31.07.2024 12:07

Transfer z Akademie věd do průmyslu: šance, jak dále rozvíjet českou ekonomiku

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Transfer-z-Akademie-ved-do-prumyslu-sance-jak-dale-rozvijet-ceskou-ekonomiku-00001/]
Jak byste charakterizoval postavení CETAV? Jednoduše řečeno, máme na starosti transfer vědeckých výsledků. Centrum v tomto ohledu provádí transferové aktivity na pracovištích a pokrývá jejich nejrůznější potřeby. Například konzultace při ochraně duševního vlastnictví, vyhledání průmyslového partnera nebo podporu při zakládání spin-off společností a získávání dalšího financování. Co se za dobu existence centra podařilo? Vedle toho, že jsme „postavili“ nový tým projektových manažerů, kteří aktuálně pracují s více něž třiceti případy transferu ze všech tří vědních oblastí, spuštění Programu rozvoje aplikací a komercializace – zkráceně PRAK. Martin Smekal (CC) V čem PRAK „změnil hru“?Akademie věd se stala první výzkumnou organizací v České republice, která má vlastní akcelerátor. Připojila se tak k zahraničním organizacím jako Fraunhoferova společnost, Nizozemská organizace pro aplikovaný vědecký výzkum – TNO nebo Technical Research Centre of Finland – VTT. V průběhu necelého roku uspořádal CETAV tři kola programu PRAK, do něhož pracoviště podala zatím 68 přihlášek. A řečí dalších dat?V roce 2023 jsme podpořili prvních deset projektů z osmi pracovišť. Letos jsme do programu zařadili dalších 23. Připravili jsme také takzvaný Checklist pro zakládání spin-off společností. Rozpracováno máme 14 projektů na založení spin-off v 11 ústavech. Tři z nich už vznikly. CETAV pomohl pracovištím rovněž získat finanční zdroje, například od Technologické agentury ČR nebo z Technologické inkubace od CzechInvestu. Jsme partnerem a vybraným poskytovatelem inkubačních služeb a podpořili jsme přípravu podávání přihlášek. Pracoviště mohou získat 1,5–4,5 milionu korun na projekt. Jakou roli mají v transferu humanitní obory? Jde je vůbec transferovat? Specifikem třetí vědní oblasti je, že se zaměřují na pozitivní společenský dopad a nutně neusilují o profit. Jejich aktivity přispívají k efektivnímu přenosu poznatků a podporují rozhodování založené na faktech, a generují tak úspory – ve veřejných rozpočtech, domácnostech nebo soukromém sektoru. Jakým pracovištím „třetí vědní“ aktuálně pomáháte? Například s Psychologickým ústavem spolupracujeme na projektu zvyšování kvality psychometrického testování a nastartování spolupráce s Vládním analytickým útvarem na tvorbě rešerší pro hodnocení dopadů regulace. Ústavu pro soudobé dějiny pomáháme s rozvojem vzdělávací aplikace HistoryLab. Masarykovu ústavu a Archivu jsme pomohli zmapovat kroky, které musí učinit, aby mohl poskytovat akreditované vzdělávání o elektronické spisové službě a e-governmentu. Hlásil se některý další projekt z třetí vědní oblasti do programu PRAK?Aktuálně uspěl v třetím kole projekt Ústavu pro českou literaturu „Česká poezie pro školu a odbornou veřejnost“. Vyvíjí digitální fulltextovou databázi české poezie 19. a počátku 20. století. Doufáme, že jim pomůžeme i v dalším rozvoji. Jakým překážkám při transferu čelíte nejčastěji?Chybějí nástroje pro motivaci vědců, aby prováděli transferové aktivity nad rámec svých standardních činností. PRAK je krok správným směrem, musíme si ale uvědomit, že ho Akademie věd financuje z vlastního, už tak napjatého rozpočtu. Překážkou je i nedostatek prostředků pro financování vysoce rizikových proof-of-concept aktivit. Ačkoli jsou vědecky nezajímavé, jsou ale nutné pro škálování technologií a jejich převedení do reálného prostředí v průmyslu. O co konkrétně v proof-of-concept aktivitách jde?O realizaci nápadu, metody nebo principu, aby se prokázala jeho proveditelnost nebo životaschopnost zejména pro konkrétní uplatnění. Zároveň, aby se ověřilo, jaké parametry má produkt nebo služba splňovat, aby ji potenciální zákazníci chtěli. Stojí to hodně peněz a může se ukázat, že záměr nelze uskutečnit – tedy že všechna snaha, finance a energie vyšly na prázdno. Je proto důležité, abychom našli kompetentní členy týmu a včas začali spolupracovat s důležitými průmyslovými partnery. Bez toho by úspěšný transfer nešlo realizovat. Máte nový název i logo. Jak pomůže propagaci CETAV? Zvýší prestiž a rozpoznatelnost centra v akademickém i byznysovém prostředí. Ke změně názvu jsme přistoupili, protože přesněji odráží šíři vědních oborů. Zahrnuje nejen technologie, ale i výsledky humanitních a společenských věd. A k novému názvu patří i nové logo. Posílí vizuální identitu centra a pomůže jeho vnímání jako transferové organizace podporující všechny tři oblasti výzkumu v Akademii věd. Nové logo CETAV (CC) Jak využíváte zázemí Akademie věd v konkurenci ostatních transferových center? Jsme transferové centrum, které spadá do organizace s unikátním renomé. Pomáhá nám to při navazování vztahů s byznysovou sférou. Co se pracovišť týká, zázemí Akademie věd nám umožňuje s nimi spolupracovat na transferu excelentních vědy. Důležitá je také její podpora při financování programu PRAK. Máte nějaký vzor ze zahraničí?Jsme součástí mezinárodních organizací, jako jsou TTO Circle – The European Technology transfer Offices Circle, a ASTP – Association of European Science and Technology Transfer Professionals. Spolupracujeme s mnoha zahraničními vědeckými institucemi, které mimo jiné umožňují výměnu informací a poskytují náměty k práci. Plánujete další změny v CETAV?Postupně rozšiřujeme oba týmy, projektový i rozvojový. Máme v plánu pokračovat s programem PRAK a dále rozšiřovat spolupráci s pracovišti. Na co se chcete v nové strategii soustředit v blízké budoucnosti?Rozšíříme základnu spolupracujících vědeckých týmů a podnítíme jejich zájem o účast v PRAK. Pracovištím nabídneme také zprostředkování finančních nástrojů pro transfer od dalších externích poskytovatelů a podpoříme zakládání nových spin-off společností. Plánujeme připravit i návrh konceptu transferu znalostí pro třetí vědní oblast. Zkrátka, chceme pomáhat „na svět“ skvělým nápadům z Akademie věd. Pokud se uplatní, je to i šance pro rozvoj naší ekonomiky. Text: Zuzana Duplalová a Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Shutterstock; Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

