Klaveska.cz ~ Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR

12.06.2024 15:49

Archeologické léto láká na nepřístupná místa Vyšehradu i leteckou archeologii

[https://www.avcr.cz/cs/pro-verejnost/aktuality/Archeologicke-leto-laka-na-nepristupna-mista-Vysehradu-i-leteckou-archeologii/]
Letos v létě mají zájemci příležitost navštívit více než 100 známých i zapomenutých archeologických lokalit v doprovodu zkušených archeologů. „Během letošní sezony návštěvník pozná různé výzkumné metody, vývoj dokumentačních technologií, způsoby ošetření artefaktů, ale i interpretační přístupy. Je to archeologie v kostce,“ říká Jaroslav Řídký z pražského Archeologického ústavu AV ČR. Na návrší Hradisko u Mušova se rozkládala v období markomanských válek mohutná římská pevnost. Informace o prohlídkách zde. Kromě úspěšných lokalit z minulých let přibyla i nová místa jako třeba dvě pražská hradiště – v Butovicích a Divoké Šárce, hradiště Šumárník nebo velkomoravský kostel v Modré u Velehradu. „Nejoblíbenější jsou tradičně komentované prohlídky probíhajících archeologických výzkumů, při kterých mohou zájemci sledovat postupy a metodiku práce v terénu. Na některých lokalitách si také sami vyzkouší, co taková práce obnáší,“ doplňuje Zdenka Filipová z brněnského Archeologického ústavu AV ČR. Pod povrchem i nad nímVelmi neobvyklý zážitek si můžou odnést ti, kteří se přihlásí na akci nazvanou Údolí Ohře, léto 1813: obranná linie proti Napoleonovi a příběh jejího odhalení. Za doprovodu uznávaného odborníka na leteckou archeologii Martina Gojdy si zájemci vyzkouší, jaké to je zkoumat krajinu z nebeských výšin – nad údolím řeky Ohře se totiž mohou proletět letounem Cessna 172. Právě z ptačí perspektivy lze totiž objevit a rozeznat struktury, které přímému pohledu ze země zůstávají skryty – například díky odlišnému zbarvení obilí, které roste nad zbytky obranných linií. Pod povrch Vyšehradu můžete nahlédnout s Ladislavem Varadzinem. Informace o prohlídkách zde. Výjimečné budou i komentované prohlídky na Vyšehradě, který letos slaví sté výročí zahájení archeologických výzkumů. Kde přesně se v areálu Vyšehradu nacházel nejstarší známý středověký kamenný palác? Jak archeologie odkrývá stopy po novém politickém programu, který chtěl v Čechách prosadit první český král? Nejen na tyto otázky odpoví v průběhu exkurze archeolog Ladislav Varadzin. Účastníci se seznámí s nejvýznamnějšími objevy a nahlédnou i do míst veřejnosti obvykle nepřístupných. Na více než 250 prohlídek můžou lidé vyrazit až do poloviny září. Registrace na exkurze je možná na webových stránkách Archeologického léta. První prohlídky jsou naplánované již od června, akce trvá do první poloviny září. Ovšem pozor: „Protože průběh archeologických terénních výzkumů je do určité míry závislý na průběhu zemědělských aktivit, doporučujeme průběžně sledovat nabídku prohlídek po celé léto,“ říká Zdenka Filipová z brněnského Archeologického ústavu AV ČR. Na okraji Vinoře objevili archeologové téměř sedm tisíc let starý rondel z doby kamenné. Informace o prohlídkách zde. Novinkou Archeologického léta 2024 jsou prohlídky v angličtině, a to v Praze (Vyšehrad, Letná, Závist) a v Dolních Věstonicích. O některých lokalitách zpřístupněných v rámci Archeologického léta i dalších zajímavých místech a výzkumech jsme psali v článcích uveřejněných v časopisech vydávaných Akademií věd ČR: Příběhy zašité v minulosti – A / Magazín č. 4/2023 Krajina mezolitu – A / Věda a výzkum č. 1/2023 Pravěký rondel – A / Věda a výzkum č. 4/2022 Moravští Římané – A / Věda a výzkum č. 3/2020 Po stopách lovců mamutů – AΩ / Věda pro každého č. 1/2020 Římané na jižní Moravě – A / Věda a výzkum č. 2/2019 Živá paměť katedrály – A / Věda a výzkum č. 2/2019 Minulost z velké výšky – A / Věda a výzkum č. 3/2018 Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

