Klaveska.cz ~ Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR

14.05.2024 08:00

Metoda fyzika Víchy pomůže určit, z čeho se skládá kosmické záření

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Metoda-fyzika-Vichy-pomuze-urcit-z-ceho-se-sklada-kosmicke-zareni/]
Unikátní metoda posouvá vědu o krůček blíže k odhalení jedné z největších záhad fyziky: jaký je původ částic z vesmíru, které bombardují vzdušný obal planety Země. „Především u částic s nejvyšší energií stále nevíme, co by mohly být zdroje nejextrémnějších procesů ve vesmíru, které umožňují jejich vznik,“ vysvětluje Jakub Vícha z Fyzikálního ústavu AV ČR. Složení těchto částic se odhaduje pouze nepřímo, a to na základě z měření sekundárních částic, které vznikají kaskádovitě po srážce primární kosmické částice s jádrem v atmosféře. Některé z těchto sekundárních částic, například miony, přitom dopadají až na zem. Mezi pozorováním a modelovými předpověďmi množství dopadajících mionů doposud panoval velký nesoulad. Mezinárodní tým vědců využil unikátních dat z měření Observatoře Pierra Augera a jedinečné metody Jakuba Víchy ohledně zobecněného přístupu k předpovědím modelů hadronických interakcí, které ve sprškách probíhají. „Naše interpretace měření poukázala na to, že spršky částic ultravysokých energií pravděpodobně pronikají mnohem hlouběji do atmosféry, než jsme si mysleli,“ vysvětluje Jakub Vícha. „Zároveň se ukazuje, že složení kosmického záření, které se právě nejčastěji určuje podle zmíněné pronikavosti spršek, může být i výrazně těžší, než se běžně uvažovalo, a obsahovat tedy více těžších jader,“ dodává vědec. Čím převratnější myšlenka, tím větší odpor Revoluční metoda Jakuba Víchy výrazně zpřesnila popis naměřených dat. Zároveň poprvé jednoznačně prokázala neschopnost předchozích modelů popsat naměřená data spolehlivě. V jejím důsledku nyní astročásticoví fyzici zřejmě přehodnotí výsledky dosavadních publikovaných prací týkajících se složení kosmického záření ultravysokých energií. Ve vědecké komunitě zprvu nový postup narazil na nedůvěru a odpor. Metodu českého vědce ověřovaly stovky astročásticových fyziků z Observatoře Pierra Augera, nakonec na celkem 2239 sprškách částic detekovaných zároveň fluorescenčním a povrchovým detektorem s energiemi mezi 3 a 10 EeV (exa elektronvolty). Po šesti letech od první prezentace konečně publikuje výsledky časopis Physical Review D. „Byla období, kdy jsem cítil velkou deprivaci, že moje metoda není přijata, ale nebyl jsem schopen přijít na to, co dělám špatně. Byl jsem přesvědčen, že je všechno tak, jak má být, a nikdo také vlastně nenašel nějakou chybu v mém postupu,“ zdůrazňuje Jakub Vícha. Metodu nadále prosazoval i za podpory některých nejuznávanějších kolegů v naší komunitě. „Říkali mi: čím revolučnější výsledek, tím větší odpor vyvolá, chce to čas,“ dodává astročásticový fyzik a nositel prémie Lumina quaeruntur za rok 2023. Extrapolace do vyšších energií s sebou přináší velké systematické chyby Při interpretaci dat kosmického záření ultravysokých energií se výzkumníci spoléhají na předpovědi modelů hadronických interakcí, které ovšem nepopisují naměřené vlastnosti spršek dostatečně spolehlivě. Tyto modely byly vytvořeny na základě poznatků z hadronových urychlovačů, jako je např. LHC v CERN poblíž Ženevy, nicméně nejenergetičtější kosmické částice přesahují dokonce hodnoty 100 EeV, což výrazně převyšuje možnosti zkoumání pozemských urychlovačů. Vlastnosti hadronických interakcí se tedy musí v modelech extrapolovat na o mnoho řádů vyšší energie, což vnáší významnou systematickou nejistotu do interpretací měření kosmického záření. Nyní se ukazuje, že modely potřebují být zpřesněny mnohem komplexněji než jen generováním většího množství mionů, což je už samo o sobě dosti problematické. V kosmickém záření ultravysokých energií se tedy zřejmě objevuje více těžších částic, jako jsou například jádra železa, což má zásadní vliv na hledání jejich zdrojů na nejvyšších energiích. Čím mají totiž částice větší náboj, tím více se zakřivují v magnetickém poli naší Galaxie, a tím je jejich směr příletu více vzdálený od směru jejich zdroje na obloze. „Příroda je prostě daleko komplikovanější, než bychom chtěli, a ztěžuje tak naši snahu konečně odkrýt, odkud k nám tyto částice přilétají. Nicméně postupně zužujeme prostor možností a jednou se snad dočkáme odhalení, jak a kde tyto nejextrémnější procesy ve vesmíru probíhají,“ uvádí Jakub Vícha. Poslové nejextrémnějších procesů ve vesmíru Vysokoenergetické kosmické záření je proud nabitých částic přicházející z vesmíru. Část z nich pochází ze Slunce, část z naší Galaxie a ty nejvzácnější, poslové nejextrémnějších procesů ve vesmíru, jak je nazývá astročásticový fyzik Jakub Vícha, přilétají dokonce až z jiných galaxií. Odkud primární částice přiletěla, než spustila spršku sekundárních částic, jakou měla energii a co to vlastně bylo za částici, se vědci snaží odvodit ze signálů způsobených sekundárními částicemi spršky v detektorech umístěných na povrchu Země. Tím nejlepším současným detektorem na světě je Observatoř Pierra Augera v Argentině, na jejíž výstavbě, provozu a analýze naměřených dat se podílejí i vědci z České republiky. Odkaz na publikaci:https://link.aps.org/doi/10.1103/PhysRevD.109.102001 Více informací:Ing. Jakub Vícha, Ph.D.Fyzikální ústav AV ČRvicha@fzu.cz Podcast Akademie věd s Jakubem Víchou:https://www.avcr.cz/cs/pro-verejnost/aktuality/PODCAST-S-astrocasticovym-fyzikem-Jakubem-Vichou-o-kosmickem-zareni/ Vizualizace: https://www.ctao.org/ TZ ke stažení

