Klaveska.cz ~ Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR

11.03.2025 16:07

Literatura je pevně svázána s kontextem doby. Jak číst mezi řádky?

[https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/humanitni-a-filologicke-vedy/Literatura-je-pevne-svazana-s-kontextem-doby.-Jak-cist-mezi-radky/]
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu! Manon je moje umřít pro krásu. Příběh o povětrné Francouzce, oddanost rytíře des Grieux a působivé verše Vítězslava Nezvala dodnes okouzlují čtenáře i diváky. Hra Manon Lescaut je u nás dobře známá. Přesto její původní poselství už chápe málokdo. Pokud marně lovíte v paměti znalosti z hodin literatury a přemýšlíte, co kromě milostné zápletky dílo vykresluje, čtěte pozorně dál. Nezvalovo veršované drama se poprvé představilo světu v Divadle D 34 v dubnu 1940, tedy za Protektorátu Čechy a Morava a druhé světové války. Hra se stala okamžitě hitem. Do uzavření divadla v březnu následujícího roku ji jen zde vidělo na 90 tisíc diváků a uvedlo ji i mnoho dalších scén. Knižně vyšla v desítkách vydání. Manon tak ovládla srdce nejen vášnivého rytíře, ale i diváků a čtenářů. V anketě Lidových novin získala suverénně titul nejčtenější knihy roku 1940 a pravděpodobně by nakladatelské rekordy trhala i v dalších letech – kdyby její další uvádění i publikování nacisté nezakázali. Když se tehdy Manon Lescaut hrála, byla událostí, jakou už si dnes neumíme představit. Jenže později po válce málokdo opravdu chápal, proč. Soudilo se, že za úspěch vděčila především krásným veršům tváří v tvář ohrožení českého jazyka. „Než jsem pro naši knihu začal psát kapitolu o dramatu, hru jsem samozřejmě znal. Teprve díky jejímu zasazení do dobového kontextu jsem ale pochopil její původní podtext i nebývalý úspěch u diváků,“ říká Pavel Janoušek z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, hlavní redaktor knihy Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava. Pavel Janoušek z Ústavu pro českou literaturu AV ČR (CC) Pozdější čtenáři už totiž zapomněli, že Manon Lescaut vstoupila na jeviště ve chvíli, kdy Němci vpadli do Francie. Už tušíte, co kromě jejích rozmarů Nezval popisuje? „Manon byla pro tehdejší publikum Francií, která nás v Mnichově zradila. Tedy přelétavá holka, již navzdory všemu pořád milujeme,“ vysvětluje badatel. Nikdo nemohl otevřeně napsat, že Manon zosobňuje Francii. Tehdejší diváci ale „četli mezi verši“ a této alegorii dobře rozuměli. „Právě zde vězí jeden z problémů literatury, ale i důvod, proč ji opakovaně studovat. Je totiž vždy svázaná s kontextem, z něhož vznikla. Někdy dost festovně. Přesto ji čte každý čtenář v každé době jinak,“ vysvětluje Pavel Janoušek. Černá díra protektorátuV době protektorátu, kdy bylo umlčeno politické vyjadřování, hrály literatura a divadlo zvlášť významnou roli v národním vymezování. Uměly totiž reagovat na současnou situaci. V divadlech navíc mohlo obecenstvo na chvíli zapomenout na nelehký život za zdmi hlediště. Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a MoravaKolektivní monografie z roku 2022 popisuje literární tvorbu mezi rokem 1938 a 1945 a zkoumá, jak ji ovlivňovaly události jako mnichovský diktát a německá okupace. Pozornost věnuje i politickému, sociálnímu a literárnímu životu či okolnostem vzniku děl, reflektuje mimo jiné také cenzuru. Kniha klade důraz na literaturu, která za protektorátu vycházela, zahrnuje ale i tvorbu ve věznicích a koncentračních táborech a díla exilová. Zaměřuje se nejen na poezii, prózu a drama, ale také na literaturu faktografickou, populární a tvorbu pro děti a mládež. V roce 2023 získala při předávání Cen Nakladatelství Academia titul Kniha roku. Literatura tohoto období se přesto posléze stala obcházeným jevem a jakousi černou dírou v české minulosti. Do příběhu o naší identitě se jaksi nevešla. „Přebil jej zájem o meziválečné období i poválečné budování komunismu. Doba mezi nimi jako by byla trapným úkrokem stranou. Zvláště když se muselo také řešit, jak se spisovatelé vyrovnávali s německým nátlakem – kdo se k němu přidal, kdo tápal a kdo se vůči němu vymezoval,“ říká badatel. Nacistický režim měl navíc nejedno společné s pozdějším komunistickým. Společnost se opět podřizovala jediné správné ideji, což vedlo i k používání velmi podobných postupů. Nebylo tak namístě na ně upozorňovat. Z literatury protektorátní doby se tudíž vyzdvihovala spíše jednotlivá díla a ve školském výkladu i obecném povědomí zakotvilo jen několik málo titulů. Kromě Manon Lescaut jmenuje Pavel Janoušek Největšího z Pierotů Františka Kožíka z roku 1939, Kámen a bolest Karla Schulze z roku 1942 nebo humoristické romány Saturnin od Zdeňka Jirotky a Bylo nás pět od Karla Poláčka. Hry na schovávanouNacisté nejdříve prohlašovali, že výrazně neomezí kulturní svébytnost národa. Oči přivírali i nad nějakým tím drobným jinotajem. Čeští cenzoři, kteří dohlíželi na redakce a divadla, se proto také nezřídka tvářili, že si