29.07.2024 09:28

Pokročilá teorie informace odhaluje příčiny extrémních jevů (nejen) v počasí

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Pokrocila-teorie-informace-odhaluje-priciny-extremnich-jevu-nejen-v-pocasi/]
Extrémní jevy ovlivňují přírodu, průmysl, zemědělství, zdraví i lidské společenství jako celek. Určení kauzálních vztahů, tj. rozlišení příčiny a následků, je intenzivně se rozvíjejícím odvětvím vědy. Matematici, fyzici, informatici a specialisté dalších oborů navrhují výpočetní metody a vyvíjejí počítačové algoritmy, jež z experimentálních dat extrahují vědomosti o příčinných, kauzálních vztazích. Vědci tak určují, která ze sledovaných veličin představuje příčinu zkoumaných jevů a procesů. Obecnější otázka přinesla konkrétnější odpovědi Navzdory zvýšenému zájmu o tyto oblasti překvapivě málo výzkumných týmů kombinuje studium kauzality a extrémních jevů. Existují práce, které zjišťují, zda extrémy v jedné proměnné způsobují extrémy v jiné proměnné. Vědci z Ústavu informatiky AV ČR si položili obecnější otázku: Která ze dvou nebo více potenciálních kauzálních proměnných způsobuje extrémy v ovlivněné proměnné, bez ohledu na to, jestli kauzální proměnná extrémní hodnoty obsahuje. Neboli: v konkrétním případě jarních mrazů ve Francii je ovlivněnou proměnnou přízemní teplota vzduchu, denní průměr nebo minimum. Kauzální proměnné jsou v tomto případě tři: severoatlantická oscilace (NAO, North Atlantic Oscillation), Blocking Index (BI) a sibiřská tlaková výše (SH, Siberian High). Otázka, kterou si vědci kladli, tedy zněla – způsobuje extrémy v teplotě severoatlantická oscilace, blocking index, nebo sibiřská tlaková výše bez ohledu na to, jestli samy dosahují extrémních hodnot? Za mrazem spálenými vinicemi stojí dvě události Odpověď poskytuje matematická a výpočetní metoda, kterou tým vedený Milanem Palušem z Ústavu informatiky AV ČR představil v prestižním časopise Science Advances. Tato informatická metoda využívá konceptu Rényiho entropie, jenž překonává standardní Shannonovu teorii informace. Vyvinuté algoritmy jsou testovány v řadě numerických simulací extrémních jevů. „Simulace vždy obsahuje tři proměnné: jednu ovlivněnou, effect variable, a dvě kauzální, cause variables. Jedna cause variable způsobuje posun průměru, resp. všech hodnot v effect variable, druhá specificky vyvolává extrémy v effect variable,“ nastiňuje Milan Paluš. Zpět k příkladu mrazů, které zasáhly zejména francouzské vinaře. „NAO a BI typicky posouvají všechny hodnoty. Vysoká sibiřská tlaková výše (SH) vede k chladným extrémům, ale vyžaduje, aby severoatlantická oscilace (NAO) nebyla pozitivní. Právě ve francouzských jarních datech je vidět význam sibiřské tlakové výše nejlépe – pokud je vysoká a NAO negativní, vedou k jarním mrazům, sama negativní NAO nestačí. To ale neplatí v případě zimních měsíců ve střední Evropě, kde negativní severoatlantická oscilace vysvětluje část chladných extrémů podobně jako pozitivní blocking index,“ popisuje Milan Paluš. Tento výzkum podpořila Akademická prémie, kterou Akademie věd ČR udělila Milanu Palušovi v roce 2019. Jeho výsledky nyní zveřejnil časopis Science Advances. M. Paluš, M. Chvosteková, P. Manshour: Causes of extreme events revealed by Rényi information transfer. Science Advances 2024. https://www.science.org/doi/10.1126/sciadv.adn1721 Kontakt: Milan PalušÚstav informatiky AV ČRmp@cs.cas.cz

24.07.2024 13:42

Mikrobiologický ústav AV ČR získal evropské ocenění excelence lidských zdrojů

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Mikrobiologicky-ustav-AV-CR-ziskal-evropske-oceneni-excelence-lidskych-zdroju/]
Zajištění kvalitních a transparentních pracovních podmínek jak pro stávající, tak pro nově příchozí pracovníky ve výzkumu je cílem institucí, které se ucházejí o prestižní ocenění Excelence lidských zdrojů (HR Award). V souladu s tímto projektem výzkumné instituce usilují o přijetí HR politiky Evropské charty pro výzkumné pracovníky a Kodexu chování pro přijímání vědeckých pracovníků. „Toto prestižní ocenění jsme pro Mikrobiologický ústav AV ČR získali až po úspěšném vyhodnocení našeho akčního plánu. Za jeho přípravu, za inspiraci HR týmu k novým výzvám i jeho organizaci bych chtěl poděkovat zejména mému zástupci Jiřímu Gabrielovi a personalistkám Janě Habětínové a Petře Sedmíkové. Bez osobního nasazení těchto pracovníků by řada problémů nebyla správně identifikována. Je zřejmé, že plnění úkolů našeho akčního plánu, zejména podpora kariérního rozvoje vědeckých pracovníků, nepochybně povede k zefektivnění práce celého ústavu,“ říká Jiří Hašek, ředitel Mikrobiologického ústavu AV ČR (MBÚ AV ČR). MBÚ AV ČR bude neustále pracovat na zlepšování v oblasti lidských zdrojů i obhájení ocenění HR Award na základě Akčního plánu, který vychází právě z Evropské charty pro výzkumné pracovníky a Kodexu chování pro přijímání vědeckých pracovníků. Evropská komise pravidelně pokroky v této oblasti hodnotí, čímž instituce motivuje k aktivní implementaci všech bodů Akčního plánu. „Pracujeme na zkvalitnění náboru nových pracovníků, ale i na usnadnění jejich zapojení do práce stávajících výzkumných skupin. Díky této snaze vznikla například příručka pro nové zaměstnance, která podává i anglicky mluvícím zaměstnancům základní přehled o každodenním chodu ústavu, administrativě a pravidlech práce v laboratořích. V následujících dvou letech se zaměříme mimo jiné na posílení manažerských schopností vedoucích pracovníků, kultivaci mezilidských vztahů a na udržování a neustálé zlepšování přátelského prostředí v ústavu – protože jinak se špičkové výsledky i ve špičkové instituci dosahují dost těžce,“ doplňuje Jiří Hašek.