13.05.2024 19:00

Zemřel světoznámý chemik Josef Michl, patřil mezi nejcitovanější české vědce

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Zemrel-svetoznamy-chemik-Josef-Michl-patril-mezi-nejcitovanejsi-ceske-vedce-00001/]
Josef Michl (12. března 1939, Praha – 13. května 2024, Praha) byl výrazná osobnost světové chemie s nesmírně rozsáhlou oblastí profesních zájmů, v nichž dosáhl významných výsledků a mezinárodní proslulosti. Byl vynikajícím teoretikem i experimentátorem, věnoval se mimo jiné makromolekulární chemii, fotochemii, molekulární elektronice, výzkumu směřujícímu k vývoji efektivních solárních článků či tvorbě molekulárních „stavebnic“ umožňujících např. tvorbu nanorotorů a nanomotorů. „Byl to jeden z několika skutečných géniů, které jsem měl čest potkat. Ovládal celou řadu světových jazyků, měl rozsáhlé znalosti dějin a kultury a hluboké pochopení přírodních věd. Věda, kterou dělal, byla nejen brilantní, ale taky krásná, hravá a vtipná. A vedle toho a nad tím to byl laskavý a velkorysý muž. Bude nám moc chybět,“ uvedl ředitel Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR Jan Konvalinka. „Odchod profesora Michla je velká ztráta – jak z profesního, tak i z lidského pohledu. O chemii a obecně o vědě věděl naprosto vše. Byla radost s ním diskutovat. V posledních dvaceti letech jsem za ním jezdil do Boulderu každoročně na měsíc, dnes už ne kvůli nedostatku výpočetní techniky, ale pro diskuze o práci a životě obecně. A to se často odehrávalo při konzumaci švestkového koláče, který miloval a který jsem mu u nich doma pekl,“ reagoval na zprávu o úmrtí Josefa Michla místopředseda Akademie věd ČR a jeho dlouholetý přítel a kolega Zdeněk Havlas. Josef Michl vystudoval chemii na Přírodovědecké fakultě UK, na disertaci pracoval pod vedením kvantového chemika Rudolfa Zahradníka v Ústavu fyzikální chemie ČSAV. Doktorát obdržel v roce 1965, poté působil na univerzitách v Houstonu a v Austinu. Po krátkém návratu do vlasti odjel v roce 1968 na letní školu kvantové chemie do Norska, z níž se již po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 nevrátil. Pracoval jako odborný asistent na univerzitě v Dánsku a posléze přesídlil do Spojených států, kde působil na Utažské univerzitě v Salt Lake City a Texaské univerzitě v Austinu. V roce 1991 zakotvil na Coloradské univerzitě v Boulderu, kde až do své smrti vedl vlastní výzkumnou skupinu. Od roku 2006 působil v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, kde v roce 2009 získal prestižní ERC Advanced grant. V roce 1986 byl zvolen členem Národní akademie věd Spojených států amerických a dva roky poté členem Mezinárodní akademie kvantově-molekulárních věd, jíž v letech 2012–2018 předsedal. Od roku 1995 byl členem Učené společnosti České republiky. V roce 1999 byl zvolen členem Americké akademie umění a věd. Byl autorem více než 600 vědeckých prací, několika knih a patentů. Josef Michl během své dlouhé a plodné kariéry obdržel mnoho prestižních českých a mezinárodních vědeckých ocenění, např. Cenu Alexandera von Humboldta (1980), Schrödingerovu medaili (1993), Hammondovu cenu (2015), Cenu Neuron za přínos světové vědě (2016), Medaili Učené společnosti České republiky za zásluhy o rozvoj vědy (2019) a další. Obdržel také čestné doktoráty Georgetownské univerzity, Univerzity Pardubice a Masarykovy univerzity. Text: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy Ústavu organické chemie a biochemie AV ČRFoto: Nadace Neuron Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.

