13.08.2024 14:42

Vědci zrestaurovali unikátní nález luxusních předmětů z doby stěhování národů

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/historicke-vedy/Vedci-zrestaurovali-unikatni-nalez-luxusnich-predmetu-z-doby-stehovani-narodu/]
Období stěhování národů se v Evropě vyznačovalo turbulentními změnami. Ze stejné doby pochází též soubor luxusních i běžných předmětů každodenního života, které objevil náhodný nálezce v Hostimi u Berouna. Obsahoval skleněné a keramické nádoby a množství kovových artefaktů vyrobených převážně ze železa. „Zcela mimořádný je nález šesti skleněných nádob, které byly s vysokou pravděpodobností vyrobeny mimo území Čech a dovezeny jako luxusní zboží. Mezi importované předměty patří také miska s vnitřní glazurou, takzvané mortarium,“ vyzdvihuje ředitel pražského Archeologického ústavu AV ČR Jan Mařík. Do největšího poháru byly uloženy další tři skleněné nádoby. Rituálně uložený depot bohatší domácnostiSvojí skladbou je hostimský nález naprosto unikátní. Původ skleněných nádob lze hledat jak v ateliérech v římských provinciích, tak patrně i v prvních sklárnách v barbariku, tedy na území barbarů mimo Římskou říši. „V depotu byla keramika domácího původu i importovaná. Unikátnost kombinace předmětů podtrhuje například zemědělské náčiní,“ upřesňuje Jaroslav Jiřík z Prácheňského muzea v Písku, odborník na dobu stěhování národů. „Celý soubor ukazuje na ritualizované uložení vybavení bohatší domácnosti, které se skládalo z nádobí užívaného ke stolování v kombinaci se zemědělskými nástroji. Spojení obou složek naznačuje uložení depotu v souvislosti či v závislosti na pravidelných událostech v průběhu zemědělského cyklu,“ dodává. Kompletní soubor zrestaurovaných skleněných nádob Ze země až do muzeaPředměty vyzvedli archeologové v únoru 2022 poté, co je upozornil nálezce. Následně se jim více než dva roky věnovali odborníci v restaurátorských laboratořích Archeologického ústavu AV ČR, Praha. „Při konzervaci a restaurování se podařilo zrekonstruovat šest skleněných nádob, sedm keramických nádob, železná a bronzová kování nejméně ze čtyř dřevěných věder a několik železných zemědělských nástrojů, mezi nimiž byla mimořádně dobře zachovaná kosa a srp,“ popisuje Jan Mařík. V průběhu prací vědci také odebrali vzorky pro přírodovědné analýzy, které by měly přinést další informace o způsobu užívání zejména keramických i skleněných nádob a třeba i přiblížit okolnosti, za nichž byl tento unikátní soubor předmětů uložen do země. Na jeho vyhodnocení se podílejí pracovníci Jihočeské univerzity, Prácheňského muzea v Písku a Ústavu archeologické památkové péče středních Čech. Kompletní soubor zrestaurovaných keramických nádob „Velký dík patří vedle řady odborníků také nálezci, který dokázal odhadnout význam nálezu a díky jeho duchaplné reakci se podařilo zabránit zcizení nálezů nebo jejich nevratnému poškození,“ říká Jan Mařík. V současné době jsou předměty součástí sbírek Muzea Českého krasu v Berouně, kde se v roce 2025 představí veřejnosti v rámci připravované výstavy. Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČRFoto: Archeologický ústav AV ČR, Praha  Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.          

13.08.2024 12:28

Luxusní zboží na Berounsku. Vědci zrestaurovali depot z doby stěhování národů

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Luxusni-zbozi-na-Berounsku.-Vedci-zrestaurovali-depot-z-doby-stehovani-narodu/]
Období stěhování národů se vyznačovalo turbulentními změnami v Evropě. Ze stejné doby pochází též soubor luxusních i běžných předmětů každodenního života, které objevil náhodný nálezce v Hostimi u Berouna. Obsahoval skleněné a keramické nádoby a množství kovových artefaktů vyrobených převážně ze železa. „Zcela mimořádný je nález šesti skleněných nádob, které byly s vysokou pravděpodobností vyrobeny mimo území Čech a dovezeny jako luxusní zboží. Mezi importované předměty patří také miska s vnitřní glazurou, tzv. mortarium,“ vyzdvihuje Jan Mařík, ředitel Archeologického ústavu AV ČR, Praha. Rituálně uložený depot bohatší domácnosti Svojí skladbou je hostimský nález naprosto unikátní. „Původ skleněných nádob lze hledat jak v ateliérech v římských provinciích, tak patrně i v prvních sklárnách v barbariku. V depotu byla též keramika domácího původu i importovaná. Unikátnost kombinace předmětů z nálezu podtrhuje například zemědělské náčiní,“ upřesňuje Jaroslav Jiřík z Prácheňského muzea v Písku, odborník na dobu stěhování národů. „Celý soubor ukazuje na ritualizované uložení vybavení bohatší domácnosti, které se skládalo z nádobí, užívaného ke stolování, v kombinaci se zemědělskými nástroji. Spojení obou složek naznačuje uložení depotu v souvislosti či v závislosti na pravidelných událostech v průběhu zemědělského cyklu,“ vysvětluje Jaroslav Jiřík. Konzervace, restaurování, rekonstrukce a vystavení Hostimský depot vyzvedli archeologové už v únoru 2022 na základě oznámení nálezcem. Následně se mu více než dva roky věnovali odborníci v restaurátorských laboratořích Archeologického ústavu AV ČR, Praha. „Při konzervaci a restaurování nálezů se podařilo zrekonstruovat šest skleněných nádob, sedm keramických nádob, železná a bronzová kování nejméně ze čtyř dřevěných věder a několik železných zemědělských nástrojů, mezi nimiž byla mimořádně dobře zachovaná kosa a srp,“ popisuje Jan Mařík. V průběhu restaurování nálezů vědci také odebrali vzorky pro přírodovědné analýzy, které by měly přinést další informace o způsobu užívání zejména keramických i skleněných nádob a třeba i přiblížit okolnosti, za nichž byl tento unikátní soubor předmětů uložen do země. Na jeho vyhodnocení se podílejí pracovníci Jihočeské univerzity, Prácheňského muzea v Písku a Ústavu archeologické památkové péče středních Čech. „Velký dík patří vedle řady odborníků také nálezci, který dokázal odhadnout význam nálezu a díky jeho duchaplné reakci se podařilo zabránit zcizení nálezů nebo jejich nevratnému poškození,“ říká Jan Mařík. Depot je aktuálně součástí sbírek Muzea Českého krasu v Berouně, kde bude v příštím roce představen veřejnosti v rámci připravované výstavy. Kontakt: Jan MaříkArcheologický ústav AV ČR, Prahamarik@arup.cas.cz

08.08.2024 17:56

Čeští vědci jako první viděli 3D strukturu organického materiálu staršího než Země

