20.05.2024 10:00

Jihomoravské lužní lesy nezbytně potřebují řádnou ochranu

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Jihomoravske-luzni-lesy-nezbytne-potrebuji-radnou-ochranu/]
Odborné společnosti sdružující více než 9 000 odborníků a zájemců o nejrůznější složky naší přírody tak znovu vyzývají k řešení největšího problému ochrany přírody u nás. A staví se tak po bok více než 15 tisíc občanů žádajících důslednou ochranu jihomoravských lužních lesů Peticí za záchranu Moravské Amazonie. Lesy České republiky, jejichž postoj ochranu lužních lesů dlouhodobě blokoval, už se vyhlášení chráněných území nebrání. Zajištění územní ochrany, tedy vyhlášení CHKO a sítě přírodních památek a rezervací, je tak příležitostí především pro adekvátní péči a efektivní hospodaření v souladu s přírodou, ale i zachování oblasti pro volnočasové aktivity místních i přespolních. “Rychlé zajištění funkční ochrany Soutoku formou přírodních rezervací a památek a chráněné krajinné oblasti, tak jak je navržena, je naprosto nezbytné, abychom mohli zachovat jeho jedinečné přírodní hodnoty,” říká Zdeněk Vermouzek z České společnosti ornitologické. “Na potřebě ochrany lužních lesů se shodují odborníci napříč obory. Soutok je území takových kvalit přírodních i kulturních, že nutnost jeho ochrany vidí jasně i veřejnost,” dodává. O ochraně lužních lesů se jedná už půl století. Po roce 2000 tu měla vzniknout chráněná krajinná oblast. V roce 2011 vláda rozhodla, že zde má být vyhlášena řada menších chráněných území. Návrh jejich soustavy existuje od roku 2014. V programovém prohlášení vlády z roku 2022 je dokonce uveden národní park, teď je v přípravě chráněná krajinná oblast. “Vyhlašování CHKO je komplexní záměr, proto musí zároveň běžet vyhlašování přírodních památek a rezervací. Krajský úřad Jihomoravského kraje loni v prosinci vyhlásil tři menší rezervace, další je těsně před vyhlášením. Ministerstvo životního prostředí, ale s vyhlašováním národních přírodních rezervací a památek z nepochopitelných důvodů otálí. Zatím nejsou vyhlášeny ani národní přírodní rezervace Lanžhotské pralesy a národní přírodní památka Soutok, záměr na jejich vyhlášení přitom MŽP oznámilo už v letech 2019 a 2020. Záměr na vyhlášení dalších území nebyl ani ohlášen. Příroda Soutoku tak stále efektivně chráněná není,“ říká profesor David Storch, předseda České společnosti pro ekologii. Lužní lesy na Soutoku jsou nositelem mnoha národních i mezinárodních ochranářských titulů. Žádný z nich ale potřebnou ochranu nepřinesl. “Vhodným nástrojem ochrany jsou chráněná území. Ta ale v lužních lesích zabírají menší rozlohu než chráněná území v Praze.“ dodává předseda České botanické společnosti, profesor Karel Prach. “Absence územní ochrany Soutoku je zcela jasně jedním z největších dluhů našeho státu vůči přírodě a již dávno se stala také mezinárodní ostudou,” říká doktor David Král, předseda České společnosti entomologické. “Situace ohledně územní ochrany se už desítky let prakticky nemění a stav lužní krajiny se setrvale zhoršuje. Je proto potřeba urychlenědotáhnout vyhlašování sítě přírodních památek a rezervací a také chráněné krajinné oblasti,” uzavírá. Text prohlášení: https://docs.google.com/document/d/14PlJzHlCJ0z7SzlCob7M38sllPNSLfNP/edit Kontakty: Česká společnost pro ekologii https://www.cspe.czprof. David Storch, Ph.D. storch@cts.cuni.cz Česká botanická společnosthttps://botanospol.cz/doc. RNDr. Jakub Těšitel, Ph.D. tesitel@sci.muni.czČeská společnost entomologickáhttps://www.entospol.czMgr. Ing. David Sommer entospol@gmail.comČeská společnost ornitologickáhttps://www.birdlife.czGašpar Čamlík camlik@birdlife.czČeská společnost pro ochranu netopýrůhttps://www.ceson.orgTomáš Bartoničkabartonic@sci.muni.cz Česká vědecká společnost pro mykologiihttp://www.czechmycology.org/cz/cvsm-vybor.phpLucie Zíbarová cvsm@czechmycology.org Obrazová dokumentace Fotografie ve vyšším rozlišení (Foto: Jan Miklín): https://drive.google.com/drive/folders/1BIVtpO8ZfyOWbMcT886Bc3XIMRR2QMhR Další fotografie (Foto: Jan Miklín): https://www.janmiklin.cz/galerie/pohansko-soutok-moravy-a-dyje/