13.05.2024 10:00

Mezinárodní konference o vysokoenergetické astrofyzice IBWS 2024

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Mezinarodni-konference-o-vysokoenergeticke-astrofyzice-IBWS-2024/]
Cílem konference IBWS i letní školy je jak propojit odborníky z oboru, tak předat zkušenosti mladým vědcům a studentům, a tím přispět k dalšímu výzkumu. Zároveň se zvyšuje i účast průmyslových subjektů, což vytváří prostor pro jejich možné budoucí zapojení do kosmických misí. Do Chebu se sjelo 53 účastníků (vědců a studentů) ze 7 evropských zemí - z České republiky, Itálie, Maďarska, Švýcarska, Německa, Polska a Francie – https://ibws.cz/index.php/conference/participants/. Na programu konference je 31 referátů a 9 vystavených posterů z oblasti družicové vysokoenergetické astrofyziky, výzkumu vysokoenergetických kosmických zdrojů, využití robotických dalekohledů a přípravy kosmických misí a experimentů - https://ibws.cz/index.php/conference/list-of-abstracts/. INTEGRAL/BART Workshop každoročně pořádá Astronomický ústav Akademie věd ČR a Fakulta elektrotechnická ČVUT pod záštitou rektora ČVUT doc. Vojtěcha Petráčka. Na organizaci akce se také podílí české zastoupení společnosti Rigaku Innovative Technologies Europe s. r. o. a Gymnázium Cheb. Program je rozdělen do tří tematických bloků – Astrofyzika vysokých energií, Gama záblesky a robotické teleskopy a Malé satelity a instrumentální sekce. Letos díky podpoře z grantu AHEAD2020, který je součástí programu Evropské unie Horizon 2020, probíhá také letní škola, během které se uskuteční devět zhruba hodinových lekcí od vybraných řečníků světového formátu v daném oboru. Například prof. Klaus Schilling z würzburgského Zentrum für Telematik se bude věnovat problematice a stavbě satelitů CubeSat, jejich stabilizaci a řízení, a to včetně autonomních rojů a senzorických sítí. Dr. Jiří Svoboda z Astronomického ústavu AV ČR posluchače provede problematikou černých děr v aktivních galaktických jádrech a Dr. Enrico Bozzo ze Ženevské univerzity se bude věnovat vývoji budoucích misí v astrofyzice vysokých energií. Prof. René Hudec z Astronomického ústavu AV ČR (a také z Katedry radioelektroniky FEL ČVUT), který se podílí na projektu budování detekční sítě pro pozorování rentgenového záření a gama záblesků, představí, jak Češi svým výzkumem přispívají do evropského projektu AHEAD2020. Prezentující se také budou věnovat projektu družice THESEUS, vesmírné misi SMILE, temné hmotě ve vesmíru či historii vysokoenergetických experimentů. Vývoj rentgenové kosmické optiky má v České republice dlouhou tradici a čeští vědci v tomto oboru dosáhli mezinárodně uznávaných výsledků. První český astronomický rentgenový objektiv byl vyroben v Astronomickém ústavu ČSAV v roce 1970 – šlo o optiku o průměru 50 mm k zobrazení Slunce v rentgenovém záření z paluby výškové rakety Vertikal. V současné době se Astronomický ústav AV ČR podílí např. na přípravě mise Athena Evropské kosmické agentury. Rentgenové záření neprochází zemskou atmosférou, lze ho sledovat jen z kosmických družic. Rozšíření pozorovacího okna do vesmíru o rentgenový obor spektra přineslo v minulosti zcela klíčové poznatky o dějích ve vesmíru. A to zejména těch, kde je hmota v extrémních podmínkách. Intenzivní rentgenové záření produkují zejména systémy, v nichž proudí hmota na neutronovou hvězdu, černou díru nebo na bílého trpaslíka. Ve vzdáleném vesmíru (tedy v jiných galaxiích) pak jde často o objekty, v nichž právě probíhá tzv. gama záblesk (tedy probíhá zvláštní druh supernovy, případně kolize dvou kompaktních objektů). Dalším druhem zdrojů rentgenového záření jsou aktivní galaktická jádra. Kontakty a další informace: Oficiální stránky konference: https://ibws.cz/ Prof. RNDr. René Hudec, CSc.Skupina Astrofyziky vysokých energií Stelárního oddělení ASÚ AV ČR rene.hudec@asu.cas.cz Pavel SuchanTiskový tajemník Astronomického ústavu AV ČRsuchan@astro.cz

13.05.2024 08:00

Veletrh vědy bude také vesmírný a virtuální

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Veletrh-vedy-bude-take-vesmirny-a-virtualni/]
Kdo tvrdí, že jsou rostliny nudné a není s nimi zábava? Vědci Botanického ústavu AV ČR ukážou, že rostliny jsou stejně zajímavé jako např. živočichové. Experti z Kriminalistického ústavu Policie ČR zase představí neviditelné svědky zločinu - mikrostopy. A co je „jazyková krajina“, vysvětlí vědci ve stánku Ústavu pro jazyk český AV ČR. Veletrh vědy nabídne i virtuální realitu. Třeba s ČEZ můžou zájemci vyrazit na REAKTOUR do Temelína a Dukovan nebo díky IT4Innovations nahlédnout přímo dovnitř superpočítače. Science Point - vesmír, podcasty i zasTÁVka Ve vstupní hale Veletrhu vědy vyroste pódiová scéna Science Point, kde se po čtvrthodinách až 45 minutách budou střídat vědci s aktuálními a zajímavými tématy. Na rozdíl od Keplerova sálu, na jehož program je nutné si rezervovat místo, na „malou scénu“ může dorazit kdokoli kdykoli. Čtvrteční program zahájí Vědecká zasTÁVka. Na pódiu, pomyslné zastávce, se sejde pět nadšených vědců. Řeč bude o léčbě poranění míchy, laserech, primátech, LED světlech i vlivu sociálních sítí a nových technologií na lidskou psychiku. Samozřejmostí je prostor pro dotazy „spolucestujících“ - tedy diváků. Na zasTÁVku naváže přednáška o osidlování Marsu nebo o cestách k novým světům obecněji. Zpátky na zem až pod zem zájemce vezme Miroslav Kolařík s houbami, které jsou - jak dokáže - všude kolem. Návštěvníci se můžou zúčastnit také natáčení dvou podcastů: jednak CHEMic o vědě a jak o ní dát vědět, a také Podcast Akademie věd Live s podtitulem Věda vs. sci-fi, aneb jak se astrobiologie propisuje na stránky románů. Nebudou chybět ani současná témata, jak zajistit dostatek (čisté) energie, co dělat se světelným znečištěním nebo jak může umělá inteligence ovlivnit volby do Evropského parlamentu. Veletrh vědy se koná v PVA EXPO Praha v Letňanech od 30. května do 1. června 2024. Otevřený bude od 10:00 do 18:00. Kontakt: Václav JindřichDivize vnějších vztahů SSČ AV ČRjindrich@ssc.cas.cz

