26.03.2025 10:14

Nádorové buňky jako zlodějky. Jak posílit imunitní systém, aby na ně vyzrál?

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/biologie-a-lekarske-vedy/Nadorove-bunky-jako-zlodejky.-Jak-posilit-imunitni-system-aby-na-ne-vyzral/]
Procesu přenosu buněčných elektráren vědci říkají horizontální mitochondriální transfer (HMT). Ukazuje se, že k němu dochází u mnoha nádorových onemocnění, tým Jiřího Neužila jej prokázal konkrétně u nádorů kůže (melanomů), mozku (glioblastomů) a prsu. „Je přitom jisté, že buňky nádorového mikroprostředí se dobrovolně svých mitochondrií nevzdávají. Nádorové buňky je přinutí je ‚vydat‘,“ přibližuje vědec. Přebráním buněčných elektráren posilují rakovinné buňky své vlastní agresivní vlastnosti a zároveň oslabují imunitu organismu. Jiří Neužil je vedoucím laboratoře molekulární terapie Biotechnologického ústavu AV ČR. (CC) Nádory utržené ze řetězu  Jedním z nejzajímavějších aspektů přenosu mitochondrií je tak právě jeho role v imunitním systému. Nádorové buňky umí krást „elektrárny“ i z T-lymfocytů, což jsou imunitní buňky, které za normálních okolností s rakovinným bujením úspěšně bojují. Tím, že T-lymfocyty ztratí svou buněčnou elektrárnu, ale oslabuje jejich role ochránce zdravého organismu. Dobrou zprávou je, že i vyčerpané imunitní T-buňky jsou schopné se těm nádorovým bránit a své mitochondrie si vzít zpět. Nabízí se myšlenka, že cílené posilování imunitního systému tak, aby se ubránil „zlodějským“ nádorovým buňkám, by mohl pomoci při léčbě rakoviny. „Existuje mnoho látek, které imunitní systém povzbuzují, takže tato cesta je nepochybně možná a uvidíme, zda se někomu podaří ji najít. Ostatně i naše laboratoř se posouvá směrem ke studování role imunitního systému v procesu horizontálního mitochondriálního transferu v nádorech,“ podotýká Jiří Neužil. Přenos mitochondrií mezi buňkami v nádorovém mikroprostředí. A: Pevné nádory s výjimkou nádoru nervové soustavy; B: Nádory nervové soustavy; C: Hematologické nádory. 10 let výzkumu přenosu buněčných elektráren  Aktuální studie v Cancer Cell sice nepřináší úplně nová převratná zjištění, důležitá je ale z jiného důvodu. Shrnuje totiž poznatky, které se v oblasti výzkumu přenosu mitochondrií za posledních 10 let navršily. Přesně tolik času uplynulo od průlomové práce Jiřího Neužila a Mikea Berridge z Malaghan Institute of Medical Research na Novém Zélandu, publikované v roce 2015 v Cell Metabolism.     V ní tehdy popsali objev horizontálního mitochondriálního transferu (HMT) u myši s vnesenými nádorovými buňkami. Výzkum HMT od té doby postupuje nevídaným tempem, což umožnil pokrok v metodologiích, jako jsou prostorová transkriptomika a proteomika s vysokým rozlišením na úrovni jedné buňky. O mitochondriích a jejich roli v protinádorové léčbě hovořil Jiří Neužil na slavnostní přednášce Akademie věd ČR. Text přednášky vyšel ve formě brožurky. (CC) Slibný MitoTam je zatím „u ledu“ Tým Jiřího Neužila vyvinul v minulých letech slibnou protinádorovou látku nazvanou MitoTam. Lék velmi dobře působí zejména na nádory ledvin. Ovlivňuje funkci mitochondriálních dýchacích komplexů, což spouští kaskádu reakcí vedoucích až k zániku nádorových buněk. „Realizovali jsme první fázi klinického testování, která prokázala jednoznačný benefit u pacientů s renálním nádorem. Bohužel jsme se zarazili na nalezení sponzora pro druhou fázi klinického testování, pročež je látka MitoTam momentálně takzvaně u ledu,“ uzavírá Jiří Neužil. Jiří Neužil je vedoucím laboratoře molekulární terapie v Biotechnologickém ústavu AV ČR, která navrhuje a vyvíjí nové protirakovinné látky. Původně se věnoval výzkumu srdce, několik let působil v Heart Research Institute v Sydney v Austrálii. Na tomto vzdáleném kontinentu setrval, dodnes působí vedle Akademie věd ČR také na australské Griffith University. O výzkumu Jiřího Neužila si můžete přečíst v článku na webu AV ČR: MitoTam je nadějná látka proti rakovině, zaznělo na slavnostní přednášce. Na záznam přednášky z roku 2021 je možné se podívat prostřednictvím odkazu České televize: Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Shutterstock, Stanislava Kyselová (AV ČR), archiv Jiřího Neužila, Jana Plavec (AV ČR) Text a fotografie označené (CC) jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

26.03.2025 07:07

Horizontální mitochondriální transfer je klíčový proces v biologii nádorů

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Horizontalni-mitochondrialni-transfer-je-klicovy-proces-v-biologii-nadoru/]
Horizontální mitochondriální transfer (HMT) je proces, při kterém se přesouvají mitochondrie mezi buňkami – většinou s nějakým dopadem pro buňku, která mitochondrie získá, a někdy i pro tu buňku, jež je ztrácí. Mitochondrie vykonávají funkci buněčné elektrárny, jelikož v nich probíhají důležité biochemické pochody. Studie z nejnovějšího výzkumu týmu z Biotechnologického ústavu AV ČR popisuje, že HMT je nedílnou součástí nádorového onemocnění. Nádorové buňky ho využívají proto, aby získaly mitochondrie z okolního prostředí, čímž posílí jejich agresivní vlastnosti a zároveň oslabí imunitu organismu. Tento mechanismus je natolik zásadní, že se jeví jako univerzální znak více než 20 typů nádorových onemocnění. „Nedávný výzkum prokázal, že horizontální přenos mitochondrií je pro řadu nádorů společný a je pro jejich tvorbu velmi důležitý. To, že se jedná o univerzální mechanismus, ukazuje na jeho zásadní roli v biologii nádorových onemocnění a otevírá cestu k novým terapeutickým strategiím,“ říká Jiří Neužil, vedoucí vědeckého týmu z Biotechnologického ústavu AV ČR. Studii, která shrnuje nejnovější poznatky o horizontálním mitochondriálním transferu (HMT) v biologii nádorových onemocnění a jejich klinické relevanci, zveřejnil jeden z nejvýznamnějších vědeckých časopisů Cancer Cell. Buňky umějí „ukradené“ mitochondrie získat zpět Jedním z nejzajímavějších aspektů HMT je jeho role při vzájemném působení nádorových buněk a imunitního systému. Nedávné studie ukazují, že nádorové buňky získávají mitochondrie nejen ze stromálních buněk (podpůrné pojivové složky, např. tkáně), ale i z cytotoxických T lymfocytů, čímž je oslabují a zbavují jejich protirakovinné aktivity. Překvapivé je ale i opačné zjištění: „vyčerpané“ T buňky mohou mitochondrie znovu získat a obnovit svou funkci, což ukazuje na dynamický boj mezi nádorem a imunitním systémem. „Nádor se snaží oslabit imunitní systém, aby pronikl do normální tkáně, přičemž imunitní systém má ještě další možnosti, jak průniku nádorových buněk zabránit. A toto se odehrává v reálných systémech na základě HMT a pomocí mitochondriálních přesunů za použití mezibuněčného systému nanotunýlků (tunnelling nanotubes),“ přibližuje Jiří Neužil. Výsledky studie otevírají nové možnosti pro pochopení toho, jak nádory unikají imunitnímu dohledu, a mohou proto přispět k vývoji inovativních přístupů v protirakovinné léčbě. Článek navazuje na průlomovou studii publikovanou před deseti lety týmy Jiřího Neužila a Mikea Berridge z Malaghan Institute of Medical Research na Novém Zélandu. Popisuje mj., že se výzkum HMT rozvíjí nevídaným tempem, což umožnil pokrok v metodologiích, jako je prostorová transkriptomika a proteomika s vysokým rozlišením na úrovni jedné buňky. Odkaz na článek: Berridge MV, Zobalova R, Boukalova S, Caicedo A, Rushworth S, Neuzil J. Horizontal mitochondrial transfer in cancer biology: potential clinical relevance. Cancer Cell, in press. https://www.cell.com/cancer-cell/abstract/S1535-6108(25)00081-9 Kontakt: Kateřina SedláčkováPR Biotechnologický ústav AV ČRkaterina.sedlackova@ibt.cas.cz Obrázek ukazuje na přenos mitochondrii mezi buňkami nádorovými a buňkami nádorového mikroprostředí.  pevné nádory s výjimkou nádoru nervové soustavy  nádory nervové soustavy hematologické nádory