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Cesti-vedci-jako-prvni-videli-3D-strukturu-organickeho-materialu-starsiho-nez-Zeme/]
Vzorky z asteroidu Ryugu jsou podobné typům meteoritů zvaným CI chondrity, které vznikly nahromaděním prachu mateřské mlhoviny pouhých několik milionů let po zrodu Sluneční soustavy, ke kterému došlo před více než 4,5 miliardy let. CI chondrity jsou nejprimitivnějším materiálem, který byl ve Sluneční soustavě doposud nalezen. Výzkum těchto mimozemských těles proto slouží k pochopení chemického složení rané Sluneční soustavy. Organický materiál z doby vzniku Sluneční soustavy Japonská agentura JAXA poskytla českým vědcům pod vedením Hiteshe Changely pro výzkumné účely zrno asteroidu Ryugu o velikosti přibližně 1,5 mm. „Na výzkumu vzorků asteroidu Ryugu v naší laboratoři je patrný velký rozdíl mezi daty, která mohou vědci získat. Sonda Hajabusa 2 při obrovských nákladech dovezla 5 g vzorku jednoho z asteroidů. Vzorky jsou tak vzácné, že byly odeslány jen několika laboratořím, včetně té naší, a mohly být prozkoumány výhradně pomocí mikroskopických technik,“ říká Martin Ferus, vedoucí Oddělení spektroskopie v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd. Radegast jen o málo větší než zrno písku Zrno pod označením A0083 bylo nedlouho po svém příletu pojmenováno Radegast a je jen o něco málo větší než zrno hrubého písku. Vědci podrobili vzorek zkoumání pomocí řady pokročilých mikroskopických technik. Pomocí techniky FIB-SEM (Focused Ion Beam – Scanning Electron Microscopy) byla v části vzorku o rozměrech 60 × 65 × 20 μm, což je méně než tloušťka lidského vlasu, provedena tomografie. Při tomto procesu svazek iontů Xe+ postupně „odřezával“ vrstvy materiálu tenké pouze 25 nm. Ze série tisíců snímků těchto „řezů“ pořízených skenovacím elektronovým mikroskopem (SEM) byl následně sestaven tomogram, který poskytl informace o 3D rozložení hmoty ve studovaném vzorku. Českým vědcům se tak jako prvním na světě povedla zobrazit 3D struktura organických částí starších než Země. Pro identifikaci přítomných minerálů byla využita spektrální analýza rentgenového záření (EDS), které vznikalo interakcí vzorku s vysokoenergetickými elektrony v SEM. Detailnější snímky pak poskytla transmisní elektronová mikroskopie (TEM). Detailní snímky ukazují všudypřítomný jílový minerál (především serpentin a saponit), ve kterém jsou zanořena zrna magnetitu (Fe3O4), sulfidů železa, fosforečnanů a přítomné uhlíkaté hmoty. Takováto mineralogie je důkazem procesů zvětrávání primárních minerálů (olivín, pyroxeny) vodou, jež protékala tělesem v počátcích Sluneční soustavy. Povaha samotné organické hmoty byla zjištěna pomocí analýzy využívající synchrotronové záření (STXM-XANES), kterou provedli kolegové z Japonska. Kombinací těchto výsledků s vysoce rozlišeným TEM snímkováním prokázala přítomnost organických částic a difuzní organické hmoty rozptýlené ve všudypřítomných jílových minerálech. Zatímco povaha organických částic je bohatá na hydrofobní aromatické sloučeniny, rozptýlená difuzní organická hmota zase na výskyt polárních karboxylových skupin. Získané výsledky přinášejí cenné informace k objasnění povahy organické hmoty, která mohla být v raných fázích Sluneční soustavy dopravena na povrch Země a mohla být i důležitou surovinou pro vznik života na naší planetě. „Proti tomu námi vedený spektrální průzkum meteorů ze Země, ze stratosférického balonu nebo družice v kosmu přináší jen zlomek informací, zejména o jejich prvkovém složení. Nicméně, toto pozorování je možné učinit pro obrovské množství úlomků asteroidů a komet, které kříží dráhu Země, vstoupí do atmosféry, způsobí meteor a zaniknou. Spektrální a obrazový záznam je tak jediný zdroj informací o jejich složení a původu. Naším cílem je ale využít znalosti z výzkumu Ryugu a vzorků meteoritů v naší laboratoři, naše vlastní pozorování meteorů ze stratosférických balonů a vesmírných družic pro vývoj přístrojů, které bude možné vyslat na palubě levných CubeSatů přímo k asteroidům a kometám a které přinesou díky pokročilým technologiím dosud bezprecedentně přesná a podrobná data srovnatelná svou kvalitou s pozemskými laboratořemi,“ dodává Martin Ferus. Mezinárodní spolupráce Pro studium vzorku Radegast bylo sestaveno mezinárodní konsorcium vedené výzkumníky z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR. Mimo tuto instituci zahrnovalo konsorcium rovněž vědce ze Středoevropského technologického institutu CEITEC, společnosti TESCAN ORSAY HOLDING a.s. a Mendelovy univerzity. Ze zahraničí se na studii podíleli vědci z Univerzity v Leicestru (UK), Národní technické univerzity v Athénách (Řecko) a Národní univerzity v Yokohamě (Japonsko). Prozkoumání vzorků asteroidů Ryugu je součástí dlouhodobého výzkumu meziplanetární hmoty a evoluce organických látek, které se staly základními ingrediencemi pro vznik života na rané Zemi. V současné době tým z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR plánuje misi přístroje pro spektrální výzkum meteorů ze stratosférického balonu a následně evropské kosmické robotické laboratoře Space Rider. Kontakt: Hitesh Changela, Ph.D. (anglicky)vedoucí mezinárodního týmuÚstav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČRchangela@unm.edu Mgr. Lukáš PeteraÚstav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČRlukas.petera@jh-inst.cas.cz RNDr. Martin Ferus, Ph.D.Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČRmartin.ferus@jh-inst.cas.cz Videa ke stažení zde a zde