žádného závadného podtextu nevšimli. Postupně šla ovšem tolerance stranou. Dohlížitelé začali zakazovat vydávání a uvádění konkrétních děl a autorů, stále více ale zasahovali i do samotných textů, až na úroveň vět či slov. V dramatizaci Dykova Krysaře (1940) od E. F. Buriana například výrazně snížili četnost slova „krysa“. S omezováním uvádění českých i zahraničních her a dramatiků souviselo i uzavírání některých divadel. Jiná, jako například Národní divadlo, ale musela nadále aktivně fungovat, aby pomáhala inscenovat zdání ničím nevybočující každodennosti. Zůstaneme-li u dramatu a divadla, příkladem, jak vypadalo postupné utužování tehdejší cenzury, může být Hra na schovávanou. Její hlavní hrdinkou je Dora Fričová. V manželství hraje roli naivky, kterou musí její muž, majitel přádelny, vést a chránit. Když ale podlí vzdálení příbuzní její rodinu připraví téměř o všechen majetek, ukáže se, že je moderní a energickou osobností, která má sílu rozjet nový byznys a vrátit tak manželovi i zaměstnancům naději, korunovanou jejím těhotenstvím. Neškodný feministický příběh s happy endem? Na první pohled ano. Pokud neznáme okolnosti, za nichž vznikal. Drama Hra na schovávanou mělo premiéru v listopadu roku 1939 v Praze. V hlavní roli Dory se představila jeho autorka, která do něj, v souladu s titulem, ukryla cosi jinotajného. Olga Scheinpflugová, autorka mj. dramatu Hra na schovávanou, patřila za protektorátu mezi zakázané tvůrce. Do zdánlivě nepolitického příběhu zakomponovala vlastenecký podtext – a to velmi nenápadně, prostřednictvím jmen. Darebným příbuzným totiž přiřkla německé příjmení „Schneider“. Drama tak nepopisuje pouze peripetie jedné české rodiny, ale celého národa a jeho údělu. Zjevně je tudíž hra jinotajem na tehdejší dějinné zvraty. Poté, co si němečtí příbuzní neoprávněně přivlastnili cizí majetek (alegorie zabrání Sudet) a podnik zasáhl ničivý požár (zánik Československa), zdůrazňuje autorka, že nesmíme ztrácet naději v lepší budoucnost. Jak podotýká Pavel Janoušek, všichni, kteří měli s inscenací co do činění, si uvědomovali, že podtext musí prohlédnout snad každý. „Počítali s tím, že by se mohl někdo začít vyptávat. Olga Scheinpflugová byla dokonce připravená dokázat, že sama má příbuzné s příjmením Schneider,“ říká. Zpočátku ale žádné otázky nepřicházely, a tak se drama záhy objevilo na dalších profesionálních i ochotnických scénách. Začátkem roku 1940 sice muselo hru stáhnout Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích kvůli všímavosti tamního hejtmana, jenž na hru upozornil německé orgány, plošný zákaz přišel ale až v roce 1941. Následovalo smetení z divadelních scén a pultů knihkupectví i všech dalších autorčiných děl. Spoluredaktorky knihy Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava: zleva Alena Šidáková Fialová, Iva Málková a Kateřina Piorecká (CC) Relativní shovívavost protektorátních orgánů totiž definitivně zmizela v září 1941 s příchodem zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy. Nacisté postupně zakazovali vše, co mohlo povzbuzovat jakoukoli národní naději – mimo jiné i hru Manon Lescaut. „Drama pojmenovává realitu, třeba i alegoricky. Strach cenzorů, že by jim jejich nadřízení mohli vytknout malou snahu, vedl k tomu, že přes ně už nic podezřelého neprošlo,“ doplňuje literární vědec. Dohlížitelé byli zkrátka předvídaví a jejich čidla reagovala na alegorie velice citlivě. Kde vytušila nechtěný jinotaj, nemilosrdně vystavila stopku. Texty skryté v šuplícíchAutoři knihy Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava se proto museli vyrovnávat i s díly psanými „do šuplíku“. Jako příklad takové hry uvádí badatel Viděla jsem Boha od zmíněné Olgy Scheinpflugové, která ji napsala v době, kdy figurovala na „blacklistu“ zakázaných autorů. Drama, v němž režim krutého tyrana dokáže rozbořit obyčejná žena, když pozná, že Bůh existuje, a své prozření sdělí lidu, se po válce hrálo a vyšlo knižně. Posléze se však na něj zapomnělo. Některá „šuplíková“ dramata napsaná za protektorátu ale přijalo i pozdější období – alegorická pohádka Jana Drdy Hrátky s čertem z roku 1942 o nebojácném českém hrdinovi, který dokáže s pomocí andělů vyhrát nad peklem (nacismem), se oblibě těší dodnes. Po válce ji ale autor upravil. Zvítězí v ní lid a donutí i loupežníky a kněze pracovat pro společné blaho (otáčet kolem vodního mlýna). „Co se týče děl ukrývaných v šuplících, při psaní kapitoly o dramatu jsem to měl jednodušší než kolegové. Drama totiž touží po jevišti. Pokud ho autoři nemohou uvést, píšou raději něco jiného. Více šuplíkových děl tak čtenáři najdou v kapitolách o poezii a próze,“ vysvětluje literární vědec. Česká literatura pod lupouDíky podpoře Akademické prémie mohl tým Pavla Janouška připravit nejen jmenovanou knihu o literatuře protektorátu, ale i několik dalších monografií. V nejnovějším přírůstku, prvním dílu publikace Gesto a skutečnost. Umění v meziválečném Československu, zachytili