17.05.2024 10:00

Výprava do Mikulčic za poznáním historie a kultury velkomoravských Slovanů

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Vyprava-do-Mikulcic-za-poznanim-historie-a-kultury-velkomoravskych-Slovanu-00001/]
Před stovkami let se zde procházeli raně středověcí Slované, dnes sem ovšem zavítali jiní návštěvníci. Slavnostního setkání se zúčastnila předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová, náměstek hejtmana Jihomoravského kraje František Lukl, ředitel Archeologického ústavu AV ČR, Brno, Balázs Komoróczy, vedoucí odboru kultury a památkové péče Jihomoravského kraje Petr Fedor a další významní hosté. „Jsem zde již poněkolikáté a vždy se mi tady moc líbí, je tu zvláštní atmosféra - toto místo má svůj genius loci,“ uvedla ve své zdravici předsedkyně Eva Zažímalová. Slavnostního otevření nově zrekonstruovaných budov se zúčastnila předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová. 70 let mikulčické archeologieV průběhu 9. století se v těchto místech mezi rameny řeky Moravy rozkládalo výjimečné velkomoravské hradiště. Zbytky jeho opevnění jsou patrné dodnes, ohraničují raně středověké město o rozloze přibližně 9 hektarů. Odborníci nalezli například pozůstatky desítky středověkých kostelů, dále velké množství hrobů obsahujících artefakty dokládající přítomnost vyšších vrstev obyvatel, jako jsou například meče, ozdobné gombíky, náušnice či spony. Odkrývání slovanského dědictví na lokalitě Mikulčice-Valy se „místní“ archeologové věnují už sedm dekád. Se stručnou historií místa, jež je dnes národní kulturní památkou, seznámil přítomné hosty ředitel Balázs Komoróczy. Výzkumy, které započaly v roce 1954, se staly jedním z pilířů evropské archeologické vědy druhé poloviny 20. století a dodnes představují významnou vědeckou aktivitu brněnského Archeologického ústavu AV ČR. „Úsilí zdejších pracovníků přineslo během sedmi desetiletí objevy zcela unikátního archeologického dědictví a skrze příběhy minulosti přispělo k utváření kulturních a vzdělanostních kvalit naší společnosti,“ uvedl při zahájení Balázs Komoróczy. Lokalita se tak zařadila mezi nejvýznamnější archeologická naleziště České republiky. Na akropoli velkomoravského hradiště přivítal hosty ředitel brněnského Archeologického ústavu AV ČR Balázs Komoróczy. Původní stavby určené pro potřeby výzkumníků se zde nacházely od roku 1955 a sloužily zejména jako zázemí týmů archeologů - depozitáře či laboratoře. Jejich část však byla v roce 2007 fatálně poškozena požárem, po němž výzkumníci základnu postupně opustili. V roce 2013 ji nahradila nová moderní výzkumná základna v lokalitě Mikulčice-Trapíkov. Rekonstrukce „Bílého domu“Hlavním bodem slavnostního setkání bylo představení zčásti rekonstruovaných a zčásti nově postavených objektů, které bude využívat památník Slovanské hradiště v Mikulčicích spravovaný Masarykovým muzeem v Hodoníně. Jeden z objektů, který zde zůstal, nese jméno Bílý dům. Vedle něj pak vyrostla nová dřevěná budova. Oba objekty z nedaleko stojícího sloupu bedlivě střeží rodinka čápů bílých. Nové budovy budou sloužit zejména pro výstavně-edukativní účely. V letech 2022 až 2023 spojily své úsilí město Holíč na slovenské a Archeologický ústav AV ČR, Brno, na české straně řeky Moravy. V rámci dvou projektů s názvem „Po stopách Velkomoravských Slovanov“ a „Od Velkomoravských Slovanů po Marii Terezii - od rolníků po statkáře“, spolufinancovaných prostřednictvím programu lnterreg Slovenská republika - Česká republika, se jim podařilo prostor staré výzkumné základny důstojně stavebně upravit a začlenit do působivého prostředí celé lokality. Symbolického přestřižení pásky před vstupem do Bílého domu se zúčastnili (zleva): náměstek hejtmana Jihomoravského kraje František Lukl se synem, předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová, ředitelka Masarykova muzea v Hodoníně Irena Chovančíková a ředitel brněnského Archeologického ústavu AV ČR Balázs Komoróczy. Další informace naleznete v tiskové zprávě AV ČR. Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