24.07.2024 10:28

Nová studie odhalila roli cukrů na povrchu buněk v navigaci neuronů

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Nova-studie-odhalila-roli-cukru-na-povrchu-bunek-v-navigaci-neuronu/]
Dospělý lidský mozek obsahuje přibližně 100 miliard nervových buněk čili neuronů. Každý neuron tvoří průměrně 1000 spojení s jinými neurony, což vede k přibližně k 100 bilionů synaptických kontaktů. Tato spojení jsou klíčová pro naše kognitivní schopnosti, smyslové vnímání a paměť. Pochopení, jak se taková rozsáhlá síť kontaktů v mozku vyvíjí, je ústřední otázkou neurobiologie. Také nervový systém má svou GPS Během vývoje nervového systému se neuronové výběžky – axony – pohybují složitým prostředím. Tato cesta zahrnuje různé zatáčky a odbočky. Jednou ze základních otázek je, jak axony „vědí“, kdy mají zatočit vlevo, kdy vpravo nebo putovat rovně. Molekuly proteinové povahy známé pod příznačným názvem semaforiny fungují jako molekulární GPS, které vedou axony k jejich cílům tím, že se vážou na receptory (plexiny) na jejich povrchu. Tato vazba spouští kaskádu signálů, které následně řídí pohyb axonů. Kromě vazby na plexiny interagují semaforiny také s cukry na povrchu buněk. Výzkumný tým zkoumal molekulární mechanismy právě této interakce. „Zjistili jsme, že některé semaforiny se vážou na cukry na povrchu buněk, zejména na negativně nabité cukry. Čím větší je náboj cukru, tím silnější je vazba. Zjistili jsme také, že tyto cukry se vážou na malou část semaforinu, takový malý ocásek, který je pozitivně nabitý. Zajímavé je, že když jsme tento ocásek odstranili pomocí metod proteinového inženýrství, axony se v určitých oblastech otáčely doprava místo doleva. To naznačuje, že bychom mohli ovlivňovat růst a směr axonů pomocí cukrů,“ vysvětluje Farah Nourisanami, íránská doktorandka na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Dopady těchto zjištění nabízejí potenciální cesty pro terapeutické intervence při neurodegenerativních onemocněních a poraněních nervů. „Některé semaforiny potlačují regeneraci poškozené nervové tkáně. Pochopení jejich interakce s povrchovými cukry buněk by mohlo hrát důležitou roli ve vývoji léčby stavů způsobených poraněním mozku a míchy,“ dodává Daniel Rozbeský, vedoucí Laboratoře strukturní neurobiologie AV ČR a PřF UK ve výzkumném centru BIOCEV ve Vestci u Prahy. Kontakt: Daniel RozbeskýBIOCEVdaniel.rozbesky@natur.cuni.cz