badatelé pod vedením Kateřiny Piorecké vztah umění a politiky a ukázali různorodost meziválečné tvorby. Na počátku roku 2025 se zájemcům dostane do rukou Moderní česká divadelní hra 1896–1945. Mezi textem a inscenací (slovník děl), redigovaná Alešem Merenusem, i kniha V souřadnicích neklidu, jejíž hlavní redaktorkou je Alena Šidáková Fialová. Čtenářům připomene literární dění druhého desetiletí 21. století a vyloží klíčová díla, jež během něho vznikla. Vyjadřovat aktuální pocity však mohli autoři do jisté míry i nadále, a to v historických hrách. Opíraly se totiž o skutečné události, mezi tématy se však nesměly objevovat velké české prohry ani vítězství. Dramatici se tedy věnovali spíše divácky zajímavým okamžikům našich dějin. Takovým byl i příběh o Petru Vokovi a jeho životní družce, který ve hře Zuzana Vojířová převyprávěl podle povídek Františka Kubky Jan Bor, jenž v dramatu o velké lásce bránil právo na svobodný život. Autoři také mnohdy přenášeli děj do exotické ciziny. „Výmluvné je, jak často kupříkladu tematizovali Japonsko. Šlo o zemi z německého pohledu neproblematickou a pro Čechy neobvyklou,“ doplňuje badatel. Umění porozuměníPoměrně překvapivé leckdy bývalo i přijetí díla. Příkladem může být drama Caesar z roku 1942. Jeho autor František Zavřel se prezentoval jako obdivovatel Mussoliniho fašismu a ve hře vyjadřuje myšlenky, které lze chápat jako podporu tehdejšímu režimu. Na scéně Národního divadla se přesto Caesar udržel více než rok a dočkal se desítek repríz. Zásluhu na divácké oblibě mohla mít povedená režie Jiřího Frejky, obsazení hlavní role Zdeňkem Štěpánkem – ale i takzvané jiné čtení. Část publika totiž možná do hlediště přitahoval právě neslavný konec Caesara jako krutého diktátora, zatímco jeho protivník Vercingetorix mohl naplňovat představu hrdiny, jenž se raději nechá popravit, než by se podřídil cizí moci a přijal roli „protektora“ ve své vlastní zemi. Bronzová socha Julia Caesara, vojevůdce, politika a jednoho z nejmocnějších mužů antické historie Mnozí literární vědci prohlašují, že nezáleží, „co chtěl básník říci“ – důležité je, jak jeho dílo lidé vnímají. Podle Pavla Janouška hledejme pravdu někde na půli cesty: „Můžeme se setkávat s tvrzením, že neexistuje špatné čtení. Osobně tvrdím, že existuje, například když ignorujete nebo neznáte dobový kontext. Hranice mezi interpretací a dezinterpretací literárního díla je ale velmi tenká.“ Kontexty literární tvorby proto objasňuje i kniha jeho týmu. „V naší práci jde v podstatě o dialog s minulostí vedený v přítomnosti, který je adresovaný současným čtenářům,“ říká. Zkoumání literatury je totiž často pomyslným rozhovorem s autory a díly. Pro vědce to znamená nejen prostudovat dějiny nebo životopis autora, ale také se seznámit s dalšími uměleckými texty, jež tehdy vznikly. Proč se tedy máme podle badatele vracet k literatuře z dob, které už jsou dávno za námi? „Právě dnes, v čase, kdy prý umělá inteligence zruší veškerou hlavodělnou práci, bychom si měli uvědomit, jak je pro naši přítomnost a budoucnost důležité vést dialog s vlastní minulostí. A uvědomit si, v čem byli naši předci stejní a jaká jejich díla najdeme či nenajdeme v učebnicích nebo na internetu.“ Tradiční pohled na kulturu se totiž vyplatí čas od času aktualizovat a nezapomenout při tom vztáhnout tvorbu k době, kdy vznikla. „Prostřednictvím literatury neustále zakoušíme napětí mezi původním významem slov a textů a jejich dnešním rozměrem. ‚Rozklíčováním‘ doby můžeme obohatit naše znalosti a přispět k nápravě toho, jak autory a díla současní čtenáři vnímají,“ uzavírá Pavel Janoušek. Díky vzkříšenému kontextu tak dokážeme lépe porozumět i povaze věrolomné Manon Lescaut. (CC) prof. PhDr. Pavel Janoušek, DSc.Ústav pro českou literaturu AV ČRVystudoval češtinu, výtvarnou výchovu, divadelní a filmovou vědu na Filozofické fakultě UK. V Ústavu pro českou literaturu (tehdy Ústav pro českou a světovou literaturu) působí od roku 1989, v letech 1999–2011 byl jeho ředitelem. V období 2013–2017 byl členem Akademické rady AV ČR. V letech 1990–2024 vedl oddělení, jež se věnuje výzkumu 20. století a literatury současné, zároveň přednáší na Divadelní fakultě AMU. Zaobírá se především historií české literatury, zejména dramatu a prózy 20. století, teorií literatury a divadla a literární kritikou. V roce 2018 obdržel Akademickou prémii, v roce 2024 získal čestnou oborovou medaili Josefa Dobrovského za zásluhy ve filologických a filosofických vědách. Článek vyšel pod názvem Příběhy mezi řádky doby v A / Magazínu 4/2024: 4/2024 (verze k listování)4/2024 (verze ke stažení) Čtvrtletník A / Magazín vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům. Kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz. Text: Zuzana Dupalová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Midjourney, Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, ČTK, Shutterstock Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