25.03.2025 11:42

Akademická štafeta. Radomír Pánek střídá Evu Zažímalovou v čele Akademie

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Akademicka-stafeta.-Radomir-Panek-strida-Evu-Zazimalovou-v-cele-Akademie/]
Slavnostní událost se uskutečnila 24. března, tedy poslední den druhého funkčního období předsedkyně Evy Zažímalové. Čelní představitelé Akademie věd a další významní hosté se sešli ve dvoraně Knihovny AV ČR na Národní třídě v Praze. Zúčastnili se mimo jiné předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil, 1. místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Věra Kovářová a rovněž bývalí předsedové Akademie věd Helena Illnerová, Václav Pačes a Jiří Drahoš. Biochemička Eva Zažímalová působila ve funkci předsedkyně Akademie věd ČR od roku 2017. Hosty přivítala Eva Zažímalová a krátce shrnula uplynulých osm let. „Mé působení v čele Akademie věd bylo do velké míry pokračováním cesty Jiřího Drahoše, jenž ji pomohl uhájit v období velké existenční nejistoty. Často jsem zastávala spíše funkci krizové manažerky – v dobách pandemie covidu, energetické krize i válek na Ukrajině a v Gaze,“ uvedla na úvod. Svému nástupci poté popřála štěstí na spolupracovníky, co nejméně problémů a dostatek sil na jejich řešení. Nechyběl ani symbolický dar, replika římského meče. Vytvořili ji v brněnském Archeologickém ústavu AV ČR a jde o typ spatha, tedy jednoruční dvousečný meč. Originální předlohy z druhé poloviny 2. století pocházejí z výzkumů římské pevnosti Hradisko u Mušova. Čepel má damaškovou konstrukci a kování pochvy tvar delfína. „Vnímám jej zejména jako symbol spravedlivého vedení, které dává Akademii jasný směr a slouží k ochraně hodnot, v něž věříme,“ doplnila předsedkyně. Předlohou repliky římského meče byly archeologické nálezy z výzkumů Balázse Komoróczyho, ředitele brněnského Archeologického ústavu AV ČR. Věda nepřešlapuje na místěVyzbrojen symbolickým darem promluvil také nastupující předseda Radomír Pánek: „Stojí před námi nové výzvy. Už několik let žijeme v nejisté době, která si žádá srozumitelné a pevné postoje. Stejně tak vyžaduje, abychom bránili demokratické principy. Věda nepřešlapuje na místě, svět se mění a my s ním musíme držet krok.“ Fyzika Radomíra Pánka, dosavadního ředitele Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, vybral Akademický sněm 10. prosince 2024 v prvním kole tajného hlasování. O pozici předsedy Akademie věd ČR usilovali také Jiří Plešek z Ústavu termomechaniky, David Honys z Ústavu experimentální botaniky a Libor Grubhoffer z Biologického centra. Pavel Baran z Filosofického ústavu svou kandidaturu před hlasováním stáhl. Prezident Petr Pavel nového předsedu jmenoval 13. března 2025 na Pražském hradě. Čtyřleté funkční období Radomíra Pánka začíná 25. března 2025 a potrvá do 24. března 2029. Fyzik Radomír Pánek povede Akademii věd ČR v letech 2025 až 2029. Jaké plány má Radomír Pánek a co ho baví ve volném čase? Přečtěte si také rozhovor s novým předsedou Akademie věd ČR. Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR  Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

25.03.2025 10:42

Radomír Pánek: Akademie musí být jednotná, silná a aktivní

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Radomir-Panek-Akademie-musi-byt-jednotna-silna-a-aktivni/]
Jaká byla v dětství vaše nejoblíbenější hračka? Určitě autíčka. Odmalinka jsem tíhl k technickým hračkám. Tehdy v osmdesátých letech nebyl výběr zase tak veliký, ale opravdu to většinou byla nějaká auta, která jsem obratem rozmontoval, abych zjistil, jak fungují. A občas jsem je zase smontoval zpátky. No, někdy už to nešlo… A někdy mi nějaké součástky zbyly. (smích) Nelepil jste papírové modely? To víte, že ano. Ábíčko a lepení modelů, to jsem také zbožňoval. Ovšem, když se podařilo vůbec Ábíčko sehnat, což tehdy nebylo úplně jednoduché. Bylo to podpultové zboží – aspoň teda u nás na jižní Moravě. Při přípravě na tento rozhovor jsem zjistil, že v Ábíčku v roce 2019 otiskli jako vystřihovánku model tokamaku Golem. Upřímně, nevypadal moc dobře. Upřímně, to nevypadá ani originál. (smích) Přece jen je přes padesát let starý. Tokamaky, jaderná fúze. Existuje otřepaný bonmot, že v jakémkoli čase se zeptáte vědce, kdy bude elektrárna na jadernou fúzi, řekne, že za padesát let. Tohle má původ v šedesátých letech, kdy se výzkum fyziky plazmatu velmi dynamicky rozvíjel. A na základě tehdejších zdaleka neúplných znalostí se předpokládalo, že to půjde postavit rychle a relativně jednoduše. Pak se ukázalo, že příroda do jisté míry bojuje proti nám. Museli jsme překonávat každou dekádu velký problém, ale ty klíčové jsme již úspěšně vyřešili. Jsme velmi blízko komerční fáze, stojíme ale před otázkami: Kde bude první prototyp fúzní elektrárny stát? Kdo tuto velkou investici zaplatí? Nejde už tolik o vědu, jde především o politické rozhodnutí. Radomír Pánek se ve své vědecké práci zabývá zejména technologií fúzních zařízení, interakcí vln s plazmatem, fyzikou okrajového plazmatu či vývojem pokročilých diagnostik. Když už jsme u rozhodnutí, co vás přimělo ucházet se o post předsedy Akademie věd? Blížil se konec mého desetiletého působení v pozici ředitele Ústavu fyziky plazmatu. Byl jsem osloven, abych kandidoval na pozici generálního ředitele evropské výzkumné organizace Fusion for Energy v Barceloně, což jsem se ale nakonec rozhodl neudělat především kvůli rodině. Dlouhodobě jsem ovšem plánoval kandidaturu do Akademické rady, abych mohl znalosti z managementu vědy, které jsem za posledních dvacet let získal, nabídnout Akademii věd jako celku. Řada ředitelů mě ale přímo oslovila, jestli bych nechtěl kandidovat rovnou na předsedu, což mne poměrně překvapilo. A po několika probdělých nocí a troše váhání jsem se nakonec rozhodl to zkusit. Nezrazovala vás manželka, ať do toho nejdete a po deseti letech ředitelování zůstanete raději doma? Nakonec ani moc ne. Věděla, že by to bylo marné, když jsem se už rozhodl. Co vaše děti – budou učitelé po mamince, nebo vědci po tatínkovi? Těžko říct, zatím to spíše vypadá, že vědci nebudou, tatínek je možná odradil. I když dcera je ve třetím ročníku gymnázia a celkem se nadchla pro chemii. Mají učitele, kterého to evidentně baví a snaží se jim obor přiblížit. U syna v tuhle chvíli nemám tušení – baví ho hlavně počítače, jako většinu kluků v jeho věku. Ale je teprve v osmé třídě základní školy, tak uvidíme. Když mluvíme o dětech, zkusím trochu nevšední otázku. Kdybyste si mohl vybrat, kterým známým superhrdinou byste chtěl být? Jejda. Já je zase tak moc neznám. Párkrát jsem samozřejmě šel s dětmi do kina na marvelovky, ale není to úplně můj šálek čaje. Ani Harryho Pottera nemusím, zato děti by na něj koukaly od rána do večera. Jedním z mých nejoblíbenějších filmů je Forrest Gump. Viděl jsem ho mockrát, a dokonce ve spoustě různých jazyků. Znám ho v podstatě nazpaměť. Když služebně nocuji na hotelu a dávají ho v televizi, pustím si ho v jazyce té země, kde právě jsem. Klidně i v čínštině. (smích) Navštívil jste hodně zemí, baví vás cestování? Pracovně se nacestuji tolik, že mě neláká klasická rodinná zahraniční dovolená, což samozřejmě doma úplně slyšet nechtějí. Vždycky ale najdeme nějaký kompromis. 3x buď anebo pro Radomíra Pánka Sport aktivně, nebo v televizi?Aktivně. Zamlada jsem sportoval poměrně hodně a vlastně ještě na vysoké škole jsem se věnoval judu a klasickým silovým sportům. Dnes už jen rekreačně lyžování a občas kolo. Sushi, nebo smažák?Na sushi jezdíme jednou za čas s rodinou, ale ani smažákem nepohrdnu. Nejraději mám ovšem italskou kuchyni. Anebo svíčkovou. Mozart, nebo Metallica?V hudbě nejsem úplně vyhraněný. Asi překvapím, ale můžu oboje. Jako dítě jsem hrával poměrně dlouho na akordeon, mám k hudbě vztah. Mozart se mi samozřejmě líbí a Metallicu si taky občas pustím. Umění kompromisu se jistě bude v nové funkci hodit. Byl jste před volbou na Akademickém sněmu nervózní? Přece jen kandidoval nezvykle vysoký počet uchazečů. Určitě tam byla nervozita, to ano. Když člověk do něčeho jde, chce, aby to dopadlo dobře. Samozřejmě po vyhlášení výsledků to ze mě spadlo. Zvítězil jste víceméně těsnou nadpoloviční většinou, ale zase už v prvním kole, což leckdo nečekal. Jak silný je to mandát? Považuji jej za silný. Je velmi důležité, že se Akademie věd dokázala shodnout na jednom člověku už v prvním kole.   Před volbou se hodně mluvilo o kontinuitě. Co bude za Radomíra Pánka v Akademii jinak? Akademie věd je poměrně komplexním systémem a žádná revoluce většinou nepřináší velký benefit. Chce to spíše evoluci než zásadní řezy. Navíc pravomoci předsedy zase nejsou takové, aby mohl jakoukoli revoluci sám udělat. Na druhou stranu si myslím, že řada věcí je potřeba změnit. Například upravit zákon o Akademii, který je starý už přes třicet let a nereflektuje, v jakém prostředí se nacházíme. Chtěli bychom se také věnovat například odměňování pracovníků. Chtěl bych významně podpořit transfer, tedy převádění vědeckých výsledků do praxe. Před pár dny jsem se setkal s vedením Svazu průmyslu a dopravy a bylo evidentní, že s nimi je spolupráce nastartovaná velmi dobře a je potřeba ji dál rozvíjet. Politiky transfer hodně zajímá – i při příležitosti jmenování se mě prezident ptal, jak vlastně spolupracujeme s průmyslem a jak tuto oblast posílit ve prospěch české ekonomiky. Na vztahy s politickou sférou jste kladl důraz i ve svém volebním programu, nemýlím-li se. Přesně tak. Chci, aby vedení Akademie věd bylo mnohem aktivnější v oblasti jednání s politiky. Přál bych si, aby se Akademie stala výrazným partnerem státní správy. Abychom byli pro parlament, vládu, prezidenta a další představitele státu zdrojem nestranných, vědecky podložených informací pro jejich rozhodování. Byl bych velmi rád, aby se opět stalo zvykem, že bude předseda Akademie stálým hostem na zasedání vlády. Tím se ukáže i důležitost Akademie v celém systému, která bohužel poněkud upadla. Musíme ukázat, že naše role je pro společnost klíčová. Ve funkci předsedy Akademie věd ČR Radomír Pánek vystřídal Evu Zažímalovou. Takže je plánu třeba poskytovat vládě, poslancům, hejtmanům a dalším více expertních stanovisek? Hlavně se postarat o to, aby dorazila tam, kam mají. Aby nekončila někde na úrovni úředníků na ministerstvu, ale aby o nich věděli ti, kteří rozhodují. Je potřeba mnohem bližší spolupráce mezi Akademií, vládou a parlamentem. Máme sice podepsaná formální memoranda, ale ve skutečnosti to nefunguje ideálně. Expertní stanoviska nemusejí směřovat jen k politikům. Informace mohou mířit i k veřejnosti – a lidé pak mohou tlačit na své zástupce v politice, aby „evidence based policy“ prosazovali. Souhlasím. Z mého pohledu Akademie v posledních letech udělala poměrně hodně práce v komunikaci vůči veřejnosti. Co bychom možná měli dělat aktivněji, je budovat značku Akademie věd, a nikoli pouze jednotlivých ústavů. Nad tím bych se chtěl spolu s Akademickou radou také zamyslet. Vyjednávací síla čtyřiapadesáti samostatných jednotek se nikdy nevyrovná instituci jako celku. A co interní komunikace? Tu jste také v programu akcentoval. Komunikace mezi vedením Akademie věd a řediteli ústavů se v posledních čtyřech nebo šesti letech výrazně zlepšila, ale pořád je nutno ji zintenzivnit a třeba i „zneformálnit“. Směrem k ostatním zaměstnancům je to samozřejmě mnohem složitější, protože pro to nemáme aktuálně žádnou funkční platformu. Nad tím se musíme zamyslet. Budete prvním předsedou porevoluční Akademie věd, který nebyl předtím členem Akademické rady. To může být jak výhoda, že nebudete zatížen předchozím fungováním, tak nevýhoda. Od prosince, kdy mě Akademický sněm zvolil kandidátem na předsedu, jsem docházel na zasedání Akademické rady i jejího předsednictva, abych měl představu o jejím současném fungování. Nicméně nechci se tím nechat úplně ovlivňovat. Mám zkušenosti s řízením velkých mezinárodních orgánů v Evropě, chtěl bych něco z toho přinést i do fungování Akademické rady a Kanceláře Akademie věd. Zmínil jste odměňování pracovníků. Co pro ně vlastně může Akademie udělat? Máme tu více než padesátku samostatných pracovišť, nenapadá mě nic moc jiného než nahrnout jim větší balík peněz. Ten se ale někde musí vzít. Nepochybně je potřeba pracovat na tom, aby se zvýšilo financování Akademie věd. Nezávisle na tom bych se ale chtěl na mzdovou politiku podívat detailně. Aktuální systém dává ředitelům pracovišť velkou volnost, na druhou stranu ale způsobuje velké rozdíly v odměňování mezi jednotlivými ústavy i vědními oblastmi.   V Akademii věd ČR se Radomír Pánek chce zaměřit i na finanční zajištění pracovišť. Když jsme u odměňování, co byste si přál k blížícím se padesátým narozeninám? Na to se mě ptala už manželka, ale já zatím nemám žádnou odpověď. (smích) Cesta kolem světa to asi nebude… To ne. Byl bych rád, kdyby mé působení v čele Akademie věd bylo pozitivní a přínosné. Ale to nejde dát jako dárek k narozeninám. To se projeví až mnohem později. O těch padesátinách zatím vůbec nemám čas přemýšlet. A co o tom, zda někdo z Akademie věd získá za vašeho předsednického působení Nobelovu cenu? Jsem přesvědčen, že máme vhodné kandidáty, ale v udílení Nobelovy ceny hraje velkou roli politika. Nejen na úrovni vědeckých institucí, ale i států. Nicméně chápu, že pro veřejnost by to byl ukazatel úspěchu české vědy. Předpokládám, že pro vědeckou obec je takovým ukazatelem spíše množství získaných ERC grantů. Určitě. Na tom musíme zapracovat. Abychom ale zvýšili počet ERC grantů, musíme nejprve zvednout počet podaných žádostí. Chci hovořit s řediteli pracovišť, jak je v tom můžeme více podpořit. Myslím, že jeden z problémů tkví v tom, že nejsme dostatečně aktivní. Pro spoustu lidí je mnohem jednodušší nachystat žádost o grant do Grantové nebo Technologické agentury. Čím to je? Že by českou povahou? Něco na tom může být. Jsme spíše konzervativní a bojíme se udělat větší krok do neznáma. Odvaha ho udělat je, myslím, zrovna něco, co mně osobně nechybí. Radomír Pánek byl do čela Akademie věd ČR vybrán v prosinci 2024 na LXIV. zasedání Akademického sněmu. Zjevně nechybí – ostatně budete nejmladším předsedou Akademie věd od roku 1962. Může to být podle vás výhoda? Svůj věk vnímám jako pozitivum. Mám dostatek sil a energie, abych se Akademii věd mohl věnovat naplno. A věřím, že mám odvahu udělat zásadnější změny. Asi se to stává obecnějším trendem – když se podíváte například na rektory českých univerzit, také jsou to často relativně mladí lidé. Pokud vím, nebydlíte v Praze. Jak to plánujete zvládat? Neděsí vás to? Kdepak, takhle funguji už více než deset let. Nebude to pro mě žádná zásadní změna. Máme dům na Chrudimsku, ale já většinou zůstávám přes pracovní týden v Praze. Můžu se tak v dané dny věnovat práci doslova od rána do půlnoci. Nevýhodou je, že manželka musí zatím obstarat většinu ostatního s dětmi a domácností. Bydlení mimo Prahu vám umožňuje věnovat se vašemu velkému koníčku, kterým je zahrada. Ano, při práci na zahradě skutečně odpočívám, čistím si tím hlavu. Než abych šel šlapat na rotopedu nebo cvičit do posilovny, radši trávím čas prací na zahradě. Pěstuji různé rostliny a stromy, přestože jejich plody ne vždy nutně jím. Někdy si připadám jako rybář, kterého baví lovit ryby, ale sám je nejí. Dělá mi radost klidně jen pozorovat, jak to vše roste. prof. RNDr. Radomír Pánek, Ph.D. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK, v Akademii věd ČR pracuje od roku 2000. Jeho vědeckým oborem je fyzika plazmatu a termonukleární fúze. V letech 2015–2025 byl ředitelem Ústavu fyziky plazmatu AV ČR. Působí v oborových radách několika univerzit, výkon nejvyšších řídících funkcí si vyzkoušel v evropské výzkumné agentuře Fusion for Energy v Barceloně či v evropském vědeckém konsorciu EUROfusion. Má zkušenosti s jednáním s partnery z českého i zahraničního průmyslu, zástupci vlády České republiky i Evropské komise. Kandidátský program Radomíra Pánka si můžete přečíst zde. Text: Viktor Černoch, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; Pavlína Jáchimová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR  Text a všechny fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

