02.09.2024 10:35

Síla učených debat a kořeny současné vědy

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Sila-ucenych-debat-a-koreny-soucasne-vedy/]
Přestože historie středověké filozofie dává obvykle vyniknout mimořádným jednotlivcům učeneckého světa, hlubší zkoumání vykresluje spletité vrstvy kolektivní spolupráce, bez nichž by rozvoj a šíření znalostí ve středověku (a ostatně ani dnes) nemohly obstát. Cílem setkání je rozkrýt a prozkoumat různé aspekty kolektivního intelektuálního úsilí nejen v univerzitním prostředí latinské Evropy, ale i v učených komunitách některých dalších jazykových kultur. Konference tak chce poodhalit kořeny současné vědy. Jde o výroční mezinárodní akci Mezinárodní společnosti pro studium středověké filozofie (Société Internationale pour l'Étude de la Philosophie Médiévale) sdružující více než tisíc odborníků v oblasti středověké filozofie. Zúčastní se jí badatelé nejen z Evropy, ale také například z Japonska či USA. Příspěvky k výzkumu šíření znalostí ve středověku jsou na konferenci členěny do několika sekcí. Témata se zabývají tím, jak učenecké komunity fungovaly, věnují se historickým analýzám kolektivních praktik a sdílení textů, nebo zjišťují, jak probíhalo společné konstruování argumentačních postupů a budování teorií. V hledáčku badatelského zájmu je i kolektivní využívání textů, překladů a komentářů ve vědeckých komunitách a objasnění jejich role v utváření středověkých intelektuálních rozprav. Setkání organizované s finanční podporou Evropské výzkumné rady je významnou součástí projektu ACADEMIA, který vede Ota Pavlíček a jeho badatelská skupina TRIPTIC-EU při Oddělení pro studium antického a středověkého myšlení Filosofického ústavu AV ČR. Konference se uskuteční v hybridním formátu v anglickém a francouzském jazyce. PROGRAM KONFERENČNÍ BOOKLET O projektu ERC ACADEMIA Projekt Academia se zaměřuje na kolektivní debaty „de quolibet“ - „o čemkoli“ na fakultách svobodných umění ve středověku. Zkoumá povahu spolupráce v rámci intelektuálních aktivit v tomto historickém období a zpochybňuje běžné vnímání učenců jako osamělých postav. Místo toho se snaží rozkrýt složité vrstvy kolektivní práce, které podmiňovaly individuální učenecké příspěvky zejména v prostředí univerzit po celé Evropě. Zároveň odhaluje kořeny moderní vědecké práce, neboť debaty „de quolibet“ představují předchůdkyně současných vědeckých konferencí. Program mezinárodního kolokvia s tématem úzce souvisí. Kontakt: Jana ŘíhováFilosofický ústav AV ČRrihova@flu.cas.cz

02.09.2024 08:35

Mísení genů jako cesta k přežití: nový pohled na ochranů druhů

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Miseni-genu-jako-cesta-k-preziti-novy-pohled-na-ochranu-druhu/]
Snížená genetická variabilita často vede k poklesu životaschopnosti populací a někdy dokonce i k vyhynutí celých druhů. Ohrožené populace lze však někdy „geneticky zachránit“ – přimícháním genů jiné populace. „Naše výsledky ukazují, že takový genový mix může být zásadním zdrojem genetické rozmanitosti, který umožňuje rychlé přizpůsobení se měnícím se podmínkám,“ říká Petr Kotlík z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR (ÚŽFG AV ČR). Vědci tento fenomén popsali na příkladu norníka rudého ve Velké Británii. Zjistili, že smísení genů populací přizpůsobených různým klimatickým podmínkám vedlo ke vzniku populace lépe vybavené pro přežití v podmínkách nových. Kolonisté přinášejí genetickou rozmanitost Norník rudý, běžný hlodavec lesů mírného pásma, je ideálním modelem pro studium tohoto procesu. Jeho populace ve Velké Británii totiž vznikla spojením dvou migračních vln z různých evropských refugií po době ledové. Každá vlna kolonistů přinesla odlišnou genetickou výbavu, čímž vznikly nové kombinace adaptivních znaků. „Porovnali jsme mezi sebou jednotlivé geny tohoto genového mixu a zjistili jsme, že klíčové geny pro klimatickou adaptaci vykazují odlišnou míru mísení oproti ostatním genům. Míra tohoto mísení je buď větší, což znamená, že výhodnější variantu přinesli později příchozí kolonisté, nebo menší, pokud výhodnější varianta pochází od prvních kolonistů,“ popisuje výsledky celogenomové analýzy populací norníků Michaela Horníková z ÚŽFG AV ČR, autorka studie. Přizpůsobení se změně klimatu na konci doby ledové bylo tedy hnací silou genetického mísení. Tato genetická různorodost nejenže umožnila norníkům adaptovat se na změnu klimatu po skončení doby ledové, ale poskytuje jim důležitou výhodu v podobě „zásoby adaptací“ i pro budoucí klimatické změny. Genetická čistota není vždy výhodou Tento objev má zásadní dopad na chápání evolučních procesů a jejich využití v ochraně přírody. Tradičně se při „genetické záchraně“ ohrožených druhů kladl důraz na zachování genetické čistoty, aby se předešlo narušení místních adaptací. „Naše výsledky však tuto představu boří. Ukazují, že smísení populací přizpůsobených různým podmínkám může být klíčové pro přežití druhů,“ vysvětluje Petr Kotlík. Podobné genetické mísení se objevuje nejen mezi populacemi jednoho druhu, ale také mezi různými druhy. „Jsou známé příklady, kdy křížení mezi druhy přineslo evoluční výhody. Lidé například nesou ve své genetické výbavě některé imunitní geny od jiných druhů hominidů a odlišné druhy myší si zase předaly geny pro rezistenci k rodenticidům – pesticidům určených k hubení hlodavců,“ dodává Michaela Horníková. Výsledky tohoto výzkumu otevírají nové možnosti pro ochranu ohrožených druhů v kontextu klimatických změn. Jednou z diskutovaných strategií je „asistovaná adaptace“. Ta zahrnuje vytváření podmínek, aby se potkaly izolované populace, nebo dokonce přemístění jedinců s žádoucími geny do nových oblastí. „Když pochopíme, jak a odkud druhy získávají genetickou různorodost a schopnost přizpůsobit se novým podmínkám, můžeme lépe předpovídat dopady klimatických změn a zmírňovat jejich následky u nejohroženějších druhů,“ uzavírá Petr Kotlík. Kontakt: Petr KotlíkÚstav živočišné fyziologie a genetiky AV ČRkotlik@iapg.cas.cz