07.05.2024 08:42

Julius Lukeš byl zvolen do Národní akademie věd USA

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Julius-Lukes-byl-zvolen-do-Narodni-akademie-ved-USA/]
„Je to první cena, ze které jsem se opravdu orosil,“ komentuje upřímně své zvolení Julius Lukeš. Noví členové jsou do NAS navrhováni svými kolegy za významný přínos ve svých výzkumných oborech. Letos NAS zvolila 120 nových členů ze Spojených států a 24 mezinárodních členů z celého světa, čímž se zvýšil celkový počet aktivních členů na 2 617 a celkový počet mezinárodních členů na 537. Julius Lukeš se profesně věnuje parazitologii; zabývá se molekulární a buněčnou biologií parazitických prvoků, kteří způsobují řadu závažných onemocnění. Od roku 1987 pracuje na Parazitologickém ústavu Biologického centra AV ČR a od roku 2003 působí také na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Je autorem nebo spoluautorem více než 400 odborných článků ve vědeckých časopisech, které byly dosud citovány téměř 18 000 krát s Hirschovým indexem 63. Od roku 2004 je členem Učené společnosti ČR, v roce 2014 byl zvolen členem Americké mikrobiologické akademie a o rok později se stal členem Evropské mikrobiologické akademie. Od roku 2018 se zařadil mezi členy prestižní Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS) a v roce 2023 se stal členem Evropské organizace pro molekulární biologii EMBO. Získal také řadu ocenění, mezi nimiž jsou např. Cena ministra školství za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z roku 2011 a 2023, Medaile G. J. Mendela za zásluhy v biologických vědách (2023) a Cena Akademie věd České republiky za mimořádný výsledek výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (2020). Národní akademie věd se zasazuje o rozvoj vědy v USA a přispívá k rozvoji mezinárodní vědecké komunity. Je to aktivně fungující organizace, která se zabývá důležitými otázkami vědy a problémy, u nichž jsou vědecké poznatky zásadní. Julius Lukeš bude pracovat v sekci, která se zabývá patogenními organismy a evolučními otázkami. Prvního shromáždění NAS se zúčastní 25. dubna 2025, kdy bude zároveň přivítán mezi nové členy na slavnostním ceremoniálu. V historii působili v NAS dva čeští vědci. Jako první byl zvolen v roce 1995 neurofyziolog Jan Bureš (1926-2012), druhý o dvacet let později virolog Jan Svoboda (1934-2017). Díky své afiliaci k Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR reprezentuje Českou republiku v NAS také molekulární biolog David M. Sabatini, který byl zvolen jako řádný člen NAS v roce 2016. Kontakt: prof. RNDr. Julius Lukeš, CSc.e-mail: jula@paru.cas.cz Mgr. Daniela Procházkováreferentka publicity, Biologické centrum AV ČRe-mail: daniela.prochazkova@bc.cas.cz Julius Lukeš. Foto: Pavlína Jáchimová, AV ČR

