, které se odehrávají na planetě Jupiter a doprovázejí je rádiové emise, jsou stále nedostatečné. Podle Masafumi Imaie například nevíme, zda se rádiové emise spojené s polárními zářemi mění během cesty Jupiteru okolo Slunce, a jen tušíme, kde se na Jupiteru vyskytuje nejvíc blesků. Na tyto a další otázky bude hledat odpovědi se svým týmem. Kromě nových poznatků chce také pomoci při měření na nové sondě JUICE, která by k Jupiteru a jeho ledovým měsícům měla dorazit v roce 2031. Japonský vědec se zaměřuje i na signály, jež vysílají blesky v atmosféře planety. Je spoluautorem největšího seznamu blesků na Jupiteru. Polární oblasti i atmosféra planety jsou podle něj zdrojem intenzivních rádiových vln, jejichž výzkum může vést k objevům, které přinesou nový vhled do struktury polárních září či informace o proměnlivosti bouřkové aktivity na planetě. Superslitiny pro novou generaci elektrárenCílem týmu Iva Šuláka je vyvinout kompozitní nanomateriály na bázi superslitin, které se uplatní v budoucích vodíkových elektrárnách – například jako lopatky vysokotlakých turbín.Vyvíjené slitiny jsou slibné nejen pro využití v nové generaci elektráren, ale také v letectví. Pro zvýšení efektivity motorů je totiž zásadní vysoká teplota. Kdyby se podařilo vyvinout materiál, který odolá vysokým teplotám a současně i agresivnímu prostředí motorů, snížila by se spotřeba paliva a tím i emise oxidu uhličitého. „Pocit, když jste malý kluk, který rozebírá tátovy modely, a občas se mu je nepodaří složit zpátky, míváte někdy i ve vědě,“ říká vědec. Jeho motivací, jak podotýká, je právě touha zjistit, proč se věci dějí tak, jak se dějí. Evoluce a biodiverzitaDanny Haelewaters, mykolog původem z Belgie, se zaměřuje na multitrofickou symbiózu, která zahrnuje vztahy na více úrovních potravinového řetězce. V projektu jeho skupiny pro monitorování biodiverzity bude zkoumat symbiózu mezi netopýry, mouchami žijícími na těle netopýrů a houbami, které parazitují na mouchách. Interakce mezi jednotlivými úrovněmi potravinového řetězce jsou podle vědce důležitým prvkem mikroevolučních procesů. Vedou totiž k evoluční izolaci a vývoji specifického druhu. Badatel se zaměří například i na poruchy a změnu klimatu a na to, co následuje po vymření jednoho z členů symbiózy. Prémie Lumina quaeruntur mu pomůže splnit si sen, který má už od doktorského studia – založit vlastní laboratoř. Badatel se s týmem pokusí také sestavit kompletní „strom života“ hub, tedy popsat systém vývoje a rozvětvování jednotlivých druhů hub v čase. Mykolog věří, že nalezne i dosud nepoznané druhy. Hledat je bude mimo jiné na Papui Nové Guineji. Poznat svět hubVýzkumný tým, který dosud v Akademii věd chyběl, založí Vít Hubka. Zabývat se bude lékařskou mykologií vláknitých hub. Zaměří se na studium nových původců kožních mykóz přenášených na člověka ze zvířat, ale také na původce oportunních mykóz, které jsou zvlášť nebezpečné pro lidi s oslabenou imunitou. Vědec plánuje, že více propojí klinickou a veterinární sféru, aby zefektivnil prevenci šíření mykóz z domácích zvířat na člověka a zvýšil povědomí o těchto patogenech. „Těším se, že zažijeme vzrušujících pět let plných podnětných výsledků,“ říká. Badatel už navrhl výrazně jednodušší systém třídění druhů některých skupin rodu Aspergillus, což mělo dopad mimo jiné na diagnostiku původců infekcí, ale i na kontrolu potravin. Pojmenován po něm byl i nový druh houby, jež způsobuje plicní onemocnění: Aspergillus hubkae. Proti proudu jazykůVladislav Knoll je vědcem s velkým jazykovým nadáním. „Ještě před devíti lety bych si ale netroufal pomyslet na to, že budu v akademickém prostředí, natož abych tušil, že budu pracovat v Akademii věd,“ vzpomíná. Nyní se zaměřuje na dějiny církevní slovanštiny, věnuje se i historické sociolingvistice a je autorem knihy o západoslovanském jazyce kašubštině. Jediná publikace tohoto typu se stala jedním z hlavních citovaných