Klaveska.cz ~ Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR

18.03.2025 10:49

Plasty by se mohly vyrábět z oxidu uhličitého získaného z atmosféry, říká chemik

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/chemicke-vedy/Plasty-by-se-mohly-vyrabet-z-oxidu-uhliciteho-ziskaneho-z-atmosfery-rika-chemik/]
Měli bychom plasty vnímat jako materiál, který urychlil rozvoj lidstva, nebo spíše jako hrozbu pro životní prostředí? Plasty dnes nalezneme všude – ve zdravotnictví, v technických odvětvích, v zemědělství, ale nejvíc se jich spotřebuje v obalových materiálech. Díky plastům došlo k obrovskému zvýšení trvanlivosti potravin. To si málokdo uvědomuje. Většina lidí si stěžuje, že je každá okurka zabalená zvlášť. Kdyby nebyla, tak jich sem ze Španělska dojede půlka. Takže buď můžeme do potravin něco přidávat, takzvaná éčka, ale to nikdo nechce, anebo to musíme dobře zabalit pod ochrannou atmosféru, ale tam zase máme ty plasty. A z toho vychází ona záporná stránka, a to že vzniká obrovské množství odpadu. Plasty ovšem můžeme recyklovat. Ano každý plast se dá zrecyklovat, otázka je jak. Existují různé technologie – mechanická, chemická recyklace – a každý plast vyžaduje jiný přístup. Problém je, že jich je mnoho různých druhů. Ty trojúhelníčky na obalech – značící, o jaký plast se jedná a co se dá recyklovat – mají čísla jedna až sedm, přičemž sedmička je „ostatní“, kam se může schovat mnoho druhů plastů. Všechny druhy plastů se pak v tom nejlepším případě setkají ve žluté popelnici tříděného odpadu. Zdeněk Starý z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR Kam putují dále? Na třídicích linkách odpad dotřiďují lidé stále převážně ručně. Jeden vytahuje PET lahve, jiný velké duté obaly, třeba od pracích prášků, další fólie. A co zbude, je směsný plastový odpad, který se už recykluje obtížně. Plasty totiž nelze jednoduše smíchat a přetavit, vznikla by heterogenní směs se špatnými mechanickými vlastnostmi. Co s tím? Dají se využít pro „low-cost“ aplikace, kde na mechanických vlastnostech nezáleží. Může jít například o kanálové potrubí, které se uloží do země. Když na něj nesvítí slunce, vydrží tam věky. Právě ta trvanlivost, díky které si plasty získaly tolik příznivců, je dnes i jejich největší problém. Když se dostanou do přírody jako odpad, tak tam prostě jsou a zůstanou. Jak by se měl změnit postoj veřejnosti k plastům, aby jejich používání nepředstavovalo ekologickou zátěž? Plasty jsou pořád velmi levné, takže se v mnoha aplikacích nadužívají. Třeba zrovna u těch obalových materiálů. Koupíte si nějakou věc a ta je zabalená v mnoha vrstvách plastových obalů. I věci, které nejsou tak křehké, jsou uložené ve výlisku, v krabici a dalším obalu. Je papír ekologičtější náhrada jednorázových plastových výrobků? Když jsme u obalových materiálů, můžeme se například ptát, jestli si dám nákup do mikrotenového, nebo papírového pytlíku. Ekologičtější je mikrotenový pytlík. Papírenství je jedno z odvětví, které je nejnáročnější na spotřebu energie a vody. Samozřejmě počítáme s tím, že člověk potom hodí mikrotenový pytlík do žluté popelnice, a ne do lesa. Jak jsou na tom další plastové obaly? Například nákupní tašky jsou všechny z polyethylenu, který se dá velmi dobře recyklovat. Navíc pokud bychom tašku používali opakovaně, je to ideální alternativa. Když budeme zvažovat náhrady plastů u jednorázových aplikací, je vždy třeba vzít v úvahu celý životní cyklus toho výrobku. Od výroby, dopravy na místo, užití až po dopady recyklace na životní prostředí. A z toho právě plasty nevycházejí například v porovnání s papírem tak špatně. Proč tedy plasty vnímáme jako problém? Systém odpadového hospodářství na celém světě funguje velmi špatně. Až pětadevadesát procent všech odpadků, které jsou v mořích a oceánech, se do nich dostalo osmi řekami. Šest jich je v jihovýchodní Asii a dvě jsou v Africe. A tam to odpadové hospodářství opravdu nefunguje. Není tam infrastruktura na recyklaci ani na spalování. Ale například Keňa či Tanzanie přistoupily k celkem drastickým trestům za používání jednorázových plastů, například mikrotenových pytlíků. Pokud vlastníte obchod, nemůžete je nabízet zákazníkům. Tichomořská