17.05.2024 09:00

Stěžejní výzkumy v Mikulčicích připomene veřejnosti nová budova

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Stezejni-vyzkumy-v-Mikulcicich-pripomene-verejnosti-nova-budova/]
Areál Slovanského hradiště v Mikulčicích pro vědu i veřejnost objevil akademik Josef Poulík, který sem poprvé přijel na pozvání místního učitele Bedřicha Trnky 16. srpna 1954 a ještě téhož roku zahájil první terénní odkryvy. „Mikulčické výzkumy přinesly objevy zcela unikátního archeologického dědictví, obohatily a dodnes obohacují naše společné kulturní statky a skrz příběhy minulosti mimořádně přispívají k utváření kulturních a vzdělanostních kvalit současníků i budoucích generací naší společnosti,“ říká Balázs Komoróczy, ředitel Archeologického ústavu AV ČR, Brno. „Dodnes jsou také profilující vědeckou aktivitou našeho pracoviště,“ dodává. Po požáru k důstojným úpravám místa V centrální poloze, na akropoli hradiště, se od roku 1955 nacházely stavby, které sloužily zejména intenzivní činnosti několika generací archeologů, techniků a dalších pracovníků. Část staveb v roce 2007 fatálně poškodil požár, po němž se tato výzkumná základna postupně opouštěla. Nahradil ji nový objekt brněnského Archeologického ústavu AV ČR v Mikulčicích-Trapíkově. V letech 2022–2023 se podařilo prostor původní výzkumné základny důstojně stavebně upravit a začlenit do působivého prostředí celé lokality. „V první a jediné zděné budově, tzv. Bílém domě, který byl postaven v roce 1955 a sloužil jako pracoviště a dočasné obydlí Josefa Poulíka, vznikl nový prezentační prostor, kde budeme pomocí audiovizuálních prostředků veřejnosti představovat historii a současnost archeologického výzkumu Mikulčic jakožto jednoho z center raně středověké Velké Moravy,“ zdůrazňuje Balázs Komoróczy. Vybudován byl též zcela nový objekt, který Masarykovo muzeum v Hodoníně využije zejména pro muzejně-pedagogické aktivity věnované tématu archeologie Velké Moravy. Zrenovovaný areál Slovanského hradiště v Mikulčicích symbolicky „otevřelo“ slavnostní setkání ve čtvrtek 16. května. K připomenutí 70. výročí zahájení vědeckých prací jej uspořádal Archeologický ústav AV ČR, Brno, ve spolupráci s Jihomoravským krajem a Masarykovým muzeem v Hodoníně. Setkání se kromě zástupců archeologické obce a regionálních samospráv zúčastnili také zástupci Akademie věd ČR včetně předsedkyně Evy Zažímalové, a Jihomoravského kraje, zastoupeného mimo jiné náměstkem hejtmana Františkem Luklem. Návštěvníkům již tuto sezonu Nové objekty budou přístupné veřejnosti již tuto sezonu. výstavní prostor tzv. Bílého domu se stane součástí nabídky služeb pro návštěvníky národní kulturní památky, kde se seznámí jak s počátky archeologických výzkumů v Mikulčicích, tak současným stavem poznání o Velké Moravě. Přilehlé edukační prostory budou sloužit aktuálním stávajícím programům (Bobří škola; Postav si svůj kostel; Živobytí na hradišti; Tandem) určeným pro školní skupiny. Vybrané nejbližší kulturní akce v těchto prostorech:  7. 6. Noc kostelů s astronomem 29.–30. 6. Raně středověké kratochvíle 21.–22. 9. Archeologické dny – tematický edukační program pro rodiny s dětmi a odborné přednášky zaměstnanců Archeologického ústavu AV ČR, Brno Úpravy místa byly součástí projektů s názvy Po stopách Velkomoravských Slovanov a Od Velkomoravských Slovanů po Marii Terezii – od rolníků po statkáře, které spolufinancoval Evropský fond pro regionální rozvoj, státní rozpočet České a Slovenské republiky prostřednictvím programu lnterreg V-A Slovenská republika – Česká republika. Vedoucím partnerem bylo město Holíč. Více informací: Pavla RůžičkováArcheologický ústav AV ČR, Brnoruzickova@arub.cz+420 723 026 765 TZ ke stažení  

16.05.2024 19:00

Žena nalezla na Kutnohorsku více než 2000 stříbrných mincí z počátku 12. století

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/historicke-vedy/Zena-nalezla-na-Kutnohorsku-vice-nez-2000-stribrnych-minci-z-pocatku-12.-stoleti/]
Mince pravděpodobně pocházejí z první čtvrtiny 12. století, z neklidné doby, kdy zuřily boje mezi členy přemyslovské dynastie o ovládnutí pražského knížecího stolce. Ve své době šlo zřejmě o obrovský obnos peněz; nelze vyloučit, že mohlo jít o hotovost připravenou pro vyplacení žoldu vojákům anebo válečnou kořist. „Bohužel pro přelom jedenáctého až dvanáctého století postrádáme údaje o kupní síle, jistě šlo ale o obrovskou, pro obyčejného člověka nepředstavitelnou a současně i nedostupnou částku. Dá se srovnat s dnešní milionovou výhrou v jackpotu,“ přibližuje Filip Velímský z pražského Archeologického ústavu AV ČR. Během detektorové prospekce si archeologové všechna místa nálezu mincí průběžně označovali žlutými praporky. Podoba mincíJedinečný nález středověkých mincí na Kutnohorsku čítá více než 2150 mincí, mezi nimiž odborníci zatím identifikovali ražby tří přemyslovských panovníků – krále Vratislava II. a knížat Břetislava II. a Bořivoje II. (cca 1085–1107). „Mince byly s největší pravděpodobností vyraženy v pražské mincovně ze stříbra, které se do Čech tehdy dováželo,“ říká ředitelka Českého muzea stříbra v Kutné Hoře Lenka Mazačová. Vyrobené byly z mincovní slitiny, která vedle stříbra obsahuje také příměs mědi, olova a stopově dalších kovů. Určení této konkrétní skladby může pomoci zjistit i původ použitého stříbra. Ukázka nejstarších českých mincí z knihy Františka Cacha Kdy poklad uvidíme?Odborníci si pochvalují přístup nálezkyně, která je o pokladu neprodleně informovala. Mohli se tak na místo dostavit bez zbytečného zpoždění a pustit se do práce. Mince roztroušené po poli hledali pomocí detektorů kovů a vše pečlivě zaznamenávali. Přesná dokumentace nálezové situace se potom hodí při zpracování předmětů. Denáry projdou klasickým i rentgenovým snímkováním a spektrální analýzou, která stanoví jejich konkrétní materiálové složení. „Úkolem zaměstnanců muzea bude provést zápis všech součástí nálezu do sbírky, dále zajistit očištění jednotlivých mincí a případné restaurátorské zásahy, jejich nafocení pro publikační a propagační účely, numizmatické určení, včetně zpracování podrobného katalogu,“ vypočítává Lenka Mazačová. Finálním záměrem je zpřístupnění mimořádného nálezu veřejnosti, a to v mincovní expozici muzea v Kutné Hoře. Jeho návštěvníci se budou moct pokladem potěšit možná už v létě příštího roku.   Nálezová situace depotu stříbrných mincí z přelomu 11. a 12. století, který na Kutnohorsku odkryli archeologové. Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, na základě tiskové zprávy AV ČRFoto: Archeologický ústav AV ČR, Praha