08.08.2024 10:07

Na vlně retra: výročí metra, historie smažáku, céčka a dovolená embéčkem

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/historicke-vedy/Na-vlne-retra-vyroci-metra-historie-smazaku-cecka-a-dovolena-embeckem/]
 Zazpívá sbor, zazní nucený potlesk. Vážení hosté vše sledují z provizorně smontované tribuny. Následuje přestřižení pásky jedním z nejvyšších státních činitelů a další potlesk. Ti nejvýznačnější návštěvníci si jdou zblízka prohlédnout novou vymoženost, které se Praha konečně dočkala. Veřejnost si však musí počkat na následující den. Podobně to chodí na otevření každého společensky významného díla. A nejinak tomu bylo 9. května roku 1974 při zahájení provozu pražského metra. Od té chvíle letos uplynulo padesát let. Dostatečný impulz pro ohlédnutí se za minulostí. Za dobou, která ještě není tak vzdálená, aby si na ni nikdo nevzpomínal, ale ani tak blízká, aby si ji lidé pamatovali dobře. Naši paměť totiž často halí závoj, který vzpomínky upravuje… k lepšímu. I s tím zřejmě souvisí popularita fenoménu retro. Co tento dnes tak hojně používaný výraz vlastně znamená? Přesnou definici bychom hledali marně. Obecně však jde o označení něčeho minulého, zaniklého, starého. Nejstarší generaci tak může evokovat období předválečné, té nejmladší zase „devadesátky“. Většinou však tímto pojmem odkazujeme na dobu padesátých až osmdesátých let dvacátého století, čili na éru státního socialismu. Na období nesvobody a útlaku. Přesto má pojem retro význam pozitivní. A to proto, že nás umí vrátit do časů bezstarostného mládí, a zabrnkat tak na nostalgickou strunu našich vzpomínek. Ať už na to, co jsme tehdy mívali k obědu, jak jsme se oblékali, kam jsme jezdili na dovolenou nebo jaké hity se hrály v rádiu. SVĚT NA TALÍŘI „Jaká dobrota se vám vybaví jako první při vyslovení zaklínadla retro?“ zeptali jsme se historika stravování Martina France z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, mj. autora knihy Retrojídlo a také spolutvůrce pořadu Zmlsané dějiny. „Obložený chlebíček!“ praví bez váhání. doc. PhDr. Martin Franc, PhD. Masarykův ústav a Archiv AV ČR Vystudoval obory archivnictví a pomocné vědy historické – dějiny umění na Filozofické fakultě UK v Praze. Od roku 1995 pracuje v Masarykově ústavu a Archivu AV ČR, kde působí v oddělení dějin Akademie věd. Zároveň přednáší na Fakultě humanitních studií UK. Specializuje se na dějiny stravování a výživy v 18. až 20. století, historii životního stylu a konzumu v Československu v letech 1945–1989 a na dějiny vědní politiky po roce 1945.  Možná máte na jazyku jinou odpověď. A možná je vaše oblíbená retro poživatina stejně jako chlebíček stále k dostání. Třeba během populárních akcí některých obchodních řetězců. Jen chutná trochu jinak než před lety. Dnes nabízené retro produkty totiž většinou nejsou se svými předchůdci totožné. Jde spíše o marketingový trik, což obchody nikterak nezastírají. Mluvčí jednoho z nich třeba před lety prozradila, že kromě šunkového zauzeného salámu, gothaje a vysočiny jsou retro výrobky z jeho nabídky zcela totožné s těmi, které zákazníci kupují v nových obalech. Tehdejší produkty by totiž podle současných předpisů ani nebylo možné vyrobit. Přesto nelze tento obchodní model považovat jen za podvod na zákazníka. Naopak, mnohým připomíná dobu určité stability a jistoty, kterou v dnešním světě postrádají. Třeba i kvůli designu balení produktu. Ten se totiž před revolucí měnil jen zcela výjimečně. Nebylo tak nijak neobvyklé, že výrobek mnoho let vypadal stejně. Na Západě se již tehdy obaly inovovaly rok co rok. Dnes je to běžné i v Česku, a možná právě proto vyvolává návrat k původním variantám pocit jistoty. I když zcela stejně jako dřív naše oblíbené dobroty zabalené nejsou. Před rokem 1989 byste třeba údaje o kalorických hodnotách, složení nebo alergenech na obalech zboží hledali marně.  Máte maso?O tom, že nabídka potravin byla za socialismu proti dnešku nesrovnatelně méně rozmanitá, není sporu. Nezřídka se ale objevují tvrzení, že byly kvalitnější než v současnosti. „Není to pravda. Třeba u salámů je potvrzené, že když dnes řezníci vyrobí produkt podle tehdejších norem, výsledek bude kvalitnější, než jaký byl dříve. Prostě proto, že v současnosti používáme lepší suroviny, například méně tučné maso,“ upozorňuje Martin Franc. Také si nedělejme iluze o technologické kázni v socialistických masokombinátech. Některé druhy koření se navíc daly jen obtížně sehnat. Uzenáři proto do salámů přisypávali různé náhrady a směsi. „Dnes jsme také zvyklí na výraznější chutě a více soli, takže tehdejší výrobky by nám opravdu moc nechutnaly,“ usmívá se historik. Když už je řeč o mase, bylo by dobré vyvrátit mýtus, že nebylo k dostání a stály se na něj dlouhé fronty. Podle Martina France byl masa alespoň ve větších městech dostatek. Ovšem nikoli kvalitního. To opravdu dobré se skutečně dalo sehnat jen „pod pultem“. „Tučného byl ale nadbytek. Někteří pamětníci dokonce uvádějí, že třeba v Praze nevěděli, kam s horším masem. Všechny skladovací plochy byly totiž přeplněné bůčky,“ popisuje. Naopak drůbeží maso včetně kuřecího platilo za luxus, což se také odráželo v jeho ceně. Podle dobových materiálů byly ještě v padesátých letech pokrmy z tohoto masa v nabídce mnohých drahých restaurací vůbec nejdražšími jídly. Ne že by si je nikdo nemohl dovolit. Potraviny totiž byly jednou z mála slušně dostupných věcí, za které se dalo utrácet. Část populace tehdy dokonce měla na jídlo (v poměru ke mzdě) větší podíl volných prostředků než dnes. „Možnosti cestování byly velmi omezené, nebylo snadné sehnat elektroniku, lidé nemohli investovat do svého podnikání… Spousta z nich tedy neměla za co jiného utratit své peníze než za pochutiny,“ poukazuje vědec. To také vysvětluje, proč někteří lidé vzpomínají na období socialismu jako na dobu, kdy byly potraviny levné. Existuje přitom však spousta propočtů, které tato prohlášení vyvracejí. Od kofoly po smažákŽvýkačka Pedro, Kofola nebo Pribináček. Ikonické produkty socialismu, které patří mezi nejoblíbenější dodnes. Poslední jmenovaný je dokonce českou specialitou. Unikát to však není jediný. „Podle některých pramenů jsou klasické vánoční figurkové kolekce rovněž tuzemským vynálezem. Ještě v padesátých šedesátých letech se z Československa vyvážely do řady zemí,“ vypráví Martin Franc. Jaké další pochutiny mají punc retra, ale lidé je milují i nyní? Třeba majonézové saláty! Ty se zejména v Rusku a na Ukrajině těšily oblibě již dříve, u nás se koncem padesátých let podařilo spustit průmyslovou výrobu majonézy, která se začala prodávat pod názvem Majolka. Od vyšších společenských vrstev se tak dostala ke všemu lidu. Teprve v této době se na tuzemské vánoční tabuli postupně prosadil majonézový bramborový salát, který vytlačil dosavadní obyčejný. Za socialismu vznikly také výrobky jako například Termix, Bonpari či Vitacit. Anebo se rozšířilo v současnosti takřka národní jídlo: smažený sýr (třebaže se původem o český recept nejedná). Masovou popularitu nabral právě za minulého režimu, kdy byly sýry levné, protože to vyžadovala vláda s ohledem na tehdejší pojetí racionální výživy. „Eidam a další sýry měly hrát velmi důležitou roli jako zdroj živočišných bílkovin a jiných cenných látek i kvůli tomu, že spotřeba mléka nebyla dostatečně vysoká,“ říká Martin Franc. Kromě smažení sýrů jsme také byli a dodnes jsme přeborníky ve smažení řízků. „Kdybych měl vybrat nějaký recept, který charakterizuje sedmdesátá a osmdesátá léta, byl by to právě vepřový řízek. Sice jde o starou záležitost s kořeny minimálně v devatenáctém století, ale až v tomto období se stal něčím běžným, obvyklým,“ podotýká badatel. A nejen s bramborovým salátem, ale třeba i studený s chlebem a hořčicí, pěkně na parkovišti cestou na dovolenou. Nebo na chalupě… Ale to už nakukujeme do dalšího tématu. HURÁ NA PRÁZDNINY Jaro 2020. Všudypřítomný covidový lockdown. (Nejen) tuzemské hranice se uzavírají, aby se zamezilo šíření pandemie koronaviru. Kvůli nejisté situaci raději neopouští většina rodin Česko ani během léta. A nezbývá jim než objevovat krásy naší vlastní země a o moři pouze snít. Tak, jak to bylo běžné za minulého režimu. Během pandemie se tedy odehrál jeden poněkud nechtěný retro návrat, který však Čechy zjevně příjemně překvapil – podle údajů statistického úřadu totiž domácí klientela začala ve srovnání s dobou před covidem více cestovat po naší vlasti. A jezdit třeba i pod stan. Mimochodem, právě v kempech se vloni ubytovalo více než deset procent českých turistů. Právě kempování a stanování byly za socialismu jedním z nejrozšířenějších způsobů trávení dovolené. „Autokempy fungovaly na každém hezkém místě, hlavně u větších vodních ploch. Díky speciálním mapám lidé věděli, kde přesně je hledat. Navíc bylo jisté, že tam vždycky nějaké místo bude, a finančně byl takový pobyt dostupný,“ vysvětluje Lenka Krátká z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Jihočeské rybníky, Lipno, Slapy, Vranov nad Dyjí, okolí řeky Váh, ale i Vysoké a Nízké Tatry nebo Krkonoše. To je jen stručný výčet tehdejších top dovolenkových lokalit. Rodiny většinou měly svoje oblíbená místa a necítily potřebu je měnit. Vzhledem k centrálně řízené ekonomice na ně totiž stejně všude čekaly stejné ceny i jídlo… „Neexistovala žádná prozákaznická orientace, podle které by se lidé řídili jako dnes. Provozovatelé ubytovacích kapacit nebyli v jejich chodu bezprostředně zainteresovaní, takže jim bylo jedno, zda u nich budou návštěvníci spokojení, nebo ne,“ doplňuje historička. PhDr. Mgr. et Mgr. Lenka Krátká, Ph.D.