29.08.2024 12:14

Lipno a Orlík v obrazech: putovní výstava již podruhé

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Lipno-a-Orlik-v-obrazech-putovni-vystava-jiz-podruhe/]
Výstava Obrazy vody: Jihočeské přehrady a jejich otisk v krajině a společnosti představí formou dvanácti velkoformátových pláten výběr z dobových fotografií, plakátů, pohlednic a reprodukcí výtvarných děl z archivních fondů řady nejen jihočeských institucí. Odkrývá ambivalentní charakter technických zásahů do krajiny na příkladech dvou nejvýznamnějších jihočeských přehradních nádrží – Lipna (1951–1959) a Orlíku (1954–1961). „Příběh jejich výstavby a fungování vyprávíme prostřednictvím historických obrazových materiálů, které odrážejí perspektivu různých dobových aktérů. Zdánlivě úzké regionální téma propojujeme s obecnějšími a dodnes aktuálními otázkami vnímání, znázorňování a využívání vodního živlu v průběhu druhé poloviny 20. století,“ říká autorka námětu výstavy Eliška Švarná z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. Výstava nejdříve lidé uvidí ve Sloupové síni Městského úřadu ve Vodňanech, už od úterý 3. září do konce měsíce. Následně se příběhy přehrad přesunou do Městské výstavní síně v Kaplici (2. 10. – 31. 10. 2024), dále do Zimní zahrady Městského úřadu v Prachaticích (4. 11. – 2. 12. 2024) a do Galerie městské knihovny ve Vimperku (18. 2. – 29. 3. 2025). I letos výstavu doprovází stejnojmenný katalog, který navíc vychází v německé jazykové mutaci. Českou i německou verzi katalogu bude možno zakoupit v místech konání výstavy nebo na e-shopu ústavu. Aktualizované informace o konání výstavy budou dostupné na facebookové stránce projektu Obrazy vody. O výstavě Výstavba přehrad je jedním z nejvýraznějších zásahů, jimiž člověk již více než století proměňuje krajinu kolem sebe. Velká vodní díla byla v době svého vzniku vnímána jako prostředky modernizace a pokroku, současně však přispívala k zániku řady jiných, kulturních i přírodních hodnot. Jejich historie není jen historií technického a hospodářského rozvoje, odráží rovněž proměny vztahu moderní společnosti k využívání přírodních zdrojů a k obývané krajině. Výstava vznikla za podpory Výzkumného programu Strategie AV 21 Voda pro život. Autory jsou Michal Kurz, Martin Pácha a Eliška Švarná. Kontakt pro média: PhDr. Michal Kurz, Ph.D.MÚA AV ČRkurz@mua.cas.cz Mgr. Eliška ŠvarnáMÚA AV ČRsvarna@mua.cas.cz

28.08.2024 10:56

Tomáš Čižmár získal významné ocenění v mikroskopii, přispěl k rozvoji neurověd

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Tomas-Cizmar-ziskal-vyznamne-oceneni-v-mikroskopii-prispel-k-rozvoji-neuroved-00001/]
Tomáš Čižmár, vedoucí mezinárodního vědeckého týmu Ústavu přístrojové techniky AV ČR a hlava oddělení výzkumu a technologie vláken v Leibnizově ústavu fotoniky v Jeně, neváhal překročit hranice jedné disciplíny. Nakonec zakotvil u výzkumu, jak kontrolovaně využívat světelný přenos v optických vláknech. Právě využitím multimodálních optických vláken v mikroskopii umožnil nahlédnout nebývale hluboko do tkáně. Brněnský vědec svým výzkumem přispěl k rozvoji neurověd a otevřel nové cesty ke studiu dynamiky proudění krve i chování neuronů in vivo - tedy na živo. Nové znalosti pomáhají pochopit i léčit vážné neuronální choroby, například demenci. Ve vývoji holografické endomikroskopie se svým týmem aktuálně překonává teoretické a technologické limity uvedené zobrazovací techniky, aby ji mohl aplikovat v chronických experimentech u laboratorních zvířat. „Chronický experiment je takový experiment či výzkum, který realizujeme po dlouhou dobu. Tedy i několik měsíců, nejen ‚akutně‘ během jedné experimentální intervence,“ doplňuje Tomáš Čižmár. Tomáš Čižmár Možnost opakovaně zkoumat stejné struktury mozku volně se pohybujících zvířat pomůže neurovědcům, aby pochopili funkci mozku v nejrůznějších situacích, jako jsou sociální interakce, proces učení nebo stres Ocenění, které se uděluje jednou za čtyři rokyZa průlomovou práci, která „zmenšila“ endoskop a umožnila lékařům šetrně zobrazovat místa, jež dříve vidět nemohli, ocenila Tomáše Čižmára Evropská mikroskopická společnost (European Microscopy Society). Stalo se tak na Evropském mikroskopickém kongresu v Kodani (Dánsko). European Microscopy Award se uděluje jednou za čtyři roky osobnostem, které v oboru mikroskopie dospěli k vysoce kvalitním a originálním výsledkům. S cenou se pojí finanční odměna 3000 euro. Více o holografickém endoskopu, ale i o vědecké cestě Tomáše Čižmára si přečtete v hlavním tématu A / Magazínu, který vyjde 12. září 2024. Text: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, a Martina Fišerová, JIC Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