24.03.2025 15:07

Vědění ve věku nedůvěry a postavení vědy v současném světě

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Vedeni-ve-veku-neduvery-a-postaveni-vedy-v-soucasnem-svete/]
Nové technologie zásadně mění způsob, jak poznáváme svět. Proměňují samotnou vědu, vědecké procesy a ovlivňují i důvěryhodnost vědeckého poznání ve společnosti. Otevírají nové otázky po fungování vědy v současném světě, včetně jejích etických parametrů. Ovlivňují způsoby, jak lidé vědecké poznání chápou, produkují a komunikují, včetně rizik s tím spojených. Zasahují do mezilidské komunikace a informačních toků ve společnosti. Na jedné straně působí na šíření vědění a inovací, na straně druhé ale mohou vytvářet informační šumy, dezinformace, konspirační teorie nebo přehlcovat. Právě tyto aspekty chce projekt TRUST obsáhnout, prozkoumat a přispět mimo jiné k odpovědnému a etickému využívání nových technologií ve společnosti. „Naším cílem bude popsat různé aspekty poznání z pohledu filosofie, logiky, sociologie či historie a odhalit klíčové faktory, které důvěru v expertní poznání formují nebo oslabují. Budeme se snažit přispět ke kultivaci vědeckého poznání a vědecké praxe, které je pro společenskou úspěšnost vědy podmínkou,“ říká odborný manažer projektu prof. Ladislav Kvasz z Filosofického ústavu Akademie věd ČR. Mezi vědou, technologií a společností Vědci a vědkyně budou hledat způsoby, jak posílit stabilitu těchto procesů v rychle se měnícím světě s přihlédnutím k etickým a bezpečnostním otázkám. Důležitou součástí projektu bude například analýza informačních toků a komunikace spojené s rychlým rozvojem technologií. V praktické rovině projekt podpoří rozvoj kritického myšlení a férové argumentace, usnadní přístup k vědění pomocí digitálních nástrojů a zmapuje nové způsoby šíření odborných poznatků. V plánu má rovněž vyvinout nové metody pro vzdělávání a rozvoj kompetencí jednotlivců. Jak si stojí kredibilita vědy ve věku nedůvěry nám v praktické rovině ukázala covidová pandemie. Projekt se proto vedle analýzy rizik zaměří také na pochopení dynamiky procesů, které ovlivňují důvěru ve vědecké poznání. Pokusí se vytvořit nástroje a strategie, které pomohou stabilizovat informační prostředí a posílit odolnost společnosti vůči negativním dopadům technologických změn. Jedna z aktivit bude přímo věnovaná nerovnostem ve vědě jako pomyslné bariéře pro znalostní inovace. Prostřednictvím kvalitativních i kvantitativních výzkumů se zaměří na vědce a vědkyně takzvaně „na okraji“, na uplatnění žen ve vědě i na interdisciplinární a diverzifikované týmy, které podle dosavadních výzkumů nejčastěji dosahují znalostních inovací. Cílem bude rovněž podpora demokratizace vědění a vývoj otevřených softwarových nástrojů a digitálních aplikací pro efektivnější šíření vědeckých poznatků. Část výzkumu se zaměří i na historické prameny. Osvětlí přelomové momenty a metodologické změny ve vědecké praxi i obtíže, s nimiž inovativní myšlenky pronikaly do vědeckého a společenského mainstreamu. S využitím dosud málo prozkoumaných zdrojů přiblíží, jak se věda etablovala jako společensky relevantní a důvěryhodná. Bude také pracovat na návrhu aplikace umožňující za pomocí umělé inteligence rozeznat strukturu a obsah starých textů. Rozvoj vědecké spolupráce v praxi a inovace ve vzdělávání S projektem vznikne devět desítek veřejně přístupných odborných publikací. Uskuteční se řada vzdělávacích akcí pro odborníky s cílem posílit využití výsledků výzkumu v další vědecké praxi i ve vzdělávání. Půjde například o metodologické semináře pro studenty doktorských programů k vědeckému využití nástrojů umělé inteligence, letní školy zaměřené na studenty vysokých škol a na rozvoj kompetencí v oblasti digitálních metod a nástrojů v humanitních oborech. Vzniknout mají také inovativní metodické materiály pro výuku kritického myšlení na středních školách. Nezanedbatelnou roli v rámci projektu hraje i zintenzivnění spolupráce mezi akademickými institucemi. Projekt TRUST se realizuje s podporou Operačního programu Jan Amos Komenský, který je financovaný z prostředků Evropské unie a Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy ČR. Na jeho realizaci bylo vyčleněno 149 miliónů korun. Průběh projektu bude monitorovat mezinárodní poradní sbor složený ze zástupců a zástupkyň prestižních zahraničních univerzit. Kontakt: Jana Říhová Filosofický ústav AV ČR rihova@flu.cas.cz+420 725 761 147

20.03.2025 10:28

Jarní zásilka plná zdraví. Jak pupeny stromů léčí?