11.03.2025 13:56

Letošní nástup jara je z hlediska reakce přírody opět velmi časný

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Letosni-nastup-jara-je-z-hlediska-reakce-prirody-opet-velmi-casny/]
Fenologický tým monitoruje rašení habrů, ale i dalších dřevin, a kvetení bylin nepřetržitě na stejných lokalitách 75 let a poslední tři roky jsou mimořádné i v porovnání s předešlými 20 lety. I letos jaro nastoupilo velmi časně, přestože zima byla chladnější než loni. Prosinec byl o stupeň chladnější než před rokem, leden naopak o stupeň teplejší, únor o šest stupňů chladnější. Pro rozvoj vegetace jsou klíčové dny s průměrnou teplotou nad pět stupňů Celsia. „Vegetace ožívá a rostliny se začínají probouzet. Nástup jara je razantní a po podprůměrném únoru teploty vyletěly nahoru. Nejvhodnější podmínky pro start vegetace z pohledu teplot byly na Moravě, ve východních Čechách, v Praze či ve Frýdlantském výběžku. Například na Znojemsku či Kroměřížsku jsou letošní teplotní sumy o polovinu vyšší, než je průměr. Proti loňsku jsou naopak více než o třetinu nižší,“ řekl klimatolog Pavel Zahradníček. Vysvětlením, proč se navzdory nižší dynamice teplot fenologické fáze příliš neliší, může být poměrně vysoká teplota půdy a fakt, že na velké části území půda nepromrzla ani do hloubky deseti centimetrů. Většina záření pohlceného povrchem půdy pak neslouží k rozpouštění ledu v půdě a lze vidět rychlý nárůst teplot a prohřívání povrchu půdy. Navíc to, že je půda relativně suchá, zpomaluje vedení tepla do jejích hlubších vrstev a opět zbývá více energie na ohřátí vzduchu i samotných rostlin. To potvrzuje i sledování habrů. „Od počátku roku nyní pozorujeme značné prostorové rozdíly v teplotních sumách a právě jižní Morava, na níž habry sledujeme, se jeví jako teplotně nadprůměrná s mírnou zimou,“ poznamenala Bartošová. Díky dlouhodobým pozorováním tzv. fenofází fází rostlin, ale například i kladení ptačích vajec, lze velmi dobře sledovat odezvu na růst teplot a dlouhodobě na probíhající klimatickou změnu. Termíny sledovaných fenofází nastávají čím dál dříve. Jejich posun není podle Bartošové lokální záležitostí, ale jevem v celé střední Evropě a z různých zahraničních studií je zřejmé, že se jedná prakticky o celosvětový trend. Vědci už v minulých letech vyzvali veřejnost, že se může zapojit do monitoringu fenofází a loni začali spolupracovat se základními školami. „V letošním roce už s námi spolupracuje cca 15 základních škol. Rašení, olisťování nebo kvetení ovocných stromů sledují učitelé a učitelky s dětmi na prvním stupni a také samostatně žáci druhého stupně. To vše díky spolupráci s Ekologickým institutem Veronica, který aktivitu monitorování fenofází zařadil mezi své badatelské projekty pro děti na základních školách,“ řekla Bartošová. Výsledky pozorování, zajímavosti či historické řady lze najít na webu Fenologické fáze (www.fenofaze.cz). Kontakt: Lenka Bartošovábartosova.l@czechglobe.cz

11.03.2025 13:56

Výzkumná zpráva prezentuje dlouhodobé šetření o integraci ukrajinských uprchlíků

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Vyzkumna-zprava-prezentuje-dlouhodobe-setreni-o-integraci-ukrajinskych-uprchliku/]
Výzkum realizuje Sociologický ústav AV ČR. Osmá a devátá vlna byly financovány z prostředků Strategie AV21 v rámci programu Společnost v pohybu a veřejné politiky. Projekt vznikl ve spolupráci Sociologického ústavu AV ČR a společností PAQ Research. Jedná se o longitudinální kvantitativní výzkum ukrajinské uprchlické populace, tedy populace Ukrajinců, kteří přijeli do České republiky v důsledku ruské invaze na Ukrajinu, jež začala 24. února 2022. Hlavním účelem projektu je studovat podmínky života a názory uprchlíků z Ukrajiny s cílem objasnit jejich současnou situaci a sledovat změny v čase. Výsledky těchto průzkumů jsou určeny především pro odbornou veřejnost, veřejnou správu nebo média. Metodologie výzkumu Panel byl vytvořen ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR (MPSV). Nábor do panelu probíhal z žadatelů o humanitární dávku (HuD). Všichni ukrajinští uprchlíci starší 18 let, kteří přišli do Česka po začátku války na Ukrajině 24. února 2022 a kteří požádali o HuD v březnu až květnu 2022, byli registrovaní MPSV. MPSV oslovilo žadatele o HuD s nabídkou vstupu do panelu. Z těch, kteří souhlasili s účastí v panelovém šetření, byl pro jednotlivé vlny vybrán vzorek respondentů představující unikátní domácnosti. Pro vlnu 4. byl ve spolupráci s MPSV panel doplněn o nově příchozí žadatele o HuD. V další fázi byl panel doplňován ve spolupráci s Ministerstvem vnitra ČR (MV). Při online registraci k prodloužení dočasné ochrany v prvním čtvrtletí 2023 a 2024 byla ukrajinským uprchlíkům nabídnuta možnost vstupu do panelu. Tito respondenti pak byli zařazeni od vlny 6 a vlny 8. Sběr dat Data byla sbírána pomocí online dotazování (CAWI). Sběr dat pro vlnu 8 probíhal v termínu 21.6. - 11.7.2024. Průměrná délka dotazování byla 27 minut. Celkem ve výzkumu odpovědělo 1261 respondentů. Sběr dat pro vlnu 9 probíhal v termínu 12.11. - 27.11.2024. Průměrná délka dotazování byla 33 minut. Celkem ve výzkumu odpovědělo 1048 respondentů. Reprezentativita