22.07.2024 14:56

Olympijské hry jsou svátkem sportu ve stínu politiky a vlivu byznysu

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/historicke-vedy/Olympijske-hry-jsou-svatkem-sportu-ve-stinu-politiky-a-vlivu-byznysu/]
Mezinárodní olympijský výbor měl před letními olympijskými hrami v Paříži velké dilema – má, nebo nemá umožnit start sportovcům z Ruska a Běloruska, které vedou válku proti Ukrajině? V prosinci 2023 oznámil, že jim účast umožní, ale se statusem neutrálních sportovců, bez státní vlajky a hymny. Proti rozhodnutí se zvedla vlna kritiky, jedna z českých firem například odmítla sponzorovat olympijskou kampaň a pařížská starostka Anne Hidalgová ruským a běloruským sportovcům vzkázala, že ve městě „nejsou vítáni“. Nic víc se ale nestalo, olympiáda se navzdory válkám a konfliktům nejen na Ukrajině, ale i v Gaze a dalších koutech světa konat bude. Říká se, že sport je apolitický. Nejraději to tvrdí sportovní funkcionáři a organizátoři velkých sportovních akcí. Jenže opak je pravdou. Sport je součástí společnosti, a jako takový je s politikou bytostně spjatý. Stačí se ohlédnout za některými olympiádami v minulosti a vybrat nejzajímavější příběhy. 1896 AthényJedním z důvodů, proč francouzský pedagog Pierre de Coubertin uvažoval o obnovení starověkých olympijských her, byla prohraná prusko-francouzská válka (1870–1871). Francouzům podle něj chyběla dlouhodobá sportovní průprava a kondice, a proto začal propagovat sport. Zároveň věřil, že je lepší, aby se mladí lidé utkávali na sportovištích než na válečné frontě. 1920 AntverpyOlympiáda ve stínu první světové války (1914–1918). Hry se měly konat v Budapešti, ale Maďarsko bylo jednou z poražených zemí a společně s Německem, Rakouskem, Bulharskem či Tureckem se jich nesmělo účastnit.  1936 BerlínNěmecké hlavní město získalo pořadatelství v roce 1931, dva roky před nástupem nacistů k moci. I když se pak mluvilo o změně hostitelské země nebo bojkotu her, nedošlo k tomu. Hitler olympiádu využil k bezprecedentní propagaci svého režimu.  1948 LondýnLetní olympiády plánované na roky 1940 a 1944 se kvůli druhé světové válce nekonaly. Prvních poválečných her v Londýně se nesměli účastnit sportovci z poraženého Německa a Japonska. Pozvánku nedostali ani sportovci právě vzniklého státu Izrael, protože funkcionáři olympijského výboru se obávali bojkotu arabských zemí. Z rozhodnutí režimu pak nedorazili sportovci ze SSSR. 1952 HelsinkyDruhou světovou válku vystřídala dlouhodobá válka studená. Her se poprvé účastnili sportovci Sovětského svazu. Oni a další olympionici z východního bloku (včetně Československa) se odmítli ubytovat s „kapitalistickými“ sportovci v olympijské vesničce a dali přednost studentským kolejím. 1956 MelbourneLetní olympiádu, která se konala v prosinci 1956 v Austrálii, narušily dvě politické události: suezská krize (Izrael obsadil strategický Suezský průplav) a sovětská invaze do Maďarska (Sověti potlačili maďarské povstání proti nesvobodě). Olympiádu kvůli těmto dvěma událostem bojkotovalo několik zemí (např. Egypt nebo Nizozemsko). Napětí mezi Maďary a Sověty se naplno projevilo v zápase vodního póla. Melbournská krvavá lázeňKdyž na podzim v roce 1956 vtrhli Sověti do Budapešti, aby rozdrtili povstání za svobodu, maďarští vodní pólisté byli zrovna na soustředění ve Visegrádských vrších. Slyšeli vzdálenou střelbu a viděli kouř z hořících budov metropole, ale celou pravdu o sovětském vpádu se dozvěděli až v průběhu letu do Melbourne. Obhajoba olympijského zlata z Helsinek 1952 pro ně nabrala úplně nový význam, cesta k němu totiž vedla přes porážku sovětských soupeřů. Na postupový zápas přišlo fandit několik stovek maďarských emigrantů, kteří se při nástupu sovětských sportovců otočili zády a přehlušili sovětskou hymnu. Minutu před koncem hry za stavu 4:0 pro Maďary neudržel sovětský hráč Valentin Prokopov nervy na uzdě a udeřil střelce dvou maďarských branek Ervina Zádora do oka. Rozzlobení diváci seběhli k bazénu a chtěli se vrhnout na Sověty. Situaci musela zklidňovat policie. Maďarsko nakonec do finále postoupilo a zlato obhájilo. Většina maďarských sportovců včetně Ervina Zádora po olympiádě zůstala v emigraci. Přestože celý incident skončil „jen“ krvavou šmouhou pod okem, pro jeho symbolický význam se pro něj ve sportovní historii vžil název „Melbournská krvavá lázeň“.    1972 MnichovNejtragičtější olympiáda. Skupina palestinských teroristů pronikla do olympijské vesnice a zajala izraelské sportovce. Zpackaná záchranná operace skončila smrtí 11 Izraelců. Černá olympiádaMnichovská olympiáda se konala necelé tři dekády po skončení druhé světové války. Německo se chtělo světu ukázat jako mírumilovná země, kde se všichni můžou cítit bezpečně. Stal se pravý opak a velká tragédie, při které zemřelo 11 členů izraelské olympijské výpravy. Osm palestinských teroristů ze skupiny Černé září s batohy na zádech plnými automatických pušek, pistolí a granátů přelezlo 5. září 1972 o půl páté ráno plot olympijské vesnice, kde zrovna spali izraelští sportovci. Rozespalí zápasníci a vzpěrači se jim sice částečně postavili, ale proti ozbrojencům neměli mnoho šancí. Dva zemřeli na místě, devět dalších teroristé spoutali. Za jejich propuštění žádali osvobození 234 vězňů v Izraeli a také dvou německých teroristů z Frakce Rudé armády, Andrease Baadera a Ulrike Meinhofové. Pohrozili, že každou hodinu zabijou jednoho z rukojmích, pokud jejich požadavky nebudou splněny. Na nohou byla německá i izraelská vláda, Izraelci nechtěli teroristům ustoupit a Němci se rozhodli pro záchrannou akci. Problém byl, že neměli speciálně vycvičenou protiteroristickou policejní jednotku a zákon přijatý po druhé světové válce neumožňoval do akce nasadit vojáky. Pokus o záchranu sportovců skončil naprostým fiaskem. Rozezlení Palestinci je všechny do jednoho zabili, včetně teprve osmnáctiletého zápasníka Marka Slavina. Navzdory útoku sportovní soutěže pokračovaly, k přerušení jejich organizátoři přistoupili až 12 hodin po vraždě prvního sportovce. Po jednodenní pauze byl nakonec program soutěží obnoven. Večer 6. září se konala tryzna na olympijském stadionu, jíž se zúčastnilo 80 tisíc diváků a tři tisícovky olympioniků. 1980 MoskvaPrvní olympiáda v komunistickém bloku. Hodně zemí ji bojkotovalo na protest proti sovětské invazi do Afghánistánu v prosinci 1979. Například reprezentanti USA, západního Německa nebo Číny nepřijeli vůbec, zástupci dalších států (včetně Francie a Velké Británie) se účastnili jen jako individuální sportovci bez státní vlajky a hymny. Celkem startovalo 80 zemí, nejméně od roku 1956. 1984 Los AngelesHry ve Spojených státech naopak bojkotovalo 14 zemí sovětského bloku včetně Československa. Přidaly se k nim i Libye a Írán, naopak na olympiádu dojeli sportovci z Číny a Rumunska. „Řada našich sportovců tehdy přišla o možnost získat medaili, například běžkyně Jarmila Kratochvílová, která byla v nejlepší formě. Šanci by měli také házenkáři, protože na jaře toho roku vyhrála Dukla Praha Pohár mistrů evropských zemí, když ve finále porazila jugoslávský Šabac, jehož hráči následně tvořili základ týmu olympijských vítězů,“ říká Jiří Martínek z Historického ústavu AV ČR. 1992 BarcelonaPrvní letní olympiáda po skončení studené války. Startovaly týmy sjednoceného Německa, samostatných pobaltských republik Litvy, Lotyšska a Estonska a postjugoslávské Slovinsko s Chorvatskem (zatímco ostatní borci z bývalé Jugoslávie mohli startovat jen jako nezávislí a pouze v individuálních soutěžích). Olympiáda se konala v době, kdy už v zemích bývalé rozpadající se Jugoslávie zuřily první bitvy krvavé občanské války. 1996 AtlantaRáno 27. července explodovala v olympijském parku bomba, která zabila dva lidi a 11 zranila. Z útoku byl obviněn Američan Eric Rudolph. Olympiáda navzdory útoku pokračovala. Premiérově se her účastnilo 24 zemí, mezi nimi i samostatná Česká republika nebo Palestina. 2004 AthényÍrán zakázal svým olympionikům startovat v soutěžích spolu s Izraelci. Poprvé v historii počet příslušníků bezpečnostních sil převýšil počet sportovců, rozhodčích a novinářů. 2008 PekingPořadatelství Číny bylo terčem kritiky kvůli porušování lidských práv v zemi, tehdy především v Tibetu. Přestože některé země světa mluvily o bojkotu olympiády, nestalo se tak a navzdory čínské politice se v Pekingu sportovalo.   Olympiáda a nesvobodný TibetČína okupuje Tibet od roku 1950 a kontrolu nad jeho obyvatelstvem dlouhodobě udržuje represí. V souvislosti s olympiádou v roce 2008 se situace dále vyhrotila. V té době stavěla čínská vláda silnice přes Tibet a plánovala, že sestěhuje Tibeťany do bytovek, oficiálně s argumentem modernizace, skutečným cílem ale bylo dostat odbojný národ pod větší kontrolu. V březnu 2008 začaly velké protesty ve Lhase, kterými Tibeťané připomínali výročí dalajlámova odchodu do exilu. „Mezi březnem, kdy vypukly nepokoje, a srpnem, kdy začala olympiáda, denně projížděly po tibetských ulicích náklaďáky s po zuby ozbrojenými vojáky. Spousta lidí tehdy skončila ve vězení, třeba jen za to, že se u nich našel obrázek tibetské vlajky nebo že zpívali národní písně,“ říká Jarmila Ptáčková z Orientálního ústavu AV ČR. Výsledkem vládních zásahů byly stovky mrtvých a tisícovky zatčených. Situace se nerozvolnila ani po olympiádě. Vojáci v Tibetu zůstali a kontroly obyvatelstva se zintenzivnily. Je s podivem, že se Čína s takovým přístupem kvalifikovala i pro pořádání zimní olympiády v roce 2022. „Proč se Mezinárodní olympijský výbor pro Čínu rozhodl v roce 2008, se ještě dá pochopit. Tehdy se zdálo, že se země mění a otevírá, svět zřejmě předpokládal, že hry podpoří vývoj tímto směrem. Bohužel, opak byl pravdou. Čína opakované pořádání olympiády bere víceméně jako souhlas se svou politikou,“ dodává Jarmila Ptáčková. Pokud vás téma Číny zajímá, přečtěte si rozhovor s orientalistkou v našem časopise A / Věda a výzkum. 2014 Soči Zimní olympiáda v ruském středisku Soči byla od počátku trnem v oku mnohým kritikům režimu Vladimíra Putina. Ale podobně jako v případě her v Pekingu v roce 2008 snad svět doufal a věřil, že pořadatelství takové akce podpoří vývoj země směrem k demokracii (jako se to povedlo třeba v Koreji v souvislosti s olympiádou 1988). Stal se pravý opak. Jen pár dní po skončení olympiády se Rusové zmocnili ukrajinského Krymu a částí východní Ukrajiny.   2022 Peking Čína pořádala zimní olympiádu v době, kdy brutálně utiskovala vlastní obyvatelstvo. Svět se dozvídal o koncentračních táborech, v nichž režim dlouhodobě držel muslimské Ujgury s cílem jejich „převýchovy“. Ve světě opět lidskoprávní aktivisté vyzývali k bojkotu olympiády a zase se nic nedělo. Pouhé čtyři dny po skončení olympijských her napadlo Rusko celou Ukrajinu a zahájilo válku, která trvá dodnes.  Text vyšel v časopise Akademie věd ČR A / Easy 1/2024. Časopis vychází dvakrát ročně pro návštěvníky popularizačních akcí AV ČR (jarního Veletrhu vědy a podzimního Týdne Akademie věd ČR) – tištěně a elektronicky. Výtisk zasíláme zdarma přímo do schránek. Pokud máte o časopis zájem, napište nám do redakce na predplatne@ssc.cas.cz. Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Shutterstock