odpadková skvrna zaujímá plochu asi 1,6 milionu km². Co bychom v přístupu k recyklaci odpadu měli vylepšit? Na loňské konferenci Ústavu makromolekulární chemie AV ČR Polymery pro udržitelnou budoucnost 2024 vystoupil s inspirativní přednáškou profesor Anthony Ryan. Poukázal na zásadní myšlenku – hodnotu materiálu neurčuje jeho složení, ale lidé. Jako příklad uvedl pětilibrovou bankovku a obal od tyčinky Corny. Jsou vyrobeny ze stejného materiálu, přesto jedna položka má hodnotu pěti liber a druhá není vnímána jako nic cenného, takže ji lidé bez váhání zahodí. Jako společnost máme možnost rozhodnout, jakou hodnotu materiálům přisoudíme – a podle toho s nimi také nakládat. Toho, co je vnímáno jako bezcenné, si lidé obvykle neváží. Jaká opatření mohou efektivně pomoci snížit množství plastů v přírodě? Je klíčové, aby lidé měli snadný přístup k třídění plastového odpadu – a to se u nás daří. Možnosti třídění jsou široce dostupné, ať už prostřednictvím kontejnerů na návsi, či sběrných hnízd na sídlištích. U rodinných domů už mohou mít lidé vlastní popelnice na tříděný odpad, což je trend, který se rozmáhá čím dál víc. Sběrná hnízda jsou často přeplněná a musí se vyvážet několikrát týdně. Když však svozová auta místo toho jednou za čtrnáct dní objedou jednotlivé domy, je to logisticky efektivnější a levnější. Dalším pozitivním efektem je, že když mají lidé vlastní popelnice, více dbají na to, co do nich vhazují. Tyto popelnice jsou zdarma – stačí si je objednat. Světová nadace pro recyklaci vyhlásila 18. březen jako globální den recyklace. Jak si v této oblasti vede Česká republika? Daří se nám recyklovat většinu plastového odpadu? Na celkový objem plastového odpadu statistiky neexistují, sledují se jen obalové materiály, protože jejich producenti platí recyklační poplatky. Podle údajů z roku 2022 se v Evropské unii recykluje šestačtyřicet procent plastových obalů, Česká republika je na tom lépe – s pětapadesáti procenty se dělí s Německem o druhé místo. V těchto číslech jsou i PET lahve, které jsou nejcennější složkou žlutých popelnic, dobře se třídí i recyklují. Co se děje se zbytkem? Je iluzorní si myslet, že se někdy dostaneme na sto procent. Vždycky zůstane něco nerecyklovatelného, co musí do spalovny. Část plastů se ke spalování dokonce přidává záměrně, aby odpad lépe hořel. Třeba dětské pleny, které dnes tvoří velkou část komunálního odpadu, hoří špatně a ve spalovnách s nimi mají problémy. Je reálné recyklovat všechny druhy plastů? Na každý plast se najde technologie pro jeho recyklaci. Na třídicí lince se však nutně dostaneme do bodu, kdy už další třídění není ekonomicky výhodné. Zůstane směs plastů a nejlepší, co se s tím dá udělat, je, že putují do spalovny nebo do pyrolýzních procesů, kde nevadí, že jde o různé materiály. Pro chemickou a mechanickou recyklaci je ideální, aby vstupní surovina byla jednodruhová. Jak funguje pyrolýza Jako jeden ze způsobů, jak zpracovat nezrecyklovatelný plast, se začínají využívat pyrolýzní jednotky, kde se odpad nespaluje, ale termicky rozkládá. Vzniká plynná složka, která obsahuje hlavně metan, jímž se dá topit, a kapalná složka, což je směs uhlovodíků a může sloužit jako náhrada ropy, tedy i k výrobě nových plastů. „Nejproblematičtější je pevný zbytek, ale ten tvoří jen asi pět až deset procent odpadu,“ říká Hynek Beneš z oddělení zpracování polymerních materiálů Ústavu makromolekulární chemie AV ČR. Jak také uvádí, u Sokolova se nyní spouští velká pyrolýzní jednotka na zpracování pneumatik. Po pyrolýze stále zbývá třicet až čtyřicet procent materiálu, který nelze efektivně využít, ale pořád je to méně než původních sto procent. Dnes se staré pneumatiky běžně drtí a přidávají do asfaltu, čímž se zlepšují vlastnosti silnic – jsou hydrofobnější, méně se v nich vytvářejí koleje, tlumí vibrace a mají delší životnost. Mnoho lidí vymývá plastové obaly před vhozením do žluté popelnice. Je to nutné? Úplně stačí kelímek od jogurtu pořádně vyškrábat. Používat velké množství vody nebo saponát je nejen zbytečné, ale z ekologického hlediska kontraproduktivní. Jak probíhá samotný recyklační proces? Záleží na tom, o jaký druh recyklace se jedná. U mechanické