28.08.2024 08:56

Největší festival starověkých dějin začíná v pátek v Mušově u Pasohlávek

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Nejvetsi-festival-starovekych-dejin-zacina-v-patek-v-Musove-u-Pasohlavek/]
Název festivalu Germania subacta (Germánie byla poražena) odkazuje k vítězství, kterého dosáhla armáda římského císaře Marka Aurelia nad kmeny obývajícími i dnešní jižní Moravu. Diváky čekají vedle přednášek a různých rukodělných aktivit zejména scénické představení římských jezdců, souboje bojovníků a vystoupení gladiátorů. „Představí se zde největší počet historických skupin věnujících se tomuto období,“ říká Pavla Růžičková z Archeologického ústavu AV ČR, Brno. „Nebude chybět ani oblíbený výcvik dětí a jejich bitva. Celý program pak v sobotu odpoledne završí bitva římských legionářů a jejich barbarských protivníků,“ dodává organizátorka. Po dobu festivalu bude možné si prohlédnout i repliku římské veslice typu lusoria nesoucí název Danuvina Alacris (Živý Dunaj). Od poloviny července kotví na hladině jezera sousedního autokempu ATC Merkur. Na základě archeologických nálezů ji zhotovil Boris Dreyer z Erlangensko-norimberské univerzity. „Loď představuje typ plavidla, jehož obdobu mohli dle svědectví vyobrazení na sloupu Marka Aurelia využívat též římští vojáci na Moravě a Dyji v době válek císaře Marka Aurelia,“ upřesňuje Pavla Růžičková. Mobilita po řekách a vodních plochách a říční transport lidí i zboží je hlavním tématem programu Návštěvnického centra Mušov - Brána do Římské říše, které brněnský Archeologický ústav AV ČR provozuje. Cílem popularizačních a výukových aktivit je představit zájemcům o archeologii a starověké dějiny témata spojená zejména s přítomností římského vojska na území dnešní Moravy i s kulturou tehdejšího germánského obyvatelstva. Kontakt:Mgr. Pavla RůžičkováArcheologický ústav AV ČR, Brnoruzickova@arub.cz+420 723 026 765 TZ ke stažení zde

28.08.2024 08:56

Objev českých vědců píše novou kapitolu učebnic elektrochemie

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Objev-ceskych-vedcu-pise-novou-kapitolu-ucebnic-elektrochemie/]
Vědci vytvářejí inteligentní materiály různými způsoby. Konkrétně elektrochemici využívají manipulaci s elektrony. Ta jim umožňuje nakonfigurovat požadované vlastnosti inteligentních materiálů pro různorodé technologické aplikace. Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR ve spolupráci s Pařížskou univerzitou nyní objevil nový způsob víceelektronového přenosu, který vyžaduje méně energie. Flexibilita molekuly mění elektrochemické chování Tým Magdalény Hromadové studuje chemické reakce, při kterých se v molekulách přijímají či odevzdávají elektrony. Vědci se při jednom z pokusů zaměřili na typ molekul tvořených dvěma redoxními centry, které jsou vzájemně propojené nevodivým alifatickým řetězcem – organickými sloučeninami, jež jsou tvořeny atomy uhlíku. Redoxní centra představují v molekule místa, kde dochází k přenosu (přijetí nebo odevzdání) elektronů. Vědci dosud předpokládali, že alifatický řetězec blokuje komunikaci mezi těmito centry v molekule, tudíž při přenosu náboje každé redoxní centrum naváže svůj vlastní elektron. Nové výsledky však ukázaly, že řetězec je pružnější, než se domnívali, a umožňuje komunikaci mezi centry. „Pomocí kvantově-chemických výpočtů jsme ukázali a pokusy ověřili, že elektrony nebyly lokalizované na jednotlivých redoxních centrech, ale obě centra je sdílela společně v nově vzniklém orbitalu. K přijetí druhého elektronu bylo zapotřebí menší množství energie,“ vysvětlila Magdaléna Hromadová z Oddělení elektrochemie v nanoměřítku. „Oproti předpokladu navíc vznikla jiná molekula,“ dodala. Nová kapitola v učebnicích elektrochemie Dvouelektronový přenos pozorovali vědci už dříve. Vysvětlovali ho tak, že se radikály spojily při vzniku nové chemické vazby. Nové výsledky ale ukázaly, že předchozí vysvětlení často nebylo správné. Ve skutečnosti totiž nedocházelo k interakci radikálů, ale obě redoxní centra sdílela elektrony zároveň kvalitativně novým způsobem. „Článkem v časopise Angewandte Chemie chceme vyzvat kolegy a kolegyně z oboru elektrochemie, aby vzali pozorovaný jev v úvahu při svém bádání a designování nových funkčních materiálů,“ řekla Magdaléna Hromadová. Objev má potenciál ovlivnit tvorbu nových inteligentních materiálů, například molekulárních přepínačů, které jsou klíčovými stavebními prvky nanosvěta. Tyto přepínače se uplatňují v genetice, lékařství či elektronice. Projekt získal podporu z OP JAK Uvedený výzkum prováděli vědci v projektu AMULET (Advanced MUltiscaLe materials for key Enabling Technologies), který získal finanční podporu z Operačního programu Jan Amos Komenský Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a je spolufinancován z fondů Evropské unie. Projekt vyvíjí progresivní, tzv. multiškálové materiály s rozsáhlým aplikačním potenciálem – například v elektrotechnice, lékařství či environmentálních technologiích. Kontakt: doc. Mgr. Magdaléna Hromadová, Ph.D.Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČRmagdalena.hromadova@jh-inst.cas.cz

