15.04.2024 09:07[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Candati-na-Lipne-bojuji-o-preziti.-Vedci-budou-kontrolovat-jejich-hnizda/]Umělá hnízda odborníci pokládají do vhodných příbřežních míst do hloubky 1,5 -3 metrů, aby vytvořili co nejlepší podmínky pro tření candátů. Po celou dobu tohoto klíčového období rozmnožování budou několikrát týdně monitorovat obsazenost hnízd a stav jiker. „Budeme sledovat, kteří samci svou snůšku úspěšně „vysedí“ a které snůšky budou napadeny predátorem,“ říká Jan Kubečka z Hydrobiologického ústavu BC AV ČR, jehož výzkum byl podpořen projektem „Inovativní rybářský management velké nádrže (QK22020134)“ Národní agentury pro zemědělský výzkum a ČRS. Candát obecný se vyznačuje vyvinutou rodičovskou péčí, kdy po výtěru samec hlídá vytřené hnízdo s jikrami. V tuto dobu odhodí vrozenou plachost a je schopen bránit hnízdo i proti vetřelcům větším, než je on sám. Pro velké sumce tak může představovat snadnou kořist. Pozře-li sumec samce candáta, je ke zkáze odsouzena i celá snůška jiker, která se pak stane kořistí ostatních ryb. Vliv vrcholového predátora na populaci candátů tak může v být v tomto období devastující. Přitom právě díky úlovkům dravců byla údolní nádrž Lipno mnohými rybáři považována za rybářský ráj. V posledních dvou dekádách 20. století pocházel každý pátý candát ulovený v Čechách a na Moravě z nádrže Lipno. Situace se změnila kolem roku 2005, kdy úlovky poklesly zhruba na desetinu dřívějšího množství a populace candáta se dostala až na pokraj kolapsu. Co způsobilo candátí krizi? Téměř detektivní pátrání po příčinách poklesu množství candátů v té době zahájili odborníci z Hydrobiologického ústavu BC AV ČR ve spolupráci s obhospodařovatelem revíru, Jihočeským územním svazem ČRS. „Rozebrat příčinné souvislosti pod hladinou našeho největšího jezera nebyl vůbec snadný úkol. V úvahu přicházely faktory jako klimatická změna, nedostatečné rozmnožování, parazité a nemoci, pokles produktivity nádrže, vliv rybožravých predátorů, konkurence a predace ostatních dravých druhů ryb, přílišný tlak ze strany rybářů atd.,“ vyjmenovává Jan Kubečka. Podrobné analýzy ukázaly, že na přelomu tisíciletí klesla koncentrace živin a produktivita nádrže. V kombinaci s kolísáním hladiny se to projevilo v úbytku množství potravy pro candáta, a to vedlo k výraznému zpomalení růstu. „Zatímco dříve dosahovali candáti stanovené lovné míry 50 cm po čtvrtém roce života, ročníku narozenému v roce 2000 to trvalo 9 let. Takto pomalu rostoucí populaci se nedařilo kompenzovat ztráty působené rekreačními rybáři a došlo ke kolapsu úlovků, kterému říkáme candátí krize,“ uvádí Jan Kubečka. Aby se populaci candáta pomohlo, přistoupil provozovatel revíru k řadě ochranných opatření, především k vyhlášení rozsáhlých chráněných rybích oblastí a zákazu lovu na nástražní rybku menší než 20 cm, která vešla v platnost od r. 2009. Díky tomu se po několika letech objevily náznaky zotavení populace. „Například v letech 2016 a 2017 můžeme mluvit o velmi silných ročnících candáta. Množství rybího plůdku, který je hlavní potravou candáta, v nádrži stouplo a rychlost růstu se vrátila na původní úroveň,“ říká Jiří Marek, jednatel Jihočeského územního svazu ČRS. Povzbuzen náznaky zotavení, zmírnil ČRS ochranná opatření na minimální délku nástražní rybky 15 cm. Úlovky skutečně po několik let stouply a vrátil se i zájem rybářů o lov candáta. Zotavení populace vystřídal nečekaný zvrat Zcela neočekávaně však došlo znovu k poklesu početnosti těchto dravců. „Zaznamenali jsme zvýšenou úmrtnost u silných ročníků ve věku 3-6 let. To bylo velmi překvapivé, protože šlo o ryby v rozpuku nejlepších let života ve výborné kondici a dobře zásobené potravou. Populace měla všechny předpoklady růst, ale paradoxně začala klesat,“ vypráví Jan Kubečka s tím, že zahájili nové pátrání po příčinách úbytku candátů. Jednou z