recyklace se materiál jen přetaví a dostane nový tvar. Tady ale často hrozí, že se s každou další recyklací kvalita materiálu sníží, pokud se nepřidají vhodná aditiva. U chemické recyklace se plast obvykle rozloží na základní stavební jednotky, které se pak znovu složí. Tady k takzvanému downcyclingu většinou nedochází. Probíhá materiálový výzkum, který by pomohl do budoucna snížit plastový odpad? Probíhá a výsledky jsou hmatatelné. Zrovna u obalových materiálů si vzpomeňme, jak tlusté byly mikrotenové pytlíky či PET lahve před deseti lety a jak tenké jsou teď. Díky materiálovému výzkumu došlo k optimalizaci vlastností a snížení množství potřebného materiálu. Pracuje se také na designu pro recyklaci – tedy dělat výrobek tak, aby bylo co nejjednodušší ho recyklovat. Výrobek má například jednodušší složení, ideálně jednodruhové, případně se smí využívat jen určité schválené barvy. A co otázka nyní populárního tématu biodegradovatelných plastů? Za nás jsou biologicky rozložitelné plasty vhodné jen pro specifické aplikace, kde není možná recyklace nebo zpětný sběr. V zásadě je nelze využít pro technické aplikace, protože rychle ztrácí užitné vlastnosti. Problém nastává i ve chvíli, kdy se dostanou do žlutých popelnic – kazí totiž vlastnosti recyklátů. Není to promarněná příležitost? Vedou se debaty o tom, že by tyto materiály měly být speciálně značeny, aby je lidé dokázali rozpoznat. Ale asi by to mnoho lidí neřešilo. Proto se zvažuje vývoj technologie, která by na třídicí lince uměla například pomocí rozptylových metod identifikovat, o jaký materiál se jedná. Mluvíme ale o dost drahém řešení. Něco podobného funguje například u PET lahví, které se třídí podle barvy pomocí čidel. Biodegradovatelné plasty jsou v přírodě rozložitelné. I tak ale přinášejí spoustu otazníků. Kde tedy biodegradovatelné materiály dávají největší smysl? V zemědělství – například jako mulčovací fólie. I kdybychom je sbírali, recyklovat je nelze, protože jsou příliš znečištěné. Pak je lepší je nechat na poli, a když se za dva tři roky začnou rozpadat, jednoduše je zaorat. V jaké fázi je výzkum plastů z obnovitelných zdrojů? Běží naplno. Řeší se také využívání zelené energie při výrobě plastů, což může výrazně zlepšit jejich celkovou ekologickou bilanci. Obnovitelné zdroje se využívají při výrobě bioplastů ze surovin, jako jsou kukuřice nebo biomasa. Výsledný produkt má naprosto stejné vlastnosti jako plast z ropy – rostlinná hmota zkvasí na ethanol, z něj se získá ethylen a následně polyethylen. Tady ale musíme být opatrní, aby výroba těchto plastů nekonkurovala produkci potravin. Další možností je výroba plastů přímo z oxidu uhličitého zachyceného z atmosféry. Je ho v ovzduší nadbytek, a přitom se dá využít pro výrobu plastů – místo ropy by tak mohl sloužit jako surovina. V Ústavu makromolekulární chemie AV ČR se touto technologií zabýváme také. To zní současně jako dobrý způsob, jak redukovat oxid uhličitý v atmosféře. Anthony Ryan vyslovil zajímavou vizi. Na naší planetě se uhlík po miliony let ukládal do země, odkud ho dnes čerpáme například v podobě ropy. Vyfukujeme ho do atmosféry, což způsobuje globální oteplování, a proto ho potřebujeme zase nějak dostat zpět. Pokud by se ho podařilo efektivně vyfiltrovat a za pomoci obnovitelné energie přetvořit v plast, bylo by možné tento materiál uložit ve formě neofosilního zdroje zpět do země. Plast je velmi stabilní, a může tak představovat zdroj pro budoucí generace. Ing. Zdeněk Starý, Ph.D.Ústav makromolekulární chemie AV ČR Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, doktorát získal v Ústavu makromolekulární chemie AV ČR na téma recyklace směsného plastového odpadu. Působil devět let v Německu na Friedrich-Alexander-Universität Erlangen-Nürnberg, v roce 2016 se vrátil zpět do Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, kde od roku 2019 vede oddělení zpracování polymerních materiálů. Zabývá se výzkumem v oblasti nových polymerních materiálů, zejména polymerních směsí a kompozitů. Text: Leona Pejcharová, Ústav makromolekulární chemie AV ČR Foto: Shutterstock, archiv Ústavu makromolekulární chemie AV ČR Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