12.06.2024 13:49

Workshop o opravách i úpravách dědičné informace rostlin v Olomouci

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Workshop-o-opravach-i-upravach-dedicne-informace-rostlin-v-Olomouci/]
Jak dokážou rostliny samy opravovat a přeskupovat svou DNA a jak využít těchto mechanismů pro vývoj nových šlechtitelských postupů jsou hlavní okruhy, o kterých bude řeč v Olomouci. Na workshop Stabilita a změny genomu rostlin přijedou uznávaní experti a expertky z USA, Číny, Japonska a mnoha dalších zemích, kteří se věnují výzkumu dědičné informace rostlin a možnostem jejich genetických úprav. „Ve světě, který se potýká s rostoucí populací a klimatickými změnami, je stále důležitější a naléhavější pochopit základní procesy, které rostliny používají k udržování a opravám svých genomů. Jen tak můžeme pomocí biotechnologických metod šlechtit nové plodiny s mimořádnými vlastnostmi,“ vysvětluje rostlinný genetik Aleš Pečinka z olomouckého pracoviště Ústavu experimentální botaniky AV ČR (ÚEB AV ČR). Jídlo pro všechny – současná výzva kritická pro budoucnost Zajištění dostatku potravin pro rostoucí světovou populaci v době klimatické změny je jednou z největších výzev dneška. Už nyní světovou produkci potravin ovlivňují výkyvy počasí, sucho, různé choroby rostlin a škůdci. Tyto faktory se negativně podepisují na růstu, a tím i výnosu zemědělských plodin, což ohrožuje světovou produkci potravin. Jedním z řešení jsou genetické modifikace, tedy úpravy genomu rostlin, díky nimž budou odolnější, chutnější, zdravější a budou mít vyšší výnos. To vše je možné díky přelomové metodě CRISPR-Cas9. „Umožňuje velmi přesně manipulovat s dědičnou informací rostlin. Na našem setkání v Olomouci budeme diskutovat konkrétně o tom, jak ji ještě více zpřesnit a zrychlit. V některých oblastech dědičné informace je totiž použití molekulárních nůžek složité,“ říká Aleš Pečinka. Odborníci s celosvětovým renomé Do Olomouce zamíří více než stovka odborníků, mezi nimi i prof. Steve E. Jacobsen z Kalifornské Univezity v Los Angeles, který studuje zapínání a vypínání genů a je předním odborníkem na kontrolu tzv. genomických parazitů, což jsou části dědičné informace, které nemají jinou vlastnost nebo činnost než množit samy sebe. Pozvání přijala i prof. Caixia Gao, která je hlavní výzkumnou pracovnicí v Ústavu genetiky a vývojové biologie Čínské akademie věd. Tato vědkyně posouvá limity praktického využití molekulárních nůžek při šlechtění. Podařilo se jí například upravit odolnost pšenice vůči houbovému onemocnění padlí. Průlom byl v tom, že tato změna poprvé negativně neovlivnila výnos pšenice. Olomoucké pracoviště je hlavním organizátorem prestižního workshopu i proto, že čeští vědci jsou ve výzkumu dědičné informace a jejích samoopravných mechanismů velmi úspěšní. Akci zastřešuje Evropská organizace pro molekulární biologii (EMBO) a koná se v Olomouci od 16. do 19 června. EMBO (Evropská organizace pro molekulární biologii) je profesionální nezisková organizace založena v roce 1964, která sdružuje více než 1 800 vědců z oblasti biologie. Jejím cílem je podporovat výzkum v oblasti věd o živé přírodě a umožnit mezinárodní výměnu mezi vědci. Spolufinancuje kurzy, semináře a konference, vydává pět vědeckých časopisů a podporuje jednotlivé vědce. Centrum strukturní a funkční genomiky rostlin je špičkové pracoviště Ústavu experimentální botaniky AV ČR, které se věnuje studiu dědičné informace modelových rostlin i zemědělských plodin. Pomáhá získávat důležité poznatky a vyvíjet metody, které přispívají ke šlechtění nových odolnějších odrůd s lepšími vlastnostmi. Jeho tým se zasloužil o přečtení dědičné informace pšenice, ječmene, žita, hrachu a dalších druhů rostlin a také pochopení funkce některých proteinů, které se podílejí na regulaci a opravách dědičné informace. Kontakty: Ing. Radoslava KvasničkováCentrum strukturní a funkční genomiky rostlinÚstav experimentální botaniky AV ČR+420 602 175 579kvasnickova@ueb.cas.cz Doc. Mgr. Aleš Pečinka, Ph.D.Centrum strukturní a funkční genomiky rostlinÚstav experimentální botaniky AV ČRpecinka@ueb.cas.cz TZ ke stažení zde

10.06.2024 17:49

Příběhy zašité v minulosti. Co lze vyčíst z archeologického textilu?