19.07.2024 10:21

Replika starověké římské lodi kotví ode dneška na Nových mlýnech

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Replika-staroveke-rimske-lodi-kotvi-ode-dneska-na-Novych-mlynech/]
Repliku veslice typu lusoria ze 4. století postavil podle originálních archeologických nálezů tým archeologa Borise Dreyera z německé Erlangensko-Norimberské univerzity. Nazvali ji Danuvina Alacris (latinsky Živý Dunaj) a v roce 2022 s ní splavil Dunaj z Německa až do Černého moře. „Je to taková loď, které římské vojsko užívalo zejména na Dunaji a Rýně, o čemž svědčí objevy jejich trosek z území Německa. Je však velmi pravděpodobné, že podobné typy plavidel Římané využívali též pro transport zásob i lidí na Moravě a Dyji v době markomanských válek,“ říká Balázs Komoróczy, ředitel Archeologického ústavu AV ČR, Brno. Historii veslice i výrobu její repliky podle pozůstatků vraků objevených v německé Mohuči v roce 1981 dnes také na slavnostním zahájení akce představí vedoucí týmu, Boris Dreyer. „Všechny pracovní fáze její výroby byly prováděny způsobem odpovídajícím římským řemeslným metodám a s použitím římských nástrojů, materiálů a barev,“ zdůrazňuje Balázs Komoróczy. Německá univerzita loď Danuvina Alacris zapůjčuje na různá místa. V červnu například kotvila na Dunaji ve městě Tulln, poté poputuje do Bratislavy, kde ji bude prezentovat Mestský ústav ochrany pamiatok v Bratislave. „Na Velké laguně novomlýnských nádrží nebude Danuvina Alacris pouze kotvit,“ uvádí Pavla Růžičková, organizátorka akcí Návštěvnického centra Mušov – Brána do Římské říše. „Dnes přibližně v 17.45 slavnostně vypluje i s římskou posádkou, zopakovat bychom to chtěli i v dalších víkendech o prázdninách. A pokud nám to podmínky dovolí, chceme nabízet plavbu i veřejnosti,“ dodává Pavla Růžičková. Meče a dýky Římanů na Moravě V Návštěvnickém centru Mušov – Brána do Římské říše si také zájemci mohou ode dneška prohlédnout soubor nálezů nových římských mečů z regionu Dalešické přehrady, které zapůjčila Muzea Vysočiny Jihlava a Třebíč. „Uvidí též nenápadný, ale o to významnější fragment římské vojenské dýky, první nález tohoto druhu z území Moravy vůbec. Dýku a některé meče ovšem uvidí též v podobě atraktivních replik, které vytvořil konzervátor a umělecký kovář Patrick Bárta,“ doplňuje Balázs Komoróczy. Nové nálezy zde budou vystaveny do konce roku 2026, poté budou vráceny do muzeí. Loď Danuvina Alacris kotví v Autokempu ATC Merkur Pasohlávky od 19. července do 5. září 2024. Prezentace lodi je výstupem projektu Roman Trails – On the Trail of the Romans in the Weinviertel Region and in South Moravia (ID projektu ATCZ00143), který je spolufinancovaný z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím programu Interreg Rakousko – Česko 2021-2027. Technické zajištění prezentace lodi byla podpořena dotací ze strany Jihomoravského kraje a Obce Pasohlávky. Více informací: Návštěvnické centrum Mušov – Brána do Římské říše, Pasohlávky 244Provozovatel: Archeologický ústav AV ČR, Brnowww.branadorimskerise.czwww.arub.cz Kontakt: Mgr. Pavla Růžičkováruzickova@arub.cz+420 723 026 765 TZ ke stažení zde