16.05.2024 19:00

Jan Květ získal Cenu Antonína Friče za rozvoj časopisu Živa

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Jan-Kvet-ziskal-Cenu-Antonina-Frice-za-rozvoj-casopisu-Ziva/]
Na černobílém snímku z roku 1949 se mladý hoch sklání k tůni a pozoruje vodní rostliny. „Tehdy mi bylo šestnáct let a chodil jsem do sexty Jiráskova gymnázia v Praze. Náš skvělý kantor přírodopisu Karel Rosa nás často vodil do přírody a nadchnul nás pro studium biologie,“ vzpomínal Jan Květ nad archivními fotografiemi při udílení ceny. Právě díky inspirujícímu pedagogovi pak o pouhý rok později vstoupil do Československé botanické společnosti a posléze vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Od šedesátých let 20. století působil Jan Květ v Mikrobiologickém ústavu ČSAV a v Botanickém ústavu ČSAV. Od roku 2003 do roku 2022 byl vědeckým pracovníkem třeboňské pobočky Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Po sametové revoluci byl činný v politice, v letech 1990 až 1992 byl poslancem České národní rady a v letech 2002–2003 členem vědecké rady Ministerstva životního prostředí ČR. Od roku 1958 byl autorem, spoluautorem nebo editorem celkem asi 140 vědeckých a odborných publikací. Další zajímavosti ze života této výjimečné osobnosti naleznete v Rozhovoru s Janem Květem k jeho devadesátinám aneb Za všechno může Hony (Živa 4/2023).    Botanik Jan Květ (druhý zleva) při přebírání Ceny Antonína Friče, kterou udílí redakční rada časopisu Živa. Purkyňova cena a šikmá plochaCenu pojmenovanou po zakladateli Živy Janu Evangelistu Purkyňovi, která se udílí za popularizaci biologických věd autorům nejlepšího článku uplynulého ročníku, získali Jiří Moravec a Jana Bulantová. Redakční radu zaujali článkem Jak neuklouznout na šikmé ploše aneb Mocná síla adheze u žab a ještěrů. „Některé skupiny bezobratlých živočichů, žab a ještěrů jsou vybaveny speciálními adhezivními orgány, které jim umožňují obratný pohyb i po velmi hladkém povrchu různých ploch. Je pozoruhodné, že ač se tyto orgány u vzájemně nepříbuzných živočišných skupin vyvinuly nezávisle, mají nápadné strukturální a funkční podobnosti,“ řekl ke speciálním vychytávkám u žab, ještěrů a dalších živočichů, jež jim umožňují udržet se i na „šikmé ploše“, jeden z oceněných Jiří Moravec. Jiří Moravec je dlouholetý člen redakční rady Živy, autor desítek článků v tomto časopise a recenzent všech příspěvků věnovaných obojživelníkům a plazům. Vystudoval na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a je kurátorem sbírky obojživelníků a plazů v Národním muzeu. Spoluautorka článku Jana Bulantová pracuje jako odborná asistentka na katedře parazitologie Přírodovědecké fakulty UK. Zaměřuje se na ptačí schistosomy, které mohou vyvolávat kožní problémy u lidí koupajících se v přírodních koupalištích. Věnuje se také dokumentaci mikrosvěta (nejen) parazitů, její fotografie doprovázejí mnohé popularizační texty i výstavy.    Laureáti Purkyňovy ceny Jana Bulantová a Jiří Moravec s předsedkyní AV ČR Evou Zažímalovou (zleva)  Ceny Jana Sudy pro autory do 30 let Redakční rada Živy uděluje také ocenění pro mladé vědce a vědkyně, resp. autory a autorky od 26 do 30 let, většinou tedy ve věku, kdy procházejí doktorským studiem. „Jde o cenu motivační, která je podporována finančně Střediskem společných činností, darem je také originální diplom a knižní publikace Nakladatelství Academia,“ řekl při předávání předseda redakční rady Jan Votýpka.  Mezi články publikovanými v loňském roce redakční radu nejvíce zaujaly dva příspěvky. Jedním z nich byla práce Michaely Konečné, doktorandky v oboru botanika Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, nazvaná Orseje bez otazníků?. Cenu si společně s ní převzala spoluautorka článku Jana Uhlířová taktéž z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Druhým oceněným se stal David Sommer, doktorand v oborech zoologie na Přírodovědecké fakultě UK a zároveň ekologie na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze. Jeho práce nese název Tesařík pižmový hmyzem roku 2023. Cenu Jana Sudy předávala členka Akademické rady AV ČR Markéta Pravdová (vlevo), vedle ní pak stojí David Sommer, Michaela Konečná a Jana Uhlířová (zleva).   Zvláštní ocenění časopisu Živa V pondělí 13. května 2024 se udílelo i mimořádné Zvláštní ocenění časopisu Živa, které získává autor příspěvku, jenž obsahově i rozsahem přesahuje rámec jednotlivých publikovaných článků a hodnotí se jako významný například z hlediska výuky. Ocenění putovalo do rukou Petra Pokorného za koncepci a koordinaci monotematického čísla Živy 5/2023, věnovaného ohni. „Číslo vyšlo pod dojmem a v souvislosti s požárem Národního parku České Švýcarsko a podílela se na něm řada vynikajících autorů. Bylo velmi těžké říct, který článek z tohoto čísla vyzdvihnout. Proto se redakční rada a redakce dohodly ocenit všechny autory děkovnými listy a Petra Pokorného jako hlavního aktéra celého počinu,“ řekla šéfredaktorka Živy Jana Šrotová. Petr Pokorný je biolog, paleoekolog a environmentální archeolog, od roku 2019 do začátku roku 2024 byl ředitelem Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. Od roku 1998 je autorem, spoluautorem a editorem asi dvou stovek vědeckých publikací – převážně impaktovaných článků, cizojazyčných knih a knižních kapitol. Svůj obor popularizuje v česky psaných knihách, formou výstav a v časopisech typu Živa a Vesmír.       Oceněný autor Petr Pokorný s místopředsedou Akademické rady AV ČR Martinem Bilejem, který cenu předával (zleva). Časopis Živa založil v roce 1853 přírodovědec Jan Evangelista Purkyně. V roce 1953 obnovil jeho vydávání hydrobiolog a fyziolog Oldřich V. Hykeš v rámci Nakladatelství Československé akademie věd s názvem Živa, časopis pro biologickou práci. S podporou Akademie věd ČR, nyní jako Živa, časopis pro popularizaci biologie, vychází v Nakladatelství Academia až do současnosti.  Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Josef Landergott, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