Reprezentativita je zajištěna dovážením dat tak, aby struktura výběrového souboru odpovídala celkovým četnostem těchto ukazatelů v cílové populaci dle statistik Ministerstva vnitra. Výsledky však mohou vzhledem k dobrovolnosti účasti ve výzkumu nadreprezentovat vzdělanou populaci. Po použití vah lze výsledky šetření považovat za kvótně reprezentativní pro populaci ukrajinských uprchlíků, kteří zažádali o dočasnou ochranu v České republice. Souhrn hlavních výsledků Ukrajinští uprchlíci mají nižší věkový průměr (28 let) než obecná populace, je mezi nimi vysoký podíl lidí s terciárním vzděláním, vyšší podíl žen, a oproti obecné populaci jsou to častěji rodiny s ekonomicky závislými dětmi (58 %). Mezi ekonomicky aktivními ukrajinskými uprchlíky se postupně zvyšuje podíl pracujících v rámci ČR, který dosáhl 80 %. Převládala standardní práce na smlouvu v rámci pracovního poměru. Uprchlíci pracovali na Ukrajině z velké části v odborných pozicích, což odpovídá jejich vzdělanostní struktuře. Nicméně, po příchodu do ČR, nezískali odpovídající místa a jejich profesní status významně poklesl. Jejich mzdy jsou v ČR také poměrně nízké a v časovém srovnání zatím nelze pozorovat zvyšování jejich profesního statusu a dosahování původní úrovně. Získávání míst na českém trhu práce a výše mzdy jen málo souvisejí se vzděláním. Jinými slovy původní vzdělání z Ukrajiny se ukrajinským uprchlíkům nedaří uplatnit v odpovídajících profesích na českém trhu práce. Více než tři pětiny (62 %) ekonomicky aktivních uprchlíků pracujících v ČR se na českém trhu práce setkávaly s náročnými pracovními podmínkami, necelá polovina (47 %) s finančním stresem, více než třetina (37 %) s nestabilní prací a třetina (33 %) s nedostatkem právní či sociální ochrany. Přibližně tři pětiny (62 %) ukrajinských uprchlíků uvedly, že jejich práce stačí k pokrytí jejich nákladů na živobytí v ČR. Stejný podíl odpověděl, že je stabilní a jsou si jistí, že ji budou mít i například za půl roku (61 %). Ovšem ve stejné míře si uprchlíci byli vědomi, že jejich práce je podhodnocená a uvedli, že práce, kterou dělají, by měla být více placená (61 %). Co se týče bydlení, většina ukrajinské uprchlické populace se přesunula do nájmů (79 %), desetina bydlí na ubytovnách a 8 % žije v rámci solidárních domácností Jazykové kompetence jsou již poměrně velké, když velmi malou nebo žádnou znalost (umí některé fráze nebo nic) deklarovalo 11 % ukrajinských uprchlíků, čtvrtina dala dohromady pár vět a téměř dvě třetiny (64 %) se podle svých slov domluvily v běžných situacích. Ve srovnání s rokem 2023 tak došlo k podstatnému zlepšení. Prezenčně nebo online kurzy češtiny navštěvovaly necelé tři desetiny (28 %) uprchlíků, většina (59 %) deklarovala studium samostatně. Bariérami pro ty, kteří nenavštěvovali kurzy češtiny, byly zejména nedostatek času kvůli práci (54 %), a v menší míře i finance (26 %). Zatímco nedostatek času kvůli práci v posledních šetřeních dominuje, ostatní důvody spíše oslabují. Více než čtyři pětiny (81 %) domácností ukrajinských uprchlíků měly příjmy z práce v ČR nebo na Ukrajině, čtvrtina pobírala humanitární dávku, dávky od ukrajinského státu (důchody) mělo 14 %, zhruba desetina (11 %) dostávala peněžní pomoc z Ukrajiny. Čtyři pětiny (80 %) uprchlických domácností měly nižší příjem než medián příjmu českých domácností. Z analýzy vyplynulo, že 15 % domácností by své úspory vyčerpalo během méně než jednoho týdne. Dalších 22 % domácností by bylo schopno pokrýt výdaje z úspor po dobu méně než měsíce. Přibližně čtvrtině (27 %) respondentů by úspory stačily na 1 měsíc. Více než třetině (35 %) domácností by úspory vydržely na více než měsíc. V horizontu následujících dvou let se plánovala vrátit na Ukrajinu pětina uprchlíků (21 %). Naopak zůstat v Česku nebo jinde v zahraničí zamýšlely tři čtvrtiny, nicméně jen 40 % je o tom přesvědčeno silně. V čase postupně sílí vůle zůstat v zahraničí (v ČR nebo v jiné zemi), což vzhledem k délce konfliktu, u kterého nejsou indicie o jeho konci, není překvapivé. V úvahách o návratu zároveň hraje roli i momentální situace v době pokládání otázky a další parametry. Naprostá většina (98 %) dětí ve věku 7 až 15 let chodila do české základní školy a 85 % mladých uprchlíků navštěvovalo české střední školy. Více než desetina (13 %) mládeže však absolvovala středoškolskou výuku pouze online na Ukrajině, u dětí na základní škole byl tento způsob výuky výjimkou (2 %). Znalost češtiny se u dětí uprchlíků prudce zvyšuje, přičemž se jedná o setrvalý a konzistentní trend. Poměrně dobrou znalost češtiny tak v posledním šetření měly více než dvě třetiny (69 %) dětí, velmi slabou lze konstatovat u 14 %. Přibližně tři pětiny (62 %) dětí ukrajinských uprchlíků se účastnily volnočasových aktivit, 28 % se jich neúčastnilo, i když by o to mělo zájem. Podíl dětí, které navštěvovaly nějaké kroužky se postupně navyšoval. Relativně nejčastěji děti navštěvují sportovní a umělecké kroužky, pětina se věnuje aktivitám v rámci zájmových spolků. Výzkumná zpráva ke stažení Kontakt: Mgr. Martin SpurnýSociologický ústav AV ČRmartin.spurny@soc.cas.cz Mgr. et Mgr. Paulína TaberySociologický ústav AV ČRpaulina.tabery@soc.cas.cz