03.05.2024 10:21

Tým fyziků ověřil existenci jevu, který pomůže při výrobě čipů

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Tym-fyziku-overil-existenci-jevu-ktery-pomuze-pri-vyrobe-cipu/]
Vezmete altermagnet, dáte ho pod rentgen, měníte polarizační filtr a pozorujete, jak materiál pohlcuje světlo. Zní to skoro jako pokus z běžné hodiny fyziky, jde však o průlomový experiment, jehož výsledkem je pozoruhodný objev. Zvláštnost, která je projevem magnetismu navenek nemagnetického materiálu, tzv. altermagnetu, se podařilo předpovědět již před několika měsíci. Nedávno ho vědci potvrdili také experimentálně. Altermagnety, které identifikovali vědci Fyzikálního ústavu AV ČR, by se díky svým vlastnostem mohly v budoucnu uplatnit např. ve výrobě čipů a elektroniky. Popsaný jev, který se nazývá magnetický cirkulární dichroismus, spočívá v tom, že pohlcování světla se liší podle polarizace použitého světla. Běžně se tento jev používá ke studiu obvyklého magnetismu (feromagnetů). Jedinečnost nového objevu je v tom, že nyní byl dichroismus poprvé pozorován u materiálu, jenž je navenek nemagnetický a jehož všechny magnetické momenty jsou rovnoběžné, konkrétně u altermagnetu tvořeného tenkou vrstvou teluridu manganu (MnTe). O svém výzkumu a pozorování informoval mezinárodní tým vědců v časopise Physical Review Letters. Příslib vyšší rychlosti procesů „Zatímco u feromagnetu směřují magnetické momenty jednotlivých atomů stejným směrem, u altermagnetu se jejich orientace střídá, takže se navenek materiál jeví jako nemagnetický,“ vysvětluje základní rozdíl Jan Kuneš z Ústavu fyziky kondenzovaných látek Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Altermagnety jsou materiály, které podle vědců představují nadějnou platformou např. pro novu generaci paměťových zařízení a jejich průmyslovou výrobu, nejsou citlivé na rušivá magnetická pole, samy žádné rušivé pole nebudí. „Mohly by mít velmi praktické využití např. při výrobě čipů, které by byly odolnější proti magnetickému poli a možnému znehodnocení,“ zamýšlí se Jan Kuneš. Tzv. spintronické nanosoučástky založené na altermagnetech by pak mohly přinést prvky s výrazně vyšší rychlostí procesů. Že se u spintroniky nejedná o pouhé teorie, naznačuje již její využití např. u čtecích (snímacích) hlav některých elektronických zařízení nebo v pamětech typu MRAM. Experimentální pozorování dichroismu navázalo na teoretickou předpověď a kvantově mechanický výpočet závislosti na vlnové délce použitého rentgenového záření, který provedl Atsushi Hariki z Metropolitní univerzity v Ósace. „Spektrální závislost tohoto jevu lze považovat za jakýsi otisk prstu magnetického uspořádání,“ hodnotí své vysoce přesné modely japonský teoretik. Aby mohli vědci experimentálně potvrdit své výpočty a teorie, připravili na Nottinghamské univerzitě tenké vrstvy MnTe a v ultravysokém vakuu je převezli téměř 200 kilometrů do britské národní laboratoře synchrotronového rentgenového zařízení Diamond Light Source poblíž Oxfordu. Experiment potvrdil teorii Zařízení synchrotron si můžeme představit jako kruh s obvodem stovek metrů, ve kterém lze urychlovat elektrony na rychlost blízkou rychlosti světla. Tehdy vzniká intenzivní záření, např. rentgenové. Tomuto záření vystavili fyzici vrstvu teluridu manganu a postupně měnili vlnovou délku záření. Následně měřili rozdíly v absorpci pravotočivě a levotočivě polarizovaného světla. „Když se signál ve spektrech vynořil z šumu pozadí, pozoruhodně dobře souhlasil s teoretickou předpovědí,“ popisuje výsledek experimentu britský fyzik Kevin Edmonds z Nottinghamské univerzity. „Experimenty provedené v synchrotronu nejenže potvrdily teoretickou předpověď, ale navíc představují světově první pozorování tohoto jevu,“ objasňuje význam objevu spoluautor teoretické části výzkumu, fyzik Jan Kuneš z Masarykovy univerzity. Vědci z Fyzikálního ústavu AV ČR se v posledních letech věnovali studiu lineárního dichroismu v teluridu manganu. Ten může být přítomný ve všech typech magnetů, nedávno ovšem zjistili, že telurid manganu patří do rodiny altermagnetů, které vykazují jevy dříve přisuzované jen feromagnetům, včetně cirkulárního dichroismu. „Díky kombinaci lineárního a cirkulárního dichroismu teď můžeme určit magnetické uspořádání ve vzorku z teluridu manganu pomocí rentgenového mikroskopu s nanometrovým rozlišením. V magnetech, které nebudí vnější magnetické pole a které jsou v přírodě mnohem běžnější než feromagnety, se nám tak otvírá zcela nová možnost jejich podrobného mikroskopického studia,” říkají Karel Výborný a Tomáš Jungwirth z Fyzikálního ústavu AV ČR. Potvrzená teoretická předpověď dichroismu tedy umožní mikroskopickou materiálovou diagnostiku např. u budoucích spintronických nanosoučástek založených na altermagnetech. TZ ke stažení Odkaz na publikaci:Phys. Rev. Lett. 132, 176701 (2024) - X-Ray Magnetic Circular Dichroism in Altermagnetic $\ensuremath{\alpha}$-MnTe (aps.org) Více infomací: Jan Kuneš, Ph.D.Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzitykunes@physics.muni.cz Dr. Karel VýbornýFyzikální ústav AV ČRvybornyk@fzu.cz