16.05.2024 12:00

Jako jackpot. Více než 2000 středověkých denárů se skrývalo na Kutnohorsku

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Jako-jackpot.-Vice-nez-2000-stredovekych-denaru-se-skryvalo-na-Kutnohorsku/]
V době nestabilní politické situace v českých zemích ukryl kdosi na Kutnohorsku velký obnos peněz. O zhruba 900 let později ho při procházce objevila žena, která hned kontaktovala odborníky. „Celý depot byl původně uložen v keramické nádobě, z níž se po orbě bohužel dochovalo pouze dno,“ popisuje archeolog Filip Velímský z Archeologického ústavu AV ČR, Praha. „Na své místo byl uložen zřejmě během první čtvrtiny 12. století, v době vnitropolitické nestability. V zemi tehdy panovaly spory mezi členy přemyslovské dynastie o pražský knížecí stolec,“ přibližuje Filip Velímský okolnosti uložení mincí do depozitu – do země. Bohatou „kolekci“ denárů zpracovávají experti z Archeologického ústavu AV ČR, Praha (ARÚ AV ČR), a Českého muzea stříbra v Kutné Hoře. Jako první cena v loterii Dosud největší raně středověký mincovní depot na Kutnohorsku vůbec čítá více než 2150 mincí, mezi nimiž odborníci zatím identifikovali ražby tří přemyslovských panovníků, krále Vratislava II. a knížat Břetislava II. a Bořivoje II. (cca 1085–1107). „Mince byly s největší pravděpodobností vyraženy v pražské mincovně ze stříbra, které se do Čech tehdy dováželo,“ říká Lenka Mazačová, ředitelka Českého muzea stříbra v Kutné Hoře. Denáry byly vyrobené z mincovní slitiny, která kromě stříbra obsahuje také příměs mědi, olova a stopově i dalších kovů. Určení této konkrétní skladby může pomoci zjistit i původ použitého stříbra. „Bohužel, pro přelom 11.–12. století postrádáme údaje o kupní síle soudobé mince. Šlo ale o obrovskou, pro obyčejného člověka nepředstavitelnou a současně i nedostupnou částku. Dá se srovnat s milionovou výhrou v jackpotu,“ přibližuje Filip Velímský. Vzhledem k častým bojům o pražský knížecí stolec opakovaně přes dnešní Kutnohorsko táhla vojska jednotlivých soupeřících knížat. Odborníci tak nevylučují ani možnost, že nalezený depot reprezentuje hotovost pro vyplacení žoldu nebo válečnou kořist. Zapisování, čištění, focení, konzervování České muzeum stříbra a pražský Archeologický ústav AV ČR čeká v následujícím roce dost práce. „Úkolem zaměstnanců muzea bude provést zápis všech součástí nálezu do sbírky, dále zajistit očištění jednotlivých mincí a případné restaurátorské zásahy, jejich nafocení pro publikační a propagační účely, numizmatické určení, včetně zpracování podrobného katalogu,“ vypočítává Lenka Mazačová. Kromě toho projdou denáry klasickým i rentgenovým snímkováním a spektrální analýzou, která stanoví jejich konkrétní materiálové složení. Finálním záměrem je výstava depotu v mincovní expozici muzea v Kutné Hoře, a tak zpřístupnění tohoto mimořádného nálezu veřejnosti. Kontakt: Filip VelímskýARÚ AV ČR, Prahavelimsky@arup.cas.cz Lenka MazačováČeské muzeum stříbramazacova@cms-kh.cz