17.03.2025 11:28

Nová sloučenina chrání kostní buňky, může pomoci pacientům s cukrovkou

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/biologie-a-lekarske-vedy/Nova-sloucenina-chrani-kostni-bunky-muze-pomoci-pacientum-s-cukrovkou/]
Experimentální látku MSDC-0602K z nové generace antidiabetických léčiv thiazolidinedionů (TZD) vyvinula společnost Metabolic Solutions Development Company ve Spojených státech amerických. Původně byla určena na léčbu diabetu 2. typu a ztučnělých jater. České vědce ale napadlo látku otestovat v trochu jiném kontextu. Podle hlavního autora uvedené studie Ondřeje Kudy z Fyziologického ústavu AV ČR k tomu došlo víceméně náhodou. S kolegou Milanem Vrábelem z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR se snažili najít způsob, jak označit metabolity uvnitř buněk na různých úrovních struktury, například v jádře, cytoplazmě nebo mitochondrii. Používali k tomu „click chemistry“ a různé inhibitory, což jsou látky, které zabraňují přemisťování sloučenin uvnitř buněk. Ke sloučenině MSDC-0602K je nasměrovala Michaela Tencerová z Fyziologického ústavu AV ČR, která s ní pracovala na myším experimentu týkajícím se řídnutí kostí. Společně zjistili, že látka zabraňuje vstupu určitých látek do mitochondrie a působí tedy jako inhibitor. „Rozhodli jsme se ji využít jako zajímavé potenciální léčivo, které můžeme charakterizovat našimi novými značkovacími metodami. Využíváme zejména princip click chemistry, klikací chemie, kdy značkujeme molekuly uvnitř živých buněk specificky na daném místě. Díky tomu potom víme, kde jich kolik je a co tam asi mohou dělat,“ vysvětluje Ondřej Kuda. Diabetici jsou více ohroženi úbytkem kostní dřeně a zlomeninami než zdraví jedinci. Starší generace TZD fungují zcela jinak než druhá generace zastoupená sloučeninou MSDC. Podporují totiž tvorbu a růst tukových buněk. Zajímavý rozdíl našli badatelé mezi dvěma molekulami z této rodiny – pioglitazonem a rosiglitazonem. První molekula je takzvaně metabolicky líná. „Zjednodušeně řečeno vytváří tuky, které se buď ukládají v tukové tkáni, což je místo, kde by se to dít mělo, nebo se ukládají v kostech, kde by se to naopak dít nemělo. Kosti jsou pak křehčí,“ dodává Ondřej Kuda. Rosiglitazon je metabolicky kreativnější. Vytvoří sice stejné množství tukové tkáně a tukových buněk, ale jiným způsobem. Kombinuje co nejvíce různých prekurzorů, zbytků aminokyselin a cukrů, a z nich staví triglyceridy. Na kreativní proces se spotřebuje více energie a metabolismus je aktivnější. Druhá generace TZD má již schopnost podporovat tvorbu tuků významně sníženou. Tuková, nebo kostní?Jak tedy nová sloučenina v kostní a tukové tkáni působí? „Cílová buňka je vlastně kostní kmenová buňka, která se ještě nerozhodla, co bude dělat, až bude dospělá. Podle toho, na jakém je místě, se může stát buňkou tukovou, nebo je-li v kosti, tak buňkou kostní,“ pokračuje vědec. Aplikovaná látka nerozhodnutou buňku „pošťouchne“ určitým směrem. Zatímco starší generace TZD ji směřovaly k variantě tukové, druhá generace TZD upřednostňuje směr k osteoblastům, které následně zpevňují kosti a snižují jejich lámavost. Použití odlišných metabolických drah a osudů tedy podporuje tvorbu nových kostních buněk a zároveň potlačuje tvorbu tuku v kostní dřeni. Popsaná studie poskytuje důležitý vhled do mechanismů účinku různých TZD a otevírá cestu k vývoji bezpečnějších a účinnějších léků proti cukrovce 2. typu. K potvrzení slibného potenciálu bude ovšem nutné provést další klinické studie. „Látka cílí primárně na diabetes druhého typu a ztučnělá játra. Nyní je ve třetí fázi klinických studií a mohla by být zhruba do roka schválená. My jsme vlastně objevili její pozitivní vedlejší účinek. Neničí kosti, a naopak jim prospívá,“ uzavírá Ondřej Kuda. Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČR Foto: Shutterstock Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