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/biologicko-ekologicke-vedy/Jarni-zasilka-plna-zdravi.-Jak-pupeny-stromu-leci/]
Ruku na srdce, bez rostlin by se lidstvo neobešlo. Využívá je od nepaměti pro mnohé účely – stravování, odívání, topení, budování příbytků… Některé rostliny jsou vhodné jen na okrasu, jiné mají prokazatelné léčebné účinky. A právě takové využívá fytoterapie, dříve označovaná jako bylinářství. „Bylinky“ – ne vždy jde o byliny, využívají se také dřeviny – už vyzkoušel snad každý. Výluh šalvěje lékařské na bolesti krku, posilující šípkový čaj v zimním období; receptů a návodů jsou plné knihy. Mnohem méně se zatím ví o speciální metodě fytoterapie – o gemmoterapii. Tu se zájemcům rozhodli přiblížit Miloslav Šimek z Biologického centra AV ČR a Marie Šimková, rovněž někdejší pracovnice jmenovaného českobudějovického pracoviště. Zvolili formu písemnou a pod hlavičkou Strategie AV21 a jejího výzkumného programu Záchrana a obnova krajiny vydali informační brožuru Praktická gemmoterapie. Miloslav Šimek z Biologického centra AV ČR (CC) „Většina lékařů se o fytoterapii, tedy využití bylin, dřevin a obecně rostlin asi moc nezajímá, tudíž ani neví, co vlastně gemmoterapie je. V poslední době se však na vzdělávacích kurzech objevují i lékaři či veterináři a metodu začínají používat i ve své praxi, možná jako doplněk takzvané oficiální medicíny a při řešení vleklých onemocnění,“ objasňuje biolog Miloslav Šimek, jak se v Česku mění postoj k léčebné proceduře, kterou někteří označují za šarlatánství. Kořeny sahají hluboko do minulosti, ale negativní postoje k léčebným metodám nazývaným jako alternativní, mnohdy přiživují i různí neodborníci či podvodníci, kteří propagují a prodávají „osvědčené“ preparáty, jež „zaručeně“ vyléčí každou nemoc. Účinné rostlinné přípravky jsou pak na tom bity a nepoučení lidé na ně pohlížejí s nedůvěrou. Pupeny v hlavní roliPojďme se na gemmoterapii podívat blíže. Jedním z významů latinského slova gemma je pupen, gemmo pak znamená pučet. Tím se dostáváme k samotné podstatě této metody, a tou je léčebné využití pupenů. Proč právě těchto částí rostlin? „V listových pupenech je na rozdíl od květních uložena informace pro vznik celé nové rostliny, listů, větviček, květů. Při rašení, v době, kdy se pupeny sbírají pro přípravu tinktur, jsou v nich ve velkém množství obsaženy biologicky aktivní látky,“ vysvětlují autoři. Pro přípravu gemmoterapeutických tinktur se kromě rašících pupenů využívají také mladé výhonky stromů a keřů, kořínky, klíčky klíčících semen a další zárodečné tkáně rostlin. Svatá trojiceMezi tři nejdůležitější druhy rostlin, které se v gemmoterapii využívají, patří podle autorů publikace rybíz černý, lípa stříbrná (a srdčitá) a bez černý. Černý rybíz funguje univerzálně na velké množství potíží. Pupeny lípy mají například uklidňující účinky, černý bez působí analgeticky. Díky užívání rostlinných přípravků mohou pacienti v některých případech omezit spotřebu klasických léků, které kvůli nepříznivým vedlejším účinkům špatně snášejí. Léčba pomocí pupenů může mít počátky již v pravěku, ovšem první písemné záznamy o této metodě pocházejí ze středověku. Na nějaký čas se na ni pozapomnělo, ale znovu se zrodila ve druhé polovině 20. století. Za „otce gemmoterapie“ je označován belgický lékař Pol Henry. Podle něj jsou pupeny výjimečnou částí rostlin, protože na bázi každého z nich se nachází dělivé pletivo zvané meristém, z jehož každé jedné buňky může vzniknout nová rostlina. To znamená, že pupeny a tinktury z nich vyrobené obsahují genetickou i energetickou informaci pro vývoj celé rostliny, a tedy i veškeré její léčivé účinky. Je to podobné jako u semene, které ukrývá všechny informace o budoucí rostlině. Životní cyklus rostlin se váže na roční doby a počasí. Na jaře „ožívají“ a začínají z půdy ve větší míře čerpat vodu a minerální živiny. Fyziologickou a biochemickou podstatou těchto procesů jsou rostlinné hormony, zejména auxiny, gibereliny a cytokininy. Jde o vysoce účinné látky spojené s růstem a vývojem rostlinných pletiv a orgánů. A právě těch jsou pupeny plné. K nim se přidávají také vitaminy a minerály, enzymy, nukleové kyseliny a další látky s léčebným účinkem. Pupeny jsou zjara plné účinných látek. Léčivá síla v několika kapkáchUž jsme zmínili, že pro tuto terapii jsou typické zejména tinktury. Přípravky lze dnes zakoupit i na českém trhu, hojně se využívají též v řadě dalších zemí. Zároveň existují vzdělávací kurzy (pro laiky i odborníky), kde se zájemci dozvědí, nejen o jakou metodu se jedná a k léčbě jakých onemocnění se přípravky používají, ale také které rostliny zvolit a jak si gemmoterapeutické extrakty připravit „na zkoušku“ doma. Ovšem s důležitou výhradou, že jedinou správnou cestou je svěřit se s potížemi lékaři, případně zkušenému bylináři, kteří nejprve stanoví diagnózu a následně navrhnou léčbu. Samotná terapie kombinuje užití nespecifických drenážních prostředků, které tělo během několika dnů pročistí (nejčastěji bříza, dále buk, dub, jalovec či jilm), a specifických gemmotinktur. Ty se volí podle konkrétní nemoci, podávání trvá obvykle od tří do dvanácti týdnů. „Tinktury se užívají orálně. Do malého množství vody se dává několik kapek, krouživým pohybem se zamíchají. Než se spolknou, drží se chvíli v ústech, aby se co nejvíce účinných látek vstřebalo ústní sliznicí,“ přibližuje Marie Šimková. Tinktury se dají používat i ve formě rozprašovače a látku vstřikovat přímo do úst, na léčbu pohybového aparátu se případně osvědčily také masti. V čem se léčba využívající pupeny odlišuje od ostatních metod fytoterapie? V bylinářství se například tradičně využívají sušené části rostlin – listy, květy, plody, kořeny... Extrakty z pupenů jsou ovšem proti nim silnější, účinnější, mají povzbuzující účinky, a to i v relativně nízkých dávkách. Základem gemmoterapie jsou výluhy z pupenů, vyrábějí se z nich masti nebo tinktury ve formě rozprašovače. Na rozdíl od homeopatie, která pracuje se silně naředěnými preparáty (jejichž účinky věda nepřipouští), využívá gemmoterapie koncentrované výluhy z rostlin, respektive z pupenů a dalších zárodečných tkání s vysokým obsahem biologicky aktivních látek. „Jistě ani gemmoterapie není všelékem pro každého, to by bylo příliš jednoduché. Stejně jako byliny nezabírají každému na všechny neduhy, zcela jistě se i účinky gemmoterapeutik liší u různých nemocných,“ upozorňují autoři. Rostlinné drahokamyJak se uvádí v brožuře Praktická gemmoterapie, kromě cílené léčby konkrétních nemocí působí gemmoterapeutika očistným způsobem, stimulují vylučovací orgány a centrální nervovou soustavu, silně povzbuzují, usnadňují detoxikaci, regenerují organismus a zlepšují imunitu. Mezi nejčastěji univerzálně používané rostliny náleží rybíz černý, bez černý a lípa srdčitá a stříbrná. K dalším často využívaným dřevinám patří například bříza bělokorá a pýřitá, které fungují především při detoxikaci organismu, ale účinkují také při trávicích či dýchacích obtížích. Buk lesní se osvědčil při artritidě, jalovec obecný při léčbě vylučovacího nebo trávicího ústrojí, jilmy čistí pleť, léčí kožní choroby a zbavují tělo toxinů. Ve výčtu by se dalo pokračovat – gemmoterapeuti využívají několik desítek rostlin a jejich spektrum se postupně rozšiřuje. Jedním z významů latinského slova gemma je kromě pupenu také drahokam. Možná právě díky gemmoterapii mohou svůj „drahokam“ mezi rostlinnými přípravky najít lidé, kteří na své zdravotní neduhy zatím marně hledají pomoc. Léčba pupeny na pokračováníBrožura Praktická gemmoterapie je volně ke stažení na stránkách Nakladatelství Academia v edici Strategie AV21. Marie Šimková se k tématu vrátila v roce 2024 a vydala knihu Gemmoterapie – léčebné využití pupenů, kde mimo jiné uvádí: „Účelem je podat zájemcům stručný přehled o základních technikách, které gemmoterapie využívá při přípravě léčivých preparátů, dále o působení pupenů na lidský organismus a o hlavních oblastech, kdy je možné nebo účelné využít gemmoterapeutické preparáty.“ Zároveň ovšem varuje, že kniha není návodem pro experimentování se zdravím ani kompletní náhradou doporučení odborníků. Článek vyšel pod názvem Pupeny. Drahokamy pro zdraví v A / Magazínu 4/2024: 4/2024 (verze k listování)4/2024 (verze ke stažení) Čtvrtletník A / Magazín vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům. Kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz. Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Shutterstock; Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR  Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.    