15.05.2024 17:00

Botanik Jan Květ získal Cenu Antonína Friče za příspěvek k rozvoji časopisu Živa

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Botanik-Jan-Kvet-ziskal-Cenu-Antonina-Frice-za-prispevek-k-rozvoji-casopisu-Ziva/]
Na černobílém snímku z roku 1949 se mladý hoch sklání k tůni a pozoruje vodní rostliny. „Tehdy mi bylo šestnáct let a chodil jsem do sexty Jiráskova gymnázia v Praze. Náš skvělý kantor přírodopisu Karel Rosa nás často vodil do přírody a nadchnul nás pro studium biologie,“ vzpomínal Jan Květ nad archivními fotografiemi při udílení ceny. Právě díky inspirujícímu pedagogovi pak o pouhý rok později vstoupil do Československé botanické společnosti a posléze vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Od šedesátých let 20. století působil Jan Květ v Mikrobiologickém ústavu ČSAV a v Botanickém ústavu ČSAV. Od roku 2003 do roku 2022 byl vědeckým pracovníkem třeboňské pobočky Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Po sametové revoluci byl činný v politice, v letech 1990 až 1992 byl poslancem České národní rady a v letech 2002–2003 členem vědecké rady Ministerstva životního prostředí ČR. Od roku 1958 byl autorem, spoluautorem nebo editorem celkem asi 140 vědeckých a odborných publikací. Další zajímavosti ze života této výjimečné osobnosti naleznete v Rozhovoru s Janem Květem k jeho devadesátinám aneb Za všechno může Hony (Živa 4/2023).    Botanik Jan Květ (druhý zleva) při přebírání Ceny Antonína Friče, kterou udílí redakční rada časopisu Živa. Purkyňova cena a šikmá plochaCenu pojmenovanou po zakladateli Živy Janu Evangelistu Purkyňovi, která se udílí za popularizaci biologických věd autorům nejlepšího článku uplynulého ročníku, získali Jiří Moravec a Jana Bulantová. Redakční radu zaujali článkem Jak neuklouznout na šikmé ploše aneb Mocná síla adheze u žab a ještěrů. „Některé skupiny bezobratlých živočichů, žab a ještěrů jsou vybaveny speciálními adhezivními orgány, které jim umožňují obratný pohyb i po velmi hladkém povrchu různých ploch. Je pozoruhodné, že ač se tyto orgány u vzájemně nepříbuzných živočišných skupin vyvinuly nezávisle, mají nápadné strukturální a funkční podobnosti,“ řekl ke speciálním vychytávkám u žab, ještěrů a dalších živočichů, jež jim umožňují udržet se i na „šikmé ploše“, jeden z oceněných Jiří Moravec. Jiří Moravec je dlouholetý člen redakční rady Živy, autor desítek článků v tomto časopise a recenzent všech příspěvků věnovaných obojživelníkům a plazům. Vystudoval na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a je kurátorem sbírky obojživelníků a plazů v Národním muzeu. Spoluautorka článku Jana Bulantová pracuje jako odborná asistentka na katedře parazitologie Přírodovědecké fakulty UK. Zaměřuje se na ptačí schistosomy, které mohou vyvolávat kožní problémy u lidí koupajících se v přírodních koupalištích. Věnuje se také dokumentaci mikrosvěta (nejen) parazitů, její fotografie doprovázejí mnohé popularizační texty i výstavy.    Laureáti Purkyňovy ceny Jana Bulantová a Jiří Moravec s předsedkyní AV ČR Evou Zažímalovou (zleva)  Ceny Jana Sudy pro autory do 30 let Redakční rada Živy uděluje také ocenění pro mladé vědce a vědkyně, resp. autory a autorky od 26 do 30 let, většinou tedy ve věku, kdy procházejí doktorským studiem. „Jde o cenu motivační, která je podporována finančně Střediskem společných činností, darem je také originální diplom a knižní publikace Nakladatelství Academia,“ řekl při předávání předseda redakční rady Jan Votýpka.  Mezi články publikovanými v loňském roce redakční radu nejvíce zaujaly dva příspěvky. Jedním z nich byla práce Michaely Konečné, doktorandky v oboru botanika Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, nazvaná Orseje bez otazníků?. Cenu si společně s ní převzala spoluautorka článku Jana Uhlířová taktéž z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Druhým oceněným se stal David Sommer, doktorand v oborech zoologie na Přírodovědecké fakultě UK a zároveň ekologie na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze. Jeho práce nese název Tesařík pižmový hmyzem roku 2023. Cenu Jana Sudy předávala členka Akademické rady AV ČR Markéta Pravdová (vlevo), vedle ní pak stojí David Sommer, Michaela Konečná a Jana Uhlířová (zleva).   Zvláštní ocenění časopisu Živa V pondělí 13. května 2024 se udílelo i mimořádné Zvláštní ocenění časopisu Živa, které získává autor příspěvku, jenž obsahově i rozsahem přesahuje rámec jednotlivých publikovaných článků a hodnotí se jako významný například z hlediska výuky. Ocenění putovalo do rukou Petra Pokorného za koncepci a koordinaci monotematického čísla Živy 5/2023, věnovaného ohni. „Číslo vyšlo pod dojmem a v souvislosti s požárem Národního parku České Švýcarsko a podílela se na něm řada vynikajících autorů. Bylo velmi těžké říct, který článek z tohoto čísla vyzdvihnout. Proto se redakční rada a redakce dohodly ocenit všechny autory děkovnými listy a Petra Pokorného jako hlavního aktéra celého počinu,“ řekla šéfredaktorka Živy Jana Šrotová. Petr Pokorný je biolog, paleoekolog a environmentální archeolog, od roku 2019 do začátku roku 2024 byl ředitelem Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. Od roku 1998 je autorem, spoluautorem a editorem asi dvou stovek vědeckých publikací – převážně impaktovaných článků, cizojazyčných knih a knižních kapitol. Svůj obor popularizuje v česky psaných knihách, formou výstav a v časopisech typu Živa a Vesmír.       Oceněný autor Petr Pokorný s místopředsedou Akademické rady AV ČR Martinem Bilejem, který cenu předával (zleva). Časopis Živa založil v roce 1853 přírodovědec Jan Evangelista Purkyně. V roce 1953 obnovil jeho vydávání hydrobiolog a fyziolog Oldřich V. Hykeš v rámci Nakladatelství Československé akademie věd s názvem Živa, časopis pro biologickou práci. S podporou Akademie věd ČR, nyní jako Živa, časopis pro popularizaci biologie, vychází v Nakladatelství Academia až do současnosti.  Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Josef Landergott, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