Ústav pro soudobé dějiny AV ČR Absolvovala obory genderová studia, orální historie a soudobé dějiny na Fakultě humanitních studií UK. Doktorát v oboru hospodářské a sociální dějiny získala na Filozofické fakultě téže univerzity. Od roku 2013 působí v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Specializuje se na hospodářské a sociální dějiny Československa po druhé světové válce, postsocialistickou transformaci české společnosti nebo problematiku služebních cest a práce v zahraničí v období centrálně plánované ekonomiky. Konečně volno!Moc času na relax však lidé stejně neměli. Až do roku 1968 chodili do práce i v sobotu a volno bylo jen v neděli. A jak to bylo s délkou dovolené? „Za normalizace měli nejmladší lidé, kteří ukončili vzdělání, pouhé dva týdny volna za rok. Po pěti letech získali nárok na týdny tři a až po patnácti odpracovaných rocích měli čtyřtýdenní dovolenou,“ líčí Lenka Krátká. Mnohem častěji než dnes se taky aplikoval model celozávodního volna. Podnik prostě zavřel a mohlo se vyrazit! Třeba do zmiňovaných autokempů nebo na rekreaci do nejrůznějších podnikových chat či odborářských zotavoven. Od počátku tzv. normalizace se také v souvislosti s rozvojem automobilismu intenzivně rozšiřovalo pro tuzemsko pověstné chataření a chalupaření. Jedním z důvodů, proč se Češi a Slováci začali stahovat do soukromí svých „druhých domovů“, bylo zklamání z invaze roku 1968. Roli však sehrála i takzvaná nerealizovaná kupní síla, o níž jsme se zmínili už v pasáži o jídle. „Nedostatková centrálně řízená ekonomika způsobila, že část lidí neměla za co utrácet své úspory. Tak je zkrátka investovali do nemovitosti,“ říká vědkyně. Chata či chalupa však byla i místem pro seberealizaci. Koupání, houbaření, sbírání borůvek, návštěvy hradů a zámků… Tak v kostce vypadal tehdejší prázdninový program. „Může to vypadat ploše a nudně. Pamětníci však oceňují, že měli více prostoru na prožívání, čas bez přehršle aktivit byl méně strukturovaný. Nedá se tedy říct, že by jejich dovolené byly horší nebo lepší, než jsou dnes. Byly prostě jiné a lidé si s tím docela dobře poradili,“ konstatuje Lenka Krátká. Za hranice všedních dníPrázdniny u moře. Tento sen se za socialismu nesplnil všem. Ať už z politických nebo finančních důvodů. Nemožné to ale nebylo. Obzvlášť pokud ono moře omývalo některou z komunistických zemí. Oblíbenými destinacemi se tak staly třeba bulharská Varna, rumunská Mamaia nebo východoněmecká Rujána. „Dostat se do států bývalého východního bloku nebylo až tak složité. Své specifikum však měla Jugoslávie, která platila za jakýsi Západ. Podmínky k vycestování do ní tak byly v podstatě srovnatelné s těmi, co platily třeba pro výjezdy do Itálie,“ popisuje Lenka Krátká. Do „západních“ zemí se podívali jen ti, kteří si vybojovali nejen výjezdní doložku do pasu, ale i svolení zaměstnavatele, odborů či banky. A vystáli frontu na zájezd. „Na Západ se za takzvané normalizace jezdilo nejčastěji organizovaně, což souviselo s kontrolou pohybu. Využít se dalo nabídky zájezdů několika cestovních kanceláří s tím, že monopolní a největší byl Čedok,“ vzpomíná historička. Na vlastní pěst, tedy autem, bylo možné vyrazit do některých socialistických států. S kufrem plným náhradních dílů a s notnou dávkou odolnosti. Třeba cesta do Bulharska nebo Rumunska totiž trvala dva až tři dny. Ty lidé trávili v autech bez klimatizace, u nichž nebyly poruchy ničím výjimečným. „Tehdy si s nimi lidé naštěstí uměli poradit. Otec třeba před cestou celý vůz rozebral a zase složil, jen aby měl jistotu, že rodina dojede, kam má. A pro jistotu do auta přibalil ještě například rezervní převodovku,“ vypráví Lenka Krátká. Takové dobrodružství ale nebylo pro každého a levné taky zrovna nebylo. Mnohem hlouběji do svých peněženek však museli sáhnout ti, kteří se do „spřátelených“ států chtěli podívat letecky. Třeba zájezd na Kubu od Čedoku vyšel v roce 1974 na 9500 Kčs na osobu, tedy asi na tehdejší čtyři průměrné platy. Přesto o něj byl enormní zájem a lidé kvůli němu stáli ve frontě před cestovní kanceláří i několik dní. Nakonec se tehdy na Kubu vydalo šest stovek šťastlivců. Ti ostatní se museli spokojit se Zlatými písky, Balatonem nebo třeba s „Mácháčem“. Dnes se mnozí z nich na místa, kde dříve trávili prázdniny (nejen v souvislosti s covidem) rádi vracejí. Tyto lokality se však od těch dob dramaticky proměnily. Žádné retro z nich na člověka nedýchne. „Podle mě ho spíš zažijete na chalupě. Nebo třeba v lese na houbách, pokud jste na ně v dětství chodili s rodiči. A to i přes to, že se na sběr lesních plodů vydáte ve funkčním prádle a nikoli v záplatovaných teplákách jako zamlada,“ usmívá se Lenka Krátká. DOPRAVOU AŽ NA KRAJ MĚSTA Na městskou hromadnou dopravu staré Prahy, potažmo celého Československa rády vzpomínají celé generace. Svědčí o tom třeba úspěch pražského Muzea MHD nebo oblíbenost různých nostalgických jízd. Anebo také příběh pražské linky číslo 23. Tramvaje s tímto označením jezdily v Praze po různých trasách od roku 1929 do roku 2008. V roce 2017 Dopravní podnik „třiadvacítku“ znovu oživil, určil jí doslova turistickou vyhlídkovou trasu se zastávkami „Pražský hrad“ či „Národní divadlo“ a nasadil na ni zrekonstruované staré stroje, které se proháněly Prahou před několika desetiletími. Za covidu ale příliv turistů utichl a s ním byla zrušena i tato linka. Od té doby mnozí usilovali o její návrat, až se to podařilo a od května 2022 je „nostalgická“ tramvaj číslo 23 opět v provozu. A to s ještě krásnějšími vozy typu T2 a T3, z nichž nejstarší pocházejí z roku 1958. Zkrátka retro jaksepatří a za cenu běžného jízdného. Metro je retroRetro pocity ale můžeme snadno nasávat i v podzemí – ve stanicích pražského metra. Každá vypovídá o své době, je v ní zachycena atmosféra časů, kdy se budovala a na mnohých z nich se podíleli významní umělci a architekti. „V tomto smyslu vytváří metro retro atmosféru. Doba je skutečně zakonzervovaná v tom, jak stanice vypadají. Pěkně to ilustruje přestavba stanice Jiřího z Poděbrad, kdy strhli všechny reklamní poutače a vrátili jí původní vzhled. Najednou je to prostě hezké. Ještě čekám, kdy nainstalují turnikety,“ usmívá se Jiří Janáč z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR s odkazem na původní systém placení za jízdu metrem, který už je však v Praze dávnou minulostí. Mgr. Jiří Janáč, Ph.D.Ústav pro soudobé dějiny AV ČR Vystudoval obory historie-geografie na Přírodovědecké fakultě UK. Doktorát z obecných dějin a dějin techniky absolvoval na Filozofické fakultě UK a na Technické univerzitě v nizozemském Eindhovenu. Od roku 2009 působí v Ústavu světových dějin FF UK a od roku 2014 také v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Zaměřuje se na sociální a kulturní dějiny techniky, historii infrastruktur a environmentální dějiny. Jak už jsme zmínili, právě letos si připomínáme padesát let od zahájení provozu naší podzemní dráhy. „Co ale vlastně slavíme? Vrchol československého přátelství se Sovětským svazem, jak bylo tehdy metro prezentováno? Nebo nastartování rozvoje Prahy, protože padesátá a šedesátá léta byla spíše bez velkých investic?“ táže se historik. Jak to tedy tehdy bylo? Již v šedesátých letech bylo zřejmé, že stávající kombinace autobusové a tramvajové dopravy Praze stačit nebude. Výstavba panelákových sídlišť na periferii metropole totiž měla za následek, že se každé ráno velké množství lidí potřebovalo dopravit do zaměstnání z okrajů města do jeho širšího centra. Jedním z možných řešení bylo vybudování podpovrchové tramvajové trati, o které se mluvilo již od třicátých let 20. století. Proti klasickému metru měla být její výstavba i provoz levnější, další výhodou bylo sdílení vozového parku s dosavadními tramvajemi a návaznost na další sítě. Trať se dokonce začala budovat, a sice v linii dnešní trasy metra C přes tehdy plánovaný Nuselský most. „Stavbu zahájily výkopy kolem Hlavního nádraží, což znamenalo praktickou likvidaci Vrchlického sadů a vyhloubení ohromné jámy. V tu chvíli se ale ozvali památkáři a vznikla nová oponentní komise při státní komisi pro techniku, která měla zhodnotit, jestli náhodou nebude lepší postavit metro,“ vypráví Jiří Janáč. Do toho se přidalo politické hledisko: „přátelé“ ze Sovětského svazu chtěli Praze vnutit metro svoje. Šlo pro ně o výhodný obchod, jak jinak. Takové řešení by ovšem bylo o poznání nákladnější a pro Prahu podle některých dopravních expertů méně vhodné. Naše metropole totiž na stavbu a provoz již tehdy zastaralé sovětské technologie metra neměla dostatek obyvatel. Nakonec však sovětská verze vyhrála. Zda za tímto vítězstvím stála hlavně politika, se ale s jistotou říct nedá. Z archivních materiálů je vidět, že rozhodnutí předcházely vážné diskuze. Existovaly různé tlaky, aliance, k otázce metra se vyjadřovali železničáři, památkáři, dopravní experti, do debat vstupoval zájem hlavního města, hygienika, vrchního architekta… „Neodvážil bych se tvrdit, že pouze a jen prosovětský argument rozhodl. Určitě však hrál velkou roli a vznik metra umožnil,“ shrnuje vědec. Ikarus, trolejbus a spol.Výstavbou podzemky však dopravní změny v hlavním městě neskončily. Z centra se třeba začaly postupně vytrácet tramvaje. Dnes se uvažuje o tom, že se vrátí na horní část Václavského náměstí, kde ukončily svůj provoz v roce 1980. Na ústupu tehdy byly v celé Evropě, aby vznikl prostor pro pěší zóny. A také prý narušovaly zdivo vibracemi. „Skutečný důvod ale nebyl otevřeně artikulován: uvolňování prostoru pro auta,“ upozorňuje Jiří Janáč. Mizely také trolejbusy. V sedmdesátých letech od nich začala upouštět všechna evropská města. Například v Plzni se však nenechali strhnout a používají je nejdéle z českých měst, nepřetržitě již od roku 1941. Mimochodem, popularita trolejbusů se dnes vrací. Třeba Praha je nedávno začala znovu zavádět. Výslovně o retro se však nejedná. Moderní stroje se totiž z trolejí nabíjejí jen část cesty a zbytek trasy jezdí na baterie. Což zní jako docela dobré ekologické řešení. Ale zpět do normalizační Prahy. Tramvají a trolejbusů tedy v tamních ulicích ubylo. Na místo nich k nám však z politických důvodů přicestovaly pověstné autobusy značky Ikarus z Maďarska v rámci spolupráce socialistických zemí. A to přesto, že bylo v kapacitách tehdejšího českého průmyslu obdobné kloubové autobusy vyrábět. Tuto možnost však dostal až během osmdesátých let. NA HUDEBNÍ VLNĚ Víte, co spojuje letopočty 2010, 2012 a 2015? Ne, nejsou to léta, kdy čeští hokejisté získali zlaté medaile na mistrovství světa. Jde o roky, v nichž Michal David vyprodal O2 Arenu. Možná právě on je skutečným retro symbolem tuzemské populární hudby. A hokej v tom sehrál také svou roli… Kariéra Vladimíra Štancla, jak se zpěvák původně jmenoval, se rozjela v osmdesátých letech, kdy do Československa se zpožděním dorazila diskotéková vlna. „Ta byla v Americe i v západní Evropě docela zajímavá. Do české varianty však vstoupili bossové pop music jako František Janeček se svou partou Kroky, který si po šesti letech všimnul, že jeho klavírista Michal David umí zpívat,“ vypráví muzikolog Aleš Opekar z Ústavu dějin umění AV ČR. PhDr. Aleš Opekar, CSc.