19.03.2025 10:28

Odstranění překážek v práci může přinést 10 miliard do veřejných rozpočtů ročně

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Odstraneni-prekazek-v-praci-muze-prinest-10-miliard-do-verejnych-rozpoctu-rocne/]
V evropském srovnání Česká republika dlouhodobě vykazuje jedno z nejnižších zapojení matek předškolních dětí na trhu práce. Většina z nich by přitom péči o děti ráda kombinovala např. s formou částečného pracovního úvazku. Mnohým z nich v tom však brání různé překážky, jako je nedostatek předškolních zařízení, nedostatek práce na částečné úvazky nebo předsudky vůči práci pečujících o malé děti. Analýza vychází z dat šetření Mumdoo z roku 2024 týkající se flexibility práce, jehož se zúčastnilo více než 10 000 matek dětí do 4 let věku. Z šetření vyplývá, že 93 % matek by chtělo pracovat. Většinou by ale preferovaly práci na částečný úvazek, pracovat na plný úvazek si potom přeje jen 13 % matek. Ve skutečnosti ale pracuje zhruba jen polovina matek (52 %). Průměrná matka by preferovala pracovat 17 hodin týdně. Průměrný preferovaný úvazek nepracujících matek je 12 hodin týdně. Pokud by těmto matkám bylo umožněno pracovat podle jejich preferencí, přineslo by to do veřejných rozpočtů zhruba 9,1 mld. Kč ročně na dani z příjmu a odvodech na sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců a zaměstnavatelů. „Podíváme-li se na pracující matky, zjistíme, že pracují průměrně 17 hodin týdně, ale chtěly by pracovat 21 hodin týdně. Analýza ukazuje, že navýšení jejich úvazku na úvazek preferovaný by do veřejných rozpočtů přineslo dodatečných 1,231 mld. Kč ročně,” uvádí autorka analýzy Klára Kalíšková, která působí na IDEA při CERGE-EI a také na Fakultě informatiky a statistiky VŠE v Praze. Naplnění pracovních preferencí matek s dětmi tedy má potenciál do veřejných rozpočtů přinášet zhruba 10 mld. Kč ročně navíc. Pro představu, tato částka téměř odpovídá celkovému výběru daně z nemovitostí v Česku nebo veřejné institucionální podpoře výzkumu a vývoje na vysokých školách. Odstranění překážek v práci u matek malých dětí by kromě jiného představovalo i přínos pro státní pokladnu a mělo by být jednou z priorit politiky zaměstnanosti. Celý text zde. Kontakt: Klára KalíškováCERGE-EIklara.kaliskova@cerge-ei.cz

18.03.2025 15:56

Akademický sněm AV ČR zvolil členy Akademické a Vědecké rady

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Akademicky-snem-AV-CR-zvolil-cleny-Akademicke-a-Vedecke-rady-00001/]
Fyzik Radomír Pánek, zvolený předsedou na prosincovém Akademickém sněmu, ve funkci vystřídá biochemičku Evu Zažímalovou. V čele naší nejvýznamnější vědecké instituce působila po dvě funkční období od roku 2017. „V uplynulých osmi letech jsme vedle snahy o další zvyšování úrovně vědeckého výkonu a posílení role Akademie věd ČR ve společnosti věnovali velkou pozornost zejména jejímu finančnímu zajištění,“ řekla ve svém bilančním projevu na Akademickém sněmu. Za skvělé řízení instituce poděkoval své nástupkyni někdejší předseda AV ČR a první místopředseda Senátu Parlamentu ČR Jiří Drahoš. „Vedení Akademie věd není jednoduché. Jde o to přesvědčit nejen politiky, ale také ředitele a ředitelky ústavů a pracovníky Akademie věd o tom, jakou cestou se má instituce vydat.“ Popřál také šťastnou „ruku“ Akademickému sněmu při volbě členů Vědecké a Akademické rady. „Vím, jak je důležité, aby měl předseda kolem sebe skupinu pracovitých a schopných lidí.“ Předsedkyni AV ČR Evě Zažímalové končí druhé funkční období. Věda jako součást hospodářství i veřejné diskuzeAkademický sněm tradičně navštěvují významní hosté z politické nebo soukromé sféry. „Často sledujeme zpochybnění vědy. Absurdní a nesmyslná tvrzení se stávají tématem veřejných diskuzí a dostává se jim uznání. Jsem si jistá, že pravda se vždy nakonec prosadí. I přesto je třeba, aby vědci a vědkyně projevili trpělivost a pracovitost při popularizaci vědy a výsledků výzkumu,“ řekla účastníkům sněmu první místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Věra Kovářová, podle které je nutné, aby vědci srozumitelně komunikovali své výsledky k veřejnosti. Dodala, že v tomto směru Eva Zažímalová prokázala mimořádné úsilí. Místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Karel Havlíček uvedl, že vědu by podle jeho názoru měl mít pod kontrolou premiér, případně vicepremiér, nikoli ministr. „Věda, výzkum a inovace se musí stát automatickou součástí celého hospodářství. Musí být základnou pro průmysl, školství, zdravotnictví a podobně. Na to by měl dohlížet premiér.“ Rozpočet drží krok s inflacíJak uvedla Eva Zažímalová, instituci se podařilo dosáhnout částečné stabilizace rozpočtu aktuálně na úrovni přibližně osmi miliard korun. Za uplynulých osm let to představuje nárůst o 2,7 miliardy korun, tedy o 52 % v kontextu inflace ve výši zhruba 50 %. „To znamená, že v době ekonomické nejistoty, energetické krize, pandemie covidu-19 a války na Ukrajině jsme nejen udrželi krok s inflací, ale dokonce ji i mírně překonali,“ zdůraznila předsedkyně. Dodala, že pro příští rok se usiluje o zvýšení rozpočtu na 8,52 miliard, tedy o 568 milionů korun. Z této částky by zhruba 300 milionů korun představovalo čtyřprocentní navýšení na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumných organizací, 200 milionů na podporu doktorandů na pracovištích Akademie věd a 100 milionů na program Akademie budoucnosti. ✅ V Národním domě na Vinohradech se právě koná LXV. Akademický sněm, nejvyšší orgán #AVČR.????️ Hlavním bodem programu je volba nové Akademické rady, která je výkonným orgánem AV ČR.????Současně se bude hlasovat i o složení nové Vědecké rady. pic.twitter.com/6hjuMK61hb — Akademie věd ČR (@Akademie_ved_CR) March 18, 2025 Zákon o výzkumu může ohrozit autonomii bádáníEva Zažímalová upozornila, že koncem ledna projednala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky nový zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí v prvním čtení. Návrh podle ní obsahuje mnoho žádoucích a přínosných mechanismů. Na druhou stranu zahrnuje pasáže, které by mohly vést k omezení vědecké autonomie a nárůstu administrativy. „Problematické části se týkají hlavně pravidel, která vyžadují, aby poskytovatelé institucionální podpory stanovili podmínky pro výzkumné zaměření, a také paragrafů upravujících koncepční dokumenty poskytovatelů, včetně Akademie věd, které má schvalovat vláda České republiky,“ upřesnila Eva Zažímalová. „Budeme proto usilovat o detailnější projednání těchto částí zákona ve druhém čtení, abychom zajistili, že nový zákon bude efektivně podporovat vědu a výzkum a zároveň respektovat autonomii vědeckých institucí,“ doplnila. Předsedkyně připomněla také nedávné úspěchy vědců z Akademie věd. Vyzdvihla, že si udržuje pozici nejvýkonnější české vědecko-výzkumné instituce. Podle žebříčku Nature Index se v kategorii vládou podporovaných institucí celosvětově trvale umísťuje v první dvacítce a je nejlepší mezi obdobnými institucemi ve střední Evropě. Nové rady Akademie vědCelkem 17 zvolených členů Akademické rady včetně Radomíra Pánka a předsedy Vědecké rady bude v příštích čtyřech letech působit jako výkonný orgán AV ČR. Koncepčním a poradním orgánem Akademické rady v otázkách vědní politiky je Vědecká rada. Má nejvýše 30 členů volených z pracovišť AV ČR, vysokých škol a dalších institucí. Nejméně jedna čtvrtina a nejvýše jedna třetina jsou externí členové. Budoucí předseda Radomír Pánek zmínil, že před Akademií věd stojí náročné úkoly, které lze zvládnout jen se silným a soudržným týmem. „Budu se snažit ve spolupráci s Akademickou a Vědeckou radou, abychom zde byli pro všechny obory a pracoviště,“ dodal. Sněm projednával také zprávu o hospodaření a závěrečný účet Akademie věd ČR za loňský rok. Na programu byla rovněž Zpráva o činnosti Vědecké rady AV ČR ve funkčním období 2021-2025. Vybrané dokumenty ze zasedání Akademického sněmu naleznete na webu AV ČR. Termín příštího zasedání Akademického sněmu je předběžně stanoven na 9. prosince 2025. Seznam zvolených členů Akademické rady AV ČR pro období 2025-2029 Oblast věd o neživé příroděRNDr. Soňa Ehlerová, Ph.D., Astronomický ústavIng. Ilona Müllerová, DrSc., Ústav přístrojové technikydoc. RNDr. Martin Pivokonský, Ph.D., Ústav pro hydrodynamikuIng. Jiří Plešek, CSc., Ústav termomechanikyprof. RNDr. Ondřej Santolík, Dr., Ústav fyziky atmosféry Oblast věd o živé přírodě a chemických vědIng. Miroslava Anděrová, CSc., Ústav experimentální medicínyprof. RNDr. Petr Baldrian, Ph.D., Mikrobiologický ústavprof. RNDr. Marcela Buchtová, Ph.D., Ústav živočišné fyziologie a genetikyDr. Ing. Jiří Kotek, dr. h. c., Ústav makromolekulární chemieprof. RNDr. Patrik Španěl, Dr. rer. nat., Ústav fyzikální chemie Jaroslava HeyrovskéhoIng. Mária Zedníková, Ph.D., Ústav chemických procesů AV ČR Oblast humanitních a společenských vědMgr. Ondřej Beránek, Ph.D., Orientální ústavIng. Pavel Janáček, Ph.D., Ústav pro českou literaturudoc. RNDr. Tomáš Kostelecký, CSc., Sociologický ústavJUDr. Ján Matejka, Ph.D., Ústav státu a práva Seznam zvolených členů Vědecké rady AV ČR pro období 2025-2029 Interní členové:Oblast věd o neživé přírodědoc. Ing. Petr Cintula, Ph.D., DSc., Ústav informatikydoc. RNDr. Jaroslav Dudík, Ph.D., Astronomický ústavprof. RNDr. Miroslav Engliš, DrSc., Matematický ústavIng. Ivana Kolmašová, Ph.D., Ústav fyziky atmosféry prof. Ing. Josef Lazar, Dr., Ústav přístrojové technikyprof. Ing. Luboš Náhlík, Ph.D., Ústav fyziky materiálůdoc. RNDr. Eduard Petrovský, CSc., Geofyzikální ústav Oblast věd o živé přírodě a chemických věddoc. RNDr. Pavla Jendelová, Ph.D., Ústav experimentální medicínyRNDr. Pavel Kubáň, Ph.D., DSc., Ústav analytické chemieRNDr. Jaroslav Kuneš, DrSc., Fyziologický ústav prof. RNDr. Ondřej Prášil, Ph.D., Mikrobiologický ústavdoc. Ing. Kateřina Valentová, Ph.D., Mikrobiologický ústavMgr. Petr Vodička, Ph.D., Ústav živočišné fyziologie a genetikyprof. RNDr. Jan Vondráček, Ph.D., Biofyzikální ústav Oblast humanitních a společenských vědPhDr. Pavel Baran, CSc., Filosofický ústavMgr. Luděk Brož, M.Phil., Ph.D., Etnologický ústavdoc. Mgr. Radka Dudová, Ph.D., Sociologický ústavprof. Dr. JUDr. Karel Eliáš, Ústav státu a práva prof. PhDr. Martin Holý, Ph.D., Historický ústav doc. PhDr. Bc. lva Poláčková Šolcová, Ph.D., Psychologický ústavPhDr. Oldřich Tůma, Ph.D., Ústav pro soudobé dějiny Externí kandidáti:prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc., FEng., Technologická agentura České republiky doc. RNDr. Pavel Krejčí, CSc., České vysoké učení technické v Prazeprof. Ing. Petr Dvořák, CSc., emeritní profesor molekulární biologie a genetiky Masarykovy univerzityprof. Ing. Aleš Růžička, Ph.D., Univerzita Pardubiceprof. PhDr. Michaela Hrubá, Ph.D., Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad LabemUniv.-Prof. Mag. Dr. Stefan Michael Newerkla, Vídeňská univerzitaprof. Dr. Jana Osterkamp, Univerzita Augsburgprof. PhDr. Martin Wihoda, Ph.D., Masarykova univerzitadoc. PhDr. Jana Zapletalová, Ph.D., Univerzita Palackého v Olomouci Text: Zuzana Dupalová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