15.05.2024 10:00

Vědci z ÚOCHB rozvíjejí možnosti využití RNA v genové medicíně

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Vedci-z-UOCHB-rozvijeji-moznosti-vyuziti-RNA-v-genove-medicine/]
Petr Cígler s kolegy pracovali s předpokladem, že toxicitu způsobuje příliš velké zahuštění kladných nábojů podél řetězce přepravních polymerů, které vážou nukleové kyseliny. Systematicky proto kladný náboj ředili nenabitými monomery a zjistili, že mírné naředění nijak nezhoršuje schopnost systému nukleové kyseliny přepravovat. Ve své důkladné studii také popisují, za jakých okolností se dají připravit nové materiály využitelné v genové medicíně. Soustředili se přitom na to, v jakých podmínkách a v jakém poměru na sebe tyto látky nukleové kyseliny nejlépe vážou. Buňka má několik možností, jak regulovat translaci (překlad) genů. Jedním ze způsobů je umlčet gen pomocí siRNA (small interfering RNA). Tím se zablokuje výroba vybraného proteinu, což se hodí zvlášť, pokud se jedná o zmutovaný nebo jinak defektní gen. Kromě toho je možné zasáhnout, jestliže vázne regulace translace. V těle se totiž v takovém případě tvoří proteinu příliš mnoho a to pak organismu škodí. „Genová léčba je nejen vysoce účinná, ale taky nanejvýš adresná. Její největší výhodou je, že se soustředí na jednotlivé mutace nebo poruchy, aniž by minula cíl. Pomocí siRNA je možné zasáhnout třeba i jedno jediné zmutované písmenko genu,“ zmiňuje hlavní plusy genové terapie první autor studie Marek Kindermann.  V současné době je celosvětově schváleno pět léčiv vyvinutých na bázi siRNA a na „čekací listině“ je jich kolem desítky.  Terapeutickému využití siRNA brání fakt, že se jedná o nestabilní molekulu, která se v těle velmi rychle rozpadá. Odborníci na celém světě proto řeší problém, jak doručit siRNA na určené místo a umožnit jí, aby vykonala svou práci, tedy umlčením genu zastavila nebo omezila produkci určité nežádoucí bílkoviny. Právě tento úkol řešil také tým Petra Cíglera z ÚOCHB, spolu s kolegy z Mikrobiologického ústavu AV ČR v čele s vedoucí skupiny Nanomedicína, Dr. Veronikou Benson. Dosáhli přitom výborných výsledků. „Přepravní systémy jsou designovány tak, aby splnily dva základní cíle. Jednak musí molekulu ochránit před rozpadem a pak ji také dopravit do buňky, aby se dostala až do cytosolu a tam mohla splnit svou misi jako léčivo,“ vysvětluje Petr Cígler a doplňuje: „V naší studii se podrobně zabýváme vlastnostmi přepravního systému. Jdeme až na úroveň strukturních detailů molekul, které interagují s nukleovou kyselinou. Popisujeme podmínky nezbytné k tomu, aby se siRNA úspěšně navázala na přepravní nanosystém, a tak se dostala až na místo v těle, kde má působit.” Vědci z ÚOCHB prošlapují cestu pro využití tzv. nevirových vektorů (bez využití virů). Celý přepravní systém i s nukleovou kyselinou proto umístili na povrch nanočástic diamantu. Jedná se o velmi stabilní nosné částice, které navíc poskytují zvláštní typ fluorescence. Díky tomu je možné sledovat, jak putují tkání a jak se chovají v buňkách. Určitou komplikací je, že tělo se nanodiamantů zbavuje jen těžko, a proto je tento způsob genové léčby vhodný hlavně pro léčení těžko hojitelných povrchových ran. Právě pro tyto druhy terapií, se zaměřením na zdravotní potíže diabetiků, známých jako bércové vředy, jsou určeny nové přepravní nanomateriály představené v této i dalších pracích Cíglerova týmu a jeho spolupracovníků. Jejich poslední důkladná studie vznikla i díky projektu AMULET, který se zaměřuje na vývoj víceškálových nanomateriálů a spojuje osm partnerů pod vedením Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského. AMULET získal finanční podporu z operačního programu Jana A. Komenského spravovaného MŠMT v kategorii Špičkový výzkum. Původní článek: Kindermann M., Neburkova J., Neuhoferova E., Majer J., Stejfova M., Benson V., Cigler P. Design Rules for the Nano-Bio Interface of Nanodiamonds: Implications for siRNA Vectorization. Advanced Functional Materials, 2314088 (2024). https://doi.org/10.1002/adfm.202314088 Kontakt: Veronika SedláčkováÚOCHB – Komunikaceveronika.sedlackova@uochb.cas.cz

15.05.2024 10:00

ÚVGZ – CzechGlobe získal jako první ústav AV ČR certifikaci ISO 27001

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/UVGZ-CzechGlobe-ziskal-jako-prvni-ustav-AV-CR-certifikaci-ISO-27001/]
„Certifikace ISO 27001 je globálně uznávaným standardem, který stanovuje požadavky na zabezpečení a ochranu informací. Pro vědecké instituce, jako je ÚVGZ, je zvláště důležitá, protože zajišťuje, že všechna cenná aktiva, včetně výzkumných dat a osobních údajů, jsou chráněna proti neoprávněnému přístupu, změně a jsou nastavené postupy pro jejich adekvátní dostupnost. Získání této certifikace nejenže zvyšuje důvěru partnerů a financujících organizací, ale také otevírá dveře k novým spolupracím a výzkumným projektům, které vyžadují vysokou úroveň informační bezpečnosti,“ řekl Aleš Roček,“ který se výraznou měrou podílel na implementaci normy. Pro ÚVGZ, jehož hlavní činností je výzkum globálních změn, je zajištění ochrany dat klíčové. ISO 27001 umožňuje ústavu efektivněji spravovat a ochraňovat výzkumná data, což přináší zvýšenou integritu a věrohodnost výsledků. „Tato certifikace dále podporuje implementaci nejlepších postupů v oblasti IT a zlepšuje celkovou IT infrastrukturu ústavu, což je zásadní pro zvládání velkých datových sad, s nimiž se výzkumníci setkávají,“ poznamenal Vladimír Hebelka, vedoucí Oddělení informačních technologií.   Vědecký tajemník Jiří Kolman k tomu dodává: „Certifikace ISO 27001 přispívá k dalšímu posílení reputace ÚVGZ jakožto excelentního vědeckého centra, které klade důraz na kvalitu a bezpečnost v oblasti výzkumu. Tím, že ústav demonstruje své schopnosti v oblasti ochrany a správy informací, posiluje dále svou pozici v mezinárodním výzkumném prostředí. To umožňuje ÚVGZ lépe konkurovat o mezinárodní granty a projekty, které často vyžadují striktní dodržování pravidel informační bezpečnosti.“ Kromě nové certifikace ISO27001 obhájil ÚVGZ i certifikace z předchozích let standardu managementu kvality ISO 9001 a systém environmentálního managementu ISO 14001. Kontakt: Mgr. Jiří Kolman, Ph.D.vědecký tajemníkkolman.j@czechglobe.cz