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/historicke-vedy/Pribehy-zasite-v-minulosti.-Co-lze-vycist-z-archeologickeho-textilu/]
Císař ležel na márách na zlaté pokrývce a zlatých polštářích, měl na sobě bílé rukavice a plno prstenů, byl oděn v zlaté purpurové nohavice a purpurový plášť. Slunce v ty dny zapadalo velmi brzy a chladné počasí odpovídalo náladě v ulicích Prahy. Psal se prosinec roku 1378 a její obyvatelé a návštěvníci už několik dní zažívali výjimečné okamžiky. Pohřeb českého krále a římského císaře Karla IV. Co přesně měl tehdy zesnulý panovník na sobě, s jistotou nevíme. Výše zmíněný stručný popis pochází ze vzpomínek anonymního autora Augsburské kroniky. Dá se však předpokládat, že oděv panovníka určený k jeho poslední cestě byl ušitý z těch nejlepších látek, které se tehdy daly pořídit. Koneckonců i po smrti měl symbolizovat jeho moc a slávu. Jaké materiály ale měli vlastně císařští krejčí k dispozici? Z jak dalekých zemí látky pocházely a jakým způsobem se dostávaly na středoevropský trh? Rekonstrukce podoby pohřební výbavy a oděvu Karla IV. (kresba: Petr Chotěbor, vyšlo v knize Textilie z archeologických výzkumů na Pražském hradě). Hadry z kryptyZ kronik a pamětí se o oblékání v dávné minulosti mnoho nedočteme. Cenným pramenem jsou proto byť jen drobné zbytky textilu, který se dochoval v hrobech. V případě Karla IV. jde o několik kusů tkanin z krypty královské hrobky v chrámu sv. Víta, kterou archeologové otevřeli v roce 1928. Tehdy ještě neexistovaly technologie, jež by o stovky let starých látkách poskytly relevantní informace. Odborníci je proto nepovažovali za nijak zvlášť cenné natolik, aby stály za výzkum. „Královská krypta byla ve velmi špatném stavu a bylo třeba ji rekonstruovat, proto se její obsah musel vyzvednout. Textiliím, které se tam našly, byla bohužel věnována minimální odborná pozornost a záznamy o nich byly z dnešního pohledu naprosto nedostatečné,“ říká textilní archeoložka Milena Bravermanová, která u nás před třiceti lety stála u zrodu systematické péče o archeologický textil. Textil z hrobů pražského hradu Systematické archeologické průzkumy začaly na Pražském hradě probíhat po roce 1859, po ustanovení Jednoty pro dostavění chrámu sv. Víta. Prvním nalezeným archeologickým textilem z prostředí Hradu byly kousky látky, které sloužily jako obal pro část lebky biskupa Ondřeje (13. století) – v roce 1888 je dělníci našli ve zdi svatováclavské kaple. V roce 1911 vyjmuli odborníci několik tkanin z tumby sv. Václava. Největší množství textilních památek ale pochází z roku 1928, kdy archeologové otevřeli hroby biskupů, stavitelů chrámu, a především kryptu královské hrobky. Na začátku devadesátých let 20. století, kdy pracovala v oddělení památkové péče Kanceláře prezidenta republiky, dostala za úkol uspořádat a zdokumentovat předměty z hrobů Pražského hradu, většinou textilií. „Tehdy jsem řekla, no dobře, trochu šiju, tak já to teda zkusím,“ vzpomíná dnes s nadhledem. Čekal ji velmi nelehký úkol. Nejenže o textilu z krypty neexistovaly přesné záznamy, ale jednotlivé kousky ani nespočívaly na jednom místě a některé se dokonce v průběhu času ztratily. V roce 1928 považovali tehdejší odborníci textil z hrobů spíše za kuriozitu – stávalo se tak, že si některé ustřižené kousíčky nechali na památku nebo je darovali přátelům. „Jedním z mých úkolů bylo pokusit se dohledat ztracené kousky textilu, rozptýlené po různých soukromých sbírkách,“ říká Milena Bravermanová. V odborné hantýrce se archeologickému textilu v nadsázce říká „hadry“, jako by šlo jen o něco špinavého a nepotřebného. „My si z toho někdy děláme legraci, ale pravda je, že se k tomu tak opravdu leckdy přistupovalo, naštěstí se to mění a dnes už je textilní archeologie pevnou součástí našeho oboru.“ PhDr. MILENA BRAVERMANOVÁArcheologický ústav AV ČR, PrahaVystudovala archeologii a historii na Filozofické fakultě UK. Od roku 1986 pracovala v Národním muzeu v Praze, od roku 1990 v oddělení památkové péče Kanceláře prezidenta republiky. O tři roky později se stala kurátorkou archeologie a textilu v oddělení uměleckých sbírek Správy Pražského hradu, kde uspořádala depozitáře a zbudovala specializovanou restaurátorskou dílnu. V Archeologickém ústavu AV ČR v Praze pracovala na projektech v letech 2018–2023. Stála u zrodu celého oboru textilní archeologie a je spoluzakladatelkou daného studijního oboru. O textilu v pravěku a středověku a o metodách výzkumu archeologického textilu přednáší v Ústavu pro archeologii FF UK v Praze a Ústavu archeologie a muzeologie MU v Brně. Záchrana textiluNěkteré textilní památky, včetně těch z královské krypty, se dostaly do rukou restaurátorů už v osmdesátých letech minulého století, jenže z dnešního pohledu byly jejich zásahy často problematické. Při čištění archeologického textilu se nadměrně používaly chemikálie, páraly se originální stehy, na středověké tkaniny se nažehlovaly novodobé podkladové materiály a podobně. Proces restaurování navíc tehdejší odborníci písemně ani fotograficky řádně nezdokumentovali a nepopsali původní stav před zásahem. „Cílem restaurování textilu je především jeho stabilizace, aby i nadále vydržel. Je potřeba jej zbavit největší špíny, která může působit další degradaci, ale do původní textilie by se mělo co nejméně zasahovat. Všechny zásahy musí být vratné,“ vysvětluje Helena Březinová z pražského Archeologického ústavu AV ČR. „Jedním z případů nevhodného restaurování v osmdesátých letech minulého století je klobouk císaře Rudolfa II., který se poněkud srazil,“ dodává. Od té doby se obor naštěstí značně posunul. A to i díky průkopnické práci Mileny Bravermanové a následně také Heleny Březinové. Jejich zásluhou se o archeologickém textilu začalo přednášet na vysokých školách a do praxe se tak dostávají nové generace odbornic a odborníků vzdělaných v této specifické disciplíně. Královské látky v textilní školeV roce 1928, kdy archeologové otevřeli a vyzvedli obsah královské krypty na Pražském hradě, nevěnovali textiliím takovou pozornost, jakou by si tyto cenné památky zasloužily. Textilní archeologie jako obor neexistoval, nebyly k dispozici ani technologie potřebné k restaurování a výzkumu archeologického textilu. V roce 1930 poslali odborníci některé látky z krypty královské hrobky Křesťanské akademii v Praze, která se měla pokusit o jejich stabilizaci, aby se látky úplně nerozpadly. Jak to dopadlo, nevíme, protože o výsledku neexistuje zpráva. Souběžně se několik kousků originálních látek (údajně 26 různých druhů) dostalo do středních textilních škol v Jilemnici, Brně, Ústí nad Orlicí, Rýmařově a Liberci. Studenti měli na základě těchto originálů utkat kopie vhodné k vystavení. Ze vzorků kopií vznikla dvě alba, z nichž jedno se dnes nachází v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, druhé je ztracené. Středověké látky se na Pražský hrad sice vrátily, ale zabalené v jednom balíku, opět bez řádné dokumentace a zdá se, že některé kousky se ztratily. Ještě v roce 2016 se na Pražský hrad dostal jeden fragment archeologické tkaniny nalezený ve Střední průmyslové škole textilní v Ústí nad Orlicí. Přibývá rovněž odborných prací na dané téma. Společně s kolegyní Janou Bureš Víchovou z Vysoké školy chemicko-technologické jsou Milena Bravermanová a Helena Březinová autorkami nové shrnující monografie o archeologickém textilu. Publikace Textilie z archeologických výzkumů na Pražském hradě obsahuje celkem 270 položek dokumentujících jednotlivé fragmenty textilií vyzvednutých z hrobů a tumb (schránek na ostatky) v areálu Pražského hradu. Zároveň nabízí obsáhlý teoretický úvod do výzkumu archeologického textilu, údaje vztahující se k prostředí Pražského hradu jako pohřebišti historických osobností a popisuje obchod s tkaninami či odívání ve středověku. Helena Březinová a Milena Bravermanová z pražského Archeologického ústavu AV ČR a Janou Bureš Víchovou z Vysoké školy chemicko-technologické jsou autorkami knihy Textilie z archeologických výzkumů na Pražském hradě. Obálku knihy zdobí detail části tkaniny z pohřebního oděvu císaře Karla IV., o které se podařilo zjistit pozoruhodné podrobnosti. „Považujeme ji za jeden z vrcholů celé sbírky, charakterizuje ji ze všech možných úhlů pohledu,“ zdůrazňuje Milena Bravermanová. Už dříve odborníci na základě zmínek v písemných pramenech předpokládali, že panovníci bývali pohřbíváni v ceremoniálním rouchu (podobném jako nosili duchovní). „Jednoznačně jsme to doložily. V konkrétním případě Karla IV. jsme identifikovaly například takzvanou dalmatiku, což je liturgické roucho, jaké se používá při bohoslužbách,“ dodává archeoložka. Dalším důležitým – a překvapivým – zjištěním bylo