18.07.2024 13:28

Revoluční metoda českých vědců odhaluje strukturu chromozomu

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/aplikovana-fyzika/Revolucni-metoda-ceskych-vedcu-odhaluje-strukturu-chromozomu/]
Po letech bádání a pokusů světových laboratoří zobrazit biologické vzorky v přirozeném stavu přišli čeští vědci s řešením. Nově vyvinutá metoda A-ESEM otevírá zcela nové možnosti zkoumání neživé, ale především živé hmoty. Pro zobrazení prostorové struktury biologických i nebiologických materiálů s rozlišením až miliontiny milimetru se dosud používala rastrovací elektronová mikroskopie (SEM), při které se vzorky pozorují ve vysokém vakuu. Procházejí tedy úpravami, jež ale mohou poškodit jejich strukturu, což vylučuje jejich pozorování v nativním stavu. Metoda A-ESEM (Advanced Environmental Scanning Electron Microscopy, tedy pokročilá environmentální rastrovací elektronová mikroskopie) umožňuje zkoumat prakticky všechny živé vzorky: rostlinné a částečně i živočišné buňky v přirozeném stavu, malé živé živočichy, houby, plísně, roztoče, proteiny nebo bakterie. Vědci se chystají i na viry. Navíc lze sledovat dynamické změny vzorků v důsledku proměny jejich teploty, vysychání, chemické reakce či fyzikálního působení. Tiskové konference se zúčastnili: místopředsedkyně AV ČR Ilona Müllerová, ředitel Ústavu přístrojové techniky AV ČR Josef Lazar, rostlinný genetik Jaroslav Doležel a autor metody Vilém Neděla. Jako luxusní auto, které se dovede potápět„Klasický mikroskop lze přirovnat k luxusnímu automobilu. Environmentální mikroskop je luxusním automobilem v ještě vyšší výbavě, který navíc umí jezdit po vodě a potápět se jako ponorka. Zkrátka má všechny funkce klasického mikroskopu, a navíc řadu dalších,“ vysvětluje Vilém Neděla, vedoucí brněnského týmu environmentální elektronové mikroskopie Ústavu přístrojové techniky AV ČR, který metodu vyvinul. „Využíváme softwary s umělou inteligencí, které poradí, jak nastavit parametry, aby se vzorek nezničil. Využili jsme mnoha vlastních inovací a díky ultracitlivým detektorům pozorujeme vzorky ve vysokém tlaku plynu a ve vlhkosti až sto procent, tedy v environmentálně kompatibilních podmínkách - velice šetrně, neubližujeme jim,“ popisuje Vilém Neděla. Prototyp unikátního elektronového mikroskopu pro realizaci metody A-ESEM. Díky ultracitlivým detektorům mohou vědci pozorovat vzorky ve vysokém tlaku plynu a ve vlhkosti až 100 %. A-ESEM je ze všech elektronově mikroskopických metod nejvíce univerzální, navíc ji lze použít k přípravě a dalším fyzikálně-chemickým analýzám vzorků. Podle Viléma Neděly je dokonce rychlejší, levnější a vhodnější pro studium dynamických změn biologických vzorků než kryo-elektronová mikroskopie, oceněná v roce 2017 Nobelovou cenou. „Naše nová metoda řeší základní problém zdánlivé neslučitelnosti elektronové mikroskopie s přítomností vody v kapalném skupenství ve vzorku. Je proto vhodná pro zobrazování živých organismů a extrémně citlivých nanostruktur a nanopovrchů, to vše ve vysokém rozlišení,“ dodává badatel. Důležitý objev pro zdraví lidí i rostlinPotenciál nové metody ověřili vědci ve spolupráci s olomouckým pracovištěm Ústavu experimentální botaniky AV ČR při studiu chromozomů, tedy mikroskopických struktur, které ukládají dědičnou informaci. Chromozomy při dělení buněk kondenzují v mikroskopické válečkovité útvary. O odhalení jejich nanostruktury se léta pokoušely vědecké týmy z celého světa. Neuspěly, protože všechny dostupné metody vyžadovaly drastické ošetření chemikáliemi, sušení, pokovování či mrazení a následnou sublimaci ledu. Extrémně citlivá povrchová vrstva chromozomu se při takovém zkoumání buď poškodila, nebo zcela odstranila. Kolorované snímky chromozomu v nativním stavu získané pomocí nově vyvinuté metody českých vědců. Chromozom měří ve skutečnosti přibližně 5 miliontin metru. S myšlenkou na pozorování chromozomu přišel rostlinný genetik Jaroslav Doležel, vedoucí olomouckého týmu Ústavu experimentální botaniky AV ČR. Nová metoda odhalila, že povrch kondenzovaných chromozomů je posetý četnými výběžky, smyčkami chromatinových vláken o průměrné velikosti kolem 30 nm. Takové prostorové uspořádání povrchu chromozomů nebylo dosud pozorováno. Vědcům se navíc pravděpodobně podařilo zobrazit nepatrné, jen 12 nm velké nukleozomy, na kterých je jako na cívkách navinuta molekula DNA. Získané výsledky přispívají k pochopení molekulární struktury chromozomů. „Chromozomy představují materiál, který přenáší dědičnou informaci z jedné buňky do druhé. Pokud neporozumíme jejich struktuře, nebudeme rozumět ani tomu, jak se informace přenáší, a nebudeme moci identifikovat problémy,“ říká Jaroslav Doležel. Zatímco u člověka jsou poruchy chromozomů příčinou dědičných chorob, u zemědělských plodin vedou ke snížené plodnosti a výnosu. Odhalení jejich povrchové struktury poskytuje nový pohled na strukturu dědičného aparátu, umožní identifikaci poruch v jeho uspořádání a přispěje k vývoji syntetických organismů s uměle vytvořenou dědičnou informací. Vilém Neděla v laboratoři představuje nově vyvinutou metodu novinářům. Dosažitelné rozlišení A-ESEM je při podmínkách studia chromozomů srovnatelné s rozlišením klasického „vakuového“ rastrovacího elektronového mikroskopu (SEM), což může mít podle Viléma Neděly zcela zásadní vliv na vývoj světového trhu s elektronovými mikroskopy: „Možnost spojení A-ESEM s dalšími zobrazovacími technikami včetně světelné mikroskopie, umožní vědcům zobrazování a funkční analýzu nejen chromozomů, ale i dalších biologických objektů v přirozeném stavu. Jaké praktické dopady bude případné široké nasazení nové metody A-ESEM mít, v tuto chvíli není možné odhadnout. V Ústavu přístrojové techniky AV ČR jsme každopádně přesvědčeni, že jde o jeden z nejdůležitějších objevů naší instituce a revolučním krokem pro elektronovou mikroskopii jako takovou.“ Výsledky publikoval časopis Scientific Reports. Your browser does not support the video tag.3D model chromozomu Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČR a rozhovoru AV ČRFoto: Shutterstock; Ústav přístrojové techniky AV ČR Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