14.05.2024 13:00

Z čeho se skládá kosmické záření? Napoví přelomová metoda českého fyzika

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/matematika-fyzika-a-informatika/Z-ceho-se-sklada-kosmicke-zareni-Napovi-prelomova-metoda-ceskeho-fyzika/]
Unikátní metoda posouvá vědu o krůček blíže k odhalení jedné z největších záhad fyziky: jaký je původ částic z vesmíru, které bombardují vzdušný obal planety Země. „Především u částic s nejvyšší energií stále nevíme, co by mohly být zdroje nejextrémnějších procesů ve vesmíru, které umožňují jejich vznik,“ vysvětluje Jakub Vícha. Složení těchto částic se odhaduje pouze nepřímo, a to na základě měření sekundárních částic, které vznikají kaskádovitě po srážce primární kosmické částice s jádrem v atmosféře. Některé z těchto sekundárních částic, například miony, přitom dopadají až na zem. Mezi pozorováním a modelovými předpověďmi množství dopadajících mionů doposud panoval velký nesoulad. Mezinárodní tým vědců využil unikátní data z měření Observatoře Pierra Augera a jedinečnou metodu Jakuba Víchy k předpovědím modelů hadronických interakcí, které ve sprškách probíhají. „Naše interpretace měření poukázala na to, že spršky částic ultravysokých energií pravděpodobně pronikají mnohem hlouběji do atmosféry, než jsme si mysleli,“ vysvětluje Jakub Vícha. „Zároveň se ukazuje, že složení kosmického záření, které se právě nejčastěji určuje podle zmíněné pronikavosti spršek, může být i výrazně těžší a obsahovat více těžších jader,“ dodává vědec. Nositel prémie Lumina quaeruntur za rok 2023 Jakub Vícha pracuje v oddělení astročásticové fyziky ve Fyzikálním ústavu AV ČR. Čím převratnější myšlenka, tím větší odporMetoda výrazně zpřesnila popis naměřených dat. Zároveň poprvé jednoznačně prokázala neschopnost předchozích modelů popsat tato data spolehlivě. Astročásticoví fyzici tak zřejmě přehodnotí výsledky dosavadních publikovaných prací týkající se složení kosmického záření ultravysokých energií.  Ve vědecké komunitě nový postup nejprve narazil na nedůvěru a odpor. Metodu českého vědce ověřovaly stovky astročásticových fyziků z Observatoře Pierra Augera, a to na celkem 2239 sprškách částic detekovaných zároveň fluorescenčním a povrchovým detektorem s energiemi mezi 3 a 10 EeV (exa elektronvolty). „Byla období, kdy jsem cítil velkou deprivaci, že moje metoda není přijata, ale nebyl jsem schopen přijít na to, co dělám špatně. Byl jsem přesvědčen, že je všechno tak, jak má být, a nikdo také vlastně nenašel nějakou chybu v mém postupu,“ zdůrazňuje Jakub Vícha. Metodu nadále prosazoval i za podpory některých nejuznávanějších kolegů z oboru. „Říkali mi, že čím revolučnější výsledek, tím větší odpor vyvolá, chce to čas,“ dodává. Při interpretaci dat kosmického záření ultravysokých energií se výzkumníci spoléhají na předpovědi modelů hadronických interakcí, které ovšem nepopisují naměřené vlastnosti spršek dostatečně spolehlivě. Tyto modely vznikly na základě poznatků z hadronových urychlovačů, jako je například LHC v CERN poblíž Ženevy. Nicméně nejenergetičtější kosmické částice přesahují dokonce hodnoty 100 EeV, což výrazně převyšuje možnosti zkoumání pozemských urychlovačů. Vlastnosti hadronických interakcí se tedy musí v modelech extrapolovat na o mnoho řádů vyšší energie, což vnáší významnou systematickou nejistotu do interpretací měření kosmického záření. Nyní se ukazuje, že se modely musí zpřesnit mnohem komplexněji než jen generováním většího množství mionů, což je už samo o sobě dosti problematické. V kosmickém záření ultravysokých energií se tedy zřejmě objevuje více těžších částic, jako jsou například jádra železa, což má zásadní vliv na hledání jejich zdrojů na nejvyšších energiích. Čím mají totiž částice větší náboj, tím více se zakřivují v magnetickém poli naší Galaxie, a tím je jejich směr příletu více vzdálený od směru jejich zdroje na obloze. „Příroda je prostě daleko komplikovanější, než bychom chtěli, a ztěžuje tak naši snahu konečně odkrýt, odkud k nám tyto částice přilétají. Nicméně postupně zužujeme prostor možností a jednou se snad dočkáme odhalení, jak a kde tyto nejextrémnější procesy ve vesmíru probíhají,“ uzavírá Jakub Vícha.  Poslechněte si Podcast Akademie věd S astročásticovým fyzikem Jakubem Víchou o kosmickém záření. Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČRFoto: Pierre Auger Observatory; Anna Šolcová pro AV ČR Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.