určení původu látky. Pocházela až z daleké střední Asie, možná z Číny. Co nosil Karel IV.Fenomén středoasijských látek na evropském středověkém trhu nebyl dlouho vůbec prozkoumaný. Ucelenější vědecké informace se o něm začaly objevovat až zhruba před dvaceti lety, což souviselo s rozvojem bádání. Jako první se tématu věnovali američtí, němečtí a švýcarští textilní historici. „Dozvěděly jsme o tom ze zahraniční literatury a podívaly jsme se na naše sbírky novýma očima. Najednou jsme zjistily, že i my máme textil středoasijského původu, a dokonce ve značném množství. Zdokumentovaly jsme i jedinečné vzory, které se nikde jinde nedochovaly,“ říká Milena Bravermanová. Až na jeden samet italského původu tvořily pohřební roucho Karla IV. pouze látky ze střední Asie. Pozoruhodné zároveň je, že pocházely z první půlky 14. století, zatímco císař zemřel v roce 1378. Šlo o nesmírně vzácné a na svou dobu drahé luxusní tkaniny, což znamená, že lucemburský dvůr byl natolik bohatý, že si je mohl nakoupit do zásoby a nechat z nich později ušít pohřební roucho pro císaře. Těhotenské šatyLátky středoasijského původu se našly také v hrobech žen spjatých s Karlem IV. (manželky a snacha). V jejich případě je ale konkrétní určení velice komplikované. V roce 1590 totiž byly jejich ostatky přeneseny do nové královské hrobky a v roce 1612, když bylo potřeba uvolnit místo pro sarkofág zesnulého císaře Rudolfa II., se smísily s kostmi Jana Zhořeleckého a Václava IV. (synů Karla IV.). Tkanina s motivem hradeb a zvířat z pozdní 2. poloviny 14. století pocházela z Itálie. Ušitý z ní byl oděv z pohřební výbavy jedné z manželek Karla IV. „Vlivem přenášení a slučování ostatků bohužel není identifikace jednoznačná, ale existují určité indicie, podle nichž se dají fragmenty některých textilií určit,“ říká Helena Březinová. Nedodělané průramky nebo vsazené nenašité rukávy mohou například napovědět, že šlo o narychlo připravené šaty pro ženu, která zemřela nečekaně nebo se s jejím tělem nesnadně manipulovalo. Mohlo by se to týkat třeba tkaniny s motivem ptáka a s tehdy módním pseudoarabským písmem, zřejmě italského původu z druhé poloviny 14. století. Ušitý z něj byl živůtek (část oděvu kryjící horní polovinu těla). Patřil buď poslední manželce Karla IV. Elišce Pomořanské, anebo ženě Karlova syna Václava IV. Johaně Bavorské. Látky, z nichž byly pravděpodobně ušité těhotenské šaty, se dají spojit s Annou Svídnickou, Karlovou manželkou, jež zemřela při porodu. Jde o tkaniny se zvířaty a palmetami (ornamenty připomínajícími koruny palmových listů) pravděpodobně z Blízkého východu nebo Itálie. Zachovala se část živůtku, jenž se rozšiřoval směrem k pasu, což by napovídalo zvětšenému těhotenskému bříšku, a široká v pase nabíraná sukně. Z dochovaných zbytků dalších šatů je evidentní, že je tehdejší krejčí ušili z luxusních látek s velmi výraznými originálními vzory. „Objevují se na nich lidské postavy, lodě, hradby, pávi, gazely, orli, ale i lotosové květy nebo čínští ptáci,“ vyjmenovává Helena Březinová. PhDr. HELENA BŘEZINOVÁ, Ph.D.Archeologický ústav AV ČR, Praha Vystudovala archeologii a historii na Filozofické fakultě UK. Archeologickému textilu se věnovala už v diplomové práci (Textilní výroba u Slovanů v 6.–12. století) a následně i v práci disertační (Textilní výroba v českých zemích ve 13.–15. století). Od roku 1994 působí v pražském Archeologickém ústavu AV ČR, nejprve v oddělení výzkumu Pražského hradu, od roku 2007 na pracovišti restaurátorské laboratoře, jehož je v současné době vedoucí. Je jednou ze zakladatelek studijního oboru textilní archeologie v našem prostředí. O textilní výrobě v pravěku a raném až vrcholném středověku přednáší v Ústavu pro archeologii FF UK v Praze a Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity v Brně. Křestní oblečekRaritou jsou dochované útržky oblečku pro miminko. Neví se, komu přesně patřil, a zajímavé jsou i okolnosti nálezu. Našly se totiž v tumbě knížete Břetislava II., zesnulého v roce 1100. Umístění hrobů se často posunovalo s tím, jak se stavebně proměňoval areál Pražského hradu. Břetislavovo tělo původně spočívalo v románské bazilice sv. Víta, která později ustoupila vybudování katedrály. K přenosu ostatků knížete mělo dojít v roce 1373, hrob byl tehdy označen olověnou destičkou s vyrytým jménem panovníka. Jenomže jak ukázal antropologický průzkum v roce 2002, Břetislav v hrobě neležel. Místo něj tam archeologové našli ostatky nejméně pěti lidí: dvou žen, jednoho jedince neurčitého pohlaví, novorozence a batolete. Mezi dětskými kostmi se nacházely drobné fragmenty textilií. A právě z nich se současnými metodami podařilo zjistit neuvěřitelné detaily. Obleček sestával z košilky a kalhotek, oboje poměrně komplikovaného střihu, který nesl znaky spodního i základního odění dospělých ve vrcholném středověku, tedy z košile, tuniky a spodků. Vzhledem ke kvalitě tkanin a preciznosti zpracování se předpokládá, že se k nám obleček dostal jako import, například ze Španělska, kde se obdobné jemné látky s krepovým efektem tkaly. Textilní archeoložky se domnívají, že šlo o křestní oblečení, protože jeho součástí byla i kapuce s křížkem vyšitým kovovou nití. Z období středověku se nedochovaly žádné jiné dětské křestní oděvy, takže jde o naprosto unikátní nález. O jménu a původu děťátka nepanuje jistota, zřejmě by mohlo jít o syna Přemysla Otakara II. nebo Václava II., o nichž víme, že zemřeli krátce po narození. „Ne všechno se dá doložit. Kolem původu oděvů zůstává mnoho otazníků a v naší knize jsme je také zmiňovaly,“ říká Milena Bravermanová. „Interpretace závěrů se můžou proměňovat v souvislosti s vývojem oboru. V knize jsme čtenářům nabídly velmi detailní informace a podklad pro další výzkum,“ uzavírá. Restaurování tkaniny s kmeny, rozetami, granátovými jablky a květy (detaily k restaurování popisuje kniha Textilie z archeologických výzkumů na Pražském hradě). Čínské hedvábí v českých zemíchPříkladem, jak může nový kontext zcela pozměnit interpretaci minulosti, je zmiňovaný fenomén středoasijského původu luxusních látek. Až do konce 20. století se mělo za to, že většina dochovaných fragmentů oděvů na našem území byla spíše evropského, přesněji italského původu. Zboží včetně textilií z Číny a střední Asie putovalo směrem na západ sice už zhruba od 2. století př. n. l. po tzv. hedvábné stezce, jenže látky se dostávaly zejména do Byzantské říše a na území dnešního Blízkého východu. Přímý přístup dále do Evropy byl dlouhou dobu omezený. Nastupující evropské elity se tak k luxusnímu textilu z Dálného východu dostávaly pouze nepřímo, třeba právě prostřednictvím darů od byzantských císařů. Tímto způsobem přišla s asijským hedvábím do styku už knížata Velkomoravské říše a následně Přemyslovci. Hedvábné šaty sv. Ludmily? Určitý přístup k luxusnímu hedvábí měli už panovníci Velkomoravské říše a raně středověkých Čech. Velmi pravděpodobně se tak s ním mohla setkat i svatá Ludmila. Přímé důkazy ale nemáme, protože z jejího pohřebního roucha se nic nedochovalo. Pohřbena byla v roce 921 na Tetíně a už v roce 925 byly její ostatky přeneseny na Pražský hrad. Jak bývalo u svatých zvykem, ostatky byly předmětem uctívání, jejich části se odebíraly, balily do látek a převážely. Dochované textilie z hrobu sv. Ludmily tak jsou mladšího data, než by odpovídalo době jejího úmrtí. I tak patří k tomu nejcennějšímu, co se nám z archeologického textilu dochovalo, a to právě díky spojitosti s českou národní světicí. Jednalo se například o vzorovanou tkaninu byzantského původu z přelomu 10. a 11. století nebo nevzorovanou tkaninu vyrobenou v raném středověku v některé z hedvábnických dílen v Asii. Později se s technologií výroby luxusního hedvábí seznámili sami Evropané. Okolo poloviny 13. století se hedvábné textilie tkaly například v severoitalských Benátkách, Boloni a Florencii. V době vlády Karla IV. obchod mezi těmito městy a českým královstvím vzkvétal, takže pro bohatou elitu nebyl problém luxusní látky pořídit. Právě proto se předpokládalo, že panovnický dvůr šil převážně z materiálů italského původu. Dnes už ale víme, že zdaleka nejen z nich. Zbytky pohřebních rouch Karla IV. a jeho příbuzných jasně dokládají, že náš vládnoucí rod na konci 14. století využíval také vzácné tkaniny z daleké střední Asie a Číny. Díky moderním metodám výzkumu archeologického textilu se tak dovídáme dříve netušené podrobnosti i o poslední cestě Otce vlasti. Článek vyšel v časopise Akademie věd ČR A / Magazín 4/2023: 4/2023 (verze k listování)4/2023 (verze ke stažení) Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Shutterstock, Jana Plavec, repro z knihy Textilie z archeologických výzkumů na Pražském hradě