11.03.2025 08:49

Když dva dělají totéž, není to totéž – ani mezi vědci. Je třeba jasná domluva

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Kdyz-dva-delaji-totez-neni-to-totez-ani-mezi-vedci.-Je-treba-jasna-domluva/]
Aby byla kvalitní vědecká práce lidstvu k užitku, musí být konzistentní napříč obory i světadíly. Proto se vědci z Mikrobiologického ústavu AV ČR společně s irskými kolegy z Univerzity v Corku rozhodli, že přizvou co nejširší spektrum odborníků z celého světa ke kulatému stolu. Účelem bylo nastavit pravidla experimentální práce v odvětví nekonvenční syntézy proteinů, která zajišťuje celou řadu regulačních procesů, aby tak byl výzkum tohoto důležitého oboru maximálně jednotný a dosažené výsledky zcela transparentní. Výstup rozsáhlé mezinárodní spolupráce zveřejnil prestižní časopis Nature Structural & Molecular Biology a měl by zajistit, aby když kdokoli dělá totéž, skutečně to totéž bylo. Výjimky nejen potvrzují pravidlo Genetická informace uložená v DNA se přepisuje do mRNA, která ji přenáší z jádra do cytoplazmy. Zde mRNA přebírá ribozom a tuto danou informaci dekóduje. V praxi to znamená, že ji z čtyřpísmenové „řeči“ mRNA přeloží do dvacetipísmenového „jazyka“ bílkovin v procesu zvaném translace (překlad). Ten má přesná pravidla, která určují jasný začátek překladu i jeho konec. Existují však výjimky, jež za určitých okolností mohou měnit jak místo začátku, tak i místo konce překladu. „Toho buňky hojně využívají například při změně podmínek v prostředí, ve kterém žijí, za stresu, během buněčného cyklu atd. Různé viry pak na těchto naprogramovaných změnách postavily celou strategii napadení jejich hostitele,“ vysvětluje vedoucí laboratoře Regulace genové exprese, Leoš Shivaya Valášek z Mikrobiologického ústavu AV ČR. Složitá kombinatorika vstupních a výstupních parametrů Výzkum těchto důležitých výjimek je v drtivé většině případů založen na tzv. duálních reportérových systémech. Každý ze dvou reportérů kóduje jiný protein, které jsou vzájemně uspořádané v tandemu. Mezi tyto dva reportéry se umístí testovací mRNA sekvence. To pak umožňuje ovlivnit syntézu toho z reportérů, který je překládaný zkoumaným specializovaným mechanismem, zatímco druhý reportér, překládaný zcela standardně, slouží jako vnitřní kontrola. „Problémy vznikají hlavně kvůli vložené testovací mRNA sekvenci. Taková sekvence může zcela neúmyslně ovlivnit syntézu nebo funkci jednoho z reportérů nezávisle na změnách souvisejících s přímým vlivem testovací sekvence na studovaný proces, a tím značně zkreslit výsledky,“ upřesňuje Leoš Valášek. „Dalším častým problémem je správné vyhodnocení získaných výsledků. To souvisí s tím, že je jen jeden výstup ze dvou, popřípadě i více vstupů, tedy ‚za všechny změřené‘. Výsledky se tak musejí takzvaně normalizovat, aby se případné odchylky jednotlivých sledovaných parametrů navzájem vykrátily ‚na jednoho činitele‘ poskytujícího ucelený obrázek,“ dodává vědec. Umění správně interpretovat Jedna věc je něco experimentálně změřit, druhá pak změřené údaje správně interpretovat. Přitom zveřejňování nesprávných závěrů ve vědecké literatuře je stále větší problém, který může na čas zcela svést ze správné cesty i celé vědecké týmy. „Abychom tento problém vyřešili a pomohli vědecké komunitě při přesné interpretaci experimentů s duálními reportéry, vypracovali jsme komplexní pokyny, které se týkají návrhu experimentu, interpretace a minimálních požadavků na způsob zveřejňování výsledků,“ doplňuje Leoš Valášek. Tyto pokyny nebudou pomáhat jen výzkumným pracovníkům, kteří dané experimenty provádějí, ale i odborným hodnotitelům vědeckých prací a redaktorům vědeckých časopisů. Odkaz na článek: https://www.nature.com/articles/s41594-025-01492-x Kontakt: Leoš Shivaya ValášekMikrobiologický ústav AV ČRvalasekl@biomed.cas.cz Příklad výpočtu finálního výstupu z testovacích reporterových systémů. Created in BioRender. Valasek, L. (2025)

10.03.2025 08:42

Týden mozku 2025: Cesta kolem hemisfér za sedm dní

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Tyden-mozku-2025-Cesta-kolem-hemisfer-za-sedm-dni/]
Týden mozku opět nabídne celou řadu přednášek. Jaroslav Hlinka z Ústavu informatiky AV ČR například vysvětlí, jak se dají využít počítačové modely pro pochopení a léčbu epileptických záchvatů a jak matematika a moderní technologie konkrétně pomáhají pacientům a mění pohled na dynamiku mozku. Filip Děchtěrenko z Psychologického ústavu AV ČR se zaměří na to, jakým způsobem digitální technologie zaplavují náš mozek miliony podněty, rozptylují naši pozornost a mění způsob, jak vnímáme a pamatujeme si informace. Vědec bude speciálním hostem vysílání pořadu Českého rozhlasu Leonardo Plus z festivalu. Lucia Machová Urdzíková z Ústavu experimentální medicíny AV ČR představí nejnovější pokroky ve výzkumu poranění míchy, včetně využití biomateriálů, kmenových buněk a genové terapie. Součástí přednášky bude také diskuse o etických aspektech spojených s použitím neurotechnologií a umělé inteligence v této oblasti. Zájemci se také dozvědí, jak funguje dopamin a jaký vliv má na naše pocity štěstí, jak by gliové buňky mohly pomoci v léčbě cévní mozkové příhody, jak se operuje mozek nebo jaké strategie využívají marketingoví specialisté, aby ovlivnili chování spotřebitelů. A tématem bude i to, jak by umělá inteligence mohla pomoci při léčbě poruch řeči. Otestujte si reakce ve virtuální realitě a udržte mozek v kondici Doprovodný program nabídne široké spektrum aktivit. Účastníci si například vyzkoušejí aplikace vytvořené pro virtuální realitu, které vyvinul Národní ústav duševního zdraví. Otestují si paměť a pozornost v hrách zasazených do virtuálního města, kde je čekají výzvy jako zabíjení much nebo nákupy v supermarketu. Zároveň mohou zjistit, jak jsou na tom se strachem z výšek, stísněných prostor, pavouků nebo létání. Součástí programu je také nácvik relaxačního dýchání ve virtuální realitě, který pomáhá snižovat stres a navodit pocit klidu. Pro rodiče mladších dětí si Slow Tech institute připravil besedu „Digitální džungle“, ve které jim poradí, na co si dát pozor při pořízení prvního telefonu jejich ratolesti, jaké zdroje na internetu jejich potomky mohou přirozeně rozvíjet a jaký obsah je naopak nevhodný. Mezi pravidelné účastníky festivalu patří Cerebrum – Asociace osob po získaném poškození mozku. Letos budou jeho pracovníci zájemcům vysvětlovat, jak poznat mozkovou mrtvici a co dělat, aby uměli zachránit život. Pro návštěvníky je připravená i Mozková posilovna, efektivní trénink mozku nebo rady, jak se efektivněji naučit cizí jazyk. Týden mozku 2025 je určen široké veřejnosti, včetně studentů, pedagogů, odborníků a všech zájemců o nejnovější poznatky z oblasti neurověd. Vstup na všechny akce je zdarma, na některé je ale nutná registrace. Festival se koná v Praze, Plzni, Brně, Olomouci, Ostravě, Jihlavě a dalších vybraných městech. Kromě ústavů Akademie věd se festivalu zúčastní také univerzity a firmy, celkem se do Týdne mozku letos zapojilo 30 subjektů. Více informací o programu a registraci naleznete zde. Festival je součástí Brain Awareness Week (BAW) – celosvětové kampaně na zvýšení povědomí veřejnosti o úspěších a přínosech výzkumu mozku. Kontakt: Václav JindřichDivize vnějších vztahů AV ČRjindrich@ssc.cas.cz+420 777 039 234 Hlavním mediálním partnerem Týdne mozku je Česká televize.