18.03.2025 14:56

Tajemství termitů: dlouhověkost a po miliony let fungující řád

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/chemicke-vedy/Tajemstvi-termitu-dlouhovekost-a-po-miliony-let-fungujici-rad/]
Článek si můžete poslechnout v audiopodobě: Načetli: Jitka Kostelníková a Justin Svoboda // Edit: Jitka Kostelníková // Master: Jan Mesany // Epizoda vznikla s podporou Strategie AV21. Long live the Queen! Ať žije královna! Provolávali ještě nedávno Britové, když chtěli vzdát hold Alžbětě II. Zdá se, že jejich přání byla vyslyšena, vždyť panovnice se dožila 96 let a její předchůdkyně, královna matka, zesnula dokonce ve věku 101 let a 238 dní. Díky lepším životním podmínkám a vyspělé medicíně dnes na stovku dosahuje stále více lidí, a to nejen z královských paláců. Jsou ale světy, kde je úctyhodný věk výsadou právě jen královen a králů - a sice světy skrývající se v termitištích. U některých druhů se odhaduje, že královský pár, tedy hlavní rodinná jednotka termitího společenství, se může dožít až dvou (a možná i více) desítek let. Na hmyz nevídané stáří! Česká termití školaDlouhověkost termitích královen a králů je jedním z témat, kterým se zabývají vědci v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Mají k tomu unikátní podmínky, protože v suterénu svého sídla v Praze-Dejvicích už několik dekád chovají laboratorní kolonie termitů. Kolonie termitů v suterénu ústavu se živí smrkovým dřevem a obsahuje desítky tisíc jedinců. Na počátku šedesátých let 20. století sem první exempláře tohoto tropického hmyzu přivezl vědec Ivan Hrdý, na kterého entomologové a organičtí chemici dodnes vzpomínají jako na zakladatele „české termití školy“. Hmyz tehdy nasbíral především v terénu v Číně, Vietnamu a na Kubě, tedy v zemích, kam se za socialismu bylo možné vydat. Jakkoli může vypadat spojení chemie a šestinohých potvůrek překvapivě, smysl dává. Ve druhé půlce minulého století byla velká společenská poptávka po postřicích na hubení hmyzu, který škodil tehdejší čím dál intenzivnější zemědělské produkci - vzpomeňme třeba na kampaň proti „americkému broukovi“, tedy mandelince bramborové. V té době byl trendem vývoj umělých hmyzích hormonů a výzkum feromonů - přírodních chemických látek, jimiž spolu komunikují jedinci daného druhu. Vědci věřili, že kdyby odhalili chemickou podstatu těchto substancí, mohli by je použít k odpuzování hmyzu. I díky tomu se v Praze podařilo rozjet nesmírně zajímavé vědecké projekty, zpočátku s výrazným aplikačním potenciálem, které ale postupně přinášely také zásadní poznatky v základním výzkumu komunikace hmyzu. Poklad v suterénu Posledních skoro pětadvacet let se v termití laboratoři v dejvickém ústavu pohybuje Robert Hanus, současný vedoucí výzkumné skupiny Chemie společenského hmyzu. Začátkem tisíciletí se k tématu dostal při studiu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, a právě tehdy se začal psát příběh některých konkrétních dlouhověkých královen a králů termitích hnízd. Robert Hanus z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (CC) „Jednoho dne jsem ještě coby magisterský student přišel do práce a zjistil, že se jedna z našich kolonií, původem z Kuby, rojí. Jako řádný hospodář jsem tedy okřídlené krále a královny roztřídil a umístil do skleněných nádobek, v nichž si postupně vytvořili nové kolonie, které rostly a rostly,“ vzpomíná dnes Robert Hanus. Pravidelně nové kolonie kontroloval a sledoval kondici královského páru, později po něm štafetu sledování termitích paláců převzali jeho studenti. Výsledkem byla nepřetržitá řada unikátních dat o termitích „rodinách“ a dlouhověkosti jejich členů. „V době zakládání kolonií se nám mohlo jen zdát o pokročilých technikách typu sekvenování genomu. Až o mnoho let později jsem si uvědomil, jaký poklad máme vlastně k dispozici,“ dodává vědec. Spolehlivě vedené zápisky o stavu termitišť a stáří králů a královen dejvičtí výzkumníci zkombinovali s moderními genetickými metodami, a otevřeli tím možnosti pozoruhodných zjištění. Život v komunitách Entomologové, ale i laičtí pozorovatelé z řad včelařů si už dříve povšimli daru dlouhověkosti a plodnosti, jemuž se těšily královny včely medonosné. Dnes už víme, že ještě větší rekordmanky - a také rekordmani - se skrývají v termitištích. V čem jsou si včely, mravenci a termiti vlastně podobní a čím se tito zástupci společenského hmyzu naopak liší? Spojuje je podobný styl života v koloniích - velkých rodinných jednotkách. Jednotliví příslušníci hnízda spolupracují na jeho výstavbě a údržbě, při krmení a péči o potomstvo i při obraně komunity. Dohromady tvoří superorganismus, který funguje podle jasně daných a po desítky až stovky milionů let fungujících pravidel. V termitišti žijí až miliony obyvatel: vedle královského páru (uprostřed) také vojáci (s prodlouženou hlavovou částí) a dělníci. Velmi podobně řízené společenské chování přitom vzniklo nezávisle na sobě. Zatímco včely a mravenci patří mezi blanokřídlý hmyz a jsou si relativně příbuzní, termiti jsou jim oběma velmi vzdálení. Je to trochu paradox, protože právě termity a mravence si hodně lidí plete (např. v angličtině se termitům říkávalo white ants, tedy bílí mravenci). Ve skutečnosti termity od mravenců dělí desítky milionů let samostatného vývoje. Nejenže tedy nejsou „jedna rodina“, jsou dokonce úhlavními nepřáteli. Termiti se živí rozkladem dřevní nebo půdní hmoty a mravenci jsou predátoři, kteří termity ohrožují. Nejbližšími žijícími „bratranci“ termitů jsou švábi. Samostatná linie termitů se od svých švábích příbuzných oddělila někdy před 150 miliony let. Nejstarší fosilní nález termita se datuje do období před 130 miliony let, což z něj činí nejstarobylejšího zástupce společenského hmyzu. Do dnešní doby vědci popsali zhruba tři tisícovky druhů termitů, kteří obývají všechny kontinenty světa (kromě Antarktidy). K rozdílům mezi termity a blanokřídlým společenským hmyzem patří ještě odlišná role pohlaví. Jedinci termitů si udržují dvě sady chromozomů, podobně jako obratlovci, v termitištích tak najdeme dělnice a dělníky, vojáky i vojačky a také krále a královnu. U včel a mravenců to funguje jinak. Většina osazenstva úlů a mravenišť jsou samičky. Role samců se omezuje v podstatě jen na oplodnění královny. Jakmile ji splní, zahynou. Seznamte se s královnou O dlouhověkosti mravenčích nebo včelích samců tak nemůže být řeč. Proto se odborné studie věnující se tomuto tématu zaměřují výhradně na královny. Pouze u termitů do terminologie vstupují také králové. Hlavní plodící pár kolonie je v každém termitišti zpravidla jeden (jsou druhy, které fungují trochu jinak). „Král zůstává s královnou po celý život a pravidelně ji oplodňuje. Výsledkem je fakticky jedna velká rodina: maminka, tatínek a někdy až miliony potomků,“ říká Robert Hanus. Některá hnízda jsou velká jako tenisák, jiná dosahují velikosti gorily. Z prvních vajíček zakladatelského páru nového termitiště se líhnou miniaturní jedinci - larvy, zpočátku zcela závislé na péči svých rodičů. V pokročilých koloniích pak péči o termití mládež přebírají starší generace sourozenců. Larvy se během vývoje rozrůzňují na dělníky a vojáky. Každá z těchto kast má svou jasně danou funkci a přesně ví, co a kdy má dělat. Kolonie roste a začíná fungovat jako stroj na výrobu vajíček. Královna-matka naklade denně v rekordních případech až několik tisíc vajíček, takže za dvacet let svého panování může přivést na svět kolem dvaceti milionů potomků. Takový způsob bytí dá jistě zabrat a na vzhledu panovnice se brzy projeví. Spíše než důstojnou sličnou dámu si tak termití královnu představme jako tlustou matronu, jež svou velikostí několikanásobně převyšuje partnera. Zatímco běžný obyvatel termitího hnízda včetně „pana krále“ měří obvykle pár milimetrů, královna-matka, jež se mění v továrnu na vajíčka, může dosahovat délky lidské dlaně. Vypadá jako pořádně vypasená housenka, která rozhodně nepřipomíná hbitého šestinohého jedince. Hbitost ostatně není schopnost, kterou by královna potřebovala. Prakticky se nehýbe, je spolu s partnerem „zazděná“ v královské komoře, kterou po celý dlouhý život neopustí. Přístup k ní umožňují otvůrky, jimiž přicházejí pečující dělníci a také královská stráž, tedy vojáci. Ti panovnický pár chrání, zatímco dělníci je čistí, krmí a odnášejí královnou nakladená vajíčka. Ponurý osud prvního páru vyvolává pochyby, zda je pro ně dlouhověkost výhodou, nebo prokletím. Jedním dechem pak vyvstává otázka, kdo vlastně v kolonii vládne: skutečně král a královna? Nejsou daleko spíše rukojmími svých potomků, kteří se z nich snaží vytěžit maximum vajíček? „Evoluce si ovšem takové citlivé otázky neklade a zajímá se především o to, nakolik jsou její projekty úspěšné v prostoru a čase, a u termitů je tento úspěch nepochybný,“ podotýká Robert Hanus. Termiti se řadí mezi nejpočetnější živočichy tropů a subtropů a jejich kolonie tam fungují po desítky milionů let. Zajímavosti o termitech Termitům se dříve říkalo všekazi, protože jejich schopnost sežrat knihy, dřevěné sloupy i celé domy lidi děsila a mnohde děsí dodnes. V angličtině se pro termity hlavně dříve užíval název bílí mravenci - označovali je tak britští kolonisté v tropických oblastech. Většina lidí u nás považuje termity za tropické příbuzné našich mravenců, což je velký omyl. Termity a mravence dělí miliony let odděleného vývoje. Dodnes vědci popsali přibližně 3000 druhů termitů obývajících nejrůznější lokality. Nejvíc se jich vyskytuje v tropech kolem rovníku, najdeme je ale i v Severní Americe, kolem Kaspického moře, na Balkáně a ve Středozemí. Nejstarší fosilní nález termita pochází z období před 130 miliony let, což z něj činí jednu z nejstarobylejších společensky žijících bytostí na Zemi. Hnízda nižších termitů jsou menší a jejich obyvatelé se živí mrtvým dřevem, které jim pomáhají trávit střevní bičíkovci. Symbionty vyšších termitů jsou střevní bakterie a také houby, jež si pěstují v termitištích. Hlavní příčinou evoluční úspěšnosti termitů je jejich schopnost strávit celulózu - stavební materiál rostlinných buněk, kterého je všude nadbytek, ale žádné vyšší organismy ho samy nedokážou zpracovat. Elixír mládíZa tu dobu se u termitů vyvinula celá řada mechanismů, které dohromady utvářejí pomyslný elixír mládí a zodpovídají za obdivuhodnou dlouhověkost králů a královen. Vědecké studie se věnují například roli enzymů, které odbourávají oxidativní stres, nebo úloze hormonů jako regulátorů vývoje, metabolismu a stárnutí. Tým Roberta Hanuse se na problematiku podíval z jiného úhlu. Svou pozornost zaměřil na telomerázu, což je enzym, který v buněčných jádrech eukaryotních organismů funguje jako biologický opravář telomer - speciálních struktur na koncích chromozomů. Telomery se dají přirovnat k plastovým koncům na tkaničkách, které zabraňují třepení vláken. Podobně telomery chrání genetickou informaci v chromozomech před poškozením během buněčného dělení. Když je opravář málo aktivní, buňky rychleji stárnou a můžou se rozvinout různé degenerativní procesy. Pokud je naopak nezdravě hyperaktivní, podporuje růst nádorových buněk (proto je jeho poznání tak důležité u člověka). Inspirací pro Roberta Hanuse byla pozorování kolegů z Biologického centra AV ČR u královen včely medonosné. U nich telomeráza vykazuje mnohem vyšší aktivitu než u dělnic a trubců. Zatímco u obratlovců včetně člověka se její funkce studuje poměrně hodně, u hmyzu se dosud jednalo spíše o výjimky. „K našemu překvapení byla souvislost telomerázy a dlouhověkosti u hmyzu téměř neprobádaná. Odpověď na otázku proč je jednoduchá. Octomilka, která je nejčastějším hmyzím studijním modelem, tento enzym zcela postrádá a pečuje o zdraví svých chromozomů jiným způsobem,“ připomíná Robert Hanus. „Oslovili jsme kolegy z Biologického centra, kteří učinili zmíněný objev u včel, a začali jsme společně bádat. Nevycházeli jsme z údivu. Enzym se ukázal u králů a královen všech zkoumaných druhů termitů vysoce aktivní ve srovnání s dělníky a vojáky,“ říká Robert Hanus. „Souvislost enzymu telomerázy a dlouhověkosti u hmyzu byla dlouho téměř neprobádaná,“ říká Rober Hanus. (CC) Zjistili také, že telomeráza je u termitího plodného páru činná nejen tam, kde se dalo čekat, ale i v orgánech, ve kterých je její aktivita na první pohled zbytečná. „Vykazuje