06.06.2024 11:49

Spolupráce Akademie věd s regiony pomáhá i k záchraně kulturního dědictví

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Spoluprace-Akademie-ved-s-regiony-pomaha-i-k-zachrane-kulturniho-dedictvi-00001/]
Společně financované výzkumné projekty programu Regionální spolupráce AV ČR a jejich aplikace pomáhají ke zvýšení kvality života – v loňském roce jich řešila pracoviště s regionálními partnery celkem 19. Věnovaly se mimo jiné zjišťování kvality povrchů, získávání informací o znečištění vzduchu, mapování invazivního druhu hmyzožravce jako prevence ztráty biologické rozmanitosti, archeologickým nálezům i přiblížení poválečného vývoje pohraničního regionu. „Spolupráce pokrývá rozsáhlé spektrum projektů. Myslíme si, že je přínosná i pro kraje a obecně i pro zachování kulturního dědictví,“ vyzdvihla předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová. Podpora spolupráce od Akademie věd podle jejích slov potrvá nadále a oceňují ji i regiony. Předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová Dříve byly projekty tradičně jednoleté, což se nově změnilo. „Lze žádat také o víceleté projekty, na dva nebo tři roky, čímž se zjednodušuje administrativa,“ připomněl Tomáš Kostelecký z Akademické rady ČR, který má regionální spolupráci v gesci. „Za spolupráci nově považujeme i přípravu návrhu projektu, který je financovaný třetí stranou, například z evropských fondů,“ doplnil. Geofyzikální dovednosti od základůZápadními Čechami čas od času otřesou shluky slabších zemětřesení, takzvané zemětřesné roje, které zde zkoumá Geofyzikální ústav AV ČR. Se svým oborem seznamuje i veřejnost – otevřel například Geofyzikální muzeum Skalná nebo zpřístupnil Goethovu štolu v Komorní hůrce. Už pátým rokem také spolupracuje se žáky Základní školy Skalná v Karlovarském kraji. Děti při exkurzích provádějí například seismická a hydrologická měření. „Vyhlásili jsme i soutěž o magických místech Karlovarského kraje,“ zmínil další popularizační aktivity Milan Brož z Geofyzikálního ústavu AV ČR. „Každoročně také pořádáme akci k výročí narození Johanna Wolfganga von Goetha.“ Básník se totiž významně vepsal do dějin kraje a mimo jiné dal i podnět k vykopání štoly, která dnes nese jeho jméno. Milan Brož Ohrožený český broukVáleček český je kriticky ohroženým druhem krasce, který se vyskytuje pouze na Žatecku a v Roztockém háji v Praze. Stepi, na nichž žije, ale patří k nejohroženějším v Česku. Biologické centrum AV ČR proto ve spolupráci s Ústeckým krajem prozkoumalo v projektu „Kriticky ohrožený endemit českých stepí: Vědecké podklady k ochraně krasce válečka českého“ jeho nároky na stanoviště a navrhl aktivní péči o ně. „Doporučujeme různé techniky, jak zabránit zarůstání stepí, například pastvou nebo sečí,“ shrnul entomolog Petr Kozel. Dodal, že tato opatření by nepomohla jen válečku, ale i dalším ohroženým druhům, například motýlům modráskům nebo přástevníkům. Petr Kozel z Biologického centra AV ČR Bohatství ukryté ve vesmíruÚstav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR s Hvězdárnou Valašské Meziříčí ve Zlínském kraji v projektu „Rozvoj pozemního segmentu kosmických misí“ odhalují zdroje nerostného bohatství na tělesech Sluneční soustavy. Vytvořily společný koncept satelitní mise SLAVIA, dalším krokem bude vývoj spektrálních kamer. Instituce tak položí základy k analýze meteorů a jejich původu. Společně usilují, aby se Česko stalo velmocí v unikátních instrumentech pro pátrání po přírodních zdrojích ve vesmíru. Do projektu se podle fyzikálního chemika Martina Feruse zapojili i další partneři. „Regionální spolupráce se rozšířila nejen o akademické subjekty, ale i soukromé firmy a zahraniční pracoviště, která měla zájem o data z naší satelitní mise.“ Ve spolupráci s Hvězdárnou Valašské Meziříčí také pracoviště uspořádalo výstavu Dotkni se exoplanet na zámku v Děčíně. Martin Ferus z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR Zlato z OpavyZlatý plechový artefakt z období popelnicových polí je unikátním nálezem, který u nás nemá obdoby. Ve spolupráci brněnského Archeologického ústavu AV ČR a Muzea v Bruntále se podařilo určit jeho původní podobu i například způsob výroby. „Běžně se tyto předměty identifikují jako čelenky nebo opasky, jistotu ale nemáme,“ řekl archeolog Stanislav Stuchlík. Podle vědců nejpravděpodobněji sloužil právě jako čelenka. Za vyvrcholení projektu považuje Matěj Kmošek představení poznatků veřejnosti. Vědci nález vystavili v Muzeu v Bruntále a v Archeologickém ústavu v Brně. „Tím naše plány ale nekončí, chceme zkoumat i původ zlata,“ uvedl Matěj Kmošek ve videomedailonku, který se na prezentaci promítal. Projekt na setkání představili Nikola Šuhejová z Muzea v Bruntále a Stanislav Stuchlík z Archeologického ústavu AV ČR v Brně. Fenomén samosprávyOkresní samospráva byla od poloviny 19. století progresivním a efektivním nástrojem státní správy. Stala se také základnou volební agitace politických stran a oporou pro budoucí dosažení státní samostatnosti. „Historie okresů ale není příliš zpracovaná. Náš zájem o ni se zde protnul s iniciativou, která vzešla od regionálních partnerů,“ vysvětlil Martin Klečacký z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. Výsledkem byla dvoudenní konference „Mezi obcí a státem. Fenomén okresní samosprávy v českých zemích 1848–2002“, kterou uspořádal Masarykův ústav a Archiv AV ČR spolu se Státním oblastním archivem v Praze a Muzeem Podblanicka. „Očekávání od konference se naplnila – podařilo se nejen udělat přehled bádání, ale především propojit historiky s pracovníky paměťových institucí a kolegy z okresních archivů, které mají klíčové zdroje k výzkumu samosprávy,“ zhodnotil Martin Klečacký. Martin Klečacký Oltáře na RychmburkuV nejstarších dochovaných prostorách hradu Rychmburk u Skutče najdete expozici středověkého umění, na níž spolupracoval Ústav dějin umění AV ČR s Regionálním muzeem v Chrudimi. Vystavené oltářní retábly či jejich části pocházejí z přelomu 15. a 16. století nebo počátku 16. století. Sbírka deskových maleb je unikátní počtem exponátů i kvalitou. Pomocí fotografií na expozici návštěvník spatří také jinak neviditelnou přípravnou kresbu. „Podle podkreseb můžeme vystopovat jednotlivé umělce,“ vysvětlila kunsthistorička Helena Dáňová. „Doplnili jsme i další exponáty z archeologických sbírek,“ dodala s tím, že usilovali o to, aby vznikla výstava atraktivní pro návštěvníky. Helena Dáňová z Ústavu dějin umění AV ČR Akademie věd ČR uzavírá smlouvy s regiony od roku 2003, postupně je podepsala se všemi 14 kraji. Do spolupráce se zapojují téměř všechny ústavy. Projekty se prezentují jednou ročně na setkání představitelů Akademie věd ČR a zástupců partnerů regionální spolupráce. Přehled uzavřených smluv i více informací o vybraných projektech naleznete na webových stránkách Akademie věd ČR. Text: Zuzana Dupalová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