02.05.2024 11:14

Jak rozšířit rodinu získaných ERC grantů? Radit mohou jen nejlepší

[https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Jak-rozsirit-rodinu-ziskanych-ERC-grantu-Radit-mohou-jen-nejlepsi-00001/]
Granty Evropské rady pro výzkum (European Research Council - ERC) jsou jednou z nejprestižnějších vědeckých účelových podpor. Financují výzkumy, které mají šanci, aby překročily hranice současného poznání. Není proto divu, že na ně dosáhnou jen nejlepší. „Jediným kritériem pro hodnocení je kvalita a potenciál návrhu i hlavního řešitele,“ potvrzuje předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová. V naší instituci v současnosti působí 12 řešitelů ERC grantů různých kategorií z programu Horizont Evropa. V evropském srovnání ovšem Česká republika v počtu těchto podpor dlouhodobě zaostává. Dokládají to i poslední přidělené ERC Advanced Grants, které jsou určené pro vedoucí výzkumníky. V Akademii věd ČR je už dříve obdržiteli například bratři Pavel a Tomáš Jungwirthovi. Tomáš Jungwirth z Fyzikálního ústavu AV ČR je navíc prvním Čechem, který Advanced Grant získal dvakrát. Letos ale ve vybrané společnosti 255 podpořených evropských vědců a vědkyň zastoupení českých výzkumných institucí chybí. Vědecká rada @Akademie_ved_CR, spolu s @UniKarlova a @TC_Praha uspořádaly 9. 4. první ročník Dne s ERC pro 80 mladých vědkyň a vědců, kteří mají potenciál v budoucnu žádat o nejprestižnější evropské granty.Neformálního setkání se zúčastnily špičky vědy z Česka jako Julius… pic.twitter.com/UE7L6sLRn5 — Akademie věd ČR (@Akademie_ved_CR) April 10, 2024 Radit mohou jen nejlepšíMladé badatele a badatelky podpořil v úsilí získat některý z ERC grantů i „Den pro ERC“. Akademie věd ČR ho uspořádala ve dnech 9. a 10. dubna 2024 společně s Univerzitou Karlovou, Expertní skupinou na podporu žadatelů ve výzvách Evropské rady pro výzkum a Technologickým centrem Praha. Akci hostilo Konferenční centrum AV ČR - zámek Třešť. Networkingu se zúčastnilo více než 70 výzkumníků z českých univerzit a výzkumných institucí včetně pracovišť Akademie věd ČR. Dvoudenní akcí provázel Zdeněk Strakoš z Matematicko-fyzikální fakulty UK společně s Ericem Glowackim z CEITEC a Anežkou Kuzmičovou z Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK. Nechyběli držitelé ERC grantů z Akademie věd ČR: Tomáš Jungwirth z Fyzikálního ústavu, Kateřina Sam z Entomologického ústavu Biologického centra a Julius Lukeš z Parazitologického ústavu Biologického centra, který je nositelem podpory ERC CZ. Účastnila se také ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová. Anežka Kuzmičová a Tomáš Jungwirth Jak vysvětluje předseda Vědecké rady AV ČR Pavel Baran (více v rozhovoru níže), který třešťské setkání inicioval, šlo organizátorům hlavně o to, aby akce byla neformální: „Během roku se standardně konají ‚nalejvárny‘, kdy se vědci a vědkyně dozvídají formální aspekty žádostí o ERC granty. V Třešti jsme jim zprostředkovali setkání nejen s hodnotiteli, ale hlavně s těmi, kteří se už o granty ucházeli a řeší je - a mohou se tedy podělit o zkušenosti, jak se na podání žádosti připravit.“ Právě neformální charakter oceňuje Kateřina Kutarňová z Filosofického ústavu AV ČR, jedna z juniorních vědkyň, které do Třeště zavítaly. „Držitelé ERC grantů - juniorní i seniorní s námi sdíleli zkušenosti a mohli jsme jim položit jakoukoli otázku. Získala jsem tak konkrétnější představu o tomto typu grantů,“ říká a doplňuje: „V první řadě jsou tyto granty prosty jakýchkoli politických tlaků. Předpokladem úspěchu je kvalitní projekt podpořený úrovní předchozích pracovních výsledků uvažovaných ve vztahu k délce dosavadní praxe.“ Podle Kateřiny Kutarňové vyplynulo z diskuze mezi držiteli ERC grantů, že neexistuje jednotná taktika, jak prestižní granty získat. Příprava ERC projektu však vyžaduje značné úsilí a čas. Proto je nutné začít s jeho přípravou s dostatečným předstihem, obhájit vlastní vědeckou expertizu a přesvědčit hodnotitele, že žadatel je špičkou ve svém oboru: „Otázky na držitele ERC grantů byly rozmanité - některé obecnějšího rázu, jiné konkrétní. Mě zajímalo, jde-li o projekt jednoho navrhovatele nebo skupinový - dozvěděla jsem se, že indiviuální -, jestli je třeba mít tým sestavený předem - nikoli - a jak důležitá je zahraniční zkušenost - značně.