14.03.2025 10:21

Web Klimatická změna poskytuje informace o faktech, dopadech a řešeních

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Web-Klimaticka-zmena-poskytuje-informace-o-faktech-dopadech-a-resenich/]
Na tvorbě webu se podíleli a podílejí nejen vědci z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe, ale i z Českého hydrometeorologického ústavu a Mendelovy univerzity v Brně. „Jednou z podstatných změn nového webu je – kromě odhadů budoucího vývoje založených na nejnovějších datech – to, že má být průvodcem uživatele po očekávaných dopadech změny klimatu i možných řešeních. Zkušený uživatel zamíří přímo k mapám či grafům, které potřebuje, ale současně má možnost podívat se na různé aspekty změny klimatu a jejich dopady na různé sektory,“ řekl koordinátor projektu Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe. „Web na rozdíl od našich platforem jako Intersucho.cz či Fenofáze.cz nereflektuje to, co se děje aktuálně, ale popisuje to, co se dlouhodobě děje s klimatem,“ popsala Lenka Bartošová z CzechGlobe, která se věnuje fenologii. Na webu návštěvník najde texty, mapy a grafy, v nichž získá informace o klimatu v minulých dekádách a o předpokládané podobě klimatu v dekádách příštích. Je tak možné se podívat na klimatické charakteristiky v letech 1961 až 1990, 1981 až 2010 a na předpokládané charakteristiky pro roky 2030, 2050, 2070 a 2085. „Jedná se například o průměrnou roční teplotu, délku vegetační sezony, průměrný roční úhrn srážek, riziko horkých vln či počet tropických dnů a desítky dalších. Stejně tak lze tyto charakteristiky sledovat v grafech,“ řekla Bartošová. Web má tři zmíněné pilíře – fakta o změně klimatu, její dopady a řešení dopadů, přičemž největší část je věnovaná dopadům. „Jsou rozdělené na dopady na lesnictví, zemědělství, vodní hospodářství a města. Nemáme v úmyslu web aktualizovat denně, ale budeme jej postupně doplňovat a rozšiřovat, jak bude postupovat výzkum,“ řekla Bartošová. Informace lze nalézt také v interaktivních schématech. Zobrazují například různé typy české krajiny a lze na nich sledovat, co klimatická změna udělá s lesy na horách, s loukami ve středních polohách či s vinohrady v jihomoravské krajině. „Každý si tak může vybrat informace podané ve formě, jaká mu vyhovuje,“ doplnila Bartošová. V části, která se zabývá řešením dopadů, jsou především textové informace. „Je zřejmé, že s adaptacemi to není jednoduché a každá lokalita je v něčem jiná. A i tuto část si lze zobrazit na interaktivním schématu,“ poznamenala Bartošová. Veškeré odhady budoucího vývoje jsou založeny na scénářích změny klimatu, které vyvinul tým CzechGlobe ve spolupráci s vědci z České zemědělské univerzity z týmu Martina Hanela. Vycházejí z výpočtů na základě globálních klimatických modelů. „Z desítek modelů jsme objektivním způsobem vybrali ty, které pro území střední Evropy ve 20. století poskytovaly odhady blízké pozorovaným datům. Současně jsme pro budoucí vývoj brali v úvahu všechny kombinace vývoje emisí skleníkových plynů. V současné době jsme svědky podstatné revize závazků na jejich snížení, čímž jejich množství v odhadech budoucího vývoje klimatu značně roste. Zatímco před pár lety jsme scénáře s pokračujícím nárůstem emisí skleníkových plynů považovali za málo pravděpodobné, toto paradigma je nutné přehodnotit. Proto odhady aktuálně zahrnují kombinaci všech čtyř scénářů budoucího vývoje emisí se sedmi klimatickými modely, jež uvažují možnou reakci klimatu. Finální vizualizace tak zahrnuje 28 různých budoucích trajektorií vývoje s možností vidět nejen střední odhad, ale i varianty s nejmenším dopadem až po ty, které předpokládají razantní změnu,“ uvedl Trnka. Web může sloužit všem, na něž má klimatická změna přímé či zprostředkované dopady, ať jsou to zemědělci, vodohospodáři, správci městské zeleně, městské samosprávy, projekční kanceláře, ale i podnikatelé v oborech, které jsou klimatem ovlivňovány. Zatímco cílem webu Klimatická změna je poskytovat aktuální a přehledné informace o změně klimatu, přístup k datům a podrobným interaktivním vizualizacím najdou uživatelé na webu www.climrisk.cz. Kontakt: prof. Ing. Mgr. Miroslav Trnka, Ph.D.E: trnka.m@czechglobe.cz Ing. Lenka Bartošová, Ph.D. E: bartosova.l@czechglobe.cz