27.08.2024 13:14

Termití kamikadze chrání kolonii pomocí zvláštního enzymu

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Termiti-kamikadze-chrani-kolonii-pomoci-zvlastniho-enzymu/]
Druh termitů Neocapritermes taracua vyvinul v hmyzí říši ojedinělý obranný mechanismus. Klíčovou roli v něm hrají dosluhující termití dělníci. Ve speciálních kapsách na zádech postupně shromažďují jeden konkrétní enzym, modrou lakázu BP76. Když se hnízdo ocitne v ohrožení, starší jedinci tento ‚batoh‘ roztrhnou. Enzym se pak téměř okamžitě smísí s další, do té doby poměrně neškodnou látkou uloženou v těle termitů a vznikne lepkavá kapalina obsahující vysoce jedovaté benzochinony. Tím termití kamikadze zahubí sebe, ale zároveň znehybní či zabijí i útočníka. Skutečnou vědeckou hádankou bylo, jak je možné, že tento potenciálně výbušný enzym zůstává aktivní v pevném skupenství na zádech hmyzu. S pomocí rentgenové krystalografie vyřešili rébus lidé z vědecké skupiny Strukturní biologie v ÚOCHB. Janu Škerlovou zaujalo, že zmíněná modrá lakáza má neobvykle silnou vazbu spojující dvě aminokyseliny neboli stavební kameny bílkovin poblíž aktivního místa enzymu, kde se váže a reaguje cílová molekula. Vědkyně vysvětluje: „Vyřešení trojrozměrné struktury lakázy BP76 odhalilo, že tento enzym využívá celou řadu stabilizačních strategií, kterým vděčí za to, že je nejen velmi odolný, ale také plně funkční i v náročných podmínkách panujících v tropických deštných pralesích.“ Díky unikátní struktuře zůstává lakáza BP76 nejen neporušená, ale také aktivní, i když spočívá na zádech termita po celou dobu jeho života. To je klíčové pro roli enzymu v obranném mechanismu, protože v případě útoku na kolonii musí být reakce okamžitá. Se sebevražedným nákladem můžou termiti druhu Neocapritermes taracua prožít celý život. Když jsou jedinci mladí a dokážou pro svou kolonii vykonat hodně práce, mají enzymu v zadních kapsách jen velmi málo. Modrý ‚batoh‘, v němž se hromadí výbušný materiál, postupem času mohutní, zatímco hmyzu naopak ubývají síly. Poslední službou termitišti je tak jejich schopnost obětovat se pro dobro hnízda. Fakt, že termit Neocapritermes taracua disponuje pevnými balíčky účinného enzymu zastrčenými do kapes v jeho pláštěnce, které v případě nouze neváhá použít jako zbraň, pozorovali badatelé poprvé před lety ve Francouzské Guayaně. Taky tento výzkum, který publikoval časopis Science, nese pečeť ÚOCHB. Podílel se na něm profesor Jan Šobotník, který spolupracoval také na současné studii, i když aktuálně působí na Fakultě tropického zemědělství ČZU. „Náš objev je výbornou ukázkou nezastupitelné role strukturní biologie. Podobně jako povědomí o jednotlivých součástkách nám osvětlí funkci nějakého přístroje, tak znalost trojrozměrné struktury, tedy polohy jednotlivých atomů, nám pomůže pochopit biologický děj. V tomto případě se jedná o unikátní obranný mechanismus termitů,“ zdůrazňuje vedoucí laboratoře, z níž výzkum pochází, Pavlína Řezáčová. Publikace:Skerlova, J.; Brynda, J.; Sobotnik, J.; Zakopcanik, M.; Bourguignon, T.; Sillam-Dussès, D.; Rezacova, P. Crystal structure of blue laccase BP76, a unique termite suicidal defense weapon. Structure 2024https://doi.org/10.1016/j.str.2024.07.015 Kontakt:Veronika SedláčkováÚOCHB – Komunikaceveronika.sedlackova@uochb.cas.cz+420 602 160 135 TZ ke stažení zde