18.07.2024 10:21

Revoluční metoda českých vědců odhalila strukturu chromozomu

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Revolucni-metoda-ceskych-vedcu-odhalila-strukturu-chromozomu/]
Po letech bádání a pokusů světových laboratoří, jak zobrazit biologické vzorky v přirozeném stavu, přišli čeští vědci s řešením. Nově vyvinutá metoda A-ESEM otevírá zcela nové možnosti zkoumání neživé, ale především živé hmoty. Dosud se pro zobrazení prostorové struktury biologických i nebiologických materiálů s rozlišením až miliontiny milimetru používala rastrovací elektronová mikroskopie (SEM), při které se vzorky pozorují ve vysokém vakuu. Proto musejí projít úpravami, jež ale mohou poškodit jejich strukturu. A to vylučuje jejich pozorování v nativním stavu. Jako auto, které jezdí po vodě a umí se ponořit Metoda A-ESEM, pokročilá environmentální rastrovací elektronová mikroskopie (A-ESEM; Advanced Environmental Scanning Electron Microscopy), umožňuje zkoumat prakticky všechny živé vzorky: rostlinné a částečně i živočišné buňky v přirozeném stavu, malé živé živočichy, houby, plísně, roztoče, proteiny, bakterie, a vědci se chystají i na viry. Navíc lze sledovat dynamické změny vzorků v důsledku změny jejich teploty, vysychání, chemické reakce, fyzikálního působení. „Klasický mikroskop lze přirovnat k luxusnímu automobilu, přičemž environmentální mikroskop je luxusním automobilem v ještě vyšší výbavě, který navíc umí jezdit po vodě a potápět se jako ponorka, zkrátka má všechny funkce klasického mikroskopu, a navíc řadu dalších,“ vysvětluje Vilém Neděla, vedoucí brněnského týmu Environmentální elektronové mikroskopie Ústavu přístrojové techniky AV ČR, který metodu vyvinul. „Využíváme softwary s umělou inteligencí, které poradí, jak nastavit parametry, aby se vzorek nezničil. Využili jsme mnoha vlastních inovací a díky ultracitlivým detektorům pozorujeme vzorky ve vysokém tlaku plynu a ve vlhkosti až 100 %, tedy v enviromentálně kompatibilních podmínkách – velice šetrně, neubližujeme jim,“ popisuje Vilém Neděla.   A-ESEM je ze všech elektronově mikroskopických metod nejvíce univerzální, navíc ji lze použít k přípravě a dalším fyzikálně-chemickým analýzám vzorků. Podle Viléma Neděly je dokonce rychlejší, levnější a vhodnější pro studium dynamických změn biologických vzorků než kryo-elektronová mikroskopie, oceněná v roce 2017 Nobelovou cenou. „Tato nová metoda řeší základní problém zdánlivé neslučitelnosti elektronové mikroskopie s přítomností vody v kapalném skupenství ve vzorku. Proto je vhodná pro zobrazování živých organismů a extrémně citlivých nanostruktur a nanopovrchů vše ve vysokém rozlišení,“ říká Vilém Neděla. Důležitý objev pro zdraví lidí i rostlin Potenciál nové metody ověřili vědci ve spolupráci s olomouckým pracovištěm Ústavu experimentální botaniky AV ČR studiem chromozomů, tedy mikroskopických struktur, ve kterých je uložena dědičná informace. Chromozomy v průběhu dělení buněk kondenzují v mikroskopické válečkovité útvary. O odhalení jejich nanostruktury se léta pokoušely vědecké týmy z celého světa. Neuspěly, protože všechny dostupné metody vyžadovaly drastické ošetření chemikáliemi, sušení, pokovování či mrazení a následnou sublimaci ledu. A protože povrchová vrstva chromozomu je extrémně citlivá, byla při takovém zkoumání buď poškozena, nebo zcela odstraněna. „Teprve nově vyvinutá metoda A-ESEM odhalila, že povrch kondenzovaných chromozomů je posetý četnými výběžky, smyčkami chromatinových vláken o průměrné velikosti kolem 30 nm. Takové prostorové uspořádání povrchu chromozomů nebylo dosud pozorováno. Navíc je velmi pravděpodobné, že se nám podařilo zobrazit i nepatrné, jen 12 nm velké nukleozomy, na kterých je jako na cívky navinuta molekula DNA,“ doplňuje rostlinný genetik Jaroslav Doležel, vedoucí olomouckého týmu Ústavu experimentální botaniky AV ČR.   Získané výsledky přispívají k pochopení molekulární struktury mikroskopických útvarů – chromozomů –, které přenášejí dědičnou informaci z rodičů na potomstvo. Zatímco u člověka jsou jejich poruchy příčinou dědičných chorob, u zemědělských plodin vedou ke snížené plodnosti a výnosu. Odhalení povrchové struktury chromozomů poskytuje nový pohled na strukturu dědičného aparátu, umožní identifikaci poruch v jeho uspořádání a přispěje k vývoji syntetických organismů s uměle vytvořenou dědičnou informací. Uplatnění nové metody Dosažitelné rozlišení A-ESEM je při podmínkách studia chromozomů srovnatelné s rozlišením klasického „vakuového“ rastrovacího elektronového mikroskopu (SEM), což může mít podle Viléma Neděly zcela zásadní vliv na vývoj světového trhu s elektronovými mikroskopy. „Možnost spojení A-ESEM s dalšími zobrazovacími technikami, včetně světelné mikroskopie, umožní vědcům zobrazování a funkční analýzu nejen chromozomů, ale i dalších biologických objektů v přirozeném stavu. Jaké praktické dopady bude případné široké nasazení nové metody A-ESEM mít, v tuto chvíli není možné ani odhadnout. V Ústavu přístrojové techniky Akademie věd ČR jsme každopádně přesvědčeni, že jde o jeden z nejdůležitějších objevů, které byly učiněny na půdě naší instituce, a revolučním krokem vpřed pro elektronovou mikroskopii jako takovou,“ uzavírá Vilém Neděla.   Výsledky mnohaletého výzkumu brněnských a olomouckých vědců publikoval časopis Scientific Reports, který je součástí nakladatelství vydávajícího jeden ze světově nejprestižnějších vědeckých časopisů Nature. Kolorovaný snímek chromozomu v nativním stavu získané pomocí nově vyvinuté pokročilé environmentální rastrovací elektronová mikroskopie. Zdroj: ÚPT AV ČR Kontakt: doc. Ing. et Ing. Vilém Neděla, Ph.D., DSc.Ústav přístrojové techniky AV ČRvilem@isibrno.czhttps://www.aesemgroup.eu/ prof. Ing. Jaroslav Doležel, DrSc., dr. h. c.Ústav experimentální botaniky AV ČRdolezel@ueb.cas.cz

17.07.2024 14:56

Třetí ročník akce Biosmršť 2024 zaznamenal nový rekord v počtu pozorování

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Treti-rocnik-akce-Biosmrst-2024-zaznamenal-novy-rekord-v-poctu-pozorovani/]
Letošní ročník Biosmrště přilákal více zájemců než minulý rok – svým pozorováním přispělo téměř 200 dobrovolníků, kteří zaznamenali více než 850 údajů o 27 biologických druzích. Podobně jako v předcházejících ročnících byl nejčastěji pozorovaným druhem pajasan žláznatý (182 záznamů). V drtivé většině byl nalezen ve městech – z toho v 88 % případech v Praze, kde je již téměř všudypřítomný. Hojné zastoupení (152), a rovněž převážně ve městech, má i letos poprvé sledovaný javor jasanolistý.  Rozšíření obou druhů se ovšem neomezuje jenom na města, přestože v nich se jim obzvláště daří. Oba druhy se rychle šíří prostřednictvím svých diaspor (okřídlených nažek) na velké vzdálenosti. Jejich regulace je náročná, neboť intenzivně zmlazují, proto se při jejich likvidaci používá herbicid. Na rozdíl od obou zmíněných dřevin byly slunéčko východní (156) či lupina mnoholistá (70) viděny po celém území ČR. Dobrou zprávou je, že se nikomu nepodařilo zaznamenat další letošní novinku – sršeň asijskou. Naproti tomu byla v rámci Biosmrště prvně zdokumentována kněžice zeleninová, která je jedním z hospodářsky nejvýznamnějších škůdců mezi plošticemi. V našem prostředí nemá přirozené nepřátele (např. parazitoidy) a může se tak masivně množit. Kromě přímého poškození plodin je kněžice znehodnocuje také svými zapáchajícími sekrety. Vědce zajímá nejen kde se kněžice vyskytuje, ale také na jakých živných rostlinách byla zaznamenána. Letošní ročník Biosmrště byl podpořen akcemi partnerů – Českou společností ornitologickou, Českou společností entomologickou a Českou botanickou společností – které v době konání akce organizovaly pro širokou veřejnost i odborné vycházky. Akci též podpořily Česká společnost pro ekologii, Agentura ochrany přírody a krajiny, Národní muzeum a Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, a projekty Přírodovědci.cz a Badatelé. Pro školy a veřejnost organizátoři letos poprvé přichystali soutěž. Vítězný tým studentů z Gymnázia Jana Patočky v Praze zaznamenal dohromady 25 pozorování 10 druhů. Za odměnu je pro ně a nejaktivnější jednotlivce připravena kromě drobných věcných cen také exkurze do sídla Botanického ústavu AV ČR - Průhonického parku, který je Národní kulturní památkou a památkou UNESCO. Za tři roky se do Biosmrště zapojilo více než 400 nadšenců, kterým se podařilo nasbírat více než 1 500 pozorování 40 vybraných druhů. I když je už letošní ročník Biosmrště za námi, pozorovat, fotografovat a zaznamenávat rostliny a živočichy, které potkáte na výletech v přírodě můžete celoročně.  Všechna ověřená pozorování z iNaturalistu budou mimo jiné přenesena do nálezové databáze ochrany přírody, kterou využívají i odborníci při vytváření akčních plánů. Více informací, včetně seznamu letošních mapovaných nepůvodních druhů v ČR, naleznete na biosmrst.cz. Kontakt: Jiří SkuhrovecVýzkumný ústav rostlinné výrobyjirislavskuhrovec@gmail.com Kateřina ŠtajerováBotanický ústav AV ČRkaterina.stajerova@ibot.cas.cz Pavel Pipek Botanický ústav AV ČRpavel.pipek@ibot.cas.cz