13.03.2025 15:07

Prezident republiky jmenoval nového předsedu Akademie věd Radomíra Pánka

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Prezident-republiky-jmenoval-noveho-predsedu-Akademie-ved-Radomira-Panka/]
„Chtěl bych Vám pogratulovat ke jmenování předsedou Akademie věd České republiky,“ řekl Radomíru Pánkovi prezident Petr Pavel. Věda a výzkum jsou podle něho velkou prioritou. „Pokud je nebudeme podporovat, nebudeme schopni držet krok s dynamicky se rozvíjejícím světem. A my vidíme, že se velice rychle vyvíjí nejen v oblasti přírodních věd, ale i humanitních.“ Prezident republiky dále uvedl, že Akademie věd, organizace zastřešující 54 výzkumných ústavů v celém spektru vědních oborů, má v tomto smyslu nezastupitelnou roli. A to nejenom ve zvyšování kvality domácího výzkumu, ale také v rámci koordinace se zahraničím. „Čeká Vás období, které bude plné aktivity, plné práce, a já Vám k tomu přeji hodně sil a hodně úspěchů,“ dodal. Prezident Petr Pavel jmenoval Radomíra Pánka předsedou Akademie věd ČR 13. března 2025. Akademický sněm vybral Radomíra Pánka 10. prosince 2024 už v prvním kole tajného hlasování (získal 128 z 242 hlasů). O pozici předsedy AV ČR usilovali také Jiří Plešek z Ústavu termomechaniky, David Honys z Ústavu experimentální botaniky a Libor Grubhoffer z Biologického centra. Pavel Baran z Filosofického ústavu svou kandidaturu před hlasováním stáhl. Akademický sněm sestává z ředitelů a ředitelek 54 pracovišť Akademie věd ČR, zástupců vědecké obce, vysokých škol, státních orgánů a průmyslu a obchodu. „Nabízelo by se, abych hovořil o svých zkušenostech a vlastnostech, které bych uplatnil ve funkci předsedy. Především chci ale říct, že od doby, kdy jsem se rozhodl kandidovat, jsem mluvil s mnohými z vás a odnesl si jeden důležitý dojem – všechny nás spojuje zájem o silnou a sebevědomou Akademii věd,“ sdělil v prosinci ve svém kandidátském projevu Radomír Pánek. „Děkuji za podporu a důvěru a slibuji, že v příštích čtyřech letech udělám vše proto, abychom posunuli Akademii věd o pořádný krok kupředu,“ dodal po oznámení výsledků. Čtyřleté funkční období Radomíra Pánka začíná 25. března 2025. Radomír Pánek povede instituci v letech 2025–2029. Donedávna stál v čele Ústavu fyziky plazmatu AV ČR (1. února jej ve funkci vystřídal Tomáš Chráska). Je odborníkem v oblasti fyziky termonukleárního plazmatu a pokročilých technologií pro fúzní reaktory (tokamaky). V minulosti řídil instalaci tokamaku COMPASS. Od ledna 2024 je předsedou valného shromáždění evropského konsorcia EUROfusion, které koordinuje výzkum termojaderné fúze v Evropě, a je členem vědeckého a technického výboru Evropské komise EURATOM. V letech 2020–2024 byl místopředsedou správní rady evropské agentury Fusion for Energy v Barceloně. Do roku 2023 zastával post zástupce Evropské unie ve vědecko-technickém poradním výboru projektu ITER, což je největší mezinárodní výzkumný projekt na světě. Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Zuzana Bönisch, Kancelář prezidenta republiky

13.03.2025 10:49

Zájem vědců o sdílení dat roste, ukázalo představení iniciativy EOSC CZ

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Zajem-vedcu-o-sdileni-dat-roste-ukazalo-predstaveni-iniciativy-EOSC-CZ-00001/]
Vnímání otevřené vědy (Open Science) se za posledních deset let proměnilo. Už nejde „pouze“ o zpřístupňování dat – stále více se totiž zdůrazňuje jejich kvalitní správa a možnosti znovuvyužití. „Přesnější by v současnosti možná bylo označení re-use management než pouhé otevírání dat a vědy,“ poznamenal Jiří Marek z EOSC CZ. Právě jeho pracoviště je českým uzlem iniciativy zaměřené na vybudování zázemí pro lepší správu, sdílení a vyhledávání vědeckých dat. „European Open Science Cloud – EOSC – pokládám za významnou iniciativu. Díky ní vzniká snadno dostupná infrastruktura spektra služeb pro práci s výzkumnými daty a pro jejich sdílení. Důležité to je pro všechny vědce napříč obory a institucemi,“ říká Jiří Homola z Akademické rady AV ČR a předseda Komise pro vědecké informace a otevřenou vědu AV ČR, který setkání zahájil. Ředitel Kanceláře AV ČR Leoš Horníček doplňuje, že představení iniciativy EOSC CZ vzbudilo velký zájem ze strany pracovišť Akademie věd: „Zúčastnilo se 21 ředitelů a jiných vedoucích pracovníků, 22 data stewardů a 26 dalších pracovníků podpory z oblasti Open Science. Přítomni byli též zástupci Akademické rady.“ Akce se konala v sídle Akademie věd ČR na pražské Národní třídě. Data stewardi na palubě otevřené vědyÚčastníci prezentovali různá témata – od samotné iniciativy a jejího vývoje přes možnosti podpory v Akademii věd ČR až po doporučení pro data stewardy, kteří odpovídají za správu dat ve výzkumných týmech. Význam jejich role ve vědě totiž stále roste. Informace pro data stewardy naleznou zájemci na webu EOSC CZ, ale také na webu Knihovny Akademie věd ČR, v níž mimo jiné působí specializované oddělení pro Open Science a ústavům poskytuje v tomto ohledu různé služby. Akci na Národní ocenili i přítomní data stewardi. „Mohla jsem se setkat s lidmi, které znám jen z online prostředí. Prezentace byly srozumitelné a pomohly mi pochopit strukturu projektu EOSC CZ, do kterého se s Českým sociálněvědním datovým archivem letos zapojíme,“ hodnotí Johana Chylíková ze Sociologického ústavu AV ČR. Jak dodává, požadavky grantových agentur a vědeckých časopisů na správu a sdílení dat stále rostou. „Doufám, že se během následujících let stane data management přirozenou součástí vědecké práce.“ Podrobnější informace o setkání, které Akademie věd ČR hostila v únoru 2025, se dozvíte také v aktualitě na EOSC CZ a rozhovoru s Jiřím Homolou z Akademické rady AV ČR na témže webu. Více o Open Access a Open Science v Akademii věd ČR se dočtete v článcích Jak usnadnit otevřené publikování? Tipy zazněly na semináři v Akademii věd, Brána vědy otevřená. Specializované oddělení pomáhá v Akademii s Open Science a v rozhovoru s Jiřím Homolou pro někdejší AB / Akademický bulletin. Text: Zuzana Dupalová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím zprávy EOSC CZFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