Ústav dějin umění AV ČR Vystudoval hudební výchovu a češtinu na Filozofické fakultě UK. V letech 1990–1998 pracoval jako vědecký pracovník někdejšího Ústavu pro hudební vědu ČSAV. Mezi lety 1999–2018 byl vedoucím redakce a hudebním dramaturgem Českého rozhlasu Vltava. Od roku 2019 působí v Ústavu dějin umění AV ČR. Zabývá se zejména teorií a dějinami populární hudby. Populární hudbu a world music rovněž vyučuje na Filozofické fakultě MU v Brně a na HAMU v Praze. V roce 1998 založil spolek Popmuseum, jehož je dosud předsedou. Nastala éra radostných písní jako Non stop nebo Céčka, sbírá céčka a hvězda Michala Davida stoupala. Tedy až do revoluce. Po ní se k normalizačním ikonám nikdo moc vracet netoužil, a zpěvák tak strávil devadesátky spíše v hudebním ústraní. Jenže přišel rok 1998 a vítězství našich hokejistů v Naganu. „Petr Svoboda, který tehdy vstřelil rozhodující gól ve finále, přiznal v jednom z rozhovorů, že si v šatně pouštějí Davidovy hity jako Colu, pijeme colu. Proto zpěváka po návratu hokejistů jejich manažeři pozvali na oslavy a velký comeback, který odstartoval jeho retro vlnu, byl na světě,“ líčí Aleš Opekar. Retro do kapsyKabelka. Tak se přezdívalo prvnímu československému tranzistorovému rádiu T58 značky Tesla, které zdobí obálku tohoto čísla našeho časopisu. Tímto přenosným krasavcem, jehož sestrojení znamenalo skutečný technologický průlom, se Československo v roce 1958 blýsklo na světové výstavě v Bruselu. A dnes jako by se v něm snoubilo vše, co si pod pojmem retro představujeme. Od roku 1960 Tesla vyráběla i kapesní verzi těchto přijímačů. Možnost vzít si hudbu kamkoli s sebou tedy díky „tranzistorákům“ byla. Jen se člověk musel spokojit s nabídkou tehdejších rozhlasových stanic. Mimochodem, vybrat si muziku na cesty po svém umožnil až kazetový walkman. Firma SONY tento výdobytek uvedla na trh v roce 1979, jenže k nám se během socialismu masově nedostal. Alternativní československý výrobek se na tuzemských pultech objevil až roku 1985. Ale zpět k tranzistorákům, tedy spíš k hudbě, která se z nich linula. „V šedesátých letech se zrodila novodobá československá pop music, která byla vesměs kvalitní a hrála ji i oficiální média,“ říká Aleš Opekar. Sám má s výrazem retro spojenou právě tuto dekádu, která tuzemské hudbě přinesla třeba nesmrtelné hity z dílny Suchý-Šlitr, jež nazpívali tehdy začínající talenti jako Waldemar Matuška, Helena Vondráčková nebo Marta Kubišová. Muzika měla dobře „našlápnuto“, jenže pak přišla invaze a následná normalizace a naše hudební tvorba jaksi zešedivěla. Mnoho umělců emigrovalo, přístup do médií režim kontroloval přísněji. „Texty byly často nuceně jásavé a spokojené. Orientovaly se na drobné životní radosti, jako narození dítěte,“ popisuje vědec. „Skončili jsme, jasná zpráva,“ zpívá se ve šlágru skupiny Olympic z roku 1982. Stejně smutně vyznívá velká část písní, které v tuzemsku vznikaly v druhé půlce sedmdesátých a začátkem osmdesátých let. „V náladě songů se podle mě odrazilo to, že národ i textaři pochopili, že normalizační situace se jen tak nezmění,“ míní Aleš Opekar. I písně plné skepse se však běžně dostaly do rozhlasu a televize. Vyjadřovaly totiž zklamání z nešťastné lásky, což režimu nevadilo. Když k nám pak v osmdesátkách dorazila již zmiňovaná diskotéková vlna, hudba se naopak výrazně „rozjuchala“ a média najednou hýřila optimismem (ač falešným), po kterém mladí lidé toužili. Chtěli žít Non stop a rozepínat Knoflíky lásky. A ti, kteří o to nestáli, měli možnost volby. Hudební život už totiž začínal být bohatší – o slovo se přihlásila rocková nová vlna, folkaři nebo třeba punk. Zakázané ovoceCo ještě charakterizuje hudební scénu posledních dvou předrevolučních dekád? Její rozpolcenost. „Byl velký rozdíl mezi tím, co hrála masová média, a tím, co si lidé na deskách či páskách pouštěli tajně v soukromí,“ shrnuje Aleš Opekar. Tehdejší hudební publikum se zkrátka dalo rozdělit na dvě skupiny: na ty ve vleku propagandy skrz oficiální popkulturu a na lidi, kteří si svou kulturní identitu hledali pokoutně. Třeba zahraniční rock se dal sehnat jen na černé burze. Ta bývala ve velkých městech každou neděli, v Praze například na Letné, nicméně místa jejího konání se často měnila. „Vždycky, když někde policie burzu rozehnala, šuškandou se domluvilo místo nové,“ vzpomíná vědec. Vlivům anglo-americké scény se však i přes snahy režimu nevyhnula ani oficiální produkce. Do našich rádií se tak mnohdy propašovaly i západní megahity. I když třeba s patnáctiletým zpožděním a nazpívané v češtině. „Lidé si mysleli, že poslouchají českou písničku, přitom šlo o západní hudbu s českým textem. Režim s tím neměl problém, autorská práva se neřešila, přes železnou oponu se nikdo nikoho neptal, natož aby se muselo něco platit. A čeští textaři byli šťastní, že mají lepší podklady než od mnohých domácích skladatelů,“ vysvětluje Aleš Opekar. Renesance vinyluZasáhla vlna popularity retra i hudební průmysl? Vrací se pod jejím vlivem některé aspekty tehdejší tvorby zase do módy? Jak se to vezme. Pop music totiž stojí na určitých formulkách, které se v nových kontextech neustále opakují. Prvky starší populární hudby se tedy běžně objevují v nových nahrávkách, aniž by autor o retro efekt usiloval. „Pop music je vlastně na jakémsi retro principu založená – posluchači je třeba dát něco povědomého a na to pak naroubovat nějakou inovaci,“ konstatuje Aleš Opekar. Opravdovým retrem hudebního světa je pro něj návrat k vinylovým deskám. „Překvapivě se projevuje i u generace, která neprožila dobu, kdy byl gramofon vedle rozhlasu a televize jedinou možností poslechu nově vydávané hudby. Je to dáno určitým mýtem, že zvuk z gramofonu může být lepší než z cédéčka,“ domnívá se muzikolog. Gramofonové desky mají u nás velkou tradici, na několika místech se vyráběly už za první republiky. Po roce 1948 však padlo rozhodnutí vybudovat pouze jeden závod na jejich produkci, a to v Loděnici u Berouna. V tamní firmě GZ Media se také gramodesky lisují dodnes. A není jich málo. Na celém světě ročně vznikne zhruba 200 milionů vinylů, přičemž více než třetinu má na kontě tato tuzemská společnost. Což z ní dělá největšího producenta gramodesek současnosti. Nádech retra tak do obýváků lidí ze všech světadílů přináší právě firma z Česka.   Navštivte expozici technika v domácnostiJedna ze 16 expozic nacházejících se v hlavní budově Národního technického muzea v Praze na Letné (NTM) se jmenuje Technika v domácnosti. Je řazena retrospektivně a je první tohoto druhu v dějinách NTM. Dokumentuje a vysvětluje vývoj mechanických, elektrických, plynových i dalších pomocníků v domácnosti. Obsahuje také jedny z nejstarších předmětů ve sbírkách muzea, shromážděné ještě Vojtěchem Náprstkem. Technika v domácnosti je také místem, kde nejčastěji uslyšíte: „Toto jsme ještě měli doma.“ Kromě technického vývoje představuje také pozoruhodný vývoj spotřebičů po stránce designu.  CESTA DO BUDOUCNOSTI Vážení hosté tleskají. Zástupci vlády i hlavního města přestřihují pásku a první VIP návštěvníci si mohou prohlédnout vůz nové soupravy. A dokonce se s ním poprvé projet. Tentokrát bez strojvedoucího. Vlaky totiž jezdí automaticky, samy. Tak nějak možná bude vypadat zahájení provozu linky D pražského metra do Písnice, které město plánuje na rok 2031. Jezdit by mohlo začít přibližně šedesát let od chvíle, kdy světlo světa spatřily první návrhy, aby podzemní dráha vedla právě i tímto směrem. O metru a moderních trolejbusových tratích se zástupci Prahy již dříve vyjádřili jako o nejekologičtějších řešeních městské hromadné dopravy současnosti. K udržení šance na splnění klimatických cílů se nám tedy metro nakonec hodí. Nejprve předimenzované, na Prahu neekonomické, zastaralé, nakonec ale vzaté na milost. Je reliktem socialismu, každodenním retrem Pražanů. Jak už bylo řečeno, tento pojem si každý vykládá jinak, a to v závislosti na tom, kdy prožíval své dětství nebo dospívání. To je také podle psychologů důvod, proč lidé o „starých časech“ smýšlejí vesměs v dobrém – zkrátka proto, že zároveň vzpomínají na dobu svého mládí. Jsou si přitom dobře vědomi, že socialismus byl dobou totality a o návrat starých pořádků by ve skutečnosti rozhodně nestáli! Tomu ostatně odpovídají i průzkumy veřejného mínění. Ačkoli v nás retro vyvolává většinou pozitivní pocity, na společensko-politické uspořádání v letech 1948–1989 v dobrém vzpomíná pouze méně než deset procent populace. Neškodné idealizace drobných aspektů každodennosti z naší minulosti se tak snad nemusíme bát. Text vyšel v časopise A / Magazín: 2/2024 (verze k listování)2/2024 (verze ke stažení) Text: Viktor Černoch, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s přispěním Radky ŘímanovéFoto: Národní technické muzeum, Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotoportréty jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