děl v pracích o historii kašubštiny i germánsko-slovanském jazykovém kontaktu. Prémie mu umožní sestavit tým při oddělení paleoslovenistiky a byzantologie, který prozkoumá vznik písemných jazyků ve středověké a raně novověké Evropě. Badatelé pomůžou k rozvoji mezinárodních vztahů pracoviště. Digitalizovat historii a snáze ji tak pochopitZejména dějiny druhé světové války a historie každodennosti a politické správy protektorátu Čechy a Morava zajímají Jana Vondráčka. Soustředí se na nové přístupy pro digitální humanitní vědy. Ve spolupráci se specialisty z Massachusettského technologického institutu (MIT) ve Spojených státech amerických vyvíjí software, který umožní prohledat a spojit digitalizované historické prameny a pomocí umělé inteligence je vyhodnotit. Software propojuje digitalizované vyhlášky, zákony, úřední protokoly nebo dopisy, nabízí překladač a také služby umělé inteligence. Ambicí vědců je nový software zveřejnit a propojovat s archivy, knihovnami a dalšími institucemi po celém světě. Tým, který Jan Vondráček sestaví, se bude věnovat digitálním technologiím a umělé inteligenci v kontextu historických věd. V německém prostředí, odkud pochází, jej v jeho snahách příliš nepodpořili. O to více si nyní cení, že v Akademii věd může své plány realizovat. Více informací o Akademické prémii a prémii Lumina quaeruntur naleznete na webu AV ČR. Podrobnosti o letošních oceněných jsou uvedeny v tiskové zprávě. Text: Zuzana Dupalová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

25.10.2024 08:07

Stáže Otevřené vědy slaví 20 let. Jaké jsou zkušenosti současných stážistů?

[https://www.avcr.cz/cs/pro-verejnost/aktuality/Staze-Otevrene-vedy-slavi-20-let.-Jake-jsou-zkusenosti-soucasnych-stazistu/]
Celkem strohá světlá místnost vybavená gaučem a křesílky, dvěma psacími stoly a židlemi na první pohled nepřipomíná neurolingvistickou laboratoř. Že se zde někdo věnuje výzkumu mozkové činnosti, napoví až nepříliš velký přístroj v rohu, o kterém se záhy dozvídám, že slouží k zachycení elektrické aktivity mozku neboli EEG. Jak funguje, zjistím o pár desítek minut později doslova na vlastní kůži. Studentky Kristýna Kedrová a Kateřina Šebestová sedí vedle sebe na gauči a zvědavě se usmívají, čekají, co se bude dít. Třetí do party Hana Trubačíková na místě ještě není, protože při domlouvání termínu a času se několikrát (i kvůli nám) měnil plán a zřejmě došlo k menšímu informačnímu šumu. Letošní maturantka Kateřina přijela z Klatov, třeťačka Kristýna z Českého Krumlova a taktéž třeťačka Hana sedí v autobusu z Brna. Studentky Kateřina Šebestová, Hana Trubačíková a Kristýna Kedrová (zleva) si pročítají časopisy Akademie věd A / Magazín a A / Easy. Rytmus jazykaStudentky se dnes mají se svou lektorkou, neurolingvistkou Kateřinou Chládkovou z Psychologického ústavu AV ČR, ale i spolu navzájem osobně potkat teprve podruhé (text vznikal v březnu 2024, pozn. redakce). Stáže Otevřené vědy se obecně konají vždy od ledna do listopadu, ale jejich konkrétní podoba i časové vymezení je velmi individuální. Minimálně by měly pokrývat osm hodin v měsíci. Téma, které si stážistky vybraly, nese název Naladění mozku na cizí jazyk pomocí hudby. „Hned mě téma zaujalo, už dlouhou dobu se totiž zajímám o psychologii a taky mě hodně baví učit se jazyky, takže mi přišlo jako skvělá kombinace,“ říká Kristýna Kedrová. Přemýšlím, o co na stáži asi půjde, a vzpomínám si, jak nám angličtinář na střední škole zpestřil výuku poslechem a rozborem jednoho hitu od kapely U2. Zdá se, že melodie zřejmě napomáhají procesu učení cizího jazyka. Jenže jak přesně? Co se děje v mozku, když vnímáme rytmus, který je pro každý cizí jazyk trochu odlišný? A mohlo by nám k osvojení angličtiny nebo francouzštiny napomoci třeba jen vyťukávání v rytmu typickém pro daný jazyk? I na tyto otázky se studentky pokusí odpovědět a cestu k odpovědím si postupně společně prošlapou. „Přesná