05.06.2024 09:49

Letošní Archeologické léto slibuje i letecké zážitky a neznámá zákoutí Vyšehradu

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Letosni-Archeologicke-leto-slibuje-i-letecke-zazitky-a-neznama-zakouti-Vysehradu/]
Během letošního léta budou mít zájemci příležitost navštívit více než 100 známých i zapomenutých archeologických lokalit v doprovodu zkušených archeologů. „Během letošní sezony návštěvník pozná různé výzkumné metody, vývoj dokumentačních technologií, způsoby ošetření artefaktů, ale i interpretační přístupy. Je to archeologie v kostce,“ říká Jaroslav Řídký z Archeologického ústavu AV ČR, Praha. Ten rovnou měrou s Archeologickým ústavem AV ČR v Brně a ve spolupráci s více než pěti desítkami dalších institucí celou akci organizuje. Kromě úspěšných lokalit z minulých let přibyla i nová místa jako třeba dvě pražská hradiště – v Butovicích a Divoké Šárce, hradiště Šumárník nebo velkomoravský kostel v Modré u Velehradu. Celkem se lidé můžou registrovat na více než 250 akcí. „Nejoblíbenější jsou tradičně komentované prohlídky probíhajících archeologických výzkumů, při kterých mohou zájemci sledovat postupy a metodiku práce v terénu. Na některých lokalitách si také sami vyzkouší, co taková práce obnáší,“ láká Zdenka Filipová z Archeologického ústavu AV ČR, Brno. Letecká archeologie i tajemný Vyšehrad Velmi neobvyklý zážitek si můžou odnést ti, kteří se přihlásí na akci zaměřenou na údolí Ohře, léto 1813: obranná linie proti Napoleonovi a příběh jejího odhalení. Zájemci si vyzkouší i leteckou archeologii, za doprovodu uznávaného odborníka na leteckou archeologii Martina Gojdy se nad údolím Ohře proletí letounem Cessna 172. Právě z ptačí perspektivy lze totiž objevit a rozeznat struktury, které přímému pohledu ze země zůstávají skryty – například díky odlišnému zbarvení obilí, které roste nad zbytky obranných linií. Výjimečné jsou i komentované prohlídky na Vyšehradě, který letos slaví stoleté výročí výzkumů. Kde se zde nacházel nejstarší známý středověký kamenný palác? Jak archeologie odkrývá stopy po novém politickém programu, který chtěl v Čechách prosadit první český král? Nejen na tyto otázky odpoví v průběhu exkurze Ladislav Varadzin. Účastníci se seznámí s nejvýznamnějšími objevy a nahlédnou i do míst veřejnosti obvykle nepřístupných. Novinkou Archeologického léta 2024 jsou prohlídky v angličtině, a to v Praze (Vyšehrad, Letná, Závist) a v Dolních Věstonicích. Stačí si rezervovat termín přes webové stránky www.archeologickeleto.cz. První prohlídky jsou naplánované již od června, akce trvá do první poloviny září. „Protože průběh archeologických terénních výzkumů je do určité míry závislý na průběhu zemědělských aktivit, doporučujeme průběžně sledovat nabídku prohlídek po celé léto,“ uzavírá Zdenka Filipová z brněnského ústavu. Kontakt pro média: Jaroslav Řídký, Archeologický ústav AV ČR, Praha: ridky@arup.cas.cz, +420 734 445 333Zdenka Filipová, Archeologický ústav AV ČR, Brno: filipova@arub.cz, +420 776 627 785 Seznam zapojených organizací: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO Český ráj Archeologické muzeum Šatlava v České Lípě Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i. Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. Archeopark Plzeň Archevita Dům přírody Českého ráje Geopark Český ráj Chráněná krajinná oblast ČESKÝ RÁJ J. M. Schlik s.r.o. Jeskyňářská skupina ČSS 6-01 Býčí skála Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích – Archeologický ústav Lesy České republiky – OŘ severní Čechy, Lesní správa Ještěd Masarykovo muzeum v Hodoníně Městské muzeum a galerie Dačice Moravské zemské muzeum Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici Muzeum Blanenska Muzeum Brněnska Muzeum Českého ráje v Turnově Muzeum Cheb Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně Muzeum Jindřichohradecka Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích Muzeum Komenského v Přerově Muzeum Kroměřížska Muzeum města Ústí nad Labem Muzeum Prahy Muzeum Mladoboleslavska Muzeum Novojičínska Muzeum regionu Boskovicka Muzeum T. G. M. Rakovník Muzeum Těšínska Muzeum východních Čech v Hradci Králové Muzeum Vysočiny Jihlava Muzeum Vyškovska Muzeum zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném v Orlických horách Národní památkový ústav Národní památkový ústav – ú.o.p. České Budějovice Národní památkový ústav – ú.o.p. Kroměříž Národní památkový ústav – ú.o.p. v Lokti Národní památkový ústav – ú.o.p. Olomouc Národní památkový ústav – ú.o.p. Ostrava Národní památkový ústav – ú.o.p. Plzeň Národní památkový ústav – ú.o.p. Praha Národní památkový ústav – ú.o.p. středních Čech Národní památkový ústav – ú.o.p. Telč Oblastní muzeum Praha-východ Oblastní muzeum v Lounech Ostravské muzeum Oživená (pre)historie Podřipské muzeum v Roudnici nad Labem Polabské muzeum Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Ústav hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky Regionální muzeum a galerie v Jičíně – Muzeum hry Regionální muzeum města Žďáru nad Sázavou Regionální muzeum v Kolíně Regionální muzeum v Mikulově Slovácké muzeum v Uherském Hradišti Spolek historiků Vamberk Správa jeskyní České republiky Středisko ekologické výchovy Libereckého kraje Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy Univerzita Hradec Králové – Fakulta filozofická, katedra archeologie Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Univerzita Karlova v Praze, Ústav pro archeologii Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofické fakulta, katedra historie – sekce archeologie Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Ústav archeologické památkové péče Brno, v. v. i. Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, v. v. i. Villa Nova Uhřínov Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě Vlastivědné muzeum v Šumperku Vojenský historický ústav Praha Východočeské muzeum v Pardubicích – Zámek Pardubice Zámek Rychnov nad Kněžnou Západočeská univerzita – Filozofická fakulta, katedra archeologie