možných příčin se ukázal být vrcholový predátor, sumec velký. Díky podpoře Krajského úřadu Jihočeského kraje provedli hydrobiologové v září 2023 průzkum populace sumce velkého, který potvrdil, že jeho populace v posledních letech silně narůstá. Biomasa sumců ulovených rekreačními rybáři dokonce přerostla v roce 2022 biomasu ulovených candátů. „Při tomto průzkumu jsme odhalili ve volné vodě Lipna nejvyšší biomasu sumce ze všech dosud zkoumaných nádrží, přibližně 35 kilogramů na hektar. Navíc jsme zjistili, že candáti představují více než 10 % potravy sumce. Je tedy vysoce pravděpodobné, že sumec je oním faktorem, který ohrožuje přežívání candátů a znemožňuje návrat vysokých úlovků,“ vysvětluje Jan Kubečka. Zpřesňovat odhady početnosti sumce a jeho vlivu na populaci candáta budou hydrobiologové znovu v letošním roce. Právě nyní na přelomu dubna a května se soustřeďují na klíčové období rozmnožování candátů. Zároveň provádějí průzkum populace sumce a jeho potravního chování tak, aby mohli odhadnout jeho vliv na populace candáta v tomto kritickém období. Na konci srpna se pak zaměří na sledování výsledku tření candáta a vliv sumce v letním období. Kontakt: Prof. RNDr. Jan Kubečka, CSc. Hydrobiologický ústav Biologického centra AV ČRkubecka@hbu.cas.cz Mgr. Daniela Procházkováreferentka publicityBiologické centrum AV ČRdaniela.prochazkova@bc.cas.cz Jiří MarekjednatelČeský rybářský svaz, z. s.Jihočeský územní svazmarek@jcus.cz
15.04.2024 09:07[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Na-opravu-dlazby-kostela-na-Zelene-hore-pouzili-vedci-unikatni-technologii/]Keramická dlažba byla v nejnamáhanějších částech chrámu prošlapaná nebo poničená a bez původní engoby (barevné hlinky používané k dekoraci). Navíc již dříve byly ve středové části kostela poškozené dlaždice nahrazeny mramorovými deskami, které nevyhovovaly tvarem ani materiálem. Řešením bylo vyměnit nepůvodní dlaždice za nové keramické, dále využít geopolymer ke spojení a zpevnění popraskaných kusů a doplnění chybějících částí původních dlaždic. „V laboratoři jsme testovali různé druhy surovin a agregátů a jejich vzájemný poměr tak, aby byl ve výsledku materiál co nejvíce podobný originálu,“ říká vedoucí výzkumného týmu Ivana Perná z Oddělení struktury a vlastností materiálů ÚSMH. Doplnila, že v další fázi výzkumu přidávali další látky tak, aby směs urychleně tuhla při teplotách v kostele, tedy při zhruba 8 ℃. Probarvovali ji také různými anorganickými pigmenty. Po úspěšných laboratorních experimentech pracovali přímo na poškozených dlaždicích vyjmutých z podlahy kostela. Dlaždice rozbité na kusy v laboratoři postupně spojili geopolymerní hmotou, konečnou barevnou úpravu povrchu prováděli v laboratoři restaurátoři. Opravené dlaždice i vyrobené repliky ukládali do mozaikového vzoru podlahy restaurátoři společně s kameníky. Na závěr pracovali vědci z ÚSMH na opravě poškozených dlaždicích přímo v kostele, a to často i v době, kdy se v chrámu konaly turistické prohlídky. Přivezli si ingredience na již vhodnou a vyzkoušenou směs a míchali ji na místě na improvizovaném pracovišti. Chybějící části dlaždic doplňovali touto hmotou přímo na podlaze chrámu. „Rekonstrukce kostela sv. Jana Nepomuckého, který je od roku 1994 zapsán na Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO, je velmi rozsáhlá a složitá. Vážíme si toho, že jsme k ní mohli přispět alespoň malým dílem. Mimo jiné to pro nás byla jedna z ojedinělých možností, jak využít geopolymery v praxi,“ doplnila Ivana Perná. Na úkolu pracovala se svým kolegou Tomášem Hanzlíčkem. Jejich práci ocenila Římskokatolická farnost Žďár nad Sázavou pamětní medailí. ÚSMH připravuje workshop o obnově kostela sv. Jana na 13. května 2024. Přednášet na něm budou odborníci o celkové rekonstrukci kostela, jeho součástí bude i prezentace obnovy keramické dlažby geopolymery. Uskuteční se v zasedací místnosti ústavu od 9 hodin. Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře je jednou z nejvýznamnějších českých kulturních památek. Stavba patří k vrcholným dílům ve stylu barokní gotiky v Evropě. Chrám postavil v první třetině 18. století proslulý architekt Jan Blažej Santini – Aichel. Stal se jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst. Požár v roce 1784 připravil kostel i ambit o střechu, střecha byla poté pouze provizorně zakryta a kostel byl uzavřen. Rozhodnutí o demolici bylo v roce 1792 zrušeno a z poutního kostela se stal kostel pohřební. V novodobé historii objekt prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR, v.v.i., je pracoviště zaměřené na studium struktury a vlastností horninového prostředí, hornin, odvozených materiálů a speciálních kompozitních materiálů. Zkoumá přírodní i indukované jevy a procesy působící na chování, vývoj a stabilitu hornin v jejich přirozeném uložení v zemské kůře a širokou škálu anorganických a organických materiálů jak na místě, tak vytvořených v laboratorních podmínkách. Uplatňuje pokročilé monitorovací i laboratorní metody výzkumu s cílem formulovat vědecké poznatky a stanovit podmínky jejich využití v praxi.
15.04.2024 08:07[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Vedci-vyvinuli-strategii-jak-urcit-zda-bude-nanoterapie-ucinna-pro-pacienta/]Výsledky výzkumu byly zveřejněny v časopise Nature Biomedical Engineering. Vědci vytipovali 23 nádorových markerů a s využitím strojového učení je porovnali s tím, jak se nanoléčiva hromadí ve vybraných nádorových modelech. Pro studii odborníci zvolili dva zástupce nejčastěji studovaných typů nanosystémů pro léčbu rakoviny. Na základě důkladné analýzy pak zúžili výběr na šest parametrů, které dobře odpovídaly záchytu nanosystémů v nádorové tkáni. Pět z nich se týkalo výstelky krevních cév v nádorové tkáni a jeden množství bílých krvinek, konkrétně makrofágů, v nádorovém prostředí. „Naším úkolem bylo připravit jeden ze dvou modelových nanosystémů, které byly ve studii využity. Musel splňovat několik podmínek: nezpůsobovat organismu nežádoucí vedlejší účinky a zároveň vykazovat unikátní schopnost hromadit se ve tkáni sledovaných modelových nádorů,“ říká Tomáš Etrych, vedoucí oddělení Biolékařských polymerů Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, který se na studii podílel. Takto na míru připravený polymerní systém vědci navíc opatřili značkou, aby ho po podání mohli sledovat v těle laboratorních zvířat. „Pomocí fluorescenční molekulární tomografie, což je nejmodernější metoda optického zobrazování spojeného s počítačovou tomografií, pak bylo možné detailně studovat nádorové hromadění a osud nanosystému v laboratorních zvířatech,“ dodává vědec. Efektivněji zacílená léčba Výsledek výzkumu může významně zvýšit pravděpodobnost klinického úspěchu vyvíjených nanoterapeutik. Nádorová onemocnění se totiž u lidských pacientů mohou lišit i v rámci jednoho jediného nádorového typu, ne u všech pacientů je proto nanoterapie vhodnou volbou. „Právě naše strategie by měla umožnit tento problém překlenout a nabídnout nanoterapii přesně těm pacientům, u kterých má význam a pro které nebude jen zatěžující léčbou bez hmatatelného léčebného výsledku,“ vysvětluje Tomáš Etrych. Na komplexním výzkumu se podílelo celkem 12 týmů ze 4 evropských zemí (Česko, Nizozemí, Německo, Velká Británie) a Singapuru. Výzkum koordinovalo pracoviště Ústavu pro experimentální molekulární zobrazování (Institute for Experimental Molecular Imaging), který je součástí prestižní RWTH University v Cáchách v Německu. Výzkum vedl Twan Lammers, významný odborník v oboru nanomedicíny, se kterým pražské pracoviště dlouhodobě spolupracuje. Odkaz na publikaci:https://www.nature.com/articles/s41551-024-01197-4 Kontakt:RNDr. Tomáš Etrych, DSc., Ústav makromolekulární chemie AV ČRetrych@imc.cas.cz TZ ke stažení zde.