13.03.2025 08:49

Pohyb divokých koček budou sledovat telemetrické obojky

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Pohyb-divokych-kocek-budou-sledovat-telemetricke-obojky/]
Kočka divoká (Felis silvestris) je skrytě žijící druh, který může snadno unikat pozornosti člověka. Na území České republiky se vyskytuje ve dvou oblastech, v západních a jihozápadních Čechách a na moravsko-slovenském pomezí. Výskyt a stav populace kočky divoké v první ze zmíněných oblastí zmapuje projekt Technologické agentury ČR financovaný z programu Prostředí pro život, který od dubna loňského roku řeší Ústav biologie obratlovců AV ČR (ÚBO AV ČR). Jednou z aktivit projektu je GPS telemetrie. „GPS telemetrie je moderní metoda monitoringu různých druhům obratlovců. Umožňuje detailně mapovat jejich časoprostorovou aktivitu. U koček divokých nám získaná data pomohou lépe porozumět jejich chování a tomu, jaké mají požadavky na prostředí, které obývají,“ říká zooložka Jarmila Krojerová z ÚBO AV ČR, jež je hlavní řešitelkou zmíněného projektu TA ČR. Doupovský Matěj Jako pilotní území vybrali odborníci vojenský újezd Hradiště v Doupovských horách, kde v posledních letech zdokumentovali nejpočetnější subpopulaci koček divokých u nás. „Monitoringu koček divokých na Doupově se ve spolupráci s Újezdním úřadem VÚ Hradiště a Vojenskými lesy a statky ČR, a. s., věnuji už od roku 2019, kdy moje fotopast zde zachytila první kočku divokou. Na základě dosavadních dat z fotopastí a analýzy DNA se domníváme, že tato populace může mít ke dvěma desítkám jedinců, možná i více,“ říká Jiří Sochor ze spolku Rys Ostrovid, který s vědci z ÚBO AV ČR dlouhodobě spolupracuje a pomáhá jim i nyní při odchytu a monitoringu koček divokých. Díky jeho práci v předchozích letech byla v oblasti vytipována vhodná místa na instalaci odchytových zařízení. V pondělí 24. února 2025 slavil odchytový tým úspěch, první kočce divoké byl nasazen telemetrický obojek, který podrobně zmapuje její pohyb v této oblasti. Samec dostal jméno Matěj podle jména v kalendáři, vážil 5135 g a jeho věk byl odhadnut na 4–5 let. „Díky informacím z obojku můžeme lépe zacílit monitoring na tento druh a najít vhodná místa pro instalaci chlupových pastí a fotopastí i v dalších oblastech výskytu,“ popisuje Jarmila Krojerová. Přítomnost kriticky ohrožené kočky divoké ve vojenském újezdu Hradiště potvrzuje, že vojenské újezdy, podobně jako velkoplošná chráněná území, patří z hlediska ochrany přírody k nejzachovalejší územím. S využitím speciálního režimu hospodaření se v nich udržují cenné biotopy, které mohou poskytnout útočiště mnohým kriticky ohroženým druhům. Mezi ně patří i kočka divoká. Komplikovaný monitoring může usnadnit i veřejnost Monitoring výskytu těchto téměř nepolapitelných kočkovitých šelem, které se navíc vzhledem podobají domácím mourkům, je velice obtížný. Navíc se oba druhy, kočka divoká i kočka domácí, mohou vzájemně křížit, což ještě více stěžuje jejich druhovou identifikaci. „Podrobný monitoring pomocí fotopastí a chlupových pastí, které slouží ke sběru genetického materiálu (chlupů obsahujících DNA), je jedinou možností, jak odhalit podíl hybridních jedinců a také zjistit početnost kočky divoké u nás,“ říká Jarmila Krojerová. V terénu mají vědci aktuálně zhruba 140 fotopastí a chlupových pastí. Pomocí nich se snaží zmapovat výskyt kočky divoké a získat potřebný genetický materiál. Výzkum podporuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR jako aplikační garant projektu, Vojenské lesy a statky, divize Karlovy Vary a Boletice, či Správa NP a CHKO Šumava – tedy organizace, které spravují některá území, kde monitoring v současnosti probíhá. Při monitoringu tak vzácného druhu, jakým je kočka divoká, jsou velmi důležité i informace od veřejnosti, která mohou upozornit např. na nové oblasti výskytu, jako tomu bylo v roce 2021 na Dobříšsku. Rozdíly mezi kočkami Jak rozlišit kočku divokou a mourovanou kočku domácí? Kočka divoká je světlejší, výrazné mourování na bocích chybí. Ocas má obvykle huňatější a kratší než polovinu délky těla, tupě zakončený s jednotlivými černými kroužky. Uprostřed hřbetu se táhne tenký, ale výrazný černý pruh, který končí u kořene ocasu a dál na ocas už nepokračuje. Za hlavou jsou viditelné čtyři černé pruhy a na ramenou obvykle dva krátké proužky. Rozdíly podrobněji popisuje tabulka v příloze. Chcete nám pomoci? Viděli jste v přírodě kočku divokou a podařilo se vám ji vyfotit? Našli jste sraženou kočku se znaky kočky divoké? Můžete se přímo ozvat na kontakty v TZ. Kontakt: Jarmila KrojerováÚstav biologie obratlovců AV ČRkrojerova@ivb.cz Jiří SochorRys Ostrovid z.ú.rysaostrovid@seznam.cz