“ Martina Blahotu z Orientálního ústavu AV ČR zaujaly informace o hodnocení ERC, které by uchazeč měl znát předem. „Nevěděl jsem například, že se výrazně kladně hodnotí už získaná stabilní pozice neboli tenure a zkušenost s vedením malého týmu. Díky těmto informacím jsem pochopil význam programů Lumina Quaeruntur v Akademii věd a Primus na Univerzitě Karlově a přehodnotil plány, jak rozvíjet budoucí kariéru,“ říká a dodává, že držitelé grantů s ním sdíleli i zkušenosti s rekrutací členů do týmu: „Mám tak lepší představu, jak tým skládat.“ "Den pro ERC" byl určený pro mladé vědce a vědkyně. Vymknout se tomu, „co už známe“Zvýšit úspěšnost při získávání ERC grantů je pro rozvoj (nejen) české vědy klíčové. Potvrzuje to i ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová. Podle jejího názoru je špičková věda vždy internacionální: „Musíme podporovat mezinárodní spolupráci a české vědce a vědkyně motivovat, aby se do nejprestižnějších výzev, jako jsou ERC granty, více zapojovali.“ I z tohoto důvodu podporuje program ERC CZ, který se zaměřuje, aby „nezapadly“ projekty, jež v soutěži ERC na podporu nedosáhly, ale obdržely velmi dobré hodnocení. Akademie věd ČR podporuje ambiciózní vědce a vědkyně například i prémií Lumina Quaeruntur. Jejím prostřednictvím mohou laureáti založit vlastní badatelskou skupinu. Nositele přitom cena zavazuje, aby během pěti let od začátku práce v novém týmu podali žádost o některý z grantů Evropské výzkumné rady - například ERC či jeho ekvivalent. Eva Zažímalová věří, že i Lumina jim pomůže, aby se výrazněji prosazovali v soutěži o mezinárodní granty. Z pozitivních reakcí účastníků „Dne s ERC“ a přátelské atmosféry prvního ročníku je zřejmé, že pokračování akce v podobném duchu má i v příštích letech smysl. A jak podotýká Milan Blahota, podobných workshopů by se mělo konat více, aby se nabídka vyrovnala poptávce - přinejmenším s ohledem na kolegy a kolegyně z Akademie věd ČR: „Na našem pracovišti jsme totiž museli losovat a mnozí perspektivní zájemci se na workshop nedostali.“ Akce se konala v Konferenčním centru AV ČR - zámek Třešť. Pavel Baran: Aspirovat na ERC granty chce odvahu a sebedůvěru Jaké ohlasy jste na akci v Třešti zaznamenal? Byl o ni mezi vědci a vědkyněmi z pracovišť Akademie věd zájem?Zaznamenal jsem pozitivní ohlasy jak od juniorních vědkyň a vědců, tak i od dalších účastníků - expertů a organizátorů. Zájem předčil nejen moje očekávání, ale také paní místopředsedkyně a pánů místopředsedů Akademie věd, kteří stáli před obtížnou úlohou vybrat z velkého množství zájemců a zájemkyň. Na setkání pozitivně reagovala i univerzitní veřejnost, zúčastnila se ho i ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová. Co si od podobných akcí slibujete? Hodlá je Akademie věd pořádat opakovaně? Hlavním cílem de facto prvního setkání v této podobě bylo v neformální atmosféře propojit mladé vědce a vědkyně s jejich zkušenými kolegy a kolegyněmi, kteří by jim mohli dodat odvahy a ukázat cestu k získání takto prestižního evropského grantu. Jak jsem už řekl, zájem o akci byl mimořádný. Ve vedení Akademie věd bychom proto mohli zvážit její pokračování, a trvale tak prohlubovat zájem o tuto formu podpory. Je otázkou, zda by bylo účelné opakovat setkání každoročně. Prohloubila akce spolupráci s Technologickým centrem Praha? Podařilo se nám navázat na už existující dlouhodobou spolupráci. Nadto ale novou formou, která další společné aktivity posune na vyšší a žádoucí úroveň - zejména s ohledem na praktický dopad pro mladé vědkyně a vědce. Vyzdvihnout bych chtěl i zásadní podíl na přípravě a programovém zacílení Zdeňka Strakoše, který se na Univerzitě Karlově této agendě dlouhodobě a úspěšně věnuje. Za to mu patří velké poděkování. Co byste juniorním vědcům a vědkyním doporučil, aby se zvýšila jejich šance získat některý z ERC grantů?Nechtěl bych opakovat notorietu v podobě skvělého vědeckého nápadu, oborově nebo mezioborově relevantního. Podívám-li se na věc neformálně z pohledu akce v Třešti, předpokladem je „vědecká odvaha“ a sebedůvěra, nejlépe, je-li založena také na osobních kontaktech a podpoře kolegů a kolegyň, kteří agendu ERC prakticky zvládají a jsou ochotní se o své zkušenosti podělit. K tomu doufám setkání v Třešti přispělo. Text: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Kancelář AV ČR Text a fotografie jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