07.08.2024 16:56

Skrytými místy Pražského hradu provede zájemce nová mobilní aplikace

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/historicke-vedy/Skrytymi-misty-Prazskeho-hradu-provede-zajemce-nova-mobilni-aplikace/]
Více než 150 let trvající archeologický výzkum Pražského hradu za sebou zanechal mimo jiné zcela nový pohled na historii tohoto významného sídla a také velké množství památek, které jsou dosud zachované na mnoha místech hradního prostoru. Fragmenty starších budov a terénů mapují složitý stavební vývoj objektu, některé se staly součástí přístupných archeologických areálů, jiné však zůstávají veřejnosti skryté. Jen ti nejzasvěcenější vědí, že pod Pražským hradem je několik tisíc metrů čtverečních prostor krytých železobetonovými konstrukcemi, pod kterými odpočívají památky z období přelomu 9. a 10. až 15. století. Málokdo nejspíš tuší, když se prochází třeba po III. nádvoří, že je pod ním schováno 2000 m2 fragmentů staveb z dávných časů. „Hlavní úlohou aplikace je zpřístupnit archeologické památky Pražského hradu co nejširší veřejnosti a zároveň je ochránit před negativním vlivem turistického provozu,“ říká vedoucí projektu Jana Maříková-Kubková z Archeologického ústavu AV ČR, Praha. Návštěvníci zde mohou nahlédnout do tzv. Malých vykopávek kaplí sv. Mořice a jižní části románské baziliky, ale románskou chodbu, která kdysi spojovala baziliku s kostelem sv. Bartoloměje, už neuvidí. Pomocí aplikace mohou návštěvníci nahlédnout například do krypty katedrály sv. Víta. (CC) 3D skeny a rekonstrukce zmizelých stavebAplikace pokrývá pět nejvýznamnějších archeologických areálů: kapli Panny Marie, III. nádvoří – Velké a Malé vykopávky, kryptu katedrály sv. Víta a klášter a baziliku sv. Jiří. Po rozkliknutí se ukáže 3D sken prostoru, ve kterém můžou zájemci dále zkoumat jednotlivé stavby a na časové ose si projít, jak se konkrétní areál měnil. Seznámí se nejen se stavebními fázemi jednotlivých církevních budov, ale i s pozůstatky rezidenční zástavby či opevnění. „Aplikaci lze využívat on site i off site – tedy jako průvodce po Pražském hradě i doma v obýváku. Celkem lidé můžou projít skoro pět tisíc metrů čtverečních,“ říká Jana Maříková-Kubková. Aplikace je postavena na 3D skenech současného stavu, který doplňují body s informacemi o stavbě samé a historii jejího výzkumu. Práce na aplikaci trvala čtyři roky a navazuje na digitální mapu archeologických areálů, která vznikla k zefektivnění archeologické památkové péče a je k dispozici především odborníkům. Prohlédnout si lze také prostory pod bazilikou sv. Jiří. Archeologické areály jsou velmi křehké, vznikaly v obdobích po 1. a 2. světové válce, v návaznosti na velké rekonstrukce spojené s archeologickým výzkumem. Na památky, které jsou zahrnuty v aplikaci, působí negativně proměny klimatu, jež s sebou nesou různé typy poškození, a proto není žádoucí zhoršovat jejich stav nadměrným návštěvnickým provozem. V drtivé většině je v současnosti zakrývají železobetonové konstrukce, které jsou samy o sobě působivými technickými díly. „Archeologické areály jsou významné z mnoha hledisek, jsou mimo jiné součástí tvorby naší kulturní identity. Modelují naši historii. Je to naše rodinné stříbro, které je potřeba chránit. Zároveň je škoda ho neukázat, což řeší tahle aplikace,“ dodává Jana Maříková-Kubková. Vznik mobilní aplikace Pražský hrad archeologický podpořily projekty Technologické agentury České republiky a program Strategie AV21. Stáhnout si ji můžete na obvyklých platformách zdarma v české, anglické a německé verzi. Ukázka z aplikace Pražský hrad archeologický O chrámu sv. Víta si rovněž můžete přečíst v článku Živá paměť katedrály, který vyšel v magazínu A / Věda a výzkum. Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; Shutterstock Text a fotografie označené (CC) jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

07.08.2024 07:28

Laserem proti mikroorganismům. Výzkum vědců pomůže ve zdravotnictví i průmyslu

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Laserem-proti-mikroorganismum.-Vyzkum-vedcu-pomuze-ve-zdravotnictvi-i-prumyslu/]
Biofilm je tenká vrstva společenstva mikroorganismů, která roste na povrchu nějaké struktury a ulpívá na něm. Biofilmy jsou všude kolem nás a mají zásadní vliv na život na Zemi. Mohou obsahovat bakterie, kvasinky či jiné mikroorganismy. Biofilmy jsou ale vážným problémem v oborech, jako je medicína nebo průmysl. Kontaminují totiž zdravotnické vybavení, například katétry a implantáty, což může vést k chronickým infekcím. V průmyslu zase způsobují korozi a znečištění zařízení. Dokonce i ve vesmíru mohou ohrožovat klíčové prvky zařízení jako jednotky na úpravu vody či skafandry. Jak předejít tvorbě biofilmů Existují dvě hlavní strategie, jak se s biofilmy vypořádat. „První je již vytvořené biofilmy zlikvidovat. A vůbec nejúčinnějším způsobem, jak se vyhnout problémům s biofilmy, je zabránit jejich vzniku,” říká vedoucí výzkumného týmu Zdena Palková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v centru BIOCEV. Nedovolit mikroorganismům, aby na povrch přilnuly, dokážou moderní metody zahrnující antimikrobiální úpravy povrchů a nanotechnologie. Právě na ně se zaměřuje tým Zdeny Palkové ve spolupráci s kolegy z laserového Centra HiLASE v čele s Petrem Hauschwitzem z Fyzikálního ústavu AV ČR. Společným cílem je navrhnout a zavést pokročilé nanostrukturové úpravy povrchů materiálů, které se běžně používají v medicíně a průmyslu, tím výrazně omezit nebo zcela zabránit přichytávání mikrobů, a potlačit tak nežádoucí vznik biofilmů. Mechanické odstranění biofilmů totiž často není možné, například u implantátů v těle pacienta. „I přes pokroky ve výzkumu stále neznáme všechny detaily o biofilmech. Chybějí nám informace o jejich vnitřní struktuře a organizaci, což je klíčové pro efektivní boj proti nim. Proto je nedílnou součástí naší snahy i samotný základní výzkum, bez kterého nemůžeme odhalit a pochopit mechanismy vztahu mezi různě efektivní přilnavostí mikrobů a tvorbou komplexních biofilmů,” dodává Zdena Palková. Pokročilé laserové technologie otevírají nové možnosti Výzkumný program RWP3 (Research work package 3; Laser applications in biotechnology) v projektu LasApp se proto zaměřuje na vývoj laserových technologií pro pokročilé povrchové úpravy vybraných materiálů ze zdravotnického a průmyslového odvětví, které jsou často právě biofilmy kontaminovány. „Cílem je vytvořit povrchy, které díky speciální struktuře na mikroskopické a nanometrové úrovni brání přilnutí bakterií a dalších mikroorganismů,“ vysvětluje Petr Hauschwitz z Fyzikálního ústavu AV ČR, vedoucí výzkumného týmu laserového mikroobrábění Centra HiLASE. Laserové strukturování je moderní metoda, která umožňuje precizní úpravy povrchů materiálů na mikro- a nano- úrovni. S využitím špičkových laserových technologií lze vytvářet struktury s detailem v řádu stovek nanometrů, které jsou menší než průměrný rozměr bakterie nebo mikrobu, což výrazně snižuje pravděpodobnost jejich přichycení na povrch. Rychlejší a efektivnější mikro- a nanostruktury pro boj s biofilmy Vedle samotného vývoje funkční topografie se týmy zaměřují na zefektivnění laserové výroby s využitím pokročilých technik dynamického tvarování laserového svazku pomocí prostorového světelného modulátoru (SLM) a interferenčního obrábění. Tyto metody umožňují rychlejší a efektivnější výrobu povrchů, které lze aplikovat i na složitě tvarované předměty. To je velmi důležité jak pro průmysl, tak pro zdravotnictví. Tato inovace může významně zlepšit způsoby, jak bojovat proti mikrobiální kontaminaci. „Očekáváme, že naše výsledky povedou k vývoji nových povrchových úprav, které budou schopné eliminovat široké spektrum mikroorganismů a předcházet tvorbě nežádoucích biofilmů,“ dodává Petr Hauschwitz. Výsledky projektu znamenají významný přínos k současným poznatkům o efektivní výrobě funkčních nanostruktur a budou publikovány v prestižních odborných časopisech. Vědecká spolupráce přináší praktické výsledky Interdisciplinární spolupráce mezi mikrobiology z BIOCEV a laserovými specialisty z HiLASE již přináší první hmatatelné výsledky. „Naše společné úsilí vedlo k vytvoření prvních typů povrchových úprav, které snižují riziko mikrobiální kontaminace,“ říká Petr Hauschwitz. „Tato úspěšná fáze nás utvrzuje v tom, že jdeme správným směrem. Nyní se zaměříme na další vývoj topografií, abychom rozšířili účinnost proti více typům mikrobů,“ zdůrazňuje. Tyto úpravy mají potenciál, aby zlepšily hygienické standardy ve zdravotnictví. Technologie využívající dynamické tvarování laserového svazku a interferenční obrábění nejenže brání přilnutí mikroorganismů a následné tvorbě biofilmů, ale také výrazně urychlují a zlevňují výrobní procesy. Středočeské Silicon Valley Obě vědecká centra, BIOCEV a HiLASE, jsou součástí vědecko-technologického klastru STAR (Science and Technology Advanced Region), který vznikl v roce 2015 nedaleko Prahy mezi obcemi Vestec, Zlatníky-Hodkovice a Dolní Břežany. Na území o rozloze 23 km2 působí více než 1000 vědců a studentů v oblasti biotechnologií, biomedicíny, laserů a laserových aplikací. Výsledky bádání vědců z BIOCEV směřují k návrhům nových léků a léčebných metod, např. proti rakovině, neplodnosti nebo covid-19. Fyzici z Dolních Břežan vyvíjejí supermoderní lasery, které se uplatňují v průmyslových aplikacích, medicíně, ve vesmíru i obraně. „Naším cílem je maximálně využít vědeckého a technologického potenciálu, který představují výzkumné organizace a firmy ve STAR. Pořádáme networkingové a vzdělávací akce, kde společně diskutujeme o možnostech podpory vědců i mezioborové spolupráce. Právě takové jako mezi Zdenou Palkovou a Petrem Hauschwitzem. Výsledky dalších vědeckých synergií napříč přírodními a technickými obory mohou být velkým přínosem pro společnost,“ říká Jana De Merlier, ředitelka STAR klastru. Kontakt:Petr Solilpetr.solil@biocev.eu Interdisciplinární projekt LasApp: spojení laserů s mikrobiologií Projekt LasApp rozvíjí centra vědecké excelence a kompetence v laserové technice se zaměřením na vláknové a tenkodiskové lasery a jejich potenciální aplikace pro chytrou výrobu, vesmírné a biotechnologické aplikace. Spojuje excelentní laserová výzkumná centra Akademie věd České republiky s dalšími špičkovými pracovišti. V tomto případě experti z projektu LasApp a vědecko-technologického klastru STAR v rámci silně interdisciplinárního přístupu kombinují špičkové laserové technologie s unikátním know-how v oblasti biofilmů. Výzkumníci se mohou opřít o robustní zázemí pro práci s daty, automatizaci, robotizaci a využití umělé inteligence. Součástí projektu je také vývoj technologií pro výrobu speciální a ultra přesné optiky a pokročilých diagnostických metod. Více na www.lasapp.cz.