podoba stáže se právě rodí. Vymýšlíme a sestavujeme spolu experiment, který nám pomůže vztah mezi rytmem, mozkem a učením jazyka lépe pochopit,“ vysvětluje Kateřina Chládková. ExperimentNa dnešním setkání si studentky měly vyzkoušet, jak se obsluhuje EEG přístroj. Hana měla hrát figurantku, které Kateřina s Kristýnou nasadí čepici se senzory. Jenže Hana sedí stále v autobuse, a tak se role figurantky zhostím trochu nečekaně já. Usedám na židli ke stolu, na kterém stojí monitor počítače. Lektorka Kateřina na něm pouští dokumentární film o přírodě, aby se moje oči měly na co dívat a mozek co zpracovávat. Stážistky Kateřina s Kristýnou mi zkoušejí správně nasadit čepici a připevnit senzory. Aby přístroj dobře přijal signál mozkové aktivity, musí mi dát trochu gelu pod vlasy. Jsem poněkud nervózní a zároveň se bavím. Ne však víc než kolegyně fotografka, která se mému novému looku hlasitě směje. „Nemusíte se bát, dnes ještě žádný experiment nepoběží,“ uklidňuje mě Kateřina Chládková. „Zatím je to jen na zkoušku. Podíváme se, jestli fungují senzory. Když zamrkáte očima, uvidíte, jak křivka na monitoru letí nahoru a dolů, zaznamenává přesně vaši oční aktivitu,“ ukazuje nám. Role figurantky se zhostila autorka textu. Na hlavě má čepici se senzory, pohyby očí snímají další čidla na obličeji. Lektorka Kateřina Chládková sleduje monitor počítače s křivkou EEG. Vášeň pro výzkumStudentky k práci přistupují s viditelnou radostí. „Jsem velký nadšenec do psychologie a poslední dobou mě hodně začala bavit i neurobiologie a kognitivní vědy, takže mi tato stáž přišla jako skvělá kombinace,“ říká Kateřina Šebestová, která „nestážuje“ poprvé. Už loni se částečně podílela na předešlém projektu své nynější školitelky a zároveň vypomáhá v Národním ústavu duševního zdraví. Ani pro lektorku to není první zkušenost se stážisty a stážistkami, pracuje s nimi už několikátým rokem a jak sama říká, pořád ji to „strašně baví“. Občerstvuje ji kontakt s mladými studenty a studentkami, kteří jsou plní nekonvenčního myšlení, pokládají jí nečekané dotazy a otevírají úplně nové perspektivy: „Oni přemýšlejí leckdy divoce a velmi nápaditě, jak se říká ‚out of the box‘ a pro mě je to velmi obohacující.“ Nelehký výběrNejtěžší pro ni je vybrat si ze záplavy přihlášek ty nejlepší, protože se většinou hlásí opravdu velmi kvalitní zájemci. „Velkou roli pro mě hraje motivační dopis. Oceňuji, když není napsaný jednotně pro několik stáží najednou, chápu, že to někteří studenti zkoušejí na více místech, ale já chci opravdu jen ty, kteří mají zájem o moje konkrétní téma,“ říká lektorka. Mezitím se k nám připojuje Hanka, studentka Jarošky, jak se přezdívá brněnskému gymnáziu na třídě Kapitána Jaroše. Shodou okolností měla mírné zpoždění i při odesílání přihlášky na stáž. „Viděla jsem, jak v přihlašovacím systému naskakují počty přihlášených. Vypadalo to, že budu třeba padesátá sedmá nebo osmá v pořadí. Po pravdě jsem ani nepočítala s tím, že mě v takové konkurenci vyberou, ale když mi přišla zpráva, že jsem se na stáž dostala, byla jsem strašně moc šťastná,“ vzpomíná Hana. Stáže Otevřené vědy začínají v lednu a ukončuje je velká studentská konference v listopadu. Letos se bude konat v rámci festivalu Týden Akademie věd ČR. Na rozdíl od Kateřiny a Kristýny ji k tématu nepřitáhla psychologie jako spíš kombinace lingvistiky a matematiky, která ji velmi zajímá; chtěla by se něčemu podobnému v budoucnosti věnovat. Na první pohled je znát, že všechny tři dívky spojuje zápal pro věc a odhodlání zabývat se ve volném čase aktivitami, které jim pomůžou v dalším studijním a profesním životě. Studentky mi opatrně sundávají senzory a čepici, kterou je potřeba vyčistit a připravit pro další použití, příště už snad „naostro“ i s experimentem. Fotografka ještě udělá několik závěrečných snímků a pak už se se stážistkami i lektorkou loučíme. Čeká je ještě hodně práce. Jejich nejbližším