02.05.2024 09:14

Sto let archeologie na Vyšehradě

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Sto-let-archeologie-na-Vysehrade/]
„Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat,“ věštila kněžna Libuše hledíc z Vyšehradu na Pražský hrad. Tak to ale nebylo – Vyšehrad v době, kdy měla bájná Libuše žít, ještě neexistoval. I to je jeden z faktů, který potvrdili odborníci během sta let moderního výzkumu monumentální stavby, která byla ve středověku v centru českých dějin a dodnes přetrvává v srdci české kolektivní identity. Kromě vyvrácených mýtů, včetně toho, že by Vyšehrad a Pražský hrad spolu soupeřily o politickou moc, přinesly výkopy objevy evropského významu. Obrovský kostel, nejstarší palác i kamenný most V roce 2014 pokládá Ladislav Varadzin z Archeologického ústavu AV ČR, Praha, sondu poblíž základů baziliky sv. Vavřince. Ví, že pod nimi stával ještě starší, předrománský kostel, a s týmem hledá jeho východní apsidu, která by potvrdila odhadovaný půdorys. Apsidu našli. Byl to zlomový moment, protože odborná veřejnost existenci tak staré a velké stavby do té doby vylučovala. „Bylo jasné, že kostel vznikl nejpozději v polovině 11. století a překračoval tehdejší představy, jak se v českých zemích vyvíjela architektura. Nehledě na to, že byl tak velký a že vlastně na Vyšehradě neměl být,“ říká Ladislav Varadzin. „Základy kostela měly zhruba plochu 290 m2. Pro srovnání – tehdejší největší stavba podobného typu v Čechách byla o 40 procent menší.“ Téměř tisíc let patří na Vyšehrad nejstarší královský palác v Čechách, který pravděpodobně postavil Vratislav II. Stavba měla podlouhlý tvar, přízemí a nejméně jedno patro nesené řadou kamenných pilířů. Obsahovala i soukromý prostor v horním patře, určený pro panovníka a jeho rodinu, a současně měla velký sál, kde se konaly sněmy a politická jednání. „Jeho pozůstatky vykopali naši předchůdci za První republiky, ale že patří paláci, se zjistilo až při zpracování těchto výzkumů v roce 2013,“ přibližuje Ladislav Varadzin. „Palác stál poblíž vstupu do současné expozice v gotickém sklepě, musel z něho být skvělý výhled na Vltavu a Pražský hrad,“ dodává archeolog. V polovině 11. století se stavěl také kamenný most, který spojoval přes příkop palácový areál a kapitulní chrám. Badatelé ho našli zasypaný pod Štulcovou ulicí ve 30. letech 20. století. Později doložili, že je starší než pražský Juditin most nebo románský most v Řezně. Je to nejstarší středověký kamenný most ve střední Evropě – a to jsou jen některé z vyšehradských objevů. Kde co stálo? V poválečné době pracovali na Vyšehradě pouze experti z pražského Archeologického ústavu ČSAV (v současnosti AV ČR), aktuálně spolupracují s Národní kulturní památkou Vyšehrad a Královskou kolegiátní kapitulou sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Stoleté výročí vyšehradských výzkumů chtějí oslavit s veřejností. Ve druhé polovině letošního roku připravují v centru Prahy panelovou výstavu a jako součást Archeologického léta a Mezinárodního dne archeologie komentované prohlídky. Při nich odborníci popíšou, jak se co objevilo, kde to stálo/stojí a k čemu sloužilo. Vyšehradská tajemství Část z vyšehradských památek může veřejnost vidět, mnohé z nich ale byly zasypány a o jejich existenci svědčí jen archivní dokumentace. Místo k sobě stále přitahuje zájem a nejeden archeolog mu zasvětil svůj profesní život (třeba Bořivoj Nechvátal, který jako první stočil pozornost badatelů ke zmíněnému předrománskému kostelu). Objevy, které bádání generací archeologů přineslo, ukazují, že pod současnými vyšehradskými parky, zahradami, a dokonce i pod slavným vyšehradským hřbitovem, se stále ukrývají archeologické pozůstatky mimořádného významu. Ty ale ještě na své objevení čekají. „Je to místo se silným geniem loci.“ „Nepřichází ale samo, musíme mu jít vstříc – tím, že budeme dál studovat jeho minulost,“ potvrzuje Ladislav Varadzin, který Vyšehrad zkoumá jako jedno z klíčových mocenských center raného českého státu. „Věřím, že když zkombinujeme výsledky, které na Vyšehradě získaly předchozí generace archeologů, můžeme pomocí hmotných pozůstatků zrekonstruovat politické a ekonomické strategie prvních českých panovníků. Významně tak obohatíme poznání nejstarších českých dějin,“ uzavírá Ladislav Varadzin. Kontakt: Ladislav VaradzinArchelogický ústav AV ČR, Prahavaradzin@arup.cas.cz

30.04.2024 13:14

Ústav organické chemie a biochemie AV ČR zakládá pobočku za oceánem

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Ustav-organicke-chemie-a-biochemie-AV-CR-zaklada-pobocku-za-oceanem/]
Vědci z ÚOCHB tak budou moci sledovat nejnovější trendy v oboru přímo na místě, kde vznikají, což pro jejich práci znamená výrazný impuls. „Pobočka ÚOCHB představuje pro českou vědu vynikající příležitost k úzkému propojení s nejlepšími výzkumnými institucemi na světě. Bude přínosem nejen pro místní akademickou obec, ale i pro celou českou společnost,“ říká Dr. Zdeněk Havlas, místopředseda Akademie věd ČR. IOCB Boston naváže na silnou tradici české medicinální chemie. ÚOCHB dosáhl v této oblasti významných úspěchů. Nejznámějším je objev dosud nejúspěšnější látky účinné proti HIV, tenofovir, kterou do lékové podoby vyvinula a na trh uvedla americká společnost Gilead Sciences. Tenofovir změnil směr léčby HIV a zachránil miliony lidských životů po celém světě. „Vědci z našeho ústavu dlouhodobě těží ze svých vazeb na významné světové instituce, jako jsou Stanfordova univerzita, Max Planck nebo Weizmannův vědecký institut,“ říká ředitel ÚOCHB prof. Jan Konvalinka a dodává: „Kombinace talentů, technologií a investičních příležitostí je pro úspěch v moderní biomedicíně klíčová a naše bostonská pobočka nám k tomu všemu poskytne snazší přístup.“ První laboratoř nového pracoviště povede významný biolog David M. Sabatini, kterého ÚOCHB zaměstnal v říjnu loňského roku. Dr. Sabatini má za úkol rozvíjet výzkumnou skupinu v Praze a zároveň budovat infrastrukturu nového zázemí ve Spojených státech. V blízké budoucnosti plánuje vedení ÚOCHB rozšíření bostonské pobočky o jednu nebo dvě další výzkumné laboratoře. „Jsem velmi rád, že mohu založit pobočku ÚOCHB v Bostonu,“ uvádí David Sabatini. „Tuhle příležitost jsem dostal jen díky úžasné štědrosti a neúnavnému úsilí desítek lidí, kteří mě podporovali veřejně nebo ze zákulisí. V bostonské laboratoři se chci zaměřit na vědecké otázky související s růstem, metabolismem a stárnutím, tedy na problematiku, které se věnuji už desítky let. Kromě toho budeme spolupracovat s kolegy, kteří se zabývají strojovým učením. Cílem je vytvářet a využívat velké soubory dat umožňující řešit rozmanitá témata, včetně účinku léků a enzymů.“ IOCB Boston bude sídlit v Cambridge-Riverside a jeho provoz zajistí i velkorysý dar nadace Pershing Square Foundation. Kontakt: Veronika SedláčkováÚOCHB – Komunikaceveronika.sedlackova@uochb.cas.cz

KLÁVESKA.cz

Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR - tiskovky