vysokou činnost v tkáních, jejichž buňky už se nedělí, a nepotřebují tak prodlužovat žádné chromozomy, například v nervové pásce, což je analogie míchy a mozku,“ dodává vědec. Při pohledu hlouběji do buněk pak badatelé odhalili, že telomeráza u králů a královen pracuje i mimo jádro. A to v mnohem větší míře, než u krátkověkých dělníků a vojáků. Její funkce vně jádra může souviset s ochranou před stresem v mitochondriích (buněčných „elektrárnách“), ale zřejmě i s dalšími aspekty, přičemž všechny nějakým způsobem prodlužují život buňky. Ať žije královna! K opotřebení organismu pochopitelně postupně dochází také u dlouhověkých králů a královen. Opravné mechanismy se oslabují a klíčové biomolekuly stárnou. A vidět je to i pouhým okem. „Hmyz, který žije dvacet let, má někdy třeba ulomené chodidlo na nožičce či další šrámy. U královny se stárnutí pozná také podle barvy zásobárny tuků, která je v mládí krásně bílá a během času žloutne,“ doplňuje Robert Hanus. Blížící se konec panování královského páru osazenstvo hnízda cítí a spouští se boj o moc. Někteří nedospělí jedinci (nymfy) se začnou přetvářet v náhradní pohlavní jedince (říká se jim neotenici). Vyvinou se jim pohlavní orgány, spáří se a samičky začnou klást vajíčka. U některých druhů se neotenické královny vyskytují v hnízdě spolu s původní královnou, většinou však matka svou přítomností vzniku konkurence brání. Regulovat počet náhradníků v hnízdě není pouze v zájmu královny, ale také dělníků a vojáků, protože starat se o nadbytečné množství králů a královen je přítěží. Zdravá, aktivně plodící královna vylučuje feromon, kterým ostatním dává na vědomí, že si každý má hledět svého a nemusí zbytečně vynakládat energii na rozmnožování. A naopak. Když královna chybí, neplodí nebo umírá, nepřítomnost královského feromonu její dcery upozorní, že by se měly snažit proměnit a vyvinout v náhradnice. V mládí je královna bílá. Jak stárne, postupně žloutne. „Význam královského feromonu je obrovský, přesto jej vědci až donedávna neuměli chemicky popsat. Zatímco u včely medonosné jsou tyto látky známé už od šedesátých let dvacátého století, u mravenců, vos a čmeláků se na ně přišlo mnohem později, stejně jako u termitů,“ říká Robert Hanus. První identifikaci královského feromonu zveřejnili japonští badatelé zhruba před patnácti lety u jednoho japonského druhu nižších termitů. Ve stejnou dobu jako oni na tématu začal se svými studenty pracovat také Robert Hanus. Královský parfém Termiti se rozlišují na nižší (méně než třetina ze tří tisíc druhů) a vyšší, kteří tvoří většinu. Rozluštění chemické podstaty královského feromonu vyšších termitů se podařilo právě až českým vědcům. V roce 2022 vydali studii, v níž popsali substanci vylučovanou královnou druhu Embiratermes neotenicus. Tento druh, který obývá amazonské tropické pralesy, je výjimečný propracovaným systémem náhradních královen, jenž funguje trochu jinak než ten popsaný výše. Královnu zakladatelku totiž už v rané fázi vývojového cyklu hnízda nahrazuje skupina desítek až stovek náhradních královen, jež vznikají z neoplozených vajíček (jde o partenogenetické množení, jehož výsledkem jsou v podstatě matčiny klony). Vzniklé samičí nymfy pak trpělivě čekají na vhodné načasování, kdy bude možné královnu-matku nahradit, tedy na její smrt. Jakmile se transformují v královny, vytváří se jakýsi harém, v němž se jediný král rozmnožuje s desítkami až stovkami malých královen, čímž vznikají dělníci a vojáci, ale také okřídlení králové a královny, kteří opouštějí hnízdo a zakládají nové kolonie. Zároveň však také královny v harému příležitostně kladou neoplozená vajíčka, jež se vyvíjejí v nové klonální královny a doplňují harém. Regulace množství náhradnic a signalizace upozorňující, že je potřeba plodit, se děje právě prostřednictvím královského feromonu, který vědci identifikovali jako látku ze skupiny seskviterpenů, konkrétně (3R,6E)-nerolidol. „Je to voňavá terpenická látka, která bývá běžnou součástí parfémů. Je jasné, že termití královny svým poddaným musejí nějak vonět. My lidé samozřejmě tuto látku u termitů necítíme, protože se vyskytuje ve velmi malých koncentracích,“ podotýká Robert Hanus. Termiti s modrými „batůžky“Některé druhy termitů posílají do boje proti vnějšímu nepříteli kamikadze bojovníky s výbušným systémem na zádech. Nejde přitom o jedince z kasty vojáků, ale o starší dělníky, kteří už jsou pro budování hnízda a sběr potravy méně užiteční, než když byli mladí. Během života si v kapsách na zádech ukládají pozoruhodný protein - enzym lakázu - který má díky iontům mědi modravé zbarvení. Čím je dělník starší, tím větší modrá tělíska, připomínající krystaly, na zádech nosí. V případě ohrožení hnízda vykoná poslední službu své kolonii - obětuje se. Roztrhne obal batůžku, ze kterého vystříkne jedovatá látka, která znehybní a otráví protivníka. Spolu s nepřítelem umírá i obětavý starý dělník. Strukturu enzymu nedávno metodou rentgenové krystalografie odhalily Jana Škerlová a Pavlína Maloy Řezáčová z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Vědci zjistili, kde a jak královský feromon vzniká. Má ho na svědomí jeden speciální enzym, který je vysoce aktivní v kůži královny, zatímco u jiných členů termitiště vůbec přítomný není. Působení královského feromonu na osazenstvo termitiště výzkumníci vyzkoušeli také experimentálně. Odebrali z kolonie princezny (nymfy, které se můžou stát náhradními královnami) a vystavili je vůni parfému hlavní panovnice. Jeho přítomnost jim dala jasně najevo, ať se vůbec nepokoušejí měnit v královnu. Naopak, když se vonná látka odstranila, spustila se přeměna nymf v náhradní matky. Pokusy dále prokázaly, že královský parfém funguje i na dálku. Princezny jej cítily, i když byly v prostoru za kovovou mřížkou, a reagovaly přesně tak, jak jim komunikační signál od královny velel. Chtělo by se říct, že termiti mají pořádně citlivý nosík. Ve skutečnosti ale mají čichové receptory hlavně na tykadlech. Od tykadel k evoluci Tykadla jsou vůbec zajímavým předmětem zkoumání. Zásobu tykadélek k analýzám si pražští vědci nedávno přivezli přímo z terénu z jihoamerické Francouzské Guyany. Přestože si v dejvickém suterénu desítky let udržují životaschopné kolonie určitých druhů termitů, pro širší záběr výsledků výzkumu potřebují pravidelně vyjíždět do tropů, sledovat termity v jejich přirozeném prostředí a odebírat vzorky na místě. Robert Hanus se nejčastěji a zároveň nejraději vrací právě do Francouzské Guyany. Jednak hovoří plynně francouzsky, takže se domluví s místními, ale především je tato jihoamerická země součástí Francie, a tudíž také Evropské unie. Platí tam tedy evropská legislativa a vědci se nepotýkají se zbytečnými byrokratickými překážkami, jakým čelí kupříkladu v Africe. Čeští badatelé navázali spolupráci s univerzitním kampusem v Kouru, kde mimochodem stojí kosmodrom, z nějž startují evropské vesmírné mise. „V Kouru máme k dispozici malý tropický domeček, kde jsme si zřídili laboratoř s mikroskopem. Díky tamnímu zázemí přímo na místě připravujeme vzorky stejně, jako bychom byli v Praze. Takto jsme si právě nachystali tykadélka, která v současné době zkoumáme u nás v laboratoři,“ vysvětluje vědec. A z tykadel se toho dá vyčíst skutečně hodně - například identifikovat kandidátní receptory (přijímače) konkrétních feromonů. Vedle královského parfému, který reguluje plození v termitišti, existují feromony obranné, bojové, poplašné, potravní, stavební, stopovací a mnohé další. Ke každému z nich se dají přiřadit enzymy zodpovědné za jejich vznik a také receptory v tykadlech, které umožňují jejich příjem. Spolubydlení v termitišti Vedle stovek tisíc až milionů termitů obývají termití „paneláky“ i jiní živočichové. Svou garsonku si v nich mohou pronajmout parazitické vosy, pavouci a ještěrky, a dokonce i papoušci. Na podnájmu u termitů nejsou závislí, mnoho organismů se však v průběhu evoluce adaptovalo na život v termitištích do té míry, že bez svých sousedů nedokážou přežít. Týká se to například brouků z čeledi drabčíkovitých, na jejichž soužití s termity se ve svém výzkumu zaměřuje Aleš Buček z Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích. „Téměř všude na světě, kde žijí termiti, se spolu s nimi vyskytují také drabčíci. Stejná parazitická strategie přitom vznikla u různých druhů drabčíků a různých druhů termitů na mnoha místech nezávisle na sobě,“ říká vědec. O fenoménu konvergentní evoluce se více dočtete na stránkách časopisu. Kandidátních receptorových proteinů má každý termití druh zhruba padesát. Proteiny a jejich geny lze stopovat hluboko do jejich evoluční minulosti. Ví se, kdy zhruba který protein a jeho gen vznikly, a podle toho je možné identifikovat, kdy se vyvinul určitý typ komunikace. „Otevírá nám to příležitost podívat se na evoluci. Definovat, kdy a jak se z předka švábů a termitů, kteří ještě moc nekomunikovali, vyvinuli termiti, již čile komunikují pomocí mnoha rozmanitých látek,“ dodává Robert Hanus a předesílá tak blízkou budoucnost, do které se chce ve svém výzkumu vydat. Pohled vpřed Zároveň ale má i jiné větší či menší badatelské sny. Jedním z nich je rozluštit chemickou podstatu stavebního feromonu, který termitům usnadňuje konstrukci hnízd. Skládají cihličku po cihličce, řadu po řadě, přesně vědí, kdy mají přidat další patro, kdy zazdít komůrku nebo udělat strop. Podle voňavé signalizace poznají, že určitý úsek už stojí nějakou dobu a je tedy třeba pokračovat jiným směrem. Chemický základ této signalizační látky je však zatím neznámý. Ne zcela uzavřenou kapitolou je samozřejmě také dlouhověkost královen a králů. Kolonie termitů v pražském suterénu stále prosperují. Nejstarším královnám a králům je nyní třiadvacet let a mají se k světu. Naposledy loni na podzim úspěšně obhájila s tímto tématem doktorát studentka z dejvického týmu Marie Pangrácová a na výzkum spjatý s pomyslným elixírem mládí u termitů navazují i kolegové z jiných badatelských skupin, takže se dají očekávat další pozoruhodné výsledky. Zajímavou otázkou je také pátrání po příčinách evoluční úspěšnosti termitů. Disponují schopností trávit celulózu, s čímž jim pomáhají speciální střevní bakterie a bičíkovci, které si v sobě hýčkají. Tým Roberta Hanuse ale přišel ještě na jinou vychytávku a tou je schopnost vyrábět si kyselinu linolovou, jednu ze základních mastných kyselin. „Na rozdíl od jiných živočichů tak termiti nejsou závislí na potravním přísunu těchto látek a mohli se stát experty na požírání mrtvého dřeva, čímž doslova ovládli tropické oblasti,“ doplňuje vědec. Tuhle konkurenční výhodu si termiti vštípili velmi dávno. Gen pro enzym, jenž dokáže vyrábět kyselinu linolovou, totiž zdědili od svých předků asi před 160 miliony let. Podobně fascinující pohledy na evoluci hmyzu umožňují momentálně se rozvíjející pokročilé genetické metody. V případě termitů to znamená ohlédnout se pěkně hluboko do historie. Vždyť pevninu si podmanili daleko předtím, než se objevily první kolonie včel a mravenců a než jsme přišli my, lidé. Lepší poznání strategií přežití těchto hmyzích metuzalémů tak bude určitě stát za to. (CC) Mgr. Robert Hanus, Ph.D.Ústav organické chemie a biochemie AV ČR Vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě UK a zároveň se věnoval sociologii na Filozofické fakultě UK. Neobvyklá studijní kombinace ho přivedla k zájmu o termity jako klíčové zástupce společenského hmyzu. Zkoumá jejich chemickou komunikaci, originální kastovní systém, rozmnožovací strategie a dlouhověkost králů a královen. Zabývá se rovněž evolučními adaptacemi, jež z termitů učinily jednu z nejúspěšnějších skupin pevninských živočichů. Od roku 2014 vede skupinu Chemie společenského hmyzu v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Jeho nejčastější cesty za termity vedou do terénu ve Francouzské Guyaně, zámořském území Francie v Jižní Americe. Článek vyšel pod názvem Ať žijí král a královna. Příběh nesmrtelných termitů v A / Magazínu 1/2025: 1/2025 (verze k listování)1/2025 (verze ke stažení) Čtvrtletník A / Magazín vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům. Kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz. Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; Robert Hanus; Aleš Buček; Shutterstock Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