05.06.2024 07:49

Nejdřív látka, potom funkce. Průkopnické poznatky o evoluci rostlinných hormonů

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Nejdriv-latka-potom-funkce.-Prukopnicke-poznatky-o-evoluci-rostlinnych-hormonu/]
Rostlinné hormony (fytohormony) řídí růst a vývoj rostlin i jejich reakce na různé podněty – například světlo, gravitaci nebo napadení chorobami. Pro svou důležitost v životě rostlin zastávají přední místo v biologickém výzkumu a manipulace jejich hladin patří k častým metodám zemědělské a biologické praxe. Ačkoli jsou fytohormony obecně rozšířeny ve všech suchozemských rostlinách, evoluční počátky jejich biologické role dosud nejsou zcela objasněny. K jejich pochopení nám mohou pomoci nejbližší žijící příbuzní suchozemských rostlin – sladkovodní zelené řasy. Právě studiem těchto řas se evoluci fytohormonů rozhodl prozkoumat česko-belgický tým biologů a analytických chemiků ze tří institucí: Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity v Gentu. Nynější suchozemské rostliny a zelené řasy jsou výsledkem nezávislých evolučních pochodů; jejich cesty se rozešly dříve, než na souš vstoupili první obratlovci. Ačkoli společní předkové suchozemských rostlin a zelených řas dávno vymřeli, můžeme odvodit jejich pravděpodobný vzhled a životní pochody – včetně možné role fytohormonů – porovnáním všech dnes žijících skupin, které jsou jim příbuzné. Proto byl klíčovým aspektem této práce široký záběr analyzovaných organismů. Celkem vědci zkoumali 18 zástupců různých linií řas a suchozemských rostlin, s cílem ověřit přítomnost až 50 látek známých svou fytohormonální funkcí. „Schopnost řas produkovat fytohormony zatím vědci odhadovali hlavně srovnáváním jejich genetické informace se suchozemskými rostlinami. Z omezených dat se však zdálo, že zelené řasy umí tyto sloučeniny produkovat bez ohledu na přítomnost genů, které tuto činnost řídí v suchozemských rostlinách. To jsme nyní potvrdili,“ říká Roman Skokan, jeden ze dvou hlavních autorů výzkumu. Evoluce rostlin se dnes zkoumá především analýzou genetické informace zapsané v DNA. Tato metoda ovšem nezohledňuje, že různé skupiny organismů mohou sdílet podobné vlastnosti, avšak zabezpečované různými genetickými mechanismy. Předchozí výzkum skutečně naznačoval, že zelené řasy mohou produkovat fytohormony, přestože jim chybí geny pro jejich syntézu známé ze suchozemských rostlin. Badatelé proto měřili přímo hladiny fytohormonů v zelených řasách a některých méně prozkoumaných suchozemských rostlinách pomocí moderní a velmi citlivé metody nazývané kapalinová chromatografie, jež je spojena s hmotnostní spektrometrií. Výzkum přinesl mnoho výsledků, uveďme aspoň ty hlavní: Dva fytohormony řídící především růst a vývoj – auxiny a cytokininy – našli vědci u všech suchozemských rostlin, jakož i u zelených řas. Naopak abscisová kyselina, fytohormon aktivní v odpovědi na stres (např. sucho) byl nalezen v zelených řasách jen vzácně, pravděpodobně jako vedlejší produkt jiných metabolických drah. V neposlední řadě se suchozemské rostliny odlišovaly od řas produkcí speciálního typu cytokininů, což poukazuje na důležitou evoluční inovaci po přechodu na souš. Mnohé organické sloučeniny známé v rostlinách jako fytohormony se tedy vyskytují i ve sladkovodních zelených řasách. Mají tyto látky u obou skupin podobné funkce? „Tato otázka vyžaduje další výzkum. Z dostupných informací se zdá, že řada fytohormonů získala své dnešní regulační role až ve společném předkovi dnešních suchozemských rostlin. V zelených řasách mohly být vedlejšími produkty metabolismu nebo zastávat jiné funkce, než byly v rostlinách zapřaženy do své nové, hormonální role,“ vysvětluje další z dvojice hlavních autorů publikace Vojtěch Schmidt. Studie podrobně zmapovala výskyt fytohormonálních sloučenin napříč zelenými řasami a slouží jako vhodný odrazový můstek pro další bádání. Objasnit pradávný, před-hormonální charakter těchto látek vyžaduje mimo jiné zmapování jejich účinků na růst zelených řas. Badatelé z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR nyní takto zkoumají evoluční původ skupiny fytohormonů zvaných auxiny. Odkaz na článek:Schmidt, V., Skokan, R., Depaepe, T. et al. Phytohormone profiling in an evolutionary framework. Nature Communications 15, 3875 (2024). https://doi.org/10.1038/s41467-024-47753-z Kontakt:Mgr. Vojtěch SchmidtÚstav experimentální botaniky AV ČRPřírodovědecká fakulta Univerzity Karlovyskokan@ueb.cas.cz Mgr. Roman Skokan, Ph.D.Ústav experimentální botaniky AV ČRskokan@ueb.cas.cz Mgr. Jan Kolář, Ph.D.specialista public relationsÚstav experimentální botaniky AV ČR+420 225 106 490kolar@ueb.cas.cz TZ ke stažení zde