12.03.2025 09:21

Na cestě k inovativní léčbě onemocnění způsobujícího vypadávání vlasů

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Na-ceste-k-inovativni-lecbe-onemocneni-zpusobujiciho-vypadavani-vlasu/]
Itakonová kyselina neboli itakonát je přírodně se vyskytující látka s protizánětlivými účinky, která ovlivňuje imunitní systém. Slabinou itakonátu ovšem je, že obtížně proniká do buněk. Tým Pavla Majera, který se vývojem léku na alopecii zabývá už několik let, překonal tuto překážku pomocí proléčiv, tedy látek, které se na aktivní léčivo přeměňují až v organismu. "Připravili jsme sérii proléčiv, z nichž minimálně dvě vykazují vysokou účinnost. Testy na myších potvrdily, že se látky dobře vstřebávají a uvolňují léčivou složku v kůži ve správné koncentraci. Naše deriváty itakonátu by tak mohly představovat zcela novou metodu léčby alopecie," říká Pavel Majer. Alopecia areata je autoimunitně podmíněné onemocnění, při němž imunitní systém napadá vlasové folikuly, což vede k jejich zánětu a následně k vypadávání a zhoršenému růstu vlasů. Tato choroba postihne během života asi 2 % populace, převážně ženy, a je druhou nejčastější příčinou vypadávání vlasů hned po androgenní alopecii (plešatosti). Současná léčba je založená hlavně na kortikoidech, které ale mají řadu vedlejších účinků. Vědecký tým z ÚOCHB ve spolupráci s laboratořemi Barbary Slusher a Louise Garzy z Univerzity Johnse Hopkinse prokázal, že nové látky můžou pacientům s alopecií podstatně ulevit. Ředitel ÚOCHB, prof. Jan Konvalinka k tomu poznamenává: „Spolupráce s biology na Johns Hopkins University v Baltimore je dlouhodobá a úspěšná, důkazem je i tento výzkum. Alopecie není smrtelná nemoc, jako jsou AIDS nebo nádorová onemocnění, ale trápí mnoho lidí. Úspěšná terapie může zvýšit kvalitu jejich života, a navíc přinést ÚOCHB zajímavé licenční příjmy". Aktuální článek navazuje na dřívější studii této skupiny z roku 2022 zveřejněnou v časopise PNAS Nexus. Potenciál objevu potvrdila i farmaceutická společnost SPARC, která odkoupila licenci na patentovanou technologii proléčiv itakonátu. Jedna z vyvinutých látek SCD-153 ve formě masti zmírňuje zánět, chrání vlasové folikuly a podle dosavadních testů na myších urychluje růst nových vlasů. Stimuluje totiž jejich přechod z klidové fáze k aktivitě. Společnost SPARC už také zahajuje klinické testy této nadějné látky. Původní článek: Lee, C. B., Šnajdr, I., Tenora, L., Alt, J., Gori, S., Krečmerová, M., Maragakis, R. M., Paule, J., Tiwari, S., Iyer, J., Talwar, R., Garza, L., Majer, P., Slusher, B. S., & Rais, R. Discovery of Orally Available Prodrugs of Itaconate and Derivatives. J. Med. Chem. 2025, 68 (3), 3433-3444. https://pubs.acs.org/doi/full/10.1021/acs.jmedchem.4c02646 Kontakt: Veronika SedláčkováÚOCHB - Komunikaceveronika.sedlackova@uochb.cas.czmob: +420 602 160 135

KLÁVESKA.cz

Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR - tiskovky