27.08.2024 09:14

Silné zimní blesky spustily dlouhotrvající hvízdání v okolí Země

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Silne-zimni-blesky-spustily-dlouhotrvajici-hvizdani-v-okoli-Zeme/]
Elektromagnetické signály generované bleskovými výboji, tzv. atmosfériky neboli krátce sfériky, se šíří ve vlnovodu, který tvoří spodní okraj ionosféry a povrch Země, na vzdálenosti až několika tisíc kilometrů od zdrojového blesku. Část elektromagnetické energie těchto sférik může proniknout skrz ionosféru a dále do zemské magnetosféry. Na své cestě plazmatickým prostředím magnetosféry se nízké frekvence elektromagnetického signálu šíří pomaleji než vysoké tóny. „Pokud takový signál zachytí rádiový přijímač na zemi nebo na družici a pustíme-li si jeho záznam do reproduktoru nebo sluchátek, uslyšíme krásný hvízdavý tón,“ popisuje Ivana Kolmašová z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR a Matematicko-fyzikální fakulty UK. Ve výjimečných případech hvízdavé tóny neboli hvizdy putují v hustotní trubici (angl. duct), která obklopuje magnetickou siločáru propojující obě polokoule. Signál od blesku pak v takovém „hvizdovodu“ cestuje mezi polokoulemi, odráží se opakovaně od ionosféry, přičemž část jeho energie může projít ionosférou opět až na povrch Země. Pokud se v příhodném místě blízko ústí hustotní trubice nachází přijímací stanice, objeví se v jejích záznamech řady hvizdů se stále nižšími a nižšími tóny. Tři bouřky napojené na jeden hvizdovod Dne 3. ledna 2017 se objevil hvizdovod v blízkosti finské polární přijímací stanice Kannuslehto, která patří Geofyzikální observatoři Sodankyla. Stanice začala brzy po půlnoci zaznamenávat řady hvizdů, které přicházely po dobu téměř osmi hodin. „Analýzou záznamů stanice spolu se záznamy bleskových detekčních sítí EUCLID (EUropean Cooperation for LIghtning Detection) a WWLLN (World Wide Lightning Location Network) jsme zjistili, že zdrojové blesky pocházely překvapivě ze tří různých bouřek, jejichž elektromagnetické stopy sdílely tentýž hvizdovod,“ říká Ondřej Santolík z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR a Matematicko-fyzikální fakulty UK. „Řady hvizdů v nočních hodinách byly způsobeny dvěma mohutnými bouřkovými systémy nad Středozemím. Nad ránem se objevily nejsilnější hvizdy díky malé bouřce na západním pobřeží Norska, která vyprodukovala nepříliš četné, ale zato velmi silné blesky  ̶  z nichž celá jedna polovina byla schopná spustit řady hvizdů,“ přibližuje vědec. „Překvapením pro nás bylo, že sfériky, které se šířily od svých zdrojových blesků na africkém pobřeží Středozemního moře, měly po své cestě dlouhé více než 4000 km pod ionosférou ještě dost síly vybudit řady hvizdů. Dále jsme zjistili, že téměř polovina zdrojových blesků byla kladná, což je dvakrát větší zastoupení kladných blesků než v obvyklých evropských zimních bouřkách,“ doplňuje Ivana Kolmašová. Dokonalá nepřízeň počasí         Přítomnost řad hvizdů je jednoznačným důkazem existence hustotních trubic, o kterých se toho zatím moc neví. První informace o řadách hvizdů se datují už do třicátých let minulého století a řady hvizdů se občas objevují ve vědeckých publikacích v souvislosti s hustotními trubicemi, nicméně zdrojovými blesky řad hvizdů se až doposud nikdo detailně nezabýval. „Naše pozorování by ovšem nebylo možné bez dokonalé nepřízně počasí. V lednu 2017 bylo totiž ve Středozemí chladněji než obvykle a v severní Evropě naopak tepleji. Obě tyto anomálie umožnily zformování mohutných bouřkových oblaků v jižní i severní Evropě, které pak zásobily svými elektromagnetickými projevy hvizdovod s ústím blízko polární stanice, jež řady hvizdů zaznamenala,“ říká Ondřej Santolík. „Z naší analýzy vyplývá, že je důležité se věnovat studiu zimních bouřek a zaměřit se na ty bleskové výboje, které udeří ve vyšších zeměpisných šířkách, neboť jsou schopné vybudit řady hvizdů a jsou tedy ideálními pomocníky při výzkumu hustotních trubic,“ uzavírá Ivana Kolmašová. Výsledky měření publikoval časopis Nature Communications v článku „Whistler echo trains triggered by energetic winter lightning ” autorů I. Kolmašová, O. Santolík a J. Manninen. https://www.nature.com/articles/s41467-024-51684-0 Kontakt: prof. RNDr. Ondřej Santolík, Dr.Oddělení kosmické fyziky ÚFA AV ČR a MFF UKos@ufa.cas.cz Ing. Ivana Kolmašová, Ph.D.Oddělení kosmické fyziky ÚFA AV ČR a MFF UKiko@ufa.cas.cz Tři bouřkové systémy zásobující 3. ledna 2017 hvizdovod poblíž polární observatoře Kannuslehto ve Finsku, označené černým trojúhelníkem a zkratkou KAN. Norská bouře, spojená s cyklónem Axel, je zakroužkována modře, zelený ovál označuje středomořskou bouři na Apeninském poloostrově a na Jadranu, rozsáhlá bouře ve východním středomoří a u afrického pobřeží je označena žlutě.