milníkem je promyslet a sestavit experimenty, které je dovedou k zajímavým výsledkům. „Jedním z cílů je zjištění, jestli je možné s použitím hudby, respektive takzvaného rytmického primingu naladit lidský mozek na nový cizí jazyk. Pokud by se nám podařilo přijít i s nějakými doporučeními, jak se efektivněji učit jazyky, bylo by to skvělé,“ uzavírá Kateřina Chládková. Text vyšel v časopise A / Easy 1/2024 (ke stažení zde). Letos Psychologický ústav AV ČR vypsal stáž na téma: Na cestě do vesmíru: analogické studie v izolovaném, omezeném, extrémním a neobvyklém prostředí. Přihlášky bude přijímat vědkyně Iva Poláčková Šolcová. Stáže nabízejí ale i lektoři v dalších vědních oblastech. Podívejte se na jejich seznam na stránkách Otevřené vědy. Vyhledávat tam lze podle jednotlivých ústavů Akademie věd, oboru, ale i podle místa konání stáže. ty se totiž zdaleka nekonají pouze v hlavním městě, ale také třeba v Českých Budějovicích, Brně, Liběchově nebo Novém Hrádku. Poslechněte si také epizodu Podcastu Akademie věd věnovanou Otevřené vědě. Uslyšíte s ní rozhovor podcasterky Jitky Kostelníkové s lektorkami Otevřené vědy, Irenou Adámkovou z Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR a Markétou Fílovou z Ústavu experimentální botaniky AV ČR. Zkušenosti z pohledu studenta přináší absolvent 3 stáží Štěpán Tomek, který prozradí, jak vyplnit přihlášku, aby měla co nejvíc šancí na úspěch. Přečtěte si také rozhovor s vědcem a bývalým stážistou Otevřené vědy Martinem Jindrou z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR s názvem Díky stážím v Otevřené vědě pracuji v Akademii věd, říká Martin Jindra. Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

24.10.2024 13:42

Čeští vědci pomáhají tlumit invazi sumce v Portugalsku

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Cesti-vedci-pomahaji-tlumit-invazi-sumce-v-Portugalsku/]
Stav populace invazního sumce velkého zkoumali čeští hydrobiologové s odborníky z University v Lisabonu minulý týden na nádrži Cedillo v oblasti Parque Natural do Tejo Internacional na hranicích Portugalska a Španělska. U všech sumců zjišťovali jejich růstovou výkonnost, tělesnou kondici, pohlaví, jejich potravu, odebírali jim struktury na určení věku (obratle a ploutevní paprsky) a rovněž svalovou tkáň k analýze případné toxicity. Celkem ulovili přes 40 sumců, deset z nich vážilo více než 30 kg. „Všichni sumci byli ve výborné tělesné kondici, u řady z nich jsme zaznamenali přítomnost viscerálního tuku,“ říká vedoucí českého vědeckého týmu Martin Čech z Hydrobiologického ústavu Biologického centra AV ČR. Poměr pohlaví byl u této ryby v nádrži vzácně vyrovnaný a její jídelníček velmi pestrý, potvrzený byl i kanibalismus. „Podle očekávání využívali sumci na přehradě Cedillo širokou škálu potravních zdrojů, od nepůvodního raka červeného přes zdomácnělého kapra, nepůvodního karase, okounka, candáta, slunečnici a ouklej až po původní iberské endemity, to znamená druhy, které se nevyskytují nikde jinde na světě, a to parmu bocagei, vzácnou parmu comizo nebo ostroretku druhu Parachondrostoma polylepis,“ uvádí Lukáš Vejřík, člen týmu LIFE Predator. Pro odlov sumců použili vědci metodu dlouhých šňůr (long-lines). Ta je převzata z mořského prostředí, kde se používá k cílenému lovu největších predátorů, jako jsou mečouni, marlíni, plachetníci, tuňáci nebo žraloci. Standardizuje v jeden čas lovecké úsilí řady rybářů specializujících se na lov velkých druhů dravých ryb. Současně s metodou long-lines testovali odborníci také účinnost metody velkookých, zřasených tenatových sítí, kterou na přehradě Cedillo používá rodina místních profesionálních rybářů. Ti pro tento způsob lovu a komerční využívání přehrady obdrželi jako jediní z místní komunity licenci od regionální samosprávy. Obě odlovné metody mají být následně v projektu LIFE Predátor použity k tlumení a eradikaci invazního sumce a obě již v