03.06.2024 13:49

Michael Komm: Zahoďte otěže autocenzury a zapojte se do Vědy fotogenické

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Michael-Komm-Zahodte-oteze-autocenzury-a-zapojte-se-do-Vedy-fotogenicke-00001/]
Co se vám jako první vybaví, když se řekne Věda fotogenická?Věda fotogenická je pro mne přehlídka bohaté různorodosti vědních disciplín, které se v Akademii věd realizují. Také mne nepřestává překvapovat škála přístupů k fotografii, které autoři využívají. Jak se na soutěži podílíte?Byl jsem jedním z těch, kteří ji před více než deseti let vymysleli. Jako příspěvek spolku Fórum věda žije! jsem k tomu naprogramoval soutěžní web a několik let ho spravoval. Kromě toho jsem i členem poroty. Také fotografujete? Ano, i když v poslední době o poznání méně než dříve - s rozrůstající se rodinou je času na focení opravdu málo. Vracím se k analogové a polaroidové fotografii. Často fotografuji sochařskou tvorbu mojí ženy Kateřiny, přičemž nejde jen o dokumentaci „fešand“, jak tomu říkal Sudek, ale o využití sochařských objektů v další tvorbě v jiném médiu. Je to docela zajímavá výzva. Soutěž má popularizační přesah. Čím pomáhá přiblížit aktivity Akademie věd ČR veřejnosti? Věda fotogenická ukazuje vědeckou činnost trochu jinak než klasické popularizační aktivity. Specifické jsou i formáty, s nimiž fotosoutěž pracuje, ať jde o výstavu, nebo kalendář. Může tím oslovit část veřejnosti, která se na jiné popularizační aktivity neorientuje. Na druhou stranu je v soutěži daleko menší prostor pro popis vědeckých aktivit, které jsou s fotografiemi spojeny. Je to taková ochutnávka, která může vyvolat hlubší zájem o výzkumná témata. Zleva: Michael Komm, loňský vítěz Vědy fotogenické Dušan Tichoň, předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová, členka Akademické rady AV ČR Markéta Pravdová Jak vybíráte vítězné fotografie?Výběr fotografií je v rukách poroty a je dvoukolový. V prvním obodují porotci všechny fotografie, body se sečtou a vybere se okolo padesáti semifinálových fotografií v hlavní kategorii a odpovídající počet ve vedlejších. Následně se nad vytištěnými zvětšeninami semifinálových fotografií sejdeme a postupně vybíráme oceněné fotografie, snímky na kalendář a na výstavu. Co porota zohledňuje?Kromě vizuální stránky fotografií i originalitu autorského přístupu a v případě snímků na kalendář i určitou diverzitu vědních disciplín. Mít na kalendáři 12 fotek z elektronového mikroskopu by bylo přeci jen trochu jednotvárné. Podle čeho každý rok vybíráte vedlejší a speciální kategorie? Vedlejší se obvykle nějakým způsobem zaměřuje na vědce a vědkyně, spíše než na výsledky vědeckého bádání. Chtěli bychom veřejnosti přiblížit i to, kdo za daným výzkumem stojí. Speciální bývají zaměřené na určité médium - vloni kresbu, letos analogovou fotografii. Jsem opravdu zvědavý, co nám soutěžící zašlou. Jaké fotografie vám z předchozích ročníků nejvíce utkvěly v paměti?Jako první se mi vybaví vítězná fotka z roku 2015 Stále ještě hořím od Pavla Lisého z Geologického ústavu. Jde o parádní ztělesnění vědce, který je zapálený pro svoji profesi. Dále si vzpomenu na poněkud děsivý Pohled predátora z roku 2020 od Lukáše Vejříka z Biologického centra. Skvělých fotek byla ale za ty léta spousta, což dokazuje i nedávno vydaná krásná kniha k výročí deseti let fotosoutěže. Co byste doporučil soutěžícím i těm, kteří účast teprve zvažují? Měl byste tip, jak vypadá „recept na úspěch“ v soutěži?Určitě bych jim doporučil, aby odhodili otěže autocenzury a nebáli se poslat fotografie, které neodpovídají standardům daných žánru nebo nějaké kolektivní představě, jak má vypadat „fotka vědy“. Jak už jsem říkal, na neotřelost autorského přístupu dává porota velký zřetel. Stejně tak pokud se autor či autorka zabývá vědeckou činností, pro kterou není typická fotografická dokumentace - například výzkum v třetí vědní oblasti -, má větší naději na úspěch. Také je důležité, aby se nenechali odradit, že fotografie třeba nezíská první cenu. Jestliže je například zahrnuta do výstavního souboru, samo o sobě to znamená, že ji uvidí hodně lidí. Nejde totiž jen o výstavu v Galerii Věda a umění na Národní, výstavní panely následně putují do dalších výstavních prostor. Každopádně platí, že fotosoutěže se mohou zúčastnit jen fotografie, které někdo přihlásí, takže základním krokem k úspěchu je se zúčastnit! Text: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

KLÁVESKA.cz

Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR - tiskovky

Platy učitelů v roce 2023 a výhled: jízda z kopce