26.08.2024 16:14

Tomáš Čižmár převzal významné evropské ocenění v oboru mikroskopie

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Tomas-Cizmar-prevzal-vyznamne-evropske-oceneni-v-oboru-mikroskopie/]
Vypadá trochu jako mušketýr, věnuje se paraglidingu, nepřestává ale být excelentním vědcem. Tomáš Čižmár je vedoucí mezinárodního vědeckého týmu z Ústavu přístrojové techniky AV ČR a současně Leibnizova ústavu fotoniky v Jeně. Ponořil se do studia fotoniky, postupně jeho práce překročila hranice jedné jediné disciplíny, až zakotvil u výzkumu, jak kontrolovaně využívat světelný přenos v optických vláknech. Právě multimodální optická vlákna využil pro zobrazování. Umožnil tak mikroskopii nahlédnout nečekaně hluboko do tkáně. Tím, jak během kariéry posouval hranice možného, přispěl Tomáš Čižmár k rozvoji neurovědy a otevřel nové cesty ke studiu dynamiky proudění krve i toho, jak se chovají neurony in vivo, tedy na živo. Tyto znalosti pomáhají pochopit i léčit vážné neuronální choroby, například demenci. Ve vývoji holografické endomikroskopie se svým týmem aktuálně překonává teoretické a technologické limity této zobrazovací techniky, aby ji mohl aplikovat v chronických experimentech u laboratorních zvířat. Možnost opakovaně zkoumat stejné struktury mozku volně se pohybujících zvířat pomůže neurovědcům pochopit funkci mozku v nejrůznějších situacích, jako jsou sociální interakce, proces učení nebo stres (3D zobrazování živých vzorků tkáně). European Microscopy Award - jednou za čtyři roky Za jeho průlomovou práci, která „zmenšila“ endoskop a umožnila lékařům šetrně zobrazovat místa, jež dříve vidět nemohli, ho dnes ocenila Evropská mikroskopická společnost (European Microscopy Society). Stalo se tak během Evropského mikroskopického kongresu v Kodani (Dánsko). Ocenění European Microscopy Award se uděluje jednou za čtyři roky těm, kteří v oboru mikroskopie dospěli k vysoce kvalitním a originálním výsledkům. S cenou se pojí finanční odměna 3000 euro. Chronický experiment - experimenty či výzkum probíhají po dlouhou dobu (i několik měsíců) nikoli jen „akutně“, tedy během jedné experimentální intervence. Kontakt: prof. Tomáš Čižmár, Ph.D.Vedoucí výzkumné skupiny Komplexní fotonikyÚstav přístrojové techniky AV ČRcizmart@isibrno.cz