minulosti vykazovaly vysokou efektivitu lovu. Nikdy však nebyly testovány souběžně ve stejný čas na stejné lokalitě a pracovními týmy, které pro použití těchto metod mají potřebné know-how, kvalifikovaný personál a vybavení. Celkem bylo oběma metodami na nádrži Cedillo uloveno přes 1,1 tuny sumce velkého. Efektivita lovu obou metod, přepočtená na pracovní úsilí jednoho člověka, byla zcela srovnatelná. Výrazně se však testované metody lišily v podílu takzvaného by-catch, tedy nechtěného úlovku. „Zatímco v případě zřasených tenatových sítí představoval by-catch téměř 70 % úlovku, zejména kapra, kterého však profesionální rybáři ekonomicky velice dobře zužitkují, u metody long-lines byl v úlovku zastoupen pouze a výhradně sumec velký. Zřasená, velkooká tenata také lovila sumce v průměru téměř třikrát menší než long-lines,“ říká Martin Čech. Na veškerý průběh výzkumných prací projektu LIFE Predator dohlíželi přímo na hladině nádrže Cedillo pracovníci parku Parque Natural do Tejo Internacional, lovecké aktivity a příslušná povolení byla kontrolována i místní policií. Metody monitoringu a tlumení invazního sumce velkého si přijeli prohlédnout a vyzkoušet odborníci z výzkumných institucí z nedaleké španělské Extramadury, natáčela je španělská televize a zajímal se o ně portugalský tisk. O projektu LIFE Predator Mezinárodní projekt LIFE Predator (LIFE21-NAT-IT- PREDATOR, č. 101074458; www.lifepredator.eu), koordinovaný italským výzkumným institutem vod IRSA-CNR, si klade za cíl sledovat a omezit invazní šíření sumce velkého v zemích jižní Evropy, kam byl nelegálně zavlečen v průběhu 20. století a na začátku nového milénia, a kde v současnosti představuje hrozbu pro biologickou rozmanitost. Projekt je finančně podporován Evropskou komisí a vychází z evropského nařízení EU IAS č. 1143/2014 o invazních nepůvodních druzích. Na projektu se podílí řada italských a portugalských environmentálních organizací. Biologické centrum AV ČR bylo přizváno k účasti na projektu, protože dlouhodobě studuje populace sumce velkého v jeho původním areálu výskytu, tedy ve střední Evropě, a Česká republika tak figuruje v projektu jako kontrolní území. O invazi sumce v jižní Evropě Sumec velký je největší sladkovodní ryba v Evropě, pocházející z velkých středoevropských řek. Zatímco v České republice je žádoucím zástupcem rybích obsádek, v zemích jižní Evropy je invazivním druhem. Jako nenasytný predátor na vrcholu potravního řetězce tam nemá žádné přirozené nepřátele; v teplé vodě rychle roste, snadno se rozmnožuje, dobře přežívá a přizpůsobuje se podmínkám prostředí a faktorům, které podporují jeho šíření. I když je jeho přirozená rozptylová kapacita omezená, jeho masivní šíření je dáno zejména aktivitou sportovních rybářů, kteří sumce vozí na jiná místa, neboť jde o kýženou rybářskou trofej. Sumec velký představuje v jihoevropských státech hrozbu pro původní přírodu. Ohrožuje místní endemické druhy ryb, modifikuje potravní sítě, na jezerech chráněných v rámci soustavy NATURA 2000 dokonce decimuje populace vodních ptáků (Milardi a kol. – 2022 - NeoBiota). Kromě dopadu v podobě ztráty biodiverzity způsobuje tato ryba velké ekonomické ztráty (ničí sítě) a kulturní ztráty, neboť likviduje druhy, které jsou symbolem říčních oblastí (např. mihule mořská, placka pomořanská, úhoř říční aj.). Upozorňujeme, že šíření invazního sumce velkého v jihoevropských řekách, jezerech a nádržích je nezákonné, stejně jako je již v některých regionech zakázáno úlovky sumce velkého, jakožto invazního druhu, vracet živé zpět do vodního ekosystému. V Portugalsku platí toto nařízení pro celé území státu. Kontakt: doc. RNDr. Martin Čech, Ph.D.Hydrobiologický ústav Biologického centra AV ČRmartin.cech@hbu.cas.cz Mgr. Daniela ProcházkováPR manažerka, Biologické centrum AV ČRdaniela.prochazkova@bc.cas.cz

KLÁVESKA.cz

Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR - tiskovky