18.03.2025 11:56

Czech-BioImaging už 10 let přináší špičkové technologie české vědě i průmyslu

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Czech-BioImaging-uz-10-let-prinasi-spickove-technologie-ceske-vede-i-prumyslu/]
Desítky publikací v nejprestižnějších světových vědeckých časopisech i nová technická řešení pro elektronové mikroskopy ve spolupráci se soukromým sektorem. Uživatelé infrastruktury Czech-BioImaging už dekádu využívají špičkové technologie pro biologické a medicínské zobrazování. Czech-BioImaging sdružuje 16 špičkových zobrazovacích center napříč Českou republikou a spolupracuje s 10 partnerskými institucemi. Každoročně jeho služby využívá více než 1300 vědkyň a vědců, kterým pomáhá odborný tým přibližně 120 lidí. „Díky našim datům vyprodukují badatelé ročně více než 200 publikací,“ říká Pavel Hozák z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR, ředitel Czech-BioImaging. „Máme k dispozici širokou nabídku zobrazovacích metod a disponujeme více než 200 specializovanými přístroji, které jsou přístupné i zahraničním uživatelům v evropské infrastruktuře Euro-BioImaging ERIC,“ dodává Pavel Hozák. Věda otevřená všem Jedním z hlavních principů Czech-BioImaging je otevřený přístup, který umožňuje využívání špičkových technologií nejen akademickým institucím, ale i průmyslovým partnerům. „Naše metody umožňují detailní analýzu biologických procesů na úrovni buněk, tkání i celých organismů, čímž přispíváme k vývoji pokročilých diagnostických nástrojů pro medicínu a biotechnologie,“ říká Pavel Hozák. Budoucnost biologického zobrazování K příležitosti výročí se 18. března 2025 od 14:00 v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR v Praze uskuteční odborné setkání vrcholných představitelů Czech-BioImaging, Euro-BioImaging a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, které se zaměří na udržitelnost velkých výzkumných infrastruktur. Organizátor akce:prof. Pavel Hozák, DrSc.ředitel Czech-BioImaginghozak@img.cas.cz Organizační kontakt:Daniela Klimešováprojektová manažerka Czech-BioImagingdaniela.klimesova@img.cas.cz