26.08.2024 13:49

Botanici dokončili poslední díl Květeny ČR, završili tak padesátiletý projekt

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Botanici-dokoncili-posledni-dil-Kveteny-CR-zavrsili-tak-padesatilety-projekt-00001/]
Který ze stovek druhů v posledním dílu Květeny jste si oblíbila a proč?Bez nadsázky vždy ten, jehož text se podařilo ve spolupráci s autorem zpracování dokončit a připravit pro tisk. Jenom číslovaných druhů – tedy taxonů zpracovaných se všemi charakteristikami – je v devátém svazku 397. Nicméně jeden byl mezi všemi oblíbenými přece jen můj nejoblíbenější – ostřice krkonošská, Carex derelicta, kterou jsem sama popsala. Čím je tento druh zajímavý?Má dva příběhy. První se týká historie jeho pravděpodobného vzniku, druhý historie jeho popisu. Ostřice krkonošská se vyskytuje pouze ve Velké kotelné jámě v Krkonoších a její nejbližší příbuzní rostou až v severozápadní Evropě. Jak se k nám dostala?Během zalednění ve čtvrtohorách asi nějaký, nejspíše skandinávský předek nalezl útočiště v Krkonoších. Po ústupu ledovce se jeho populace už vyvíjela geograficky izolovaně a spolu s možným křížením s blízce příbuzným druhem rostoucím v Krkonoších nastala změna v její genetické konstituci a postupně vznikl samostatný druh. A druhý příběh? Souvisí s vynikajícím českým botanikem Josefem Holubem. Ten ho objevil a v roce 1960 na něj upozornil. Použil pro něj ale pouze provizorní jméno a za svého života jej nestačil popsat podle platných mezinárodních pravidel. Ty určují náležitosti pro popis a vědecké pojmenování rostlinných taxonů. Druh by pravděpodobně časem upadl jako neplatně popsaný v zapomnění, a tak jsem pro devátý svazek Květeny vystavila jeho platné jméno, popis a další charakteristiky. Po více jak čtyřiceti letech od prvního uveřejnění nálezu. Jitka Štěpánková Devátý díl uzavřel více než padesátiletý projekt revize naší rostlinné diverzity. Narazili vědci a vědkyně i na nečekaná zjištění? Ano – a různé nové poznatky publikovali mnohdy v mezinárodních periodicích s vyšším impakt faktorem. Detailní studium taxonomicky obtížných skupin, často zahrnujících druhy, které je velmi obtížné morfologicky rozlišit, vedlo k popsání vyšších desítek nových druhů. Namátkou z devátého dílu zmíním taxony z rodů psárka, kamyšník, ostřice nebo kostřava. Dokonce jsme popsali i dva nové rody, Ladanella a Oreojuncus. Podařilo se nám vyřešit několik zapeklitých otázek týkajících se jmen studovaných druhů a uveřejnili jsme mnoho prací, které sledují dynamiku rozšíření druhů na našem území. Významná jsou i zpracování kříženců mezi jednotlivými taxony – například v druhově obsáhlém rodě ostřice, kde se autorům podařilo odkrýt mylně uváděné hybridní kombinace. Co bylo pro projekt zásadní?Pro Květenu bylo stejně jako pro kterýkoli projekt plánovaný na několik desítek let důležité, aby se zajistila dlouhodobá finanční podpora a stabilní a dostatečná pracovní kapacita odborníků. To je ale svízelný úkol. Kompendium jsme dokončili jen díky úsilí autorů a editorů nad rámec jejich stávajícího vytížení. Kolik druhů v devíti dílech najdeme? Jsou v nich všichni zástupce naší flóry? Devět svazků zahrnuje 3349 číslovaných druhů, které jsou detailně zpracovány se všemi charakteristikami. Kromě toho jsme další uvedli formou Poznámky. Jde například o druhy často pěstované, pomíjivě se vyskytující, omylem z našeho území uváděné, u kterých se například zjistilo chybné určení nebo byla chybně interpretována lokalita, či u nichž lze očekávat výskyt na našem území. Drtivou většinu planě rostoucích druhů v České republice tak v Květeně najdete. Z časového hlediska ale žádné kompendium nemůže obsahovat všechny taxony daného území. Výzkum květeny každého regionu pokračuje a také studium taxonomie rostlinných skupin přináší nové poznatky. Vydání devátého dílu Květeny završilo více než padesátiletý projekt českých botaniků. První díl Květeny vyšel v roce 1988, další čtyři v devadesátých letech 20. století... Od té doby se tedy pohled na některé uveřejněné poznatky proměnil?Od vydání prvních svazků se samozřejmě objevily nové taxonomické studie. Po publikování prvního dílu výzkum pokračoval dál – našly se nové druhy na území našeho státu, popsány byly nové taxony pro svět obecně. Na konci dvacátého století vyšly moderní monografie jednoděložných. Na jejich základě přepracovali botanici v osmém svazku systém a klíč k určení čeledí jednoděložných, publikovaný v prvním svazku. Změnil se i přístup k botanice? Jestli se změnil, nevím. Určitě se ale rozšířily metody studia a přístup autorů ke zpracování jednotlivých rodů, potažmo druhů. V mnohem větší míře využívali autoři současné metody moderní taxonomie. Osmý svazek vyšel před čtrnácti lety, devátý až letos… Proč s takovým časovým odstupem?Jednoduchá, ale i složitá otázka. Jednoduchá v technickém smyslu: autoři prostě odevzdávali rukopisy pozdě. Složitější je proč. V systému hodnocení vědců i institucí totiž nepřináší monografie, jakou je devítisvazková Květena, příliš velké benefity. Autoři tak musí věnovat více pozornosti a času publikacím v lépe hodnocených impaktovaných časopisech. A nedodržování stanovených termínů a prodlužování odevzdání rukopisů byl pro editory velký problém. Co konkrétně to pro vás znamenalo?Editoři Jindřich Chrtek, Zdeněk Kaplan a já jsme museli neustále upravovat nové a nové verze rukopisů autorů, kteří je zodpovědně odevzdali například už v roce 2005. Původní rukopisy tak prošly několikrát úpravami, což editory neúměrně zatěžovalo. Byl to začarovaný kruh. Jako hlavní editorka jsem strávila mnoho času bezvýsledným psaním upomínek, protože jsem neměla nástroj, jak efektivně rukopisy vymáhat. V kritických situacích mi tak nezbylo nic jiného, než abych rod, na jehož rukopis jsme marně čekali, zpracovala sama. Na druhou stranu například jak čeleď šáchorovité, tak lipnicovité zahrnují mnoho taxonomicky obtížných skupin a jejich zpracování vyžadovalo velké úsilí. Z nejobjemnějších komplikovaných skupin zmíním alespoň rod ostřice s 86 druhy. O časové náročnosti devátého svazku vypovídá i největší rozsah z celého kompendia. Nejútlejší, čtvrtý