07.03.2025 09:14

Web InterSucho má novou podobu, ukáže míru sucha až na úroveň katastru

[https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Web-InterSucho-ma-novou-podobu-ukaze-miru-sucha-az-na-uroven-katastru/]
Při modernizaci se tvůrci zaměřili na to, aby poskytoval vše, na co jsou uživatelé zvyklí, a zároveň přinesl novinky a aby informace byly lépe utříděné. „Pokud si uživatel nyní stáhne aktuální mapu, uvidí na ní všechny dílčí mapy, které dosud musel stahovat zvlášť,“ uvedl bioklimatolog a vedoucí týmu Miroslav Trnka. Na jednom obrázku je tak základní mapa ukazující intenzitu sucha a zároveň s ní další mapy zobrazující relativní nasycení půdy, deficit půdní vláhy a obsah vody v půdě. A to jak pro vrstvu povrchovou do 40 centimetrů, tak pro hlubší vrstvu od 40 do 100 centimetrů a také zprůměrovanou mapu pro hloubku od nuly do jednoho metru. „Výpočet sucha a vlhkosti půdy nyní děláme i na základě dat půdní vlhkosti naměřených v terénu vedle dále používaných dat z družic, vedle výpočtů pomocí modelu SoilClim a vedle použití dat přímo od reportérů z terénu,“ řekl Trnka. Nadále lze na hlavní stránce srovnávat aktuální stav s minulým. „Dynamické porovnání funguje pro kraje i pro okresy, což dříve vůbec nebylo možné. Celý systém tím získal na přehlednosti. Brzy bude možné se podívat na všechny aspekty sucha až 18 měsíců zpětně,“ řekl Trnka. V liště v horní části hlavní strany je novinkou kumulovaný stres, který vyjadřuje, jaký byl do aktuálního dne průběh sucha a kolik dnů byl růst rostlin zásadně omezen nedostatkem vody. Podstatného zlepšení se dočkala i vizualizace předpovědi sucha a klíčových parametrů pro jeho vývoj. „Věříme, že ačkoliv jsou nové mapy menší, je nové zobrazení názornější a uživatel získá stejnou informaci rychleji,“ poznamenal Trnka. Zmodernizovala se i jedna z klíčových částí webu, jíž je „reportovací portál“. Registrovaní uživatelé mají možnost se podílet na tvorbě map sběrem dat o suchu v terénu. „Cílíme nejen na agronomy, lesníky, sadaře či vinaře, ale v podstatě na všechny, kteří se rádi pohybují v krajině a dívají se kolem sebe. Náš web dává i těmto lidem hlas a možnost přispět k lepšímu pochopení sucha. Spolupracovníci stráví zaklikáním jednoduchého dotazníku několik minut jednou týdně. Výměnou od nás dostávají podrobnou a velmi přesnou předpověď počasí na deset dnů dopředu pro místo, které si vyberou,“ vysvětlil Trnka. Předpovědi využívají řadu předpovědních modelů a patří mezi nejspolehlivější a dobře srozumitelné. Spolupráce s reportéry a jejich odezva je podle Trnky jednou z nejcennějších devíz webu InterSucho. „Všem, kteří se na jeho desetiletém fungování dosud podíleli, je potřeba poděkovat,“ řekl Trnka. Tvůrci ještě pracují na dotažení některých funkcí, které by se na webu měly objevit v horizontu dvou týdnů. Jednou z nich je oblíbený graf, z něhož bylo možné pro dalších devět dnů odečíst, jaká část Česka bude zasažena suchem a v jaké intenzitě. Tvůrci jej tam znovu co nejdříve umístí a doplní jej grafy pro všechny další zobrazované parametry. „Podobně není ještě možné zobrazit mapy statistické předpovědi, ale i na tom pracujeme,“ doplnil Trnka. Nový vizuální styl je použitý také pro informace o suchu na Slovensku , ve střední Evropě a na celém světě. Do poloviny dubna budou k dispozici ještě dvě důležitá vylepšení. První je nově pojatý systém sledování dopadů sucha na lesy. Kromě reportérů, kterých není pro lesní celky dostatek, bude založený také na měření přibližně 220 automatických stanic, které tým InterSucha sdílí se sesterskými portály FireRisk.cz a DendroNet.cz. Stanice budou rovněž základem vrstvy, která bude ukazovat skutečně pozorovanou zásobu vody v půdě a bude sdružovat data ze sítě CzechGlobe (zhruba 250 stanic) a z dalších zhruba 50 pozorovacích bodů Českého hydrometeorologického ústavu. Kontakt: prof. Ing. Mgr. Miroslav Trnka, Ph.D.Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobetrnka.m@czechglobe.cz