05.08.2024 16:14

Vědci vyvinuli novou kontrastní látku, která pomůže včas odhalit skryté nemoci

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/chemicke-vedy/Vedci-vyvinuli-novou-kontrastni-latku-ktera-pomuze-vcas-odhalit-skryte-nemoci/]
Zatímco magnetická rezonance (MRI) se hodí hlavně pro přesné vyšetření vnitřních orgánů nebo mozku, pozitronovou emisní tomografii (PET) je zase vhodné využít při podezření na zhoubné choroby, jako jsou nádory. Dokáže totiž velmi dobře zobrazit patologicky změněné buňky. O tom, že propojení těchto dvou zobrazovacích metod by pomohlo vylepšit diagnostiku, nebylo pochyb. Jenže silné magnetické pole v MRI komplikuje fungování elektroniky využívané v PET. Když výzkumníci tento problém vyřešili, zbývalo ještě vyvinout duální kontrastní látku, kterou by bylo možné využít v obou metodách. A právě to se povedlo vědcům z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, kteří na objevu spolupracovali s kolegy z Univerzity v Tübingenu v Německu a z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Současné PET/MRI zobrazení zdravých a poškozených myších ledvin pomocí duální kontrastní látky Chytrá molekula„Předchozí pokusy o vytvoření PET/MRI kontrastních látek se soustředily na výrobu složitých molekul, náročných na přípravu a s úzkým rozsahem použití. My jsme na to šli opačně. Navrhli jsme molekulu, jejíž aplikace je jednoduchá a široká a radiologové ji intuitivně pochopí. Má všechny příznivé vlastnosti současných MRI kontrastních látek a zároveň poskytuje PET signál. To přidává zcela nový typ informace, zvyšuje přesnost a rozšiřuje možnosti diagnostiky,“ vysvětluje Miloslav Polášek, vedoucí skupiny koordinační chemie v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, kde práce začala. Vědci navíc novou látku dokážou vyrobit rychle a efektivně. Navržená molekula totiž kombinuje gadolinium a radioaktivní fluor-18, látky, jež se běžně používají v lékařských skenech, a jsou tedy snadno dostupné. Za pouhých třicet minut výzkumníci zvládnou vyrobit takové množství látky, které stačí k vyšetření pěti pacientů. Miloslav Polášek z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR „Abychom dokázali spojit obě části, museli jsme překonat několik problémů, například velký rozdíl v množství látky potřebném pro MRI a PET zobrazování. Přišli jsme na inovativní řešení, jak v MRI kontrastní látce jednoduše nahradit neradioaktivní atomy fluoru za radioaktivní fluor-18. Reakce je elegantní, rychlá a efektivní,“ říká spoluautor studie Jan Kretschmer, bývalý doktorand Miloslava Poláška, který nyní působí ve skupině Andrého Ferreiry Martinse ve Werner Siemens Imaging Center na Univerzitě v Tübingenu. Revoluční objevVýsledná kontrastní látka zůstává v těle stabilní, což je velmi slibné pro budoucí klinické použití. Při testování na zvířecím modelu navíc vědci došli k potenciálně průlomovému zjištění. Přišli totiž na to, že jedna zdánlivě zdravá myš má problémy s ledvinami. Odhalit je bylo možné právě díky kombinovanému sledování prostřednictvím PET a MRI. Tato neinvazivní forma zobrazování umožňuje sledovat v reálném čase biochemické procesy v orgánech pomocí hromadění a následného vylučování kontrastní látky. „Tato metoda představuje významný posun směrem k personalizované diagnostice, což potvrzuje významný diagnostický potenciál naší hybridní molekuly. V oblasti přesného zobrazování se jedná o revoluční objev. Jsme na cestě, která umožní nejen určit jakou nemocí pacient trpí, ale taky její stadium, typ nebo agresivitu,“ dodává André Ferreira Martins. Miloslav Polášek (vlevo) z ÚOCHB a Jan Kretschmer z Univerzity v Tübingenu Podle Miloslava Poláška má nová hybridní kontrastní látka vlastnosti, které z ní činí prvního vážného kandidáta na PET/MRI látku použitelnou v klinickém prostředí. Již je patentovaná a nyní výzkumníci hledají potenciální investory. Text: Radka Římanová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy ÚOCHB AV ČRFoto: Shutterstock; Tomáš Belloň, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

05.08.2024 09:35

Nová PET/MRI kontrastní látka slibuje včasné odhalení skrytých nemocí

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Nova-PET-MRI-kontrastni-latka-slibuje-vcasne-odhaleni-skrytych-nemoci/]
Lékařství stále hledá nové způsoby, jak zdokonalit dostupné zobrazovací metody. Kombinace MRI a PET je jedním z takových příkladů. Pro přesné vyšetření vnitřních orgánů nebo mozku je vhodné využít MRI za použití kontrastní látky. Při podezření na zhoubné choroby, jako jsou nádory, se hodí naopak PET diagnostika. Dokáže totiž velmi dobře zobrazit patologicky změněné buňky. Spojení obou technik bylo výzvou, protože silné magnetické pole v MRI komplikuje fungování elektroniky využívané v PET. Tento problém se nicméně už podařilo vyřešit a hybridní PET/MRI, současná nejpokročilejší zobrazovací zařízení, už začínají být dostupná. Posledním úkolem k řešení tak zůstává vývoj duální kontrastní látky, která by fungovala zároveň v MRI i v PET. Řešením může být právě společný objev českých a německých vědců. Popisovaný přístup je jednoduchý a efektivní. Dr. Miloslav Polášek, vedoucí skupiny Koordinační chemie v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, kde práce začala, vysvětluje: „Předchozí pokusy o vytvoření PET/MRI kontrastních látek se soustředily na výrobu složitých molekul, náročných na přípravu a s úzkým rozsahem použití. My jsme na to šli opačně. Navrhli jsme molekulu, jejíž aplikace je jednoduchá a široká a radiologové ji intuitivně pochopí. Má všechny příznivé vlastnosti současných MRI kontrastních látek a zároveň poskytuje PET signál. To přidává zcela nový typ informace, zvyšuje přesnost a rozšiřuje možnosti diagnostiky.“ Působivé je, že vědci dokážou za pouhých třicet minut vyrobit množství látky, které stačí k vyšetření pěti pacientů. Kontrastní látka navíc zůstává v těle stabilní, což je velmi slibné pro budoucí klinické použití. „Naše řešení je chytře navržená molekula, která kombinuje gadolinium a radioaktivní fluor-18, což jsou látky běžně používané v lékařských skenech, a tedy snadno dostupné. Abychom dokázali spojit obě části, museli jsme překonat několik problémů, například velký rozdíl v množství látky potřebného pro MRI a PET zobrazování. Přišli jsme na inovativní řešení, jak v MRI kontrastní látce jednoduše nahradit neradioaktivní atomy fluoru za radioaktivní fluor-18. Reakce je elegantní, rychlá a efektivní,“ říká Dr. Jan Kretschmer, bývalý doktorand Dr. Poláška a první spoluautor studie, který teď pracuje ve skupině prof. André Ferreiry Martinse ve Werner Siemens Imaging Center na Univerzitě v Tübingenu. Vědci zaznamenali během testování na zvířecím modelu potenciálně průlomové zjištění. S překvapením zjistili, že jedna zdánlivě zdravá myš má problémy s ledvinami. Odhalit je bylo možné právě díky kombinovanému sledování prostřednictvím PET a MRI. Tato neinvazivní forma zobrazování umožňuje sledovat v reálném čase biochemické procesy v orgánech pomocí hromadění a následného vylučování kontrastní látky. Prof. Martins dodává: „Tato metoda představuje významný posun směrem k personalizované diagnostice, což potvrzuje významný diagnostický potenciál naší hybridní molekuly. V oblasti přesného zobrazování se jedná o revoluční objev. Jsme na cestě, která nejen umožní určit jakou nemocí pacient trpí, ale taky její stadium, typ nebo agresivitu.“ Nová hybridní kontrastní látka už je patentovaná a výzkumníci hledají potenciální investory. Podle Dr. Poláška má tato látka z laboratoří ÚOCHB vlastnosti, které z ní činí prvního vážného kandidáta na PET/MRI látku použitelnou v klinickém prostředí. Původní článek: Kretschmer, J.; Chiaffarelli, R.; Cotton, J.; Blahut, J.; Ralis, J.; Dračínský, M.; Matějková, S.; Vuozzo, M.; Seeling, U.; Schmid, A. M.; Martins, A. F.; Polášek, M. A Macrocyclic Hybrid PET/MRI Probe for Quantitative Perfusion Imaging In Vivo. Angew. Chem. Int. Ed. 2024, e202409520. https://doi.org/10.1002/anie.202409520 Kontakt: Veronika SedláčkováPR ÚOCHB AV ČRveronika.sedlackova@uochb.cas.cz 