díl má 529 stran, devátý 830. V publikaci čtenáři najdou také ilustrace rostlin. Kolik vědců se na monografii podílelo?Na celém kompendiu 81 autorů a dvě ilustrátorky, Anna Skoumalová-Hadačová a Eva Smrčinová. Musíme ocenit i úsilí kustodů herbářových sbírek, kteří je obětavě zpřístupňovali pro studium jednotlivých rodů. Velmi dobře se spolupracovalo s regionálními floristy, znalci květeny daného území, kteří upozorňovali zejména na novinky a trendy v rozšíření jednotlivých druhů. Jak vznikaly ilustrace rostlin a jejich detailů v Květeně?Ve spolupráci ilustrátorek a autorů jednotlivých rodů. Pokud to jen trochu šlo, autoři přinášeli čerstvé rostliny ilustrátorkám a přesně vysvětlili, co musejí namalovat a jaké detaily jsou důležité pro určování taxonů. Jestliže jsme neměli k dispozici živý materiál, použily se jako předloha herbářované rostliny. Vznikly tak originální ilustrace, které jsou výsledkem unikátního propojení velkého umu ilustrátorek s odbornou erudicí autorů. Ilustrace rostlin v Květeně jsou velmi kladně hodnoceny i v zahraničí. Jak složitě se navazovalo na práci vašich předchůdců? Rozhodovala jste se, jestli v něčem půjdete „vlastní cestou“?Vlastní cestu jsem nezvažovala. Květena byla od počátku velmi dobře a detailně připravený projekt. Za dlouhou dobu jeho trvání se vyřešily problémy, které se při práci na tak rozsáhlém díle objevují vždy. Po přípravné fázi v roce 1982 vyšla příručka „Směrnice pro zpracování Květeny ČR“, v níž byly podrobně vysvětleny jednotlivé kroky pro psaní textů. V dalších letech vycházely „Informační materiály pro autory Květeny“, v nichž se řešily problémy, které vznikaly v průběhu. Odborně se příprava textů ošetřila velmi dobře a autoři věděli, jak mají texty psát. Bohužel ne každý autor si ale pozorně Směrnice nastudoval a nedostatky museli napravovat editoři. Práci hlavního editora mi ale usnadnilo, že jsem spolueditovala šestý svazek a rovněž spolupracovala s hlavním editorem prvních sedmi dílů Bohumilem Slavíkem. Dvě změny je ale důležité zmínit. Jitka Štěpánková Jaké?Týkaly se osmého a devátého svazku a významně zasáhly do jejich obsahu. Jak jsem už zmínila, v osmém dílu jsme přepracovali systém jednoděložných a Lubomír Hrouda následně vypracoval i nový klíč k určení jejich čeledí. Druhá větší změna v devátém svazku se týkala zpracování odstavců o ekologii jednotlivých druhů a jejich zařazení do příslušných vegetačních jednotek. V roce 2013 vyšel poslední díl monografie Vegetace ČR, a proto se v devátém svazku Květeny upravila jména vegetačních jednotek už podle této nejnovější knihy. Proč?Po publikování Vegetace ČR se v rukopisech autorů Květeny začaly beznadějně promíchávat názvy vegetačních jednotek používaných v původní příručce s novými názvy z Vegetace. Vstříc mi vyšel František Krahulec, který sjednotil jména všech jednotek užitých v devátém svazku podle Vegetace. Patří mu za to velký dík. Čím je tedy Květena jedinečná?Poznání druhové diverzity v době rychlých změn prostředí v globálním měřítku nabývá celosvětově na důležitosti. Často dokonce vyhynou mnohé taxony ještě dříve, než je vůbec rozpoznáme. A právě detailní taxonomický výzkum na základě originálního studia, pozorování a sběru rozsáhlého souboru dat, který prováděli naši uznávaní specialisté při přípravě kompendia, dal vzniknout často monografickým zpracováním rodů, z těch nejobsáhlejších jmenujme například ostřice, jestřábník, ostružník či pampeliška. Svým významem daleko přesahují území České republiky. Takže je české kompendium důležité i pro zahraniční čtenáře?Ano – z mezinárodního hlediska jsou významné i novinky ve vědeckém pojmenování taxonů, informace o počtu chromozomů a obsahu jaderné DNA či taxonomické variabilitě. Revidovali jsme rozsáhlý herbářový materiál uložený v našich sbírkách, což spolu s podrobným floristickým výzkumem, jenž probíhá do současnosti, významně doplnilo znalosti o vývoji rozšíření druhů v České republice. Z celosvětového hlediska jsou důležité také například informace o šíření invazivních druhů na našem území. Devátý díl má největší rozsah z celého kompendia. Kompletní Květena tak obohatila dosavadní poznání rostlinného bohatství světa…Ano, a musím zdůraznit slovo kompletní. Ve středoevropském prostoru je v tomto smyslu opravdu unikátní. Přispěje monografie k účinnější ochraně biodiverzity v Česku?Pro efektivní ochranu biodiverzity je podmínkou detailní znalost, které druhy na území České republiky rostou a jak jsou rozšířené. Květena je v tomto směru nepostradatelná. Přináší nejen přehled a podrobné klíče k určení jednotlivých druhů, ale i informace o jejich ekologických nárocích a vazbách na rostlinná společenstva a o jejich rozšíření. Z hlediska ochrany druhové diverzity na našem území jsou důležité zejména poznámky o historickém vývoji rozšíření, vyhynutí či naopak invazivním šířením druhů. Vydáním devátého dílu tedy práce na Květeně končí?Na odborném zpracování druhů ano. Zbývá vypracovat abecední rejstřík k druhům zahrnutým ve všech devíti svazcích. Skládat se bude ze dvou částí, rejstříku vědeckých jmen a jmen českých. Rejstřík vědeckých jmen bude strukturovaný a obsáhne jména čeledí, rodů, druhů a kříženců, jejich synonyma a odkazy na tabule a mapy taxonů. V současnosti ho dokončujeme, v Nakladatelství Academia by mohl vyjít už v příštím roce. Kdo by měl mít kompendium v knihovně?Květena je encyklopedie. Přináší tedy užitečné informace i pro laickou veřejnost se zájmem o rostlinstvo naší země. Je pomůckou studentům a učitelům biologie na všech stupních, pracovníkům teoretických i aplikovaných oborů botaniky a dalších biologických odvětví, stejně tak ji využijí odborníci na životní prostředí a ochranu přírody i odborní pracovníci v zemědělské a lesnické praxi. Jako jedna ze základních flór středoevropského prostoru je i důležitým zdrojem informací pro botaniky v zahraničí. Kompendium je zkrátka neocenitelné pro všechny, kteří obdivují pestrost naší přírody a zajímají se o její příběhy. Text: Zuzana Dupalová a Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR  Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.