17.07.2024 10:35

Kde se Mars třese? Nová studie poukazuje na jižní okraj oblasti Tharsis

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Kde-se-Mars-trese-Nova-studie-poukazuje-na-jizni-okraj-oblasti-Tharsis/]
Během více než čtyř let provozu (2019–2022) zaznamenal seismometr SEIS celkem 1319 různě silných otřesů, které upřesnily představy vědců o vnitřní stavbě planety. Žádný z otřesů ale nebylo možné jednoznačně spojit s oblastí Tharsis. Přitom tato přibližně pět tisíc kilometrů široká a až sedm kilometrů vysoká oblast během svého vzniku výrazně zdeformovala a rozpraskala povrch Marsu. A protože trvá dlouho, než se vnitřek planety dokáže s obrovskou zátěží Tharsis vyrovnat, je možné, že v této sopečně-tektonické části Marsu i jejím okolí dochází k praskání kůry a marsotřesením dodnes. Až doposud však chyběly důkazy, které by tuto hypotézu potvrzovaly. Analýza satelitních snímků je pro poznání Marsu klíčová Na základě snímků o vysokém rozlišení, které pořídila kamera HiRISE umístěná na palubě americké sondy Mars Reconnaissance Orbiter, zkoumal mezinárodní tým pod vedením Bartosze Pietereka z Polského geologického ústavu NRI jihovýchodní okraj Tharsis. Tato oblast nese jméno Claritas Fossae a dominuje jí několik stovek kilometrů dlouhá a až dva kilometry vysoká skalní stěna nazývaná Claritas Rupes. Na svazích této obrovské tektonické poruchy starší více než tři miliardy let vědci objevili skupinu menších prasklin o maximální délce několika set metrů a výšce několika metrů, které dokládají jasnou spojitost s čerstvými stopami po skalních říceních. Měnící se povrch Marsu Na Marsu dochází stejně jako na Zemi k erozi a sedimentaci. Ostré skalní útvary se postupem času rozrušují a drobí na malé úlomky, které pak gravitace a vítr přenášejí na jiné místo. Povrch se tak postupně zarovnává  a trhliny se zanášejí a překrývají. „K našemu překvapení nejsou tyto praskliny vystupující do svahu pokryty balvany pocházejícími ze skalních řícení, které se na strmých svazích skalní stěny Claritas Rupes hojně vyskytují. Dřívější studie naznačovaly, že tektonická aktivita v této části Marsu měla ustat před přibližně dvěma a půl miliardami let. Jenže tento objev ukazuje, že tomu tak nebylo. Tyto malé praskliny musejí být totiž mladé. Velice mladé. Nevíme sice s jistotou, kdy přesně vznikly, ale z hlediska geologického času to muselo být nedávno,“ říká Bartosz Pieterek. „Pokud se budeme bavit o jejich skutečném stáří, nemohou být starší než jeden milion let. Kdyby byly starší, už dávno by je musely překrýt balvany, které neustále ze skalní stěny padají. Jde o důkaz, že v téhle části Marsu jsme svědky nečekaně mladé tektonické aktivity. Doposud se přitom jinde na Marsu podařilo objevit jen velmi málo mladě vypadajících prasklin. Jejich objev tak pomůže zlepšit naše porozumění o tom, kde a jak často se planeta v nedávné geologické minulosti třásla. Zkoumaná část by se tak mohla zařadit po bok oblasti Cerberus Fossae nacházející se v Elysium Planitia, kde se sondě InSight podařilo zaznamenat několik silných marsotřesení, a to přesně v místech, v nichž se nachází série velmi mladých prasklin. Tyto dvě lokality by tak mohly představovat jedny z nejmladších projevů tektonické aktivity na povrchu Marsu,“ dodává Petr Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, spoluautor studie. Dokud nebude na Marsu umístěn další seismometr, který by dokázal detekovat i otřesy v oblasti Tharsis, bude analýza satelitních snímků jediným způsobem, jak po nich najít stopy. Nový objev přitom ukazuje, že o nedávných tektonicky aktivních oblastech spojených s Tharsis se toho lze ještě mnohé dozvědět. Jediné, co je třeba udělat, je na povrchu Marsu pečlivě hledat malé praskliny, a tím odhalit místa, kde by mohlo marsotřesení i nadále vznikat. Pokud chceme lépe pochopit vývoj Marsu a v budoucnu vybírat nejslibnější lokality pro další studium, tato studie ukazuje, že mít i nadále možnost pořizovat satelitní snímky s velmi vysokým rozlišením, je naprosto klíčové. Kontakt: Petr Brož Geofyzikální ústav Akademie věd ČRspoluautorpetr.broz@ig.cas.cz Bartosz PieterekPolský geologický institut - NRI a Univerzita Adama Mickiewicze v Poznanihlavní autor studiebpieterek94@gmail.com Ernst HauberNěmecké středisko pro letectví a kosmonautiku, DLRspoluautorernst.hauber@dlr.de Odkaz na publikaci: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0019103524002586?via%3Dihub Odkaz na obrázky ke stažení: https://www.dropbox.com/scl/fo/b9xuq712qpqmg7q22ae6g/AFhBp73xkMC3qadhbNvx09g?rlkey=hpafmb4qghcaqwwttrx1ta7ar&dl=0