02.08.2024 07:42

Skrytými místy Pražského hradu provede zájemce aplikace. Třeba i z obýváku

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Skrytymi-misty-Prazskeho-hradu-provede-zajemce-aplikace.-Treba-i-z-obyvaku/]
Více než 150 let trvající archeologický výzkum Pražského hradu za sebou zanechal mimo jiné zcela nový pohled na historii tohoto významného sídla a také velké množství památek, které jsou dosud zachované na mnoha místech hradního prostoru. Fragmenty starších budov a terénů mapují složitý stavební vývoj Hradu, některé se staly součástí přístupných archeologických areálů, jiné však zůstávají veřejnosti skryté. „Hlavní úlohou aplikace je zpřístupnit archeologické památky Pražského hradu co nejširší veřejnosti a zároveň je ochránit před negativním vlivem turistického provozu,“ říká vedoucí projektu Jana Maříková-Kubková z Archeologického ústavu AV ČR, Praha. Jen ti nejzasvěcenější vědí, že pod Pražským hradem je několik tisíc metrů čtverečních prostor krytých železobetonovými konstrukcemi, pod kterými odpočívají památky z období 9./10.–15. století.  Málokdo nejspíš tuší, když se prochází třeba po III. nádvoří, že je pod ním schováno 2000 m2 fragmentů staveb z dávných časů. Návštěvníci zde mohou nahlédnout do tzv. Malých vykopávek kaplí sv. Mořice a jižní částí románské baziliky, ale románskou chodbu, která kdysi spojovala baziliku s kostelem sv. Bartoloměje, už neuvidí. 3D skeny a rekonstrukce zmizelých staveb Aplikace pokrývá pět nejvýznamnějších archeologických areálů: kapli Panny Marie, III. nádvoří – Velké a Malé vykopávky, kryptu katedrály sv. Víta a klášter a baziliku sv. Jiří. Po rozkliknutí se ukáže 3D sken prostoru, ve kterém můžou zájemci dále zkoumat jednotlivé stavby a na časové ose si projít, jak se konkrétní areál měnil. Seznámí se nejen se stavebními fázemi jednotlivých církevních budov, ale i s pozůstatky rezidenční zástavby či opevnění. „Aplikaci lze využívat on site i off site – tedy jako průvodce po Pražském hradě i doma v obýváku. Celkem lidé můžou projít skoro 5000 m2,“ říká Jana Maříková-Kubková. Lze ji stáhnout na obvyklých platformách zdarma v české, anglické a německé verzi. Aplikace je postavena na 3D skenech současného stavu, který doplňují body s informacemi o stavbě samé a historii jejího výzkumu. Práce na aplikaci trvala čtyři roky a navazuje na digitální mapu archeologických areálů, která vznikla k zefektivnění archeologické památkové péče a je k dispozici především odborníkům. Rodinné stříbro Archeologické areály jsou velmi křehké, vznikaly v obdobích po 1. a 2. světové válce, v návaznosti na velké rekonstrukce spojené s archeologickým výzkumem. Na památky, které si lze v aplikaci prohlédnout, působí negativně proměny klimatu, jež s sebou nesou různé typy poškození, a proto není žádoucí zhoršovat jejich stav nadměrným návštěvnickým provozem. V drtivé většině je v současnosti zakrývají železobetonové konstrukce, které jsou samy o sobě působivými technickými díly. „Archeologické areály jsou významné z mnoha hledisek, jsou mimo jiné součástí tvorby naší kulturní identity. Modelují naši historii. Je to naše rodinné stříbro, které je potřeba chránit. Zároveň je škoda ho neukázat, což řeší tahle aplikace,“ popisuje Jana Maříková-Kubková. Vznik mobilní aplikace Pražský hrad archeologický podpořily projekty Technologické agentury České republiky a program Strategie AV21. Kontakt: Jana Maříková-KubkováArcheologický ústav AV ČR, Prahajana.marikova.kubkova@gmail.com

01.08.2024 08:35

Nanočástice poodkrývají taje nelineární dynamiky otevřených systémů

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Nanocastice-poodkryvaji-taje-nelinearni-dynamiky-otevrenych-systemu/]
Tým z ÚPT AV ČR již několik desetiletí systematicky využívá silové účinky světla pro praktické aplikace, např. jako kompaktní optické pinzety pro bezkontaktní manipulaci s mikroorganismy a nanoobjekty, světelný tažný svazek nebo světelnou třídičku mikroobjektů. V posledních letech optické síly tvoří vhodný nástroj i pro experimentální modelové systémy, které poskytují hlubší pochopení fyzikálních dějů v nanosvětě a na rozhraní klasické a kvantové fyziky. „Práce publikovaná v časopise Nature Physics představuje experimentální systém se dvěma skleněnými nanočásticemi, které levitují ve světelných svazcích. Je unikátní v tom, že umožňuje „přepínat“ fyzikální povahu světelného působní mezi částicemi. Tato vlastnost upoutala i naše kolegy na Vídeňské univerzitě, kteří publikovali studii jiné geometrie ve stejném čísle,“ říká Oto Brzobohatý, vedoucí výzkumné skupiny Levitační fotoniky ÚPT AV ČR. Proč je experimentální modelový systém zajímavý? Fyzika často popisuje realitu pomocí zjednodušených modelů, které vysvětlují podstatu pozorovaných jevů a odhalují zákonitosti, jimiž se realita řídí. S rozvojem technologií lze pozorovat stále více detailů a nalézat hranice platnosti starých modelů, což vede k jejich revizi – např. newtonovská dynamika versus speciální teorie relativity, klasický popis atomu versus kvantový. A právě zavedený kvantový popis se zaměřuje zejména na tzv. hermitovské systémy, které jsou izolované a neinteragují s okolím. Tato vlastnost zajistí, že jejich kvantově-matematický popis měřitelných veličin vždy poskytuje reálná čísla, která je možné naměřit. Na rozdíl od hermitovských systémů ty nehermitovské zahrnují i interakci s okolím, vykazují útlum nebo zesílení, a tak blíže popisují reálné systémy. V jejich případě matematický popis veličin pro vhodné kombinace parametrů může poskytnout rovněž hodnoty reálné, ale častěji poskytuje hodnoty s reálnou i imaginární složkou. „Systém pak např. exponenciálně navyšuje svou výchylku a stává se nestabilním. Při velkých výchylkách se však již mění chování systému, přestává mít lineární odezvu na výchylku a projevuje se nelineární chování. Vhodná nelinearita může zastavit nárůst výchylek, systém se stabilizuje a vytvoří se tzv. limitní cyklus oscilující s výrazně vyšší výchylkou. Malá změna, např. jednoho parametru systému, pak vede k velké změně v chování systému, což vytváří ideální základ pro citlivý senzor,“ vysvětluje výhody nelineárního nehermitovského systému Pavel Zemánek, vedoucí oddělení Mikrofotoniky ÚPT AV ČR. „Skleněné nanokuličky ve světle“ jako široce laditelný nehermitovský experimentální systém V ÚPT AV ČR využili experimentální platformu s křemennými nanočásticemi, které byly zachycené ve vakuu v laserových svazcích. Interakce nanočástic s okolím se tak omezila pouze na dobře kontrolované silové působení fotonů dopadajících laserových svazků nebo fotonů rozptýlených od druhé nanočástice. Nanočástice pak tvoří miniaturní oscilátory, které jsou vzájemně svázané rozptýlenými fotony a v prostoru periodicky kmitají jako malinkaté kuličky v okolí dna důlku nebo kyvadla hodin. „Unikátní je možnost jedním parametrem laserového svazku změnit mezičásticovou interakci např. z reciproční, kdy je systém hermitovský a mezičásticové síly po vychýlení částice mají opačný směr (stejně jako např. gravitační nebo elektrostatická síla), na nereciproční, kdy je systém nehermitovský a laserový svazek ‚tlačí‘ obě částice stejným směrem. I v druhém případě nanočástice kmitají kolem svých rovnovážných poloh při určitých výkonech svazků, avšak při jejich rozvážení začnou navyšovat amplitudu kmitů až do okamžiku, kdy zasáhne nelinearita silové interakce a jejich pohyb se stabilizuje do tzv. limitního cyklu. V práci jsme studovali právě takový přechod nehermitovského systému a jeho vlastnosti,“ vysvětluje Oto Brzobohatý. Budou levitující nanočástice součástí kvantových technologií? I když jsou nanočástice stonásobně menší než průměr lidského vlasu, z pohledu kvantové fyziky jsou stále moc velké na to, aby vykazovaly kvantové chování. „Zatím existuje jen několik experimentů, které naznačují, že levitující nanočástice již otevřely dveře do kvantového světa a chovají se jako kvantový oscilátor. Stále však chybí experiment, ve kterém by se prokázaly měřitelným kvantovým efektem, podobně jako např. laserem chlazené ionty. My prozatím zůstáváme s experimenty v klasické fyzice,“ říká Pavel Zemánek. „Zvolená experimentální platforma nám umožňuje řádově navýšit počet interagujících nanočástic a navíc rozšířit experimenty i na interakci nanočástic s chladnými ionty v laboratořích našich kolegů v ÚPT AV ČR i na Univerzitě Palackého v Olomouci. Tím bychom se experimentálně přiblížili režimu vázaných hybridních kvantových oscilátorů, které jsou považovány za jeden ze stavebních kamenů budoucích kvantových technologií,“ uzavírá Pavel Zemánek. Vizualizace dvou levitujících nanočástic Kontakt: prof. RNDr. Pavel Zemánek, Ph.D.Ústav přístrojové techniky AV ČRzemanek@isibrno.cz Mgr. Oto Brzobohatý, Ph.D.Ústav přístrojové techniky AV ČRotobrzo@isibrno.cz