06.03.2025 13:49

Festival Týden mozku zve na cestu kolem hemisfér za sedm dní

[https://www.avcr.cz/cs/pro-verejnost/aktuality/Festival-Tyden-mozku-zve-na-cestu-kolem-hemisfer-za-sedm-dni/]
„Tak jako nepoužívané železo rezaví, stojatá voda zahnívá či v zimě zamrzá, tak mozek bez cvičení leniví,“ prohlásil před více než pěti sty lety Leonardo da Vinci. Renesanční umělec a vizionář věděl, o čem mluví. Svůj mozek trénoval dozajista vydatně – ostatně svědčí o tom jeho ohromný odkaz. Mimochodem, sám se pokusil při úrovni tehdejších poznatků anatomii mozku zachytit. Od té doby věda pokročila mílovými kroky, ale stále se nedá tvrdit, že nejvyšší řídící orgán nervové soustavy, považovaný za centrum myšlení, paměti, kreativity a emocí, bezpečně známe. Vždyť obsahuje asi sto miliard neuronů – přibližně tolik, jako je hvězd v galaxii Mléčná dráha. Každý z neuronů je navíc synapsí spojen se stovkami nebo tisíci dalších a probíhá mezi nimi čilá komunikace. Tradice delší než čtvrt stoletíNa důležitost výzkumu v neurovědách upozorňuje celosvětová kampaň Brain Awareness Week, v Česku tradici v podobě festivalu Týden mozku v roce 1998 založil Josef Syka z Ústavu experimentální medicíny AV ČR. „Výzkum mozku je velice rychlý a pro lidstvo naprosto zásadní, mám proto radost, že se o výsledky a úspěchy můžeme podělit s veřejností,“ říká nestor tuzemské neurovědy. Pro laickou veřejnost je totiž Týden mozku určen především. I letošní ročník, již šestadvacátý v řadě, prostřednictvím popularizačních přednášek, workshopů či doprovodných akcí seznámí žáky, studenty i dospělé zájemce s naším nejsložitějším orgánem. Přednáškové sály, posluchárny, laboratoře, chodby, atria i veřejná prostranství v Praze, Brně, Ostravě, Karviné, Plzni, Jihlavě, Hradci Králové či Olomouci tak v týdnu od 10. do 16. března zaplní jediné téma – mozek. Zato z mnoha různých pohledů. Hlavní cyklus přednášek se bude konat v budově Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze. (CC) Bolest, humanoidi i osvojování řečiZ bohatého hlavního programu, jenž se koná v budově Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze, vybíráme pár příkladů. V pondělí Jiří Paleček z Fyziologického ústavu AV ČR vysvětlí, jak vzniká bolest. Ta je totiž základním fyziologickým mechanismem chránícím organismus před poškozením, a tak je nesmírně důležité pochopit, kde se bere a jak se s ní dá bojovat. V úterý se posluchači přednášky Lukáše Valihracha z Biotechnologického ústavu AV ČR podívají, co se děje v mozku při mrtvici – jedné z nejčastějších současných příčin úmrtí (stála zřejmě i za smrtí Leonarda da Vinciho) – i jak se mozek po této příhodě zotavuje. Středa bude patřit humanoidním robotům vybaveným umělou kůží po celém povrchu těla, kteří se perfektně hodí pro výpočetní modely vývoje a fungování reprezentace těla v mozku primátů. O tom, jak nakonfigurovat multimodální senzorické informace o aktuální poloze humanoida, aby dokázal ovládat své tělo, pohovoří Matěj Hoffmann z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Jak se učíme mateřskou řeč? A co se děje, když se učíme nový, cizí jazyk? Čtvrteční přednáška Kateřiny Chládkové z Psychologického ústavu AV ČR představí nejnovější poznatky neurolingvistiky o tom, jak se jazyk zapisuje do „notové osnovy“ naší mozkové aktivity a jak si ji přizpůsobuje. Kateřina Chládková se zaměřuje na jazykové učení a řečovou interakci u kojenců, dětí a dospělých. V pátek budou návštěvníci festivalu spolu s Jonášem Vlasákem z Ústavu molekulární genetiky AV ČR moct nahlédnout do fascinujícího světa molekulární navigace v mozku. Posluchači se dozvědí například to, že nervové buňky mají své vlastní navigační systémy – podobně jako my používáme GPS navigaci při cestování. Některé části programu jsou již obsazené, ale vzniknou z nich videozáznamy, které budou moct zájemci následně zhlédnout z pohodlí domova. Najdou je na webu akce, kde jsou už nyní videa toho nejzajímavějšího z minulých ročníků. Poučeně a přitom zábavně Doprovodný program ocení ti, koho lákají spíše interaktivní činnosti. V jeho rámci lze například prozkoumat svět biologických hodin, které se synchronizují pomocí světla, ale fungují i v naprosté tmě. Návštěvníci festivalu mohou potrápit mozek nad záhadami elektromagnetismu nebo otestovat svůj strach z výšky ve virtuální realitě. O tom, že je mozek i krásný, přesvědčí několik výstav v budově Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze. Jak rozdílně vidí mozek neurochirurg, radiolog, biochemik či experimentální biolog? A jak vypadá mozek malých živočichů pod mikroskopem? Mikroskopické snímky Rahula Bhaskarana z Ústavu molekulární genetiky AV ČR (CC) Dění mimo metropoliPozornosti by neměl ujít ani mimopražský program. V Karviné například odborníci ze Slezské univerzity ukážou, jak si udržet bystrou mysl v každém věku, co se děje v mozku při nakupování a jak se toho dá zneužít či jaký vliv na vývoj dítěte mají média. Olomoučtí zase mohou navštívit osmimetrovou maketu mozku, kde se před nimi zjeví neuronová síť v celé své kráse a komplikovanosti. Ostravská univerzita nabídne přednášku zaměřenou na novou naději pro zlepšení paměti prostřednictvím neurostimulace. Jaký vliv má na naši motivaci a pocity štěstí dopamin či jaká je cesta mysli ke zlatému řezu, pak prozradí jihlavská setkání. Paralelám mezi lidským mozkem a umělou inteligencí, hibernaci, zákonitostem a poruchám biorytmů či souvislosti stresu a konspiračních teorií se budou věnovat v pásmu přednášek plzeňští vědci. A v Hradci Králové se návštěvníci festivalu dozvědí, proč emoce hrají klíčovou roli v našem každodenním životě. Brněnský program zve do laboratoře multimodálního a funkčního zobrazování mozku, na workshop měření EEG či na sérii přednášek týkajících se takzvaných awake operací, tedy neurochirurgických zákroků při vědomí pacienta. Kompletní program Týdne mozku je k dispozici na webu festivalu. Mozku jsme se věnovali také v časopisu A / Věda a výzkum (předchůdce současného čtvrtletníku A / Magazín). Text: Jana Bečvářová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČRFoto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; archiv Týdne mozku Text a fotografie označené (CC) jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.

KLÁVESKA.cz

Zprávy ze serveru 'Akademie věd ČR - tiskovky'Akademie věd ČR - tiskovky